Základní pojmy Anamnese (z řec. anamnésis) - památka, připomínka; dynamické dění, které aktualizuje spásné boží činy; součást eulogie, např. anafory Ekklesia (řec.), gahal (hebr.) – „svatá obec Páně“; boží lid, zejména jeho slavnostní shromáždění Epiklese (z řec. epiklésis) – volání, vzývání; ve smyslu prosba k Otci o dary Ducha svatého; součást eulogie, např. anafory Eulogia (řec.), beracha (hebr.) – dobrořečení, požehnání Liturgie, leiturgia (řec.) – „konání všeho lidu“, společná bohoslužba církve Ritus (lat.) – „svaz církevních obcí“, obřad, druh liturgie Symbol, symbolon (řec.), ze syn-ballein – „spojovat, vrhnout dohromady“ – v antice předmět sestávající ze dvou částí, které obdrželi smluvní strany; prostředek liturgické komunikace; vyznání víry
Iniciace - západní Abrenuntiatio (lat.) – zříkání se satana; součást křestní liturgie, původně přímo v baptistériu Competentes (lat. pl.) – katechumeni v posledním stadiu přípravy na křest; zvaní též „electi“ (vyvolení) Exorcismus (lat.) – doslova vymítání; prosba, aby zlo ztratilo vládu; užívá se při liturgii křtu a při žehnání Chrisma (lat.), křižmo – požehnaný olej s balsámem užívaný např. při pomazání novokřtěnců Signaculum (lat.) – totéž co řecké sfragis, tj. pečeť, např. v římském ritu označení znamením kříže na čele při biřmování spojené s mazáním křižmem Signatio (lat.) – označení znamením kříže
Iniciace - východní Fotismos (řec.) – osvícení; tento výraz je vztahován na křest Myron (řec.), - myro, křižmo; požehnaný olej s balsámem užívaný např. při pomazání novokřtěnců Sfragis (řec.) – pečeť; pečetí daru Ducha sv. je znamení kříže na čele křižmem při biřmování (myron, moropomazanije)
Smíření Absolutio (lat.) – závěr, závěrečný obřad, závěrečná modlitba; také rozhřešení (modlitba zvěstování odpuštění hříchů při svátosti smíření) Apologia (lat.) – modlitba jednotlivce vyznávajícího svou hříšnost a prosícího za odpuštění (např. Confiteor) 1
Confessio (lat.) – vyznání nebo díkůčinění; také místo u hrobu mučedníka, nebo oltář nad tímto hrobem Exomologésis (řec.) – zpověď, vyznání hříchů; původně pokání jednou za život Extrema unctio (lat.) – poslední pomazání nemocného na odpuštění hříchů a na posilu při umírání; nyní se užívá spíše pojem „unctio infirmorum“ (pomazání nemocných) pro navrácení zdraví všem těžce nemocným a chatrným
Eucharistická liturgie - západní Aklamace – zvolání, odpověď shromáždění Alelujový zpěv – zpěv, který tématicky uvádí (případně zakončuje) evangelium Anafora (z řec.) – eucharistická modlitba tj. Velká anamneticko-epikletická eulogická modlitba nad chlebem a vínem pronášená předsedajícím jménem shromáždění Benediktus – zpěv dnes těsně navazující na sanktus (Mt 21,9) mající původ v starověkém antiochijském patriarchátu Commune sanctorum (lat.) – společné liturgické texty ke cti svatých, např. pro mučedníky, pro panny apod. Communis oratio (lat.) – společné a všeobecné přímluvy, kterými se obec přimlouvá za druhé Consecratio (lat.) – proměnění, posvěcení; především posvěcení chleba a vína během eucharistie Contestatio (lat.) – eucharistická modlitba (staro)galského ritu, či preface v tomto ritu Dominus vobiscum (lat.) – pozdrav předsedajícího (L 1,18) – „Pán s vámi“ – formule užívaná ve všech ritech starých liturgií, obec odpovídá „I s tebou“. Doxologie – slavnostní provolání slávy Bohu v závěru modliteb (anafory, žalmu, hymnu) Elevatio (lat.) – pozdvihování, pozvedání konsekrované hostie po instituci; v latinské liturgii se objevuje počátkem 13. století Embolismus (lat.) – vložka či rozšíření modlitby při určité příležitosti (např. Modlitba Libera po Otčenáši v římském ritu) Fermentum (lat.) – proměněný eucharistický chléb, který posílal římský biskup do venkovských měst, na znamení jednoty církve Graduale (lat.) – stupňový zpěv: zpěv, který se zpívá na cestě k ambónu; je to odpověď na přečtené první čtení a slouží k jeho uchopení I(mmo)latio (lat.) – eucharistická modlitba ve španělském (západogótském, mozarabském) ritu Instituce – recitace biblické zprávy o ustanovení večeře Páně, jedna ze součástí eucharistické modlitby Intinctio (lat.) – namáčení, způsob přijímání máčením eucharistického chleba v kalichu s eucharistickým vínem 2
Introit - vstupní zpěv Missa (lat.) – propuštění; také mše nebo eucharistická slavnost Offertorium (lat.) – příprava oltáře a přinášení chleba a vína při eucharistické slavnosti po skončení liturgie slova; používá se také pro označení doprovodného zpěvu k přípravě darů Orace, oratio (lat.) – předsednická modlitba na začátku slavnosti, po přípravě darů a po přijímání; latinská podoba má slavnostní a rytmický sloh a zároveň je výstižná a přesná Postkomunio - předsednická modlitba po přijímání Preces (lat.) – přímluvy, prosebné modlitby Preface, prefatio (lat.) – úvodní část eucharistické modlitby před sanktus; obvykle obsahuje tematizaci, bývá zpívaná slavnostní nebo jednoduchou formou Proprium (lat.) – vlastní texty svátku; pojem je protikladem „commune“ Prosa (lat.) – text, který podkládá bohatou melodii gregoriánského chorálu; závěrečný tón aleluja, které se zpívá jako úvod ke čtení evangelia a mající pokračování – sekvenci; pojmenování sekvence Responsoriální žalm – žalm zpívaný žalmistou či scholou, které shromáždění prokládá, vždy po několika verších zpěvem refrénu (responsoria); tématicky se váže k 1. čtení Sanktus, sanctus (lat.) - třikrát svatý, chvalozpěv jako aklamace shromáždění v eucharistické modlitbě, na závěr preface (Iz 6,3) mající původ v starověkém alexandrijském patriarchátu Sekvences, sequantia (lat.) – delší tématický zpěv v mezizpěvu před evangeliem mající původ ve středověku, dnes málo užívaný, viz prosa Statio (lat.) – v nejstarším významu bdění s postem a pokáním; později v Římě i jinde používáno jako znamení jednoty mezi církvemi daného města - na určitém místě se církve shromáždí a slaví eucharistii – viz fermentum Super oblata, sekreta – předsednická modlitba nad dary; v řadě liturgií chybí Symbolum – vyznání víry Te igitur (lat.) – počáteční slova římského kánonu; ve starých rukopisech nabývalo písmeno T podoby kříže a zaplňovalo celou levou stránku Votiva (lat. pl.) – poděkování za splněný slib; liturgie pro zvláštní příležitost nebo na zvláštní úmysl
(Eucharistická) liturgie - byzantská Akolouthia (řec.) – řád bohoslužby; v užším slova smyslu je tento pojem použit pro vlastní texty svátku, jako jsou tropar a prokimen (viz typikon) Anafora (řec.) – eucharistická modlitba, která je přednášena nad chlebem a vínem na památku Ježíšovy smrti a zmrtvýchvstání Anagnósma (řec.) – čtení z bible při liturgii 3
Antidóron – požehnaný chléb rozdávaný na závěr liturgie (není to chléb posvěcený, eucharistický) Aspasmos (řec.) – políbení pokoje Diakonika (řec. pl.) – modlitby, kterým předsedá diakon (ektenie) Diptycha – modlitby za zemřelé Malý vchod, eisodos, isodos (řec.) – průvod ve kterém nese jáhen evangeliář, vchází královskou branou do oltáře (svatyně) a pokládá jej na prestol (oltář) Ekfoneze, ekfonésis (řec.), vozglas – hlasitá závěrečná část tiše přednášených předsednických modliteb Ektenie, ektené (řec.), ektenija – přímluvná modlitba mající podobu litanie; jáhen přednáší jednotlivé prosby a sbor odpovídá Kyrie eleison Epiklésis (řec.) – přímluvná modlitba k Duchu svatému v rámci anafory za proměnu chleba a vína (konsekrační epiklese) a těch, kteří přijímají (komuniální epiklese) Kondak – v liturgii (službě) proměnný zpěv navazující na tropary Liturgie předem posvěcených chlebů – liturgie které chybí anafora a přijímá se chléb posvěcený v předchozí liturgii; slaví se ve středy a pátky Velkého postu Prokimen, prokimenon (řec.) – responsoriální verš, který je zařazen mezi žalmové verše před čtením epištoly Proskomidie, prothese – příprava darů před slavením sv. Liturgie Přičasten – proměný zpěv k přijímání Tris(h)agion (řec.) – trisvajatoje pěnijea – trojsvatá píseň– aklamace „Svatý Bože, svatý silný, svatý nesmrtelný, smiluj se nad námi“; původně refrén, který se zpíval při vstupním průvodu; nyní se zpívá před prvním čtením svaté liturgie. Tropár, troparion (řec.) – proměnný zpěv zařazený po malém vchodu sloužící jako odpověď nebo antifona; má krátkou metrickou formu; vlastní hlavní tropar má každý svátek (též apolytikion) Velký vchod – průvod ve kterém nese jáhen diskos s chlebem a kněz kalich s vínem, vcházejí královskou branou do oltáře a dary pokládájí na prestol Zeon, teplota, teplá voda – horká voda vlévaná před přijímáním do kalicha s eucharistickým vínem
Denní modlitba - západní Antiphona (lat.), z řec. antifóné – přednes žalmu s refrénem (střídavě předsedající a dva chóry); také verš žalmu, krátký text evangelia nebo jiný text s vlastní melodií, který se zpívá na začátku a konci žalmu (na Západě) Benedictio (lat.) – chvála, díkůčinění nebo žehnání, často kombinované Benedictus (lat.) – Zachariášův chvalozpěv (L 1, 68-79), v římském breviáři součást ranních chval
4
Canticum (lat.) – biblický chvalozpěv z jiné knihy, než jsou žalmy (např. Dan 3, 5788 – chvalozpěv tří mládenců v ohnivé peci, který byl součástí každého lucernaria, vigilie) Capitulum (lat.) – krátké biblické čtení v liturgii hodinek, zvavé též „lectio brevis“ Cursus (lat.) – rozvržení žalmů při liturgii hodin během týdne; také rytmus latinského přednesu předsednických modliteb Hora – část liturgie hodinek Hymnus – nebiblický zpěv Kantikum – biblický zpěv žalmové formy, který není součástí knihy žalmů Kompletář – modlitba před spaním Laudy, laudes (lat. pl.), úplně „laudes matutinae“ – ranní chvály – jméno ranní modlitby liturgie hodinek Lucernarium (lat.) – obřad světla a žehnání večer, kdy se zažíná světlo; používá se také pro označení večerní modlitby „nešpor“ Magnificat (lat.) – počáteční slovo Mariina chvalozpěvu (L 1, 46-56), zařazeného v římském ritu v nešporách Matutinum – modlitba na úsvitě, modlitba se čtením Modlitba uprostřed dne – (dopoledne - terce, v poledne – sexta, odpoledne – nóna) Nunc dimitis – Simeónovo kantikum (L 2, 29-32) Oficium – liturgie hodinek, denní liturgická modlitba Tractus (lat.) – žalm, který se zpívá bez přerušování odpovědí nebo antifonou Nešpory, vesperae (lat. pl.), přesně „horae vesperae“ – večerní chvály, které se zpívají když nastává večer
Denní modlitba – byzantská Agrypnia (řec.) – bděnije - noční bdění Ainoi (řec. Pl.) – chválící žalmy, které se zpívají ráno: 148, 149, 150 Amómos (řec.) – žalm 119 v nedělní ranní modlitbě Anabathmoi (řec. Pl.) – stupňové, nebo graduální žalmy 119-133. Také verše, které uvádějí tyto žalmy při nedělní ranní modlitbě před čtením evangelia Anatolika (řec. Pl.) – počáteční tropary, které se zpívají v nedělních laudách a nešporách Antifonon (řec.) – jeden nebo více krátkých refrénů zpívaných střídavě Apodeipnon (řec.) – modlitba před spaním (kompletář) Apolytikoin (řec.) – tropar, který se zpívá na konci nešpor a po malém vchodu svaté liturgie; také tropar dne. Aposticha (řec. Pl.) – řada veršů, které jsou zpívány na závěr nešpor mezi verši žalmu Dogmatikon (řec.) – viz theotokion 5
Heirmos, irmos (řec.) – strofa ohlašující melodii a metrum podle osmihlasníku pro následující oddíly (H)eóthinon (řec.) – euangelion - výraz pro každou z jedenácti perikop o zmrtvýchvstání, které se čtou při nedělní jitřní modlitbě; také oddíly s těmito perikopami spojené – odpověď na tyto perikopy zpívaná před žalmy chvály 148-150 („exapostilarion“) nebo po nich („doxastikon“) Hexapsalmos (řec.) – série šesti žalmů (3, 38, 63, 88, 103, 143) zařazených na začátku jitřní modlitby (orthru); jsou rozděleny na dvě skupiny po třech, mezi skupinami se zpívá alleluja, během druhé skupiny se kněz modlí dvanáct ranních modliteb Hypakoé, ipakoi (řec.) – tropar po třetí stichologii nedělního časoslovu Idiomelon (řec.) – samoglasen - část s vlastní melodiií – oproti prosomoion (podoben) Kanon (řec.) – uspořádání poetických veršů při jitřní modlitbě, které prolínají biblické kantikum Kathisma (řec.) – kafisma - rozdělení žaltáře (na 20 částí), každé kafisma se dělí na staseis Kontakion (řec.) – kondak – poetická sloka mající původ v syrské tradici (původně vícestrofý hymnus);. Kontaktion obsahuje verše se stejným počtem slabik a stejným rytmem jako měla úvodní modelová sloka (heirmos, irmos) celého hymnu; na ni navazovaly jednotlivé strofy (oikoi, ikosy) Lité (řec.) - litia – prosebný průvod na závěr večerní modlitby (hesperinu, večerni) svátečních dní Lychnikon (řec.) – večerní modlitba; také název pro její centrální část: žalmy 141, 143, 130, 117 prokládané sticherami – doxastikonem, theotokionem a pozdravením světel s hymnem phos hilarion. Původně byl lychnikon požehnáním světla zapálené svíce při večerním šeru Orthros (řec.) - utreňa– ranní modlitba Pannychis (řec.) – vsenoščnoje bděnije– bohoslužba, která se slaví celou noc; panychida začíná večerní modlitbou a končí ranní modlitbou Stichira (řec.) – poetický verš, který je zpíván mezi žalmovými verši Stichos (řec.) – stich – verš žalmu Synapté (řec.) – krátká litanie na závěr předchozí (žalmové) modlitby, tyto litanie tvoří přechod k samostatné ektenii Theotokion (řec.) - bogorodičen– tropar k poctě bohorodičky; při sobotní večerní bohoslužbě uzavírá sérii žalmů 141, 142, 130 a 117; zvaný též dogmatikon; má osm nápěvů podle osmihlasníku; dogmatikon zahajuje průvod se světly; při večerní bohoslužbě ve středu a v pátek je theotokion zpěvem mariina pláče pod křížem (staurotheotokion).
6
Liturgický rok - západní Advent – příchod; přípravné období na Vánoce Epifanie – Zjevení Páně; nejstarší vánoční svátek Exultet (lat.) – počáteční slovo chvalozpěvu a podle něho i název chvalozpěvu, který jáhen zpívá při velikonoční vigilii; chvála hořící svíce, která prozářila temnotu noci Idus (lat. pl. idy) – třináctý nebo patnáctý den v měsíci Improperia (lat. pl.) – výčitky; žalozpěvy Hospodinovy nad nevěrností svého lidu, součást velkopáteční liturgie Kalendae (lat. pl.) – první den v měsíci Kvatembr – v Římě čtyři kající týdny v roce v jejichž rámci se ve středu, pátek a sobotu slavila stacionární bohoslužba Natale (lat.) – úplně „dies natalis“, výročí, den úmrtí věřícího; výročí smrti světců jsou celým shromážděním slaveny jako svátky; také výroční den kněžského nebo biskupského svěcení Oktáv(a) – osm dní po velkém svátku, osmý den po velkém svátku Quadragesima – čtyřicetidenní (doba postní); 1. neděle postní – první neděle ve čtyřicetidenní; Nanebevstoupení Páně – 40. den po Velikonocích Quinquagesima – padesátidenní (před Velikonocemi); 2. neděle po Devítníku – první neděle tohoto období; 50. den po Velikonocích – Pentecoste, Padesátnice, Letnice Septuagesima – sedmdesátidenní (před Velikonocemi); Devítník – první neděle v sedmdesátidenní Sexagesima – šedesátidenní (před Velikonocemi); 1. neděle po Devítníku - první neděle tohoto období Statio – zastavení; forma starověké a ranně-středověké římské bohoslužby zejména v době adventu a postu, při které se všichni shromáždí na určitém místě a průvodem odcházejí slavit eucharistii na jiné místo (původně do titulárního kostela některého ze sedmi římských diakonátů) Vigilie – noční bdění; liturgie večer či v noci před velkým svátkem
Liturgický rok - východní Genethlion (řec.) – narozeniny (den narození) zemřelého; vánoce jsou často nazývány genethlia Koimésis (řec.) - uspenie – svátek zesnutí bohorodičky (15. Srpna) Nesteia (řec.) – půst, postní doba Paramoné (řec.) – vigilie vánoc a epifanie (24. Prosinec a 5. Leden); po večerní modlitbě lidé zůstávají v kostele a během noci se modlí
7
Služebníci při současné římské liturgii Akolyta – pověřený služebník, kterému je vyhraženo podávání eucharistických způsob při liturgii i nemocným Biskup, episkopos – ordinovaný služebník, který může předsedat každé liturgii; předsedání některých je mu vyhraženo – např. iniciačních svátostí dospělého (pouze na Západě), svěcení osob, žehnání křižma Jáhen, diakon – ordinovaný služebník, který předsedá liturgiím křtu dětí, manželství, většiny svátostin; v rámci eucharistie mu jsou některé služby vyhraženy (např. čtení evangelia, na Východě přednášení ektenií) Kněz, presbyter – ordinovaný služebník, který předsedá liturgiím svátostí a svátostin, pokud není předsedání vyhraženo biskupovi Komentátor - pověřený služebník, který vysvětluje liturgické obřady Lektor - pověřený služebník, kterému je vyhraženo číst biblická čtení Schola – skupina zpěváků podporujících liturgický zpěv shromáždění Žalmista - pověřený služebník, kterému je vyhraženo zpívat žalmy
Liturgický prostor - západní Ambon – místo, odkud jsou pronášeny jednotlivé části liturgie slova Baptisterium, křtitelnice – místo, kde se křtí buď ponořením, nebo poléváním Oltář – stůl, u kterého předsedající pronáší jménem shromáždění eucharistickou modlitbu nad chlebem a vínem Sedes – sedadla pro předsedajícího (a nejbližší přisluhující), odkud liturgii řídí Svatostánek – místo pro uchovávání svátostných způsob pro potřeby nemocných
Liturgický prostor - byzantský Ambon (řec.) – místo v chrámu, ze kterého jsou pronášeny čtení a hymny; také místo, kde sedí předsedající se svou asistencí předtím, než přichází k oltáři; též půlkruhový stupeň před středními dveřmi ikonostasu, zvaný solea – diakon zde zpívá evangelium a ektenii Béma, bima (řec.) – oltářní prostor; původně místo pro čtení z bible (viz ambon) Ikona – obraz Ježíše Krista, Bohorodičky či jiných svatých Ikonostas – obrazová stěna mezi oltářem a chrámovou lodí Královská brána – střední dveře v ikonostasu Naos (řec.) – kostelní loď Narthex (řec.) – pritvor - vstupní nádvoří basiliky Oltář – prostor ve východní části chrámu, svatyně Prestol – stůl, obdoba západního oltáře Prothese – přípravný stůl v severní části oltáře; prostor v němž tento stůl stojí; obřad přípravy darů, proskomidie 8
Liturgické oděvy a jejich doplňky- západní Alba – říza se širokými rukávy, sahající až ke kotníkům; základní bílý liturgický oděv všech pokřtěných Biret – pokrývka hlavy užívaná od pozdního středověku jako insignie jurisdikce Cingulum – šňůra, která sloužívala k přepásání alby Dalmatika - slavnostní vrchní liturgický oděv jáhna Humerál – v gotice se objevující bílý šátek, který si liturg oblékal na krk pod albu Infule, mitra – pokrývka hlavy vyvinulá ze starověkého kamelauka, plstěné čepice, připevněné k hlavě stuhou a později uprostřed prolomené. V renesanci a baroku nabyla vysokého, „plácačkovitého“ tvaru; symbol biskupského úřadu užívaný při slavnostních příležitostech Kánon liturgických barev – na konci středověku ustálená pravidla stanovující jaká barva rouch se má v daný den užívat. V římské církvi má dnes formu doporučení. Na Východě se kánon barev nikdy neustálil. Řídí se pravidlem, že pro kající dny se hodí barvy temné, pro svátky světlé. Kázule; casula; planeta (lat.) - široký, ze všech stran uzavřený plášť zvonového tvaru, který se vyvinul z římské paenuly; slavnostní vrchní liturgický oděv biskupa a kněze Ornát – barokní forma kázule, redukovaného zúženého střihu, často bohatě zdobená, zejména na zádech Pallium – bílý pás látky z čisté ovčí vlny a šesti vyšitými černými kříži, který se nosí navrch kázule kolem krku a vpředu i vzadu splývá dolů; insignie metropolity Pedum, berla - vysoká hůl zakončená kurvaturou; symbol biskupského úřadu užívaný při slavnostních příležitostech Pektorál – náprsní kříž biskupův Pluviál – široký, vpředu otevřený plášť s kapucí, který se v raně středověké Galii vyvinul z paenuly; vrchní oděv pro některé neeucharistické liturgie Prsten – biskupská insignie Štola; stola (lat.)- původně vrchní oděv, splývající přes ramena; široký pruh látky, který je již od antiky insignií naznačující stupeň odpovědnosti, svěřené ordinací; biskup a kněz si ji přehazuje přes plece a její konce vpředu volně splývají hluboko pod kolena, jáhen si klade štolu na levé rameno a svazuje její konce pod pravým loktem
Liturgické oděvy a jejich doplňky - byzantské Bakule, berla – biskupská hůl Dikérion (řec.) - dvojsvíčník pro biskupské žehnání Epigonation, hypogonation (řec.) - nábederník; čtvercové plátno zavěšené na pravém boku, které nosí biskupové (hypo-) a privilegovaní kněží (epi-) Epimanikia (řec.), nárukávníky, krátké „klotové rukávy“
9
Epitrachilion (řec.), epitrachil - široká stuha, kterou nosí biskup a kněz kolem krku; západní analogií je štóla Felonion (řec. Pl.), felon - vrchní kněžské roucho; západní analogií je kázule Koruna, mitra – biskupská čepice Omoforion (řec.), omofor - široká vrchní stuha, kterou nosí biskup; západní analogií je pallium (to však nosí pouze arcibiskupové) Orarion (řec.), orár - široká stuha, kterou nosí jáhen na levém rameni, západní analogií je jáhenská štola Panagia, enkolpion (řec.) - náprsní medailony krista a bohorodičky, které nosí biskup Sakkos (řec.), sakos - vrchní biskupské roucho; západní analogií je dalmatika (tu však nosí jáhen) Sticharion (řec.), stichar - základní bílý liturgický oděv všech služebníků; západní analogií je alba Trikérion (řec.) - trojsvíčník pro biskupské žehnání Zonarion (řec.), - pás podvazující stichár a epitrachil; západní analogií je cingulum
Liturgické knihy a související pojmy - západní Antifonář – kniha antifon, tj. Krátkých tématických zpěvů, často převzatých z bible Benedikcionál – obsahuje obřady žehnání Breviář - kniha obsahující všechny texty pro slavení liturgie hodinek Comes (lat.) – kniha obsahující biblické pasáže, které se čtou při liturgii (předchůdce lekcionáře) Direktář – liturgický kalendář s pokyny Editio typica (lat.) – vzorové vydání, oficiální vydání liturgických knih v římském ritu Epištolář, epistolarium (lat.) – kniha s epištolami (čteními z novozákonních knih s výjimkou evangelií) Evangeliář, evangeliarium (lat.) - obsahuje vybrané perikopy evangelií Graduál(e) - obsahuje zpěvy propria (např. vstupní, k přípravě darů, k přijímání) Hymnář - kniha hymnů, tj. Delších uměle vytvořených tématických zpěvů Kyriale - obsahuje zpěvy ordinaria (Kyrie, Gloria, Sanktus, Agnus) Lectio congrua (lat.) – čtení z bible, které je místem nebo časem přiměřené (pro svátek, místo shromáždění), především při slavení eucharistie Lectio continua (lat.) – čtení biblické knihy na pokračování, především při liturgii hodinek Lectio currens (lat.) – druh lectio continua s vynecháním jistých částí, ovšem zaručující porozumění následujících oddílů
10
Lekcionář, lectionarium (lat.)– obsahuje vybraná (zpravidla biblická) liturgická čtení - perikopy - pro každý den (nedělní i všední); dnešní nedělní lekcionář římského ritu má tři čtení – starozákonní, epištolu z Nového zákona a evangelium Martyrologium - liturgická kniha obsahující kalendářně uspořádaný soupis svatých se stručnými historickými údaji o nich Misál, missale (lat.) - obsahuje předsednické modlitby pro slavení eucharistie; případně všechny liturgické texty pro slavení eucharistie („misálek“) Ordines (pl.) - středověká kniha obsahující pokyny, jak slavit liturgii Pontifikál - liturgická kniha obsahující předsednické modlitby obřadů, kterým předsedá biskup Rituál - obsahuje předsednické (případně i ostatní) části liturgie svátostí a svátostin Sakramentář - středověká kniha obsahující předsednické modlitby Žaltář - kniha žalmů
Liturgické knihy - byzantské Apoštol, lekcionář – odpovídá západnímu Archijerejský činovník – odpovídá západnímu pontifikálu Euchologion (řec.), trebnik– kniha obsahující předsednické modlitby (např. V jitřní či večerní modlitbě či při liturgii), odpovídá kombinaci západního rituálu a benedikcionálu Evangeliář – odpovídá západnímu Horologion (řec.) – časoslov - kniha obsahující neproměnné části liturgie hodinek, odpovídá západnímu breviáři Liturgikon, služebník – odpovídá západnímu misálu Oktoichos (řec.), Oktoich, osmihlasník – odpovídá kombinaci západního graduale a kyriale; obsahuje nápěvy v osmi po týdnech se střídajících tóninách Pentekostarion, světlý triod – nahrazuje osmihlasník v povelikonočním období (64 dní) Postní triod – nahrazuje osmihlasník v době postní (63 dní) Typikon (řec.) – typik – kniha, která popisuje uspořádání bohoslužeb,odpovídá kombinaci západního ordo a direktáře Žaltář – odpovídá západnímu
Liturgické předměty - západní Aspergil - kropáč na svěcenou vodu Ciborium (lat.) – nádoba pro uchovávání eucharistického chleba pro potřeby nemocných - větší kalich s víčkem na konsekrované hostie – objevuje se v 13. století; též baldachýn nad oltářem; Hostie – bílá kruhová oplatka upečená z nekvašeného těsta, vytvořená pro potřeby uchovávání a demonstrace svátostných způsob 11
Kaditelnice (thuribulum) – nádoba se žhavým dřevěným uhlím. K ní patří lodička na kadidlo (navicula). Kalich, calix (lat.) – nádoba na eucharistické víno Konvice – nádoba na eucharistické víno sloužící k doplňování kalicha; pochází z reformační tradice Konvičky – nádobky na víno a vodu Korporál – skládací ubrus pod eucharistické dary Monstrance (ostensorium) – zdobená nádoba sloužící k demonstraci svátostného chleba; vznikla v pozdním středověku napodobením relikviářů (tj. ¨nádob na ostatky svatých); mimo římskou církev se nepoužívá Pacifikál (instrumentum pacis) – malý kříž sloužící k předávání políbení pokoje Paténa – miska na eucharistický chléb Purifikatorium – šátek k otírání a čištění liturgických nádob
Liturgické předměty - byzantské Aerion, vozduch, pokrov – velké vélum, kterým se překrývá diskos a kalich Antimensis - ubrus pod eucharistické dary obsahující všité ostatky světce Beránek – krychlový kus chleba vyříznutý z prosfory Diskos – nádoba na eucharistický chléb - obdoba západní pateny Hexapterygos, ripidion - vějíř Hvězda, asteriskos (řec.) – poklop na diskos sestávající ze dvou tvarovaných pásků kovu spojených nýtem Kalich, poterion (řec.) – nádoba na eucharistické víno, podobná západní Kalymma, pokrovec – malé vélum; užívají se dvě – jedním se překrývá diskos s hvězdou, druhým kalich Kopí – he hagia lanche (řec.) – nůž na krájení prosfory Lention – utěrka, odpovídá západnímu purifikatoriu Lžíce, labís (řec.) – lžička k podávání svatých darů Prosfora – bochánek kvašeného chleba užívaný s vyraženými písmeny IC-XP (1. řádka) a NI-KA (2. řádka) („Ježíš Kristus vítězí“) užívaný v liturgii
12
