Milí čtenáři a čtenářky, už je to tady!!! A co?? No přece první číslo Lokálně Estetického Občasníku Šípáků (Zkráceně Leoše) Vím že celé prázdniny jste na něho čekali a teď je to tady! Takže co vás v tomto vámi vytouženém čísle čeká: zjistíte jaké pozitivní vlastnosti má Alpa a jestli máte dobrodružného ducha. Jinak se toto číslo zabývá hlavně Maturitou a cestováním, ale neopomněli jsme ani Bíty. Budete si moci porovnat výsledky své družiny v Maturitě s ostatními družinami, dozvíte se něco málo příhod z lovu vrcholáčků a ještě něco navíc. Abych nezapomněl, rozjela se i jedna pravidelná rubrika.Která že to je? Zkuste hádat. Takže teď už stačí jenom pootočit hlavu a začít číst první článek. Příjemné počteníčko.
Narozky: Jarča 28.9. - 20 let Róza 23.9. - 9 le Hop 11. 10. - 33 let Ivan 20.10. - 18 let Svátky: Bodlák Koala Želé Michal kam. Michal net. Zajda Wěra
15.9. 26.9. 28.9. 29.9. 29.9. 29.9. 8.10.
Myšlenka čísla: Kdo maže, ten jede.
LEOŠ – Lokálně estetický občasník šípáků Číslo 34, vychází v pondělí 29. 9. 2003 Redakce: Myšáček, Rajče, Malíček, Rambo, Puk, Psi, Nina, Boss, Specialist, Ž, B
KDO MAŽE
TEN JEDE A proč ? Pro mnohé z vás je Alpa pouze čirou tekutinou vonící či páchnoucí (dle vlastního názoru) jako mentolové bonbony. Jenže tohle není až tak úplně pravda, někteří z vás se o tom přesvědčí na vlastní kůži. Budou to ti, kteří vyhrají bodování a pojedou na část prázdnin do Alp. Denně totiž budou poznávat zákoutí těchto hor a jejich nohy budou potřebovat jistou péči v podobě mazání Alpou. Každý z vás má proto svou vlastní lahvičku, protože každý může vyhrát!!! Teď bych vás chtěl seznámit s několika způsoby , jak tuto nádherně průzračnou tekutinu využít, protože svou lahvičku mohou potřebovat i ti co nevyhrají. + + +
+ +
Jste unavení, protože vás uhnal učitel tělocviku? Stačí usrknout zázračné tekutiny nazývané Alpa, případně natažené svaly Alpou promasírovat. Chodili jste v zimě bez čepice a teď jste nachlazení? Jediný doušek Alpy, nebo jen namazání krku a nachlazení zmizí v nenávratnu. A co vaše babička či děda, bolí je klouby nebo trpí revmatismem? Tak proč jste jim ještě nedonesli francovku ( pro mladší ročníky - Alpa a francovka je totéž). Ať si postižené klouby každý večer po dobu 14 dní mažou, a bolest je tatam. No a jestli už máte na sobě proleženiny od „relaxace“ u televize, pomůže vám taktéž Alpa. Jemné vmasírování roztoku na postižené místo vám uleví. Alpa pomáhá dokonce i při bolestech zubů a žaludečních obtížích. Postačí jeden hlt a máte vyhráno.
Jak je vidět, Alpa pomáhá při mnoha tělesných bolestech a neduzích. Proto se také stala ústředním artefaktem našeho letošního bodování. Vždyť je to, ve své podstatě, takový malý zázrak. Naše prababičky jejich účinků využívaly zcela běžně, ale naše generace na ni už skoro zapomněla. Naštěstí jsme si na ni vzpomněli alespoň my. A proto se nebojte u užívejte Alpu, při každé příležitosti! Ale pozor, všeho s mírou!
M VE
·
ROZHOVOR ·
S
T TE
ŘE
Osobu skrývající se pod jménem Tetřev znáte asi všichni. Většina z vás zná i jeho manželku Wěru a jeho ročního synka Jirku. Každý by měl vědět, že to byl vedoucí oddílu. Někteří ví, že Tetřev pracuje jako učitel na soukromé škole Sedmikrásce. Pár lidí ví, kolik zemí procestoval a jakých expedic se zúčastnil. Ale je málo těch, kteří vědí, proč vlastně cestuje, a kam by se chtěl ještě podívat. A právě to a další zajímavé informace se dozvíte z našeho rozhovoru. Ahoj Tetřeve, protože družinové bodování je o cestování po Evropě ( i když jen na mapě) bude náš rozhovor o tvých cestách. Kde jsi všude byl? Já to vezmu popořádku, od malička.Už od mého raného dětství jsme jezdili na Slovensko, protože tatínek je Slovák, ale první opravdové zahraničí bylo Bulharsko, které jsem navštívil v 5. třídě.Na táboře se Zlatými šípy jsem byl v Polsku, stopem jsem projel Rumunsko, a byl v Rakousku a Itálii.Pak začala éra oddílových zájezdů, to bylo Norsko a Finsko. Následovaly velké horolezecké expedice na Pamír do Kirgistánu a do Gruzie na Kavkaz. Mezitím jsme si s Věrkou zajeli na kolech do Itálie, to znamená přes Rakousko, Slovinsko, Maďarsko, Chorvatsko. Ale nikdy jsem nebyl v západní Evropě ( Francie, Španělsko, Portugalsko), jenom jsem projížděl Německem. Co tě láká na cesty (proč cestuješ)? Dobrodružství, touha po poznání, tam přece musí být něco jinak. Proto tam jedu, abych zjistil, že tam rostou úplně stejné kytky jako u nás, létají stejní ptáci jako u nás, pak jsem trochu zklamaný, ale stejně tam zase jedu.
A co tě naopak odrazuje od cestování? Asi …. to nebezpečí. Nebezpečí čeho? Nebezpečí ze strany lidí, poté co nás v Gruzii přepadli se samopalem a při cestě autobusem přes Bulharsko se řidič bál zastavit, protože tam jsou všude gangsteři, že mu jej zabaví, a tak. Směrem na východ už se bojím,takže moje další cesty, jestli ještě nějaké budou, tak budou jedině na západ nebo na sever.Na jih a na východ se už nechystám. Špatné zkušenosti? Špatné osobní zkušenosti s východními zeměmi. Je to tam sice exotičtější, ale náboženství a ti lidé bez domova, bez peněz, bez všeho, jsou schopni všeho. Špatně se to odhaduje. V civilizovaném světě je to daleko jednodušší. Kde se ti líbilo nejvíce? A proč? V tom mám naprosto jasno.Nejvíce se mi líbilo ve Finsku a Norsku. Ty země jsou naprosto čisté, lidi se tam „neprudí“. Jsou to země podle mých představ.Je to hlavně o tom, že příroda je téměř nedotčená, nikdo ji neničí, lidé si jí váží. A taky o lidech, protože můžu nechat stan bez dozoru a nemusím se o něj bát.
Takže když se zeptám kam by ses chtěl podívat tak… Tak zbývá to Švédsko. A co Island? Ten je taky na severu. Tam je hodně kamení. Samozřejmě láká mě Island, lákají mě Špicberky, ale to už je o penězích a o pořádné výbavě. To mi za to nestojí. Které státy, či místa, bys ještě chtěl navštívit? Víc mě láká vnitrozemí než moře, nejsem typ co se nadšeně válí u vody. Můj tajný typ je ještě Švýcarsko, některé části Francie…
I když tě to může zklamat? Je to risk. Ještě se to nestalo. Vždy si něco najdu, nějaký kousek co se mi líbí. Třeba teď o prázdninách v okolí Ružomberoku , netušil jsem, že tam taková skvělá místa jsou a to už jsem tam byl po desáté. Na území 10 x 10 km jsou vodopády, termální koupaliště, vysoké hory, skalnaté soutěsky s žebříky, vývěry minerálky uprostřed pole. Tohle místo bys doporučil? Určitě. A vzkaz našim čtenářům? Nejdůležitější je sucho v botách a když to nejde tak alespoň za krkem.
Například? Hlavně ty v Kterých byl Zajíc na kole, jsou to skalnaté kaňony na jihu, ale i Alpy s ledovci a Pyreneje. Víceméně samé hory. Hory, ale jak stárnu tak už z povzdálí, nemusel bych být na vrcholcích. Stačí spodní část těch hor, projít, nafotit ……možná jednu vylézt. Cestuješ raději sám nebo ve skupině lidí? Jak kdy. Pokaždé je to jiné. Někdy jsem nadšený když vyrazím po Beskydách sám, což jsem již dlouho neudělal, to jsem pak viděl třeba živou lišku nebo jeleny na pasece, kteří se sráželi parohy. To ve skupině vidět nejde.Pak se dá jet v malé skupince, to jsou velice příjemné cesty, nebo celým autobusem. Nedá se říct, že by mi některý z těch stylů vyhovoval, všechny mají něco do sebe a všech musí být tak akorát. Raději se vracíš na známé místa, nebo objevuješ nová? Mám rád nová místa.
... LÁKAJÍ MĚ ŠPICBERKY ...
Mílí čtenáři, teď vás čekají dva články, které se zabývají sběrem vrcholáčků. A abyste někde nekopali zbytečně, sehnal jsem vám seznam míst, kde se už vrcholáček nenachází. Jsou to tyto: Skalka, Lysá hora, Beskydek, Dupačka, Travný, Kohútka, Velký Javorník, Okrouhlý ( tam teď Tetřeváček ), Bukovina, Radhošť, Čerták, Trojačka, Tanečnice.Tak a teď už víte kam nemá smysl chodit. ak už to tu bylo, konečně jsem se T dočkal prázdnin a s nimi rostla touha
bylo tak. Jeden prázdninový T ovečer jsem se rozhodl vyrazit si
ukořistit nějakou trofej - vrcholáčka.Vše jsem si „geniálně“ promyslel….kdyby šlo všechno podle plánu mohl bych mít dokonce 7 vrcholáčků v kapse. Za dopravní prostředek jsem si zvolil kolo. Mým cílem byla Bumbálka a kopečky okolo ní. Vše záviselo na perfektním načasování - nastavil jsem si budík na 5:30 (bylo přede mnou 103 km - kvůli tomu tak brzo). Noc byla velmi příjemná, ale jaké bylo moje překvapení, když jsem se probudil v 9:30. No nic, dnešní honba asi padne. Rozhodl jsem se alespoň se projet s nevelkou výbavou a s předpokladem, že dojedu do Rožnova. Tam jsem byl brzo a tak jsem jel dál směrem na Horní Bečvu. Nakonec jsem vyšlapal na kopec a podle původního plánu pokračoval na lov vrcholáčků. Než jsem se nadál, už jsem kopal a držel v ruce krabičku s vrcholáčkem. Jel jsem ve směru trasy, když tu jsem zjistil, že mi uchází zadní duše. Průšvih. No nic, říkám si, změna plánu. Sjel jsem do Karlovic, kde jsem u nějakého baráku zastavil a poprosil o pumpičku. No, na příštích pár kilometrů jsem měl vystaráno.Vsetín se přibližoval,….duši jsem znovu na benzince dohustil a ze Vsetína vyrazil domů………Nyní už držím vrcholáčka v kapse, spokojeně odpočívám a říkám si, zda to stálo za to… No, když už nic, tak alespoň jeden vrcholáček je doma a
druhý den na lov Vrcholáčka. Za cíl jsem si vybral kopec jménem Tanečnice - hrbolek poblíž Pusteven. Ráno jsem se vzbudil, nasnídal a na kole vyrazil nejprve do Rožnova, poté na Pustevny. Tam jsem dorazil okolo poledne a ještě k tomu značně unaven z předchozího stoupání. Sesedl jsem proto z kola, usedl do trávy a začal obědvat. Protože mi stoupání ubralo víc sil než jsem předpokládal a protože jsem od malička zvyklý dát si po každém obědě šlofíka, rozhodl jsem se na chvíli si zdřímnout. Ulehl jsem tedy do trávy a okamžitě jsem usnul. Když jsem se probudil, táhlo už na pátou hodinu. Musel jsem proto rychle vyrazit. Asi za 30 minut jsem dorazil na místo, kde se měl (podle popisu) vrcholáček nalézat. Kvapně jsem sesedl z kola a začal kopat do kypré země. Kopal jsem a kopal až jsem byl po kolena v zemi a díra kterou jsem vykopal měla poloměr minimálně 1m. Ale vrcholáček nikde. Vzdal jsem to. Celý smutný jsem se vracel domů. Aspoň to bylo pořád z kopce, takže jsem se moc nenamakal. Cestou jsem si řekl, že se podívám, kdo mi toho „mého“ vrcholáčka vzal. Zjistil jsem si toho rychlíka a doufám, že se taky bude někdy dřít zbytečně.
co je doma, to se počítá!!!!
V R CH O L Á Č C I
KDO KDE BYL ???
Jelikož se v tomto čísle zabýváme cestováním (mimo jiné), dovolili jsem si pro vás připravit stručný přehled toho, kdo kde byl. Číslo v každé zemi udává počet lidí z oddílu, kteří tuto zemi navštívili (když tam není nic, tak tam nikdo nebyl, vyjimka je Česká a Slovenská republika, tam jste byli (a v ČR stále jste) včichni). Jména jednotlivých států si už zjistěte sami.
20
3 3
2
20 20 3 4
20
28
1 2
13
2
3 6
37
4
32
3
5 35
17
1
2
3
2 8
2
2 6
2
Test:
MÁŠ V SOBĚ DOBRODRUŽNÉHO DUCHA?
Každý cestovatel musí mít v sobě ducha. Jakého? No přece dobrodružného. Následující test ti ukáže v jakém momentálním rozpoložení se tvůj dobrodružný duch nalézá. Postupuj následovně: Začni bodem 1, zde máš na výběr možnosti a pak jdi přímo na bod, podle odpovědi, která ti nejlépe vyhovuje (př. pokud by ses díval na TV jdi na bod 9). 1. Je krásný slunný den a ty máš volno. Vezmeš svačinu, 10 Kč a vyrazíš na výpravu › 2. V televizi dávají Hvězdnou bránu, budeš se na ni dívat › 9. 6. To je Zůstal jsi doma a ani tro náho chu toho nelituješ, dičk 3. opravdu začalo pršet. akce a, zrovna . Ke Počkáš raději do příště, které tu mají d až bude lepší počasí › 10 . Neto se přip vě druž ojíš? pý iny Srnk ři › 7. 2. y › 11. š? Tak kam vyrazí 3. › u 14. 18. Na Mlynářk choláčka › 4. vr ho D ké Dobrodružného ob ja ně ro it družný Půjdeš ulov š na hřbitov › 5. zí ra vy du ducha máš, to a ch í tm v to se bě je, Počkáš až se je jisté. Zasmát přece ses odhodlal na se vlastní Vrchol jsi 12. zdolal bez vý pr tukanovině je avu vydat. A n e jmenš tě jak je to snadné. K ích potíží. Překvapil sp rá dobré (vždyť vně, zákazy dyž jsi vša o vrcholáčk k vykopal a, zjistil js zdolané by se měly i, že tě už předběhl Ž Budeš naš dodržovat, ale vrcholy jsou na elé. tvaný › 20 . Zasměješ přece jenom nástěnce), ale se tomu › 1 4. dobrodružství raději o tom si 20. někdy žádá akci nikomu Dobrodružného ducha neříkej. máš, to je jisté. Ale ve 7. svých rozhodnutích jsi že ějí. Zrovna se rozhodli, sm e trochu zbrklý – příště Kamarádi se na teb . rbi Go t bý Máš tu čest se raději přesvědči, budou hrát na Gorbiho. . 16 › let bo bude možná jestli nebyl vrchol už Přijmeš, i když víš, že to . 19 › it uč mů se musíš jít do zdolán. V každém Náhle si vzpomeneš, že případě ten výlet určitě stál zato.
e jsi s hol kovi a vrc 15. byla. N rcholáč e v . ná n lejší k po rych ajem avša tak t blémů, ka byla zas . o if ačka l bez pr rátka P aný › 20 4. k Troj ba Z ›1 á . aštv r topy eš n se tomu vyšk d u B ani s eš měj Zas
8. Došel jsi k bráně hřbitova, obloha je temně černá. Slyšíš hromy a vidíš blesky. Navíc je zavřená brána. Pokud se chceš dostat dovnitř budeš muset porušit zákaz a přelézt ji. Zákaz tě neodradí a vlezeš dovnitř › 21. Zákazy by se měly dodržovat, jdeš domů › 18.
dob U tebe jso rod je tv ružnéh u dvě m 9. ůj ob o o líben ducha, žnosti: a n skon ý film a ebo za ) buď n em na v b) H čí (a vězd áš v tom ýprav ná u příp s adě e vydáš brána › 2.) až to
16. Gorbi není hra pro str mý Tak, k žádné máčky. Tebe t aj Velk terý 4. lákají nebezpečné ska emná ý Jav vrch že tak l o , nat Tro činnosti rní ol si j á v k a č S ru bezespo kal ka ( (917 yber e k 9 2 1 m a . ch 3 du ý (96 8 m .n. š? dobrodružn T m y 4,8 .n. vskutku v tobě žije. Avšak m. m) ) › 12 dobrodru ž n.m › 1 n . é e h víc o – a ducha malá rad máš! Dob ) › 5. ro d 1 ru ! sti ž ství je 7. ostražito tvoje druh é jméno, a v š a k pozor! Ne podceňuj 17. jasná. Po nebezpečí a snadná ani yl a příliš eb n é lu o ch vr k neignoruj ol zdolal. Jak Cesta cedule 13. í jsi však vrch ěn v. d ří u d lo b yl b se zákazy ce hodin í – Kaski tu (např. poz I když máš v krvi or však bylo tvé překvapen radioaktiv aný › 20. ní odpad – trochu té Budeš naštv v s tu p z tomu › 10. akázán). dobrodružné krve, Zasměješ se víš kdy je lepší couvnout. Tvé 11. Vypadá to, že chtějí hrát nějakou krédo je: trocha bojovku. Zjistíš o co jde › 7. opatrnosti neškodí Bojovka to není nic pro tebe, jdeš (a navíc u Netopýrů se raději domů učit › 13. ). sob jná dvo tí pla to 19. I když máš v krvi 22. 10. trochu té ě Pokud jsi se Máš v sob cha, dobrodružné kr du ve, o h dostal sem, é n ž víš kdy je lepší dobrodru u líný. h c o tak jsi tr i hužel js couvnout. Tvé kr o b édo nějaké to podváděl. dyž však je: trocha opatrn K š, osti Jdi zpátky ství zažívá obrodruž pořádně neškodí. (a na ví d c na začátek › i ho v případě Netop dokážeš s t. ýrů 1. h vyc utna to platí dvojnáso b) 5. Je, to divné sotva se setmělo, obloha se zatáhla a vypadá to, že každou chvíli začne strašlivá bouře. I přes to vyrazíš na dobrodružnou výpravu na hřbitov › 8. Raději zůstaneš doma › 6.
SOUMRAK DALEKÉHO ORIENTU
j
E TO JIŽ DLOUHO OD DOBY, KDY BYLA ZAŽEHNÁNA KRIZE POHÁDKOVÉHO KRÁLOVSTVÍ, ALE AŽ TEPRVE NEDÁVNO VYŠLY NA POVRCH NĚKTERÉ ZAJÍMAVÉ SKUTEČNOSTI. KDO Z VÁS TŘEBA VÍ CO SE STALO S TURKY, KDYŽ OPUSTILI BŘICHO
ŠIROKÉHO. URČITĚ BY VÁS TAKÉ ZAJÍMALO JAK SE TAM DOSTALI. A NA TUTO OTÁZKU JSEM NEDÁVNO DOSTAL ODPOVĚĎ, NEBOŤ SE MI POVEDLO ZACHYTIT ZPRÁVU
JEDNOHO POSLA Z ORIENTU, KTERÁ OBSAHOVALA DOSTI PODROBNÉ INFORMACE O NAŠICH DVOU TURECKÝCH PŘÁTELÍCH. ZBYTEK INFORMACÍ UŽ NEBYL PROBLÉM SEHNAT Z RŮZNÝCH ZDROJŮ. CELÉ DOHROMADY TO DÁVÁ DOCELA ZAJÍMAVÝ PŘÍBĚH O TOM, CO SE STALO, A JELIKOŽ BY VÁM ROZHOVORY V TUREČTINĚ NEDÁVALY SMYSL, DOVOLIL JSEM SI JE PŘELOŽIT PODLE NEJNOVĚJŠÍHO TURECKO-ČESKÉHO SLOVNÍKU. TAK TEDY JAK TO VLASTNĚ VŠECHNO BYLO…. HLAVNÍ HRDINOVÉ NAŠEHO PŘÍBĚH JSOU DVA TUREČTÍ BRATŘI. JMENUJÍ SE AHMAD A HAKKIN. AHMAD JE VYSOKÉ POSTAVY, COŽ NENÍ U TURKŮ ZROVNA OBVYKLÉ, A NA TĚLE NOSÍ ŽLUTOU VESTU, KTERÁ DOKONALE LADÍ K JEHO HNĚDÝM KALHOTÁM. ZA OPASKEM SE MU HOUPÁ OSTRÁ TURECKÁ ŠAVLE A NA HLAVĚ NOSÍ TYPICKOU TURECKOU ČEPIČKU. NAOPAK HAKKIN JE Z NAPROSTO JINÉHO TĚSTA. TAM, KDE NEMŮŽE SVÉHO BRATRA DOHNAT VE VELIKOSTI,SI POMŮŽE HBITOSTÍ. NA HLAVĚ MÁ TAKTÉŽ TURECKOU ČEPIČKU A NOSÍ TÉŽ ČERNOU VESTIČKU V KOMBINACI S MODRÝMI KALHOTAMI. ZA PASEM SE MU HOUPÁ VELICE OSTRÁ ŠAVLE JEJÍŽ RUKOJEŤ JE UDĚLÁNA Z RYZÍHO ZLATA. NO, A PŘESNĚ TITO DVA BRATŘI JSOU PRO LIDI VE SVÉ ZEMI NĚCO JAKO HRDINOVÉ. JSOU „NEJLEPŠÍMI“ A „NEJPROHNANĚJŠÍMI“ BOJOVNÍKY TURECKÉ ZEMĚ. JEDNOHO DNE PRO TYTO UDATNÉ BOJOVNÍKY POSLAL SÁM SULTÁN. SAMOZŘEJMĚ ŽE SULTÁNOVI NELZE ODPOROVAT, A TAK TEDY PŘIŠLI. SULTÁN, JEHOŽ JMÉNO JE TAK DLOUHÉ, ŽE BY ZABRALO TAK DVĚ STRÁNKY LEOŠE, JE UŽ NETRPĚLIVĚ OČEKÁVAL. JELIKOŽ JEHO JMÉNO JE OPRAVDU MOC DLOUHÉ, DOVOLIL JSEM SI POUŽÍT JEHO PŘEZDÍVKU ALI. SULTÁN ALI JIM ZADAL ÚKOL. NEBYL TO ZROVNA JEDNODUCHÝ ÚKOL A HNED VÁM TAKÉ ŘEKNU PROČ. SULTÁN SE MĚL ZA PÁR DNÍ ŽENIT, ALE JE TAKOVOU TRADICÍ, ŽE NA SVATBĚ MÁ SULTÁN SPECIÁLNÍ STŘEVÍCE. TY SE DĚDÍ JIŽ PO GENERACE Z OTCE NA SYNA. A MÍSTO TOHO, ABY SE ALI RADOVAL Z NADCHÁZEJÍCÍ SVATBY, BYL NAOPAK VELICE SMUTNÝ, PROTOŽE MU STŘEVÍCE NĚKDO UKRADNUL. AHMAD A HAKKIN ÚKOL PŘIJALI A HNED SE VYDALI HLEDAT STOPY NEZNÁMÉHO PACHATELE….. KDYŽ VYŠLI VEN Z PALÁCE, TAK SE AHMAD ZEPTAL HAKKINA: ,,BRATŘE POŘÁD TO NECHÁPU. PROČ BY NĚKDO BRAL SULTÁNOVY STŘEVÍCE?“ A HAKKIN ODPOVĚDĚL: ,,MOŽNÁ PROTO AHMADE, ŽE TY STŘEVÍCE BYLY CELÉ ZE ZLATA A POSÁZENÉ RUBÍNY. NENÍ TAKY DIVU, ŽE VÁŽILY DVA KILOGRAMY.“ (POZN.RED.: NAŠE REDAKCE OBDRŽELA I ORIGINÁL PSANÝ V TURECKÉM JAZYKU, A PROTOŽE NÁS TENTO ČLÁNEK ZAUJAL, ROZHODLI JSME SE SAMI SI HO PŘELOŽIT. K PŘEKLADU JSME POUŽILI
VÝKLADOVÝ DOBOVÝ SLOVNÍK TURECKÉHO NÁŘEČÍ A V TOMTO MÍSTĚ SE NAŠE PŘEKLADY LEHCE LIŠILY. NA POKRAČOVÁNÍ PŘÍBĚHU TO NEMÁ VELKÝ VLIV, PŘESTO POVAŽUJEME ZA SPRÁVNÉ NAŠE ČTENÁŘE NA TENTO MALÝ ROZDÍL UPOZORNIT.
PODLE NÁS PROBÍHAL ROZHOVOR TAKTO: „BRATŘE, POŘÁD TO NECHÁPU. PROČ SE CHCE SULTÁN ŽENIT, KDYŽ MÁ V HARÉMU PŘES 3000 ŽEN?“ „TO NEŘEŠ AHMADE, JEDNOU SI TAKY BUDEŠ CHTÍT SVŮJ HARÉMEK ROZŠÍŘIT. MIMOCHODEM, VŠIML JSI SI TÉ 86 ZPRAVA?“. OSTATNĚ, POSUĎTE SAMI: !" # $ % & ' $ ( )& *$( + $ & ,- * !") NEJDŘÍVE PŘEMÝŠLELI, KDE ZAČÍT HLEDAT. NIC MOC JE NENAPADLO, A PROTO SE PTALI KAŽDÉHO KOHO POTKALI, AŽ OD JEDNOHO SLEPÉHO FAKÍRA, KTERÝ KLIDNĚ DÁVAL RUKU DO TLAMY POUŠTNÍ KOBRY, SE DOZVĚDĚLI O DĚDU VŠEVĚDOVI. PRÝ BYDLÍ NĚKDE DALEKO. SNAD NA KONCI SVĚTA, ČI TAK NĚJAK. UKÁZAL JIM TEDY SMĚR NA ZÁPAD A ROZLOUČIL SE S NIMI. AHMAD A HAKKIN SI ŘEKLI, ŽE ZA ZKOUŠKU NIC NEDAJÍ A VYDALI SE SMĚREM NA ZÁPAD. JEJICH CESTA BYLA DLOUHÁ A TRVALA ASI TAK TÝDEN. ŠLI ZROVNA PO NĚJAKÉ POUŠTI A NEMĚLI UŽ ŽÁDNOU VODU, KDYŽ TU NAJEDNOU….
· MATURITA V ÈÍSLECH · 17.-18. 9. 2003 maturovalo 30 studentů. Z tohoto počtu pouze 3 dosáhli průměru 1,00 ( samé jedničky), jsou to Ui, Háček, Aneta.velmi blízko byla i Pavla a Akťas,kteří měli jen jednu dvojku. 7 studentů odmaturovalo s vyznamenáním, 6 prospělo velmi dobře, 8 prospělo a bohužel 9 studentů neprospělo. Oddíl dosáhl průměrné známky 2,16. Ve všech předmětech měla děvčata lepší prů měrné známky než hoši. Ale děvčata uměla nejlépe Historii oddílu a nejhůře Topografii, kdežto hochům šly nejlépe Ohně a nejhůře Morseovka.
Příroda
1. pomoc
Výzbroj a vástroj
Průměrná známka družin
Morseovka
1,57
1,57
1,14
1,14
1,57
1,39
1,5
2
2
1,84
2,75
2,75
2
2,08
2
2,25
2,5
2,53
2,5
3
2
2,56
2,33 2,67 2,33
1,67
3
2,58
1,7
2,2
2,1
2,16
1,75
2
1,75 2,25
Kamzíci
1,88 2,13
3
1,88
Netopýři
2,25
3,5
Vlčice
1,75
3,25 2,75 2,25
Medvědi Průměr v jednotlivých předmětech
1,5
1,43
Topografie
Srnky
1,29 1,43
Ohně
Vlaštovky
Uzly
Historie oddílu
Jak dopadly jednotlivé družin y a jaké jsou průměrné známky z jednotlivých předmětů vidíte v tabulce:
2,33 3,33 1, 8
2,3
3,75
3 2, 6
2,88
1,25 2,75 3,
2,5
2, 0
Jak to vidìli profeso i & maturanti „To bude krásné odpoledne“ mumlal jsem si pod nesměle rašící vousy, když jsem, plný optimismu, spěchal na Mlynářku. Čeká mě posezení v maturitní komisi, svačinka, kafíčko, bystří, připravení studenti, a hlavně, po dlouhé době, žádná těžká práce. Spolu s kolegyní S. jsme usedli ke stolu, a s rozzářeným úsměvem na rtech čekali prvního žáka. Nic moc nepředvedl. S úsměvem jsme čekali druhého žáka... Hrůza! Čekali jsme třetího... A přišla Ona. Má jasná hvězda tohoto dne a já ji tipoval na vyznamenání. Usedla na potítko a velmi kultivovaně začala ohryzávat tužku. Čas se nekonečně vlekl, kolegyně S. se dloubala v uchu, a já myslel na svačinku a kafíčko, kterého se nejspíš nedočkám. Konečně přišla chvíle, kdy měla promluvit Ona. Nevím, proč jsem si tolik přál slyšet její hlas. Naneštěstí, pro všechny zúčastněné, toho řekla až příliš. Má kolegyně S. na ni po celou dobu jejího projevu jen nevěřícně hleděla a měla zatajený dech natolik, že jsem se bál, jestli u ní nedošlo k zástavě srdce či jiné vážné újmě na zdraví. Bohužel jsem si opět ověřil starý fakt, že krása se s inteligencí většinou v jednom těle nesetkává. Ještě dlouho se mi klepaly hrůzou kolena. -Ž-
„To bude strašné odpoledne“ mumlala jsem si nervózně pod nosem, když jsem se loudala na Mlynářku. Připravovala jsem se sice dvě družinovky, ale mám pocit, že se díry v mých vědomostech příliš nevyplnily. U branky na dopravák mě rozbolela hlava a u dveří mi začalo být nevolno. V tu chvíli jsem potkala prvního vyzkoušeného maturanta. Už na první pohled byl dobře naladěn. Prý je vše v pohodě a komise září a usmívá se, div si panty nevykloubí. Moc mu nevěřím, ale moji trému to trochu nahlodalo. Přichází další odzkoušený se zprávou, že komise se sice usmívá, ale jen vlažně. No uvidíme, říkám si v duchu a už vstupuji do třídy. Mrknu na komisaře Ž. a je mi jasné, že ta hodina strávená před zrcadlem stála za to. Může na mě oči nechat, mám pocit, že mu brzy vyskočí z důlků. Teď už se ale musím soustředit. Sedím na potítku, píšu tahák a sleduji malíček slečny S. zaražený hluboko v jejím uchu. Půlhodina ufrnkla tak rychle, že jsem si nestihla skoro nic zapsat. Vsázím tedy na improvizaci a zdá se, že se to vyplácí. Mluvím a mluvím a přísedící S. na mě zírá a snad ani nedýchá. A vtom už mě komisař Ž. strká ze dveří, prý mám dát prostor i ostatním. Jenže já jsem mu toho chtěla ještě tolik říct. No tak snad příště. Ale stejně vím, že jsem na něj udělala dojem. -B-
ZUBNÍ PROHLÍDKA Sedí si tak profesor ve veřejné knihovně a sbírá jakési informace na svou další přednášku statistiky, když najednou překvapen vykřikne: „Překvapivé! Zvláštní!“ „Co se stalo?“ optá se jeden ze studentů. „Věřil byste, že při každém mém výdechu zemře jeden člověk?“ „Opravdu zajímavé,“ opáčí student. „A zkusil jste jinou zubní pastu?“ Jeden profesor byl velmi důsledný při dodržování podmínek u testů, a když řekl, že test skončil, tak kdokoliv ještě něco psal, dostal nedostatečnou. Jednou takhle jeden frajer v pohodě po skončení testu, když ostatní odevzdávali, ještě dvě minuty psal, pak se zvednul a nesl papír ke katedře. Profesor na něj: „Mladíku, ani se neobtěžujte. Máte to za pět.“ „Pane proferose, vy nevíte, kdo jsem!“ „Ne, to nevím, a vůbec mne to nezajímá. I kdybyste byl mladej Klaus, z tohohle tesu máte za pět!“ „Vy fakt nevíte, kdo jsem???“ ptá se frajer s téměř hysterickým výrazem ve tváři. „Vůbec netuším, kdo si myslíte, že jste.“ „Tak to je dobře!“ řekl frajer, vrazil svoji písemku doprostředka štosu s ostatními a kvapně opustil učebnu. „Tak jaká byla zkouška?“ „Velice nábožná.“ „Jak to, nábožná?“ „No profesor v černém, já v černém. Profesor položil otázku, já se pokřižoval. Za chvíli jsem mu odpověděl a on se pokřižoval.“
To se takhle jednou Svatý Petr rozhodne zjistit, jak jsou na tom Pražští studenti při přípravě na zkoušky. Povolá tedy anděla, ať zjistí, co se dole děje. Je jeden měsíc před zkouškami a anděl hlásí: - Medici se učí a ekonomové a právníci chlastají. Týden před zkouškami: - Medici si už opakujou, všechno umějí, ekonomové začínají číst skripta a právníci chlastají. Večer před zkouškami: - Medici jsou už naučený, uměj to pozpátku, ekonomové dočetli taktak Samuelsna a právníci se modlejí. Svatý Petr povídá: - Modlejí říkáš? No tak to jim pomůžeme... Přijde jednou student práv ke státním zkouškám, posadí se a examinátor mu dá otázku: „Tak mi třeba vysvětlete, co je to podvod.“ „Podvod je, když mě teď necháte propadnout.“ Examinátor vyletí: „Cože!?“ „No podvod je přeci, když zneužijete nevědomosti druhého k tomu, abyste ho poškodil.“ Zrovna potom, co křápl Černobyl, se ptá učitel ve škole dětí, co by se stalo, kdyby na Slovensku vybuchla jaderná elektrárna. A Pepíček odpovídá: „Vyměnili bysme si s nima hymnu. Oni by zpívali Kde domov můj, a my bysme zpívali Nad tatrou sa blýská.“ Sedí hladoví studenti na koleji a přemýšlí: Co začít chovat prase? Ti hrabe? Co ta špína a smrad? Si zvykne.
Několik momentek z průběhu akce pro pobavení i poučení těch, co tam byli i těch, co tam nebyli.
B Í TOV S K Ý M I
Tradiční podzimní mezioddílové měření sil u Ostravy proběhlo letos ve znamení asi již posledních slunečných dnů babího léta. A jak jsme dopadli: holky získaly štít vítězů a páté místo, kluci byli třetí. Máte-li zájem dozvědět se více informací o této jedinečné události, nestyďte se a požádejte některého z 54 členů našeho oddílu, kteří byli osobně této akce přítomni.
Z A
OHLÉDNUTÍ
M L Ý N Y
