Vše, co je na internetu zdarma...
* počítačové programy, software, freeware * legální MP3 písničky a alba zdarma * seriály a TV pořady ke zhlédnutí online * počítačové hry zdarma, demoverze her
MIROSLAV STONIŠ
Útěk k šimpanz ům
© Miroslav Stoniš, 2012 Výtvarný návrh obálky a typografie © Miloš Polášek, 2012 Sazba EN FACE
ISBN 978-80-87264-14-0
1.
Do chléva proniklo škvírami pod støechou svìtlo, avšak Falstaff stále ještì ležel na palandì pod potrhanou vlnìnou houní. Sny bušily na vrata jeho pamìti a pùsobily mu tak silnou bolest, že hryzl slámu z otýpky, o niž opíral hlavu. Pozvedal se na lokty, ale hned zase bezmocnì upadal do spánku. Jeho dcera Rosalinda byla opìt u nìho a jako by jen pøedvádìla jakousi taneční hru, lámala se v pase a rozhazovala paže. Po nìkolika krocích se její tváø zkøivila køečí, nohy jí uvízly a jako podYata kosou padla do trávy. Navždy dotančila. Navždy... Vìdìl to stejnì dobøe tehdy jako dnes ve svém polobdìlém snu. Ozvalo se bučení, krávy se zvedaly na nohy, švihaly ocasem a do slámy mlaskavì padaly tìžké kravince. Všechny zvuky probouzejícího se chléva mu pronikaly do hlavy, pøesto se nedokázal probudit. Zùstával zajatcem svého trýznivého snu a znovu a znovu vidìl Rosalindu s prsty zaYatými do bøicha, jak sténá a hroutí se do ušlapané trávy. Její tváø, v níž vždy spatøoval jen líbeznost samu, se zhyzdila pøedsmrtnou køečí a z rozkousnutých rtù jí na bradu vytryskla krev... Tehdy pøed sedmnácti lety neumírala déle než pùl minuty, avšak v jeho opakujících se snech se její poslední chvilky protahovaly až do nekonečnosti.
Co by za to dal, kdyby se mohl vyspat bez zneklidòujícího snu! Současnì si však musel pøiznat, že se na Rosalindu, tøebaže znetvoøenou grimasou smrti, nemùže dočkat. Jeho ruka se staøecky zvìtšenými klouby a s prsty znetvoøenými tìžkou prací se tápavì smýkala po houni. Otevøenými vìtracími okénky vylétly vlaštovky a jejich čiøikání se ztrácelo na dvoøe. V trávì za Rosalindou ležely její tøi dcerušky, co dodýchaly chvíli pøed ní. V jejich tváøích se nezračila bolest, nýbrž údiv, jelikož v nejmenším nechápaly, co se to s nimi dìje. Nejmladší ležela na boku, prostøední se stočila do klubíčka a nejstarší, jež se tolik podobala mamince, padla do trávy s rozhozenýma rukama. Falstaff svého pána Caesara poslouchal na slovo a dìlal, co mu na očích vidìl. Podle mínìní ostatních lidí to pøehánìl. Dívali se na nìho jako na patolízala, jemu to však nevadilo. Jeho tajemství, jež dìj se co dìj musel držet za zuby, ho nadnášelo jako rybu nadnáší mìchýø a bylo mu zdrojem nadìje, avšak od toho dne, kdy Rosalinda a její dcerušky podlehly otravì, již ani nevìdìl, proč vlastnì žije. A chtìl ještì žít? Propadl mlčení a s lidmi ze statku se témìø nestýkal. Znal jedinou cestu, a to od chléva, kde pøespával, k Caesarovu domku na konci dvora. Na dvoøe zaskøípal rumpál. Navíjející se øetìz chrastil a krávy se ohlížely ke dveøím, Falstaff však stále spal. Teprve
až do chléva vešla Kleopatra s vìdrem a vlila do žlabu vodu, chlemstání krav ho probudilo. S úlekem si uvìdomil, že zaspal. Sesmekl se z palandy, pøihladil si øídké vlasy k lebce a jak pospíchal na dvùr, škobrtal, ztráceje za sebou døeváky. „Co se ti zdálo, že jsi zapomnìl, kdy se vstává?“ zavolala za ním Kleopatra, ale neodpovìdìl jí. U studny si šplíchl do tváøe vodu a zamíøil k Caesarovým dveøím. To již na dvùr vycházely také další ženy. Cestou se dooblékaly a mezi prsty jim klouzaly knoflíčky. Žádná z nich si ho ani nevšimla, avšak nezdálo se, že by mu to vadilo.
***
Zatímco Falstaff vidìl svou Rosalindu a její dcerky ve snu, statkáø Caesar si je dnešní noci pøivolával v bdìlém stavu. Rosalinda nenesla na sobì žádné znamení blízké smrti, právì naopak – každým krokem osvìdčovala pružnost své postavy, dech jí nadzvedával òadra a opalizující svìtlo ji obklopovalo jako sluncem podpálený oblak. Teprve k ránu, kdy ho již začal zmáhat spánek, se na smyslnì rozevøených Rosalindiných rtech objevila krvavá pìna a z hrdla se jí vydral chrapot. Caesarùv domek ničím nepøipomínal statkáøská sídla, byl až nevhodnì prostý, ne-li sešlý. Kdyby o vìci rozhodoval Falstaff, pøimìl by svého pána.
aby si ve mìstì poøídil záclony, koberec a ubrusy, Caesar však o tom nechtìl ani slyšet. Spokojil se s rozviklanou postelí, jejíž vrzání bylo za noci slyšet až na dvùr, stejnì jako s červotočivou skøíní, odøeným stolem a oprýskanými židlemi. Tvrdil, že pøepych by ho jenom obtìžoval. AY se jiní chovatelé obklopují drahými pøedmìty! AY se navzájem pøebíjejí svým bohatstvím a honosí se zlatem! Nic z toho ho nezajímalo. Statek stál na konci svìta stranou cest. Kdo by se do takového Vystrkova trmácel? Nikdo se u nìho neukázal, jak byl rok dlouhý. „Každý mùže k tobì nahlédnout,“ zlobil se Falstaff častokrát. „Všem jsi na očích! Kdybys aspoò záclony –“ „Kdo z lidí je zvìdavý na statkáøe?“ odbýval to mávnutím ruky. A s úsmìškem dodával: „Na plecháče!“ Falstaff se pokojem pohyboval vratce a tápavì, jako by mìl každou chvílí pøepadnout, a zchromlé paže ohnuté v loktech držel od tìla. Jeho vlasy už dávno ztratily støíbrnou bìlost a špinavì zežloutly. „Nepùjdeš se k lesu podívat na bìžce?“ Caesar neodpovìdìl. Stál u nízkého okna a s velikým zaujetím se díval na dvùr a držel v očích Kleopatru, jež se vracela ze stáje ke studni. Nenesla vìdro v ruce, nýbrž na ramenì, což její postavì dodávalo jedinečného pùvabu. Její
krok byl vznosný a každé její došlápnutí pøipomínalo nìco z pružnosti kočky. Zatímco jednou pozvednutou paží pøidržovala vìdro, druhou opírala v bok. „Vzpomeneš si nìkdy na Rosalindu?“ zeptal se. Otázka to byla tak hloupá a zaznìla tak nečekanì, že se Falstaffa zmocnila slabost a musel usednout. Zavøel oči a lokty složil na desku stolu. Mlčel. „Nemáš o ní sny, nikdy?“ „Už špatnì spím, jako na vodì,“ vyhnul se Falstaff odpovìdi. Caesar sledoval, jak chlapci v dlouhých režných košilích otvírají vrátka u chlívku a ženou do ohrady za stodolou prasata a jak mladičká Desdemona v sukni nad kolena bìží pøes dvùr a poskakuje jako kùzle. Bìlost jejích lýtek záøila proti tmavohnìdým plaòkám plotu až oslnivì. „Nedalo se tomu zabránit... tomu neštìstí,“ pravil a usedl za stùl proti Falstaffovi. „Jakému zase neštìstí?“ „Nemohl jsem Rosalindu zachránit. Byl jsi u toho, vidìl jsi, jak jsem byl bezmocný!“ ospravedlòoval se Caesar více pøed sebou než pøed ním. Falstaff pohodil ramenem. V podobných rozhovorech nenacházel úlevu, právì naopak – trýzeò nočních snù pak byla o to bolestnìjší.
„Ty za její smrt nemùžeš, Caesare,“ øekl. „Vyčítat by sis mìl nìco úplnì jiného!“ Falstaff cítil, jak se v nìm zvedá hnìv. Zatnul pìst, již položil na stùl, a pohlédl statkáøi do očí. „Žes zatím nezabil Pindara, jejího vraha!“ Caesar odstrčil židli a vstal. Díval se na starcovu tìžkou pìst s vystouplými klouby, nehybnì spočívající na stole. „Zabít Pindara? Tobì se to øekne!“ „Otrávil Rosalindu! A moje vnučky! Otvíral pøitom tu svoji tlamu a šklebil se, nikdy nezapomenu na ty jeho lesklé zuby z porcelánu.“ Již nedokázal skrývat svoji bolest. „Stačí, abych zadøíml – a ta hrùza se mi znovu staví pøed oči.“ Caesar vyšel na práh a zaclonil oči pøed sluncem vystupujícím z øeky. Dvùr zalehávaly dlouhé stíny a kolem nich se tøepetala zlatá prasátka. „Jak bych ho mohl zabít, jak?“ zeptal se více sebe nežli Falstaffa. „Za tìch sedmnáct let se vyšvihl na druhé nejvyšší místo v Asociaci. Je mocný a bohatý – co jsem proti nìmu já?“ K Falstaffovi se jako ve vìtrné smršti vrátily všechny jeho sny a v prudkém sledu obrazù ho oslepily. Prsty mìl vlhké od Rosalindiných krvavých slin a uši mu trhal její náøek. S dlanìmi na očích pøecházel od stìny ke stìnì, až narazil loktem o køídlo otevøené skøínì.
„Ten hnusný plecháč!“ vykøikl. „Stačí, abych si pomyslel, že bude žít možná ještì tisíc rokù a otvírá se mi v kapse kudla. Když umíraly ty tøi maličké, vidìl jsi, jak si mnul v odporném uspokojení ruce? Ale ta pravá zvrácená radost se ho zmocnila, teprve až se do otráveného bonbonu zakousla Rosalinda.“ „Chtìl jsem jí ho vytrhnout, Falstaffe.“ Caesarovy plavé vlasy hoøely sluncem a jeho svìtlo mu padalo i na ramena. „Jenže Rosalinda byla rychlejší.“ „Možná to bylo dobøe,“ pøipustil Falstaff. „Víš, nedokázala by žít bez svých dìtí. Utrápila by se k smrti a její bolest by byla nekonečnì delší.“ Jindy už pil svùj každodenní hrnek mléka a viklavými zuby kousal krajíc chleba, avšak dnes nepociYoval žádný hlad. „Nezabil bych Pindara, i kdyby se mi k tomu naskytla pøíležitost,“ pøiznal Caesar. „Protože jsi zbabìlý. A myslíš jenom na sebe.“ „Myslím na statek!“ ohradil se dotčenì. „A na lidi, co tady žijí. Až by Asociace vypátrala, kdo má Pindara na svìdomí, a mùžeš si být jistý, že by to vypátrala, dala by to tady zapálit. A co by vás čekalo? Rozprodali by vás jiným statkáøùm... ale proč ti to povídám, sám to dobøe víš! Dìti by musely od matek, ženy od mužù... ne, nikdy bych na Pindara nesáhl. A nezapomeò, že jednal podle zákona.“
„Podle zvráceného zákona!“ „Ale podle zákona. Snad si nemyslíš, že jiní kontroloøi by se zachovali jinak? Každý by otevøel krabičku otrávených bonbonù, každý,“ pravil a vyšel na dvùr. Falstaff musel uznat, že Caesar má pravdu, ale právì to ho popudilo natolik, že ze vzteku za ním hodil jeho vysoké kožené boty a zasáhl ho jimi do ramene. Zabouchl dveøe, až se zachvìly veøeje.
2.
Kdyby za ním nìkdo jiný pøibouchl dveøe, rozkøikl by se na nìho, ale staøec Falstaff požíval zvláštních práv a mìl výsadu obracet se k Caesarovi jako rovný k rovnému, což vyplývalo právì z onoho z tajemství, jež oba muže spojovalo až spikleneckým svazkem. Zvedl ze zemì boty, s hekáním si je nazul a zamíøil k dostihové dráze. Promnul si lalùček ucha a nasadil si na nìj modrou sponu, jež se podobala døevìnému kolíčku na prádlo. Travnatý ovál se otáčel kolem lesa. Slunce vystoupilo nad pøíbøežní vrby a Caesar cítil na tváøi jeho doteky. V dlouhých stínech se stále ještì zdržoval pøedjitøní chlad, avšak tam, kde již záøily sluneční paprsky, se vzduch tetelil a rozeznívala ho køídla hmyzu. Musel myslet na to, udìlal-li dobøe, když pøed Falstaffem pøipomnìl Rosalindu. Proč znovu brát nùž na už
zajizvenou ránu? Ještì než došel na louku, zahlédl automobil. Táhl se za ním oblak žlutého prachu, který se občas pøeklopil i pøes vùz a celý ho zahalil. I na tu dálku rozeznával, jak vozidlo nadskakuje na cestì plné výmolù a jak mezi nimi kličkuje. Lámal si hlavu, kdo to pøijíždí. Nevìøil na pøedtuchy a pokud jde o osud, nevìdìl, co si pod tím slovem pøedstavit, pøesto mu nìco svázalo nohy tak pevnì, že se musel opøít o strom. Vùz se pøibližoval neskutečnì pomalu a ozývalo se drnčení plechu, avšak již po minutì nemohl Caesar pochybovat, že na statek nepøijíždí nikdo jiný než Pindarus. Právì Pindarus! Viceprezident Asociace dostihových bìžcù a jeden z nejbohatších chovatelù. Kdyby tak ten vùz byl jenom pokračováním ranního snu! Jeho skla odrážela slunce, až z toho bolely oči. Když se pøiblížil na tøicet krokù, Caesar se odlepil od stromu a bìžel svému nevítanému hostu vstøíc a radostnì mával rukama. „Pindare! Vzácný Pindare! Jaká čest pro mì!“ Také Pindarus dal najevo radost. S úsmìvem na okamžik pustil volant, rozpøáhl paže a na celé kolo zvolal: „Drahý pøíteli! Konečnì tì zase vidím. Po kolika letech?“ „Už ani nevím. Ale často si na tebe vzpomenu!“ Výmol odhodil vùz stranou a Pindarus už nestačil zabrá-
nit, aby se blatník neotøel o plot. Mávl nad tím rukou, jeho potìšení ze setkání bylo vìtší než starost o automobil. „Víš, pøíteli, že ti závidím život na venkovì? Ten božský klid!“ Vypnul motor, seskočil do trávy a poplácal Caesara po zádech. „Zatímco my ve mìstì nevíme kam døív skočit, ty si tady žiješ v poklidu.“ „Také vlastníš chovnou stanici. Proč neodejdeš z mìsta?” „Já? Copak jako viceprezident mùžu?“ „Doufám, že se u mì zdržíš. Aspoò dva tøi dny.“ „Povinnosti mi to nedovolí. Co ti mám povídat, Caesare, musím kontrolovat kontrolory, kontrolující chovatele. Prezident Šajlok v posledních letech nechává všechno na mnì.“ „Chápu, nemùže být nic odpovìdnìjšího než kontrolovat kontrolující kontrolory.“ V režné halenì a v ošoupaných kalhotách vypadal hubený a kostnatý Caesar vedle svého hosta velmi uboze. Pindarus mìl na sobì tmavomodrý dvouøadový oblek s jemnými šedými proužky, na hlavì mu sedìl cylindr a jeho košile záøila bìlostí. Z kapsičky u vesty mu visel tìžký zlatý øetìz s hodinkami, na prstech, na zápìstí i kolem krku mu svítilo zlato a vonìl kolínskou. „Jestli se bojíš, že jsem pøijel služebnì a že snad chci kontrolovat, jak dodržuješ Regule –“ „Proč bych se mìl bát?“ musel se Caesar zasmát. „Mùj chov
je sice malý, pøesto bych si nedovolil porušit jediné ustanovení Regulí. A že by mì pøijel kontrolovat samotný viceprezident? Ty se jistì zabýváš jenom velkochovy.“ „O tvých bìžcích se začíná mluvit! Ale jinak máš pravdu, bylo by nevhodné, kdyby se rozkøiklo, že jsem se šYoural v plemenných knihách provinčního chovatele. Bylo by to pod moji úroveò.“ Sòal cylindr a prudkým pohybem jej provìtral, tøebaže v nìm samozøejmì nemohla být ani kapka potu. Položil nohu na hliníkové stupátko a rozhoupal vùz do kývavého pohybu. „Nejdražší model, Caesare,“ pochlubil se. „Ani nechtìj vìdìt, kolik mì stál! Mercedes je poøád nejlepší. V jakém modelu jezdíš ty?“ „Nìjak ti ani nevím, je to takový vìtší teréòák, nejspíš to bude toyota. Vozím v ní svoje bìžce na dostihy.“ Pindarus usedl zpátky za volant a Caesarovi pokynul, aby k nìmu pøisedl. „Teï, když jsi dosáhl prvních úspìchù, musíš o sebe trochu dbát. Líp se oblékat a občas se ukázat v Asociaci. Reprezentuješ tøídu chovatelù! Projedeme se?“ navrhl a ukázal k horám. „U mì cesta končí, tvùj mercedes by uvízl.“
Pindarus rozmrzele vystoupil, založil ruce za hlavu a protáhl se. Pozoroval obytnou část, stodolu, chlévy, døevník. „Není to sice proti Regulím, ale chovat dobytek a obdìlávat pole, co tì to napadlo?“ „Ušetøím. Nemusím pro lidi kupovat žádné granule.“ Viceprezident zamíøil ke dvoru. Caesar se táhl za ním a se stále vìtšími obavami si øíkal, že Pindarus jistì nepøijel jen na kus øeči. „Rád bych se podíval, jak pøipravuješ svoje bìžce. V kolik je vyháníš na trávu?“ Mohl by vysvìtlit, že své bìžce k ničemu nenutí a že je na nich, kdy vybìhnou ze dvora, proč by mu to však mìl vìšet na nos? „Jsem na nì jako ras a nic jim neslevím. Znáš lidi! Jen jim povolíš, hned všichni zlumpačí a jejich výkonnost nestojí za nic. To víš, s chutí by se ráno ještì váleli na slámì, ale jen se rozední, dostanou nažrat a ženu je na louku.“ „Ještì sis nedal postavit nový dùm? Je to chatrč dobrá tak leda pro ta tvoje prasata nebo co to vlastnì chováš.“ Natáhl ruku k brance, ale najednou se rozmyslel a øekl, že by se nejdøíve rád podíval na samce. „Dovedu si pøedstavit, že tvoje tréninkové metody jsou dost svérázné, jak jinak si vysvìtlit výkonnostní rùst tvých bìžcù. Ještì se ti nedoneslo, Caesare, že se o tobì mluvilo i
ve vedení Asociace? Pøed sedmnácti lety jsem u tebe našel pøíšerný svinčík, dnes je už jistì všechno v poøádku. Výsledky na dráze mluví za tebe!“ Avšak Caesar musel myslet na to, že až Pindarus vezme do ruky plemennou knihu, bude všemu konec. Na prahu domku se objevil Falstaff. Pohlédl k plotu a když poznal Pindara, odplivl do kopøiv.
***
Nìkteøí chovatelé, napøíklad zrovna takový Pindarus, vlastnili v tìch časech až stovku bìžcù a obesílali desítky závodù ročnì, kdežto Caesar držel ve stáji pouze dva bìžce v plné výkonnosti – Marka a Antonia. Budoucnost ostatních chlapcù byla zatím ve hvìzdách, ovšem kromì Tybalta a Merkucia, dvou sedmnáctiletých výrazných nadìjí. Zpoza lesa se vynoøila asi osmihlavá skupinka a volným tempem se blížila k nízkému brlení z borových kmenù, o než se Caesar s Pindarem opírali. „Znamenitì bìží, znamenitì! To musím uznat. Radost pohledìt, ten dlouhý plavný krok...!“ nechal se Pindarus unést. „Ale hlavnì ti první dva, to jsou Markus a Antonius? Jejich tolik pøekvapivé vítìzství ve všech pìti provinčních dostizích –“ „V šesti! Už v šesti.“
Markus vyrazil kupøedu a ostatní se ho pokusili dostihnout, avšak povedlo se to pouze Antoniovi. Všichni bìželi naboso a mìli na sobì jen bederní roušku. Pøi bìhu se pruh látky zavázaný v boku na uzel nadzvedával a odhaloval bìžcùm jejich pøirození. „Nepùsobí ta vìc mezi jejich nohama smìšnì?“ zašklebil se Caesar. „Koukni, jak se klimbá! Nemùžu si pomoct, ale pøipadá mi to jako zakrnìlý ocas, tobì ne, Pindare? Jsme sice vìrné napodobeniny lidských samcù, ten ocásek nám však naštìstí chybí. Cítil bych se divnì, mít mezi nohama nìco takového.“ „Jenomže lidé by se bez toho ocásku nemohli rozmnožovat,“ namítl pobavenì. „A víš, vzácný Pindare, že mì ani nezajímá, jak se lidé rozmnožují? Nikdy jsem nad tím neuvažoval,… ale bez toho legračního ocásku by to asi nešlo, máš pravdu. Dokonce si ani neumím vybavit, co mají mezi nohama samice. Také nìjaký ten ocásek?“ zasmál se. „Jsou to zvíøata,“ øekl viceprezident, ale hned se zase zahledìl na pøibližující se bìžce. „Vím, že bych mìl na Markovi hledat vady, abych srazil jeho cenu, ale nedokážu to.“ Markus s Antoniem ho natolik oslnili, že když se pøiblížili, hlučnì zatleskal, jako by sedìl v prosklené lóži na stadionu. „Proč mluvíš o cenì?“ nechápal Caesar.
„Zatím jsem se nerozhodl, ale možná, že bych Marka koupil, možná. To se teprve uvidí. Nemusím být ani moc všímavý, abych vidìl, jak nutnì potøebuješ peníze. Chodíš jako trhan, støecha ti brzy spadne na hlavu a vyhýbáš se společnosti. Tak co, za kolik bys mi ho prodal?“ „Mìl bych prodat svého nejlepšího bìžce? Ale to ne! Markus je mojí jedinou nadìjí, že se trochu vzmùžu.“ „Už nìkolik let ti hrozí, že tì Centrum vypne.“ „Nemusíš mi to pøipomínat, vzácný Pindare... Poøád žiju na pokraji existenčního zničení, na pokraji životního krachu! Ale právì ti dva mi jednou vydìlají tolik, že si budu moct zaplatit energii možná na desítky let.“ „Ale já bych ti za nì zaplatil hned! Mám ti pøipomenout, že stačí, aby nìkdo Markovi pøi nejbližším dostihu zlomil nohu? Víš jak to na dráze chodí. To bych potom nechtìl být ve tvé kùži.“ „Nechceš mi naznačit, že by to mohli být zrovna tvoji bìžci, kteøí ho podkopnou?“ „Mohli by se opovážit! Krkem bych jim zakroutil. Ale musíš pøipustit, že ten genetický materiál, jaký pøedstavují Markus s Antoniem, je u tebe v nebezpečí. Určitì nechováš tak kvalitní samice, abys mìl jistotu, že až je ti dva svými ocásky oplodní, že vrhnou kvalitní mláïata. Až bude Markus
v mé stáji, svìøím ho do péče nejlepších genetikù. Uvidíš, Caesare, z jeho potomkù vyroste bìžecká elita!“ Bìžci vyklusávali a zvolna se ztráceli za lesem. Z nedaleké pastvy se ozývalo bučení krav. Slunce již vystoupilo nad pøíbøežní vrby v celé své velkoleposti a rozsvítilo oblohu do blankytné modøi. Je to v prdeli, usoudil Caesar, své znepokojení však nedal na sobì znát.
***
Čas se jakoby zastavil a Caesara, jenž zneklidnìnì pøekládal ruce z dlanì do dlanì, se zmocòovala panika. Bìžci se již dávno mìli objevit znovu! VždyY jindy obìhli les do dvanácti minut. Co když na palouku, jak se občas stávalo, čekaly na chlapce dívky, aby s nimi dovádìly? Pohlédl do Pindarovy tváøe, avšak nic z ní nevyčetl. Pokusil se rozptýlit jeho pozornost a øekl: „Jsi tak pyšný na svùj mercedes, ale vždyY je to stará rachotina. Vleče se jako želva a jeho vrzání a klepání se nese do daleka.“ Pindarus se rozesmál. „Jsi sto rokù za opicemi! Nevíš, co dnes letí. Je to nejnovìjší model a svoji zchátralost jenom pøedstírá. Takovou rachotinu si nemùže poøídit jen tak nìkdo!“
Caesar nechtìl ani pomyslet, jak by se asi Pindarus zatváøil, kdyby našel bìžce válející se v mechu v objetí s dívkami. „Jak se jmenovala ta samice, jak ona se to, no ta...? Její tøi mláïata jsem tady musel otrávit, vzpomínáš si?“ „A víš, že ne?“ „Ale no tak, Caesare! Rosalinda?“ „Možná,“ pøipustil. „Kdybych ti byl tehdy odebral chovatelskou licenci a Centrum tì odpojilo od energie, nemohl by ses divit.“ „Zachoval ses velkoryse. Nikdy ti to nebudu moci oplatit.“ „Proč ti tak záleželo na životì tìch samiček?“ „Možná z lehkomyslnosti. Moc jsem se tehdy o statek nestaral, více jsem se toulal po krajinì a vìnoval se lovu a ani jsem poøádnì nevìdìl, jak to tady chodí. Ale teï všechno øídím pevnou rukou!“ „Kolik je ti let? Čtyøi sta?“ Pøiblížil oči k Caesarovì tváøi, jako by v ní chtìl najít nìco nepatøičného. „Tøi sta šest.“ „Takže ty už patøíš k té nejmladší generaci, co se umí hlučnì a lidským zpùsobem smát. A která se napøíklad potí,“ dodal a opìt provìtral svùj zcela suchý cylindr. „Mìníš ve tváøi barvu, chvíli bledneš, chvíli se červenáš. Jaké to je, podléhat lidským emocím?“ „Nemyslím, že bych jim podléhal.“
Zatím se mu daøilo pøedstírat klid, avšak pøedstava, co se tak asi dìje v lese, ho znepokojovala stále více. Založil ruce za záda a protáhl se. „Smích u mì není nic jiného než poujá mechanická odpovìï na vnìjší podnìt, stejnì jako napøíklad pohyb rukou nebo nohou. Dokonce dovedu plivat!“ dodal vesele a pøedvedl to. „No ale i ty se dovedeš smát, Pindare.“ „Jenže ne tak spontánnì, jako roboti tvojí generace. Myslím, že už je nejvyšší čas, abych se dal pøeprogramovat. Jako viceprezident si to už mùžu dovolit,“ pøipomnìl své bohatství. „Sem do té tvé díry se možná ještì nedoneslo, že nìkolik nejvìtších finančních magnátù si dokonce zaplatilo program, který jim umožòuje mìnit podobu a postupnì stárnout. Stojí to tak pøíšerné peníze, co ti mám povídat, že ani já bych na to nemìl. Napøíklad prezidentovi naší Asociace se za poslední rok vrylo do tváøe hned nìkolik vrásek.“ „Stárne jenom ve tváøi, anebo chátrá celkovì jako lidé?“ „Ale no tak! Kdo by chtìl opravdu chátrat?“ „Proč se chceme podobat lidem? VždyY jimi pohrdáme! Naší výsadou je, že nestárneme, proč tedy pøedstírat, že naši tváø rozežírají vrásky? Tak dlouho se budeme pøipodobòovat lidem, až ztratíme svoji dokonalost a zdegenerujeme natolik, že už je v ničem nebudeme pøevyšovat.“
Pindarus se pokusil uplivnout, ale marnì. „Kolik let je nejstaršímu človìku na tvém statku?“ „Možná už osmdesát. Nestarám se o to.“ „Dovedu si pøedstavit, že ho stíhá nemoc za nemocí, heká, sténá a chrchlá. A určitì mu už dávno vypadaly všechny zuby. Kdežto my roboti,“ pravil pyšnì, pátravì upíraje oči k lesu, „zùstáváme zdatní a výkonní až do posledního okamžiku života. Ze svìta odcházíme, až když nás Centrum vypne. Mùžeme žít tisíce let, jestliže se ovšem nedopustíme osudového omylu a nezbankrotujeme.“ Sáhl k uchu a sòal si z lalùčku červený kolíček, ale hned jej zase upevnil zpátky. Caesarovi bylo zøejmé, že se Pindarus nezahledìl k lesu náhodou, na to byl jeho pohled až pøíliš pátravý. „Nenávidím lidi, Pindare!“ pravil. „Nenávidím! Jsou odporní ve své živočišnosti, nevíš co od nich mùžeš čekat... ne, kdyby bylo po mém, snažil bych se od nich právì naopak co nejvíce odlišit!“ „Taková je móda. S tím nic nenadìláš.“ „Proč nás napøíklad ještì nikdy nenapadlo opustit naši Zemi a prozkoumat planety sluneční soustavy? Mars, Venuši... ani nevím, jak se jmenují všechny ty další planety, Austrálie, Grónsko, Sibírie? Nebo proč se nepodíváme aspoò na Mìsíc? Možná je tam hezky! Ale my ne, kdepak, už celá staletí, ne-li tisíciletí se stále pohybujeme v lidském stínu.“
„Možná že nìkdy v budoucnosti odvrhneme svoji lidskou podobu i se všemi človìčími zvyky, možná... ale zatím tomu nic nenasvìdčuje. Jsem spokojený s tím, jak vypadám,“ dodal Pindarus vesele a pøejel dlaní po svém tìle. Až v lese narazí na mladé dvojice, jak popíjejí zkvašený nápoj z ovoce a líbají se... nic se netrestá pøísnìji než divoké spojení mimo plemennou knihu. Jestlipak i jako viceprezident nosí v kapse krabičku otrávených bonbonù? „Pøijel jsem k tobì inkognito, milý Caesare. Všechny svoje tajemníky jsem nechal v Asociaci, prezident Šajlok nemusí vìdìt, co zrovna podnikám.“ „Bojíš se, že jsou to jeho špehové?“ „Všichni se špehujeme navzájem, to jinak ani nejde. Proč by mìl prezident Šajlok vìdìt pøedem, že jsem do své stáje získal Marka?“ „Promiò, ale já ty samečky nevychovával, abych je teï prodal. Až pøíští mìsíc Markus nebo Antonius vyhrají Modrou stuhu, možná si do svého domku koupím záclony a koberce. Anebo že bych si poøídil oblek jako máš ty?“ zaváhal a promnul mezi prsty bezpochyby drahou látku. „Pøijmi moji nabídku a budeš si moct koupit i novou mercedesku. Ačkoli k tobì by se nehodila. Až moc by bila do očí,“ usoudil a ukázal palcem pøes rameno. „Začali ještì za rosy,
ale brzy taky skončili. Nepodíváme se, co tam teï v lese dìlají?“ „Ale co by dìlali! Ta líná zvíøata teï asi leží nìkde v køoví a čekají, až pøijdu a zvednu jim mandle. Kdybys mì nepoctil svou návštìvou, práskal bych teï v lese bičem. Užívají tvoji trenéøi bič? Já si jej nemùžu dost vynachválit!“ Pindarus vycítil, že Caesara pøi nìčem nachytal. Teï už byl jenom zvìdav, pøi čem. Že jsou jeho lidé líní? Z toho by nebyl tak nervózní, protože lenost je základní lidská vlastnost. Rozhodl se nespìchat, bavilo ho pozorovat jeho nejistotu. „Proč držíš toho osmdesátiletého starce? K čemu ti je dobrý?“ „Je to donašeč! Na statku se nic nešustne, abych o tom hned nevìdìl.“ „Živit starce... není to zvrácenost? Starci jsou tak oškliví!“ „Ošklivost mi nevadí. Dokonce jsem v sobì dokázal potlačit odpor k lidským samicím, a ty už ze samotné své podstaty jsou ošklivìjší než kterékoli jiné zvíøe. Nevrátíme se na dvùr? Za stolem ve stínu loubí se nám bude líp mluvit.“ „Mluvit o čem? Že mi prodáš Marka? Na tom se mùžeme dohodnout i tady, k tomu nepotøebujeme ten tvùj stín loubí. Ale teï už bych se opravdu rád podíval za bìžci.“ „Kam bys chodil, je to tam samé trní.“
Pindarus seskočil z brlení, vešel do trávy a zamíøil k lesu. „Kdy naposled se u tebe zastavila kontrola?“ zeptal se. „Kdy? Tys byl první a poslední. Pøebývám tady jako na zapomenuté vartì. Vidíš, ani kontrola už o mì nestojí,“ pokusil se zažertovat. „Takže ty už si celých sedmnáct let dìláš, co chceš.“ Zpoza lesa vyrazil hlouček bìžcù. Bìželi v tak tìsném sevøení, že zdálky vypadali jako veliké zvíøe o mnoha nohou. V čele bìžel Markus. Náhle se rozbìhl rychleji a hlouček se začal trhat. „Antonie!“ zvolal Caesar v návalu radosti. Vìøil, že už je z toho nejhoršího venku. „Pøidej, Tondo! Hejbni tou svou línou kostrou!“ Pindarus nedokázal zakrýt zklamání, že Caesara pøi ničem nenachytal. „Bìhají, jak chtìjí!“ vykøikl útočnì. „Kde je jaký øád? Své tréninkové postupy mi budeš muset vysvìtlit!“ „Pøi vší úctì, vzácný Pindare, do toho, jak trénuji své bìžce, ti nic není. Ale mùžeš mi vìøit, že je držím u huby tak tìsnì, že mì všichni do jednoho nenávidí... což mì pochopitelnì jen tìší.“ Markus i Antonius zvolnili a spojili se s ostatními opìt do jednoho tìla. Když je traY pøivedla až k brlení, ukazovali na Pindara posmìšnì prstem a ve smíchu o sebe zakopávali. „Ty jim dovolíš, aby se smáli?“
Viceprezident se znovu pokusil uplivnout, ale jen tak naprázdno vystøelil jazykem. „Lidský smích je nebezpečný!“ „Trocha toho smíchu... No tak uznávám, mìli držet huby a nekøenit se. Natluču jim holí! Víš, bylo jim k smíchu tvé oblečení, hlavnì asi ten cylindr, nìco takového nikdy nevidìli. Vìø mi, Pindare, z té lekce pøed sedmnácti lety jsem se poučil, samice a samci u mì žijí oddìlenì a já velice pøísnì hlídám, aby samci nestrkali ten svùj ocásek, kam nemají. Když tuhle jeden mladý bìžec pronikl v noci do ženské stáje –“ „Otrávil jsi ho?“ „Hned na místì!“ „Spokojil bych se i s Antoniem. Není o nic horší než Markus.“ Pindarus se vytáhl na brlení a opøel se o dlanì, aby udržel vratkou rovnováhu. „Musím ti pøipomenout,“ nasadil takový ten úøední tón, „že první povinností každého bìžce je bezpodmínečná –“ „Já vím, bezpodmínečná a slepá poslušnost! Človìk musí robota poslechnout, i kdyby ho to mìlo pøivést k sebezničení. A tady u mì na statku to platí. Jednou mì napadl zranìný medvìd. Roztrhal by mì, nebýt jednoho z mých bìžcù. Skočil mi na pomoc, i když musel vìdìt, že to nepøežije... což se bohužel potvrdilo.“
„Bohužel? Tys toho človìka litoval?“ „Mohl mi za sezonu vydìlat i sto tisíc penìz.“ „Když mluvíš o penìzích... nabízím ti za Marka celé dva miliony penìz. Asi jsem se zbláznil, ale nabízím ti je. Za Antonia bych zaplatil o nìco míò. Tak co, bereš?“ Caesar dobøe vìdìl, že viceprezident by ho mohl snadno zničit, pøesto (anebo právì proto?) si zvolil tu nejnebezpečnìjší cestu: rozhodl se s ním jednat chladnì, až urážlivì. Kdoví, snad právì z toho vyvodí, že na statku je všechno v poøádku, když se jeho majitel chová tak troufale. „Jako bys byl natvrdlý, Pindare. Neprodám ti ani Marka, ani Antonia. Už nevím, jak ti to vtlouct do palice. Asi jsi uvykl, že ti v Asociaci všichni padají k nohám, ale nevím, proč bych mìl patøit mezi nì i já.“ Sloupl z brlení starou proschlou kùru a rozdrtil ji v prstech na prach. Seskočil do trávy a zamíøil k lesu, ale po nìkolika krocích se zastavil. „Už se ti nemùžu vìnovat, promiò. Je nejvyšší čas, abych prohnal ty líné kùže! Kam bych pøišel, kdybych pøed Modrou stuhou pøipustil, aby se jen tak povalovali v trávì.“ „VraY se!“ vykøikl Pindarus vzteky bez sebe. „Mizero zasraný! S kým myslíš, že mluvíš? Tak ty nevíš, proč bys mi mìl padnout k nohám? Protože jsem viceprezident, ty hòupe! A taky proto, že v kapse nosím krabičku otrávených bonbonù.
Až je podám tvým bìžcùm, bez mrknutí oka je budou muset sežrat. Jsem docela zvìdavý, jak se budeš tváøit, až je smrtelná køeč srazí do trávy.“ „Budu hledat spravedlnost u Asociace.“ „Máš hnùj až za ušima! V Asociaci pro tebe nikdo nehne prstem. Protože Asociace, to jsem já!“ „Mám svoji hrdost, což je u robotù mé generace už obvyklé, kdežto ty si mùžeš zaplatit tøeba deset pøeprogramování, a pøesto nebudeš vìdìt, co to hrdost je.“ A potom se už jenom drželi v očích a mlčeli. „Asi o tom nevíš,“ začal Pindarus po nenávistné chvilce, „ale rozšíøilo se podezøení, že nìkteøí chovatelé se vìnují šlechtitelské práci jenom z náklonnosti, slyšíš dobøe, z náklonnosti k lidem.Snad se domyslíš, proč ti to øíkám.“ Caesar volnì vydechl a na tváøi se mu objevil úsmìv. „To se mì ani v nejmenším netýká. Já chovám svoje bìžce pro peníze.“ Pindarus se potøetí pokusil uplivnout a vydal se k mercedesu. Caesar chvíli váhal, ale pak se rozbìhl za ním. Kráčeli mlčky a viceprezident byl kupodivu první, kdo promluvil. „Doufám, že mì uvidíš na Modré stuze, snad se ti podaøí protlačit se dost vysoko, abys vidìl do čestné lóže, já tì ovšem sotva budu moci v davu zahlédnout,“ øekl namyšlenì. „Nedìlej si žádné nadìje, Markus s Antoniem pendrek vìdí,
jak to chodí na velkých závodech. Modrá stuha je nìco jiného než dostih o vìnec Zlámané Lhoty!“ „Já to vím. Ale stejnì dobøe vím, že bys mi za Marka nenabízel dva miliony penìz, kdybys nevìøil, že Modrou stuhu vyhraje.“ Díval se za automobilem tak dlouho, dokud nesjel za pahrbek a neusadil se za ním prach. Teprve potom se vydal k lesu. Šel rychle a chvílemi dokonce bìžel.
3.
Pøiblížil se k prvním stromùm a opøel se o bøízu, jež se na cestì za sluncem zešikma vychýlila z lesa. Pøi pohledu na boty zmáčené rosou si uvìdomil, že Falstaff je zapomnìl natøít olejem. Hlavnì že mi je nezapomnìl hodit na hlavu! Chvíli mu trvalo, než mezi køikem ptákù rozpoznal dívčí smích, občas se promìòující ve výskot. Již nemohl pochybovat, že dívky po ranní práci ve chlévì a na dvoøe utekly do lesa. Lidé polehávali mezi buky na vlnìných pokrývkách. Plameny olizovaly dno pánví a lesem se šíøila vùnì opékané slaniny. Dívky se smíchem uhýbaly pøed mužskýma rukama, občas ztratily rovnováhu, pøepadly do trávy a nohy jim pak vylétly vzhùru. Suknì se jim pokaždé svezly ke klínu a odhalily v zelenavém pøíšeøí snìžnou bìlost jejich lýtek a stehen.
„Caesare, co tam tak stojíš sám?“ Kleopatra s hrníčkem v ruce se k nìmu rozbìhla, uchopila ho za loket a vedla ke své pokrývce, pøičemž usrkávala sladké šípkové víno. „Jaká škoda, že jsi plecháč a nemùžeš se najíst s námi!“ rozesmála se. Odstrčil ji, až trochu vína vyšplíchlo do mechu, a obrátil se k bìžcùm. „Tak vy jste se rozhodli mì zničit! Takhle vyvádìt pøed samotným viceprezidentem! Proč jste na nìho rovnou nevyplázli jazyk? To nevíte, jakou má moc? Když se na mì naštve, je se mnou konec. A s vámi samozøejmì také, vy volové!“ „Jak jsme mohli vìdìt,“ bránil Markus sebe i ostatní, „že ten vyfintìný plecháč s tím smìšným komínem na hlavì je viceprezident?“ „Kolikrát vám mám ještì opakovat, že každý, kdo se tady na statku objeví, je nebezpečný? Každý! Ani takovou jednoduchou vìc tìmi svými natvrdlými lidskými makovicemi neumíte pochopit? Nebo to spíš pochopit nechcete! Ono je mnohem zábavnìjší se pøed mým hostem køenit.“ „Co pamatuju, ještì nikdy sem žádný plecháč nepøijel.“ „My roboti nejsme žádní plecháči, Marku! Nìkdy máš zatracenì nevymáchanou hubu. Už dávno nejsme z plechu! Naše tìlesná tkáò, i když od té vaší neroznatelná, je dokona-
lejší než cokoli jiného na svìtì a svým zpùsobem je dokonce nesmrtelná. Jsem nezranitelný! I kdybyste mì udeøili do hlavy sekerou, což byste jistì mnohdy rádi udìlali, nezabili byste mì.“ „Ty že jsi nesmrtelný?“ ušklíbl se Markus. „Jenom do toho okamžiku, než tì kdesi v tom vašem Centru odpojí. Tvùj kolíček na uchu ti už potom bude na hovno a ty se svalíš jako špalek.“ „Vyhrál jsi pár provinčních závodù a už ti narostl høebínek.“ Caesar se neovládl a prudce do Marka strčil. Rozhlédl se po ostatních bìžcích a zvedl pìst. „Nevím, že bych vám dovolil snídat v lese a kočkovat se tady se samicemi. Máte být na trati a bìhat!“ Z hloučku dívek vstala Desdemona. Nebylo jí více než patnáct, avšak již vyrostla do krásy. Na dlouhém štíhlém krku nesla vysoce vztyčenou hlavu zatíženou prameny jiskøivì plavých vlasù, jež jí sahaly do pùli zad, a každým pohybem odhalovala pružnost svého tìla. K dovršení všech krás mìla temnì modré oči, propùjčující její tváøi pùvab až dìtské nevinnosti, kdežto veliké a doširoka rozkrojené rty jí naopak dodávaly vyzývavou podobu pøedčasné smyslnosti. Zcuchala Caesarovi vlasy, lehce se k nìmu pøitiskla òadry a zasmála se. „Ale no tak plecháčku, proč se tolik zlobíš?“
„Nejsem žádný plecháček,“ ohradil se. „Ani pro tebe ne, zapiš si to za uši.“ „Ale božínku, co je na tom špatného, když ti øíkám plecháčku? Nezní to nìžnì? Neslyšíš z toho, že tì mám trochu ráda?“ „Poslyšte, vy holoto, jestliže si myslíte, že si vás nechám pøerùst pøes hlavu…!“ Desdemona se k nìmu místo odpovìdi pøitulila a opìt mu vjela prsty do vlasù, Caesar se však zamračenì odtáhl. „Mìli byste vìdìt,“ pokračoval suše, „že viceprezident si pøinesl krabičku otrávených bonbonù. Pochybuji, že byste je chtìli ochutnat.“ Kleopatra upustila tìžkou železnou pánev do ohništì, kde se slaniny okamžitì zmocnily plameny, a pøidušenì vykøikla. Dlouhé jiskry víøily vzduchem. „Nejmenoval se... nejmenoval se on...“ nedokázala to jméno vyslovit. „Pindarus,“ pøisvìdčil Caesar. Kleopatra se opøela čelem o jeho rameno a rozplakala se. Cítil v dlaních, jak se jí chvìjí záda. „Co se stalo?“ chtìla vìdìt Desdemona. „Co je s tím Pindarem?“ „Co by s ním bylo? Nic!“ zhurta jí odpovìdìl Caesar. „Je to
robot jako každý jiný. Pøed sedmnácti lety pøijel zkontrolovat, jak se na mé chovné stanici dodržuji Regule.“ „A otrávil dìti mé pøítelkynì Rosalindy!“ vyhrkla Kleopatra, zalykajíc se slzami. „Nebyla jsem u toho, když se svými dìtmi umírala... zrovna jsem rodila. Tybalte,“ obrátila se k černovlasému jinochovi opálené tváøe, v níž záøily panovačnì chtivé oči, „narodil ses mi v okamžiku, kdy na statku pohasly čtyøi životy.“ „Je už to tak dávno,“ odpovìdìl Tybalt nezúčastnìnì. „To se mì netýká.“ Tybaltùv otec Publius stál stranou. Opíral se o kmen buku a mlčel. Byl to postarší rozložitý muž neobyčejné síly. Caesar ho již pøed lety ustanovil šafáøem, avšak jeho povahu to nezmìnilo ani v nejmenším. Zùstal uzavøený a slovo aby z nìho lidé páčili. Své rozkazy udílel pøedevším pohybem ruky. „Já vím,“ øekla Kleopatra, „vy mladí si pøedstavujete, že život začal až vašim pøíchodem na svìt.“ „Je to pravda, že vy plecháči smíte zabíjet lidi?” zeptala se mladičká Desdemona a obrátila oči k Caesarovi. „Nìjak tomu nemùžu uvìøit.“ „Človìk nemá žádnou cenu,“ odpovìdìla místo nìho Kleopatra a utøela si dlaní slzy. „Je čas, abys to vìdìla. Každý robot, když se mu zachce, tì mùže usmrtit.“ „Ale nemùže!“ namítl Caesar. „Človìk má svoji tržní hod-
notu, Desdemono... kdyby nìkterý robot zabil napøíklad Tybalta, musel by mi zaplatit škodu, kterou bych jeho smrtí utrpìl, stejnì jako kdyby mì pøipravil o jiný majetek.“ „A kdyby zabil mì?“ „Ty žádnou tržní hodnotu nemáš, leda pozdìji, až se staneš chovnou samicí.“ „Já že bych mìla být…!“ Desdemonì se to nelíbilo. „My lidé jsme tvùj majetek? Stejnì jako žebøiòák nebo okov u studny?“ Upøela na nìho oči, v nichž se zablýsklo hnìvem. „A jak tì odškodnil Pindarus, když zabil čtyøi tvoje lidi? Aha,“ hned si uvìdomila, „vždyY zabil jenom samici a tøi samičky.“ „Zabil je z moci kontrolora.,“ odvìtil, ale pak zmlkl a nevìdìl, jak dál. „Jen jí to vysvìtli!“ pobídla ho Kleopatra. „Práce chovatelù se øídí… musí øídit Regulemi, Desdemono. A v nich stojí, že samice, která vrhne mláïa... která porodí dvì dcery za sebou, se musí vyøadit z chovu. Pøesnì øečeno chovatel jí musí podat otrávený bonbon. A Rosalinda už porodila dcerky tøi, ale žádného synka.“ „Ale proč,“ nechápala to, „proč nesmí žena porodit více dcer?“ „Protože lidský rod zùstává na svìtì už jenom pro pobavení divákù, co naplòují dostihové stadiony a utrácejí peníze pøi uzavírání sázek. A dostihy, jak pøece víš, bìhají pouze
muži. Navíc my roboti považujeme ženy za nebezpečné, kdyby se pøíliš rozmnožily, hrozilo by nebezpečí, že lidé se zase rozšíøí po celé zemi.“ „Takže vy se nás bojíte!“ Desdemonu to pobavilo. Hrábla si do plavé kštice a mezi prsty jí najednou protékalo tekuté zlato. Zvážnìla a znovu na Caesara vrhla svìtlo svých temnì modrých očí. „Kdyby sem tehdy nepøijel Pindarus, musel bys Rosalindu,“ øekla útočnì, „musel bys ji otrávit ty sám! I ty máš nìkde ve stole krabičku otrávených bonbonù?“ Caesar mlčky vstal a odešel mezi stromy. Zakopávaje o koøeny, vrážel rameny do kmenù.
***
Tráva už oschla a mezi stébly se tøpytilo slunce.. Zatímco bìžci znovu vyrazili na traY, Publius se vydal za Caesarem, aby pøijal rozkazy na dnešní den. Už se to tak zavedlo, že je pokaždé mlčky vyslechl, ale nakonec se stejnì øídil vlastním rozumem. Ženy se stáhly pod keøe ostružiníku a usedly do stínu. Kromì Kleopatry se na tu tragickou událost pøed sedmnácti lety žádná nepamatovala. „Vzpomínám si, jak se Caesar bránil dát najevo, jak tìžce nese Rosalindinu smrt. Ženské, musím se vám pøiznat, že jsem tomu vážnì nerozumìla... vlastnì tomu nerozumím do-
dnes. VždyY ho nepostihla žádná velká ztráta! Z jeho pohledu by mìlo být mnohem horší, kdyby si nìkterý z nadìjných chlapcù podvrtl kotník. Dokonce...“ a tu se na chvíli odmlčela, „nezahrabal Rosalindu jen tak do zemì, ale vykopal hlubokou jámu a spustil ji do ní, jen si to pøedstavte, v pevném dubovém pouzdru. Na to místo potom zasadil šípkové keøe, co tam rostou dodnes. Až nìkdy pùjdeme kolem, já vám je ukážu.“ „A co ty tøi holčičky?“ napadlo Desdemonu. Držela mezi prsty temnì modrou ostružinu a pøibližovala ji ke rtùm. „Pohøbil je spolu s Rosalindou. Leží tam pod šípkovými keøi všechny čtyøi.“ „Taky v døevìných pouzdrech?“ zeptala se a zakousla se do ostružiny. Rudá šYáva jí zamazala rty. Kleopatra jen pøikývla. Dívala se, jak její muž Publius stojí na louce pøed Caesarem, jak pøikyvuje a jak se pak vzdaluje ke statku. Asi už je čas sklidit hrách, pomyslela si. „Je náš Caesar jiný než ostatní plecháči?“ napadlo Desdemonu. Povytáhla se a vsedì si pøes rameno natrhala plnou dlaò ostružin. „Žádného jiného neznám, ale øekla bych, že plecháč je plecháč, ne? Pán nad našimi životy,“ odvìtila ji Kleopatra. V zamyšlení rozetøela v dlani klásky trav, odfoukla plevy a začala mìkká zrníčka rozemílat mezi zuby
„Proč by mìl být jiný?“ zeptala se po chvíli, jako by až teï si uvìdomila Desdemoninu otázku. Vyplivla do trávy nahoøklou slinu a pohodila dlaní. „Ale je mladý, jestli se nepletu, je mu teprve tøi sta rokù.“ „Tøi sta?“ Desdemona vyprskla a ostatní dívky se k ní svým smíchem pøidaly. „No tak to je opravdový mladík!“ „U plecháčù na vìku nezáleží. Pøicházejí na svìt jako dospìlí a nestárnou.“ Teplý vzduch z rozpálené louky zavál i do stínu pod ostružiním. Ženy si vyhrnovaly suknì a rozepínaly si blùzky. S úsmìvem pozorovaly, jak bìžci jeden druhého prohánìjí, jak nacvičují podrážení nohou a jak se učí odstrkávat soupeøe lokty. Domyslely se, že se muži a mládenci pøed nimi pøedvádìjí a že se vytahují. Líbilo se jim to a povzbuzovaly je. Vzpomínka na Rosalindu se vytratila a brzy si již žádná z nich nevzpomene, jak se Caesar ráno zlobil. Bìžci celí zpocení a udýchaní se svalili mezi nì. „Kdo vyhraje Modrou stuhu?“ zeptala se Desdemona a její rty modré od ostružin se rozevøely v úsmìvu. „Ty, Tondo? Nebo ty, Marku? Anebo ty?“ a ukázala na Tybalta. Markus i Antonius to vzali jen jako škádlení a zasmáli se, avšak Tybalt vyskočil jako ušknutý. „Nech si to!“ okøikl ji. „Jako bys nevìdìla, že mì Caesar
ještì letos nepostaví. Nejde mi do hlavy, proč chce poslat na závody jenom Marka s Antoniem.“ „Je ti teprve sedmnáct,“ pøipomnìl mu Antonius. „Jsi rychlý, to ti neberu, ale potøebuješ ještì zesílit, zatím jsi tintítko. Na trati často teče krev! Caesar do tebe vkládá pøíliš veliké nadìje, než aby tì nechal zranit nebo zmrzačit.“ „Mì že by zranili? Umím rozdávat rány stejnì jako ty!“ Odešel stranou a posadil se ke všem zády. Desdemona ho šYouchla kolenem a dlanìmi se dotkla jeho šíje. „No tak! Já ti vìøím, Tybalte, opravdu. Budeš nejslavnìjší bìžec na svìtì. Tak už se pøece nemrač! Až vyhraješ svùj první veliký dostih, všichni na statku se zblázní radostí. Ale tu nejvìtší radost z toho budu mít já.“ „Proč jsi večer nepøišla? Vìdìla jsi, že tì čekám za stodolou.“ „Ale já ti nic neslíbila,“ namítla a znovu se k nìmu pøitlačila kolenem. „Mám tì ráda, Tybalte, ale –“ „To tvoje ale!“ „Co máš proti ale?“ Desdemona se rozesmála a z popudu dìtské hravosti se o nìho opøela kolenem tak silnì, že ho povalila do trávy. Její smích, jejž považoval za výsmìch, mu vhánìl do očí slzy bezmocného vzteku. Co všechno ještì bude muset od ní vy-
trpìt, než bude povolná? Ale co když se bude bránit kdovíjak dlouho? Však ji už pøinutí, aby pod ním roztáhla nohy!
***
Caesar se vrátil a zachmuøenì si své lidi prohlížel. Pod jeho pohledem všechny hovory utichaly, až utichly docela. Desdemona, aby prolomila tísnivé ticho, z nìhož se ozývalo pouze vrzání cvrčkù, se mu povìsila dlanìmi spojenými do støíšky na rameno. „Ještì se mračíš, plecháčku?“ šeptla mu do ucha. „Nic se mi nelíbíš, když se hnìváš.“ A tu se stalo nìco naprosto neobvyklého, co pøekvapilo dokonce i samotnou Desdemonu. Caesar ji pevnì uchopil v bocích, nadzvedl ji a prudce se s ní roztočil. Rozesmála se, až se smíchem zalykala, náhle však ztichla, pøedklonila se a celá se na nìho povìsila. Sandálky se jí sesmekly z nohou do trávy. „Nejsem z plechu, kolikrát to mám sakra opakovat?“ Hladil ji po zádech, zatímco ona se ho držela kolem krku a byla stále tìžší, to jak se k nìmu tìsnìji tiskla. Pøimìl ji, aby se ho pustila, a obrátil se k hloučku. „Pindarus ke mnì určitì pošle kontrolora. Prý se teï používají i jakási čidla, takové mouchy, kterým nic neujde. Žijete si až moc bezstarostnì! Ale to musí skončit. Víte, co by
to znamenalo, kdyby Asociace zjistila, že na mém statku ženy a muži obývají společný dùm, že se tady rodí plno dìtí a že ani nevím, kam jsem založil plemennou knihu?“ „To nás chceš rozdìlit?“ Kleopatru to znepokojilo. „Malé dìti svìøíš do opatrování komu, starému Falstaffovi? A poslyš, jestli mì chceš vyhnat z Publiovy postele, tak tì neposlechnu!“ „Ale jo, poslechneš. S tvým Publiem jsem to zrovna pøed chvílí domluvil. Možná se celá tøeseš zvìdavostí, jak chutná takový otrávený bonbon! Ne? Tak se budeš muset podle toho chovat. Sedmnáct let k nám nikdo nestrkal nos, ale tomu je konec.“ Kde se tady najednou vzal Falstaff? Staøec jen málokdy vycházel ze dvora a že by se nìkdy odšoural až k lesu, to si nikdo nepamatoval. „Cesta, co vede k nám na statek, je samý výmol,“ øekl. „Teï se budeme sakra bavit o cestì!“ utrhl se na nìho Caesar. „Proč poøád sakruješ?“ zeptala se Desdemona a opìt se mu dlanìmi zavìsila na rameno. „To pøenechej nám lidem. Jednou jsi robot, vznešená koruna života na Zemi, tak se podle toho taky chovej. Sakra!“ Všichni se rozesmáli. Proč se trápit? Nikdo si nepøipouštìl, že všechny ty nepøíjemné novoty by mìly být trvalé.
„Než odjel, Pindarus mi pøedhodil, že nìkteøí chovatelé se prý vìnují šlechtitelské práci z pouhé náklonnosti k lidem. Výmluvnìji mì už varovat nemohl.“ „No to snad ne!“ ozval se Markus s neskrývanou ironií. „To se mezi plecháči opravdu našli takoví zvrhlíci, co se se svými lidmi... nevím jak to øíct, co se s nimi spøátelili?“ „Za zločin náklonnosti k človìku je jediný trest – odebrání práva na existenci,“ øekl Caesar a díval se pøitom na Kleopatru, jelikož dobøe vìdìl, že její slovo má mezi lidmi nejvìtší váhu. „Odebrání práva na existenci?“ ulekla se Desdemona. „Snad to neznamená –“ „Ale jo, znamená to, že Centrum vyšle signál a já vyhasnu. Navždycky.“ To zapùsobilo. Nevyhrožoval jim sice poprvé, ale pokaždé jim to šlo jedním uchem tam a druhým ven, teprve dnešní Pindarova návštìva učinila z té výhrùžky skutečné nebezpečí. „Mìl bys nás seznámit s Regulemi,“ požádal Markus. „Abychom vìdìli, co a jak. Za všechny bìžce ti slibuji –“ „Kdo ti dal právo mluvit za nás za všechny?“ ohradil se Tybalt a bojovnì se naježil, avšak nikdo o nìho nedbal. „Necháte mì konečnì domluvit?“ ozval se znovu Falstaff. Rád by si sedl, aby ulevil zchromlým nohám, ale pøedstava,
jak tìžce by se pak zvedal, ho pøinutila, aby se napùl opøel a napùl položil na nachýlený bøezový kmen. „Není snadné k nám na statek dojet, všimli jste si? Cesta je v hrozném stavu, protože našeho dobrodince Caesara nikdy nenapadlo, že by se mìla vždy po jarním tání opravit. Vy mladí vezmete do ruky lopaty, krumpáče…“ „Zrovna teï budeme opravovat cestu!“ odbyl to Antonius a naznačil, že staøec už to nemá v hlavì tak úplnì v poøádku. „Kdo tady øekl, že by se mìla opravit?“ Na Falstaffovì tváøi se objevil úsmìv, ale nikdo to za úsmìv nepovažoval, protože všichni vìdìli, že se prostì usmívat nedovede. „Naopak! Bude ji tøeba pod kopcem rozkopat, aby se k nám nikdo nedostal.“ „Až moc prùhledné!“ odmítl to Caesar. „To by mi neprošlo.“ „Muselo by se to samozøejmì udìlat,“ trval staøec na svém, „aby to vypadalo, že cestu zničily pøívaly jarních vod. Kontrolor by zùstal pod kopcem a spojil se s tebou tím hejblátkem na dálkové mluvení. Než bys ho dopravil na statek, mìli bychom dost času se na jeho milou návštìvu pøipravit.“ „Když mu bude záležet na kariéøe,“ øekla Kleopatra ustaranì, „dojde k nám pìšky.“
„Plecháč a po svých?“ zasmál se Markus. „To si vùbec nedovedu pøedstavit!“
***
Vraceli se v roztroušných hloučcích na statek. Vítr k nim zavál vùni skopové pečenì a pøimìl je, aby zrychlili krok. „Robot a po svých, proč ne?“ uvedla Kleopatra. „Cožpak Caesar není celý den na nohou? Ostatnì zeptejte se ho, jak to bylo tehdy s Pindarem! Auto odstavil pod kopcem a objevil se tady naprosto nepozorovanì. Slídil kdovíjak dlouho, než sáhl po krabičce s otrávenými bonbony.“ „No a co?“ namítl Tybalt. „Bonbony patøí k našemu životu! Když se narodí hodnì dìvčat anebo bìžec je už starý, tak... On sice Caesar bonbony nepoužívá, i když nevím proč, ale zato na ostatních stanicích... Caesare,“ ohlédl se, „jak to, žes nikdy nevytáhl z kapsy otrávené bonbony?“ Mnoho nescházelo a Kleopatra by Tybalta udeøila do tváøe. Chytila syna za loket a pøitáhla ho k sobì. Pøinutila ho, aby se jí podíval do očí, a øekla: „Tak ty lituješ, že Caesar nikoho z nás starších ještì neotrávil?“ „Tybalt to tak nemyslel,“ snažila se ho Desdemona chránit a vklínila se mezi nìho a jeho matku. „Že jsi to tak nemyslel?!“ „Jenom jsem chtìl øíct... já vlastnì ani nevím…“
Když si všiml, jak nepøátelsky na nìho všichni hledí, zamračil se, avšak na druhé stranì ho potìšilo, že se ho Desdemona zastala. „Nás mladé a nadìjné kontroloøi neotráví. Pøedstavujeme velikou finanční hodnotu. Už brzy budu nejlepší na svìtì! Lepší než ty, Marku.“ Kleopatra proti Desdemoninì vùli znovu pøitáhla Tybalta k sobì a témìø bázlivì se ho zeptala: „Tebe by nebolelo, synku, kdyby plecháči z Asociace pøikázali otrávit Falstaffa? Nebo tvého otce Publia? Anebo mì? Tybalte! Co kdyby musela sníst otrávený bonbon napøíklad... Desdemona? Právì ona! To tì ještì nenapadlo, že Caesar drží na statku mnohem více dívek, než pøipouštìjí Regule?“ „Proč nás roboti chovají?“ zeptal se. „Jenom aby ukojili svoji vášeò k dostihùm. Proč si nepøiznáte, že jediným smyslem naší existence je bìhat, což napøíklad Falstaff anebo mùj otec už nemùžou?“ sveøepì se pøidržel svého. „Smrade, zavøi už konečnì tu svoji hubu!“ vykøikl Caesar hlasitì.
4.
Dostihová dráha plná krtincù byla hrbolatá a mezi nedbale sestøiženou trávou rostl plevel. Nad nevysokými døevìnými tribunami se v mírném vìtru tøepetaly vlaječky. Po
trávì se občas smýkl stín nízko letících bílých oblakù. Pøijíždìli stále noví diváci a na parkovišti se ozývalo kovové øinčení, to jak vozy vrážely do sebe. Roboti v bílých oblecích a s bílými cylindry na hlavách pøecházeli z místa na místo, zdravili se se známými a ovívali se dostihovými programy. Na krku jim visely dalekohledy vykládané perletí a z ušních lalùčkù jim visely kolíčky. Ozval se chrčivý hukot, z nìhož se vynoøila slova snaživého hlasatele, jenž ze všech sil pøedstíral vzrušení. „Panstvo! Už je to tady, už jsme se všichni dočkali, hej, hej, hej! Vítám vás a vìøím, že se dobøe pobavíme! A kdo si ještì zapomnìl vsadit, rychle za bukmejkry! Jasná zpráva, vaše vzrušení z dostihù se ještì znásobí radostí z výhry. Sázejte, zbývá ještì dvacet minut! Hej, hej, hej, provinční dostih o cenu Zlatého bažanta vás zvedne ze sedadel. Sázejte, nikdo aY si dnes nešlape po štìstí! Mùžete vyhrát až sto tisíc penìz!“ U stánkù bukmejkrù postávali pouze notoričtí hráči vystavující na odiv své znudìné obličeje, a pak už jen nepočetné hloučky svátečních sázkaøù, kteøí z opatrnosti vsadili jen nepatrné částky, což sami pøed sebou omlouvali tím, že nepøišli zbohatnout, nýbrž se pouze pobavit a z plných plic si zakøičet. V bránì, z níž mìli závodníci vybìhnout na traY, se zatím neohlašoval žádný pohyb. „Hej, hej!“ pokoušel se hlasatel roztleskat proøídlé tribuny.
„Vítám vzácnou návštìvu, viceprezidenta Asociace dostihových bìhù, nám všem drahého Pindara! Jsme rádi, že k dostihu o Zlatého bažanta pøihlásil své nejlepší bìžce. Kdo mezi nimi záøí jako nedostižná hvìzda? Všem dobøe známý Hamlet! Hrdina, který má za sebou úspìchy i na velikých centrálních dostizích. Mám pøipomenout jeho pøekrásné druhé místo v loòském bìhu o Modrou stuhu? Hamlet, Hamlet, Hamlet!“ V dlouhém tunelu sroubeném z bukových kmenù bylo takové šero, že postavy bìžcù se rozplývaly jako v kalné vodì. Markus s Antoniem se drželi u sebe a dávali pozor, aby je nikdo nenakopl. Jak se pøibližovali k møíži stlučené z latìk, pøibývalo svìtla a bledá mužská tìla se zhmotòovala. „Hej! Kdo dnes poutá nejvìtší pozornost? Pøekvapení letošní dostihové sezóny, stáj neznámého chovatele Caesara! Jeho dva bìžci smetli z dráhy všechny své soupeøe. Která stáj zvítìzí – Pindarova, nebo Caesarova? Kdo bude lepší – Markus, nebo Hamlet? Je tu taky Antonius! Hej, hej, hej, sázejte! Do startu schází deset minut!“ Jakmile se døevìná møíž začala skøípavì zvedat, tribuny se roztleskaly a tisíce dostihových programù blahosklonnì zavíøilo na pozdrav. Bìžci pøed záplavou slunečního svìtla pøivírali oči a jejich první kroky na trávì byly nejisté. Hlouček se na chvíli roztáhl do šíøe, hned se však zase semkl a jako
hlučící včelí roj zamíøil ke startovišti. „Hej! Hééééj! Vrchol dnešního odpoledne je tady!“ Markus pohlédl k tribunám. Postavy na sedadlech mu splývaly do nerozlišitelných barevných skvrn s pøevládající bílou. „Vidíš, jak se po nás lidech opičí? Dokonce zastøešili tribuny, i když jim déšY v nejmenším nevadí,“ utrousil k Antoniovi a poklepal si na čelo. Nìčí lokty ho pøistrčily k Hamletovi. Dva nejvìtší favorité klusali na místì chvíli vedle sebe, ale nevìdìli o sobì. Hamlet se zhroutil do sebe a nìco si mumlal bezkrevnými rty. Byl až nápadnì bílý a nic kolem sebe nevnímal. „Musím vyhrát, musím... musím vyhrát,“ zimničnì drkotal zuby. „Musím!“ Marka to rozesmálo. „Ale jak to chceš udìlat?“ zeptal se. „Koukni, tamhle stojí ještì Antonius! I kdyby ses pøetrhl, na nás dva nemáš.“ Hamlet se ohnal. „Musím vás porazit... právì vás dva!“ vyhrkl. „Jinak nevím, co se mnou bude,“ dodal bezmocnì. Pindarus se rozvaloval v zasklené čestné lóži až pod støechou a obklopovali ho místní činovníci. Caesar naopak stál dole, jak bylo jeho zvykem, a opíral se bøichem o zábradlí. Na rozdíl od nastrojených divákù byl ve svetru a na hlavì mu sedìla placatá čepice. Jeho holínkám vìnoval Falstaff celou
hodinu. Vonìly olejem a pøi každém pøešlápnutí hlasitì zavrzaly. „Hej, hej, hej! Bìžci se blíží ke startovní čáøe, za okamžik vypukne nelítostný boj!“ Antonius pohlédl na rozkohoutìného Hamleta a nechápavì zavrtìl hlavou. „Co se ti stalo?“ „Ještì se ptej! Právì ty! Netvaø se, že nic nevíš.“ „Co bych mìl jako vìdìt, krom toho, že se mi už za chvíli budeš dívat jenom na paty?“ „Tobì se to ještì nedoneslo? Ne? Caesar tebe a Marka prodá.“ „To je pìkná blbost!“ „Už se s Pindarem domluvil.“ Caesar pozvedl k očím dalekohled a jakmile zjistil, že Markus s Antoniem se protlačili do pøedních øad, nespokojenì se zamračil. Neradil jim, aby se na startu drželi vzadu a snažili se být nenápadní? A proč se ještì ke všemu postrkují s Hamletem? Chtìjí na sebe poštvat celou Pindarovu stáj? Zatracení blbci! „U Pindara se všecko točí jenom kolem mì!“ pokračoval Hamlet obviòujícím tónem. „Ale až k nìmu pøijdete vy dva...“ „Že ho posloucháš, Tondo! Chce, aby se nám rozklepala kolena. Straší nás, dobøe ví, že jinak nás neporazí.“ „Prodá vás, prodá! Je to hotovka.“
„Hamlete, zavøi klapačku.“ „Budete se divit i ušima, uvidíte. Caesar vás prodá!“ „Neprodá,“ odvìtil mu Markus klidnì. „Vìøím mu, i když je to jenom plecháč. Má nás... tedy ne zrovna rád, to bych pøehnal, ale zakládá si na nás.“ „Hej, hej, hej! Bìžci se začínají vztekat, jak je u zvíøecího rodu Homo obvyklé. Budou se odtlačovat lokty, dojde mezi nimi k potyčkám, zraní se a brzy z nich poteče ta jejich červená voda... a to je právì to, co máme tak rádi! Héééj!“ „Za tebe,“ ukázal Hamlet na Marka, „zaplatí Pindarus dva miliony penìz. A za tebe, Antonie, jenom o nìco míò. Slyšel jsem, jak to probíral se svým tajemníkem.“ „Chceš nám jenom zamotat šišku,“ odbyl ho Markus. „Snad bys mu nenaletìl, Tondo?“ „Hej, hej! Do startu zbývá necelá minuta. Pindarovi bìžci jako by se smluvili proti Markovi a Antoniovi! Vytlačují je do zadních øad, neobejde se to bez kopancù a pìknì ostrých úderù pìstí... nádhera! Čeká nás napínavý dostih, prostoupený opravdovou lidskou nenávistí!“ „Hvìzdy za dva miliony penìz! Bijte je, bijte je, jen do nich, tlučte je!“ povzbuzovali se bìžci. „Lidé!“ zvolal Markus a zvedl v pøátelském gestu dlanì nad hlavu. „Lidé, vzpamatujte se! Nevidíte, jak se nám plecháči na tribunách pošklebují? Vypadáme uboze, tak uboze...
Lidé!“ Hned nato dostal do brady a zakymácel se. „Lidé!“ nevzdával se, byY na jazyku cítil slanou chuY krve. „Proč se máme mrzačit pro radost plecháčù?“ Jeho volání je povzbuzovalo k ještì vìtší nenávisti. Kdoví, zdali by zùstal naživu, naštìstí zaznìl zvonec a bìžci se natlačili co nejtìsnìji ke startovní čáøe. „Už nám snad dají pokoj,“ zašeptal Markus k Antoniovi. „Ty z levé a já z pravé strany se protlačíme aspoò o nìkolik øad kupøedu. A zvedni občas paži, abych tì vidìl!“ „Počkej!“ chytil ho Antonius za loket. „Øekni – vìøíš Hamletovi? No tak, vìøíš mu?! Slyšel jsi to, dva miliony penìz...“ „Vykašli se na to!“ Ale pak už mírnìji dodal: „Bìž kupøedu, bìž, Tondo.“ S sám jako úhoø se podél døevìného zábradlí protahoval do pøedních øad.
***
„Odstartováno!“ zajásal hlasatel. „Hej, hej, hej, určitì se skvìle pobavíme! Caesarovi bìžci Markus a Antonius, veliké nadìje dnešního dostihu o Zlatého bažanta... ano, jsou to oni, hned na startu upadli! Anebo je nìkdo podkopl? Vìøme že ano! Jen tìžce se zvedají... Lidská smečka se žene do první zatáčky a za ní čeká nízká prkenná pøekážka. Jsme zvìdaví,
kdo si na ní rozbije nos! Kdo jako první padne v krvi na zem a kdo si poláme hnáty?“ Tribuny ožívaly jen zvolna, i když je potìšilo, že hned na začátku se lidská zloba projevila v plné síle. Není to k smíchu, kouknìte, jak Markus a Antonius kulhají! „Hamlééét!“ Z jiných částí tribun se v táhlých vlnách ozývala i jiná jména a ovál dostihové dráhy zalehl hukot hlasù. Markus s Antoniem každým krokem zrychlovali, pøesto však zùstávali poslední. „Hej, hej! V čele bìží Hamlet ze stáje vzácného viceprezidenta Pindara, ale kdo se mu to vìší na paty? Romeo a Benvolio! A co favorité Antonius a Markus? Dotáhnou se aspoò do støedu pole? U bìžcù tak skvìlých kvalit to nemùžeme vyloučit. Každé pøekvapení je možné!“ „Hamlééét!“ zahømìlo pod støechami tribun, když se nejlepší Pindarùv bìžec odvážným trhákem zbavil svých pronásledovatelù. Skupinka hulákajících divákù podlezla zábradlí, postavila se pøed Caesara a zakryla mu výhled. Nejdøív chtìl odstoupit stranou, pak však jen hloubìji stáhl čepici do čela a nehtem ryl do dlanì. PociYoval to jako úlevu, že nemusí sledovat marný boj svých bìžcù. Kdo je podkopl? Byli to lidé z Pin-
darovy stáje? Kdo jiný! Viceprezident ukázal, že svou pohrùžku myslel vážnì. „Héééj! Podaøí se potlučeným bìžcùm Markovi a Antoniovi dohnat ztrátu? Zdá se že ano, ano, ano!“ jásal hlasatel. „Už pøedbíhají poslední bìžce!“ Caesar se obrátil a s hlavou mezi rameny se vydal k boxùm. Dobøe vìdìl, že hlasatelovy výkøiky mají jen vyburcovat diváky, nic víc. Pozice jeho bìžcù už byla beznadìjná a aby mohli vyhrát, musela by jim narùst køídla. Když otvíral døevìná vrátka do boxu, zaslechl, jak tribuny skandují Markus, Markus, Markus. Na okamžik se zastavil, avšak hned nato mávl rukou a vešel dovnitø. V šeru po hmatu nalezl nízkou stoličku a usedl na ni. Natáhl pøed sebe nohy a zavøel oči. Stoupala k nìmu vùnì oleje z holínek. Hlas tribun sem doléhal tak slabì, že byl nesrozumitelný. Mohutná skupina bìžcù se již dávno rozpadla do dlouhé øady. Nìkdo ještì bìžel svižnì, jiný už lapal po dechu a klopýtal, nevzdával se však nikdo, neboY vzdát se znamenalo jediné – odevzdat se smrti, skryté v zeleném bonbonu. Markovi se podaøilo s vypìtím všech sil dostihnout Antonia a bìžet s ním loket podle lokte. „Caesar nás neprodá...“ zasípìl v dlouhém výdechu. „Neprodá! Má nás...“
„Má nás rád? Vole! Ale šetøi dechem, Marku. Vodní pøíkop nám dá... dá nám poøádnì zabrat.“ „Neprodá... Caesar nás ne... je to sice jenom hnusný plecháč... já už nemùžu,“ pøiznal a jeho krok byl stále klopýtavìjší, jako by mu nìkdo podvázal nohy. „Ale co když se Caesar s Pindarem opravdu... Plecháči zasraní!“ S tím, jak mu ubývalo sil, Markus úplnì zapomnìl, že ještì pøed chvílí Caesara hájil. „Hej, hej, héééj! Hamlet nabíhá na hluboký vodní pøíkop zcela sám!“ burácelo v amplionech. „Spurtuje, jako by se blížil do cíle, ne, to nemùže vydržet. Vyplivne plíce, srdce nebo játra! Možná ledviny! Zatím však získává stále vìtší náskok, nádherný závod! Hej, hej, héééj! Druhý Romeo už ztrácí nejmíò padesát metrù!“ „Romeo, ty hovado, pohni kostrou!“ zaječel na tribunì divák, jehož by Romeova prohra pøipravila o sázku. „Romeóóó!“ Vìtšina nevsadila na nikoho a zoufalé výkøiky osamìlcù, kteøí vložili do dostihu peníze, jim byly k smíchu. Bavili se dvakrát – dìním na dráze, ale i na tribunách. „Hej héééj! Hamlet se vznesl nad vodní pøíkop jako klokan! Dobìhne si pro Zlatého bažanta? Náš vzácný host viceprezident Asociace mùže být spokojený. Ale kde zùstali Markus s Antoniem? Kam se ztratili? Vezmu si na pomoc da-
Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.
