Multimodální ganzfeld experiment

Multimodální ganzfeld experiment výzkumná zpráva Ing. Ondˇrej Beˇcev1 2011

Abstrakt Experiment zkoumá hypotetický anomální pˇrenos informace mezi dvˇema lidskými subjekty za využití Multi Modal Ganzfeld metody realizované ve variantˇe „covert ganzfeld“. Cíl: Cílem mého experimentu bylo pokusit se ovˇerˇ it výsledky práce týmu z IGPP ve Freiburgu, popsané v cˇ lánku An Experiment with Covert Ganzfeld Telepathy (Pütz et al., 2007). Výsledkem Freiburské studie byla statisticky významná odchylka od náhody, ve shodˇe s klasickými ganzfeld experimenty a to aniž by se participanti snažili o jakoukoliv komunikaci. To staví do nového svˇetla dosavadní implicitní domnˇenku, že k anomálnímu efektu dochází jen když se úˇcastníci explicitnˇe snaží o „telepatické spojení“. Pokud nejsou výsledky Freiburské studie zpusobeny ˚ chybou, znamenalo by to nutnost zásadní redefinice našich dosavadních pˇredstav o telepatii. Metoda: Experiment je založen na využití „covert varianty“ známého ganzfeld experimentu. Pozornost jednoho subjektu (induktor) je upˇrena na pˇredložený náhodnˇe vybraný obrazový stimul, zatímco druhý subjekt (percipient) se nachází ve stavu cˇ ásteˇcné smyslové deprivace - ganzfeld stavu. Po ukonˇcení „vysílání“ je percipientovi pˇredložena cˇ tveˇrice obrázku˚ (1 cíl a 3 „návnady“) a jeho úkolem je urˇcit obrázek nejvíce odpovídající jeho prožitkum ˚ z experimentální fáze pobytu v ganzfeld stavu. Vyhodnocení experimentu je založeno na porovnání zjištˇené míry správného urˇcení cíle (stejného obrázku jako se vylosoval induktorovi) s náhodným výbˇerem. Výsledky: Ze 42 sezení došlo ke správnému urˇcení cíle (CTI) v 10 pˇrípadech (pravdˇepodobnost 23,8%) což je je dokonce (statisticky nevýznamnˇe) menší, než míra náhody (25%). Shrnutí: Na základˇe získaných dat (N = 42) není možno povrdit hypotézu, že i pˇri covert designu bude pravdˇepodobnost CTI vˇetší než 36%. Vzhledem k H1 oˇcekávající pravdˇepodobnost 36% však není možno na základˇe našich výsledku˚ ani prohlásit ovˇerˇ ovaný experiment (Pütz et al., 2007) za nereplikovaný, nebot’ ten vykazuje pst. CTI 32,5%. Pro hlubší vhled do fenoménu, spolehlivé ovˇerˇ ení pˇredchozích výsledku˚ a získání nových poznatku˚ o zákonitostech a funkci (domnˇelého) telepatického pˇrenosu je nutno provést experiment na výraznˇe vˇetším souboru subjektu˚ (alesponˇ N = 120). Výzkum však pˇrináší poznatky jako explorativní analýza pro budoucí lépe cílený výbˇer skupin a metod.

ˇ Klícová slova: ganzfeld, telepatie, ESP, mimosmyslové vnímání

Úvod Dyadická komunikace2 v ganzfeldu, známá jako „ganzfeld telepatie“ je v posledních nˇekolika desetiletích zavedenou a hlavní metodou experimentální parapsychologie. Klasický design ganzfeld experimentu zkoumá pˇrenos myšlenek mezi dvˇema izolovanými osobami. Jedna osoba se snaží „telepaticky vysílat“ stimul (typicky obrázek cˇ i videosekvenci) zatímco druhá, pˇrijímající, osoba se nalézá v ganzfeld stavu. Ganzfeld stav je stav lehké smyslové deprivace spoˇcívající v tˇelesné relaxaci, zatímco oˇci jsou zakryté pulkami ˚ pingpongových míˇcku˚ 1 Kognitivní 2Z

Informatika - Fakulta informatiky a statistiky VŠE. E-mail: [email protected] rˇ eckého duac: pár, dvojice

osvícenými cˇ erveným svˇetlem, což vytváˇrí homogenní cˇ ervené zorné pole. Uši jsou zakryté sluchátky s bílým šumem. Po skonˇcení pˇrenosu (typicky 20 minut) je pˇrijímající osobˇe pˇredložen set 4 stimulu˚ a má urˇcit, který z nich byl vysílán. Od poˇcátku experimentu˚ s ganzfeld telepatií byla „klasická podoba“ metody opakovanˇe modifikována, mj. na základˇe skeptické kritiky od R. H YMANA (Hyman – Honorton, 1986) a následné polemiky (Honorton, 1985). Ganzfeld experiment je typickým pˇríkladem induktivního pˇrístupu ke zkoumání. Je založen na domnˇence, že informace z klasických smyslu˚ ve stavu bˇežného vˇedomí pˇrehlušují subtilní signály z telepatického zdroje informací. Potom se tedy pˇri utlumení vybraných smyslu˚ napˇr. jejich deprivací, zvýší šance na efektivní projevení podnˇetu˚ z telepatického zdroje. Induktivní pˇrístup muže ˚ být efektivní tehdy, když je centrální hypotéza experimentu v malé míˇre ˇ obmˇenována a pro další replikace jsou vybírány varianty s nejúspˇešnˇejšími výsledky. Takový postup samozˇrejmˇe skýtá i mnoho slepých uliˇcek, tím více, cˇ ím ménˇe toho víme o fundamentálních principech stojících za fenoménem. Julia Milton to vystihuje slovy: „Možná zde je nˇejaký prospˇech z pokraˇcování v provádˇení pˇresných replikací ganzfeld procedury. Ale skuteˇcný postup v porozumˇení psi spoˇcívá ve výzkumníkovˇe ochotˇe pˇrijmout risk nereplikovatelnosti tím, že modifikuje proceduru jakýmkoliv zpusobem ˚ slibným pro prozkoumání nových domén, cˇ i zodpovˇezení nových otázek“ (Milton, 1999) Muj ˚ experiment je založen na modifikované verzi Multimodálního Ganzfeld Experimentu (MMGF), provedené v nˇemeckém institutu IGPP ve Freiburgu (Pütz et al., 2007). Mé modifikace jsou uˇcinˇeny s pˇrihlednutím jak k závˇerum ˚ tohoto výzkumu, tak k výsledkum ˚ jiných (starších i novˇejších) ganzfeld experimentu, ˚ spolu s hypotézami z teoretických prací o telepatii.

Experimentu se vždy úˇcastní dvojice probandu, ˚ jejichž role oznaˇcuji jako induktor a percipient. Tato oznaˇcení však chápejme pouze jako metafory založené na intuitivní pˇredstavˇe, jsou pouze deskriptivní, nikoliv explanatorní. V této práci se však snažím oprostit dle možností od veškerých nekritických pˇredpokladu˚ o tom, jakým smˇerem a jakým zpusobem ˚ je informace pˇrenášena. Design tohoto experimentu je smysluplný a pˇrínosný nehledˇe na to, zda je oprávnˇenˇejší pˇredstavovat si pˇrenos jako „vysílání“ od induktora k percipientovi, cˇ i jako percipientovo „ˇctení myšlenek“ induktora, anebo nˇejak zcela jinak3 . Pojmy induktor a percipient tedy chápejme jako prvotní intuitivní uchopení rolí, ale nenechme se tˇemito metaforami svázat a omezit svuj ˚ pohled na problém.

Covert ganzfeld a Freiburská studie Podstatným rysem designu Freiburské studie (Pütz et al., 2007) a také mého experimentu je to, že cˇ ást úˇcastníku˚ neznala jeho pravý úˇcel. Freiburská studie pˇrímo operuje s pojmem “Covert Ganzfeld Experiment”. Smyslem tohoto nastavení je mimojiné snaha ulehˇcit nˇekterým participantum ˚ konfrontaci s problémem „nemožného úkolu“ - to se týká pˇredevším subjektu, ˚ které mají vyhranˇenˇe negativní postoj vuˇ ˚ ci možnosti existence „mimosmyslového vnímání“. ˇ WACKERMANN v mailové komunikaci, hlavním posláním obmˇ Jak upozornil J I RÍ eny Freiburské

studie však nebylo vyhnout se problému impossible task, nýbrž šlo o zkoušení hranic (testing 3 Napˇ r. že induktor i percipient specifickým zpusobem ˚ pˇristupují k univerzálnímu všudypˇrítomnému informaˇcnímu poli. Viz napˇr. (Laszlo, 2007)

2

the limits) oblasti anomálních výsledku. ˚ Tedy jakousi aplikaci Occamovy bˇritvy na souˇcasné pˇredstavy o telepatii. Jaká je míra absurdnosti designu v parapsychologii? Proˇc by mˇela být populární pˇredstava dvou navzájem na sebe myslících osob plauzibilnˇejší? Proˇc by „klasická“ pˇredstava zacíleného, chtˇeného pˇrenosu, mˇela být oprávnˇenˇejší? P ÜTZ a jeho tým ukázali, že dokáží získat stejné výsledky jako v klasickém designu, aˇckoliv nikdo z úˇcastníku˚ není instruován, aby se snažil cokoliv „telepaticky vysílat cˇ i pˇrijímat“, cˇ i aby myslel na kolegu z páru. Neboli: byla nalezena korelace mezi tím co osoba A vidí v jedné místnosti a tím, co osoba B volí v místnosti jiné, oddˇelené, a to bez jakékoliv snahy o vzájemnou komunikaci. Toto zjištˇení má na poli zkoumání telepatie zásadní význam a zpochybnilo by mnoho z toho co si parapsychologové doposud mysleli, že o telepatii vˇedí. Pokud by výsledky Freiburské studie byly replikovatelné, pak bychom stáli pˇred situací bud’ pˇripustit, že jsou v ganzfeld metodˇe doposud neobjevené metodologické chyby4 a nebo je celý jev ještˇe obskurnˇejší, než se zdálo. Potom parapsychologové musí uznat, že o problému ví mnohem ménˇe, než si mysleli. Jestliže nejsou výsledky studie zpusobeny ˚ pouze vadou v metodologii, je možné si jako vysvˇetlení pˇredstavovat napˇr. jakési „akˇcní pole“ buzené okolo osoby silnˇe zaujaté nˇejakým mentálním obsahem. Když se jiná osoba nachází ve stavu zvýšené citlivosti, napˇr. ve stavu MMGF smyslové deprivace, v okolí první osoby, zvyšuje se pravdˇepodobnost „sblížení“ mentálních stavu, ˚ cˇ i obsahu˚ vˇedomí druhé osoby. Ostatnˇe, rˇ ekne-li nˇekdo, že se „snaží“ o telepatický pˇrenos, beztak nevíme co tím myslí a co pro to dˇelá. Dva elektrické náboje v blízkosti na sebe také pusobí, ˚ aniž by se o cokoliv „snažily“. Proˇc tedy odmítat takovouto hypotézu mimovolného pˇrenosu. Toto je samozˇrejmˇe jen domnˇenka, pokus o nastínˇení pˇríˇciny anomálních výsledku. ˚ Ani tvurci ˚ experimentu na ní patrnˇe netrvají. Další možná vysvˇetlení podobného charakteru bychom našli mezi teoriemi polí R UPPERTA S HEL DRAKEA cˇ i E RWINA L ASZLÓA . Z tˇechto duvod ˚ u˚ považuji dané publikované výsledky za velice významné a jejich replikaci za nadmíru žádoucí. A proto jsem se rozhodl pokusit se ji provést.

Cíl experimentu Cílem mého experimentu bylo pokusit se ovˇerˇ it výsledky práce (Pütz et al., 2007) Freiburského týmu z Institute for Frontier Areas of Psychology and Mental Health - Department of Empirical and Analytical Psychophysics.

Hypotéza Vzhledem k níže uvedeným duvod ˚ um ˚ 5 byl poˇcet subjektu˚ experimentu daný limitem cca 40 osob. Omezený a nízký poˇcet subjektu˚ proto determinoval formulaci pozitivní hypotézy tak, aby byla na hladinˇe významnosti 5% ovˇerˇ itelná. Pozitivní hypotéza tedy testuje pravdˇepodobnost správného identifikování cíle6 nejménˇe 36%. V tomto smˇeru by mohla míˇrit námitka proti hypotéze našeho experimentu, že oˇcekává nerealisticky pozitivní výsledky, zvláštˇe vezmeme-li v úvahu výsledek replikovaného experimentu (pravdˇepodobnost CTI zde byla 32,5%, což je ale stále skvˇelý výsledek). Dostupná metaanalytická literatura však informuje o rˇ adˇe experimentu, ˚ kdy bylo dosaženo napˇr. psti. zásahu 43% a metavýsledky celkem asi 1000 Honortonových sezení ze 70. a 80. let 4 Napˇ r. nesprávnˇe provedené statistické vyhodnocení, nezohlednˇený vliv nˇekterých „netelepatických“ aspektu˚ jako response bias aj.. Tyto vlivy však nejsou vázány výluˇcnˇe na replikovatelné výsledky - mohou stát i za nereplikovatelnými pozitivnímy výsledky a zpusobovat ˚ celý „anomální“ jev telepatie, kdy se anomální výsledky jednou projeví a jindy ne. viz dále. 5 Viz podsekce Úcastníci ˇ 6 Dále také jako CTI - Correct Target Identification.

3

dávají skóre 35% (Eysenck – Sargent, 1994, s. 75). Další metaanalýzy (Bem – Honorton, 1994) uvádˇejí rˇ adu experimentu˚ s hit rate i pˇres 40%. Samozˇrejmˇe existuje i mnoho ganzfeldových studií, které pˇrinesly naopak negativní výsledky nebo dokonce skóre výraznˇe pod hranicí pravdˇepodobnosti (!). Mým cílem je zde však ukázat, že stavˇet takto silnou pozitivní hypotézu (hit rate 36%) je sice odvážné a nepˇríliš realistické7 , rozhodnˇe však ne absurdní cˇ i nesmyslné. Výsledná podoba hypotézy H1 je ale nejvýraznˇeji zformována omezeními plynoucími ze statutu mého výzkumu - nefinancovaného a soukromého diplomantského.

Experiment definuje následující hypotézy: H0 : Rozložení pravdˇepodobnosti výbˇeru jednotlivých cílu˚ v rámci 4 cˇ lenné sady je rovnomˇerné8 . Pravdˇepodobnost správného identifikování cíle/stimulu (CTI) je 0,25 na hladinˇe významnosti α = 0,05. H1 : Pravdˇepodobnost CTI je nejménˇe 0,36 pˇri hladinˇe významnosti α = 0,05.

Experimentální metoda ˇ Úcastníci Vzhledem k pozadí konání experimentu9 nemˇel žádný rozpoˇcet (repektive veškerý rozpoˇcet je hrazen soukromˇe), což vedlo ke snaze o minimalizaci nákladu˚ na jeho hmotné zajištˇení, a nemožnosti honorovat úˇcastníky (participanty), ani asistenty. Vzhledem ke 100% samofinancování celého experimentu byly možnosti poˇctu úˇcastníku˚ znaˇcnˇe omezené. A to zejména ze tˇrí duvod ˚ u: ˚ 1. Problematiˇcnost nalézt a zorganizovat pˇrítomnost výraznˇe vˇetšího poˇctu vhodných participantu˚ z rˇ ad mˇe známých osob. 2. Neúnosná zátˇež na asistenty (experimentátoˇri Exa ), také z mých pˇrátel. 3. Neakceptovatelná zátˇež i na mˇe samotného10 . Tyto faktory urˇcily poˇcet participantu˚ na cca 40. Nakonec se experimentu úˇcastnilo 46 subjektu, ˚ z toho 4 v pilotním bˇehu11 a 42 v experimentálním. Experimentální prubˇ ˚ eh byl rozdˇelen do 7 experimentálních dní. Vzhledem k nˇekterým specifikum ˚ shánˇení participantu˚ pouze cˇ ást subjektu˚ podléhala podmínkám covert ganzfeld experimentu12 . Úˇcastníkum ˚ podstupujícím Covert Ganzfeld variantu byla studie popsána v informaˇcním letáku jako „Kognitivní experiment (..) zkoumající lidskou kognici ve zmˇenˇeném stavu vˇedomí“. Dotazováním bylo zpˇetnˇe zjištˇeno, že i pˇresto, že každý z dvojice absolvoval postupnˇe oba experimenty, nedošlo nikomu, že jsou to vlastnˇe dvˇe cˇ ásti stejného experimentu, a tedy pravý zámˇer experimentu se nikomu nepodaˇrilo odhalit. 7 Zvláštˇ e

v kontextu ganzfeld studií poslední dekády je stejná pst. že bude vybrán správný cíl, jako pst. vybrání nesprávných. 9 Probíhal jako souˇ cást mé diplomové práce. 10 Provádˇ ení experimentu (ˇcistˇe jen provedení sezení, tedy obstarání dat) trvalo cca mˇesíc. Organizaˇcní pˇríprava (sestavování designu, tvorba pˇresného scénáˇre experimentu, instrukcí pro úˇcastníky a experimentátory, materiální zajištˇení) zabralo mnohem déle. 11 Pilotní prubˇ ˚ eh byl proveden pˇred zahájením experimentálního behu a sloužil k ovˇerˇ ení správnosti a funkˇcnosti experimentálního scénáˇre, ovˇerˇ ení funkˇcnosti techniky atd. Na základˇe takto získaných poznatku˚ byl experimentální scénáˇr ještˇe lehce doladˇen. Data získaná z pilotního bˇehu nejsou zahrnuta do výsledných zpracovávaných dat a nijak se neodrážejí ve statistických výpoˇctech. 12 Rozhodnutí o covert variantˇ e experimentu padlo až poté, co jsem sehnal první ze subjektu. ˚ 8 Tzn.

4

Celkem 29 subjektu˚ absolvovalo experiment v „covert designu“ a dalších 13 již pˇredem tušilo, že se jedná o nˇejakou formu výzkumu telepatie. Subjekty se rekrutovaly pˇredevším z okruhu mých známých a pˇrátel, bez nároku na odmˇenu. ˇ Charakteristiky úcastník u ˚ Ze souboru experimentálních subjektu˚ (N = 42, 23 žen, 19 mužu; ˚ prumˇ ˚ erný vˇek 25,3 let, rozptyl 17 až 59 let) nebyl s jedinou výjimkou nikdo z participantu˚ aktuálnˇe pod léˇcbou psychofarmaky cˇ i antidepresivy. Vzhledem k tomu, že výzkum nezahrnoval zaznamenávání EEG aktivity, pár nebyl vyˇrazen ze vzorku. Design nebyl vázán požadavkem na reprezentativnost vybraného vzorku subjektu, ˚ ty jsem proto naopak vybíral individuálnˇe se zámˇerem složit soubor z osob s co nejlepšími pˇredpoklady úspˇešnosti. Cílem bylo maximalizovat oˇcekávaný anomální efekt. Proto jsem na základˇe domnˇenek a výsledku˚ starších prací (Pütz et al., 2007) vybíral pˇredevším osoby extrovertní, aktivnˇe se projevující na poli umˇení, s umˇeleckými sklony, cˇ i „kreativní“13 (Bem – Honorton, 1994; Bem et al., 2001). Daryl Bem také uvádí lepší výsledky u osob praktikujících nˇejakou formu duševních cviˇcení, jako napˇr. meditace, to jsem však pˇri experimentu ˇ nezohlednoval. Speciální skupinu tvoˇrili 4 neslyšící (2 dívky - sestry a 2 chlapci, rozptyl 18 - 21 let). Neslyšící úˇcastníci byli zaˇrazeni do experimentu se zámˇerem ovˇerˇ it domnˇenku, že pokud je základní hypotéza MMGF experimentu˚ pravdivá14 , pak osoby se smyslovým postižením budou dosahovat výsledku˚ ještˇe lepších, cˇ i dokonce mužeme ˚ oˇcekávat „lépe vyvinutou“ telepatickou schopnost. Domnˇenka se nepotvrdila. Neslyšícím byl experimentální scénáˇr v nezbytné míˇre pˇrizpusoben ˚ s ohledem k jejich odlišným možnostem. ˇ ˇ Ve vzorku byl také jeden pár „dvojvajecných“ dvojcat. Znaˇcné úsilí bylo vˇenováno sehnání dobrovolníku˚ z rˇ ad osob deklarujících své parapsychologické schopnosti - léˇcitelu, ˚ jasnovidcu, ˚ médií, „biopraktiku“ ˚ atd. (dále jako média). Za tímto úˇcelem byly kontaktovány tˇri nejvýznamnˇejší mˇe známé cˇ eské a slovenské organizace sdržující tyto ˇ ˇ osoby: Ceská psychoenergetická spoleˇcnost (CEPES), Klub psychotroniky a UFO, o.s. a Slovenská Psychotronická Spoloˇcnost’. Z této komunikace nakonec vzešly (bohužel pouze) 2 participanti, MR (59 let, žena) a AS (53 let, muž), oba provozující „léˇcení na dálku“.

Stimuly Stimulaˇcní materiál, pˇredkládaný induktorovi bˇehem indukˇcní fáze sezení, mˇel podobu digitální fotografie cˇ i obrázku, promítnutého na standardním poˇcítaˇcovém monitoru15 . Promítnutá fotografie byla náhodnˇe vybrána16 ze 4-ˇclenné sady stimulu˚ (setu obrázku), ˚ pˇriˇcemž obrázky jsou do 4-ˇclenných setu˚ rozdˇeleny na základˇe specifického systému již pˇredem. Platí pˇritom, že každý stimul (= obrázek) se nachází právˇe v jedné sadˇe. Pro rozdˇelení obrázku˚ do sad bohužel nebylo možno aplikovat stejný princip, který byl použit v puvodní ˚ reprodukované práci. Putz, Wackermann a jejich tým použili externí hodnotící komisi, která všechny adepty na stimuly ohodnotila dle náležení / nenáležení do 6 sledovaných kritérií17 . U takto získaných šestirozmˇerných vektoru˚ popisujících jednotlivé obrázky poˇcítali Hammingovu vzdálenost mezi všemi dvojicemi uvnitˇr setu. Z tˇechto adeptu˚ na sety pak bylo vybráno 13 Metoda ohodnocení a výbˇ eru vhodných subjektu˚ byla cˇ istˇe subjektivní. Formálnˇejší metody by neúnosnˇe zvýšily pracnost výzkumu a patrnˇe také snížily poˇcet vyhovujících subjektu. ˚ 14 Hypotéza o lepších výsledcích pˇ ri smyslové deprivaci percipienta. 15 U nˇ ekterých sezení byl použit 17“ LCD displayi, jiných 17“ CRT monitor. 16 respektive pseudonáhodnˇ e, prostˇrednictvím funkce jazyka PHP rand() 17 lidé, zvíˇ ˇ voda...) rata, architektura, artefakty a lidská díla, pˇríroda a pˇrírodní scenérie, pˇrírodní elementy (ohen,

5

nˇekolik sad s nejvˇetší vnitrosetovou Hammingovou vzdáleností. Maximalizace Hammingovy vzdálenosti zajišt’uje minimalizaci autokorelace stimulu˚ uvnitˇr sady. Pomocí této metody formalizace obsahu bylo tedy dosaženo co možná nejvˇetší „objektivní“ vzájemné ruznosti ˚ obrázku˚ v rámci dané sady. Tento postup je samozˇrejmˇe ideální, já jsem jej však nemohl použít z duvodu ˚ velké cˇ asové nároˇcnosti, pracnosti, a poˇradavku na externí komisi. Výbˇer obrázku˚ pro sety jsem však neponechal náhodˇe a aplikoval jsem zjednodušený systém formalizace, inspirovaný výše popsanou metodou. Nejprve jsem definoval 7 kategorií stimulu˚ 18 a následnˇe do každé kategorie pˇriˇradil nˇekolik obrázku, ˚ obsahovˇe odpovídajících kategorii. Obrázky jsem cˇ erpal z internetu cílenˇe tak, aby odpovídaly hledané kategorii (napˇr. emoce, zvíˇrata..). Z nalezených obrázku˚ jsem také vybíral jen ty nejvhodnˇejší (dle dalších kritérií, viz níže). Na základˇe poznatku˚ starších výzkumu˚ (Pütz et al., 2007; Murray et al., 2007) jsem vybíral stimuly poutavé, komplexní (barevné), obsahovˇe jednoznaˇcné (monotematické, charakteristické), pokud možno nˇejak emocionálnˇe pusobící. ˚ Pˇríklad sady obrázku˚ naleznete na obr. 1. Metaanalýzy (Bem – Honorton, 1994) starších experimentu˚ uvádˇejí hypotézu, posléze prokázanou jako platnou, že dynamické stimuly (napˇr. audiovizuální klipy) lépe upoutají pozornost a prostˇrednictvím složeného pusobení ˚ na více smyslu˚ (sluch, zrak) budou úspˇešnˇeji pˇrenášeny. Technická realizace audiovizuálních stimulu˚ by pro mˇe však byla výraznˇe nároˇcnˇejší a tedy jsem pˇrikroˇcil k použití statických stimulu˚ namísto dynamických, což však u ganzfeld experimentu˚ není nikterak výjimeˇcné, ba naopak. Každý obrázek byl zaˇrazen právˇe do jedné z výše uvedených 7 kategorií. Každý set byl sestaven z obrázku˚ ze 4 ruzných ˚ kategorií, cˇ ímž byla zajištˇena vnitrosetová ruznorodost. ˚ Takto bylo získáno 7 4-ˇclenných setu, ˚ používaných v experimentu.

Obrázek 1: Pˇríklad sady 4 obrázku˚ používaných v experimentu. 18 emoce,

jídlo, krajina, technika, zvíˇrata, pˇrírodní živly, ostatní

6

ˇ Nekterá specifika obsahové náplneˇ stimulu ˚ Pˇri volbˇe tematické náplnˇe stimulu˚ musíme být opatrní, abychom se vyhnuli response biasu19 . Starší metaanalýzy napˇríklad varují pˇred zaˇrazováním stimulu˚ se sexuální náplní (Bem – Honorton, 1994), jelikož participanti by nejspíše mˇeli problém takové pˇredstavy v ganzfeldu ohlašovat a jistˇe by to ovlivnilo i jejich volení ze 4 variant na konci sezení. Takových „nepopulárních“ témat bychom jistˇe nalezli více. Jak jsme však zjistili v našem experimentu, existují naopak také stimuly, které jsou „populární“ a participanti je „rádi“ volí. Tento problém byl pˇredbˇežnˇe zmínˇen již ve starších pracích (Bem – Honorton, 1994), v našem experimentu jsme si tohoto jevu povšimli velice výraznˇe. Jedná se pˇredevším o obrázky co možná nejménˇe urˇcité, ruzné ˚ textury, šumˇení, cˇ i pˇrímo obrázky analogické k intersubjektivním (patrnˇe fyziologicky) univerzálním prožitkum ˚ spojeným s ganzfeldem. V našem souboru byly proto „oblíbené“ napˇr. obrázky víˇrící vody ve vodopádu (šumení akustické i vizuální, pohyb, neurˇcitost..), prací praˇcka (kulatý buben, šumení vody), námˇestí plné lidí (ruch) cˇ i dokonce fotografie jídla vepˇro-knedlo-zelo (kulaté knedlíky). Response bias je nebezpeˇcný v obou pˇrípadech - at’ již v pˇrípadˇe nepopulárních obrázku, ˚ kterým se lidé vyhýbají, nebo naopak oblíbených, které si spíše vyberou. Plný rozsah zrádnosti response biasu se projeví, když ve vzorku (napˇr. poˇcítaˇcem) náhodnˇe vybraných stimulu˚ náhodou výraznˇe pˇrevažují právˇe stimuly populární / nepopulární, což muže ˚ fatálnˇe pokˇrivit výsledky celého experimentu. V pˇrípadˇe „kladného“ response biasu tak vˇedec podléhá pokušení response bias ignorovat a pˇrisoudit nebývale pozitivní výsledek experimentu napˇr. pouze telepatii. Tento pˇrípad se stal napˇr. v experimentech Daryla Bema (Bem – Honorton, 1994) a také v experimentu našem. Bližší rozbor naleznete v Diskusi. Nedávné práce (Murray et al., 2007) navrhují také využít jako induktory osoby s ruznými ˚ fobiemi, u kterých mužeme ˚ oˇcekávat mnohem prudší odezvu na stimul. Pokud je mi známo, podobný výzkum dosud nebyl realizován.

Zaˇrízení Experiment probíhal paralelnˇe ve dvou místnostech: místnosti pro induktora (Ma ) a místnosti pro percipienta (Mb ). Bˇehem realizace byly využity celkem tˇri místnosti ve tˇrech ruzných ˚ konfiguracích. Ve všech konfiguracích se místnosti nacházely na 4. podlaží Nové budovy VŠE na námˇestí W. Churchilla 4 v Praze na Žižkovˇe. V prvním pˇrípadˇe byly vzdáleny cca 20 metru, ˚ ve druhé konfiguraci cca 60 m, ve tˇretí cca 80m. Vzhledem ke vzdálenosti a pˇrirozené tlumící schopnosti zdiva byla zaruˇcena vizuální a zvuková izolace experimentálních místností. Nemožnost pruniku ˚ informace ze známých sensorických kanálu˚ byla tedy zajištˇena. Stínˇení elektromagnetických vln nebylo instalováno. Každá dvojice subjektu˚ absolvovala 2 sezení hned po sobˇe, s krátkou pˇrestávku mezi nimi, bˇehem které si mohli dojít na toaletu a odpoˇcinout si. Pˇri druhém sezení si dvojice role obrátila. Experiment asistovali 2 experimentátoˇri ( Exa , Exb ), pˇriˇrazení k pˇríslušným rolím induktora a percipienta. Experimentátoˇri obsluhovali techniku, provádˇeli participanty experimentem a podávali instrukce dle scénáˇre. Bylo dbáno na minimalizaci vzájemného fyzického kontaktu participantu˚ bˇehem pˇrestávky, zejména proto, aby si navzájem nepovˇedˇeli své zážitky a neodhalili tak pravou povahu experimentální procedury (Covert ganzfeld). 19 Response bias je typ kognitivního biasu (sklonu), který ovlivnuje ˇ výsledky statistických pruzkum ˚ u, ˚ kdy respondenti zodpovídají na otázky zpusobem, ˚ jakým si myslí, že experimentátor oˇcekává / chce, aby odpovˇedˇeli, namísto svého ˇ skuteˇcného pˇresvˇedˇcení. To muže ˚ nastat jednak pˇri kladení pˇríliš ovlivnujících otázek sugerujících nˇejakou odpovˇed’, cˇ i v situacích, kdy respondend radˇeji zvolí to, co se zdá být „morálnˇe správnou“ odpovˇedí. (Wikipedia, 2010a)

7

Místnost A Místností A (Ma ) oznaˇcujeme místnost ve které po cˇ as experimentu induktor pozoruje vybraný obrázek a vysílá jeho informaci k percipientovi. Induktor je usazen na židli u PC s induktorskou cˇ ástí podpurného ˚ SW. Induktora stále doprovází jemu vyhrazený experimentátor Exa , vybavený mobilním telefonem. Místnost B Místností B (Mb ) se rozumí místnost, ve které se zdržuje percipient (viz obr. 4).

Obrázek 2: Percipient v ganzfeld stavu. Patrná je aparatura pro navození ganzfeldového stavu. Byla vybavena pohodlným polstrovaným kˇreslem20 a dále zde byla instalována aparatura pro navození ganzfeld stavu. Ta se sestává z jedné lampy s cˇ ervenou žárovkou, matnˇe bílými „brýlemi“ na zakrytí zorného pole a notebooku s percipientskou cˇ ástí SW (AutoGanzfeld WebApp v0.5). Lampa21 osazená 60W cˇ ervenou žárovkou22 byla umístˇena do vzdálenosti cca 1,5 metru od kˇresla a namíˇrena na kˇreslo. ˇ Pocíta cˇ (notebook) v místnosti sloužil pro pˇrehrávání zvukové nahrávky bílého šumu a pro provozování percipientské cˇ ásti SW. Bílý šum Notebook byl vybaven velkými sluchátky a 30 minutovou nahrávkou bílého šumu (Wikipedia, ˇ 2010b). Typ sluchátek byl zvolen tak, aby zcela zakrýval percipientovy uši a zabranoval pruniku ˚ rušivých zvuku˚ zvenˇcí. 30 minutová nahrávka bílého šumu byla po prvních 10 minutách pˇrerušena krátkým, výrazným, ale neagresivním tónem, který percipientovi znaˇcil konec aklimatizaˇcní fáze (prvních 10 minut) a poˇcátek experimentální fáze (následujících 20 minut). 20 Bohužel vzhledem k možnostem na VŠE nebylo možno zaˇ rídit kˇreslo s opˇerkou hlavy, což participantum ˚ vcelku významnˇe snižovalo komfort pˇri relaxaci bˇehem ganzfeld fáze. 21 obyˇ cejná kanceláˇrská stolní lampa IKEA TERTIAL 22 Cervená ˇ reflektorová žárovka OSRAM SPOT R80, výkon 60W

8

V pˇrípadˇe neslyšících subjektu˚ byla sluchátka použita jen u tˇech se zbytkovým sluchem. Brýle Percipientovy oˇci byly zakryty „brýlemi“, zhotovenými z cˇ istˇe bílého pingpongového míˇcku (obrázek 3). Jednalo se o dvˇe anatomicky tvarované plastové „skoˇrápky“, které byly percipientovi pˇripevnˇeny na hlavu a vytváˇrely homogenní bílé zorné pole.

Obrázek 3: Matné „brýle“ používané pˇri navození ganzfeld stavu. Místnost byla dále vybavena digitální kamerou pro zaznamenávání percipientových slovních asociací bˇehem experimentální fáze. Percipienta doprovází asistent - experimentátor Exb

Komunikace a signály Bˇehem obou sezení byli participanti uzavˇreni ve svých místnostech a kromˇe pˇriˇrazeného experimentátora nebyl nikdo další pˇrítomen. Experimentátor ani subjekt bˇehem sezení neopouštˇeli místnost. Z duvodu ˚ synchronizace poˇcátku induktorova „vysílání“ s poˇcátkem experimentální fáze ganzfeld stavu bylo nezbytnˇe nutné aplikovat nˇejakou formu jednosmˇerné signalizace. Signalizace byla realizována prostˇrednictvím zaslání SMS zprávy cˇ i „prozvonˇení“ mobilními telefony. Veškeré signály byly zasílány výhradnˇe od Exa k Exb , tedy ve smˇeru, kde ani nemoˇ hou žádné informace ovlivnující výsledek experimentu proudit. Nejedná se tedy o metodologické pochybení. ˇ Bˇehem každého sezení byly postupnˇe zaslány 3 signály, indikující zacátek indukce (odpovídá ˇ ˇ poˇcátku experimentální fáze), ubehnutí 10 minut a konec komunikacní fáze (a tedy také indukce). Jiná komunikace známými prostˇredky neprobíhala.

Software Pro výbˇer stimulu, ˚ jejich promítání induktorovi i pˇredkládání sady percipientovi byla použita aplikace AutoGanzfeld WebApp. Úˇcelem aplikace byla automatizace výbˇeru a pˇredkládání stimulu˚ 23 a dále sbˇer dat od induktora24 a percipienta25 . AutoGanzfeld je webová aplikace vytvoˇrená autorem této práce za úˇcelem informatické podpory experimentu. Je zhotovena v jazyce PHP (Zend Framework) a data ukládá do PostgreSQL databáze. 23 V

souladu s požadavkem na double-blind povahu experimentu. MBTI testu. 25 který obrázek z c ˇ tyˇrcˇ lenné sady si vybral 24 Výsledek

9

Audiovizuální záznam Bˇehem experimentální cˇ ásti percipientova dlení v ganzfeld stavu byl poˇrizován audiovizuální záznam na digitální fotoaparát. Tyto záznamy mohou posloužit pro pˇrípadné budoucí kvalitativní analýzy. Záznamy z jednotlivých sezení jsou umísteny v pˇríloze (CD disk).

Dotazníky Bˇehem prubˇ ˚ ehu experimentu oba subjekty vyplnily postupnˇe dva ruzné ˚ dotazníky.

První z dotazníku˚ participanti vypracovali na poˇcátku induktorské fáze sezení. Jedná se o populární Myers-Briggs Type Indicator (MBTI), používaný zhusta k operativnímu urˇcení psychologických charakteristik cˇ lovˇeka. Dotazník sloužil k získání osobnostní charakteristiky úˇcastníku˚ pro pˇrípadné pozdˇejší porovnání s úspˇešnostmi v experimentu. Snaha identifikovat osobnostní atributy korelované s vˇetší úspˇešností v telepatických úkolech je ve výzkumu telepatie zcela klasickou ambicí. Druhotným významem dotazníku bylo „zabavit“ induktora bˇehem cˇ asové prodlevy, kdy se jeho protˇejšek - percipient - seznamoval s ganzfeld prostˇredím a procházel 10 minutovou teréninkovou fází. Dotazník byl vypracováván v cˇ eské verzi, online, prostˇredˇ nictvím webové stránky26 , která také zprostˇredkovala vyhodnocení. Ceský pˇreklad a vyhodnocoˇ vací metoda je vyhotovena dle knihy (Cakrt, 2002), která je v cˇ eském prostˇredí za klasický text o MBTI.

Druhý dotazník byl pˇredkládán po ukonˇcení obou sezení, pˇred odchodem úˇcastníku. ˚ Jednalo se o krátký formuláˇr, zjišt’ující osobní údaje (Jméno, pˇríjmení, datum narození), informace o vztahu s druhým participantem z páru a to prostˇrednictvím otázky na typ vztahu ( žádný vztah / známý / kamarád / partner / blízký pˇrítel / sourozenec / jiné), sílu vztahu (urˇcení probíhalo vyznaˇcením bodu na cˇ íselné ose od 1 do 100) a délku vztahu (v mˇesících cˇ i rocích.). Dotazník také obsahoval otázky zjišt’ující zda subjekt užívá nˇejaké léky upravující psychický stav a jeho postoj k tématu existence „mimosmyslového” pˇrenosu informací a dále sekci pro zhodnocení pocitu˚ z ganzfeld efektu a poznámky. Obvyklý cˇ as vyplnˇení byl 5-10 minut.

Experimentátoˇri Exa - Na induktorské pozici se vystˇrídala celá rˇ ada experimentátoru˚ (asistentu). ˚ V jednotlivých ˇ dnech to byli: Bc. Michal Opletal (VŠCHT) na pilotním prubˇ ˚ ehu, Bc. Václav Lahoda (FSV CVUT) den 1., Jan Beˇcev (VŠE) den 2. a 6. (s neslyšícími), Bc. Ondˇrej Havlíˇcek (VŠE KI) den 3., Ing. Jan Burian, Ph.D. (VŠE) den 4., Bc. Viktor Koželuh (VŠE KI) den 5., Helena Potmˇešilová (VŠE) den 7. (dvojˇcata).

Exb - Experimentátor na pozici percipienta (ganzfeld stav) byl ve všech dnech Ondˇrej Beˇcev. 26 http://testosobnosti.zarohem.cz/

10

Procedura Experimentu se úˇcastnilo 21 dvojic participantu˚ (N=42). Každá dvojice absolvovala dvˇe sezení následující jedno ihned po druhém. Mezi sezeními si úˇcastníci vymˇenili role induktora a percipienta, takže v experimentu oba participanti prošli obˇema rolemi. Po pˇríchodu a uvítání úˇcastníku˚ jim spoleˇcnˇe byly poskytnuty základní informace o prubˇ ˚ ehu experimentu27 , jeho délce atd. První pˇriˇrazení subjektu˚ k rolím probíhalo podle pravidla, že pozdˇejší pˇríchozí byl pˇriˇrazen jako induktor28 . Poté byli úˇcastníci odvedeni svými experimentátory do pˇríšlušných místností Ma (induktor), Mb (pericipient), kde jim byly poskytnuty další informace podle jejich role. Percipient byl po uvedení do své místnosti Mb obeznámen s ganzfeld procedurou, se specifiky ganzfeldového stavu a byl informován o poˇrizování audiovizuálního záznamu bˇehem experimentální fáze. Po uvedení do ganzfeldového stavu následoval celkem 30 minutový pobyt v této smyslové deprivaci (obrázek 4). Po celou dobu ganzfeldové procedury byl percipient pohodlnˇe posazen na kˇresle, uvolnˇenˇe relaxoval, oˇci mˇel otevˇrené, ale zakryté neprusvitnými ˚ „ganzfeldovými brýlemi“29 , na které bylo ze vzdálenosti cca 1 m promítáno cˇ ervené svˇetlo, a tak vznikalo homogenní cˇ ervené zorné pole. Uši mˇel percipient zakryt velkými sluchátky, izolujícími pˇred vlivem zvuku˚ zvenˇcí, do kterých byla pouštˇena zvuková linka bílého šumu30 . Percipientuv ˚ pobyt v ganzfeld stavu se sestával z 10 minutové aklimatizaˇcní fáze, následované 20 minutovou experimentální (komunikaˇcní) fází. Délka jednotlivých fází byla zvolena na základˇe metaanalýz starších výzkumu˚ (Eysenck – Sargent, 1994, s. 77) Smyslem aklimatizaˇcní fáze bylo umožnit percipientovi navyknout si na nové a neznámé ganzfeld prostˇredí, uvolnit se, odbourat pˇrípadný stres a normalizovat fyziologický stav subjektu. ˚ Po uplynutí aklimatizaˇcní fáze signalizoval jednoduchý akustický signál do sluchátek poˇcátek komunikaˇcní fáze. Induktor Po uvedení do své místnosti byl induktorovi prostˇrednictvím poˇcítaˇcové aplikace pˇredložen MBTI ˇ test. Casová délka vypracování se pohybovala okolo 10 minut. Pokud subjekt nestihl dokonˇcit vypracování dotazníku˚ do zahájení komunikaˇcní fáze, byl mu poskytnut prostor po jejím skonˇcení. Komunikaˇcní fáze je popsána dále.

Po ukonˇcení prvního sezení a krátké pˇrestávce se role participantu˚ vymˇenila - subjekt, vystupující v prvním prubˇ ˚ ehu jako induktor zastával roli percipienta a vice versa. Druhé sezení experimentu probíhalo stejným zpusobem ˚ jako první, s tím, že experimentální SW byl zaˇrízen tak, aby pro druhé sezení stejného páru vyˇradil z databáze setu˚ set vybraný v prvním sezení31 . Experimentátoˇri zustávali ˚ pˇri obou sezeních stále ve stejných místnostech, aby každý z asistentu˚ podával instruktáž ke stále stejné cˇ ásti experimentu. 27 V zájmu zachování Covert Ganzfeld designu jim bylo sdˇ eleno, že se jedná o dva paralelnˇe bˇežící experimenty, které spolu nesouvisí. 28 Nˇ ekteˇrí úˇcastníci pˇricházeli ve spˇechu pˇresnˇe na cˇ as cˇ i s malým zpoždˇením, byli fyzicky a psychicky rozrušení a bylo tedy vhodné jim poskytnout nˇejaký cˇ as na uklidnˇení, usazení tepu srdce atd. k cˇ emuž se induktorská role výteˇcnˇe hodí, ˇ protože prvních cca 15 minut induktor pouze vyplnuje MBTI test osobnosti. 29 Poloviny rozpuleného ˚ pingpongového míˇcku. 30 Specifický druh šumu. Bližší informace naleznete napˇ r. na: http://en.wikipedia.org/wiki/White_noise 31 Aby nebyl náhodou vylosován podruhé ve stejné dvojici, což by urˇ citˇe vedlo k nežádoucím vlivum ˚ na percipientovu volbu.

11

Po ukonˇcení druhého sezení experimentu byly participanti spoleˇcnˇe uvedeni do místnosti Mb a vypracovali druhý dotazník. Po jeho odevzdání jim byl odkryt pravý cíl experimentu, obdrželi informaˇcní materiály a dozvˇedˇeli se své výsledky.

ˇ fáze32 Komunikacní Bˇehem této 20 minutové fáze se percipient nacházel v ganzfeld prostˇredí. Percipient je ponoˇren do stavu smyslové deprivace, ve které u nˇekterých osob dochází k prožívání rozliˇcných barevných vjemu, ˚ pˇreludu, ˚ cˇ i ojedinˇele dokonce konkrétních halucinaˇcních výjevu. ˚ Hypotéza multimodálního ganzfeld experimentu pˇredpokládá, že odepˇrení smyslových podnˇetu˚ uˇciní cˇ lovˇeka vnímavˇejšího k pˇrípadným podnˇetu˚ telepatickým. Percipientuv ˚ úkol bˇehem experimentální fáze spoˇcíval ve verbálním reportování vizuálních cˇ i akustických vjemu˚ a dalších svých pocitu. ˚ Výjevy subjekt popisoval krátce a struˇcnˇe, v momentˇe kdy dosáhl nejvyšší intenzity nebo kdy se již zaˇcínal vytrácet. Tato metoda je také pˇrevzatá z referenˇcního experiementu, a jejím smyslem je zabránit v deformaci spontaneity výjevu˚ vyššími pochody spojenými s pˇríliš intenzivním verbálním projevem. Tyto verbální reporty byly zaznamenávány, a pˇredstavují kvalitativní složku experiementu33 . Pˇri instruktáži bylo dbáno na co nejmenší možné ovlivnˇení subjektu˚ co do obsahu a formy vjemu. ˚ Byli pouze upozornˇen, že nˇeco takového se muže ˚ dostavit a jak reportovat. Reportování probíhalo bˇehem ganzfeld stavu, participant slyšel svuj ˚ hlas i pˇres šum ve sluchátkách. Induktorovým úkolem bylo celkem po 20 minut sledovat a vnímat pˇredložený statický stimul, zobrazený na poˇcítaˇcovém displayi34 . Prvních 10 minut si mˇel pozornˇe prohlížet pˇredkládaný obrázek, snažit se ho do detailu zapamatovat. Bˇehem této doby byl 1-2 krát požádán induktorem, aby mu se zavˇrenýma oˇcima vyprávˇel, co je na obrázku. Induktor byl pobízen aby se pokusil vcítit a popsat, jak se cítí osoby na obrázku (pokud tam nˇejaké byly), cˇ i jak na nˇej obrázek pusobí, ˚ co v nˇem vyvolává za emoce a pˇredstavy. Smluvený signál od Exb indikoval experimentátorovi Exa uplynutí poloviny komunikaˇcní fáze. V druhé polovinˇe se induktor stále zabýval stimulem, tentokrát se jej však mˇel pokusit pˇrekreslit na papír a pˇripojit popis výjevu vlastními slovy. Cílem všeho tohoto poˇcínání bylo pˇrimˇet induktora aby se po 20 minut intenzivnˇe zabýval obrázkem a nepolevoval v pozornosti a zaujetí35 . 32 Také

jako „experimentální fáze“. k výraznˇe vyšší nároˇcnosti na adekvátní zpracování a interpretaci kvalitativních výsledku˚ však tyto nejsou zahrnuty do výstupu ani tohoto experimentu, ani mé diplomové práce. Poslouží však jako materiál pro pˇrípadné další práce v budoucnu. 34 Obrázek byl vybrán softwarem takovým zpusobem, ˚ že program nejprve náhodnˇe vybral jeden ze 7 setu˚ stimulu˚ a z takto vybraného 4-ˇclenného setu opˇet náhodnˇe vylosoval jeden obrázek jako stimul. Viz sekce Stimuly. 35 Praxe ukázala, že navzdory vcelku „promyšleným“ postupum ˚ jak zaujmout induktora, se cˇ ást participantu˚ brzy zaˇcala nudit a místo obrázkem se zabývali bloumáním po místnosti. Úkol, jak úlohou induktora zaujmout, byl pro experimentátory opravdu nároˇcný. 33 Vzhledem

12

Obrázek 4: Percipient v ganzfeld stavu.

Fáze hodnocení Bezprostˇrednˇe po skonˇcení komunikaˇcní fáze byl percipient šetrnˇe vyjmut z ganzfeld aparatury ˇ a byla mu prostˇrednictvím AutoGanzfeld aplikace pˇredložena ctveˇ rice fotografií na LCD display. Jednalo se o stejný 4-ˇclenný set, ze kterého byla právˇe jedna fotografie náhodnˇe vybrána a zobrazena induktorovi bˇehem komunikaˇcní fáze. Úkolem percipienta bylo vybrat ze cˇ tyˇr variant tu fotografii, která je dle jeho názoru nejpodobnˇejší vizuálním cˇ i akustickým prožitkum ˚ z experimentální fáze ganzfeld stavu, nebo mu k tˇemto prožitkum ˚ nˇejak jinak intuitivnˇe „sedí“. Jednalo se tedy o dotazování prostˇrednictvím forced-choice question. Souˇcástí designu bylo double-blind zajištˇení, tedy ani percipient, ani experimentátor Eb nevˇedˇeli, jaký z pˇredložených obrázku˚ je ten „správný“, což je zcela fundamentální požadavek u všech studií zkoumajících telepatii. Jakmile percipient dokonˇcil hodnocení, byla zahájena pˇrestávka a posléze vymˇenˇeny role.

ˇ Pilotního prub ˚ ehu, který zahrnoval 4 sezení, se úˇcastnily 2 dvojice participantu˚ a 2 experimentátoˇri. Probˇehl 29. 3. 2010 a bylo pˇri nˇem ovˇerˇ eno správné navržení experimentálního scénáˇre a funkˇcnost používaného software AutoGanzfeld WebApp. 42 experimentálních sezení (21 páru) ˚ bylo provedeno v sedmi experimentálních dnech, mezi 8. 4. 2010 a 23. 4. 2010. Celková doba dvou sezení (1 pár participantu) ˚ byla do 120 minut. Výsledky Obvykle publikované práce studie MMGF používají sofistikované sady statistických metod k vyhodnocování svých výsledku. ˚ Tento experiment však byl provozován jedním studentem jakožto souˇcást diplomové práce a nikoliv profesionálním týmem kvalifikovaných a placených kognitivních vˇedcu, ˚ kteˇrí by práci mˇeli jako svuj ˚ hlavní výzkum. To urˇcuje jak rozsah práce, kterou je možno výzkumu vˇenovat, tak i odborné možnosti pˇri interpretaci získaných výsledku, ˚ dané úrovní mé (ne)kvalifikovanosti na poli statistického zpracování dat.

13

Statistiky správného identifikování cíle Pokud by pˇri participantovˇe volbˇe odpovˇedi hrála roli pouze náhoda (H 0 ), oˇcekávali bychom 1011 správných voleb (správné identifikování cíle, CTI) z celkových 42 pokusu˚ (25%). Pozorovaný poˇcet CTI = 10 odpovídá „hit rate“ 23,8% (pst. správného urˇcení cíle), což je takˇrka na míˇre náhody. H 0 pˇredpokládala náhodnost jevu, tedy hit rate = 0,25 H 1 pˇredpokládala hit rate >= 0,36 Zjištˇená hit rate je menší než pˇredpokládaná v H 1 , H 0 tedy nebyla zamítnuta na hladinˇe významnosti α = 0, 005.

ˇ Zjištˇená hit rate nás ovšem neopravnuje ani k pˇrijetí H 0 za pravdivou. Na základˇe výsledku˚ se mužeme ˚ domnívat: 1. že H 0 skuteˇcnˇe platí a zjištˇený rozdíl souvisí pouze s náhodými chybami spojenými s empirickým pokusem. 2. cˇ i že H 0 neplatí, avšak neliší se od ní tak výraznˇe, jak jsme pˇredpokládali v H 1 . To je možno ovˇerˇ it novou formulací H 1 a zvýšením poˇctu mˇerˇ ení, aby bylo možno ovˇerˇ it neplatnost H 0 . Vzhledem k hit rate 32,5% zjištˇené v puvodním ˚ experimentu (Pütz et al., 2007) výsledky mého ˇ experimentu tento experiment ani nepotvrzují, ani nezpochybnují. Vzhledem k malému poˇctu mˇerˇ ení tedy výsledky mého experimentu nemohou dát žádnou informaci k výstupum ˚ Freiburské studie. Pro budoucí relevantní pokus o reprodukci Freiburského experimentu je tˇreba realizovat alesponˇ 120 mˇerˇ ení. Binomická rozdˇelení pro oˇcekávané hodnoty a pro namˇerˇ ená data jsou zanesena v grafu 5.

Obrázek 5: Binomické rozdˇelení pro H 0 , H 1 a experimentálnˇe získaná data. 14

ˇ Korelace mezi CTI a dalšími promennými ˇ Meziskupinová srovnání úspˇešností pˇri správném identifikování cíle. Cást vzorku byla tvoˇrena speciálnˇe vybranými subjekty trojího typu, u kterých jsem chtˇel pˇrezkoumat potenciální odlišné (úspˇešnˇejší) výsledky. Jednalo se o média, neslyšící mládež a „dvojvajeˇcná“ dvojˇcata. Vzhledem k poˇctu subjektu˚ ve skupinách jsou výsledky chápány a pˇredkládány jako explorativní výzkum. Média Experimentu se zúˇcastnily 2 média (viz sekce Subjekty), léˇcitelé provozující „léˇcení na dálku“. Dosáhli výjimeˇcných výsledku˚ - 100% úspˇešnost pˇri identifikování cíle (percepci), které však vzhledem k poˇctu pokusu˚ (2) nedosahují statistické významnosti (p-hodnota = 0,0625, binomické rozdˇelení B4 (0, 25)36 ) Pˇri indukci bylo úspˇešné médium v jednom páru. Každé médium bylo pˇriˇrazeno do páru s nemédiem, obyˇcejným participantem37 . Dvojice obsahující subjekt AS ( muž, 53 let) správnˇe identifikovala cíl v obou pokusech (to jest „v obou smˇerech“) , což se žádné jiné dvojici nepodaˇrilo. Pár se subjektem MR (59, žena) správnˇe identifikoval cíl, když byla MR jako percipient; v opaˇcném smˇeru se CTI nepodaˇrilo. Byla tedy zaznamenána 100% úspˇešnost správného urˇcení cíle, když byla média percipienty, a 50% úspˇešnost když byla jako induktoˇri. Neslyšící Specifickou skupinu tvoˇrili 4 neslyšící úˇcastníci. Byli rozdˇeleni do dvou dvojic. Oproti oˇcekáváním byly jejich výsledky velmi špatné a ke správné identifikaci cíle nedošlo ani pˇri jednom ze 4 pˇrenosu. ˚ Vˇetšina z neslyšících také alesponˇ po cˇ ást doby pobytu v ganzfeld stavu podˇrimovala. Odˇríznutí od vizuálních stimulu˚ a uvedení do klidu sice utlumilo primární smysl, ale oproti oˇcekáváním nevedlo k uplatnˇení telepatického pˇríjmu informací. ˇ Dvojcata Studie zahrnovala jeden pár dvojvajeˇcných dvojˇcat. Ke správné identifikaci cíle nedošlo ani pˇri jednom ze 2 pˇrenosu. ˚

Osobnostní faktory Nˇekteré starší studie nalezly signifikantní a významné korelace mezi urˇcitými osobnostními rysy a pozitivnímy výsledky v ganzfeld experimentu. Souhrnné výsledky experimentu˚ Honortona a Bema (Bem – Honorton, 1994) ukazují signifikantnˇe lepší výsledky u osob z FP (F - feeling, P perceiving) charakteristikou dle MBTI testu. Statistiky také pˇrekvapivˇe ukazují mírnˇe negativní korelaci mezi extroverzí a úspˇešností, což je výsledek proti oˇcekávání. Dále byly ohlášeny lepší výsledky u osob provozujících meditativní cviˇcení, procviˇcujících nˇejakou formu zamˇerˇ ování pozornosti a u kreativních subjektu˚ cˇ i osob s umˇeleckými schopnostmi. Autoˇri také uvádˇejí, že dle literatury je celkovˇe nejkonzistentnˇejším faktorem víra v existenci psi fenoménu. MBTI test byl použit také ve studii s ganzfeldem a podprahovými stimuly (Kanthamani – Palmer, 1993), kde se projevila jen jediná statisticky významná negativní korelace a to u charakteristiky J ( Judging ). To je v souladu s nálezem experimentu˚ Bema a Honortona a efekt horších výsledku˚ percipientu˚ s J charakteristikou se projevil (nesignifikantnˇe) i v našem vzorku. Freiburská studie (Pütz et al., 2007) nalezla signifikantní a významnou korelaci osobnostního faktoru Svˇedomitost (Conscientiousness) dle použitého testu NEO-FFI. 36 Zde 37 Tj.

a dále znaˇcí Bn (p) binomické rozdˇelení z n pokusu˚ s pravdˇepodobností úspˇechu p. participantem, který nepatˇril do žádné z kategorií média, neslyšící nebo dvojˇcata

15

Naše studie sledovala 4 osobnostní faktory: vnímání okolního prostˇredí (I - introvert, E - extrovert), získávání informací (S - senses, N - intuition), zpracování informací (T - thinking, F feeling) a životní styl (J - judging, P - perceiving) hodnocené dle standardního cˇ eského pˇrekladu ˇ MBTI testu (Cakrt, 2002). Žádná statisticky významná korelace mezi úspˇešností (hit rate) a osobnostním faktorem nebyla nalezena ani na stranˇe induktora, ani percipienta (viz tabulka 1). Nejvýznamnˇejší (statisticky nevýznamná) korelace byla nalezena u charakteristiky T (thinking, myšlení) a to stejná (r = 0,167, p-hodnota = 0,1) pro induktory i percipienty. Tyto výsledky mluví proti tvrzením Honortona a Bema, ovšem statisticky nevýznamnˇe. MBTI indukce percepce

E 0,030 -0,010

I -0,083 0,083

N 0,017 -0,050

S -0,028 -0,028

F -0,065 -0,065

T 0,167 0,167

J -0,125 -0,063

P 0,054 0,011

Tabulka 1: Korelace mezi MBTI osobnostními faktory a pravdˇepodobností zásahu (hit rate). Žádné statisticky významné korelace nebyly nalezeny.

Covert vs. pˇriznaný ganzfeld Sledovali jsme také, zda souvisí adaptace „covert“ podmínek s lepšími výsledky, cˇ i ne. Na našem vzorku byla nalezena pouze slabá a statisticky nevýznamná korelace ve prospˇech covert varianty.

Stimul-specifické míry identifikace Bˇehem experimentu jsme si povšimli, že dochází k jevu zjevnˇe nerovnomˇerného rozložení „popularity“ pˇri volení obrázku˚ ve fázi hodnocení, což bylo potvrzeno pˇri pozdˇejším zpracování dat. V této sekci pˇredkládáme kvantitativní analýzu zmínˇeného jevu, spoˇcívající ve zkoumání stimulspecifické hit rate a stimul-specifické popularity. Pokus o kvalitativní zhodnocení, vysvˇetlení a popsání jevu „stacking effect“ naleznete v kapitole 7, sekci response bias.

Stimul-specifické míry identifikace Zkoumání stimul-specifické míry identifikace, aneb stimul-specifické hit rate je zkoumání, zda a jak souvisí cˇ etnost úspˇešné identifikace obrázku (N CT I ) s poˇctem jeho indukcí (N indukov´an ). Stimul-specifická míra identifikace budiž formálnˇe definována jako: T CT I = N CT I /N indukov´an ˇ Graf 6 znázornuje rozložení stimul-specifické míry identifikace na souboru obrázku˚ použitých v naší studii.

16

Obrázek 6: Graf stimul-specifických mˇer identifikace. Zkoumá souvislost mezi poˇctem správných rozpoznání stimulu (N CT I ) a poˇctem jeho indukcí (N indukov´an ). Vidíme, že nˇekolik stimulu˚ bylo ˇ rozeznáno pokaždé, když byly vysílány. Osy (1/1, 1/2, 1/4) ukazují pˇredˇely mezi pomˇery. Císla u cˇ ervených puntíku˚ znaˇcí cˇ etnosti dané kombinace.

Stimul-specifická popularita Zkoumáním stimul-specifické popularity se snažím zjistit, zda existují takové obrázky, které jsou percipientem vybírány takˇrka pokaždé, když jsou nabídnuty, a to bez ohledu na to, zda aktuálnˇe byly cˇ i nebyly indukovány. Stimul-specifická popularita je definována: T popularita = N vybr´an /N uk´az´an ˇ Graf 7 znázornuje rozložení stimul-specifické popularity na souboru obrázku˚ použitých v naší studii.

17

Obrázek 7: Graf stimul-specifické popularity. Znázornuje ˇ popularitu obrázku, ˚ tedy souvislost mezi poˇctem percipientských výbˇeru˚ obrázku (N vybr´an ) a poˇctem jeho nabídnutí (N uk´az´an ). Osy ˇ (1/1, 1/2, 1/4) ukazují pˇredˇely mezi pomˇery. Císla u cˇ ervených puntíku˚ znaˇcí cˇ etnosti dané kombinace.

Aby výše rozvedená analýza dosáhla svého významu, bylo by tˇreba zanalyzovat, zda existuje souvislost mezi T CT I a T popularita , tedy zda koreluje vyšší stimul specifická míra identifikace s vyšší stimul-specifickou popularitou. Pokud ano, znamenalo by to, že anomální výsledek je zpusoben ˚ pouhou obecnˇe vyšší „pˇritažlivostí“ obrázku jako takového. V tomto experimentu nemá smysl výše uvedenou analýzu provádˇet, protože získané výsledky nevykazují anomální hit rate. Domnívám se však, že u každého experimentu s obdobným designem a pozitivními výsledky by mˇelo být provedeno ovˇerˇ ení na (ne)pˇrítomnost tohoto efektu. Diskuse a shrnutí Je nutno mít na pamˇeti, co vlastnˇe bylo výsledkem puvodní ˚ Freiburské studie (Pütz et al., 2007). Ta ukázala, že dochází ke statisticky významné korelaci mezi obrázkem pˇredloženým jednomu subjektu a obrázkem zvoleným druhým subjektem, aniž by se tyto snažily o komunikaci pravdˇepodobnost výbˇeru správného obrázku byla 32,5%. Naše výsledky tento jev nepotvrzují (vzhledem k velikosti našeho vzorku jej však ani nevyvrací). Výsledek tohoto experimentu však v žádném pˇrípadˇe nedokazuje ani neukazuje k neexistenci telepatie. Spíše naznaˇcuje, že výsledek Freiburské studie muže ˚ být zpusoben ˚ aspektem „netelepatické“ povahy, napˇríklad stacking effectem. Aˇckoliv výsledky tohoto experimentu nakonec nemohou pˇrinést žádné pˇrímé vyjádˇrení k výsledkum ˚ Freiburské studie, pˇrinášejí rozliˇcné sekundární poznatky. Poˇcínaje tím, že se nepodaˇrilo prokázat pˇrítomnost anomálního efektu o míˇre rovné cˇ i vyšší než 36%. Dále pˇrináší poznatky o úspˇešnostech nˇekterých specifických skupin subjektu˚ (média, neslyšící, dvojˇcata) a rozebírá problém response biasu. 18

Pozorované kvalitativní fenomény Závažným tématem nejen experimentu˚ s telepatií je „nenáhodnost“ náhodného výbˇeru stimulu. ˚ Respektive: problém nastává, jestliže dojde souˇcasnˇe k nerovnomˇernému výbˇeru cílu˚ pˇredložených induktorovi, a nerovnomˇerné „popularitˇe“ obrázku. ˚ Kombinace tˇechto dvou faktoru˚ muže ˚ vést sama o sobˇe k anomálním statistickým výsledkum ˚ 38 , které jsou však psychologickˇ ého puvodu, ˚ a neopravnují k pˇrijetí hypotézy o anomální (telepatické) komunikaci. Nerovnomˇernost výbˇeru setu˚ a stimulu˚ je možno vysvˇetlit špatným ošetˇrením pseudonáhodné funkce v obslužném programu. To bylo expost po provedení experimentu ovˇerˇ eno a skuteˇcnˇe použitá funkce pro generování náhodných cˇ ísel produkovala hodnoty o výraznˇe nerovnomˇerném rozdˇelení. Apriorní nerovnomˇernost „popularity“ vybírání urˇcitých obrázku˚ je dána jevem response bias. Aˇckoliv byl problém response bias zohlednˇen pˇri výbˇeru obrázku˚ do databáze (viz sekce Stimuly, výše), nepodaˇrilo se mu zcela zabránit. Vˇec je diskutována níže. ˇ Na mnoho problému˚ behaviorálních metod upozornují mj. Moulton s Kosslynem (Moulton – Kosslyn, 2008) a podporují tak svou tezi o nutnosti náhrady behaviorálních experimentu˚ objektivnˇejšími, neurovˇednými. Tvrdí, že „absence normálního vysvˇetlení neospravedlnuje ˇ pˇrijetí paranormálního vysvˇetlení“, což je však také problematický výrok, zejména vzhledem k chápání normálního a paranormálního (viz sekce Co je normální a co paranormální). Problém response bias je však typickým pˇríkladem anomálního výsledku, nezakládajícího nárok na oprávnˇenost teze o anomální komunikaci. Response bias: Bˇehem experimentu se projevila neˇcekanˇe silná preference subjektu˚ volit urˇcité konkrétní obrázky. ˇ Cást subjektu˚ spontánnˇe vysvˇetlovalo duvod ˚ své volby, jejich odpovˇedi se cˇ asto podobaly a vypovídaly o projevení response biasu. Z jejich výpovˇedí a z vlastního pozorování kvalitativních znaku˚ „populárních“ obrázku˚ dospíváme k následujícímu poznatku: Hypotéza pˇredpokládala, že pobyt v MMGF deprivaci umožní projevení „vjemu“ ˚ z pˇrípadné telepatické komunikace. Namísto toho v mnoha pˇrípadech stála za volbou podobnost obrázku s artefakty ganzfeld prostˇredí, tedy podobnost „technického“ rázu mezi obrázkem a ganzfeldovými stavy. Na základˇe jak spontánních výpovˇedí mnoha subjektu˚ po skonˇcení ganzfeldu, tak i vlastního zážitku mužeme ˚ identifikovat nˇekolik typických „artefaktu“ ˚ ganzfeld stavu, které jsou víceménˇe intersubjektivní, univerzální, a patrnˇe souvisí s povahou lidské percepce. Typické artefakty (klamy) jsou: 1. pocit pˇrítomnosti vody cˇ i vichru, vodopádu, hukot startujícího letadla (souvisí s bílým šumem), 2. iluze kruhu, svˇetel a barev sbíhajících se doprostˇred zorného pole do kruhu, 3. pocit šumu, ruchu, neklidu (bílý šum v kombinaci s vizuální deprivací vedoucí k barevným mžitkum ˚ a pˇrelévání tvaru). ˚ Tyto artefakty prostˇredí prokazatelnˇe souvisí s preferencí tˇech obrázku˚ ze setu, které více než ostatní odpovídají prožitkum ˚ z artefaktu. ˚ 38 tj. napˇ r. významnˇe vyšší, nebo naopak nižší míˇre korelace mezi indukovanými stimuly a obrázky vybranými percipientem, oproti míˇre náhody.

19

Aˇckoliv Freiburská studie tento problém cˇ ásteˇcnˇe zmínila, je tato studie, pokud je mi známo, první, která se tímto problémem zabývá soustavnˇeji. Aˇckoliv response bias sám o sobˇe nezodpovídá za anomální výsledky, muže ˚ se tak stát pˇri kombinaci s nerovnomˇerným výbˇerem stimulu˚ pro induktora. Tento jev se nazývá „stacking effect“ a muže ˚ zpusobit ˚ jak pozitivní (kladná odchylka od náhody) tak negativní (pod mírou náhody) zdánlivˇe anomání výsledky. Uvedené zjištˇení, spolu s prvotním vymezením druhu˚ artefaktu, ˚ považuji také za jeden z úspˇechu˚ této studie.

Výše popsaný jev byl do jisté míry oˇcekáván a pˇrízpusobil ˚ jsem mu výbˇer stimulu, ˚ pˇresto pˇres veškeré snahy o výbˇer co nejkonkrétnˇejších a tematicky homogenních obrázku˚ se v sadˇe vždy našel obrázek „ménˇe urˇcitý“ než ty ostatní. Participanti pak zhusta preferovali právˇe tyto neurˇcité obrázky, cˇ i obrázky podobné klamum ˚ ganzfeld stavu. Populární byly napˇr.: obrázek pouštˇe (zvolen 3x , indukován 0x), velké kopretiny (zv. 4x, ind. 1x), obraz „Staˇrec dní“ Wiliama Blakea (zv. 5x, ind. 2x), obraz bouˇrící vody ve vodopádu (zv. 4x, ind. 4x) a obrázek skal a kamenu˚ (zv. 3x, ind. 1x). ˇ Oproti tomu obrázky znázornující konkrétní nezamˇenitelné výjevy, napˇr. technického rázu jako mobilní telefon, traktor, autobus, cˇ i kartáˇcek na zuby nebyly zvoleny ani jednou, aˇckoliv byly také vysílány.

Následující anekdotické pˇríklady ilustrují response bias (apriorní preferenci) dle výše popsaných principu. ˚ Subjekt MB uvedl, že vybírá obrázek - fotografii jídla „vepˇro-knedlo-zelo“ proto, že „knedlíky jsou kruhové a to se podobá (jeho) zážitkum ˚ z ganzfeldu“. Podobný vliv se projevil (jindy) u výbˇeru oranžových pomeranˇcu. ˚ U výbˇeru obrázku automatické praˇcky bylo uvedeno, že to je kvuli ˚ „tomu kruhovému bubnu uprostˇred“. Další participanti (AS, VM aj.) nezávisle vybrali obrázek velkého rušného námˇestí v asijském velkomˇestˇe, protože „je tam šum, jak tam spˇechají davy lidí, blikají svˇetla reklam..“. Jindy subjekt vybral obrázek kamenu˚ (šedé plochy skály) protože jsou „neurˇcité, nejasné, zalomené“.

Zhodnocení dotazníku ˚ a zážitku ˚ subjektu ˚ Velké množství úˇcastníku˚ v závˇereˇcném dotazníku uvádˇelo ruzné ˚ negativní pocity bˇehem pobytu v ganzfeld stavu. Na poˇcátku pobytu participanti cˇ asto pocit’ovali stísnˇenost a nevolnost. V pozdˇejších cˇ ástech deprivace se projevovala únava a usínání, dezorientace a pálení oˇcí. Nˇekolik participantu˚ také ve smyslové izolaci upadlo do dˇrímoty. V pˇrípadˇe neslyšících se jednalo o 3 ze 4, u ostatních úˇcastníku˚ byl jev spíše ojedinˇelý. Jeden úˇcastník (VR) bˇehem ganzfeldu stále stˇrídavˇe nakrátko upadal do dˇrímoty, naˇcež se ihned probral a reportoval rozliˇcné obrazy. Cíl však správnˇe neidentifikoval. Výše uvedené nepˇríjemné pocity však nikdy úˇcastníkum ˚ nezabránily v dokonˇcení sezení a v naprosté vˇetšinˇe vˇetšinˇe pˇrípadu˚ byly oznámeny až po našem explicitním dotazu na toto téma.

Nápady pro budoucí replikace Zjištˇené kvantitativní a kvalitativní poznatky dávají inspiraci k pˇrijetí nˇekterých nových opatˇrení pro pˇrípadné budoucí experimenty podobného druhu.

20

ˇ technického rázu Námety 1. Dukladnˇ ˚ ejší ošetˇrení generátoru náhodných cˇ ísel, spojená s kontrolou rovnomˇernosti rozdˇelení generovaných hodnot a to na relevantnˇe velkém vzorku cˇ ísel. ˇ 2. Vˇetší množství subjektu, ˚ respektive meˇrení, umožnující skuteˇcné ovˇerˇ ení výsledku Freiburské studie. 3. Praxe ukázala negativní reakce participantu˚ na absenci bílých plášt’u˚ u experimentátoru. ˚ Aˇckoliv je tento námˇet mínˇen zpola humornˇe, skuteˇcnˇe se ojedinˇele vyskytlo zklamání nad nepˇrítomností bílého odˇení a duvˇ ˚ era ve vážnost experimentu oˇcividnˇe rapidnˇe poklesla. Každý pˇrece ví, že bez bílého pláštˇe nelze provozovati žádnou seriózní vˇedu... Ošetˇrení response-biasu Vzhledem k tomu, že i pˇri snaze o výbˇer co nejkonkrétnˇejších, nejmonotematiˇctˇejších a vzájemnˇe co nejodlišnˇejších obrázku˚ se mezi nimi najde vždy nˇejaký ménˇe konkrétní a také vzhledem k ne zcela pˇredvídatelným reakcím subjektu˚ na obrázky (napˇr. v cˇ em všem dokáží najít „kruhovitost“, „neurˇcitost“ cˇ i „ruch“) navrhuji použít opaˇcný pˇrístup - set složit ze 4 ekvivalentnˇe neurˇcitých stimulu, ˚ vzájemnˇe velice podobných. Napˇríklad 4 barevné varianty stejného geometrického obrazce, 4 ruzné ˚ mlžné oblaky, 4 stejnˇe komplexní abstraktní „ˇcáranice“, cˇ i pouze 4 plochy ruzných ˚ barev, z nichž ani jedna nebude cˇ ervená ani bílá (podobnost s ganzfeld stavem). Takové opatˇrení by však bylo v rozporu se zámˇerem pˇredkládat induktorum ˚ poutavé a emocionálnˇe zabarvené stimuly, které je zaujmou. Obávám se dále, že ani takové opatˇrení by možná nezabránilo projevu apriorních preferencí pro urˇcité stimuly. Nabízí se proto otázka, zda nenarážíme na hranice behaviorálních metod a není výhodnˇejší zvolit v duchu výzvy Moultona a Kosslyna napˇr. cestu sledování korelací EEG signálu, ˚ cˇ i zobrazovací metodu fMRI. Specifické subjekty V duchu myšlenky induktivní metody je dobré opˇet zaˇclenit do vzorku specifické typy subjektu˚ pro úˇcely explorativního výzkumu. Výbˇer by samozˇrejmˇe mˇel být podložen nˇejakou domnˇenkou. Do pˇríští studie navrhuji tyto skupiny: ˇ z pražské Waldorfské školky - prý by tam mˇeli s dˇetmi provozovat nˇejaká cviˇcení 1. Deti související s rozvojem „parapsychologických schopností“ a potenciálnˇe by mohli mít zájem úˇcastnit experimentu typu MMGF. 2. Média - osoby uvádˇející své parapsychologické schopnosti. Výsledky této studie naznaˇcují jejich vˇetší úspˇešnost pˇri percepci. Jev je však nutno ovˇerˇ it na vˇetším vzorku. ˇ oponentury Námety Oponent mé diplomové práce39 upozornil na to, že design experimentu je položen tak, jako by pˇredpokládal, že informace vstupuje pˇrímo do vˇedomí. Hypotetická telepaticky pˇrijatá informace však muže ˚ do lidské mysli vstupovat i na jiných úrovních, napˇríklad na nevˇedomé, kdy vlastnˇe vedomˇe vubec ˚ nereflektujeme její pˇríjem - tedy že došlo ke vjemu. A pokud tomu tak je, mˇela by tedy být její získání testovatelné podobnou metodou, jakou se to provádí napˇr. u experimentu˚ s podprahovým vnímáním. 39 doc.

ˇ Ing. Ivan M. Havel CSc., Ph.D. z CTS AV CR

21

Teoretické pozadí takové hypotézy poskytuje Richard Broughton ve své pamˇet’ovˇe-emoˇcním modelu (PEM) mimosmyslového vnímání (Broughton, 2006).

Tato hypotéza by mohla být s výhodou testována využitím subjektu˚ s ruznými ˚ specificikými fobiemi. Výhodnost využití fobických reakcí spoˇcívá v tom, že dokáží u daných osob vyvolat fyziologické odezvy40 , aniž by musel být odpovídající vjem registrován vˇedomím. To se projevuje v tˇelesných reakcích fobiku˚ na podprahové vizuální stimuly zobrazující inkriminovaný obávaný pˇredmˇet (napˇr. pavouci u arachnofobiku). ˚ Tyto reakce se u fobiku˚ objevují i pˇres to, že si nejsou spatˇrení obávaného objektu vˇedomi a byli by ochotni odpˇrísáhnout, že nic takového nevidˇeli. Pokud chceme testovat, zda telepatie náhodou nefunguje spíše na nevˇedomé (ˇci podvˇedomé) úrovni, je tedy výhodné využít napˇríklad arachnofobiku˚ 41 cˇ i ofidiofobiku˚ 42 jako testovaných subjektu˚ na „pˇrijímající“ stranˇe.

Jiným zpusobem ˚ testování stejné hypotézy je dotazování subjektu˚ formou nucené volby. V této variantˇe by jako participanti vyhovovali i „obyˇcejní“ lidé bez fobie. Design experimentu by byl podobný jako byla varianta co jsme realizovali, odlišné by byly pouze instrukce dané percipientovi tˇesnˇe pˇred výbˇerem jedoho obrázku ze cˇ tyˇr. Namísto dosavadního „Vyberte si z pˇredložených 4 obrázku˚ jeden takový, který vám vizuálnˇe a pocitovˇe nejvíce pˇripomíná prožitky z experimentální fáze sezení“, což subjekty vede k volení na základˇe zpˇetné analýzy pˇredchozích ˇ prožitku, ˚ a tedy zohlednování pouze vˇedomého obsahu mysli, bychom testovali nˇevˇedomí. Testovací otázka by byla položena kupˇríkladu po zpusobu ˚ „Z tˇechto cˇ tyˇr obrázku˚ zvol bez rozmýšlení jeden.“. Taková instrukce by snad u subjektu˚ opravdu napomohla k volbám na základˇe podvˇedomých obsahu˚ mysli a byla tak vhodným testem hypotetické nevˇedomé povahy telepatie. Jistˇe to stojí za pokus.

Poznámka Po dokonˇcení této výzkumné zprávy jsem objevil doposud mi neznámé cˇ lánky Jiˇrího Wackermanna, zamˇerˇ ující se právˇe na subjektivní prožitky participantu, ˚ jaké druhy halucinací a obrázu˚ subjekty reportují. Autor poskytuje fenomenologii tˇechto výjevu˚ - od jednoduchých percepcí až po komplexní a živé snové obrazy. ˇ Clánky také studují EEG koreláty ganzfeldových halucinací aj. Vzhledem k tomu, že tato práce je již dokonˇcena, pˇripravována k tisku a ze zmínˇených cˇ lánku˚ jsou mi dostupné pouze abstrakty, nemohu zde jejich výsledky reflektovat. Pˇresto považuji za nutné upozornit na jejich existenci (Wackermann et al., 2002, 2008).

ˇ Podekování Chtˇel bych na tomto místˇe podˇekovat pˇredevším doc. Karlu Pstružinovi CSc.43 za vedení práce, inspirativní rady, kritiku a konzultace v pˇrátelském duchu. Chtˇel bych také podˇekovat doc. PhDr. Jánu Pavlíkovi44 za neuvˇerˇ itelnou ochotu pˇri zajišt’ování experimentálních prostor a vstˇrícných podmínek. 40 napˇ ríklad

zrychlený tep, chvˇení, sucho v ústech, obtíže s dýcháním aj. strach z pavouku. ˚ 42 Fobie z hadu. ˚ 43 program Kognitivní informatika, FIS VŠE 44 katedra filosofie, NHF VŠE 41 Chorobný

22

Dále chci podˇekovat asistentum ˚ ganzfeld experimentu, což jsou Bc. Michal Opletal, Bc. Václav Lahoda, Jan Beˇcev, Bc. Ondˇrej Havlíˇcek, Ing. Jan Burian, Ph.D., Bc. Viktor Koželuh a Helena Potmˇešilová a také všem participantum. ˚

Díky patˇrí také Dr. Jiˇrímu Wackermannovi CSc45 , doc. Joakimu Westerlundovi Ph.D.46 , prof. Adrianu Parkerovi Ph.D.47 a Deanu Radinovi Ph.D.48 za rady a snahu pomoci.

Reference BEM, D. – HONORTON, C. Does psi exist? Replicable evidence for an anomalous process of information transfer. Psychological Bulletin. 1994, 115, 1, s. 4–18. BEM, D. – PALMER, J. – BROUGHTON, R. Updating the ganzfeld database: A victim of its own success? Journal of Parapsychology. 2001, 65, 3, s. 207–218. BROUGHTON, R. Memory, Emotion, and the Receptive Psi Process. Journal of Parapsychology. 2006, 70, 2, s. 255. ˇ CAKRT, M. Typologie osobnosti pro manažery, Praha. Management Press, 2002. ISBN: 8085943-12-3. EYSENCK, H. J. – SARGENT, C. Objasnˇené záhady - Tajemství paranormálních jevøu. Praha : Knižní klub, 1994. HONORTON, C. Meta-Analysis of Psi Ganzfeld Research: A Response to Hyman. Journal of Parapsychology. 3 1985, 49, s. 51–91. HYMAN, R. – HONORTON, C. A joint communiqué: The psi ganzfeld controversy. Journal of Parapsychology. 1986, 50, 4, s. 351–364. KANTHAMANI, H. – PALMER, J. A ganzfeld experiment with "subliminal sending". The Journal of Parapsychology. 1993, 57, 3. LASZLO, E. The in-formation field hypothesis. Electronic Journal of Sociology. 2007. MILTON, J. Should Ganzfeld Research Continue to Be Crucial in the Search for a Replicable Psi Effect? Part I. Discussion Paper and Introduction to an Electronic-Mail Discussion. The Journal of Parapsychology. 1999, 64. MOULTON, S. T. – KOSSLYN, S. M. Using Neuroimaging to Resolve the Psi Debate. Journal of Cognitive Neuroscience. 2008, 20, 1, s. 182–192. MURRAY, C. et al. Testing for Telepathy Using an Immersive Virtual Environment. Journal of Parapsychology. 2007, 71, s. 105–124. PÜTZ, P. – GASSLER, M. – WACKERMANN, J. An experiment with covert ganzfeld telepathy. European Journal of Parapsychology. 2007, 22, 1, s. 49. 45 IGPP

Freiburg institutionen, Stockholms universitet 47 Psykologiska institutionen, Göteborgs universitet 48 IONS 46 Psykologiska

23

WACKERMANN, J. et al. Brain electrical activity and subjective experience during altered states of consciousness: ganzfeld and hypnagogic states. International Journal of Psychophysiology. 2002, 46, s. 123–146. WACKERMANN, J. – PÜTZ, P. – ALLEFELD, C. Ganzfeld-induced hallucinatory experience, its phenomenology and cerebral electrophysiology. Cortex. 2008, 44, s. 1364–1378. WIKIPEDIA.

Response bias, 2010a.

Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/

Response_bias. [Online; accessed 10-November-2010]. WIKIPEDIA. White noise, 2010b. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/White_ noise. [Online; accessed 10-November-2010].

24