Mycoplasmata, Ureaplasmata, Chlamydie, Ricketsie
MUDr. Drahomíra Rottenbornová
Mykoplasmata
Rod: Mycoplasma • Poprvé izolovány v r.1944 • Velmi drobné bakterie; nelze pozorovat světelným mikroskopem • Nejmenší mikroorganismy schopné samostatného množení • Netvoří peptidoglykan-nemají pevnou buněčnou stěnu • Růstově velmi náročné Morfologie: Buňky mykoplasmat mohou mít tvar kokovitého nebo oválného tělíska, mohou tvořit mnohojaderná vlákna a řetízky rozpadající se na základní elementy. Kolonie mají charakteristický vzhled přirovnávající se k sázenému vejci. Způsobují onemocnění lidí, zvířat i rostlin
Prokázané patogeny u lidí: M. pneumoniae: původce infekcí dýchacích cest M. hominis M. genitalium Ureplasma urealyticum
původci urogenitálních infekcí
Mycoplasma pneumoniae Patogenita: • primární patogen pro respirační trakt • parazituje na povrchu infikovaných buněk, ale do nitra buněk neproniká ani většinou neinvaduje do tkání a krevního oběhu Onemocnění: • asymptomatické nákazy • mírné katary HCD • faryngitida, tracheobronchitida s dráždivým kašlem • atypické pneumonie (malý fyzikální, rozsáhlý RTG nález) • puchýřnatý zánět bubínku (bulózní myringitis) • onemocnění může být provázeno výsevem exantému
Komplikace: • otitidy • myokarditidy, perikarditidy • neurologické komplikace, poruchy krevní srážlivosti, onemocnění kloubů aj. Zčásti jsou způsobené autoimunitními mechanismy • Schopnost dlouhodobě perzistovat v respiračním traktu – navození silné protizánětlivé reakce - vznik či exacerbace asthma bronchiale event. jiných chronických bronchopulmonálních onemocnění Epidemiologie: • Výskyt celosvětový. U nás ve 4-5 letých cyklech dochází k epidemiím. • Nejčastěji jsou napadány děti (5-14 let) a mladí dospělí • Zdrojem nákazy je pouze nemocný člověk. • Šíření vzdušnou cestou, poměrně pomalu, takže infekci podporuje užší kontakt (rodiny, kolektivy).
Inkubační doba: 2-3 týdny Terapie: tetracykliny, makrolidy – léčba obvykle 3 týdny (absence buněčné stěny - nelze použít beta-laktamováATB) Laboratorní diagnostika: Sérologický průkaz (převažuje) • ELISA: IgA, IgM, IgG • KFR (dynamika titru celkových protilátek) Přímý průkaz: • Detekce DNA v materiálech z dýchacích cest Imunita: krátkodobá, lze onemocnět opakovaně
Mycoplasma hominis Mycoplasma genitalium Ureplasma urealyticum Onemocnění: urogenitální infekce Přenos: pohlavním stykem Klinický obraz: U žen • Asymptomatický průběh • Zánět uretry, cervixu, zřejmě i endometria, vejcovodu • Souvislost s potrácením, předčasnými porody (není dosud jednoznačně prokázáno)
U mužů • Zánět uretry, méně často zánět nadvarlete, prostaty
Léčba: • azithromycin, doxycyklin • nutná léčba obou sexuálních partnerů Prevence: nerizikové sexuální chování Laboratorní diagnostika: Přímý průkaz Klasická kultivace-náročná Kultivace v mikrodestičce+průkaz chemické reakce Průkaz nukleové kyseliny Průkaz protilátek se neprovádí Sérologická odpověď chybí nebo je velmi slabá
Chlamydie
Chlamydie • velmi malé g- bakterie, mají ale trochu odlišnou stavbu bakteriální stěny („atypické bakterie“) • mají vlastní metabolismus • nejsou ale schopné syntézy ATP (energeticky závislé na hostitelské buňce) • intracelulární parazité → nelze je kultivovat na kult. půdách, jen na tkáňových kulturách → nelze použít ATB, která působí na bakteriální stěnu (betalaktamová ATB)
růstový cyklus 48-72h =>dlouhá doba léčby (2-3 týdny) ET: elementární tělísko infekční, metabolicky neaktivní
RT: retilulární tělísko metabolicky aktivní, intenzivně se v buňce replikuje
Současná taxonomie chlamydií: • Rod Chlamydia • Druh: Chlamydia trachomatis • • • •
Rod: Chlamydophila Druh: Chlamydophila pneumoniae Druh: Chlamydophila psittaci Druh: Chlamydophila pecorum
Chronické chlamydiové infekce (zejména Ch. pneumoniae) jsou považovány za jeden z možných faktorů rozvoje • aterosklerózy koronárních cév • bronchiálního astmatu a CHOPN
Chlamydia trachomatis Rozlišujeme 18 sérotypů Sérotyp Onemocnění Onemocnění: A, B, C trachom
D-K
L1-L3
Přenos infekce
Výskyt
přímý kontakt, kontaminované ruce, předměty, voda, hmyz
tropy, subtropy (Asie, J Amerika)
inkluzní konjunktivitida (paratrachom)
- novorozenci (nákaza během porodu) - dospělí (nákaza při sex. praktikách)
celosvětově
onemocnění urogenitálního systému
pohlavní styk
celosvětově
lymphogranuloma venereum
pohlavní styk
rozvojové země tropů
Onemocnění urogenitálního systému (sérotypy D-K) • • • •
sexuálně přenosná onemocnění odhaduje se, že představují kolem 50% všech urogenitálních nákaz u mužů: zánět uretry, prostaty, nadvarlete u žen: - asymptomatický průběh (2/3 případů), - cervicitis, uretritis - u neléčených hrozí zánět vejcovodů, endometria, hrozba neplodnosti
•
novorozenci (nákaza během porodu): konjunktivitis, pneumonie, otitis
Terapie: tetracykliny, makrolidy, azitromycin
Lab.dg Chl. trachomatis (využívá se zejména virologických technik)
Přímý průkaz • Materiál: výtěr z uretry u mužů, výtěr z cervixu u žen, moč • ! výtěr musí být razantní, aby se získal dostatek epitelií, neboť chlamydie jsou uloženy převážně intracelulárně ! • Průkaz antigenu: IF, ELISA, imunochromatograficky • Průkaz nukleové kyseliny: např. PCR • (Kultivace: na buněčných liniích, průkaz chlamydiových inkluzí v buňkách)
Nepřímý průkaz – průkaz protilátek • • • • •
IF, KFR, ELISA IgG, IgM IgA , imunoblott zatím nejsou příliš spolehlivé: mohou obsahovat antigeny společné pro všechny sérotypy chlamydií u chronických slizničních infekcí nemusí být dostatečné množství protilátek v séru vysoká promořenost populace různými sérotypy chlamydií KFR prokáže pouze rodově specifické protilátky ELISA: někdy problém rozlišit reinfekci, chronickou infekci, stav po prodělané infekci
Prevence: zásady bezpečného sexu
Trachom V rozvojových zemích nejčastější příčina získané slepoty Výskyt v oblastech se špatnou úrovní hygieny Odhady WHO: 100 mil.nemocných, 6 mil. slepých Přenos: • přímým kontaktem se sekrety oka, nosu a krku postižených osob (zejména děti) • kontaminovanými předměty (např. ručníky, žínky) • mechanicky přenos hmyzem (mouchy)
Opakovaná infekce vede k chronickému zánětu spojivky a rohovky s tvorbou jizevnaté tkáně. Terapie: tetracyklin, operace očního víčka (entropium)
Paratrachom • • • •
Inkluzní konjunktivitida Příznivější prognóza, k poškození zraku obvykle nedochází Onemocnění: i u dospělých Zdroj nákazy: genitál
Lymphogranuloma venereum • • • •
Pohlavně přenosné onemocnění Výskyt: rozvojové země, ale i Evropa, severní Amerika ID: 3-21 dní KO: papuly → ulcerace na genitálu +jednostranné zvětšení regionálních uzlin, někdy abscedujících • Neléčené onemocnění: rozsáhlý destruktivní zánět, jizvy, píštěle, elefantiáza genitálu
Chlamydophila pneumoniae Přenos: kapénková infekce • charakteristické je „hromadné“onemocnění kolektivů (obvykle dětských) • člověk může onemocnět opakovaně ID: 10-14 dní
Onemocnění: • děti 1-5 let vzácně; nejčastěji školní děti a mladí dospělí • infekce HCD, DCD (tzv. atypická pneumonie) • možné komplikace: endokarditidy, myokarditidy Terapie: makrolidy, tetracykliny; 2-3 týdny Lab. dg: průkaz protilátek -KFR-dynamika titru -ELISA – IgM, IgG - imunoblott
Chlamydophila psittaci • ID: 5-19 dní
• KO: psitakóza (ornitóza) • obraz atypické pneumonie (horečka, suchý kašel, dušnost, minimální fyzikální nález) – někdy závažný průběh • akutní horečnaté onemocnění bez pneumonie • Komplikace: zánět perikardu, myokardu, endokardu, postižení jater, meningoencefalitida • Terapie: tetracykliny, makrolidy • Lab. dg: průkaz protilátek (KFR, IF)
Rickettsie a podobné mikroorganismy
Riskettsie Čeleď
Rod
• aerobní, g- bakterie
Rickettsiaceae
Rickettsia
• většina z nich jsou IC parazité
Orientia
• velmi malé (µm)
Anaplasma
• špatně kultivovatelné
Anaplasmataceae
• špatně barvitelné podle Grama Ehrlichia
• dlouho považovány za viry
Neorickettsia
• zahrnují druhy pro člověka patogenní i nepatogenní
Bartonellaceae
Bartonella
Coxiellaceae
Coxiella
• společné vlastnosti: - afinita k buňkám RES - využívání vektorů (klíšťat apod.) k přenosu nákazy - citlivost na stejná antibiotika
Rody Rickettsia a Orientia Čeleď
Rod
Rickettsie lze rozdělit na 2 skupiny :
Rickettsiaceae
Rickettsia
1. skupina vyvolávající skvrnité tyfy (R. prowazekii a R. typhi, R. felis)
Orientia Anaplasmataceae Anaplasma
2. skupina vyvolávající skvrnité (exantémové, purpurové) horečky) – mnoho druhů rickettsií
Ehrlichia Neorickettsia
Bartonellaceae
Bartonella
Coxiellaceae
Coxiella
Rod Orientia byl z rodu Rickettsia vyčleněn nedávno
Epidemiologie: Přirození hostitelé: různí obratlovci včetně člověka Přenos: členovci
Patogeneze: • většina rickettsií se množí v endoteliálních buňkách periferních kapilár, kde vyvolávají vaskulitidu → klinické projevy: • postižení kůže: exantém • postižení vnitřních orgánů (mozku-meningoencefalitida, plic, srdce) Klický obraz rickettsiových infekcí: • horečka • neuropsychické, kožní, kardiovaskulární projevy Terapie rickettsióz: • tetracyklin, chloramfenikol • špatně léčitelné jsou purpurové horečky (život ohrožuje hypovolemický šok nebo krvácení do životně důležitých orgánů) Prevence: dezinsekce
Původci skvrnitých tyfů Vyvolavatel
Nemoc
Vektor
Rezervoár
Výskyt
R. prowazekii
skvrnitý tyfus, epidemická skvrnivka
veš šatní
člověk
Asie, Afrika, S a J Amerika
R. typhi
myší tyfus (endemický) (krysí skvrnivka)
blecha krysí, kočičí
divocí hlodavci
Blízký východ (Egypt, Kuvajt), JV Asie, Afrika, S Amerika
R. felis
kočičí (bleší) skvrnivka
blecha kočičí
kočky
Evropa. JV Asie, S a J Amerika
R. prowazekii Odolná vůči zevním vlivům (v prachu vydrží několik týdnů) Epidemiologie: k epidemiím dochází ve špatných hygienických podmínkách (války, přeplněné chudinské čtvrti velkoměst) • V ČR se vyskytla epidemie skvrnivky v dubnu a květnu 1945 v koncentračním táboře Terezín • V současnosti občasné epidemie v uprchlických a zajateckých táborech ID: průměrně 8 dní KO: - horečka, zimnice, třesavka, bolesti těla - vyrážka (4.-7.den), která se tvoří na hrudníku, poté postupuje na končetiny, avšak nikdy nepostihuje obličej a dlaně Komplikace: poruchy srdce, krvácení do mozku • • •
Při neléčené formě následuje kóma a smrt. Letalita až 50%. Úplné uzdravení může trvat až 3 měsíce.
Brill-Zinsserova choroba • mírná recidiva skvrnivky při oslabení imunity (rickettsie perzistují v endoteliálních buňkách) Lab. dg: přímá • vysoké riziko laboratorní nákazy – pouze specializované laboratoře • izolace na morčeti nepřímá • KFR, aglutinace na nosiči, Weil-Felixova reakce (aglutinace s antigenem z kmene Proteus vulgaris OX 19)
Z historie •
velké epidemie skvrnitého tyfu provázely válečná tažení, decimovaly vojska i civilní obyvatelstvo a nezřídka měly i vliv na chod dějin
•
některé epidemie označované jako morové mohly být ve skutečnosti skvrnivka
•
1577-1579: skvrnivka vyhubila asi 10% obyvatelstva v Anglii
•
epidemie proběhly zřejmě i během třicetileté války
•
1812-skvrnitý tyfus zahubil v Rusku více Napoleonových vojáků než Rusové
•
1. sv. válka – asi 3 miliony obětí na skvrnivku (Rusko, Polsko, Balkán)
•
1917- Rusko, Ukrajina: asi 3 mil. obětí
•
2. sv. válka – na východní frontě, bojištích v severní Africe, v koncentračních táborech
Charles Jules Henri Nicolle (1866-1936) • • •
významný francouzský lékař 1909 – zjistil, že přenašečem skvrnitého tyfu je veš šatní 1928 - Nobelova cena za fyziologii a medicínu „za práce o skvrnitém tyfu“
Howard Taylor Ricketts (1871 - 1910) • Američan • 1909 - izoloval původce horečky Skalistých hor • původce onemocnění byl po něm pojmenován (Rickettsia rickettsii) i celá čeleď Rickettsiaceae • v roce 1909 začal studovat onemocnění podobné skvrnité horečce ve významném ohnisku v Mexico City, zjistil, že obě nemoci jsou způsobené podobnými agens • zde také na skvrnitý tyfus zemřel
Prowazek Stanislav (1875–1915)
• • • • • •
• •
•
mikrobiolog a zoolog, narozen v Jindřichově Hradci v rodině důstojníka rakouské armády studoval na gymnáziu v Plzni, na přírodovědecké fakultě v Praze a ve Vídni pracoval v ústavu Paula Ehrlicha ve Frankfurtu nad Mohanem, v berlínském Císařském zdravotním ústavu vedoucím protozoologické laboratoře Institutu pro tropické choroby v Hamburgu povýšen do šlechtického stavu – Stanislaus von Prowazek výzkum skvrnitého tyfu na Balkáně od r. 1913 (v té době balkánské státy bojovaly proti Turkům) velká podobnost s Rickettsovými výzkumy v Mexiku před několika lety při výzkumu tyfové horečky na Balkáně zjistil jejího původce, který byl totožný s mikroorganismem popsaným několik let před tím Rickettsem (a byl také příčinou smrti obou vědců) Prowazek se nakazil a zemřel v zajateckém táboře v Chotěbuzi
• • •
•
•
•
z pamětí Prof. Kredby: lékaře na infekční skupině a infekční klinice na Bulovce. Rukopis 1977 http://www.infekce.cz/zprava10-07.htm První případy skvrnitého tyfu jsme léčili v roce 1943. Byli to cikáni. Byli umístěni do Domečku. Ošetřující lékař a sestry byli vybíráni, lékařka se dobrovolně přihlásila a sestry byly losovány. Aby byli chráněni, dostali sérum od jednoho rekonvalescenta, chránili se kombinézou a maskou. Stejně tak i docent Procházka. A pak v roce 1945 se valily proudy nemocných skvrnivkou, ošetřovali jsme je v normální uniformě, chodili od nich do bytu, kde jsme měli rodiny. Jak je všechno relativní, v roce 1943 skvrnivka – hrůza, losování jako odsouzenců k smrti, ochrana před vší a za dva roky je všichni ošetřovali jako běžnou nemoc. V dubnu 1945 jsme už věděli, že skvrnivka je v koncentračním táboře v Terezíně, byla také u nás správně diagnostikována u nemocných poslaných z pankrácké věznice, kam byla zavlečena z Terezína. Čekali jsem, že budeme ošetřovat nemocné z Terezína, a proto jsme se připravovali. Doc. Procházka chystal zásoby léků a jídla, pokud bylo možno je sehnat, bylo připraveno odvšivování na Domečku, byly připraveny slamníky a prádlo. Jak byl doc. Procházka prozíravý, vše se nám hodilo a bylo plně využito. Příliv nemocných začal dříve než skončila válka a nebyli to nemocní z Terezína.
•
•
•
•
V neděli 30. dubna 1945 ohlásil fyzik Kindermann příjem asi 15 těžších nemocných z transportu vězňů, převážených před postupující Rudou armádou ze severu na jih do Rakouska. Transport smrti zastavil na nádraží v Bubnech a odtud mělo být transportováno 15 vězňů k nám. V 19 hodin začali naši dezinfektoři z dezinfekční stanice a chlapci od protiletecké obrany vozit nemocné. Místo sanitek vzali autobus a vozili a vozili až do půl jedenácté, kdy byla zavírací hodina, protože bylo v Praze vyhlášeno stanné právo. Místo ohlášených 15 jich tu ten večer přivezli 384. Přísun pokračoval v dalších dnech. Byli to nemocní z tohoto transportu, které si vzali domů a ukryli obyvatelé v sousedství nádraží, takže za 5 dnů jsme přijali z transportu 613 nemocných skvrnivkou, tyfem, dyzentérií, pneumonií, flegmónami po zranění a průstřelech, ale i zdravých, ovšem relativně, protože všichni byli hladověním a útrapami zbědovaní. Oddělení na suterénu a prvním poschodí infekčního pavilónu byla upravena tak, že lůžka byla vystěhována a na podlahu byly položeny slamníky, jeden vedle druhého, aby se jich co nejvíce vešlo. Odvšivování dělali sanitáři na Domečku, šaty nemocných byly hned páleny. Bylo otevřeno oddělení v Karlíně, kam bylo přijato 100 nemocných z transportu. Byl jsem poslán na službu do Karlína a zde se sestrou Vopatovou a s dvěma žákyněmi ze školy jsme celou noc koupali, odvšivovali, já jsem je prohlížel a poskytl první lékařskou pomoc všem. Byly připraveny další pobočky, v Salmovské ulici a na Karlově, a to vše jsme museli obhospodařit z personálního zdroje infekčního pavilónu.
•
•
•
•
V celku bylo na infekčním oddělení léčeno 986 nemocných se sérologicky prokázanou skvrnivkou (s pozitivní Weilovou-Felixovou reakcí), 376 s břišním tyfem, 117 s dyzentérií. U ostatních vězňů šlo o pneumonie, tuberkulózu, flegmóny, neošetřená střelná a jiná poranění apod. Tehdy jsme neměli žádné kauzální léky na skvrnivku, tyfus, dyzentérii, blahodárně u kachektických nemocných působily transfuze plné krve. A té jsme měli stále dostatek. I když nás bylo na léčení a ošetřování málo, zachránili jsme mnoho set nemocných, letalita přes tak těžký stav nemocných byla nízká, u skvrnitého tyfu 8 %, u břišního tyfu 15 % a nejhorší prognózu měla dyzentérie s letalitou až přes 50 %. Od nemocných skvrnivkou se nakazily dvě sestry, ale nemoc u nich proběhla dobře, z lékařů se nenakazil nikdo, i když každý z nás si přinesl nahoru do bytu nějakou tu infikovanou veš. Po proběhlé inkubační době jsme měli i několik nemocných skvrnivkou z civilního obyvatelstva v okolí nádraží v Bubnech, z rodin, které si vzaly domů některého vězně z transportu smrti. I u těchto nemocných byl průběh benigní. Vedle příjmů vězňů z koncentračních táborů začal i zvýšený přísun nemocných s běžnými nemocemi z Prahy, stoupl počet případů záškrtu, spály, tyfu a jak se blížilo léto, rozběhla se epidemie dětské obrny. Nespravedlivé bylo, že kolektivu infekčního oddělení, který vykonal tolik práce, nikdo ani nepoděkoval, zatímco práce v Terezíně, jistě za horších podmínek, byla a je znovu a znovu připomínána. O naší práci nikdo ani nevěděl a pak už upadla zcela v zapomenutí.
Z rozhovoru se synem prof. Karla Rašky, který organizoval potlačení epidemie skvrnitého tyfu v Terezíně •
Bezesporu k nim patří potlačení epidemie skvrnitého tyfu v koncentračním táboře Terezín, v terezínském ghettu, v roce 1945. Tehdy hrozilo, že terezínské epidemie by mohla zasáhnout celé Československo i okolní státy. Váš otec tehdy prokázal i velkou odvahu. Vynutil si těsně před koncem války přes odpor esesáků s namířenými samopaly vstup do Malé pevnosti a ověřil si tam své podezření. Co bylo pak?
•
Karel Raška jr.: "Potom odjel do Prahy, kde sháněl dobrovolníky, kteří by mu jeli pomoci epidemii v Terezíne likvidovat. K tomu dostal souhlas ilegální České národní rady. Do této akce se přihlásily všechny sestry (30,*viz dále), které v těch dnech graduovaly v ošetřovatelské škole Na Bulovce. Zapojilo se i několik dezinfektorů ze Státního zdravotního ústavu a několik mediků. Přijeli do Terezína 4. května a začali hned pracovat. Byla to samozřejmě strašná epidemie, neboť nemocných vězňů byly tisíce. Antibiotika v té době nebyla. Pořádné odvšivování také nebylo k dispozici. Situace se tam horšila.
•
Potom už sovětské velení v Praze, maršál Rybalko, tam přidělilo pět polních nemocnic, které značně pomohly, i když se o tom dnes málo mluví. Dobrovolníci tam pracovali v podstatě až do září 1945 a tu epidemii zlikvidovali. Pomáhali jim samozřejmě také lékaři z ghetta. Zástupcem otce tam byl pan profesor Patočka, který - když ho otec o to požádal na samém začátku epidemie - okamžitě souhlasil, odjel do Terezína a strávil tam veškerý čas až do září."
•
Celkem zemřelo od poloviny března do poloviny května 735 vězňů z Malé pevnosti. Skutečný počet obětí byl určitě větší - řadě nakažených se podařilo z Terezína odejít a podlehli nemoci jinde. Těžiště pomoci se postupně přeneslo do ghetta. Mezi oběťmi terezínské epidemie byli i zdravotníci. Zemřelo patnáct lékařů, patnáct ošetřovatelek a třináct pomocníků odvšivovacích stanic z řad bývalých vězňů ghetta. Zemřeli i čtyři členové České pomocné akce.
•
•
* Z tabla se umívá třicet dívčích tváří. Všechny vzorně upravené, límeček a čepec pečlivě naškrobený. U jednoho z portrétů je nenápadná černá stužka. Za starou fotografií se skrývá neobyčejně silný příběh - žádná jiná třída nekončila své studium tak tvrdou zkouškou jako ročník 1943 až 1945 České ošetřovatelské školy, Praha VIII. (Onemocnělo pět ošetřovatelek z této třídy, ošetřovatelka Božena Jandlová zemřela.)
Nataša Gollová (1912-1988) Na konci války odešla jako dobrovolná ošetřovatelka do Terezína a nakazila se skvrnitým tyfem
Rickettsia typhi Onemocnění: krysí skvrnivka (myší tyfus, endemický tyfus) KO: onemocnění podobné skvrnitému tyfu, lehčí průběh vyrážka i na obličeji, dlaních a ploskách Nákaza:
Rickettsia felis Onemocnění: kočičí (bleší) skvrnivka KO: podobná myší skvrnivce Nákaza: přenos z koček i jiných zvířat blechou kočičí
Původci skvrnitých (exantémových, purpurových) horeček Více druhů rickettsií Přenos: členovci, většinou klíšťaty Rezervoárová zvířata: divoká zvířata, dobytek ID: 5-7 dní KO: horečka, zchvácenost, bolesti svalů, hlavy, překrvení spojivek po 4-5 dnech výsev vyrážky Průběh lehčí než u skvrnitého tyfu Ve střední Evropě: rickettsiové horečky se zřejmě také vyskytují, ale nerozpoznány, léčeny pod jinou diagnózou. Přehled některých z nich uvádí tabulka na dalším snímku
Vyvolavatel
Nemoc
Vektor
Rezervoár
Výskyt
R. rickettsiii
horečka Skalistých hor
klíště
hlodavci, psi, klíšťata
S a Stř.Amerika
R. conorii
středomořská (marseilleská) horečka
klíště
hlodavci, psi
oblast Středozem.moře
R. acari
rickettsiální neštovice
roztoč
myš
USA, Rusko,Ukrajina, Korea,Chorvatsko, Afrika
R. africae
africký klíšťový tyf
klíšťata
hlodavci, dobytek
Afrika, západ. Indie
R. sibirica
severoasijský (sibiřský klíšťový tyf)
klíšťata
hlodavci
R. australis
queensladský klíšťový tyf
klíšťata
hlodavci, vačnatci
Austrálie
R. japonica
japonský klíšťový tyf
klíšťata
hlodavci
Dálný východ
Orientia tsutsugamushi
horečka Tsutsugamushi (japonská říční horečka)
roztoči
hlodavci, hmyzožravci
Indie, JV Asie, severní Austrálie
R. rickettsii
Podobným způsobem se uskutečňuje přenos ostatních původců rickettsiových skvrnitých horeček
Čeleď
Rod
Rickettsiaceae
Rickettsia Orientia
Anaplasmataceae
Anaplasma Ehrlichia
Neorickettsia Bartonellaceae
Bartonella
Coxiellaceae
Coxiella
Intracelulární bakterie, které se jeví jako malé cytoplasmatické inkluse (moruly) v monocytech nebo neutrofilech
Vyvolavatel
Nemoc
Vektor
Rezervoár
Výskyt
Ehrlichia (4 druhy)
HME HGE
klíště
vysoká zvěř, psi, hraboši
USA
Anaplasma phagocytophila
HGA
klíště
kopytníci
S Amerika, Evropa
Neorickettsia sennetsu
sennetsu
------
paraziti ryb
Japonsko
HME- lidská monocytární ehrlichióza HGE- lidská granulocytární ehrlichióza HGA- lidská granulocytární anaplasmóza
Bakterie napadají monocyty nebo granulocyty, jimi roznášeny do uzlin, sleziny, jater Nepříznivé ovlivnění funkce imunitního systému
KO: asymptomaticky nebo jako horečnaté onemocnění , někdy s vyrážkou, možné také zvětšení uzlin, sleziny, bolest břicha, průjem Těžší průběh u lidí s imunodeficitem, starých, oslabených Někdy kožní projevy podobné lymeská borrelióze (erythema migrans)
Čeleď
Rod
Rickettsiaceae
Rickettsia
• Dají se kultivovat na obohacených půdách
Orientia Anaplasmataceae
Anaplasma Ehrlichia Neorickettsia
Bartonellaceae
Bartonella
Coxiellaceae
Coxiella
• Napadají endoteliální buňky, dlouhodobě v nich přežívají a uvolňují se do krevního řečiště, pronikají do erytrocytů
Druh
Hostitel
Vektor
Výskyt
Onemocnění
Bartonella quintana
člověk
veš šatní
oblasti se špatnou hygienou
volyňská (zákopová, pětidenní) horečka
Bartonella henselae
kočka
kočičí blecha
celosvětově
nemoc z kočičího škrábnutí
Bartonella baciliformis
člověk
komárci rodu Lutzomyia
Peru, Ekvádor, Kolumbie
horečka Oroya, verruga peruviana
Bartonella elizabethae
potkan
krysí blecha?
celosvětově
horečnaté onemocnění
Známo 19 druhů bartonel, nejčastěji způsobují onemocnění člověka v tabulce uvedené 4 druhy. Další druhy bartonel parazitují na hlodavcích, kočkách, psech a vzácně mohou u člověka vyvolat horečnaté onemocnění s bakteriémií, endokarditidou aj.
Bartonella quintana Původce tzv. volyňské (zákopové, pětidenní) horečky Výskyt: Nemoc spjatá se špatnými hygienickými podmínkami (1. a 2. SV) V současnosti: rozvojové země; USA, Francie u bezdomovců Přenos: podobný jako u skvrnitého tyfu KO: akutní horečnaté onemocnění, bolesti hlavy, dolních končetin • příznaky trvají 5 dní, ale znovu se několikrát vrátí, i když v slabší intenzitě • vyčerpávající; ale většinou dobrá prognóza • komplikace: endokarditida
Bartonella henselae Jeden z původců tzv. nemoci z kočičího škrábnutí (felinóza, cat-scratch disease)
Bartonella baciliformis Původce tzv. jihoamerické bartonelózy (horečka Oroya, verruga peruana, Carriónova nemoc)
•
V roce 1870 vznikla v Peru velká epidemie při stavbě železnice z limy do města Oroya
Daniel Alcides Carrión (1857-1885) peruánský student medicíny zemřel na horečku Oroya (nechal se úmyslně infikovat, aby prokázal, že horečka Oroya a verruga peruana jsou způsobeny stejným původcem)
Bartonella elizabethae • Zajímavost: popsán častější výskyt protilátek u bezdomovců nebo intravenózních narkomanů v USA, Švédsku, Francii
Čeleď
Rod
Rickettsiaceae
Rickettsia
Coxiella burnetii
Orientia Anaplasmataceae Anaplasma
- původce coxielózy-Q-horečky - název podle „query“-otazníkagens nemoci popsané v r. 1935 nebylo známo
Ehrlichia Neorickettsia Bartonellaceae
Bartonella
Coxiellaceae
Coxiella
Druh
Hostitel
Vektor
Výskyt
Onemocnění
Coxiella burnetii
hlodavci, domácí zvířata
klíšťata, klíšťáci
celosvětový
coxielóza(Q -horečka)
Q-horečka Významná zoonóza Epidemiologie: • coxiely jsou velmi odolné vůči vyschnutí a světlu – dlouhodobě přežívají v infekčním materiálu • výskyt celosvětový • ohroženi zejména zaměstnanci farem, jatek, veterináři, lidé zpracovávající zvířecí produkty Rezervoár: ovce, skot, kozy, kočky, psi, hlodavci, ptáci, klíšťata
Přenos: • vdechnutím inf. aerosolu (může se vzduchem dostat až na vzdálenost 5 km) • přímým kontaktem s infikovanými zvířaty, zejm porody, potraty zvířat • kontaminovaným materiálem (např. hnůj, sláma, vlna) • požitím nepasterizovaného mléka krav, koz, ovcí • vzácněji: hmyzím přenašečem (klíště), transfúzí, transplantací, kapénkami od nemocného člověka Infekční dávka: velmi nízká Inkubační doba: 1-4 týdny Coxielly se množí v respiračním traktu (přežívají v makrofázích v alveolech), a následně diseminují do jiných orgánů (játra, slezina, kostní dřeň)
Onemocnění: akutní coxiellóza • asymptomatický průběh • chřipková forma • plicní forma-obraz atypické pneumonie • při požití-gastroenteritida oproti jiným ricketsiózám chybí vyrážka Komplikace: serózní meningoencefalitida, postižení srdce, jater Prognóza většinou dobrá.
chronická coxiellóza • Nejčastěji obraz chronické endokarditidy. • Jindy může být postižení jater. • Onemocnění má špatnou prognózu.
Lab. dg: Přímý průkaz • vysoké riziko laboratorní nákazy – specializované laboratoře • izolace coxiel z krve nebo sputa na pokusných zvířatech nebo na kuřecích zárodcích Nepřímý průkaz • KFR, aglutinace na mikrodestičkách, NIF Prevence: • veterinární kontrola jatečních i užitkových zvířat • vakcinace dobytka • pasterizace • dostatečné tepelné zpracování produktů z masa a mléka Výskyt v ČR výjimečný (0-2 případy/rok) Chovy zvířat jsou systematicky sledovány státní veterinární správou.
Možnost zneužití jako biologické zbraně!
Q-horečka v Nizozemí •
• •
zvýšený výskyt od r. 2007 (nárůst případů onemocnění u lidí i zvířat) v r. 2009 již 2357 případů onemocnění, zemřelo celkem 9 osob souvislost zejména s vlnou abortů na mléčných kozích farmách
