Muzejní. čtvrtletník. Číslo IV. Ročník 2012 zdarma NAD BETLÉMEM HVĚZDA SVÍTÍ - VÁNOČNÍ VÝSTAVA. Horolezecký kalendář. A muzeum je co?

Muzejní čtvrtletník Číslo IV. Ročník 2012 zdarma

Vydává: Muzeum Českého ráje, Skálova 71, 511 01 Turnov, www.muzeum-turnov.cz, e-mail: [email protected]

Horolezecký kalendář

Kalendář s fotografiemi B. Svatoše - více na str. 2

A muzeum je co?

Zamyšlení nad posláním muzeí - podrobnosti na str. 3

Proslulá Jínova cukrárna v Turnově

Unikátní přírůstek do muzejních sbírek - čtěte na str. 5

Ohlédnutí a pozvánky

Pozvánky na výstavy a akce konané na podzim a v zimě 2012 najdete na str. 8

NAD BETLÉMEM HVĚZDA SVÍTÍ - VÁNOČNÍ VÝSTAVA Letošní vánoční výstava nabídne návštěvníkům možnost potěšit se v adventním čase jedním z nejtradičnějších artefaktů spjatých s tímto svátečním obdobím, a to sice s betlémem v mnoha jeho typologických, historických i materiálových podobách. Téma betlémů a betlémářství tak po několika předchozích letech, kdy betlémy byly pouze dalším z mnoha různorodých exponátů s vánoční tematikou, opět ovládne celý výstavní prostor a přinese snad každému divákovi možnost potěšit se artefaktem jemu nejbližším. Zobrazování scény Ježíšova narození, které tvoří základ každého betlému, se objevuje už od prvních století našeho letopočtu na raně křesťanských sarkofázích a mozaikách (např. průvod tří mágů v bazilice San Apollinare Nuovo v italské Ravenně) a jako mocný inspirační zdroj umělců napříč všemi následujícími historickými epochami i všemi křesťanskými kulturami nikdy neochabl. Historie betlémů tak, jak je známe dnes, je neodmyslitelně spjata s živými scénami napodobujícími události kolem Kristova narození. Podle tradice první živý betlém zrealizoval sv. František z Assisi roku 1223, aby mohl on i jeho řádoví bratři prožít svatou noc v podobném duchu, jako se kdysi skutečně odehrála. Mnišský řád františkánů, který tento světec založil, pak šířil tuto myšlenku po celé Evropě. Scény narození se budovaly v kostelích za pomoci ústředních soch svaté rodiny v životní velikosti, ostatními aktéry byli skuteční lidé, kteří předváděním příběhu o Ježíšově zrození přinášeli ostatním věřícím živoucí prožitek tohoto posvátného okamžiku. Pokračování na str. 2

BYLINKAMI A OVOCEM PROTI NEMOCEM Člověka po řeči, bylinu po vůni – říkávaly naše babičky. V této lidové moudrosti je zřejmě nejlépe pojmenován vztah lidí k bohatství naší květeny a stromoví, které naplňuje téměř všechny naše smysly – čich, hmat, zrak a v neposlední řadě i chuť. V lidové kultuře v Pojizeří a Podkrkonoší byly rostliny a plody stromů nejen nenahraditelnou surovinou pro přípravu tradičních pokrmů a pevnou součástí jídelníčku, ale především zaujímaly významné místo v lidovém léčitelství. Léčivé účinky rostlin a bylinek znali naši předkové odpradávna. Věděli, že byliny tají všemocné kouzlo a že celá řada rostlin, plodů, nejrůznější zelenina a ovoce i květiny, Pokračování na str. 4

Z bylinek se vyráběly chutné pálenky (foto B. Jakoubě).

02

MUZEJNÍ ČTVRTLETNÍK

Namaluj mi daráčka aneb tvoříme nový turnovský betlém Při příležitosti výstavy „Nad betlémem hvězda svítí“, věnované historické a současné tvorbě malířů, řezbářů, grafiků a dalších výtvarníků, kteří si jako téma zvolili „betlém“, bude ve vestibulu muzea pro návštěvníky nachystána kostra scenérie betléma s hlavními postavami. Ostatní postavy – daráky, daráčky či darovníky mohou návštěvníci vytvořit při návštěvě výstavy a doplnit do betléma sami. Hotový betlém pak bude každý rok o Vánocích zdobit interiér muzea. Akce je určená pro děti i dospělé. Výstava bude otevřena ve výstavním sále muzea od 6. prosince 2012 do 31. ledna 2013. -vj-

Horolezecký kalendář V pátek 12. října proběhne v kamenářském domě setkání s horolezcem a fotografem Bohumilem Svatošem. Akci připravili jeho přátelé při příležitosti vzniku kalendáře „Začátky horolezectví v Českém ráji“, který je poskládán z fotografií, jejichž autorem je právě Bohumil Svatoš. Na třinácti fotografiích pořízených v 50. a 60. letech minulého století můžeme obdivovat tehdejší osobnosti českorajského a československého lezení vůbec. Kalendář bude možno zakoupit mj. i na pokladně muzea. Bohumil Svatoš je autorem náročných výstupů v Tatrách, má na svém kontě řadu zimních i letních přechodů Tater a aktivní byl také na Kavkazu. V neposlední řadě byl v roce 1969 jedním z devítičlenné, historicky první české himálajské expedice, která dosáhla vrcholu Annapúrny IV. V roce 1982 navštívil Ťan-Šan. -dm-

Ludmila Matoušová V polovině září proběhla v muzeu další velmi povedená vernisáž. Zahajovala retrospektivní výstavu turnovské výtvarnice Ludmily Matoušové, na které jsou představeny nejen její malby, grafiky a ilustrace, ale i drobné plastiky, betlémové figurky, šperky či vystřihovánky. Na vernisáž dorazilo velké množství lidí, kteří přišli pozdravit autorku a strávit příjemné kulturní odpoledne. Kdo zná práci Ludmily Matoušové, může zaručit těm, kteří ji neznají, že je co obdivovat. Výstava potrvá až do 25. listopadu.

Číslo IV., ročník 2012

NAD BETLÉMEM HVĚZDA SVÍTÍ VÁNOČNÍ VÝSTAVA Dokončení ze str. 1 Scénky a hry, které se z tohoto počínání během středověku a raného novověku ale vyvinuly, byly tak bujaré a rozverné, že už pro posvátné prostory chrámů nebyly vhodné. Proto se tyto v podstatě už světské radovánky přesunuly do ulic a posloužily v podstatě jako základ vánočních koledních obchůzek. Vedle živého zobrazování betlémské scény však známe už ze středověku také stavění statických jesliček s hlavními postavami svaté rodiny v podobě skříňových betlémů. Největší rozkvět však zvyk stavění betlémů zažívá v období vrcholného baroka, a to zejména zásluhou jezuitského řádu, který ho využíval jako jeden z nástrojů rekatolizace i misijní činnosti. Touto cestou se dostal první známý betlém také na naše území, konkrétně v roce 1562 do kostela sv. Klimenta na Starém městě Pražském. Obliba těchto scén se z kostelů rozšířila postupně také do šlechtických sídel, odkud pak v 1. polovině 18. století expandovaly také do prostších domácností nižší šlechty a měšťanů. Poté, co roku 1782 byly v důsledku výnosu Josefa II. věřícími velmi oblíbené jesličky z církevního prostoru vykázány, staly se jim novým přirozeným domovem příbytky prostého lidu. To s sebou samozřejmě neslo jejich modifikaci velikostní, materiálovou i skladebnou a přetransformovalo tradici výroby a stavby betlémů do lidové polohy. Jesličky, opatrované v rodinách po celé generace, ať už poloprofesionálně zhotovované některým z tvůrců z tradiční betlemářské oblasti či vlastnoručně podomácku vyráběné, se staly středobodem vánočně vyzdobené světnice a výsadním objektem svátečně oděné domácnosti, kde zůstávaly každoročně až do 2. února, tedy do Hromnic. Ačkoli někdejší pozici a význam betlému ve smyslu centra rodinné oslavy vánočních svátků převzal během 20. století vánoční stromek, neodklánějí se od tématu narození Páně moderní a současní výtvarní umělci, kterým betlém stále zůstává výsostným tématem skýtajícím příležitost meditace nad nejvznešenějšími věcmi křesťana i člověka jako takového. Také díla z této oblasti přinese vánoční výstava, a nabídne tak na společném prostoru konfrontaci tradič-

ních lidových betlémů různých typů s pracemi moderních výtvarníků 2. poloviny 20. století na betlémské téma. Přijďte se se svými blízkými v adventním či vánočním čase společně potěšit jednou z nejpřitažlivějších vánočních „rekvizit“ v pestré paletě poskládané z fondů muzeí po celé republice. Výstava, jejíž slavnostní zahájení 6. prosince oživí vystoupení sopranistky Jany Štěrbové s klavírním doprovodem, bude otevřena do konce ledna příštího roku. Těšíme se na vaši návštěvu! Lenka Laurynová

Sopranistka Jana Štěrbová bude ozdobou vernisáže vánoční výstavy.

MUZEUM NOMINUJE DALŠÍ TVŮRCE NA TITUL MISTR TRADIČNÍ ŘEMESLNÉ VÝROBY LIBERECKÉHO KRAJE S nastupujícím podzimem se v muzeu začaly připravovat nominace na mistry řemesla, kteří budou navrženi krajskému výboru pro kulturu na udělení titulu Mistr tradiční řemeslné výroby Libereckého kraje pro rok 2013. V letošním roce jsme se rozhodli, s odvoláním na výzkumné aktivity muzea, zaměřit pozornost na mistry v oboru práce se dřevem a kamenem. S ohledem na charakter našeho regionu však

byla jedna nominace navržena také v oblasti tradičního sklářství. Pro rok 2013 bude na ocenění navržen turnovský kamenosochař Jiří Číhal, jehož dílnou prošla velká řada restaurovaných kamenických památek Turnovska a širšího okolí, výrobce a restaurátor houslí Jaroslav Kohout z Liberce, který spolupracuje s předními českými houslovými virtuosy (Pavel Šporcl, Josef Suk, prof. Ivan Ženatý) a sklářský mistr Petr Novotný, který provozuje v Novém Boru vlastní huť a galerii, ale také vlastní sklářskou školu a pomáhá svou bohatou činností šířit věhlas českého skla daleko za hranicemi České republiky. -ll-



Malý etnograf

A MUZEUM JE CO? Díl 1. - Muzeum a muzeum, kdo je odliší? Jelikož právě držíte v ruce Muzejní čtvrtletník, dovolíme si předpokládat, že o existenci muzeí už něco víte. Vaši znalost můžeme považovat za dostatečný základ pro potřeby nového seriálu, ve kterém se vám pokusíme přiblížit problematiku muzejnictví. Člověk, který se v muzejním prostředí nepohybuje, nemá obvykle důvod nad takovými záležitostmi přemýšlet, ovšem v momentě, kdy se z jakéhokoliv důvodu s muzeem setká, naráží na poměrně složitou spleť institucí, mezi nimiž není lehké se zorientovat. Dnes má své muzeum skoro každá vesnice, spousta soukromníků, podniků i dalších subjektů. A je to tak dobře. Mezi základní úkoly muzeí totiž patří mapovat naši historii i přítomnost a seznamovat s ní veřejnost. Z tohoto pohledu je zřejmé, že čím více bude (dobrých) muzeí, tím lépe zmapovaná naše společnost bude. S přibývajícím množstvím „malých“ muzeí se ale objevuje zádrhel, se kterým se my, „profesionální“ muzejníci, setkáváme poměrně často. Vedle sebe se totiž najednou ocitají odborné instituce – „kamenná“ muzea, která mají svou roli a své úkoly vymezené zákonem a společenskými povinnostmi, a „komerční“ muzea, vznikající většinou pouze s účelem prezentace vybraných předmětů, které nemají žádné další odborné úkoly. Kromě vystavování předmětů už tyto dva typy organizací nespojuje v podstatě nic. Tedy

až název – obě se označují jako muzea. Ovšem tam, kde jednomu muzeu práce vystavením předmětů vrcholí i končí, ve druhé instituci se jedná pouze o určitou, a dokonce mnohem menší část povinností. Vysvětlit potom nezasvěcenému člověku, proč jedno muzeum potřebuje hodně zaměstnanců a dotace na svůj provoz a jinému stačí platit místního nadšence na prodávání vstupenek, je velmi složité. A jaké jsou tedy úkoly těch odborných muzeí? Jednoduše řečeno – muzea se starají o zachování a zpřístupnění našeho kulturního a přírodního dědictví. To v praxi znamená, že jejich hlavním úkolem je především aktivní vytváření sbírek, které mapují potřebné oblasti života společnosti. Sbírky musejí muzea nejen vytvářet a doplňovat, ale především odborně zpracová-

Pekařova společnost Českého ráje nabízí v pořadí již patnáctou dvoudenní vědeckou konferenci. Svým tématem se po delší době vrací opět k zakázaným historikům našeho regionu. Mezi ně určitě patří jičínský rodák Karel Kazbunda (1888– 1982), od jehož narození uplyne v příštím roce půlkulatých 125 let. Karel Kazbunda, významný český historik a archivář, jeden ze žáků Pekařových, patří bezesporu mezi nejvýznamnější osobnosti české historiografie. Celý svůj profesní život zasvětil archivní práci, jeho jméno je spojováno zejména s archivní a spisovou odlukou nově vzniklé Československé republiky od císařského Rakouska. Jako docent Karlovy univerzity přednášel po druhé světové válce novější dějiny na Filo-

KONFERENCE PŘEDSTAVÍ HISTORIKA KARLA KAZBUNDU

Ze sbírek turnovského muzea.

zofické fakultě. Oslav založení Karlova vysokého učení v roce 1948 se však už na fakultě nedočkal. Byl jedním z nedobrovolně penzionovaných učitelů, pro které „Vítězný únor“ znamenal konec nejen pedagogické činnosti. Karla Kazbundu přijal rodný Jičín, kde pilně pracoval až do svých devadesáti čtyř let – na jeho pomoc vděčně vzpomínají jičínští muzejníci i archiváři. V tichu jičínské pracovny se věnoval „svým“ historickým tématům – dějinám Karlovy univerzity, revolučnímu roku 1848, událostem, které předznamenaly první

03

vat, evidovat, chránit, zpřístupňovat a prezentovat veřejnosti. A právě poslední úkol – prezentace – je to, co veřejnost vnímá nejvíce. To jsou výstavy, přednášky, expozice a další formy, kterými lidem přibližujeme bohatství, o které se staráme. Většina předmětů ze sbírek je totiž uchovávána v depozitářích a kromě příležitostných výstav se zpřístupňují jen v badatelně na vyžádání k odbornému studiu. Turnovské muzeum se stará o řadu sbírek, s mnohými vás seznamujeme i v tomto časopise. Všechny úkoly, které prezentaci předcházejí, jsou pro většinu lidí neviditelné, ale pro nás představují podstatu naší práce a trávíme nad nimi většinu času. Musíme své sbírky znát, rozumět jim, pátrat po všech okolnostech, které jsou s jednotlivými předměty spojeny atd. Sbírky jsou také tím prvkem, který odlišuje odborné muzeum od toho, které „jen vystavuje“. Proto v odborných muzeích pracují vysokoškolsky vzdělaní odborníci, kteří musejí svým sbírkám dostatečně rozumět, proto většina financí směřuje do péče o sbírky, a proto také není správné vnímat muzea jen jako turistické cíle. Jsou to především odborné kulturní instituce. V příštím čísle se zaměříme na druhy muzeí a muzejní síť v České republice. Žádná organizace nemůže podchytit všechny potřebné oblasti společenského života, proto si muzea své zájmy určitým způsobem rozdělují… Alžběta Kulíšková světovou válku, a významným českým osobnostem (Josef Kajetán Tyl, Karel Sabina, Karel Havlíček Borovský). Doba, ve které žil, mu bohužel umožnila jen „psaní do šuplíku“. Většina jeho prací spatřila světlo světa až po roce 1989. Konference s názvem „Karel Kazbunda, kulturní dědictví a mezinárodní právo“ se bude konat v Porotním sále jičínského zámku ve dnech 19. a 20. dubna 2013. Její jednání bude jako vždy rozděleno do více tematických okruhů – Karel Kazbunda – historik, archivář, Posmrtné vydávání děl a ediční praxe, Kulturní dědictví jako objekt mezinárodního práva. Bližší informace najdete na www. pekar.kozakov.cz. Jitka Petrušková

Muzeum zahájilo školní rok zápisem dětí do nově sestaveného muzejního kroužku Malý etnograf, který je volným pokračováním loňského řemeslnického projektu Devatero řemesel. Kroužek Malý etnograf se zaměří na lidovou kulturu a její tradiční obřady, které jsou spojené s důležitými měsíci v roce a také s výrobou zvykoslovných předmětů. Malý etnograf je tak další sondou do oblasti zájmů veřejnosti a do způsobu trávení volného času dětí. Podle pozitivních ohlasů ze stran rodičů, dětí a seniorů, kteří v minulém roce absolvovali kroužek Devatero řemesel, soudím, že lidé postrádají jakýkoliv druh rukodělné činnosti. Zřejmě je v uspěchaných dnech řemeslnická rukodělná kreativita odsunuta až na okraj každodenního pracovního a školního života a kompenzace tvůrčí činnosti se realizuje složitěji, než jsme si mysleli. Každý z nás touží mít čas v klidu se sejít s ostatními, probrat zážitky a starosti a žmoulat přitom v dlani ovčí vlnu, dřevěný trup loutky nebo obezřetně zdobit křehké sklo či keramickou hlínu… Malý etnograf je kroužek více zaměřený na děti, protože se jim snaží otevřít jejich časoprostor v kontextu tradic, starých oslav či magických předmětů, a ukázat tak, že je dobré strávit čas společně, že každý z nás má svůj osobitý způsob sebevyjádření, že práce v sehrané skupině jde vždy snadněji, že tradice je jedná velká hvězdná záhada, že je napínavé poslouchat příběhy a že je legrace společně vytvářet zvykoslovné předměty, že koleda je zábava v partě, že Dušičky jsou morbidnější než Halloween, že vše, co potřebujeme, najdeme v přírodě, že každé roční období je napínavé fantasy, že pověry a pranostiky jsou komiksy bez rámečků. Zkrátka, že vše má své místo na zemi. O práci dětí v nových kroužcích a o výsledcích jejich snah vás budeme na stránkách našeho časopisu pravidelně informovat. Tereza Nemethová

04


Ohlédnutí za sympoziem Dvaadvacáté mezinárodní sympozium moderního šperku se letos odbylo na konci června za účasti 11 autorů. Poprvé jsme měli hosta z Itálie a Norska, nejvíce ovšem byly zastoupeny šperkařské velmoci Německo a Španělsko. České barvy reprezentoval Martin Papcún, absolvent turnovské „šperkárny“, který se do ní nyní podíval už jako respektovaný výtvarník. Po deseti jsme se totiž vrátili pod střechu SUPŠ a také k volnějšímu rytmu sympoziálních běhů,


BYLINKAMI A OVOCEM PROTI NEMOCEM Dokončení ze str. 1 rostoucí volně v přírodě i pěstované na zahrádkách, mají neobyčejně příznivé a léčivé účinky na lidské zdraví. Odpradávna byla podobná magická síla a zvláštní moc připisována stromům a jejich plodům. Jejich kult měl významné místo v tradiční lidové kultuře mnoha národů. Strom byl považován za ztělesnění života, moudrosti, trvalosti a plodnosti. Stále zelené stromy značily dlouhověkost a nesmrtelnost, zatímco opadavé znovuzrození. Některé druhy dřevin byly spojovány s čarovnými představami. Byliny, květiny, stromy a jejich plody však měly v lidovém prostředí i prozaičtější využití. Plody stromů a keřů, kořeny a natě rostlin byly důležitou součástí tradiční lidové stravy. Z květů, lístků a natí

rostlin se připravovaly polévky, nádivky a omáčky. Rostliny a byliny se přidávaly do pokrmů jako koření, které dodávalo jednoduchým pokrmům charakteristickou chuť. Rozmanitým způsobem se v tradiční lidové stravě zpracovávalo ovoce. Vařily se z něho omáčky, přidávalo se do nákypů a knedlíků. Z čerstvého i konzervovaného ovoce se připravovaly nádivky a náplně do pečiva. V neposlední řadě se z těchto surovin vyráběly alkoholické nápoje, které měly široké použití v lidovém léčitelství. Výstava, kterou jsme připravili s Janem Prostředníkem, přiblíží návštěvníkům nejen tradiční způsoby podomácké přípravy nápojů z ovoce a bylin, které naši předkové užívali k léčení různých neduhů i k potěšení srdce a mysli, ale zároveň je sezná-

Černý bez. mí také s historií lidového léčitelství a s jeho kořeny ve starověkých kulturách. Realizaci výstavy podpořily firmy: Kitl s. r. o., Pivovar Svijany, a. s., Moštovna Lažany a Style Bohemia s. r. o. Vladimíra Jakouběová

VÁCLAV JAROMÍR PICEK Aaron Decker (USA) se v broži Memento mori nechal inspirovat českým barokním uměním. které – tak jako v počátcích – jsou pořádány každý druhý rok. Naopak tradiční zůstal program, který sestával , vedle dílenské práce, také z výstav a exkurzí do Českého ráje, například na naleziště ve Vestřevi (kde Američan Aaron Decker našel drobný safír!), do sklářské školy v Železném Brodě a tamního ateliéru Lhotský nebo k prof. Vratislavu Novákovi. Stejně výborní, jako byli účastníci, jsou skvělé i výsledky jejich práce a přispívají k velmi vysoké úrovni naší sbírky moderního šperku. -mc-

Ulo Florack (D) Prsten s chromdipsidem. Nohy skřítka nesoucího drahokam tvoří kousek dřeva nalezený v lese při prohlídce Kopicových reliéfů.

Kulaté 200. výročí narození patří dnes téměř zapomenutému obrozeneckému básníkovi Václavu Jaromíru Pickovi Podsvijanskému. Jeho přídomek odkazuje na Svijanský Újezd, kde se v selské rodině 13. listopadu 1812 narodil. Studoval na mladoboleslavském piaristickém gymnáziu a po pražských studiích filozofie a práv (mezi spolužáky bychom mj. našli Karla Hynka Máchu a dalšího literáta Františka Nečáska) odešel z Prahy na Plzeňsko a přijal místo hraběcího vrchního na liblínském panství. Bylo to jen kousek od obce Radnice, kde Picek společně s Antonínem Puchmajerem založili první knihovnu v Čechách. Bylo to v roce 1818, tedy o dva roky dříve než vznikla zásluhou Ant. Marka knihovna turnovská. V bouřlivém roce 1848 vstoupil do politiky a neúspěšně kandidoval na poslance říšského sněmu. To už byl ženatý a ve snaze zajistit rodinu vstoupil jako právník do státních služeb. V roce 1850 se z něj stal redaktor reakčních vládních Pražských novin. Známé byly jeho politicko-polemické články s Karlem Havlíčkem Borovským a Fr. L. Riegrem, ve kterých vzýval k umírněnosti české politiky. Počátky Pickovy literární činnosti patří ještě k době jeho studií. Už jako gymnazista debutoval v časopisu Večerní vyražení. Později publikoval řadu nejrůznějších drobností v Květech a České včele.

Pickovou doménou se stala píseň – nenáročná lyrika inspirovaná zpěvností lidové písně, aktualizovaná

vlasteneckou tématikou. Za smysl pro zpěvnost verše vděčil Picek zřejmě své mamince, výborné kostelní zpěvačce, v jejímž podání slýchal jako dítě i bezpočet lidových písniček. „Písně“ – pod tímto prostým názvem vyšly tři ze čtyř

Pickových samostatných básnických sbírek. Zpěvnost Pickových veršů zlákala i řadu hudebních skladatelů ke zhudebnění některých básní. Písně Bývali Čechové, Čechy krásné, Čechy mé, Tážete se, proč jsem Slovan, Písně dcery ducha mého – to byly ve své době, řečeno dnešním slovníkem, opravdové hity. Popularita a sentiment Pickových písní daly vzniknout i dobovým parodiím – nejznámější byla Havlíčkova „Citlivá večerní á la Picek“. To ovšem nic neubralo na faktu, že zpívat Pickovy písně uměly ještě naše babičky v první polovině století dvacátého. Václav Jaromír Picek zemřel 26. listopadu 1869 v Nových Benátkách (dnešní Benátky nad Jizerou), kde působil jako přednosta okresního soudu. Jitka Petrušková

VĚNUJTE SVŮJ RUKOPIS... Často se nám stává, že se v badatelně (studovně) setkáme s lidmi, kteří se dlouhodobě zabývají nějakým tématem a mají rozsáhlé znalosti. Uplatnění pro ně však shánějí jen těžko. Odborné časopisy si texty k publikování pečlivě vybírají a periodik, která by zveřejňovala výzkumy amatérských historiků, není mnoho. A vydat knihu? To už představuje velký finanční oříšek! Co tedy s tím? Jak zajistit, aby se výsledky pečlivé práce dostaly k lidem a zachovaly se do budoucna? Máte-li stejný problém, nabízíme vám řešení: Nabídněte svůj rukopis do muzejní knihovny! Zaručíme jeho bezpečné uložení a zpřístupnění dalším zájemcům. Zacházet se s ním bude striktně autorsky, nemusíte se bát, že by váš text někdo „vytuneloval“. V současné době knihovna spravuje řadu rukopisů spíše ze starší doby a řadu seminárních a diplomových prací. Byli bychom velmi rádi, kdyby do ní přibývaly i práce dnešních autorů. (Kontaktní e-mail: [email protected].) Alžběta Kulíšková



05

MUZEJNÍ SBÍRKY BYLY OBOHACENY O VYBAVENÍ PROSLULÉ TURNOVSKÉ CUKRÁRNY LADISLAVA JÍNY

Jak dopadla horolezecká výstava?

ně uzavřela vyvlastněním objektu a firmy komunistickým režimem k 1. lednu roku 1950. Cenný a pestrý soubor náčiní z Jínovy cukrářské dílny čítá mnoho desítek kusů. Najdeme mezi nimi řadu předmětů, které už z vybavení cukrárenských provozů dávno vymizely a nad jejichž účelem by se leckterý současník dlouze zamýšlel. Vedle rozsáhlé kolekce glazovaných keramických forem na čokoládové pralinky či fondant, kovových vykrajovátek, formiček a odlévacích forem na různé cukrářské polotovary a výrobky (košíčky, rakvičky, želé, pudink) či kovových forem na tabulkovou čokoládu zde najdeme příslušenství k nejrůznějším přístrojům a zdobičkám, teploměr používaný při výrobě zmrzliny, mosazné odměrky, šlehací metly, vařečky a unikátně zachovalé dřevěné stírací špachtle na zmrzlinu. Největší předmět celé kolekce představují téměř metr dlouhé kovové kleště na tvarování oplatek s půvabným květinovým ornamentem. Duše sběratele by jistě zaplesala nad dvěma dobovými plechovými dózami v podobě truhel od světoznámého producenta čokolády a cukrovinek, německé firmy Stol-

Na konci září skončila sezonní horolezecká výstava Jistíš mě?, od které jsme si toho hodně slibovali. Její příprava a organizace zabraly mnoho času a vyčerpaly mnoho sil. Vyplatilo se to? S uspokojením musíme konstatovat, že vše nasvědčuje tomu, že ano. Už vernisáž výstavy překonala, co do návštěvnosti, rekordy a návštěvníků ani poté neubývalo. Během celé sezony výstavu shlédlo více než 4000 lidí. Dalších 170 absolvovalo jednu z osmi komentovaných prohlídek vedených horolezci Jindřichem Sochorem nebo Vladimírem Procházkou. Podle zápisů v návštěvní knize se jim tyto prohlídky velmi líbily a oceňovali setkání s legendami turnovského horolezectví. Záznamy ve vrcholové návštěvní knize jsou pro nás opravdu příjemným počtením. Většinou chválí náplň a organizaci výstavy, obdivují um staré horolezecké generace a užívají si možnosti, že se mohli zapsat na vrcholku naší muzejní skoro pravé skály do skoro pravé vrcholové knížky. Návštěvníci se také mohli zúčastnit ankety a navrhnout pro tuto skálu jméno. Ze 78 návrhů jsme jako nejlepší vyhodnotili jméno „Žbrďolek“a naši skálu jím pokřtili. Autorem vítězného návrhu je Karel Bodešínský, snad ho potěšil malý balíček, který jsme mu jako výhru zaslali. K výstavě byly připraveny pracovní listy pro děti, kterých se rozdalo téměř 500 kusů. A potěšila nás i skutečnost, že se prodalo 60 publikací, které obsahují výstavní texty. Pokud knížečku ještě nemáte, možnost jejího zakoupení na pokladně muzea stále trvá. -ak-

Letošní květen přinesl velmi cenný přírůstek do etnografické sbírky i muzejního archivu. Rodiny Ruthových a Novákových z Prahy – potomci zakladatele známé turnovské cukrárny Ladislava Jíny, se rozhodli darovat našemu muzeu soubor předmětů z podniku svého dědečka. Osud Ladislava Jíny (1883–1972) jako osobnosti, která prakticky od počátku 20. století výrazně spoluutvářela obraz Turnova, je velmi pohnutý a mimořádně poutavý. Zachoval se nejen v paměti potomků, ale především v podobě originálu vlastního rukopisného životopisu. L. Jína pocházel ze Slané u Semil a cukrářskému řemeslu se vyučil u významné (a shodou okolností stejnojmenné) cukrářské rodiny Jínů v Lomnici nad Popelkou. Jako chlapec se nezměrnou pílí a ctižádostí vypracoval ze skromnějších poměrů tak, že v roce 1910 mohl koupit dům v centru Turnova (čp. 284 v dnešní Hluboké ulici), vystavět při něm vlastní cukrářskou dílnu a založit stylově vybavenou secesní cukrárnu, která se pro mnoho generací obyvatel Turnova stala neodmyslitelnou součástí místního života. Slavná éra Jínovy cukrárny v Turnově se násil-

TURNOVSKÉ TISKY V ČESKÉ TELEVIZI Česká televize připravila pro prázdninové zpravodajství seriál krátkých reportáží nazvaných „Za tajemstvím depozitářů“. V něm se diváci mohli dozvědět informace o mnoha zajímavých sbírkách českých muzeí, galerií a zámků. Jak stále mnoho lidí netuší, to, co vidí v expozicích, bývá jen drobný zlomek předmětů, o které se tyto instituce starají. Ty zbylé předměty (tzv. sbírkové) jsou uloženy v depozitářích a k vidění se nabízejí jen výjimečně. Jednou ze vzácných sbírek, o které se v našem muzeu staráme, je sbírka starých tisků, a právě ta se stala předmětem zájmu televizního štábu. Na závěr Událostí z regionu, které byly vysílány 9. srpna, jste se mohli podívat i vy do našeho depozitáře starých tisků. Pokud jste to nezvládli, můžete tak učinit i na internetu. K reportáži se dostanete přes rozcestník na adrese http://www.ceskatelevize.cz/porady/a-z/u/ v sekci Události v regionech (Praha), 9. srpna.

Ladislav Jína. lwerck. Pro oko velmi přitažlivá a dnes již těžko sehnatelná je také kolekce různých uměle vyráběných součástek na výzdobu běžného i sezonního cukrářského zboží – lístky, květy, čtyřlístky, větvičky jívy s „kočičkami“, vajíčka, pomlázky, kuřátka, snítky jmelí apod. Ke stejnému účelu, avšak v drobnějším měřítku, sloužil také soubor miniaturních a zároveň neuvěřitelně jemně a detailně propracovaných cukrových figurek, plodů a jiných předmětů, který podává výmluvné svědectví o zručnosti našich prvorepublikových cukrářů. Jedněmi z nejvýznamnějších předmětů celého souboru jsou části secesního porcelánového servisu s monogramem majitele cukrárny, na němž se hostům podávaly objednané nápoje a dezerty. Vedle cukrářských nástrojů a forem se do muzejní sbírky dostala i jedinečná rukopisná kniha receptů a návodů Ladislava Jíny. Ta je jedním ze čtyř exemplářů, které pan Jína vlastnoručně sepsal a doplnil vlastními ilustracemi, aby jejich prostřednictvím předal své znalosti a zkušenosti potomkům. Tento cenný soubor předmětů se nestane jen mrtvým soupisem položek, za nimiž se navždy zamknou dveře depozitáře, ale návštěvníci budou mít možnost se s ním průběžně setkávat a seznamovat při příležitosti výstav a v publikační činnosti muzea. (O to se snažíme u většiny sbírkových předmětů, které máme v muzeu na starosti.) V krátké době jistě dostanou příležitost představit se v některé z podobných expozic, jakými byla loňská úspěšná výstava Vánoční cukrování – cukr, med a čokoláda, při jejímž budování muselo naše muzeum ve velké míře čerpat ze sbírek ostatních muzeí a soukromých sběratelů. Lenka Laurynová

Muzejní skála Žbrďolek.

06


VINCENC JAN MATINA Kulaté 130. narozeniny by letos na druhý vánoční svátek oslavil jeden z regionálních básníků Vincenc Jan Matina. Přestože se 26. prosince roku 1882 narodil v Polné u Jihlavy, stal se svou tvorbou, inspirovanou Českým rájem a především Maloskalskem, jedním z našich regionálních básníků. Původní profesí vojenský lékař s odbojovými zkušenostmi člena vojenské Maffie a frontového lékaře z bojišť první světové války založil po válce zubní ambulatórium státních drah a stal se známým pražským stomatologem. Mezi jeho pacienty patřila mj. i Ema Destinová. I když se Matina pokoušel psát vlastně už od studentských let (jako člen pražského literárního sdružení Mladá renesance spolupracoval s Albertem Pražákem), básníka v něm „probudil“ až Český ráj a především Maloskalsko, kde si ve Vranovém v roce 1927 zakoupil chalupu. Básnické sbírky plné přírodní náladové lyriky inspirované naším regionem vydával knižně (především jako soukromé tisky) od 30. let 20. století. Tak vyšly sbírky Maloskalské motivy, Z přírody i ze srdce, Kytička vřesu, Vodník a maloskalské písničky, Maloskalské písně, Maloskalské

melodie. Sbírka Z těžkých dob už reagovala na události předznamenávající druhou světovou válku. Vedle básnické tvorby se V. J. Matina věnoval práci v celé řadě spolků a společností. Z těch známějších nutno uvést Společnost Jaroslava Vrchlického, Spolek českých spisovatelů – beletristů Máj, Entomologickou společnost a Československou společnost rodopisnou. Jako potomek staročeského rodu Mutinů z Chlumu vedl od roku 1931 Jednotu potomků pobělohorských exulantů a přátel rodopisu. A ještě jedna společnost, která měla přispět k propagaci a zvelebení jeho milovaného Českého ráje, nemůže v tomto výčtu chybět – Společnost pro povznesení Českého ráje, kterou založil se svými pražskými přáteli přímo na Malé Skále v roce 1936 a stal se jejím prvním předsedou. Ano, o rok později, po smrti Dr. Josefa Pekaře, se stala dnešní Pekařovou společností Českého ráje. Obnovit činnost této jeho srdci nejmilejší společnosti už v uvolněné atmosféře konce 60. let nestihl – tak se stalo až v roce 1990. Vincenc Jan Matina zemřel v roce svých nedožitých 85. narozenin 17. února 1967. Jitka Petrušková

MUZEUM MÁ NOVOU LEKTORKU Muzeum rozšířilo své řady o další muzejní lektorku. Mgr. Jana Střílková se specializuje na design a výrobu šperku s využitím přírodních materiálů a její originální kreativní přístup mohou návštěvníci poznat na prvních muzejních podzimních dílnách Babiččiny bylinky, které proběhnou 28. října a budou zaměřeny na výrobu bylinkových mýdel. -tn-


HISTORICKÉ PODZEMÍ DOMU U BAŽANTA V loňském roce, během rekonstrukce barokního domu U Bažanta, ve kterém sídlí kanceláře našeho muzea, bylo vyklizeno a opraveno jeho historické podzemí. Dělníci tehdy vynosili tuny sutě a kamení, kterým byly sklepy před několika desetiletími zasypány, a odhalili tak pro nás do té doby jenom tušený rozsah podzemí. Dodnes však není odkryto celé, protože jedna chodba stále končí závalem – někdy v budoucnu by nás tak mohlo čekat ještě další překvapení. Ve dnech 11. až 19. září jsme veřejnosti nabídli možnost navštívit podzemí, a to formou komentovaných prohlídek. Během nich se návštěvníci dozvěděli historii domu (bývalého hostince) a seznámili se s vývojem jeho sklepení, které vzniklo v 15. století a postupně se rozšiřovalo až do roku 1860, ze kterého pochází poslední vybudovaná část, využívaná jistojistě k ukládání hospodských zásob. Dnes už sklepy plné piva nejsou, na prohlídky do nich ale byly instalovány 3 vitríny s archeologickými nálezy z centra města. Zájem o prohlídky byl veliký, a kdo ví, možná podzemí při nějaké další příležitosti zase zpřístupníme. Pokud jste to tedy nestihli, nezoufejte. Alžběta Kulíšková

NOVÁ KNIHA V. JAKOUBĚOVÉ V rámci zahájení výstavy Bylinkami a ovocem proti nemocem bude uvedena nová kniha Vladimíry Jakouběové, pojmenovaná Z babiččiny zahrádky do dědova sklípku. Autorka knihy k jejímu vydání uvádí: Kniha vznikla na přání mých kolegů, kterým bylo líto, že jsem ve své první knize V babiččině kuchyni od Tří králů do Vánoc, která vyšla v roce 2009, nevěnovala dostatečnou pozornost přípravě alkoholických nápojů. A protože v mé rodině, podobně jako v mnoha jiných, byl alkohol vždy považován za lék, spojila jsem recepty na podomáckou přípravu alkoholu s moudrostmi našich babiček a dědů, kteří věděli, jak alkohol ve spojení s dary přírody – ovocem a bylinami, může pomoci při léčení různých neduhů. Recepty na léčivé nápoje, které v knize uvádím, nejsou ověřenými návody na léčení nemocí, jsou sebrány ze záznamů v kronikách, ze starých herbářů, ze zápisů z ústního podání a z receptů, které si zapisovaly moje prababička Františka Hejnová, babičky Ema Berglová a Olga Ježková, maminka Zlata Berglová a teta Heda Ogocká. Jedná se o doklady toho, co všechno naši předkové k domácímu léčení užívali. Vydání knihy podpořily Ministerstvo kultury ČR, město Turnov a firma Kitl s. r. o.

poradenství * software * hardware

Výpočetní technika - kousek od muzea! • Počítače, příslušenství, digi-fotoaparáty, audiotechnika - to všechno můžete zakoupit ve Skálově ulici 66 (otevřeno ve všední dny od 13.30 do 17.30 hodin) • Objednávat můžete i v pohodlí domova nebo kanceláře – využijte e-shop na stránkách www.drings.cz



Z MUZEJNÍCH SBÍREK: ACHÁT S PŘÍBĚHEM Ve čtvrtek 5. září navštívil naše muzeum Peter Mišík z Kremnice, který vystudoval v letech 1961 až 1965 obor Zlatnictví a stříbrnictví na Střední umělecko-průmyslové škole v Turnově. Na studentská léta rád vzpomíná. Při předchozí návštěvě muzea v rámci celoškolského srazu absolventů před dvěma lety zažil příjemné překvapení. V expozici mineralogie objevil polovinu achátové pecky, kterou našel ve Votrubcově lomu na Kozákově v květnu 1965. Protože jako student neměl peníze na vybroušení a vyleštění achátové pecky, dohodl se s brusičem, že ho za práci odmění zhruba dvoumilimetrovým plátkem achátu. Práce měly být hotová za týden. Výbrus nebyl hotový ani za čtyři týdny. Brusič nemohl achát najít. To už se blížil

Mišíkův odjezd domů na Slovensko, proto navštívil brusiče v dílně. Ze svého achátu zde nalezl téměř dva centimetry tlustý plátek, který si nakonec odvezl domů. Když v roce 2010 objevil údajnou druhou polovinu achátu ve sbírkách muzea, zaradoval se, že brusič věnoval větší část původní pecky muzeu. Proto přivezl svoji část achátu do Turnova s úmyslem věnovat ji muzeu také, aby oba výbrusy vytvořily zajímavou dvojici. K jeho zklamání však některé kozákovské acháty v expozici byly podobné, ale nebyly druhou částí tohoto nálezu. Po maličkém zaváhání se pan Mišík rozhodl krásný achát z Kozákova, tak složitě získaný, muzeu přece jen věnovat. Kozákovský achát se tak stal další ozdobou muzejních sbírek. Tomáš Řídkošil

07

STAŇTE SE VÝTVARNÍKEM! Muzeum otevírá dlouho očekávaný typ zájmového celoročního kroužku pro seniory a pro dospělé – Výtvarný salon. Jak z názvu volnočasového kroužku vyplývá, jedná se o edukační program prioritně zaměřený na praktickou výuku uměleckých výtvarných technik, jakými jsou malba, akvarel, grafika, kresba či sochařství . Salon ovšem nabídne taktéž blok rukodělných činností, mezi které se řadí výroba ručního papíru, mýdel, svíček a techniky plstění. V tomto ročníku kroužku není jasně vymezena časová ani tematická linie, samotná tvorba si neklade nároky na pokročilost frekventantů a téma nemá stanoveno žádné limity. Jedná se o otevření prostoru pro vlastní kreativitu a tvoření bez hranic. Kurzisté budou mít možnost svá díla vystavit v prostoru Kamenářského domu a budou se moci věnovat technikám, které ještě neznají nebo které nemají možnost vyzkoušet si „doma na koleně“ . Vedení a náplň Výtvarného salonu zajišťují muzejní lektorky Jana Střílková a Tereza Nemethová. Kurzisté se ovšem setkají i s externími lektory. Cílem kroužku je nabídnout seniorům a dospělým prostor a zázemí pro vlastní tvořivost, seberealizaci a tvůrčí relaxaci a zároveň představit nové výtvarné techniky, které jim mohou otevřít nové dimenze kreativity. Výtvarný salon bude probíhat každý čtvrtek a potrvá 2 hodiny. Celoroční kurzovné činí 1600 Kč a kapacita kroužku je 10 účastníků. V případě vaše zájmu o navštěvování kroužku kontaktujte lektorku Terezu Nemethovou, telefon 775 578 220, e-mail: [email protected].

STALO SE PŘED STO LETY (ŘÍJEN - PROSINEC 1912) Na podzim roku 1912 došlo v nočních hodinách ke krádeži v obchodě pana Vaňka a u sklenáře Vinše v Palackého ulici. V obchodě byla ukradena celá denní tržba, která činila 300 K, a ve sklenářství byly odcizeny diamanty k řezání skla. „Nyní, kdy nastávají dlouhé a tmavé noce, doporučovalo by se, aby ponocní v noční době konali hlídku a procházeli častěji nejen v ulicích, ale také v odlehlých uličkách, aby postaráno bylo o náležitou bezpečnost,“ píše se v tehdejším tisku. * V kapli sv. Václava na Hradčanech bylo ve stavební huti uschováno sedmnáct větších a menších balvanů různých polodrahokamů, a sice ponejvíce jaspisu, pak chrysoprasů a jeden ametyst. Část kamenů byla předána zdejší brusírně drahých kamenů fy Šlechta, aby je rozřezala a vyleštila. Následně byla zmíněnými polodrahokamy vyzdobena tumba na hrobě sv. Václava. * Pan profesor Josef Varcl vymaloval ve vestibulu c. k. odborné školy („šperkárna“) dle svého návrhu velké kruhovité okno. Jedná se o alegorii představující mladou ženu držící v rukou štít s odznaky výtvarných umění. Ženu obklopuje pět dětských

postav, které vybírají šperky a šňůry drahokamů ze šperkovnice. Ženou je alegoricky znázorněna škola a dětské postavy představují mladé adepty uměleckého průmyslu. Velký znak rakouské říše, který objímá celý výjev, představuje záštitu, pod

Pokladnička Ústřední matice školské. kterou umělecká škola vzkvétá. Výzdoba vestibulu školy je tímto dokončena. * Socha sv. Prokopa na Hrubé Skále byla nedávno jistým vandalem rozbita. S její opravou se to ovšem nepovedlo. Dříve vážná, zasmušilá socha, stojící v temné skalní rozsedlině, dostala nyní

jistým lidovým umělcem národní, ve třech barvách (červené, bílé, modré) vyvedený kabát. Socha je nyní „úžasná“ a působí komickým dojmem: svatý v národních barvách v příšerné skalní rozsedlině. Ovšem naštěstí se jedná pouze o nátěr dočasný, který je dílem jistého truhláře, který vše učinil zdarma. Socha měla být na jaře přetřena, a to tak, aby vše korespondovalo také s okolím sochy. * Na schůzi obecního zastupitelstva, konané 25. října 1912, bylo rozhodnuto o definitivním zákazu přístupu německých živnostníků z Liberce na turnovské výroční trhy, kterých se tehdy konalo osm do roka. Tomuto zákazu ovšem předcházel nejprve zákaz přístupu českých živnostníků na liberecké trhy vyhlášený libereckou městskou správou. Česká veřejnost byla, dle tehdejších zpráv, bohužel opět přesvědčena o nadržování Liberci, když turnovská rezoluce byla politickým úřadem (turnovským hejtmanstvím) zrušena, zatímco liberecká platila i nadále. * 10. listopadu 1912 byl posvěcen opravený chrám sv. Jiří v Jenišovicích. Oltáře byly dílem firmy Bušek z Husy. Vše působí krásným a mohutným

dojmem. Je jen málo chrámů v okolí opraveno takovým stylem do nejmenšího detailu jako v Jenišovicích. * 11. listopadu zemřel v Praze pan Josef L. Malina, první ředitel c. k. odborné školy pro broušení drahokamů v Turnově. Tento post zastával v letech 1884–1889. Z řady jeho prací můžeme ještě dnes v Turnově obdivovat třeba terakotový medailon sv. Mikuláše zazděný nad vchodem kostela sv. Mikuláše. * Na listopadové schůzi obecního zastupitelstva se řeší financování rozšíření hřbitova u kostela Panny Marie. Zatím bylo upuštěno od zřízení kaple, pitevny i márnice a rozhodnuto, že domek pro hrobníka bude o jedno patro zvýšen a spodní místnosti domku se mají upravit na márnici. * Místní odbor Ústřední matice školské byl upozorněn, že „matiční pokladničky“, které jsou vystaveny v hostincích, nebyly už delší dobu revidovány a nevybíraly se z nich peněžité dary. Např. v hostinci pana Vlka je pokladnička úplně plná a nikdo ze členů Ústřední matice školské si od dubna nepřišel pokladničku vybrat. Obdobná je zřejmě situaci i v dalších hostincích. David Marek

08



MUZEUM ČESKÉHO RÁJE: PODZIM A ZIMA 2012 GALERIE * 11. října – 27. ledna 2013: Bylinkami a ovocem proti nemocem - Tradiční podomácká výroba nápojů z ovoce a bylin. Koncepce výstavy vychází z prezentace tradičních způsobů přípravy nápojů a léčebných prostředků v návaznosti na historii lidového léčitelství, lidovou magii a rodinné obřady a obyčeje v oblasti Pojizeří. Vedle toho přináší informace o tradičních způsobech zpracování ovoce, bylin a medu v regionu. VÝSTAVNÍ SÁL * 13. září – 25. listopadu: Ludmila Matoušová, malba, plastika, koláže. Výstava je průřezem

celoživotní tvorby výrazné a mnohostranné výtvarnice, která od 60. let minulého století neodmyslitelně patří k regionálnímu výtvarnému dění. * 6. prosinec – leden 2013: Nad Betlémem hvězda svítí. Vernisáž vánoční výstavy se uskuteční ve čtvrtek 6. prosince od 16.30 hodin. AKCE * Neděle 28. října: Bylinkové dílny pro veřejnost. * Čtvrtek 6. prosince od 17.30 hodin: Vánoční koncert sopranistky Jany Štěrbové s klavírním doprovodem v galerii muzea. Vstup zdarma!!!

OSTATNÍ Otevírací doba Kamenářského domu: * říjen – otevřeno dle běžné otevírací doby * listopad – otevřeno jen o víkendech * prosinec – otevřeno od 1. do 23. prosince * 24. prosince 2012 – 1. ledna 2013 – zavřeno Otevírací doba Dlaskova statku v Dolánkách: * říjen – otevřeno dle běžné otevírací doby * listopad – zavřeno (včetně víkendů) * prosinec – od 1. prosince otevře-

no dle běžné otevírací doby * 24. prosince – zavřeno * 25. – 26. prosince 9.00 – 16.00 hodin * 27. – 30. prosince 9.00 – 16.00 hodin * 31. prosince 2012 – 1. ledna 2013 – zavřeno * leden až březen – zavřeno Otevírací doba Muzea Českého ráje o vánočních svátcích: * 24. prosince 8.00 – 12.00 hodin * 25. – 26. prosince 9.00 – 16.00 hodin * 27. – 30. prosince 9.00 – 16.00 hodin * 31. prosince 2012 – 1. ledna 2013 – zavřeno

FOTOOHLÉDNUTÍ ZA AKTIVITAMI MUZEA V LÉTĚ 2012

Na snímku dole vlevo jsou účastníci letošního šperkařského sympozia, nahoře je Ulo Florack při instalaci své práce. Dva snímky vpravo nahoře jsou z vernisáže výstavy Ludmily Matoušové, poslední snímek je ze setkání Selské jízdy při zářijovém posvícení na Dlaskově statku.

NAVŠTIVTE NÁŠ MUZEJNÍ OBCHOD * široká nabídka drahokamů z celého světa * šperky z českých granátů, drahokamů a kovů * šperky z originální skelné kompozice * repliky historického skla * upomínkové předměty, mapy a publikace * pochutiny, čokolády, Kitlův životabudič

Muzeum Českého ráje, Skálova 71, Turnov, přízemí před pokladnou Otevírací doba obchodu: Út - Pá 9.00 – 16.00 So - Ne 9.00 – 12.00; 13.00 – 16.00

Muzejní čtvrtletník. Vydává Muzeum Českého ráje v Turnově, Skálova 71, 511 01 Turnov, tel. 481 322 106, fax: 481 325 277, e-mail: [email protected]. Vydávání povoleno MK ČR - E 15658 (ISSN: 1801-4054). Odpovědná redaktorka Mgr. Alžběta Kulíšková, tel. 481 322 106. Tisk: Tiskárna UNIPRESS, s.r.o., Svobodova 1431, Turnov, tel. 481 319 411, 481 319 139, fax 481 322 097, e-mail: [email protected], sazba vydavatel, grafická úprava PCH. Pokud se vám náš časopis líbí, můžete využít i možnosti nechat si jeho jednotlivá čísla zasílat poštou. Své požadavky zasílejte na adresu Muzea Českého ráje nebo na e-mail: [email protected]. Uzávěrka tohoto čísla byla 20. září 2012.

Muzejní. čtvrtletník. Číslo IV. Ročník 2012 zdarma NAD BETLÉMEM HVĚZDA SVÍTÍ - VÁNOČNÍ VÝSTAVA. Horolezecký kalendář. A muzeum je co?

Recommend Documents