Maryša Alois a Vilém Mrštíkové OSOBY a obsazení p i prvním provozováni v Národním divadle dne 9. kv tna 1894 LÍZAL, sedlák…………………………………..p. Mošna LÍZALKA, jeho žena …………………………pí Vinklerová MARYŠA, jejich dcera……………………….pí Benoniová ROZÁRA, služka………………………………sl. Velsova VÁVRA, mlyná ………………………………p. Slukov FRANCEK, rekrut ……………………………p. Vojan HORA KA, jeho matka…………………… sl. Volfova STROUHALKA, Maryšina………………….pí Danzerová STROUHAL, její muž ……………………… p. ze Steinsberku STA ENKA, Maryšina babi ka……………pí Pštrossová HOSPODSKÝ, Franck v poru ník………. p. ada HOSPODSKÁ………………………….. pí Málková PAVEL, eznický tovaryš………………….. p. Pokorný HRDLI KA, obecní sluha……………….. p. Pštross SOUDNÍ SLUHA……………………… p. Havelský PRVNÍ…………………………………. p. Pešek DRUHÝ………………………………... p. Žižka T ETÍ…………………………………... p. Karásek (rekrut) FRAN K………………………………. p. Morda BU EK…………………………………p. Pulc (sousedé) SELKA………………………………… pí apková PRVNÍ………………………………… p. Loos DRUHÝ……………………………….. p. Vild (soused) VOJTÉNA…………………………….. sl. Volfova ROZSÍVALKA……………………….. sl. Štoková HRDLI KOVÁ………………………. pí Archlebová (nádenice) KRISTOFL…………………………… p. Vecko (nádeník)
Muzikanti, sedláci, chasa, mlatci, d ti. Místo d je: Moravská d dina. T etí jednání o dv léta pozd ji než první.
POPIS OSOB LÍZAL, sedlák asi šedesátiletý, menší postavy, tvá e oholené a vlas prošediv lých. Má bolavou nohu, v ch zi belhá a podpírá se o h lku. Od n je po selsku krojem z východního okolí Brna. Tmavé ošoupané kalhoty ve vysokých necíd ných botách. Na sob má starý, záplatovaný, dlouhý a žlutý kožich rozhalený. Prsa mu kryje dlouhá vesta s adou necíd ných kovových knoflík . Knoflíkovou dírkou u vesty má protáhnutý cíp erveného velkého kapesního šátku na uzel zavázaný. Ostatek šátku je zpolovice zastr en za vestu. Na hlav má starou beranici. e jeho je rychlá, trhaná, pohyby roz ilené. V roz ilení trhá ob ma lokty najednou nazad, zvlášt chce-li n kterým slov m d razu dodati. Celkov iní dojem zchytralého a lakomého sedláka. VÁVRA, mlyná , statný ty icátník. Kalhoty ve vysokých lešt ných botách, krátký, rozepjatý kabát, u vesty má t žký st íbrný et z od hodinek, tvá oholenou, na hlav epici se stínítkem. Opásán je širokým lesklým emenem. V chování jeví sebev domí. MARYŠA (pozd ji Vávrova žena), Lízalova dcera, mladice prost ední postavy, jemn jšího druhu venkovanka. Má na sob krátkou, jednoduchou sukni z látky kv tovaného tureckého šátku a vyšívanou kordulku. Na hlav vlasy spletené v cop, oto ené v ncem. Okolo krku ležatý krejzl a š rku ervených korálek. Nohy má upjaté ve vysoké šn rovací botky a obuté v ervené pun ochy. FRANCEK, štíhlý, statný rekrut Oble en je v III. a IV. jednání v úzké kalhoty ve vysokých lešt ných shrnova kách, nezapjatou kazajku, pod níž vyhlédá tmavá vesta s adou pletených erných knoflík a š rek. VI. jednání v kroji: rukávce a malebnou vyšívanou kordulu, „huškami" obto ený kulatý klobouk s vysokou kytici z um lých kv tin, zrcátek, tretek. Pentle r zné barvy proudem splývají až do ela. — I po prsou tekou bohaté stuhy. Ráz kroje z okolí Klobouk u Brna. V chování je prudký, sm lý a hrdý. Opásán je širokým, vyšívaným pasem. HORA KA, Franckova matka, as Šedesátiletá sta ena, od ná vl ákem. Podpírá se o h lku. Bázlivá, ale rozumná žena. UZALKA, Maryšina matka, po domácku od ná selka. V chování umín ná, tvrdá. Chodí rozklácenou, ud enou ch zí. HRDLI KA, obecní sluha, ty icátník s vojenskou starou epicí na hlav . Kalhoty ve vysokých umazaných holinkách. REKRUTT (dvanáct až dvacet); první, druhý, t etí s vojenskými modrými a ervenými epicemi na hlav . Ostatní, asi dvanáct, se slováckými klobou ky a kosárky z kraje Klobouk. MUZIKANTI od ni podobn jako chasa. N kte í mají na hlavách oficírky, jiní m kké klobou ky. SELKA, sváte né od ná. LID, muži a ženy sváte n od ni. D v ata v I. jednání v po tu 15—20 v pyšném sváte ním šustivém kroji z okolí Klobouk u Brna. Vesm s bílé, krátké zvoncovité sukn , r znobarevné f rtochy, kolem pasu vzadu splývající pentle, vysoké šn rovací botky, ervené pun ochy, r znobarevné kordule, rukávce, široké
špan lské krejzle, „na r žek" upravený šátek, každá s erným kancionálem v záloktí — do kancionál zastr eno po kyti ce. D TI V miniaturní podob starších d v at a chlapc . Mezi nimi bosé jedno d v e s d ckem na zádech. Místo: Stranou návsí moravské d diny. as: V íjnu roku 1886. Ned le po mši. Hromadné scény velmi živé, zmatené a chaotické. PRVNÍ JEDNÁNI Návsí moravské d diny, táhnouci se vlevo nazad. Prost edkem návsí te e potok, p eklenutý na jednom míst nahrbeným m stkem. V pop edí po stranách jevišt naproti sob dva selské statky. Jeden z nich, proti statku Lízalovu, vyzdvižen je do kope ku tak, aby pod ním byl Lízal v sklep, vedoucí do zem . P ed statky malé zahrádky, tzv. „p ed našima". Tam, kde zahrádky u Lízalova statku až po dve e sahají, stojí u zápraží lavi ka. V zahrádce dva stromky. Po vyhrnutí opony na jevišti sváte ní klid. Jen ojedin le dv ma, t emi skvrnami p ejdou jevišt m dv — t i sváte n ustrojená d v ata s kancionály, sedláci v kožiších, d ti i obstárlé zeny a zajdou, aby za chvíli objevil se zas n kdo z nich. Tak ve vhodných chvílích i pr b hem jednání. — Jedno z d v at pr b hem jednání vejde i do statku naproti Lízal m. Po chvíli vyb hnou odtud dv 3 rovn ž sváte n oble ené d v ice. — Dv d v ata hned po vyzdvižení opony malebn lokty opírají se o zábradlí m stku uprost ed a baví se a sm jí se šuhajem stojícím p ed nimi. — P ed blížícími se a zpívajícími rekruty ob splašen prchnou a šuhaj p ipojí, se k rekrut m. Zpívá s nimi. VÝSTUP PRVNÍ Ješt p i spušt né opon , daleko za jevišt m plným akordem venkovské hudby hrají „Lou ení, lou ení", provázené mužským zp vem. Sou asn z opa né strany jevišt rovn ž daleko za scénou, od hospody je slyšet výskot a blížící se zp v chasy. To 3—4 rekruti, mezi nimi Francek, za jevišt m zpívají sborem: „Ach, co jest mn p esmutnému". Když p ezpívají, stále ješt daleko za jevišt m první sloku — vyhrne se opona, brzy nato utichne i píse „Lou ení" i s hudbou a 3—4 š uhaj i už blíže za jevišt m postupují s druhou slokou písn „ Vy rodi e roztomilí.. Teprv s t etí slokou písn „Sám Pán B h se o vás starej" — vyjdou rekruti na jevišt lehce nejistým krokem a blíží se k m stku. D v ata prchnou, šuhaj p idá se k nim. Se tvrtou slokou „Muzika hrá na vše strany" zacházejí za jevišt . — Ponenáhlu za jevišt m tichne zp v i vzdálené výskání a LÍZAL a VÁVRA vylezou z podzemního sklepa proti Lízalovu statku a hovo í ješt na rozchodnou. Lízal zavírá sklep na klí a vinnou násosku odkládá na lavi ku p ed statkem. Na ruce má zav šený „sot rek" a po chvíli i ten p istaví k lavi ce. LÍZAL (po as vzdalujícího se zp vu ml í, ohlíží se po vsi a mra í se. Teprv když hluk zalehne, obrátí se k Vávrovi). Tak temu
h íb ti jen dob e nohu zavaž a hodn asto bolá ku vlažnó vodo vyplachuj. Do téd a bude zas skákat jako jelen. Má vranka taky to m la — sak na zadní noze a v il — vid ls ju! Do Austrálie s ó možu jet A pacholkovi vyhubuj; sak aji dívce. Pro nedá na dobytek pozor! Jak nemá dobytek opatrnos , co chvíla se n co stane. VÁVRA (drží v ruce proutek a pošvihuje jím holinky. Tvá má ist oholenou, tvrdou, ale zdvo ile vlídnou). Eh, málo platný je to hubování. Hubuju, peskuju, k i ím, hromy svolávám, prosím celé den a nic naplat. Už sem dv d ve ky vyhnal, onehdá pacholkovi sem aji nabil a erta je to platný. Kon v maštali m žó se zabít — ani se teho nevšimne. (Švihne proutkem.) D lé co d lé, všecko de naruby. D cka roztrhaný, špína z nich jen kape, dobytek zdechá a kdekdo ruce má, krade jako straka. (S d razem a povzdechem.) Statku moc a dohledu nikde. Myslím, že to dám do pachtu anebo to prodám. LÍZAL To só mn e i! Dobrý prodáš a špatný kópíš. A co s pachtem? Mlén ti rozlámó, pole nezmrví, nezvorají, vycucají až do posledního a abys ekal zas p t nebo šest let, než to p ivedeš do po ádku (odml í se). Co je pravda — to je pravda, statku máš dost, a krásnýho statku. Rolí dost, isté dobytek, krávy jako ze dvora — ale jak sem už povídal — žena ti um ít nem la. Tak z stat nem žeš. — Domluv se a je. VÁVRA To je t žká e . LÍZAL (odloží mot rek" a vytáhne z levé kapsy u vesty zbytek viržinka, z pravé sirku, škrtne o stehno a zapaluje si). VÁVRA S takové, jako vy vedete, se nedomluvíme. LÍZAL Budeš-li po ád tak mluvit, jaks mluvil — ba ne. Štyry tisíce só štyry tisíce a co já dávám, je myslím dost. Víc ti nikdo nedá. VÁVRA (pokr í rameny). To se neví. LÍZAL Nesmíš zapomínat, že seš vdovec a že máš t i d ti. A dyž já ti dávám p t a t icet set, mohl bys m t na tem dost. P ece nedám dce i všecko a sám abych šel po žebrot . VÁVRA Sak byste nešel. LÍZAL (s úsm vem a m kce). Filipe, já mám zkušenost. Josefovi sem dal taky, co cht l — a jak se mn vodslóžil? A to byl m j syn!
VÁVRA
No, no, safe temu ste mohl dát p llán a mn chcete dát jen p tat icet set. LÍZAL Copak ses ty m j syn ? • VÁVRA Nésu. Sak mn je nedáváte. Dáváte je dce i. Jak ta p inde k temu, že jí dáváte mí ? LÍZAL Jak k temu p inde! Tenkrát sem bel tak trošku jako tady (sahá prstem na elo) a dneska su chyt éší. Josef je lunt — p llán dostal a ta ka už nezná. A že bude dcera lepší, kdo mn za to stojí? VÁVRA To je k smíchu! Copak je každé Josef? Naposled (usmívá se a kope do zem ) — kdo ví, jak to bylo. Josef aspo — LÍZAL (vpadne). Josef je lunt! Co dostal — to má. — Dál a mýmu prahu dá pokoj a nešpiní svó rodinu. Lunt! P inde si jen a „ta ku peníze" (hodí rukou). Dostal jich — ne itanéch. — V il mluví. VÁVRA Nó-o—, nechrne e í. Víte, co chcu — a dál nemusíme mluvit. Co vy dáváte, jé málo. — Do mléna je.to málo... LÍZAL (podrážd n ). No (chce n co íci, ale odml í se — pak s úsm škem). Néni na d lat pána. Chceš-li mn šlapat na k ik, šlápnu já taky. (Obrátí se p ímo na Vávru.) To p ece ví každý dít , že tob všecko nepat í. Co je po žen , to pat í d tem, a co je tvýho, (náhle) to — to ví nélepší záložna. V záložn seš dlužen, v Brn seš dlužen, dá ky ti stojí a jen to, že nepiješ, nekarbaníš, nevyhazuješ tak zb hdarma jako ten m j kluk — proto bych ti dal svó dceru. — — VÁVRA (krotce). Každé má na sob pírko. Vy ste z dluh za al LÍZAL A tys do nich p išel. Do ví, kdo je lepší hospodá — — VÁVRA Až vám žena bude ležet a p l druhýho roku budete volat doktora, taky pustíte chlup. LÍZAL Všecko na u sve . Aji to, že místo t ech d tí máš v il štyry. VÁVRA (popojde ke šprlení zahrádky a jako by neslyšel, uštipuje ze zamyšlení t ísky ze d eva. Titíž rekruti, kte í p ed chvílí zašli za jevišt , vracejí se s Franckem zas tak, jak prve, z opa né strany p ejdou pozadím jevišt p es m stek a cestou za jevišt i dál zpívají: „M j starý tatí ku". Teprve kdy i zajdou, Vávra pokra uje). Víte co? — Nebudem se dlóho istit a necháme si každé svý. Na ty kalný e i. Déte štyry tisíce a budeme srovnáni. LÍZAL (jedovat ). No — a šest nechceš? (Dá $e do smíchu.) Maryšu a Štyry
tisíce. (Sm je se.) Ty néseš hlópé!... (Zvážni.) Kdyby to bela ženská, že by se musela zlatem pozlatit, aby ju n kdo kópil!... Ale Maryša? Cakryš? Gslipak sis ju jaksepat í prohlíd, že tak o u handluješ jak na trhu žid? Rovná jako sví ka, v rukách jí všecko enem hrá — —. — To ju myslím neznáš, že tak mluvíš a smlóVáš — (Sáhne do kapsy u vesty pro novou sirku.) Vzdálená píse a hudba hrající pochod. VÁVRA Co bych neznal? Mn se Maryša líbí; proto ju taky chcu. LlZAL (podruhé zapaluje. Bafne n kolikrát). Onehdá: — strojila se do kostela; tak sem se ti na u ohlídnul, ale lov e! (Zavrtí hlavou.) Srdce v t le posko í nad takovým d ckem. — 15 Z návsi se blíži ruch a hudba. VÁVRA. (který p i posledních slovech Lízalových jeví nápadný nepokoj — v nuje nyní viecku pozornost vzmáhajícímu se ruchu; k Lizalovi). Rekruti se dó k vám ló it se stárkou. Francek je beztak s nima. LÍZAL ~ S kém? VÁVRA Se stárkama. LÍZAL Copak je Francek stárkem? VÁVRA Néni — ale — lócí se každé, bude se ló it a ji on. LÍZAL Až já budu chcet. Stárek se stárkó a se rozló í, to už je tak zvyk. Proti temu já nic nemluvím, ale pro n ho svó dceru nemám — VÁVRA Nu, pane radní, žádný k iky. Dyž p inde, p inde - - - nechte se je rozló it Odejde na vojnu a budete m t pokoj. Než se vrátí, m žete m t Maryšu z domu. LÍZAL (nakvašen ). No ba! P t ned l ju zavírám a potem kocóra pustím rovno do dve í — Hudba s výskotem se blíži a p ehlušuje hovor Lízal v. Hudba hraje vesnický marš. VYSTUP DRUHÝ P EDEŠLI - REKRUTI, HUDEBNICI, LID, DÉT1. REKRUTI se vedou kolem krk a pas jednou širokou adou. P ed rekruty MUZIKANTI. Muzikanti postaví se naproti statku Lízalovu a v p lkruhu pokra ují v marši. Ješt hrají a chasa už vybuchne v burácivý zp v. Rekruti zpívají n kolik písni najednou, jeden p ek ikuje druhého — každý zpívá svou. Rozestoupí se na dva v tší kruhy. První kruh stojí vp edu, drží
se kolem krku a zpívá: „Ješt je, ješt je ta klouboucká míra." Druhý kruh dál v pozadí jevišt drží se kolem krku a zpívá: „Vždycky jsem si myslel —." P i slovech „kamarádi doma jsou —" celé kolo sou asn v rytmu písn skáká do výše. Mimo tyto dva kruhy utvo í sé ješt dv skupiny (2—3—4) rekrup . — Jedna z nich teprv p ichází a zpívá zase svou: „Divá tí regruti, co jste ud lali." Druhá skupina (2—3) odlu uje se ode všech a odchází z jevišt se zp vem: „Vy klobou tí páni." — Všechny ty i písn bou í jevišt m sou asn . Scéna je jeden chaos pohybu, zp vu, volání, smíchu atd. — Zcela v pop edí jevišt celý obraz kryje p lv ncem rozestavená skupina 12—15 d v at vesm s v kroji (bílých sukních, tureckých šátcích atd.). Teprv za jejich v ncem obraz šuhaj . Zvedají láhve a potácejí se, ale víc z bujnosti než z opilosti. Okolo rekrut a muzikant KLUCI. Ze všech stran scházejí se LIDÉ. — D ti, sedláci, sta eny a selky tla í se kolem rekrut . Rekruti se na potkání s nimi lou í. Dva z rekrut se dají do tichého rozhovoru s Vávrou a p ipíjejí mu. N kte í rekruti pozdravují Lízala, dávají mu zavdat a pak jdou do jeho statku. Muzikanti hrají — málokdo zpívá. Sta í si utírají o i. Scéna je živá a hlu ná. 1. REKRUT (zavýskne za hudby a zp vu a pozdvihne láhev s vínem do výšky, až víno vychrstne). 2. REKRUT (výskne za prvním do hudby, prázdnou láhev I I zdvihne nad hlavu a —). A co s tém budem d lat, dyž je prázdná! (T ískne lahví o zem a sám se tomu dá do smíchu.) KLUCI (se rozb hnou, sbírají st epy a lízají po stran se st ep víno). 3. REKRUT (vyjde ze statku Lízalova. K jednomu ze soused ) No tak si zavdáte ode mn naposled! (Podává mu láhev.) Ostatní rekruti zatím dále zpívají, výskají a lou í se. SOUSED Tak, na tvý zdraví, aby ses tam dob e m l. (Napije se.) 3. REKRUT Pánb h dej! (Zavzdychne si.) Vše stále za zp vu a lomozu. Slov m rekrut net eba práv rozum t. VÝSTUP T ETÍ P EDEŠLÍ - Vystoupí FRANCEK. Za ním p ibelhá se HORA KA. FRANCEK (podává si s jedním sousedem ruce, lou í se). Lomoz už se mírní, ale nep estává zcela. HORA KA (p ibelhá se k Franckovi). I kdepak seš, chlap e? Pomalu bych t ani nenašla. FRANCEK Copak chcete, maminko? (P istoupí k ní do pop edí zleva.) LÍZAL — VÁVRA (v pop edí napravo nenápadn se ohlížejí po Franckovi). HORA KA (strká Franckovi uzílek, zdvihá zást ru a utírá o i). FRANCEK (vezme uzílek a dá ho blízkému klukovi).
Na, dé mn to na v z. (K Hora ce s úsm vem.) Copak plá ete? Nebojte se šak vás Anyša nevopustí. T i léta néni tak dlóho. HORA KA (v tichém plá i vztáhne po n m ruce a d lá Franckovi na elo, ústa a prsa k ížky). Pánb h ti opatruj a dé ti, chlap e, št stí — — A dé pozor, a uzílek neztratíš. Máš tam dv košile, ru níky dva a šátky; a kus buchty. No, (oliáni se h l i kou) s pánbi kem. (Líbají se,) A modli se, aby ses mn na vojn nezkazil! Já už ti n jaké ten krécar pošlu. (Pro plá nem že dál.) FRANCEK (položí svou ruku na její rameno). No, m jte se tady dob e — a nepla te. — D lat tam nebo tady — to je jedno. (Ustoupí do pozadí a vrátí se však hned mezi rekruty. Lomoz tichne.) 1. SELKA Aha, Francek de rovno k- Lízal m. FRANCEK, (odtrhne se od rekrut a sm le jde k Lízalovým dve ím; v síni rekruti se lou í s Maryšou). LÍZAL (p eruší hovor se sousedy, postoupí kup edu a nastaví Franckovi do cesty h l). Hola! Kam? Jevišt rázem zcela utichne. FRANCEK (zaražen neodpovídá. Vzpamatuje se — vlídn ). K vám, pane radní, rozló it se s Maryšo . . . LÍZAL (h lkou jej vrací). Nikam, nikam! Obra se a di po svéch. FRANCEK No, snad promluvi s ó možu? LÍZAL Promluv si se sob rovném. Maryša pro tebe néni. Na prahu Lízalka strká Maryšu do sín a zavírá dve e. 19 FRANCEK A je nebo néni. — Nikdo vám o u ne íká — — LÍZAL (h lkou jej strká zp t). Povídám, jdi po svéch! Tam nemáš co d lat _ FRANCEK A co po ád s tó h l i ko. (Vyrve ji a smýkne jí ke dve ím.) LÍZAL To to — (roz ilením nem že mluvit) ta táhni' V davu smích — pak hluk. HORA KA (p ibelhá se k Franckovi a rukou mu hmatá po prsou. V hluku jevišt ). Františku, Františku — p kn ti prosím FRANCEK (jemn ji odstr í za sebe). Já vím, co ti dva tady buntujó! (Ukazuje na Vávru a Lízala.) Ate _ — no! — — Necha je, stré ku, po vašem; já vám v cest stát nebudu. Dyž m vzali na vojnu, vzali, a su tam. Ale za t i léta m pustijó a potem (hrozí prstem) b da vám — kocó i oba dva — bude-li po vašem . . .
HORA KA (pov sí se zp edu na synka). Františku, Františku! FRANCEK (vytrhne se jí z rukou). Jak je B h nade mnó! (Zavrzá zuby.) — Vy se budete m t po p ti! — LÍZAL Ty mn vyhrožovat?! HORA KA Františku! I. REKRUT Eh, Francku, nech jé a pod!! FRANCEK (k Lizalovi). No — sak — (Mísí se mezi rekruty.) Smích — hluk — zp v. REKRUTI postaveni do ady drzí se kolem krku a s písni odcházejí. MUZIKANTI p ed nimi vpadnou teprv doprost ed sloky tentýž marš, s kterým p išli na jevišt . Hudba dlouho se vzdaluje, až zalehne. Jevišt se prázdní, DEVCE S d ckem na zádech b ží a p edhání ostatní. Poslední odchází HORA KA a vytírá si cestou o i. VÝ STUP CTVRTY LÍZAL (hledí zamra en za mizícím hlukem. Odplivne si). Žebroto žebrácká! VÁVRA No, nechte toho už. Povídal sem vám. M l ste je nechat se rozlócit a byl byste nem l výtržnos . Co z teho máte? Jenom volej do voh a lijete. Radši si popilte, abyste ju dostal z domu. Dohodnime se. Dáte vosumat icet set? LÍZAL (mrzut ). Nedám. (Náhle se obrátí — rozhodn .) Sedumat icet — (Nap áhne ruku.) VÁVRA a LÍZAL (pohlédnou si vzájemn do o í). LÍZAL No, bude to nebo nebude? VÁVRA (plácne rukou na ruku). LÍZAL Ostatní už se domluvíme — VÁVRA A nebude-li Maryša chcet — — — LÍZAL (uražen — už k odchodu obrácen vzp ímí se a obrátí se po Vávrovi celým t lem). Co nebude chcet?! — VÁVRA (krotce). No, B h dej! (Odchází.) Sbohem! (Odejde rovn a pev jako mladík.) LÍZAL (za ním). A na to h íb nezapome ! Nohu zavaž. VÝSTUP P Á T Ý LÍZAL (sám).
LÍZAL Ach! (Odleh í si a sklesne unaven na lavi ku, smekne beranici a p etírá si rukou elo.) Z dálky z d diny ozývá se ruch a píse : „Jenom ty m , m j koní ku" atd. LÍZAL (zamyšlen p i konci sloky dá se <jLo chraptivého škodolibého smíchu; zhluboka). Jen si zpívé! Sak oni ti setnó h ebín^k. Sloto žebrácká! Nic to nemá, enem tu chajdu nad hlavó a tu košulu, co na sob nosí, a do mýho domu mn tu bude dolízat? A — a — (Posedá. Vtom se vzpamatuje, ze je sám.) No, co se budu dožírat!? De na vojnu a., tam a si haleká, jak chce. (Náhle.) A Maryša z-domu — a hned! Cím spíš — tím; lip . . . D vcica jako vítr — eš e ha bu mn ud lá. (Pausa. Z dálky posild výskot a zp v.) — — (Najednou se dá Lízal do hlasitého smíchu a ukazuje prstem do prázdna.) A ten?! Ten? (Nový smích.) E — no ba! — A a — a — hned ti jich dám! Enem si íct a já — já ti budu platit t v ý dluhy — já — a už! Sedumat icet set vyhodím na ulicu, ani se na n nepodívám. — Chytré je, to je pravda! Enom že j e tu eš e chytré nad chytrýho — a to su já. ChceŠ-li Maryšu, máš ju m t — ale s pen zama si poradím já, hospodá , které s níma umí zacházet. Taky sem nic nem l a jaké su v il sedlák! CakryŠ — — Dobytek mám, polnosti mám, všecko mám. Ja -y peníze só peníze, milé Vávro, a kdo si jich vážit umí, váží si peníze zas jeho. Já pán — ty pán — ale kdo má peníze, je eš e v tší pán. A tak j e to dob e. Nemáš-li, seš v né žebrák — Sedumat icet set je sedumat icet set, ty se tak honem nenahrabó. Budeš j e m t, já ti jich neberu, ale hn ne; až budu v d t, néseš-li taky takové kocór jako ten Josef. — Zatím ze sem, ze tam — m žeme bét dob í kamarádi, ale (zadrbe se za uchem), Lízale, pozor! (Chce vstát — než sáhne bolestn na nohu.) Cakryš, ta m dnes bolí! (Ohlíží se po h lce.) Kdepak mám agan? (Zahlédne h l pohozenou Franckem a zamra í se. Pracn nahne se ke dve ím, sedne zas a volá do sín .) Maryšo! Maryšo! (Zamyslí se. Hudba z dálky.) Tak je to dob e! (Pohrozí k zemi.) Já ti dám Maryšu! (Volá.) Maryšo! (Hvízdne bolestí a sahá po noze.) Hm! Ta bude kókat, až ji eknu, jakýho má ženicha. — No, ráda nebude, ale — no — nech sak ona je hodná dcera. VÝSTUP ŠESTÝ LÍZAL - MARYŠA MARYŠA (vyjde ze statku). Copak chcete? LÍZAL (probere se z myšlenek}; Podé mn agan — Tamhle leží. — MARYŠA (podává mu h l). LÍZAL Kde je matka? MARYŠA
V kuchyni poklízí. Bude brzo poledn . (Vejde do zahrádky a trhá cosi.) Tatínku, co budeme d lat s tó„ turkynó? Na poli ju žeró ptáci. Nech v il turky u turky ó a po sem. N co ti mám íct. — Kde ses? MARYŠA (vyjde ze zahrádky a zavírá za sebou branku). LÍZAL(bere ji za ruku). Co lo máš? MARYŠA Petržel. (V celém svém chování jeví báze , a zlou p edtuchu.) LÍZAL (pustí jí ruku). Jakpak, Maryško, což — (m kce) na vdavky nemáš eš e chu ? MARYŠA (utrhne se). Co byl (Rozhodn .) — Já se eš e nechcu vdávat. LÍZAL No ml , máš už as. Na svatýho Barnabáška už ti bude dvacet let. MARYŠA (hodí sebou a ustoupí ke dve ím). 24 Ech, nechte marnéch e í. (Má se k odchodu, najednou se obrátí ve dve ích.) A co za ženicha? Koho? LÍZAL (krotí se). No, ani bys ne ekla. Hádej! MARYŠA (sv sí hlavu a p emýšlí). LÍZAL Néni daleko odtá — MARYŠA (vzhlédne po Lízalovi). LÍZAL A má mlén. MARYŠA (vytáhne se v t le a zasvítí o ima. — Zd šen ). Sná ne— —1 — LÍZAL (kývne hlavou radostn ). Vávra je to. v MARYŠA (vyjeven a polozmaten ). Vdovca? (Dá se do bujného, ne trpkého, ale dosud bezstarost' ného, jasného smíchu.) Vdovca? Se t ema d tima? (Zase se divoce sm je.) No to ja! LÍZAL (rozzloben sebou trhne). No co — vdovec nevdovec, ale je dobré, state né muž — MARYŠA (zaražen , zvážní uprost ed nejhlubšího smíchu, pustí kliku u dve í a temn ). Sná to nemyslíte doopravdy? LlZAL (stále více pod sebe a k sob víc než k Maryši). Co bych riemyslel?! Mn se libí. Nepije, nekarbaní — chlapík jako dub — každá žena može se s n m dob e met. MARYŠA (kysele). Enem že jé žádná nechce. Nebožku bil a d ve ky si o n m povídajó všelijaký v ci. Ze se nestydí. — D ti má t i a ješt poméšlí na svobodné d v icu — — —
LÍZAL (vpadne). Co d ti, d ti! Sak só to hodný d ti! MARYŠA Kemu se líbí. Do hrobu se p ipravit nedám. Sla bych tam myslím, jak nebožka. Sak ju má na sv domí enem on. LÍZAL (mlaská jazykem). Co — co — (Klepe holí do zem .) Co ty víš! To só sainý ženský plky. To se jen tak mluví. MARYŠA Af mluví (vzdorn ), ale Vávru si nevezmu! LÍZAL (podrážd n ). A Francka —• teho žebráka bys chcela? MARYŠA Sak sem ne ekla —• že chcu. LÍZAL Ale chodí za tebó. — Myslíš, že to nevím? Myslíš, že su slepé a hluché? — Sak už temu bude konec. A ide žebrota, odká p išla. A si hledá žebrotu a neleze na p llán. Vávru si vezmeš! (Krotí se k mírnosti.) Takové statek, takové mlén! Kam dáváš rozum, d v ico, kams dala o i? MARYŠA (pla ky a vzdorovit ): No, víte, d léte si, co chcete ale já — LÍZAL (ji zak ikne). Ml ! (Bere h l.) Tak budeš d lat, jak já poró ím. A v il si di! MARYŠA (chce n co íci, ale pak sebou trhne a bouchne za sebou dve mi). LÍZAL (sám). Zpropadený d v isko. (Vstává.) — Ach! Máma taky tak d lala a dnes je jako hodina. VÝSTUP SEDMÝ LÍZAL o obecni sluha HRDLI KA HRDLI KA (vejde, p edstoupí p ed Lízala se smeknutou epici, ervený, „nakou ený epici v jedné, krátkou dýmku v druhé ruce nutí se do vojenské pózy). Pochválen bu Pán Ježíš Kristus! LÍZAL Na v ky. Co chceš? HRDLI KA Prosimich, pane radní, máte p ijít do hospody. Chlapci se tam bijó, máte jít ud lat po ádek. LÍZAL A kde je starosta? HRDLI KA Néni duma. LÍZAL (odplivne si). A kdo se bije? Beztak zas Honza Ryšánk j?! HRDLI KA Ja, Honza a Hora in Francek. Ten za al. LÍZAL (vzp ímí se).
Francek? A tož di, a ti dá Maryša békovec. HRDLI KA (jde do statku). LÍZAL (sám). Já mu jich na cestu ješt nasypu. Trhán! Jedna muzika nemine, aby se neserval. HRDLI KA (vrátí se s býkovcem). LÍZAL (ml ky vezme býkovec a odchází). HRDLI KA (jde za-ním a eká, az Lízal zajde). Lízal, bru e a huhlaje cestou, zachází za jevišt . VYSTUP OSMY Za HRDLI KOU hned vystoupí MARYŠA. HRDLI KA (vrátí se, p isko í k Mary Si a poleptá ¡1 n co d MARYŠA Kde je? (Chvatn za sebou zav e dve e.) HRDLI KA (klade na ústa prst). MARYŠA A kdo se to teda pere? HRDLI KA (dá se do smíchu). A to enem tak — ze sucha — — (ve smíchu), aby tatínka dostali z domu. (Rychle odejde.) VYSTUP DEVÁTÝ FRANCEK (p ijde z opa né strany). MARYŠA (b ží mu vst íc). Františku, co tu chceš?! Maminka je na dvo e! FRANCEK Nebuj se. Co sel tak uplakaná? MARYŠA (sv sí ruce). Bože! (Zakryje rukama tvá .) Ani mn nevzpomíná. FRANCEK (bere ji za ruku). Nepla , Máryško. Už je nám to málo platný. N jak už to p etrpíme a za t i léta, dá-li pánbu — budeme zas spolu. Vzpomíné na m — a budeš-li moc, piš mn . MARYŠA (temn a sklí en ). Tak už teda pojedete? FRANCEK Ui budó sedat na vozy. Jak odzvoní poledn , pojedem. Bude to smutná cesta do Brna. MARYŠA A kady pojedete? Po silnici nebo tady okolo? FRANCEK Tady okolo. MARYŠA Tak di — já se budu divat. Oba se zaml í. FRANCEK (objímá ¡i). Spánembohem, Maryško! A piš! Psaní rn iei dát dycVy ma mince. Já ti je taky tak pošlu. MARYŠA (V slzách p ikývne hlavou a p itla í se v p ist nku ke zdi. Znova vztahuje ruce kolem jeho krku a dá se do tichého plá e. Pak se náhle vzmuží a odstrkuje jej od sebe). A di už! (Sama z stane stát a plá e.)
VÝSTUP DESÁTÝ LÍZALKA (vyb hne rozdrásána s rukávy vyhrnutými, bez šálku na hlav a bosa). E, vy holoto! (Trhne Maryšou do sín a odstr í Francka. K Maryši.) Kli se do baráku! (Strká ji do sín . K Franckovi.) Co tady chceš? FRANCEK « Nic, p išel jsem se rozló it — — LÍZALKA (chápe se dve í). Eh, jakýpak ló ení! (Hodí za sebe.) Jen di spánembohem a radši tam zvosta , ud láš lepši MARYŠA (vzpírá se na prahu a za ne se ve dve ích strkat s Lizalkou). Pus te!. LlZALKA (p ek ikuje Maryšu). Pudeš nebo nepudeš? (Mí í jí polí ek.) FRANCEK (p istoupí k nim). Jdi, Maryšo, jdi! Sak (výhružn ) my se p ece rozlócíme! LÍZALKA (bouchne dve mi. Za dve mi k ik a váda). FRANCEK (odchází skoro vesel. — Odejde). Jevišt n kolik okamžik prázdné. Zvoní poledne. Kolem jde sedlák s epicí smeknutou. Hluboké ticho. Pozadím 'jevišt p eb hne n kolik kluk a d v at s d cky na zádech. Odzvoní. JEDNO DÉV E (v b hu popotahuje pun ošku). Chlapci! Rekruti už jedó! Z návsí zazní plnou silou hudba. VÝSTUP JEDENÁCTÝ Jevišt se plní. Lid se schází sm rem, odkud se blíží zp v, provázený hudbou. Na jevišt vejde pr vod. Muzikanti vp edu. Za nimi dva vozy, na nichž je plno rekrut . Kon jsou pentlemi zapleteni. Na vozích májky. Rekruti zpívají, zvedají láhve, mávají epicemi. Ani tu píse rekruti nezpívají všici sou asn . — Druhá velká skupina (2. v z) za ne ji zpívat, teprve když první zpívá už „neublížil jsem . . . " Zp v valí se p es sebe. [: Spánembohem, už jdu od vás,:] [: neublížil jsem :] žádnému z vás. [:Jak mladému, tak starému, :] [: neublížil jsem :] z vás žádnému. Za scénou. [: S Pánembohem, už jdu od vás, :] [: aji jsem poznal :] faleš od vás. MARYŠA (rozevírá okno a hledí na pr vod). FRANCEK (z prvního vozu). Hola! (Strhne oprat — v z zastaví — rekruti tichnou.
Francek sesko í ješt v pohybu s vozu a jde ryohle k Lízalovu statku.) MARYŠA (od okna zmizí). FRANCEK (sáhne na kliku a op e se. Zav eno. Uhodí na dve e). Za dve mi lomoz, k ik a hluk Lízalky a Maryše. 1. REKRUT (z vozu). Vyraz dve í! FRANCEK (ui d íve, slyše za dve mi k ik, odsko í, rozežene se a p isko iv mopným vzep ením t la nevykopne, ale kolenem vypá í dve e). MARYŠA (s výk ikem vletí mu vst íc do náru í). FRANCEK (sev e Maryšu v náru í v síní, takže z hledišt vid t jich není). Zástup se sm je. FRANCEK (pustí Maryšu, odb hne a vysko í na stupátko vozu. Stoje tak vysoko na voze s májkou v ruce zavolá s ostatními: „S Pánembohem" atd.). REKRUTI (pokra ují s písní „S Pánembohem"); MARYŠA (klesne pla íc na lavi ku) REKRUTI (zpívají dál). Do sloky vpadne hudba a hraje marš. VYSTUP DVANÁCTÝ V posledních okamžicích vystoupí práv LÍZAL a zlostn hle Francka, práv když z náru í pouští Maryšu. || Vozy odjížd jí. — Z jevišt hukot, zp v, hudba. — Jevišt prázdní. — Píse rychle zaléhá. LÍZAL (zpovzdálí htédí za odjížd jícími a pohrozí holi). Saks ju m l, kluku, naposled! Z dálky dále je slyšet melodii písn : „S Pánembohem" Opona v tichu spadne. DRUHÉ JEDNÁNI Oby ejná selská sv tnice. V kout st l, okolo n ho lavice, podél zdi dva len šky. Vlevo mezi okny malovaná truhla, napravo proti ní vysoko nastlaná postel. Lištny plné malovaných talí a žbánk , v rohu t írohá almárka „svatý kout". V levém zadním kout kachlová kamna, okolo nich lavice, na vrchu visí bidla. V pravém zadním kout na len šku koš s usušeným prádlem. MARYŠA stojíc u koše p ekládá na stole prádlo. Oble ena jako v I. jednání. Na malé stoli ce u kamen sedí STA ENKA a loupá zrna z kuku icových klas . Sta enka sedí v pop edí jevišt nedaleko dve í do druhé sv tnice. U kamen na lavi ce sedí tetka STROUHALKA majíc vl ák p ehozený p es ramena. V ruce drží klí . Vedle sebe koš, z n hož pr b hem hovoru vezme jablko, okrajuje a po kousku jí. Když se opona vyhrne, je tetka v nejživ jší rozprávce. Maryša poslouchá, neodpovídá a d lá své, zády obrácena k tetce. VYSTUP PRVNÍ MARYŠA, STROUHALKA, STA ENKA. Po chvilce vejde LÍZ ALKA a naslouchá.
STROUHALKA (s povzdechem a lí enou nedbalostí). Ba! (Zívne si nucené,) MARYŠA (bije roz ilen prádlem do koše). STROUHALKA Je to pravda! Nem že bét nic horšího, než takový manželství. lov k po ádn usnót nem že a ráno, dyž vstává, jako by na vod vstával: všecko pod nohama uhébá, všecko z rukó padá a co lov ka t ší, t ší enem nap l a srdce po ád jako led. (Zívne zas.) MARYŠA Vidíte a m do teho ženete. STROUHALKA (odmítav vrtí hlavou). Ale to je jenom na as, než si lov k zvykne. Taky sem na svým kdejaké roh vid la a dnes? Su ráda, ze Tomáška mám. Až p indeš do let, taky tak budeš mluvit. (Zívne zas.) Ba, milá d v ico, vdé se, dokud ses mladá — zhrbacenó si t žádné nevezme. Jako ta p ezrálá hruška je pak lov k — nikdo o u nezavadí, každé do ní kopne. Ml ení. MARYŠA (S úsm vem). No, na takový št stí mám dycky asu dost. STROUHALKA Nemysli si to. Oas ub hne jako p na — a voda po ní z stane. (S povzdechem.) Já dybych byla svobodná, hned bych si Vávru vzala. MARYŠA A šla byste, kam šla jeho první žena. Tu bil a — druhó bude hladit, že? STROUHALKA Hladit nemusí a bít taky nemusí. Každá si ud lá z muža, co sama chce. Je-li nedobré, sama je tím vinna. 34 MARYŠA (chladn ). Taky dycky ne. (Živ .) Nebožka jeho žena — jaká to byla hodná osoba a jaké m la život? Dodnes by tu byla, kdyby nebylo Vávry. STROUHALKA (podrážd n ). A jdi mn ke všem kozl m s takovéma e ima. Re se mluví a voda te e a všecko omyje. Nebožka um ela na sucho nemoc. Bylo odjakživa taková suchó ká jako komár a chorobná až do smrti. Vávra s ó žádný Tadosti nem l. On byl v nešt stí a ne ona. MARYŠA (jako by Strouhalku ani neposlouchala, s povzdechem a trpkým úsm vem kývne hlavou). — Moje kamarádka, Stázka, ta ví, co je pravda. Složila tam u nich a utýct p ed ním musela. Takový to bylo. To byla ta suchá nemoc. A Stázka je p ece v rná a spravedlivá d v ica. STROUHALKA (ušt pa n ). Je, ale pro keho. Jak ze mléna pro mámu živobytí vodnášela, to ti ne ekla? A že ju Vávra jednó dopadnul a vyhnal — to
ti taky nepovídala? Co ti nalže, to v íš — a co je pravda, pro to seš hluchá. MARYŠA (ui to nem že poslouchat; sepne ruce). Proboha vás, teti ko, prosím, aspo vy se ustr te. Copak už nikdo nemá sv domí? Kdekdo p inde, každé o n m mluví, každé jé chválí a o ni em jiným žádné v d t nechce než o n m. Copak myslíte, že su už tak hlópá!? Aji ta dívka už za ala, a já vím, že só všickni navedení a vy i s nemá. Ale mluvte si co chcete p knýho o n m, malujte si ho terna nép k éšíma barvama — je ho p ece vid t nemožu. — Celá se dycky ot esu, jak si na n ho jen vzpomenu. A vy dyž to vidíte, jako rozumná žena s d tima — m la byste sama našim domluvit a ne m ješt do teho hnát zárove s ostatníma. STROUHALKA Ale, bože, d v ico, dy já ho do tebe necpu. Copak su dohazova ka n jaká? Dy si d lé co chceš. Ale seš mladá a nemáš toli rozumu a zkušenosti co já stará. Jako tvá tetka možu ti p ece poradit? Sama si d lé co chceš! Já jen povídám, co si o tom myslím, a ty si zas potem rozvaž, co sama chceš. Copak je mn tak dvakrát po tem? Já s tebó nebudu. MARYŠA A když se mnó nebudete, pro teda na m dorážíte, pro chcete mýmu nešt stí? Pro ? STROUHALKA (podrážd n ). A protože máš hlavu jako z kame a. Roba seš a mluvíš jako d cko. MARYŠA Tak už mn to p ipadá (se slzami v o ích), jako by m z domu vyhán li. Plá u, prosím, na íkám a jako do dub dybych mluvila. Dybych sná krvjó zaplakala, taky by mn to nebylo nic plátno. Dnes mám jet na katechismus a ani se m neptajó, chcu-li nebo ne. Ohlášky sem m la a taky jako by m ani nebylo. Nikdo už na m p kn nepromluví, každé se jen utrhne — a bude-li to tak trvat dál, sná , Bože (sklesne na mysli). LÍZALKA (v pootev ených dve ích naslouchá a p i posledních slovech celá se vychýlí ze dve í a mrkne na Strouhalku). MARYŠA (pokra uje). — sná budu muset aji povolit — STROUHALKA A dob e ud láš; jinýho než o istec beztak ti doma ne eká. MARYŠA (vášniv ). A co když mu potem ute u!? STROUHALKA (úpln klidn ). Neute eš. To každá tak íká p ed svatbó — a potem je ráda — že sedí. MARYŠA Každá ne — STROUHALKA Ba skoro každá.
MARYŠA Podívéte se na Cerma ku z Borkovan! Taky ju nutili a už je od muža pry . Néni temu ani p l léta, co je vdaná. STROUHALKA (už se zlobí). To je zas e ! ermák je opilec a škaredé chlap — a Vávra je statné muž a mlyná — MARYŠA (chladn ). Kemu se líbí. (Dopálena, už skoro se vztekem se rozk ikne.) A dyby byl ze zlata — já ho nechcu! STROUHALKA (dá se do smíchu). No, nechcé si, copak mn je do teho, že na m k i íš? Pro m vem si t eba Francka. VYSTUP DRUHÝ P EDEŠLI. LlZALKA (vkro í do sv tnice). LÍZALKA Maryšo, di a p ines sklínky z police. MARYŠA (odejde). P edešlí bez Maryše. LÍZALKA (zatím co Maryša odchází, k tetce nahlas). Všecko máme roztáhaný, nic nem žu najít. Takové nepo ádek už nepamatuju — — — (p eruší e a nahne se k tetce, když Maryša odešla). 0 Franckovi ml , teho jí nep ipomíné. Hned je horší. . STROUHALKA (t epe rukou a kroutí se). Enem nech, jen nech — sak já vím, co d lám. P EDEŠLÉ. Vejde MARYŠA se sklenkami; pozd ji bez LÍZALKY. LÍZALKA (bére sklenky od Maryše). Musím je umyt. Na prst prachu je na nich. (Odejde.) MARYŠA (ohlíží se po ní, az zajde; posud roz ilena). Dob e ste mn p ipomn la. Když už pro nic jinýho — kv li n mu to neud lám. STROUHALKA Kv li kemu? Kv li Franckovi? MARYŠA (roz ilen p echází po sv tnici a uklízí poodlozené v ci). M v psaní prosí a na íká, abych na n ho pamatovala, abych mu nekazila život — (zarazí se). STROUHALKA (se sm je). MARYŠA Co se sm jete, teti ko? STROUHALKA Ach — tak! Dy je to k smíchu! (Vážn pokyvuje hlavou.) Papír snese aji centy slz a nic néni pravda. Jdi mn s tó neplechó! — Kdopak na mužský co dá?! Rozumná nic. Banda jedna jako druhá — všeci só stání. (Tónem, jakým se vypravují pohádky.) M la jsem já, milá brachu, taky svýho Františka! A taky mn vždycky íkával: když m nedostane, že si n co ud lá — a že to nevydrží a že do vody sko í — a potem zas že do sv ta ute e a nikdá víc, nikdá že se nenavrátí, nadosmrti bude zkažené, na celé život
pry . A když sem si musela vzít Tomáša — co ud lal? — Nic. N jaké as rámusil — potem si namluvil jinó a je mu taky dob e. A ostatní só všeci takoví — z jedné lóky kvítí. (Ke sta ence.) No, je temu tak, bábo, nebo ne? ^ STA ENKA (od kamen — stále drhne kuku ici — po dlouhé chvíli). Eh, já vás neposlóchám. MARYŠA A taky to všecko nemusí být pravda. Dostál už je to sta e ek — bílý vlasy má, jednó nohó stojí v hrob — taky nedostal tu svó a dosavád, dyž si vzpomene na svó Filomenku — sv sí hlavu a íká, že zapomenót nemože a nemože. STROUHALKA (zívne). Dostál je Dostál, ten když má v hlav , dycky bre í, ani si nemusí na Filomenku vzpomenót. (Vyndá z koše jablko, olupuje kudli kou a pokusuje.) Ml ení. STROUHALKA A Francek? Sak to je taky isté pták. P ed tebó m l Sefku Vomastovu, po ní Terezu Fra kovu a po tob b hví, co jich bude ješt m t. Je na vojn a tam jé nikdo nehlídá. Bu ráda, že je tam. Kdo ví, jak by to ješt dopadlo. Šelma je a s ohn m néni co hrát. Hned chalupa ho í. MARYŠA (ml í). STROUHALKA (po p estávce). Esli se na sebe nevohlížíš, na é se nevohlížé. — Set epe to se sebe jako hóser dýš . Budeš v d t — z t ch slz, co pro n ho lejeŠ, kapka na n m nezvostane. Sak (ledabyle) náš Josef psal, že se tam nemodlí jenom za tebe. MARYŠA (urputn ). To néni pravda! STROUHALKA Tak je to lež. Já jen povídám, co Josef píše. Ostatn , co se budem p ít. Na to všechno ti, má milá, tv j rozum nesta í. Musíš si myslet, že seš enem hlópý d v isko. MARYŠA T ebas blópá, t ebas nemám toli rozumu jako vy, zato ale srdce mám... Ale vy ho nemáte! Ste na m jako ti sršni ke i se na lov ka sesypó a tak dlóho bžodajó a štípajó, až uštípajó. (Polo s plá em.) Každé jako ten š ór na lov ka p ileze (popadne koš s prádlem), ani lov k neví, a répne, až krev v žilách se zastaví. VYSTUP TVRTY P EDEŠLÍ - LÍZALKA. STROUHALKA (rozhodí rukama a vstává). No, jak teda rozumíš. LÍZALKA {p edstoupí, sklenky drzí v ruce a chvilku poslouchá' vzpurn ). Ale, že se s ó dáváš do e i, osobo stará. B hví, co si to myslí o sob : esli ju budeme poslóchat my anebo ona nás.
(K Maryši) Jdi mn z o í a kamna sprav! (Dívá se ke kamn m.) D íví tu taky néni. (K Strouhalce.) Jako slepá chodí. P edešlí bez Maryše. STROUHALKA Milá brachu — epude to. Hlava jako z kame a — nic do ní nevpravíš. Jen po ád jako by kosó o u zvonil, zub na zub a práca marná. LlZALKA (klidn postaví sklenky na st l a nahne se na okno pro láhev vína. Nalévá do skleni ky). Copak její e i! My už ju ani neposlócháme. — Na, napi se — je dobrý. (Podává tetce sklenku.) STROUHALKA Tak dé pánbu zdraví. (Pije.) LÍZALKA a mó duši, v mn nebo ne, ale tak si oddechnu, až ju budu m t z krku. To je ert d v isko! Dy se už za ala aji se mnou rvát! Utýct nám cht la — všecko už m la schystaný, uzlí ek svázané a pry . Mocó sme ju museli p ihnat zpátky. To, jak mám ruce poškrábaný. Strkala se mnó jako chlap. Vidíš ju. (Ukáže hlavou na vstupující Maryšu.) VYSTUP PÁTÝ P EDEŠLÍ. MARYŠA, STROUHAL MARYŠA (nese v náru í d íví, p iklekne ke kamn m a opravuje ohe ). STROUHAL (vejde za Maryšou, v kožichu; ve dve ích kývne na Strouhalku prstem). Po už d m! Co tady máš co plka ? Doma je jí pot eba a ona si tu sedí na besed . LÍZALKA (nalije mu vína). Napité se taky. Copak tak sp cháte? STROUHAL (bé e sklenku). Ale — slívku pálím a aby lov k po ád u teho sed l. (Zm kne.) Dé pánbu zdraví a boží požehnání! (Vyklopí sklenici naráz.) Už b žím. (K žen .) P i brzy! (Rychle odchází.) Spánembohem! P edešlí bez Strouhala. STROUHALKA Copak ste m li dobrýho k ob du? LÍZALKA A nic ješt . Cekám, až p inde staré. (K Maryši, která dosud kle í u kamen a zamyšlen opírá elo o ruce.) Co tu d epíš? Di a oblíké se. Vávra tu bude co nevid t. Josef už spravuje v z. STROUHALKA Už pojedó? (Významní se podívá na Maryšu.) LlZALKA Na u ekat nebudem! Ohlášky už só, tak co. (K Maryši.) Nesly šelas? MARYŠA Svzp ímí se u kamen — rozhodn ). Já nikam nepojedu! LlZALKA (rozk ikne se).
Ml íš! Tak se ke mn mluví? Néni ti hanba p ed lidima? Užs odhodila všechen stud a vážnost k rodi m? (S plá em —) Co sem já se na u naspravovala, naprala a nad lala, co sem se jí nanosila, s ruky na ruku nap ekládala, nocí pro u nespala, co nélepšího sem m la, od huby sem si utrhla a jí sem dala — a to mám v il za to? Na to sme tolik škrtili, aby se pachtila za lecjakým žebrákem, které nic nemá než t ch pár shniléch došk na st eše? Na to sme ti vychovali, abys nám k starosti zármutek d lala? MARYŠA (hrd ). Než pro Vávru, radši ste mn krkem m la zakrótit — tak vám to eknu! LÍZALKA (podep e si ruce v bok a dívá se s úžasem hned na svou dceru, hned zas na Strouhalku). I ty — Kdepak ses nau ila tak mluvit? A toto je zas n co novýho! To t ten tak mluvit nau il? (Hledí na ni.) Eš e hanbu nám budeš tropi ? Tak mluví ta néhorší a ani ta si to nedovolí. Nebojíš se Boha? Nebojíš se lidí, že budó prstem na tebe ukazovat? Ne íkají ti už n jak? — — Na chodíš do kostela? — Co tam d láš? — P ece su já tvoje matka. Víš to eš e? (KeStrouhalce.) Pré sem jí m la krkem zakrótit. (K Maryši.) Víš ty, co mluvíš? Nebo seš už tak tupá, že ani nevíš, co povídáš — — — MARYŠA (chytá se za hlavu). Ba už nevím — Celá už su jako vrtohlavá, celá zmámené (Dává se do plá e.) Do hrobu dybyste m položili, taky nebudu nic v d t STROUHALKA (mrkne na Uzalku). No, já už teda pudu. LÍZALKA (s okázalou p ísností). Budeš poslóchat nebo ne? MARYŠA Ale dy na m tak nek i te! Pus te m z domu a budete m t po trápení. LÍZALKA A kam pudeš? Do Brna za vojákem? Ha bu nosi po sv t ? A potom polezeš jak ta Vrb ena — — P kná láska! D cka chodí žebrat. Té ha by chceš, abych se do kala? MARYŠA A šak, co nadáváte žebrák ? Vy ste taky nic nem li. LÍZALKA Nem li. Ale my sme poslóchali rodi , a to nese požehnání. Ostatní Pánbu p idal. Jak íká pan fará : „Poslušném d tem požehnává, neposlušný trestá." STROUHALKA No, dít , tvá matka mluví jako zkušená ženská — nemyslí to s tebó zle — MARYŠA (sou asn p i posledních slovech tetky s pohnutím se obrátí po Lízalce, sepne ruce). Maminko drahá, pro milosrdnýho Boha vás prosím — nenu te
m . Já vám slibuju, že na Francka zapomenu, až z vojny p inde — vyhnu se mu, ve všem vás budu poslóchat, jenom do Vávry m nenu te. Dy mn nelamte život! — LÍZALKA (vpadne). Eh, po ád mn tu skuhré. Tam! (Ukáže k druhé sv tnici.) Di se oblíkat! MARYŠA (odchází): STROUHALKA (urovnává vl ák p es ramena a s Lízalkou odchází). VYSTUP ŠESTÝ MARYŠA - BABI KA. MARYŠA (zastaví se na prahu druhé sv tnice, ohlídne se za sebe a spo ine pohledem na sta ence. Chvíli na ni hledí, pak jde k ní, poklekne a vezme ji d v rn za ruku). Babi ko zlatá — Co vy ternu íkáte? BABI KA — Eno (povzdychne si a. ohlíží se po dve ích, neposlouchá-li n kdo. Po delší chvíli mluví zvolna, slovo za slovem, mezi každou v tou p estávka, tónem p ímým, rovným, klidným, beze vší t aslavosti v e i). Já su sama nad tém hlópá. Bévá temu tak aji tak. Je to s tebó, dceruško, zlý. Doma ti ne eká než nadávání a bití, a tak nevím.opravdu, jak bych ti dob e poradila. Do lidí lov k nevidí a do tebe taky ne. A potom si myslím, máŠ-li Františka ráda, už je ti to jedno. Jemu1 t nedajó — na to ani nepomysli — a tak, odende-li Vávra, p inde druhé, zas t etí - » — Petr nebo Pavel — — Tak nezvostaneš, jednó se vdát musíš. MARYŠA (vstává, sáhne si na elo). Sta enko, (vyd šen ) jak to mluvíte?! BABI KA (vstává utírajíc si potají zást rou slzu; ohlíží se. Po chvíli). Eh, já ti nem žu íct: bra se. (Trpce.) A, radši se m nepté. (Ohlíží se.) VÝSTUP SEDMÝ P EDEŠLÍ. LÍZAL vchází. BABI KA pozd ji belhav odejde. LÍZAL (vesele). No, Maryšo — copak? Ženich p inde co nevid t a ty néseš ješt ani ustrojená. MARYŠA (utírá slzy). LÍZAL Co zas? Dy na jatku nepudeš. Na katechismus musí každé jít — (Jde a odkládá beranici.) Vy ženský ste p ece enem divný. Místo co máte p ed svatbo véskat a smát se — dáte se do plá e. Dy se toho katechismu tak nebuj. P eces chodila do školy a dyckys um la. MARYŠA (rozb hne se a padne p ed ním na kolena). Tatíne ku zlaté — proboha vás prosím — (Pro plá nem že dál a líbá jenom jeho kolena.) LÍZAL (zdvihá ji se zem ). Ale d v ico — dít — No, de — — — Nepla — (Vlídn .) Franckovi ti p ece nedám! MARYŠA
Ale já vám k živýmu Bohu p ísahám — že na n ho zapomenu. — Dy na n ho ani nemyslím! BABI KA (vstane a p idržujíc se p edm t v cest tiše se odšourá ven). LÍZAL Ale, ale — copak bys — no jdi oble se p kn — (odvádí Maryšu do druhé sv tnice) já s matkó ješt promluvím — ale ud lej mn radost — a oble se. MARYŠA (vrávorav odchází do druhé sv tnice). Bože, dybych snad do toho kame a mluvila, spíš by se ustrnul. (Odejde.) LÍZAL (sám; p ejde jizbu). To — to je erchmantský d v isko. To sem si nemyslel, že to dá toli práce. (Vyndá dýmku z kapsy.) Já bych j u— p ece nerad zkazil. VYSTUP OSMY LÍZAL - LÍZALKA. LÍZALKA (vejde). No — a kde je ženich? LÍZAL (cpe do dýmky). P inde hned. LÍZALKA A jak je s notárem? Byls tam? LÍZAL Byl. Nestaré se — sak vím, co d lám! (Vyjme ze zá ad í papíry a ukládá je do trojhranné sk í ky v rohu lavic u stolu.) Co pat í jí, to dostane ona. On a se hojí svým. Nebudu za n ho vyplácet dluhy! Ale n co jinýho se mn neehce líbit — Maryša. — Mn se to p ece jenom za íná v hlav rozkládat. — Zivó mocó se to d v e brání. LÍZALKA (s opovržením). I snad by ses nespá il? Každá d lá p ed svatbó takový rant. LÍZAL No neš — já vím — taky moc na to nedám, ale pro vdovca s d tima je mn jí p eci enem líto. LÍZALKA Eh, líto, nelito! — Musí to bét, doká je as. — (Náhle se obrátí.) A kemu ju chceš dát? (Ušt pa n .) Franckovi? LÍZAL (trhne sebou). Co by Franckovi! Copak néni jinéch ženich dost? é6 LÍZ ALKA (ironicky). P ebíraný zboží za moc stojí! A myslíš, že to budeš m t jina í? Já ne íkám, že se nevdá, ale zvostane nám na krku rok, dv leta a abys ju dal Franckovi. P inde z vojny a co potem? Tak*se celá t esu strachem a zlos ó, jak si na to jen pomyslím. Proto íkám, pry s ó —- pry ! Dokavá je as. Stane se nešt stí a to ti jí potom nebude líto? LÍZAL To je pravda, to je pravda. D v e jako vítr — a ten ert v
chlapec je.všeho schopné. No — no — už to teda vložím do rukó Hospodinovéch. VYSTUP DEVÁTÝ P EDEŠLÍ. Zaklepe a vejde VÁVRA. VÁVRA Dobrý odpoledn ! Tak už su tu. LÍZALKA Vítám vás. LÍZAL (podává mu ml ky ruku). LÍZALKA (utírá židli zást rou). Posa te se. Maryša bude hned oble ena. (P inese láhev. K Lízalovi.) Posluž vínem. LÍZAL (nalévá víno). VÁVRA (podívá se na hodinky). Už je as, abysme jeli. — LÍZALKA (ceštou do vedlejší sv tnice). Sak do Mótnic néni tak daleko. Za tvrt hodinky ste tam. (Odejde za Maryšou.) Ve vedlejší sv tnici tlumený rozhovor mezi Maryšou a Lízalkou. LÍZAL - VÁVRA. LÍZAL (zavdává). No pil VÁVRA (bere sklenku). Pánb h požehná. Ve vedlejší sv tnici hádka. LÍZAL Musím se podívat, má-li Josef kon spraveny. (Ohlédne se starostliv po vedlejší sv tnici. Odejde.) VÝSTUP DESÁTÝ VÁVRA - MARYŠA - LÍZALKA MARYŠA (vyb hne p ed Lízalkou, která ji žene. Maryša jde ke kamn m, sedne na lavici a vzorn podep e hlavu o ruku). LÍZALKA (za ní). Zpropadený d v isko! Po ád budeš odmlóvat? Budeš se oblíkat?! VÁVRA (k Lízalce). Ale nechte ju — sak ona p jde. (P istoupí k Maryši.) LÍZALKA Ze se pod ó zem neslehne! (Odejde.) VÝSTUP JEDENÁCTÝ VÁVRA - MARYŠA MARYŠA (obrátí se k Vávrovi; prosebn ). Pane Vávro, co sem vám ud lala, že m tak pronásledujete? Dy p ece vidíte, že se rukama nohama bráním, srdcem stojím proti vám, a p ece chcete, abych byla vaŠó ženó a vašó 48 bét nemožu. Dy tu nejde o rok nebo dva! Jak já k tomu p indu, abych pro vás ob tovala celé sv j život? M éte rozum aspo vy, když ho naši nemajó! VÁVRA (p isedne k ní).
No, no! Na pak ty slzy! Nebuj se. Budu t mít jako oko v hlav . Nebude se ti u mn stýskat. Co ti na o ích uvidím, to pro tebe ud lám a dycky ti bude u mn lip než tady. Dy si to tak zlý nep edstavuj — to se ti to všecko jenom v il tak strašný zdá. MARYŠA A možná, že je to ješt horší, než si sama myslím. (Prudce vstane.) Dy vy máte d ti! Nebojíte se, že se vám lidi vysm j ó? Pro se pachtíte za tak mladó d v icó? Což nemáte ani kusa sv domí? Rozmyslete si to — ješt je as. (Odml í se.) Chcete, abych šla s váma na faru, potem ke svaté zpov di a p ijímání. Jak si vemete na sv domí tak t žké h ích —? P ed Boha chcete jít a — nebojíte se ho? Jaké to budu mít život s vámi, dyž ani to u vás nic neplatí!? Rozvažte si to, co p ed sebe berete — Pán B h vás potrestá. VÁVRA Ale Maryško! (Vlídn ji bere za ruku a viln chce ji obejmout.) MARYŠA (mrštným pohybem ruky odstr í jej a škrábne do obli eje). Nechte m ! (Jde prudce do vedlejší sv tnice.) VÁVRA (sám; sáhne si do tvá e, pak na ruku, zakroutí hlavou, jde ke stolu, nalije si vína a vypije rázem, pak sedne a zamyslí se). Na mó dušu — jak to vypadá — radš bych z stal tak. (Odml í se, pak prudce vstane a pohrozí za Maryšou.) Ale, jen až budeš má, máš ty v d t, co je poslušnost. 4 49 VYSTUP DVANÁCTÝ VÁVRA. — Vejde LÍZAL a za ním se p išourá BABI KA, kter sedne zas na stoli ku ke kamn ni. LÍZ ALKA. LÍZAL No tak, kon už só zap aženi — možete s Pánem Bohem jet (K Vávrovi.) Kde je Maryša? Ješt néni oble ená? (Jde do druhé sv tnice.) MARYŠA (za dve mi vztekle). Jd te pry . Já se oblíkám! VÁVRA (radostn pro sebe). No tak — už je vyhráno. (Venku zapráskání bi em.) LÍZAL (k Lízalce). Jdi tam — pom ž jí. — LÍZALKA (jde). MARYŠA (bouchne p ed ní dve mi — týmž tónem). Jd te pry ! Já se oble u sama. Všichni vym ní spolu n mý pohled. LÍZALKA I já tam na ni p jdu a já jí pom žu. — VÁVRA (zdržuje Lízalku). Ne — nechte ju bét. P jde-li po dobrým — p jde. Ve zlým nespravíte nic ani vy, ani já. — Nechte ju bét. — LÍZALKA Snad se taky už nepá íte? Nebylo by vás hanba? VÁVRA
Nepá ím se, ale nechte ju bét . . . Ticho. VÝSTUP T INÁCTÝ P EDEŠLÍ. MARYŠA. (Dve e se otevrou a vejde MARYŠA, uplakaná, oble ena v parádní kroj. P ikryje si jednou rukou tvá a chvilku tak nerozhodn stojí na míst , pak za hlubokého ticha.) MARYŠA Já vás teda poslechnu, abyste m proklínat nemusili, že su . nezdárná vaša dcera. — (K Vávrovi.) Já si vás vezmu, pane Vávro, (s rostoucí vášní) ale máte vy v d t, k o h o si berete. (V ch zi na odchodu.) Bude to život k utopení. (Sama vykro í první do sín .) OSTATNÍ (za ní). MARYŠA (náhle se u dve í obrátí, p ikro í k babi ce a chvatn . políbí jí ruku. Zatím co jde k sta ence, stojí Vávra, Lízal a Lízalka tém již ve dve ích, takže scéna Maryši se sta enkou odehrává se'v pop edí p i prázdném jevišti). BABI KA (vstane, oprašuje klín, postaví se k Maryši, rozežene se rukou a pak chromou svou ruku položí jí na prsa). Už teda jedeš? (Líbá Maryšu na elo a dá se do plá e.) Za hlubokého ticha Maryša rychle nato odchází. VYSTUP TRNÁCTÝ Živý ruch. LÍZAL (na odchodu za Maryšou). No zapla Pánb h — to byla práca! Všichni odejdou mimo babi ku. VÝSTUP PATNÁCTÝ BABI KA (sama. Vyprovází všechny až na práh. Vrátí s na své místo, chopí se zas kuku i ných klas a S,*®*« si). ZdGch* Ach ja! Pánbu jí pomáhej! (Loupe dál.) Opona spadne. T ETÍ JEDNÁNI (O dva roky pozd ji než I. akt.) Venkovská hospoda. Napravo v pozadí nálevna ohrazená d ev ným vysokým šprlením. Na st n nálevny visí starý plakát paroplavební spole nosti, pak plakát továrny na hospodá ské stroje a vedle novoro ní p ání kominíkovo. Nálevní okénko. P ed nálevnou napravo velký kulatý masivní st l o ty ech nohách. Na levé stran jevišt dv okna. U okna v pop edí malý ty hranný stolek, pod oknem lavice. Kolem stolku židle. U okna v pozadí šicí stroj. Vzadu vedle dve í podlouhlý st l. Po jeho delších stranách lavice. U šicího stroje sedí HOSPODSKÁ a cosi pá e. V nálevn stojí eznický tovaryš PAVEL a istí \lampu. LÍZAL sedí v pozadí u stolu a nemluví, jen pije a poku uje z dýmky. V levém pop edí sedí FRANCEK. Naproti jevišt úpln v pop edí dve e vedoucí do jatky. U nálevny stojí jeden SEDLÁK a pije sklenici piva. Pr b hem jednání trousí se sedláci v dlouhých až po zem sahajících
hn dých kožiších. VYSTUP PRVNÍ HOSPODSKY, HOSPODSKÁ, FRANCEK, LÍZAL, PAVEL, SEDLÁK. FRANCEK (sedí úpln od ostatních v levém pop edí. Lokty opírá o kolena a hledí do zem . Hospodský s dýmkou v zubech, opásán bílou zást rou, sedí u n ho a zády obrácen k šenkovn domlouvá Franckovi). HOSPODSKÝ (d v rn ). Byls už ve dvo e? i FRANCEK Nebyl. HOSPODSKÝ Tak «tam di a popros pana správce, aby ti vzal do služby. Tak zvostat nem žeš. A z teho si už nic ned lej. Co tam, to tam, krku už temu nezlomíš a na proražení zdí néni hlava dost tvrdá. Jednó je vdaná a konec. D kuj Pánubohu, že ti z vojny pustili, a staré se, jak bys poctiv uživil sebe a mámu. Pití a marnýho tólání nech! Jako tv j poru ník ti to radím. Radši šet — nemáš na rozhazování. Vávru nech »pokojem, nic už nespravíš. (Jde a dodává sedlákovi, který dopil.) SEDLÁK (odchází). FRANCEK (po e i hospodského napije se z plechového litru a odstr í ho pak). Eh, lítos ó už ani pít nemožu. Pro é vyrostla? HOSPODSKÝ (p istQupí zas k n mu). No, už jsem ekl. Nech všeho. Néseš baba. Když nic jiná seber se a di do sv ta. Sejde z o í, sejde z mysli. FRANCEK Pudu, síré ku, — ale . . . (Pohrozí komusi rukou J HOSPODSKÝ (pokr í ramenoma a odejde po svých). FRANCEK (potají set e s oka h betem ruky slzu a pak chvatn se napije). VtSTUP DRUHY P EDEŠLI. — Vejde soused FRAN K. FRANÉK Dobrý odpoledn — (K hospodskému.) No, už máte po porážce? HOSPODSKY Skoro. FRANÉK (zhlédne Francka a sáhne mu vlídn na rameno). To ses ty, Francku? Hlásné ti hledá; máš jít ke starostovi. FRANCEK (p ík e). A co zas? FRANÉK A nevím. Cosi skrzevá vojenské pas. FRANCEK Hn , jen co dopiju. (Vyndá z náprsní kapsy veržinku a zapaluje si ji.)
VÝSTUP T ETÍ P EDEŠLI. - Vejde MARYSA-VÁVROVÁ, V dlouhé kartounové sukni, vytáhlá, bledá, s o ima zapadlýma do tmavých ví ek, ve tvá i vpadlá, se zašpi at lou bradou. Na ruce má koš napln ný prázdnými lahvemi od piva. Mluví jen co musí, na nikoho se neohlédne, a když jde kolem Lízala, ani si ho nevšimne. HOSPODSKY Vítám vás! Copak nám nesete? MARYSA-VÁVROVÁ (ml ky vyndává láhev po láhvi, staví je na desku nálevny, pak tichýmy krotkým hlasem). Pro maso idu. 55 HOSPODSKÝ (k Pavlovi). Pavle, jdi a usekni pá m&n masa. PAVEL (jde, otev e dve e od jatky — MARYSA-VÁVROVÁ za nim a postaví se do dve í tak, aby vid la do jatky). PAVEL (v jatce). _ To tady? MARYSA-VÁVROVÁ (nahne se do jatky). T ebas — Z jatky slyšet dvojí seknutí sekerou a in ení váhy. FRANCEK (p istoupí nepozorovan k Vávrové a podává jí ruku. Celý výstup odehrává se v pop edí). No, Maryšo — m už neznáš? — VÁVROVÁ (zcela nenápadn , jen málo obrátí po n m hlavu a lehce se usm je). To seš ty? Vítám tí z vojny. (P ijímá ruku Franckovu a odkašle si.) Už ti pustili? FRANCEK Pustili. No a . . . (Hraje si s viržinkou.) Jak se ti vede? VÁVROVÁ (neodpoví, jen se ohlédne, vyvrátí vzh ru po n m o i a vejde až do jatky). FRANCEK (n kolik okamžik eká, až se Vávrová vrátí, pak ale najednou jde ke svému pivu, dopije, hospodské u šicího stroje zaplatí a vytratí se). HOSPODSKÝ (za ním). Už nep indeš? FRANCEK (mezi dve mi furiantsky). Nevím. (Odejde.) P edešli bez Francka. VÁVROVA (vyjde z jatky, a cestou urovnávajíc víko u koše, p istoupí k hospodskému a podává mu peníze). HOSPODSKÝ Kolik platíte? (Bere peníze.) VÁVROVA Dv . HOSPODSKY (podává jí nazp t). VÁVROVÁ (vezme peníze). Spánembohem! (Odejde.) VÝSTUP TVRTÝ
P EDEŠLI bez VÁVROVÉ. PAVEL. Pozd ji vejde soused BUCEK. FRAN K (posadí se ke stolu, kde sedí Lízal). PAVEL (vychází z jatky). Vítám vás! FRAN K (k Pavlovi). Dé mn sklínku piva. HOSPODSKY (mezitím k Lízalovi). Copak, vy s Maryšo posud na sebe nemluvíte? LÍZAL (neodpoví, natáhne se na židli, utáhne kožich a pije). SOUSED BUCEK (vejde). Dobrý odpoledn . — Copak že Vávrová ide odtá s Franckem? HOSPODSKÁ (živ ). Jdou spolu? (Nachýlí se do okna.) Opravdu. — pane, jaksi jé odbévá; nechce s ním jít. Mimo Lízala všichni se tla í k oknu. SOUSED FRAN K A to to nedopadne dob e. Všichni od okna mimo hospodskou odstoupí. LÍZAL (nedává na sob ni eho znát, hlasit si odplivne). HOSPODSKÁ (sedne zas k šicímu stroji a h motí n žkami). Ticho. HOSPODSKY (odstupuje od okna). Dob e má, že ho odbévá. — Vdaná je — jakýpak s ním povede e i... HOSPODSKÁ (mluví v p estávkách, odd lujíc v tu od v ty, obírajíc se p itom prací). Chud ra! Ta vypadá! Onehda jsem ju vid la v kostele, ale spráskne ruce) v duchu tak jsem nad ó ud lala. Až jsem se jí lekla. Taková suchá, jakási dlóhá — a v il taky taková smutná chodí a enem ty o i jako by se do e i cht ly dát. — Ta má meslím život! HOSPODSKY (ohlédne se po Lízalovi; ušt pa n ). No, zato má mlén. LÍZAL (ml í a pije). HOSPODSKÝ Kam se to pod lo — boží ku milé, kam se to pod lo! Ty tvá e, ty ruce! — D v ica —- o i mohl každé na ní nechat, jak byla p kná, vždycky bílá, plná — a v ilka — (obrací se ke všem) ani sná nejí, nespí. — A nic pré si nena íká — nic — slova pré nepromluví, enem co musí — a tak tichá" — tichá chodí a trpí jak ta ove ka v trní, až meslím dotrpí. (K Lízalovi p ímo.) Stré ku Lízale, néni vám jí líto? To ste jí p ece m l ned lat — tak zkazit mladé její život! LÍZAL (zdlouha vzdychne). Eh! (Ml í. Po chvilce.) Neptéte se m na nic a nechte m s pokojem. HOSPODSKY (postaví se až k n mu). Vávra pré ti chce žalovat, je to pravda? Necheš pré mu dát, co ste spolu smluvili.
LÍZAL A je ti co po tem? A žaluje! HOSPODSKY No, nevím — Vávra je šelma. VÝSTUP PÁTÝ P EDEŠLI. Za hovoru vejde HORA KA. HORA KA (zamotaná Ido vl ákuj s h l i kou v ruce. Nejisté se rozhlíží a pak popojde k hospodské). Pochválen bu Pan Jéžíš Kristus! Copak d lajó? (Prohlíží a omakává plátno na stroji). To je p kný plátno! — (Obrátí se k hospodskému.) — Prosím vás, pantáto, nebyl tady Francek? Povídali mi, že šil sem; nebyl tady? HOSPODSKY A byl — HORA KA A kam šil, nevíte? HOSPODSKY (neodpovídá). HORA KA Bóže, já mám s tém chlapcem trápení. — Co z té vojny došel, nic po n m néni. Doma jé nevidím celé boží de , v noci p inde jako zlod j a (a skoro s plá em) aji pré pije!? HOSPODSKY (neodpoví). Ml ení/ FRAN K No, stará, nechte starostí a po te si zavdat. (Podává Hora ce víno) HORA KA (levou rukou odd lává záhyby vl áku z obli eje vou bere sklenku). * . Tak na vaše zdraví, kmochá ku! (Pije.) Sak sem už dá vína nepila. (Utírá si rukou ústa.) n° BUCEK No, a ode mn taky. (Podává jí sklenku.) HORA KA ( tverácky). No to, — abych se opila! Tak dé Pánbu stálýho zdraví. (Lízne.) Pánbu zapla —' BUCEK (ješt pobízí). No, víc — .— HORA KA ? . Ne, už nechcu. — Už mám dost — není s mrškó co hrál — BUCEK (bere od ní sklenku). No, tetka, co — nebudete se vdávat? — Scafra, sak byste si ješt dovedla zak ep it? HORA KA Eh, cožpak je o to, ale kdopak by si takovó staro babu vzal!? HOSPODSKÝ (potuteln ). Tady soused Lízal ceká, až bude vdovcem — — Má na vás spadýno. LÍZAL (ohlédne se nevrle po n m). HORA KA (vesele).
Ach, stré ek by hledali mladó a boható. To už je v krvi — LÍZAL Sak, ba — bez pen z špatný živobytí — HORA KA Ba špatný, to je pravda (utírá si ústa), ale dycky, strécku, taky ne. Kolikrát si vezme bohaté boható — a bijó se —• nešt stí je v dom a spokojenos pry . — A n kdy zas v baráku nemajó nic a je tam možná št stí víc než — HOSPODSKÝ (vpadne). — ve mlén . To mu nemusíte povídat — to on taky už ví a Vávra mu to ješt ukáže. LÍZAL (uhodí p stí na st l). P esta eŠ-li pak už!? HOSPODSKÝ (jej krotí). Do teho 9tola mn netlu — néni tv j — . LÍZAL A pro tedy répeš? P išel sem já na to sem, abys do mn répal? Já chcu svó sklínku s pokojem vypít a ne tady poslóchat pichlavý e i. Je ti co do teho? HOSPODSKY Jak se to vezme: je a néni. LÍZAL A néni! Seš ty má rodina? Néseš! Tak co mluvíš? HOSPODSKÝ Nésu, ale dívat se na to nem žu. Kdo má kusa citu v tele, každé se nad tím ot ese. To už je tak v lov ku. Dyž pacholek tady sósedovi strhá ko a, je mn co po tem?. Néni. A pro teda pacholka lísknu, že mu í kona? Pro mu nakládá víc než m že uvézt — a? Je mn co po tem? Néni. A to je k a to je lov k. Je mn co do teho? LÍZAL Néni. K néni lov k a lov k néni k — — HOSPODSKÝ Eh, mluvíš jako mladé. Už bys'mohl mít rozum, d dku šedivé. Jednó nohó stojíš v hrob a d láš po ád, jako by ti pat il celé sv t. Po ád jen: peníze mám, p llán mám, ješt jeden p llán mám, a dceru — pen zama zabije. Hospodá seš, ale tatík — naplit p ed tebó. Tak ti to povím. Tó ranó na st l to nep erazíš. LÍZAL (máchne rukou, vyndá šátek z náprsí a pozvolna mezi e í si vytírá o i). HOSPODSKY (zmírní tón). Dylfys byl po ádné muž, neznal bys chybu a žádné by (j tebe nerépal. LÍZAL (sv sí hlavu). A dy já už ml ím. — Ale (rozhorlen ) no, pom ž si! Co se stalo, stalo se. Mám ju vzít d m? HOSPODSKY Ba, bylo by lepší, pro u aspo , když ne pro tebe. LÍZAL
A co z ní bude? (Zvolna se ohlédne po Hora ce a pak sáhne po sklenici. Po dlouhé chvíli.) Sta enko! HORA KA Copak chcete, sta e ku? LÍZAL (podává jí vina). Po te se napít. Ode mn ste ješt nepila. A hodn pite, hodn , sta enko, hodn — (Zašermuje rukou a nedopoví.) HORA KA Na vaše zdraví, stré ku Lízale. A nepla te — na lítos už je pozd . LÍZAL Kdopak se teho nadál, že on bude takový. Já bech ani nebel béval takové — ale — stará — ta byla jak lítá sa . Pomalu by byla aji mn nabila. HORA KA (staví sklenku na st l). LÍZAL Pite, sta enko, pite víc — pite pry . Já taky piju a nepijával sem! (Celým t lem obrátí se k hospodskému.) Pravda, pantáto? Dycky sem bel dobré hospodá — a v il piju. (Nahne se d v rn zas k Hora ce.) Víte-li pak (skoro šeptem), že ju bije? (Žalostn .) Dít mý bije! Peníze — furt peníze po ní chce — a bije ju. Takové má život má p kná Maryša! VÝSTUP ŠESTY P EDESLÍ. Vejde SOUDNÍ SLUHA a s ním dva SOUSEDI. SLUHA Dobrý odpoledn . Je tady pan Lízal? LÍZAL (vyt e šátkem o i, podívá se p ísn na sluhu a tvrd ). Co chcete? SLUHA (prstem na n ho). A! To je pan Lízal? (Rozloží po stole soudní akta.) Tady mám n co pro vás od císa skýho královskýho okresního soudu. Podepište mn to tady, že jsem vám to správn doru il. LÍZAL Od soudu? (drží spis daleko p ed o ima a za íná íst.) A co? SLUHA To já nevím. (Vyndá z kapsy u vesty lahvi ku s inkoustem, namo í péro a podává potvrzující lístek Lízalovi k podpisu.) Tady — (Ukazuje prstem'místo k podpisu.) LÍZAL (ot epe péro a nemotorn podpisuje). SLUHA (k hospodskému). Dejte mn sklenici piva. LlZAL (dopíše a pak za úplného ticha rozd lává spis. te). Co? (Hledí do papíru. Zasm je se.) Vávra m žaluje? A — a — a — cákra! (Sbaluje listinu.) A hned! (Zat epe rukávem.) Už se sypó — už se sypó — No po ké. (Schovává žalobu do zá ad í.) Dež žalovat — tak žalovat, ale (sáhne po sklence a rozvalí se u stolu zeširoka.) Za tenhle kósek nedostaneš hani šupinu!... (Pije.) P kn se mn odslóžil — p kn ! Ten m j ze (Posedá.) P kn — p kn HORA KA
Bóže, co se divíte?! Pro peníze si ju vzal, pro peníze žaluje. No, já už musím jít. Pot š vás pánbu, stré ku Lízalo. (K hos63 podskému.) Prosimich, pantáto, eknó mýmu Franckovi 1 debe sem p išel, že je na ve ír volané k panu správcovi. Má ve dvo e dostat prácu. fteknó mu to? (K Lízálovi.) Tak spánembohem, stré e! (Sáhne mu levicí na sehnutá záda.) A nedáte Maryšu trápi , nedéte. Dé pánbu dobró noc! SOUSEDÉ (sborem). Dobró noc! VÝSTUP SEDMÝ P EDEŠLI bez HORA KY LÍZAL A nedám, nedám svý dít trápit — D m si ju vezmu a jemu nic nedám — nic — nic! (Vstane.) Lunti! — Všeci só lunti! Syn je lunt, ze je lunt a ten vdov isko škaredé je lunt ten név tší. (Rozk ikne se na sousedy.) A pite, chlapci, pite všeci! Každýmu dám, jen jemu nic. Pantáto, sklínky sem dé, pite. Za mý peníze pite! Každýmu dám, kdo p inde — a flašku vína na st l a tady temu pánovi od hó adu (smekne nízko epici) taky. A — a pite pry ! Žádné nesmí íct, že su já škr a! — (Polo s plá em.) Pravda, pantáto, že nésu škr a? Já su dobré hospodá — mohutné sedlák, velké gavalír, ale žádné Škr a. P llán; jak sem jé kópil, tak jé mám a ješt jeden sem kópil Kon mám, tyrycet cent na n možu naložit a z pekla s tém vyjedó. A — — a míval sem kon , míval — celó Moravu v jednom kuse tropem by byli objeli a nezastavili se! Takový sem já míval kon ! Ale ze a syn majó žebráky, mrchy, ko ky škaredý. A ten vdov isko už má ty néhorší kon na sv t . To je hospodá ? Tému já mám dávat peníze, který sem krvjó vyd lal? Po ád jen tak otd svatéch vypu ívat a já abech to platil! A kde já je mám brat? Copak je v cihelní pe u? Nebo je z rební ku vetahuju? VÝSTUP OSMY P EDEŠLI. Vchází VÁVRA. VÁVRA Dobré kví erek. Vína mn déte. (Sedá ke stolu v levém pop edí odlou en od ostatních.) LÍZAL (nepozoruje ho). Ja! D ít, d ít mosí lov k, jako sem d el já. K hotovýmu každé rád sedne. (Spat í Vávru a zarazí se.) Aha! (Vyt eští o i. Po chvíli za úplného ticha.) Kde ses te tady vzal? Co tady chceš? VÁVRA (ne íká ni eho a klidn se narovnává na židli. K hospodskému). Byla tu žena pro maso? HOSPODSKY Byla. (Staví víno na st l a odejde.) VÁVRA A s kém to šla nazpátek? Od' zahrad sem ju vid l. LÍZAL
S Franckem šla. Te tady sedíš a žena ti chodí s Franckem. Néni ti ha ba. A co tu chceš, ptám se ti? VÁVRA Myslím toli co vy. LÍZAL A když tu su já, te tu taky musíš bét? VÁVRA (s klidem). Máme tu oba místa dost. LÍZAL Ale te máš bét duma. VÁVRA (posm šn ). Když nésu doma, su tady. LÍZAL já povídám, že máš bét duma. Máš ženu, d ti — — kon máš popravit, a mn néni hanba — že máš takový ko ke škaredý — VÁVRA Sak s nima nejež áte LÍZAL Nejež ám, nejež ám, ale hanba je mn , že m j ze má ko ky -a ne kon . A te se tóláš po hospodách. VÁVRA A šak vy ste tu myslím od rána LÍZAL A je ti co po tem? Já tady možu sed t, já nemám d ti, ale ty utrácíš -a máš d ti VÁVRA Sak piju za svý. Vy ste mn na to ješt nic nedal. LÍZAL A nedám. Každýmu sem dal, ale tob — tob nedám nic. VÁVRA (vypne se a poopravuje kabát pod sebou). Sak vám to sód ukáže. LÍZAL Aha — sód — sód — iš (ukáže mu kukyš: palec mezi ukazová kem a prost edním prstem). Maryša a si m žaluje. Maryša dostane, ale te — te nic — protože seš lunt, protože ju biješ, máš dluhy a m si nevážíš... VÁVRA (sm je se). Je si eho vážit! LÍZAL Radši sem ju Franckovi m l dát a ne tob . VÁVRA Pro ste nedal? M l ste dát LÍZAL Protožes dotíral jako ten Jidáš — a já sem ti ju dal, protože sem myslel, že seš po ádné hospodá . A te m žaluješ. Je to v po ádku? VÁVRA (Posm šn ). Néni. LÍZAL No tak — te jeden — VÁVRA (prudce vstane a chápe se židle).
LÍZAL (povstane). — Lunte! VÁVRA (pozdvihne vysoko židli, ale pustí ¡i zvolna zas na podlahu pamatován shlukem soused . Lízal zady obrácen k n mu jako by nic šourá se do pozadí). Ticho! pte Nebo to odkašlete* Kdo m ješt uhodí slovem, uhodím já jeho — ale jiná ! (Sedá.) Pomalu aby se lov k bál do hospody p ijít. Každé má jazyk nabróšené jako b itvu. VÝSTUP DEVÁTÝ P EDEŠLÍ - FRANCEK (vchází). FRAN K Francek ide! VŠICHNI (se ohlédnou po n m a dají se do smíchu). FRANCEK (vesele p edstoupí). Dobré ve ír — Aa — dobré ve ír vespolek. — Stré ek Lízal a pan Vávra! — To se sešli dvá. (K Vávrovi zvláš .) Dé pánb h dobré ve ír! VÁVRA Di po svéch a míché se mezi sob rovný. FRANCEK (posm šn ). No, sak — dy néni na d lat pána — Pavle, dé mn piva. SOUSED BUCEK Kdes byl, že seš tak rozkurážené? FRANCEK Kde bych byl? (Postaví se jednou nohou na židli.) — U mléna sem byl. Po t ch slovech utiší se celá hospoda. No, co se díváte? (K Buckovi.) Sak ste nás snad vid li, i nevid li? BUCEK A ml a nemluv. (Podává mu pivo.) Tady se napi. — Sak myslím na vojn málos užil — teho? FRANCEK A n kdy dost. (Po ad mimo Lizala zavdávají mu skoro všickni.) PAVEL (podává Franckovi pivo). FRANCEK (po ad oplácí soused m zavdanou. Ti jen p i uknou). BUCEK To ses myslím hn val, když ti pustili? FRANCEK (sm je se). A mocí (Jadrn .) AI© v te mn , dyž jsem vid l, jaký zlod jství tady panuje, radši bych byl zvostal tam. BUCEK Jaký zlo d jství? Kdo tady krade? FRANCEK (ukáže hlavou na Vávru). Tam se zeptéte. BUCEK Eh, zas za íné. Déte si pokoj. FRANCEK (chápe se piva a odfukuje p nu). A šak já nic nepovídám.
BUCEK (stranou mu domlouvá). Poslechni. Ned lá r znosti; Co z teho máš? FRANCEK (pije). A nic. SOUSED FRAN K (krotí zas Vávru). VÁVRA Od takovýho bará níka se p ece nedám ostózet! FRANCEK (který zaslechne poslední Vávrova slova, postoupí k n mu). Su bará ník — je pravda. — Mám jenom tu chalupu a doškové st echu nad hlavó, ale v tý chalup só možná poctiv jší lidi než na mlén . Tak ti to eknu. LÍZAL (pleskne se dlaní o koleno a hladí si je. Jeví po celou scénu velkou radost z hádky). Tak, tak, Františku, tak mluv. Jako evand lium mluví ten chlapec... FRANCEK (udiven hledí na Lízala). LÍZAL Na, na, chlap e, napi se. FRANCEK (ohlíží se pohrdliv po n m). VÁVRA Mn se zdá, že se tatínek chce kamarádit s chlapcama. LÍZAL (tím veseleji). Na, napi se! (Popojde k Franckovi a dotýká se jeho ramena.) Františku, poslechni — napi se. FRANCEK (prudce obrátí se k Li zaloví, podívá se na sklenici a odrazí mu ji, až víno na zem vychrstne). VÁVRA (dá se do smíchu). FRANCEK (k Lízalovi). Nechte si vaše víno, já mám svýho dost. VÁVRA (ke konci smíchu). škoda, že nemáte ješt jednu dceru, mohl byste mu ju dát a ji s p llánem. FRANCEK (pohrdliv ). Sak by se dostala do dobréch ruk, lepších než só ty vaše. VÁVRA (pohrdliv ). To v ím. Žebrota dycky lepší bydlo hledá: FRANCEK Ale ta žebrota je mn miléší než bohaté darebák. • VÁVRA (chytá se stolu). Na keho to mluvíš? FRANCEK Na keho to padá. VÁVRA (hroziv ). Chlap e — ml ! Ke mlénu mn lezeš, o ženu mn sméšlíš — a eš e budeš nadávat? Jako psa ti zast elím, ud láš-li ke mlénu eš e krok. FRANCEK (dá se do hlu ného smíchu). To by se st ílelo! (Hledí mu pod nohy. Opovržliv a zárove vyzývav .) Zlod j !
VÁVRA (vrhne se na Francka a chytne jej pod krk). Chumlanice t l zav e do sebe Vávru i Francka. Lízal, Pavel a sousedé je rozbra ují za hluku. Z chumlanice kožich , které úpln obklopují Vávru i Francka, po chvíli vyletí Vávra na jednu stranu a Francek na druhou stranu. FRANCEK M budeš chytat pod krk? Pamatuj si, že se ti nebojím. To ti nemá bét odpuštíno. Jd te pry ! (Odstr í a set epe se sebe sousedy, kte í jej pamatují a odvésti cht jí od Vávry. Sousedé od n ho odstoupí. Jsou zaraženi jeho sm lou e í, takže Francek, pronášeje své vášnivé v ty, stojí ve st edu jevišt úpln osamocen. Vávra daleko od n ho také osamocen.) Sto kvér debes m l, celé regiment u mléna stál — pamatuj si, nebojím se ti! Ne nadarmo sem povídal, dyž na vojnu sem šel: B da, b da vám, stré ku Lízale, a b da tob , Vávro — u živýho Boha sem tenkrát p ísahal, že se pomstím na každým a na všech a na tob , Vávro, névíc. Ty zkazils m , já zkazím tebe. Oko za oko, zub za zub. Každó mó slzu krvjó zaplatíš. Pamatuj si to, tady p ed sv dkama ti to povídám: Já budu za tvó ženó chodit, já se budu s ó scházet — za bílýho d a do tvýho hrká u p indu — a dé pozor, Vávro, a( se nepotkáme! (Prudce odejde.) SOUSED BUCEK (odejde s ním). VÝSTUP DESÁTÍ P EDEŠLI bez FRANCKA o BUCKA. HOSPODSKÝ. VÁVRA (hledí pomaten a zu iv za Franckem). HOSPODSKÝ (vejde a ohlíží se za Franckem; pak pohlédne no Vávru). Co to byl tady za k ik? Sná ste se nebili? JEDEN ZE SOUSEDU E to nic nebylo. To jen tak — HOSPODSKÝ (hledí udiven na Vávru). SOUSEDÉ (kladou peníze na st l a odcházejí). LÍZAL Iš! Dal ti--Máš bét duma. (Odchází.) VÁVRA fs t žkým chr ivým vzdechem sedne ke stolu; ponu e). Pantáto, déte mn eš e jednu. (Zahledí se p ed sebe.) Sousedé a chasa u stolu hrají karty dál. Pojednou z istajasna rozverbovaní pra kou dají se do zp vu: „P ed našu je zahráde ka —" atd. Opona spadne. TVRTE JEDNÁNI Sv tnice u Vávr ve mlýn , selsky za ízená. V levém kout . vzadu veliká kachlová kamna a okolo nich lavice. V pravém kout vysoko narovnaná postel. Nad postelí d ev ná police, na níž jsou srovnány talí e, sklenice a bílý kv tovaný šátek. V kout za posteli" visí vl ákem zpola zakryté naškrobené sukn . Vedle postele, u okna vprost ed zadní st ny — oknem je vid t daleko do vsi k hospod s ozá enými okny — malovaná velká truhla. Nalevo v pop edí starodávný prádelník s p íhradami a na n m lesklé
sklen né svícny s hromni kami okrášlenými um lými kytkami, r zné druhy sklenic, kancionály a uprost ed krucifix pokrytý sklen ným poklopem. Po st nách v adách podle sebe prosté obrazy, mezi nimi erná madona. Mezi kamny a prádelníkem druhá postel rozesílaná. Na oknech krátké, bílé, po krajích vroubkované záclony. U dve í visí hodiny, tzv. švarcvaldky. Napravo v pop edí st l a na n m ho ící prostá petrolejová lampa. Povšechný ráz sv tnice je ponurý. VYSTUP PRVNÍ VÁVROVA. - LÍZAL na odchodu u dve í. LÍZAL No, mjé rozum — poslechni. VÁVROVA Já ho m la tenkrát a vy sté ho nem li. Sami ste to ukuchtili, sami si to sn zte. Vám k hanb tady zvostanu a nikam ne72 pudu. ('Roz ilen p echází po sv tnici. Náhle se obrátí.) Pro peníze si m braly pro mu je nedáte? LÍZAL Spo ádanýmu a správnýmu lov ku bych je dal — ale na rozhážku jich nemám. — Vis te, že m žaluje? Ze se chce se mnó sódit? VÁVROVÁ (s trpkým úsm vem). Proto vy chcete, abych šla k vám? LÍZAL Pro to ne. VÁVROVÁ Pro teda? Mám já vám aji proti vlastnímu mužovi pomáhat? Za peníze si 'm u vás koupil, pro peníze vás v il žaluje, a má dob e. Ostatn , co mn je do teho? Já se neprodávala, prodával ste vy. Byli ste u notára, mn ste se na nic ani neptali. Spravte si to spolem; mn déte pokoj! — LÍZAL Neposlechneš teda? VÁVROVÁ Neposlechnu. LÍZAL Budeš teho litovat! VÁVROVÁ Nevím pro . — Vzpome te si, tatínku, že ste Boha na m volali, Bohem ste se zakládali, svatýho písma ste se dovolávali — jen abyste m m li tady. Ani na pana fará a ste nic nedali a povídal vám už tenkrát, takový manželství že je proti Pánu Bohu, proti církvi svaté a proti všemu, ca lidskýho je na sv t , a p ece ste provedli svó, Co esce chcete? Dy p ece vidíte, že su š astná,- ani dom jít nechcu, tak se mn tu líbí. Všemu sem už p ivykla — d ckám, mužovi, d eni, všemu, aji t m ranám. Co ješt chcete? Co se stalo, stalo se — co se stane dál — vy budete mít na sv domí. 73
Vzdálený ozvuk ryze venkovské muziky melancholické melodie. & LÍZAL (zaražen ). Co se m že stát? VÁVROVA Ach — nic. LÍZAL (dívá se na ni chvíli). VÁVROVÁ (proti n mu). LÍZAL Co tím obméšlíš, d v ico hlópá? VÁVROVÁ (neodpovídá a p echází dále po sv tnici mechanicky urovnávajíc cestou židle a r zné v cest ležící v ci).Dobrýho nic, to si m žete myslet. LÍZAL (pohrozí prstem). A se nechytneme. (Výhružn .) S Franckem pré se slízáš s Franckem pré chceš utýct. VÁVROVÁ (vzep e se a urazena vyk ikne). To je lež! (Pauza.)7 A dyby — na to su já a Vávra. Vám do teho nic není! LÍZAL A?! Podivéme se! Tátovi do teho nic néni! A na keho potem bodó prstem ukazovat? Cí seš d cko? Kdo ti vychoval? VÁVROVÁ (s trpkým úsm vem). Vy ste se m toho málo navychovávali. Dyby nebylo babi ky, od vás bych se nau ila leda temu, jak mám od muža utíkat. Nebujte se. (Významn .) Tu ha bu vám neud lám, na to su já lepší, než vy myslíte. Když vás nic jinýho netrápí — m žete jít spánembohem. LÍZAL Nepudeš teda? VÁVROVÁ Ne. LÍZAL Tak trp! (Bru e i za jevišt m odchází.) VÝSTUP DRUHÝ VÁVROVÁ sama. VÁVROVÁ (chodí delší dobu z místa na místo, hned nahlédne vedle do kom rky, vrátí se pak zase do sín — pojednou zastaví se uprost ed jevišt a sáhne si na hlavu). — Tak chodím jako zmatená — nevím ani co d lám — (Pauza.) Oknem dolehne k ní muzika. VÁVROVÁ (p istoupí k oknu a poslouchá, pak rozev e okno; muzika siln ji zavane k ní). Ta muzika! Ta muzika! P i té je mn néh — (Pauza.) (Zdlouha povzdychne a p isedni na truhlu p istavenou k oknu; opíjí se muzikou. Uprost ed pauzy hudba p estane. Výskot chasy, za výskotu po chvíli d v ata zpívají:) [:Sivá holubi ko, kdes byla? :] [:Ze jsi svoje popelavé pe í:]
ztratila... (Atd., pokud režie dovoluje.) > VÁVROVÁ (za zp vu s t žkým povzdechem p ilehne k oknu). D v ata zpívají — Francek bou í a já — (trpce) taková je ta moje muzika! (Dlouhá pauza.) . v.- " Tlu ení na dve e. 75 VÁVROVÁ (vejde do sín ). Kdo je? VÝSTUP T ETI VÁVROVÁ - ROZARA ROZARA (xvenku). Já VÁVROVÁ (otev e v síni). To séš ty, Rozáro? Vejdou ob . ROZARA Já. VÁVROVÁ Co tak brzo? ROZARA Pantáta m poslal popravit dobytek. VÁVROVÁ Zav elas v síni? ROZARA Nezav ela. VÁVROVÁ Jdi a zav i. Navaž vody, poprav dobytek a m žeš zas ROZÁRA (jde a v komo e svléká sváte ní Sáty; z komory). D ti spí, pajmámo? VÁVROVÁ Spí. Podiv se k nim. (S dne k šití.) ROZÁRA (z komory). Francek se m ptal, ste-li sama doma. VÁVROVA Po ké! (Naslouchá.) N jaké šramot. — ROZÁRA (stojí mezi dve mi). Myslím, mládek se škrábe na šalandu. — Už je zas napilé — ani jazykem nem že hnót. Jen slívky tvrtku vypil zaráz. VÁVROVÁ (ji neposlouchá. — Rychle sáhne pro lampu a svili do sín . Volá nahlas). To ste vy, Václave? (Žádná odpov d.) Ode dvora sk ípou dve e. ROZÁRA (p istoupí k ní).' VÁVROVÁ (sebou trhne, podá Rozá e lampu a volá do sín ). Kdo je to? Výstup tvrtý VÁVROVA - ROZÁRA - FRANCEK. FRANCEK (vejde do sv tla). Dobré ve ír.
VÁVROVÁ (uhne zp t a vejde do sv tnice). FRANCEK (za ni). ROZÁRA (staví lampu na st l). Celkem n má scéna. VÁVROVÁ (s nesm lou vý itkou). Kudys to p išel? FRANCEK (odkládá epici). Kudy se chodí. Od silnice bylo zav íno. Rozára mn otev ela od sín , VÁVROVÁ (s vý itkou ohlédne se po Rozá e). ROZÁRA (klopíc provinile hlavu, chce odejít). VÁVROVÁ Rozáro, z sta ! FRANCEK (p istoupí k Rozá e). Rozáro, jdi. Já musím s pajmámó promluvit. ROZÁRA (odejde). VXSTUP PÁTÝ P EDEŠLÍ bez ROZÁRY. VÁVROVA (vášniv ). Proboha, chlap e, co myslíš — Co tady chceš? — Co si lidi o mn pomyslí, jakéch mn to nad láš eci! Dy p ece víš, že su vdaná — Máš jaké rozum? Vystojím aji tak dost vod muža, eŠ e ty za neš? (P ejde sv tnici. Zle.) Kdekdo v lu má, každé na m jako vosa —' — (Uražen oto í se po Franckovi. Hrd .) A jaký to roznášíš o mn e i? Rozáry ses ptal — su-li sama doma^a v hospod m ls pré se vyjád it, jako by ses se mnó scházel. Jak tak m žeš mluvit? FRANCEK To sem já ne ekl. VÁVROVÁ N co musels íct — FRANCEK To sem enem povídal (vzdorn ), že za tebó budu chodit a že se s tebó budu scházet. VÁVROVÁ A tos ekl tak ve ejno? P ede všema? FRANCEK P ede všema. VÁVROVÁ (chvíli si ho prohlíží, pak se od n ho odvrátí a dá se do divokého smíchu). To už opravdu nevím, kdo je z nás v tší blázen — esli vy všickni, jak tu ste, nebo já. (Vážn .) A na m ses neohlížel, m ses neptal, na to ses nedíval, že su tu já? Ze špiníš m ? Kdo ti dal k tomu záminku, abys tak mluvil — já snad? (Odml í se.) Já ti mám ráda a nezakrévala sem a nezakrévám teho ani Vávrovi a nikomu — a povídám to a ji tob , ale abys tak o mn sméšlel a mluvil — (lítostiv , skoro se slzami) to — tos mn , chlap e, ublížili FRANCEK Nu, tak to z stat nem že. Jemu ti p ece nenechám
VÁVROVÁ (stále p ísn jším tónem). A co chceš teda po mn ? Do Brna chcu jít. Mám tam prácu pro tebe i pro sebe. Seber se a po se mnó! ROZÁRA (p ijde do sv tnice s náru ím d íví, složí je u kamen a síní zas odejde, ohlížejíc se p i tom po obou. Z ejm dává najevo, ze poslouchá). VÁVROVÁ (hledí vyjeven na n ho, když Rozára odejde). Františku! — VÁVROVÁ (s rostoucím podivením a hr zou). Do Brna s tebó? I Já cizí žena? FRANCEK (tvrd ). Jaká — cizí žena? VÁVROVÁ (chytá se za hlavu). Pro Boha milosrdnýho, — chlap e! FRANCEK eho se bojíš? FRANCEK FRANCEK Nu, co se díváš? — Oba hledí na sebe. VÁVROVÁ (p isko í k n mu a hledí mu do o í). Co to obméštíš?! (Mírn jším tónem.) Dy si jenom rozvaž, co to po mn chceš?! (Bere jej za ramena.) FRANCEK (kroutí hlavou). VÁVROVÁ Když t sepjatéma rukama prosím. (Sedá s ním na lavici u kamen. Pokud možno do st edu jevišt .) Rozmyslí si to. Dy se netrápíš jenom ty, trápím se já taky, a víc než ty! — Dy já na t myslím, kady chodím, a nikdo neví, co nocí pro tebe sem nespala, proslzela dní. Co vytrpím od Vávry — — o tom nemluvím, co vystojím pro tebe, ví jediné B h a já. Vdaná su, ale srdcem sem ti z stala v rná, Františku. — Dušutych za tebe dala, jak ti mám ráda, ale to, co ty po mn žádáš — to ti, chlap e, ud lat nemožu a nemožu. FRANCEK (který stále po celý monolog tup hledí do zem , zakroutí nyní hlavou a chce n co namítat). VÁVROVÁ (nep ipustí jej k slovu). Ne, nic se nezbra uj — poslechni! Zanech t ch myšlenek! (Hladí mu vlasy a tvá .) M n to ud lej kv li, když m máš tak rád. — N e š a s t n á su, a l e š p a t n á nebudu, rozumíš mn ? (Klade mu ruce na ramena.) FRANCEK Rozumím, ale poslechnót nemožu. Zivo s mn zkazila a jiné mn nedáš. Mjé lítos se mnó aspo ty, dyž ti o to prosím. VÁVROVÁ Ne — ne — ne, chlap e! Ned lé mn život t žší, než ho mám. FRANCEK Já bez tebe nebudu.
VÁVROVÁ Tak si di! (Prudce vstane — chladn .) Tvrdohlav e tvrdohlavá! Teho h íchu se s tebó nedopustím — to si nemysli. Ale pamatuj si: budeš-li stát na svým a budeš-li mn p ed lidma ubližovat, jakos mn ublížil v era, zapomenu na všechno, na tebe i na sebe, a zh eším pak už tak, že pak ani mn ani tob žádná pomoc nebude. FRANCEK Co tím chceš íct? VÁVROVÁ Posavád nic. Tak to ve mn d ímá a spí — — — ale až se h ích probudí — bude po trápení. Tak nebo tak — otrávím bu sebe nebo jé — ale dlóho trp t nebudu. — Sná v néhorší šatlav nepovedu takové život jako tady. Dyž mám bét už neš astná — a su zkažená nadosmrti, zni ená na celé život. A nikdo nev í, jak bych byla ráda, dyby tak blesk nade mnó zapálil, voda p išla, všechno odnesla a m — m vzala s sebó. (P isedne na židli a plá e.) Pauza. VYSTUP ŠESTÝ P EDEŠLÍ. — ROZÁRA vejde. ROZÁRA (chvíli se ohlíží po obou). Pa mámo, mám na ráno p ichystat d íví z hromady, nebo to, co je pod k l ó ? VÁVROVÁ Ah, — jaký chceš. — ROZÁRA (stojí ješt u dve í). VÁVROVÁ Co eš e chceš? ROZÁRA (s rozpaky). Pantáta povídal, že abyste mu p ichystala ve e u — p inde brzo. VÁVROVA Sak ROZARA (odejde). P edešlí bez Rozáry. FRANCEK (sahá po klobou ku a má se k odchodu). Jak teda chceš, ale — nep enáhli se. Co z teho budeš m t — — Hlóposti! Co já ti radím, je p ece dycky ješt lepší a rozumuéší, než co obméŠlíŠ ty. — — Maryšo! Néni lepší chvíle než je dnes. Vávra už je napilé, bude spat — nic nebude v d t. O Rozáru postaral jsem se já už sám. O jedenácti hodinách ti ekám u splavu. Za t i hodiny sme v Brn . — VÁVROVA Jdi si sám — já zvostanu, kde su — FRANCEK (výhružn ). Dobrá. Ale — pamatuj si: nep indeš-li, p indu já si za bílýho dna sem pro tebe. A se potom d je co d je. VÁVROVA
Vávra ti zast elí FRANCEK A zast elí! Mn už potem taky bude všecko jedno. VÁVROVÁ (pokouší se o smírný úsm v). To ty neud láš. — FRANCEK (na odchodu u dve í). To vím já, ud lám-li i ne. — P indeš i nep indeš? VÁVROVÁ (na opa né stran scény; váhá, pak zakroutí hlavou). Ne. FRANCEK Jak teda myslíš! (Odchází.) U stavu ekám. VÁVROVÁ (chvíli bojuje, teprv až je Francek u dve í, zavolá za ním). Františku! FRANCEK (na prahu ohlídne se po ní a eká s hlavou hrd vzty enou). VÁVROVÁ (chvíli sama s sebou bojuje. — Delší pauza. Sv sí ruce nepohnut a sklesle). Ne — nemožu. FRANCEK (odejde; v síni k Rozá e). Rozáro, otev i! Dvorem chodit nebudu. VÁVROVÁ (sama; stiskne hlavu do dlaní, vrávorá ke stolu a sklesne na židli). Z dálky je slyšet zas venkovskou muziku. Chvíli je ticho. VÝSTUP SEDM "Ý ROZÁRA - VÁVROVÁ. ROZÁRA (vejde, ohlídne se po Vávrové). VÁVROVÁ (vstává). Rozáro! ROZÁRA Copak chcete pa mámo? VÁVROVÁ (p ísn ). Pro s jé póš ela? ROZÁRA (provinile ml í. Pauza). VÁVROVÁ Tos mn špatnou ud lala službu! — (Ledov .) Na dvo e máš všechno popravíno? ROZÁRA (ochotn ). Všecko sem už popravila. VÁVROVA Jak je v chlív ? ROZÁRA Tele leží a strace sem hodn nastlala. Už se tak net ese. VÁVROVÁ U mléna nikdo nebyl? ROZÁRA Nikdo. VÁVROVÁ Mažeš si teda zas jít a všechno pozavírej. ROZÁRA (odejde do kuchyn a p evlíká se).
VÁVROVÁ (sama; popojde n kolik krok k oknu a poslouchá muVÁVROVÁ - ROZÁRA (vejde zas ustrojená k muzice). VÁVROVÁ Už deš? (Zakývá hlavou.) Nebu tam dlóho. ROZÁRA Sak. (Odchází.) VÁVROVÁ (odejde za ní zav ít a vrátí se. Jde se ješt p esv d it, je-li i jinde zav eno). VÁVROVÁ (sama). Tak su ráda, že su sama zas. (Popojde k truhle, otev e ji a probírá se v ní.) Delší pauza. Venku slyšet kroky a hovor. VÁVROVÁ (leknutím sebou trhne a usko í od truhly tak, že víko s bouchnutím samo dopadne). ziku). Do okna zalétne melodie val íku a výskot. VÝSTUP OSMÝ Tlu ení na dve é. VÁVROVÁ (naproti do sín ). Kdo je? VÁVRA (za dve mi). Já. VÁVROVÁ (/de otev ít). VÝSTUP DEVÁTÝ VÁVRA - ROZÁRA - VÁVROVÁ. (Hudba v dálce umlkne.) VÁVRA (h motn vejde). VÁVROVÁ (usedne k šiti)'. VÁVRA (rozhlédne se po jizb a pošoupne epici furiantsky do týlu; zas se rozhlídne a utkví delším pohledem na žene). VÁVROVÁ (k Rozá e). Co nejdeš k muzice? VÁVRA Doma z stane. Mládek z domu, Josef z domu, krávu nemocno a eládka všechna bude v hospod ? (K zen .) Co nejdeš spat? (P istoupí t sn k ní a pátrav jí hledí do tvá e.) ROZÁRA (odejde do kom rky). VÁVROVÁ (s ošklivostí p ed ním uhne stranou). VÁVRA Co nejdeš spat, ptám se ti! VÁVROVÁ Dy vidíš, že zašívám. VÁVRA Zašíváš, zašíváš! (Dá se do drsného smíchu.) 85 VÁVROVÁ (se po n m ohlédne a dá se zas do šití). VÁVRA TaJc teda zašíváš?! No, jen zašívá. (P isedne jednou nohou na roh stolu. S mrazivým, zlov stným klidem.) A kehos tu m la, to nepovídáš?
VÁVROVÁ (strhne nit a ml í). VÁVRA No, vekládé, kehos tu m la. Jakó vizitu? VÁVROVA Eh di na pelech; ud láš lepší. VÁVRA Já se ti ptám, kehos tu m la? VÁVROVÁ Keho bych tu m la?! Nikoho. VÁVRA Tak nikohos tu nem la? A co to bylo za chlapa — co šel vodsád? Až od k íža sem jé vid l. Kdo to byl? VÁVROVÁ (odhodlan vstane a odhodí šití). Kdyžs jé vid l, m l ses jé zeptat. VÁVRA (vzestoupí se stolu). A ty jedna! Tak še odpovídá? Tak se mluví k mužovi? Dobrá! (Jde ke dve ím kom rky, pootev e je a volá.) Rozáro! (Vrátí se k žen .) Je vopatrné jako scho , chytré jako kocór, ale sak v té pasti nebyl naposled! — Jak jé dopadnu, zast e-* lim jé jako zv a tebe, b hno, tebe do ubám — tak ti do ubám, až z tebe tu h íšné dušu vypráskám. — VÁVROVÁ Eh, ím spíš, tím lip! VÁVRA Rozáro, slyšíš?! VÝSTUP DESÁTÝ P EDEŠLI. ROZÁRA (vejde a zavazuje si ješt tkanici kolem pasu). ROZÁRA (z stane bojácn u dve í stát). Co chcete, pantáto? VÁVRA (v pozadí). Sem po l ROZÁRA (popojde). VÁVRA (mírn ). Rozáro, mluv pravdu. Kdo tady byl? ROZÁRA (ohlídne se po Vávrové a ml í). VÁVRA Nic se neohlížé a mluv, kdo tady byl? ROZÁRA Pantáto — (Další slova jsou nesrozumitelná.) VÁVRA Mluv víc — já ti nerozumím. (Nahne se k ní.) Kde žes byla? ROZÁRA (celá se t ese). Na dvo e sem byla. VÁVRA Na dvo e. A kdo tady byl? ROZÁRA Já nevím.
VÁVRA (hroziv jším hlasem). Mluv pravdu! ROZÁRA (ml í a ustrašena hledí na Maryšu). VÁVRA Tak se zeptáme iná . (Sáhne za dve mi na h ebík pro karabá .) ROZÁRA (lekne se a chce do komory). Pantáto! — VÁVRA (jí zastoupí cestu). Pravdu mluv! (Práskne karabá em stranou, ale nebije ji) Byl tady n kdo nebo nebyl? (Dupne.) ROZÁRA (sou asn v leknutí). Byl. VÁVRA (nahne se k ni). Kdo? (Nap ahuje karabá .) VÁVROVA Nebi ju. Ona za nic nem že. Francek tady byl. VÁVRA I-iš, ješt rka! (Švihne karabá em mimo. K Rozá e.) A co spolem mluvili? Mluv! ROZÁRA (drkotá zuby). Jak je B h nade mnó — pantáto — já sem neposlóchala, já nic nevím. VÁVRA (práskne karabá em). < VÁVROVA (p ísn ). Povídám, netrap ju! VÁVRA Tak mluv ty. V hospod pré mn vyhrožoval, že eŠ e dnes pudeš s ním do Brna. (K Rozá e.) Je to pravda? ROZÁRA cht l , aby za ním p išla. VÁVRA Kam aby p išla? (Nahne se t sn k ní a naslouchá hlasitému drkotání Rozáry.) Ke splavu? — A kdy? Keró chvílu; to ne íkal? ROZÁRA Ne-e — nic ne íkal.. VÁVRA (vztekle). Nelži! Když víš to, musíš v d t aji ostatní! (Nap áhne karabáé.) ROZÁRA Já nevím, pantáto, to už sem neslyšela. VÁVRA (stojí okamžik zamyšlen, pak rozhodnut, prstem ukáže Rozáfe do komory.) Na pelech! (Hodí karabá em po Maryši. Jde do vedlejší sv tnice.) Sak já se to dovím! — (Vrátí se s puškou.) — VÁVROVÁ (dívá se po n m, a když vidí Vávru s puškou, zd šena vysko í a vyk ikne). Pro Ježíši Krista — Vávro! VÁVRA (s divokou radostí). Už teda víš — VÁVROVÁ (sou asn zalomí rukama). Co obméšlíš? — Kam chceš jít?! VÁVRA (prohlíží zámek pušky).
Psa zabit. — VÁVROVÁ (sko í proti n mu a hledí mu vyrvat pušku z rukou. Zápasí o pušku a vyráží ze sebe divoký sk ek, když je odražena od Vávry). Rozáro, b ž — honem Rozáro — ROZÁRA (vyb hne z kom rky a chce p es sv tnici prchnout, ob dorážejí na Vávru). VÁVRA (na Rozáru). Rozáro! Ani krok! (Odstr í Rozáru.) VÁVROVÁ (uniká ke dve ím). VÁVRA (zasko í). Na prahu a v síni nový zápas o pušku. VÁVRA (v síni). Ty se budeš zpózet? (Chce p irazit p ed ní dve e.) VÁVROVÁ (v síni za jevišt m klesne na kolena a prosí sepjatýma rukama). Vávro! Vavruško! (Rukama ovíjí jeho nohy.) Vzpamatuj se! Máš d ti — rodinu. — Poslechni! Všecko ti odpustím, všecko ti ud lám, na všecko zapomenu. — VÁVRA (vyplitá zatím nohy z jejího objetí, str í zenu do sín , rychle a h motn zav e dve e na velký klí v starém, sk ípavém zámku). Lomcování dve mi. Z dálky tlumená muzika veselého rytmu: kvapík. — Výskot. VÁVROVÁ (lomcuje dve mi). Filipe! Filipe! M j rozum! Chra se nešt stí pro celé d m. (Pokouší se v síni marn otev ít zam ené dve e.) Tyrane surové, bíd — né — (vrací se do sv tnice). ROZÁRA (choulí se ustrašen v kout sv tnice, po té stran , odkud p ichází Maryša). MARYŠA (vracejíc se, na prahu a v p estávkách vybíhajícím, vysíleným, až chraplavým hlasem jako by ze sebe chrlila). Bestie!... Bestie... (Ruce svinuté v p sti držíc p ed sebou, celá se ot ásá odporem.) Be — sti — e . . . (Okamžik strne, pak ale náhle chytne se za hlavu, p ihne se k zemi a tisknouc spánky, týmž hlasem.) Ježíši Kriste — Ježíši Kriste — on jé zabije p on jé zabije Výst el za jevišt m, hned nato druhý. Sou asn : ROZÁRA v kout schoulená s rukama sepjatýma po jedné stran tvá í a MARYŠA, ješt k e ovit tisknouc spánky, d siv vyk iknou tém zárove . Krátké strašné ticho. Maryša vystoupí a chvatn letí k oknu a rozhodí ob jeho polovice, jako by cht la vysko it oknem. Vtom za jevišt m: FRANCEK (zachechtá se). Vokolo, Vávro, vokolo'. Eš e jednó! (Zachechtá se zas.) Vávrová radostn a krátce vyk ikne a od okna usko í práv v tu chvíli, kdy oknem je vid t Vávru, jak se vrací od stavu s pozdviženou puškou a hlasit mluví k sob .
MARYŠA i ROZÁRA (s nap tím naslouchají sk ípotu zámku u dve í. S rostoucím vzrušením hledí ob ke dve ím). VÁVRA (t esa se na celém t le, t žce oddychuje, v ítí se do sv tnice. Aniž koho vidí, odhodí pušku na st l a roz ilenýma rukama hrabe se v zásuvce stolku. Když nenajde, co hledal, žene se do vedlejší sv tnice. Ledva zajde, Maryša sledujíc lstiv každé jeho pohnutí, rychle p isko í k Rozá e a chopí se její ruky). MARYŠA Rozáro — b ž a ekni Franckovi, že — zétra m doprovodí. — Slyšíš — zétra — dnes ne — (Rozára zmizí, Vávrová v síni h motn zavírá za ní dve e na klí . Práv když se vrací p es práh, schovávajíc klí v zá ad í, vchází i Vávra z vedlejší sv tnice.) VÁVRA (k sob ve dve ích). Zast elím já ti, jak je B h všemohócí nade mnó, zast elím ti! MARYŠA (S ledovým klidem stojíc už na prahu). Ne — nezast elíš, Vávro! (Vávra sebou trhne, sahaje po pušce. — D razn , sebev dom . Mluví pomalu, odd luje slova). Nezast eliš, povídám! Jak je zas B h všemohócí nade mnó, Vávro (hrd položí ruce na prsa). — Na to su tu eš e _— já! VÁVRA (zvolna p idržuje se lenochu židle, hledí k Maryši). Oba chvíli up en m í se o ima. Opona. PÁTÉ JEDNANÍ Prostranná kuchyn s velikým prostým sporákem a bflou pecí v levém pozadí. V pravém pozadí police s kuchy ským nádobím a hmoždí em. Po levé stran jevišt prostá postel p ikrytá tabulí; u postele len šek.-V pravém pop edí dlouhý st l nebarvený, se zk íženými nohami. U podélných stran stolu lavice se stolem stejn dlouhé. Mezi stolem a policí po pravé stran jevišt nebarvená sk í — špižírna. U dve í lavi ka. Na stole hrnky. Vedle postele stará malovaná truhla. Na zdi u spo išt visí Iži ník, d ev ná solni ka, hrnky a zastrkané va e ky. Na zemi u sporáku d íví. U stolu staromódní židle s lenochem. Na st n vzadu staré za azené hodiny a velký, erný krucifix. VÝSTUP PRVNÍ ROZARA - VÁVROVÁ - VÁVRA. Mlatci VOJTÉNA a ROZSÍVALKA sedí na lavi ce u dve í a vyjídají z hrne k snídaní. VÁVRA (s epicí na hlav , ve všedním, moukou zaprášeném od vu, sedí na židli u stolu a smutn p ihlíží ke konání své ženy). VÁVROVÁ (nakoukne do pece a p iloží d íví. Jedná chladn , zamlkle a po íná si p ed mlatci, jako by se ni eho nebylo stalo. Jde zas ke sporáku, odkryje poklici s hrnce, podívá se pod rú, sáhne do solni ky a posolí; z stane pak se založenýma rukama u sporáku). VÝSTUP DRUHÝ P EDEŠLI. Vcházejí mlatci KRISTOFL s HRDLI KOVOU. KRISTOFL
Pánbu dé dobré de . VÁVROVÁ (ledva si jich povšimne). Vítám vás. Sedn te si zatím a oh ejte se. KRISTOFL (p isedne na lavi ku u dve í, vytáhne míšek s tabákem a po ne cpát). To je tam zatrolená zima. — A nebyla. — Teprv k ránu p ituhlo. VÁVROVÁ Kdepak ste byla, Hrdli ková? Už jsem vás p ed chvílí vid la na dvo e. HRDLI KOVÁ Ale — — Byla sem ve mlén — Dívala sem se na mládka, jak na íkal. To sem se nasmála! — V era si trochu zavdal a dnes pré jé bolí aji boty. — Už pré jakživ toli pít nebude. (Sm je se.) KRISTOFL (škrtá sirku o stehno). Eno, vypít štvrtku slívky zaráz — to be meslím aji ko a strhalo. VÁVRA (rozhlédne se). Už ste tu všeci? HRDLI KOVÁ Eš e Zofka. VÁVRA Kde je Rozára? VÁVROVÁ Pro vodu šla. P inde hn . VÁVRA Vy, Rozsívalko a Vojt no, m žete jit zatím uklidit mlat. Krištofl vám pom že. KRISTOFL (vylévá mo ku). No, po me, už je as. VÁVRA A slámu mn moc necuchéte! Mlatci odejdou. VYSTUP T ETÍ Oknem kuchyn je vid t na záhrobe , kde d v e — d lnice osekává roští, zametá a pop vuje si: „O vánoci dlóhé noci". VÁVROVÁ (p iklekne k peci a tvá í se, jako by opravovala ohe )*, VÁVRA (odhodí epici na lavici a k žen obrácen zády ptá se drsn ). Berete epu z té první hromady — nebo z té v rohu? VÁVROVÁ (neodpovídá, náhle se však probudí z tupé strnulosti.) Z první. VÁVRA A krky ste už zkrmily? VÁVROVÁ (utrhne se na ). A nestaré se. Víme, co máme d lat. (Rovná chvatn na sporáku hrnce.) VÁVRA (hrub ). No, zeptat se snad smím?
VÁVROVÁ (se smíchem). Eh, tak se pté . . . mn je to jedno. VÁVRA Ba jedno. Všecko je ti jedno. To, co ty, to nedovede ani, keró supem vodí po svité. VÁVROVÁ Ješt m nevedli! VÁVRA Daleko od teho nemáš. VÁVROVÁ (pohrdliv se usm je a poopravuje mechanicky šátek , na hlav ). Ba nemám. VÁVRA (ohlédne se po ní a ml í). Oh, Šak já ti tvýho Františka osladím! (Sáhne po epici a porou í.) Snídaní mn p ichysté! Pojedu pro d íví. VÁVROVÁ (stojí jako p edtím u sporáku a hledí stále na jedno místo. Když Vávra odchází, zdlouha se po n m ohlíží). VÁVRA (odejde). Vávrová sama. VÁVROVÁ Jdi, áble ošklivé! Budeš met nachystáno, cos eš e jakživ nejedl. (Jde chvatným krokem do vedlejší sv tnice, kde je za scénou slyšet totéž bouchnutí víka jako ve IV. jednání. Vrátí se, strhne hmoždí s police, hodí obsah papírku do n ho a rychle tlu e otrušík.) Jako potkána ti zadávím a potem vi a vyhrožuj, jak se ti zlíbí. (Dotlu e. S ješt v tším chvatem slévá kávu a vysype jed z hmoždí e do hrnka s kávou.) VYSTUP TVRTÝ VÁVROVÁ | VÁVRA. VÁVRA (vejde a v ší pilku na h ebík). VÁVROVÁ (se h motem se probírá ve lži níku a pak nese Vávrovi hrnek se lži kou). Chceš bílý, nebo erný? Nesu ti erný. -— VÁVRA erný mn dej. VÁVROVÁ (staví na st l p ed n ho hrnek). VÁVRA (ml ky sedne a položí epici na st l; ochotn ). Sladilas to? VÁVROVÁ (sejme cukr z police, p inese na st l a ml ky p isune k n mu). Zapomn la sem. (Pak jde zas ke sporáku a sleduje každý jeho pohyb.) VÁVRA (míchá lži kou a srkne kávy). Od koho je káva? VÁVROVÁ Od žida. VÁVRA A pro ne ze spolku? VÁVROVÁ M li zav íno. VÁVRA
Tahle je ztuchlá, nebo co. (Rychle pije.) VÁVROVÁ (jeví nepokoj a neví, jak a kde má stát. Ohlíží se stále po Vávrovi. S nápadným ú astenstvím). Pojedeš na panský? VÁVRA Na panský. — Pro se ptáš? VÁVROVÁ Tak; aby d íví bylo suchý. V era sme nemohly ani zatopit. Oba ml í. VÁVRA (vstane a nerozhodn p istoupí k žen , podívá se na ni, ale vida ji nevlídnou, vrátí se a pije. P istoupí poznovu k ní. Vlídn ). Maryško! VÁVROVÁ Co chceš? VÁVRA Pro seš na ¿n taková zlá? Co nemuze bet u nás jiná ? Ubyde ti, dyž se na m vlídn podíváš? Poslechni! Maryšo! — Já na všecko zapomenu, nic ti nebudu vy ítat, nikomu nebudu hrozit, jen dyš trqchu lepší v lu budu vid t u tebe. —. Nevíš, jak to lov ka bolí — VÁVROVÁ (zakryje si rukama i zást rou o i a tvá ). Tak sem si sliboval, že až budeš mó ženó, všechno pro tebe ud lám, co eném si budeš p át — jen abys byla u mn& spo- kojená a š asná. A zatím podívé se na m podívé se na sebe. Na hromech líháme, na hromech vstáváme. — Je teho pot eba? Musí to bét? (P ivine ji viln k sob a chce ji líbat.) Co si tvý srdce jenom žádá, nic ti neodep u. Všechno pro tebe ud lám. (Políbí ji.) VÁVROVÁ (polo dobrovoln , polo s nucením prohne se mu pod rukou a dá se políbit na tvá . Pojednou se zachv je na celém t le, odpá í mu ruku a s odporem uhne od n ho). VÁVRA (p emáhá zlost a dotkne se jejího ramene; i doráží prosebn '). Dyž ti p kn prosím. Mám p ece d ti; co z nich bude, dyž budó vid t, jaké vedeme život? VÁVROVÁ (rozhodí ruce a mírn jej odstr í od sebe). " Sedni a pi! (Jde pro hrnek.) Cos nedopil? (Postaví hrnek zp t.) VÁVRA (vezme hrnek a dopije do dna). Ze dvora zvoní cepy. VÁVRA Okamžik ml ení. VÁVROVÁ Keré si vezmeš kožuch? VÁVRA Ten dlóhé mn p ines; VÁVROVÁ (jde do vedlejší sv tnice a ihned se vrátí s kožichem). VÁVRA (oblékne kožich — dlouhý žlutý). Dohlídni na mlat a Rozára a strace podestele novó slámu. (Odejde.)
Za scénou tepou cepy. VÁVROVÁ (sama p emožena roz ilením zavrávorá — obepne lokte kolem hlavy a potácí se sm rem, kde na zdi visí krucifix. Tiše stojí op ena o zed a s hlavou vzty enou leží nehybn na zdi). Sám temu cht l. Cepy náhle p estanou tepat a ze dvora zaléhá sem hluk a ropot n kolika mužských i ženských hlas . — Hluk roste a blíží se. Musí uplynouti delší chvíle, než cepy p estanou tepat, aby Vávrová m la dosti asu vyh átí všechny pocity, které se v ní ozývají této chvíle. Ob as vzhlíží ke k íži. Když cepy p estaly tepat, ozve se v ní strach. Strašné ticho. Teprve až odehrála tento poslední pocit, který jí divoce zmítá, p ib hne Rozára. VYSTUP PÁTÝ VÁVROVÁ - ROZÁRA. ROZÁRA (v b hu, b ží rovnou cestou pro vodu). Pro Boha všemohoucího, pa mámo co se stalo pantáta je bez sebe — — VÁVROVÁ (ani se nehne). ROZÁRA (s podivením hledí po ní, pak odb hne). VÝSTUP ŠESTÝ VÁVROVA - MLATCI VÁVROVÁ (sama, stále na svém míst . Hluk se blíží síní dovnit ). Delší chvíle. Hraje o ima. Oknem je vid t: Mlatci, zeny i mužští zpola vedou, zpola nesou Vávru — polomrtvého. Výk iky. HLASY Co se mu jen stalo? Co se mu jen stalo? Tak najedno?! VÁVROVÁ (práv když s Vávrou mají p ijít dve mi v pozadí na jevišt , vyhrne o i k nebi). ŽENA (p edb hne mlatce, všimne si pátrav Vávrové, uchopí ji za ruku, trhne doprost ed jevišt a pohlédne jí do odvrácené tvá e). D v ico nes asná — tys jé otrávila!? (V pozadí ve dve ích muži nesoucí Vávru. Ve dve ích objeví se pouze boty mrtvého.) VÁVROVÁ (dut ). Otrávila. Opona spadne.
