MUDr. Klára Látalová, Ph.D. BIPOLÁRNÍ AFEKTIVNÍ PORUCHA

��

��

��

��

��

MUDr. Klára Látalová, Ph.D. BIPOLÁRNÍ AFEKTIVNÍ PORUCHA

Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 4182. publikaci Recenzovali: prof. MUDr. Jiøí Horáèek, Ph.D. doc. MUDr. Oldøich Vinaø, DrSc. Odpovìdná redaktorka PhDr. Alena Sojková Sazba a zlom Radek Vokál Poèet stran 256 Vydání 1., 2010 Vytiskla Tiskárna PROTISK, s.r.o., Èeské Budìjovice © Grada Publishing, a.s., 2010 Cover Photo © fotobanka Allphoto ISBN 978-80-247-3125-4 (tištěná verze)

ISBN 978-80-247-7390-2 (elektronická verze ve formátu PDF) © Grada Publishing, a.s. 2012

3. tisk - FINÁL - Radek Vokál - 6.10.2010

/ 5

OBSAH

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 1. Bipolární afektivní porucha v historickém kontextu 1.1 Aretaeus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2 Farlet a Baillarger . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3 Kraepelin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4 Souèasnost – unipolární a bipolární koncept . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

15 15 16 16 17

2. Klinický obraz bipolární afektivní poruchy 2.1 Mánie . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2 Hypománie . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.1 Hyperthymní charakter . . . . . 2.2.2 Delirantní mánie . . . . . . . . 2.3 Deprese . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.1 Deprese a vztahy . . . . . . . . 2.4 Smíšená epizoda . . . . . . . . . . . . . 2.5 Sebevražedné rozlady . . . . . . . . . . 2.6 Remise . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.7 Dùvody, proè pacienti vyhledávají léèbu 2.8 Klinický prùbìh . . . . . . . . . . . . . 2.8.1 Chronicita . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

21 21 26 27 28 28 32 34 36 37 37 37 37

3. Diagnostika bipolární afektivní poruchy 3.1 Diagnostika jednotlivých epizod . . 3.1.1 Hypománie . . . . . . . . . 3.1.2 Mánie . . . . . . . . . . . . 3.1.3 Deprese . . . . . . . . . . . 3.1.4 Bipolární porucha typu I . . 3.1.5 Bipolární porucha typu II . . 3.1.6 Deník nálady . . . . . . . . 3.1.7 Zlepšení diagnostiky . . . . 3.2 Remise . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

39 39 39 40 41 42 42 45 45 45

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

4. Diferenciální diagnóza bipolární afektivní poruchy . . . . . . . . . . . . . . . . 47 4.1 Organická bipolární porucha, pøíznaky vyvolané farmaky a návykovými látkami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 4.2 Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53

6

/

Bipolární afektivní porucha

5. Prùbìh bipolární afektivní poruchy . . . . . . . . . . . . . . . 5.1 Nástup onemocnìní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2 Heterogenita prùbìhu onemocnìní . . . . . . . . . . . . . . 5.3 Poèet epizod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.4 Komorbidita a suicidální jednání . . . . . . . . . . . . . . . 5.5 Mùžeme predikovat prùbìh nemoci? . . . . . . . . . . . . . 5.6 Kognitivní poruchy u bipolární afektivní poruchy . . . . . . 5.6.1 Pozornost a soustøedìní . . . . . . . . . . . . . . . 5.6.2 Uèení a pamìť . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.6.3 Øeè . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.6.4 Psychomotorické funkce . . . . . . . . . . . . . . . 5.6.5 Exekutivní funkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.6.6 Inteligenèní schopnosti . . . . . . . . . . . . . . . . 5.6.7 Pøíèiny kognitivního deficitu u bipolárních pacientù 5.7 Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

55 55 55 56 57 57 57 58 59 59 59 60 60 60 62

6. Etiopatogeneze bipolární afektivní poruchy . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1 Psychosociální faktory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2 Negenetické a neurovývojové aspekty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.1 Perinatální komplikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.2 Drobné tìlesné odchylky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.3 Dermatoglyfy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3 Genetické aspekty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.4 Neurobiologie bipolární afektivní poruchy . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.4.1 Klasický monoaminoergní neurotransmiterový a neuroendokrinní systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.4.2 Protein kináza C . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.4.3 Abnormality kalciové signalizace . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.4.4 Stres a glukokortikoidy modulující neuronální plasticitu: význam pro poruchy nálady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.4.5 G protein a CAMP . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.4.6 Bunìèná ztráta a její mechanismy . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.4.7 Mají antidepresiva a stabilizátory nálady neurotrofické vlastnosti? 6.4.8 Glykogen syntetáza-kináza: spoleèný cíl stabilizátorù nálady . . . 6.4.9 Pøedstavují glutamátergní zásahy neurotrofickou strategii? . . . . 6.4.10 Dùkazy neurotrofního efektu stabilizátorù nálady u lidí . . . . . . 6.5 Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

63 64 65 66 66 66 67 68

. . . . . . . .

. . . . . . . .

73 73 73 74 75 75 76 77

7. Komorbidita u bipolární afektivní poruchy . 7.1 Zneužívání návykových látek . . . . . . . 7.2 Úzkostné poruchy . . . . . . . . . . . . . 7.3 Panická porucha . . . . . . . . . . . . . . 7.4 Fobie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.5 Generalizovaná úzkostná porucha (GAD) 7.6 Obsedantnì-kompulzivní porucha (OCD) . 7.7 Poruchy osobnosti . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

79 79 81 81 81 82 82 82

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . 69 . . 72 . . 72

/ 7

7.8 Jiné psychické poruchy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 7.9 Somatická onemocnìní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 7.10 Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 8. Suicidalita u bipolární afektivní poruchy . . . . . . . . . . . . 8.1 Výsledky studií mortality . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2 Biomarkery suicidality . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.3 Promìnné, které predikují suicidální pokusy u BAP . . . . 8.4 Psychoedukace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.5 Psychofarmaka s významným vlivem na suicidalitu u BAP 8.5.1 Antidepresiva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.5.2 Lithium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.5.3 Antikonvulziva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.6 Elektrokonvulzivní léèba . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.7 Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

85 86 86 87 89 89 89 90 91 91 92

9. Bipolární afektivní porucha, kreativita a léèba . . . . . . . . . . . . . . . . 9.1 Studie zkoumající spojitost mezi bipolární afektivní poruchou a kreativitou 9.2 Poznámky k léèbì . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.3 Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . .

. . . .

93 94 96 96

10. Bipolární afektivní porucha a tìhotenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 10.1 Léèba BAP bìhem tìhotenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 10.1.1 Antipsychotika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 10.1.2 Stabilizátory nálady v tìhotenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 10.1.3 Lithium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 10.1.4 Antidepresiva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 10.1.5 Benzodiazepinová anxiolytika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 10.1.6 Karbamazepin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 10.1.7 Lamotrigin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 10.1.8 Valproát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 10.2 Obecné zásady pøi léèbì BAP v tìhotenství a laktaci . . . . . . . . . . . . . 103 10.2.1 Plánování tìhotenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 10.2.2 V prùbìhu tìhotenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 10.2.3 Po porodu a v laktaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 11. Akutní léèba manické epizody . . . 11.1 Farmaka užívaná v léèbì mánie 11.1.1 Lithium . . . . . . . . 11.1.2 Valproát . . . . . . . . 11.1.3 Karbamazepin . . . . . 11.1.4 Oxkarbamazepin . . . 11.1.5 Lamotrigin . . . . . . 11.1.6 Gabapentin . . . . . . 11.1.7 Topiramát . . . . . . . 11.1.8 Fenytoin . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

105 105 105 115 117 119 120 120 121 121

8

/


. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

121 122 122 122 123 124 124 124 125 126 126 127 128 129 129 130 131 131

12. Léèba depresivní epizody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.1 Farmaka užívaná v léèbì deprese . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.1.1 Lithium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.1.2 Valproát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.1.3 Karbamazepin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.1.4 Lamotrigin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.1.5 Topiramát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2 Antipsychotika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.1 Olanzapin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.2 Quetiapin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.3 Risperidon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.4 Ziprasidon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.5 Aripiprazol . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.3 Role antidepresiv v léèbì bipolární deprese . . . . . . . . . . . . . . . . 12.3.1 Riziko pøesmyku zpùsobeného antidepresivy . . . . . . . . . . . 12.3.2 Riziko navození rychlého cyklování . . . . . . . . . . . . . . . 12.3.3 Úèinnost antidepresiv v akutní terapii bipolární deprese . . . . . 12.3.4 Úèinnost antidepresiv v profylaxi bipolární deprese . . . . . . . 12.3.5 Úèinnost antidepresiv v redukci suicidálního chování . . . . . . 12.3.6 Problém randomizovaných kontrolovaných studií antidepresiv v akutní léèbì bipolární deprese . . . . . . . . . . . 12.3.7 Studie (i nerandomizované nebo nekontrolované) s jednotlivými antidepresivy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.3.8 Souhrn výsledkù studií s antidepresivy v léèbì bipolární deprese 12.3.9 Vysazování antidepresiva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.3.10 Souhrn úèinnosti antidepresiv v akutní léèbì bipolární deprese . 12.4 Elektrokonvulzivní terapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . .

133 134 134 134 135 135 136 137 137 137 138 138 139 139 139 140 141 141 142

11.2

11.3

11.4 11.5 11.6

11.1.9 Klonazepam . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1.10 Lorazepam . . . . . . . . . . . . . . . . Antipsychotika první generace (A1G) . . . . . . . 11.2.1 Haloperidol . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2.2 Chlorpromazin . . . . . . . . . . . . . . 11.2.3 Zuklopentixol . . . . . . . . . . . . . . . Antipsychotika druhé generace A2G . . . . . . . 11.3.1 Olanzapin . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.3.2 Risperidon . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.3.3 Klozapin . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.3.4 Ziprasidon . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.3.5 Quetiapin . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.3.6 Aripiprazol . . . . . . . . . . . . . . . . Antipsychotika a stabilizátory nálady v kombinaci Elektrokonvulzivní terapie . . . . . . . . . . . . . Doporuèené postupy . . . . . . . . . . . . . . . . 11.6.1 Individuální volba . . . . . . . . . . . . . 11.6.2 Vedlejší úèinky . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . 142 . . . . .

. . . . .

142 144 145 146 146

/ 9

12.5 Další terapeutické možnosti . . . . . . . . . . 12.5.1 Spánková deprivace . . . . . . . . . . 12.5.2 Thyroxin . . . . . . . . . . . . . . . . 12.5.3 Transkraniální magnetická stimulace . 12.5.4 Omega-3 nenasycené mastné kyseliny 12.5.5 Pramipexol . . . . . . . . . . . . . . 12.5.6 Melatonin . . . . . . . . . . . . . . . 12.5.7 Stimulace nervus vagus . . . . . . . . 12.5.8 Doporuèené postupy . . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

147 147 148 148 148 148 149 149 149

13. Léèba smíšené fáze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.1 Obraz smíšené epizody bipolární afektivní poruchy . . . . . . . . . . 13.1.1 Komorbidita u smíšených epizod . . . . . . . . . . . . . . . 13.1.2 Pohlavní rozdíly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.2 Léèebné postupy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.2.1 Úèinnost léèby smíšené epizody bipolární afektivní poruchy 13.3 Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

151 151 152 153 153 153 158

14. Rychlé cyklování – léèba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1 Farmaka užívaná bìhem rychlého cyklování . . . . . . . . . . . 14.1.1 Kombinovaná léèba – u rychlých cyklerù pravdìpodobnì nezbytnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.2 Lithium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.3 Valproát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.4 Lamotrigin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.5 Olanzapin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.6 Risperidon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.7 Quetiapin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.8 Aripiprazol . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.9 Klozapin a topiramát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.10 Nimodipin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.2 Antidepresivy navozené akcelerace nebo rychlé cyklování . . . . 14.3 Elektrokonvulzivní terapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . .

159 160 160 161 161 162 162 162 162 162 163 163

15. Dlouhodobá a profylaktická léèba . . . . . . . . . . . . 15.1 Farmaka užívaná v dlouhodobé a profylaktické léèbì 15.1.1 Lithium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.1.2 Valproát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.1.3 Lamotrigin . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.1.4 Karbamazepin . . . . . . . . . . . . . . . . 15.2 Antipsychotika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.2.1 Olanzapin . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.2.2 Quetiapin . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.2.3 Risperidon . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.2.4 Ziprasidon . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.2.5 Aripiprazol . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . .

165 166 166 169 170 171 172 172 172 173 173 173

. . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . 159 . . . . . . 159

10

/


15.3 Kombinace terapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.4 Elektrokonvulzivní terapie (EKT) jako možná profylaxe . . . . . . . . . 15.4.1 Profylaxe mánie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.4.2 Profylaxe deprese . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.4.3 Profylaxe pøesmykù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.5 Možnost výbìru úèinného stabilizátoru podle klinického profilu pacienta 15.5.1 Respondéøi vùèi lithiu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.5.2 Respondéøi vùèi lamotriginu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.5.3 Respondéøi vùèi olanzapinu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.6 Rekurence u bipolární poruchy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.6.1 Obecné zásady dlouhodobé léèby . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.6.2 Pøehled úèinnosti specifických psychoterapeutických pøístupù v prevenci BAP . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.7 Doporuèené postupy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.7.1 Psychoterapeutické pøístupy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16. Možnosti psychoterapie bipolární afektivní poruchy 16.1 Východiska pro psychoterapii u BAP . . . . . . . 16.1.1 Monitorování prodromù bipolární poruchy 16.1.2 Narušení sociálních zvyklostí . . . . . . . 16.1.3 Emoce rodinných pøíslušníkù . . . . . . . 16.2 Psychoterapeutické pøístupy . . . . . . . . . . . . 16.3 Psychoedukace u BAP . . . . . . . . . . . . . . . 16.4 Specifické psychoterapie u BAP . . . . . . . . . . 16.4.1 Kognitivní terapie . . . . . . . . . . . . . 16.4.2 Interpersonální terapie sociálních rytmù . 16.4.3 Terapie zamìøená na rodinu . . . . . . . . 16.4.4 Monitorování prodromálních symptomù . 16.4.5 Skupinová psychoedukace . . . . . . . . 16.4.6 Souhrn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16.5 Psychoterapeutická léèba manické epizody . . . . 16.6 Psychoterapeutická léèba depresivní epizody . . . 16.7 Udržovací léèba . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

17. Klinické vedení pacienta s bipolární poruchou . . . . . . . . . . . . . 17.1 Psychiatrické vyšetøení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.2 Zhodnocení nebezpeènosti pacienta pro nìj samého a druhé a urèení formy léèby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.3 Vytvoøení a udržení terapeutického spojenectví . . . . . . . . . . . 17.4 Sledování zmìn psychického stavu pacienta v prùbìhu léèby . . . . 17.5 Edukace pacienta a jeho rodiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.6 Zlepšení spolupráce (kompliance) v léèbì . . . . . . . . . . . . . . 17.7 Eliminace specifických stresorù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.8 Spolupráce s pacientem na rozpoznání èasných pøíznakù relapsu . . 17.9 Zhodnocení funkèního narušení a jeho zvládání . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

173 174 174 175 175 176 176 176 176 177 177

. . 178 . . 178 . . 180 . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

183 184 184 185 185 185 186 187 188 189 191 191 192 193 194 194 195

. . . . . 197 . . . . . 197 . . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

198 199 199 200 200 201 201 202

/ 11

17.10 Poznámky k farmakoterapii 17.10.1 Manické epizody . 17.10.2 Depresivní epizody 17.10.3 Rychlé cyklování . 17.10.4 Udržovací léèba . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

202 202 203 203 204

Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207

Ráda bych podìkovala doc. Jánu Praškovi, CSc., za užiteèné rady a pøipomínky, své rodinì za trpìlivost a pacientùm za to, že s dùvìrou pøicházejí. Dík také patøí PhDr. Alenì Sojkové za peèlivou práci pøi redakci a korekturách knihy.

/ 13

ÚVOD

Pokud èlovìk onemocní bipolární afektivní poruchou, znamená to pro nìj vìtšinou dlouhodobé bøemeno, jehož tíži pociťuje nìkdy ménì, jindy více, ale v podstatì je celoživotnì znevýhodnìn. Toto onemocnìní má øadu variant. Klinický obraz onemocnìní se u pacientù liší, rùzní pacienti trpí rùznými variantami prùbìhu. Navíc bìhem života pacienta se jednotlivé epizody mohou projevovat pokaždé jinak. Pacient si tak nemùže být jistý, jaká následující epizoda ho oèekává, jak bude klinicky vypadat èi jak bude dlouhá. Nìkdy se bipolární afektivní porucha pøirovnává k životu na houpaèce, to však ale není zcela pøesné, protože pohyb houpaèky je predikovatelný, a pokud není sycen energií, ustává. Bipolární afektivní porucha je spíše jízdou na horské dráze. Není tomu pøíliš dlouho, kdy byla bipolární afektivní porucha vnímána jako relativnì vzácné onemocnìní s pomìrnì dobrou prognózou, pro které bylo charakteristické støídání období nepøimìøenì radostné nálady s depresivním útlumem a zpomalením. Soudilo se, že se jedná o nemoc, která je rozpoznatelná a lze ji léèit dostupnými psychofarmaky. Dlouho pøevládal názor, že mezi atakami onemocnìní jsou pacienti zcela beze zbytkových pøíznakù, respektive dle døívìjšího pojetí choroby na nì nemìli „nárok“; jestliže byla terapeuticky zvládnuta akutní ataka nemoci, oèekávalo se od pacientù bezproblémové fungování i stoprocentní kognitivní výkon. Moderní pojetí bipolární afektivní poruchy tyto pøedpoklady podstatnì zmìnilo. Pùvodní Kraepelinova koncepce remitujícího onemocnìní, které se hojí beze zbytku, byla otøesena. Aktuálnì jsou do okruhu bipolárního spektra novì zaøazeny rùzné klinické varianty, smíšené epizody i epizody s psychotickými pøíznaky, které jsou inkongruentní s náladou. Muži i ženy trpí bipolární afektivní poruchou stejnì èasto. Pùvodní celoživotní prevalence bipolární afektivní poruchy se vyhoupla z 1 %, což byl údaj platný pro klasickou bipolární afektivní poruchu, na hodnotu 5 %, které zahrnují poruchy takzvaného širšího spektra. Do širšího spektra øadíme poruchy, které nesplòují kritéria „velkých a èistých“ epizod, pøesto jsou u nich zcela jasnì vyjádøené znaky abnormální nálady. Øadíme sem hypománii, subdepresi, hyperthymní osobnost a smíšené stavy. Tyto poruchy tedy obohacují pùvodní monolitickou koncepci na dvì formy poruchy – bipolární afektivní poruchu prvního typu (BAP I) a bipolární afektivní poruchu druhého typu (BAP II). Pro bipolární afektivní poruchu prvního typu jsou pøíznaèné depresivní epizody støídané plnì vyjádøenými manickými epizodami (nebo v prùbìhu života alespoò jednou), bipolární afektivní porucha druhého typu je charakteristická výskytem depresivních epizod, které jsou støídány maximálnì hypománií (plnì vyjádøená mánie se nikdy nevyskytla). Je užiteèné pøipomenout, že takto je porucha vedena v Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch (DSM.IV), ne v mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN-10). Pøehled poruch bipolárního spektra je uveden v tabulce 1.

14

/


Tab. 1 Poruchy bipolárního spektra dle DSM-IV Porucha

Manické a smíšené epizody

Hypomanické epizody

Depresivní epizody

Bipolární porucha I

Pøítomnost je podmínkou

Pøítomnost je možná


Bipolární porucha II Nevyskytuje se



Cyklothymie


Ne plnì vyjádøená depresivní epizoda

Nevyskytuje se

Klinický obraz bipolární afektivní poruchy je pomìrnì heterogenní, souèasná koncepce dvou typù bipolární poruchy je výsledek konsenzu, není vylouèeno, že v budoucnosti dojde k dalšímu zpøesòování, eventuálnì drobení diagnostického pohledu. Pro ilustraci pøedkládá tabulka 2 návrh jiného èlenìní bipolární afektivní poruchy. Tab. 2 Návrh šesti podtypù poruch bipolárního spektra dle Younga a Klermana (Young a Klerman, 1992) Typ

Charakteristika

Bipolární porucha I

Depresivní epizody s plnì vyjádøenými manickými epizodami

Bipolární porucha II

Hypománie a depresivní epizody

Bipolární porucha III

Hypománie a depresivní pøíznaky

Bipolární porucha IV

Porucha nálady sekundární k tìlesné nemoci nebo požití lékù

Bipolární porucha V

Depresivní epizody s bipolární poruchou v pøíbuzenstvu

Bipolární porucha VI

Unipolární mánie

Zlepšení povìdomí o bipolární afektivní poruše a peèlivìjší diagnostika odhalily pomìrnì èastý nástup onemocnìní v dìtství a adolescenci, což bylo také døíve považováno za spíše raritní. V léèbì bipolární afektivní poruchy má stále výhradní postavení lithium. Nicménì s rozšíøením bipolární afektivní poruchy o další klinické varianty se v dlouhodobé léèbì zvláštì monoterapie lithiem ukazuje jako stále ménì úspìšná. Klinická praxe je nucena „zvát na pomoc“ další stabilizátory nálady, antipsychotika druhé generace a vìnovat pozornost nefarmakologickým – psychoterapeutickým intervencím. Ukazuje se, že právì kombinace farmakologických a psychoterapeutických pøístupù by mohla být cestou, jak zvládat toto onemocnìní, které je chronické, zneschopòující a výraznì narušuje psychosociální fungování. Bipolární afektivní porucha omezuje nejen nemocného, ale má negativní dopad i na osoby z jeho okolí.

+

/ 15

1. BIPOLÁRNÍ AFEKTIVNÍ PORUCHA V HISTORICKÉM KONTEXTU

1.1 ARETAEUS Stavy ztøeštìného blouznìní, které je provázeno povznesenou až bujarou náladou, byly známy již ve starovìkém Øecku. Termín mánie poprvé použil Soranus v prvním století pøed naším letopoètem. Dále poukázal na to, že mánie jsou nìkdy støídány stavy tzv. melancholie, pøi níž pacienti pociťují nepøetržitou únavu, slabost, jsou smutní a cítí beznadìj. Soranus také poprvé popsal situaci, kdy pacienti souèasnì pociťují hnìv i radost – stav, který dnes oznaèujeme termínem smíšená fáze. Vztah mezi dvìma hlavními náladami (mánií a melancholií) pøesnìji vyjádøil Aretaeus z Kappadokie (v roce 150 n. l.): „Zdá se mi, že melancholie vždy pøedchází mánii a stává se tak její souèástí.“ Popsal euforickou mánii tak, jak ji zná souèasná psychiatrie: „Má sice mnoho forem, ale jedná se o jedno onemocnìní. Pacienti jsou hraví, veselí, smìjí se, tanèí dnem i nocí, domnívají se, že dokáží cokoli. Vše je u nich korunováno pocitem nekoneèného vítìzství. Vìøí, že jsou výjimeèní v astronomii, filozofii i poezii.“ Aretaeus popsal i závažnìjší psychotickou mánii: „Pacienti mohou být vzrušení, podezøívaví a podráždìní. Mohou zostøenì vnímat zvuky, slyšet hlasy nebo bzukot, mít zrakové halucinace, divné sny, nezvladatelnou sexuální touhu, mohou snadno dostat vztek, nakonec naprosto zešílet, jeèet, zabít své ošetøovatele nebo násilí obrátit proti sobì a zabít se sami.“ Jeho pozornosti neunikly ani sekundární osobnostní zmìny (nìkdy mylnì posuzované jako primární poruchy osobnosti): „Mají sklon bez váhání mìnit své názory, stát se jednoduše myslícími nebo naopak oduševnìlými, úzkoprsými, konzervativními nebo lehce nekonvenèními, velkorysými a štìdrými, ne z podstaty své duše, ale z vrtkavosti nemoci.“ Svùj brilantní pozorovací talent dále potvrdil tím, že charakterizoval mánii jako onemocnìní mladých a dospívajících mužù obèas náchylných k „opilství, chlípnostem a smilstvu“. Dnes bychom zøejmì tyto mladíky zaøadili mezi hyperthymní nebo cyklothymní osobnosti.

16

/


1.2 FARLET A BAILLARGER Souvislost mezi mánií a melancholií byla znovuobjevena o sedmnáct staletí pozdìji Farletem (Farlet, 1854), který popsal „cirkulující mánii“, a Baillargerem (Baillarger, 1854), který poprvé publikoval „mánii dvojí formy“. To bylo možné pouze díky tomu, že v Paøíži bìhem 18. století došlo k jisté humanizaci péèe o duševnì nemocné, pøi níž byla provádìna peèlivá klinická pozorování a vedeny podrobné chorobopisy. Bourgeois a Marneros (2000) doplnili Farletovu koncepci povšimnutím, že ataka onemocnìní je obvykle støídána lucidními intervaly (dnes bezpøíznaková období), ale èím je støídání èastìjší a lucidní intervaly kratší, tím je prognóza onemocnìní závažnìjší. Pokraèování humanizaèních reforem v Evropì v prùbìhu 19. století uèinilo z døíve neléèené mánie èi melancholie onemocnìní s lepší prognózou.

1.3 KRAEPELIN Kraepelinovým (1921) jedineèným pøínosem svìtové psychiatrii nebylo ani tak to, že slouèil melancholii a mánii v jednu nozologickou jednotku, ale pøedevším to, že utvoøil metodologické zásady pozorování. Stanovil následující principy validního sledování: 1. rùzné formy onemocnìní mají spoleènou dìdiènost – funkce rodinné agregace (sledování výskytu deprese v rodinách, kde byli maniètí pacienti, a naopak), 2. èetnost pøesmykù z mánie do deprese a naopak v podmínkách dlouhodobého sledování, 3. superponované epizody, které jsou v rozporu s osobností pacienta (nástup mánie u pacienta s depresivním temperamentem a naopak), 4. depresivní i manické rysy mohou být souèasnì pøítomny v jedné epizodì (smíšené fáze), 5. ve vìtšinì pøípadù periodický prùbìh onemocnìní. Tyto principy mu umožnily vytvoøit koncepci maniodepresivního šílenství, která nemusela být pro jeho vrstevníky úplnì pøijatelná. Její problematiènost tkvìla v asymetrii. Kraepelin pracoval s velmi širokou a „klinicky heterogenní“ maniodepresivní skupinou a se skupinou depresivních nemocných (dnes unipolární deprese), která nemá protipól.

Bipolární afektivní porucha v historickém kontextu

/

17

1.4 SOUÈASNOST – UNIPOLÁRNÍ A BIPOLÁRNÍ KONCEPT Zhruba od poloviny minulého století, se ujal názor, že depresivní porucha bez epizod mánie nebo hypománie (unipolární deprese) se významnì liší od depresivní poruchy, která nastupuje v mladším vìku a pøi níž se tyto epizody vyskytují (bipolární deprese). Hlavní rozdíly mezi unipolární a bipolární depresí jsou uvedeny v tabulce 3. Tab. 3 Rozdílné charakteristiky bipolární a unipolární deprese (dle Herman et al., 2003) Bipolární

Unipolární

anamnéza mánie/hypománie ano

ne

pomìr pohlaví

1:1

ženy > muži

vìk nástupu onemocnìní

dospívající 13–20, 20–30 let kolem 30., 40., 50. roku vìku

poporodní epizoda

èasto

ménì èasto

vnik epizody

èasto pozvolný

náhlý, zákeøný

trvání epizod

3–6 mìsícù

3–12 mìsícù

psychomotorická aktivita

retardace > agitovanost

agitovanost > retardace

spánek

hypersomnie > insomnie

insomnie > hypersomnie

bipolární deprese

spíše ano

spíše ne

unipolární deprese

spíše ano

spíše ano

antidepresiva

indukují hypománii/mánii

indukují hypománii/mánie vzácnì

soli lithia

akutní antidepresivní afekt

obecnì bez efektu

rodinná anamnéza

odpovìï na psychofarmaka

Aèkoli jsou unipolární a bipolární deprese rozlišitelné klinicky, podle rodinných anamnéz, dle odezvy na psychofarmaka, zaèínají se v posledních letech objevovat oblasti, kde se tyto jednotky pøekrývají a mohou být oznaèeny jako pseudounipolární. Výjimkou nejsou depresivní pacienti, kteøí zažili velmi krátkou hypomanickou epizodu, tak jak ji popisuje Angst (1995). Podle Vìdeckých diagnostických kritérií (Research Diagnostic Criteria – RDC, 1978) postaèují dva dny trvajících pøíznakù pro pravdìpodobnou diagnózu hypománie, pro definitivní sedm dní a dle diagnostického a statitistického manuálu (DSM-IV) ètyøi dny. Kromì toho 10 –20 % pacientù s depresivní poruchou v prùbìhu následujících let prožije hypomanickou nebo manickou epizodu, a mìli by tudíž být reklasifikováni na bipolární poruchu typu I nebo typu II. Jestliže k tomuto pøípadu dojde, stává se tak prùmìrnì šestý mìsíc po první depresivní epizodì v životì.

18

/


Navíc, existují unipolární pacienti s bipolárními pøedky. Pøedpokládá se, že se potvrdí spoleèný genetický základ unipolární i bipolární deprese. Budoucí výzkumy nám snad pomohou alespoò èásteènì osvìtlit, proè jsou zjevnì unipolární pacienti respondéry k monoterapii lithiem nebo lithiové augmentaci. V souèasnosti je kladen dùraz na heterogenitu bipolární poruchy, která jistì zahrnuje ne jednu, ale nìkolik odlišných klinických jednotek. Heterogenita bipolární afektivní poruchy je zjevná již dlouho. Angst (1998) napøíklad prokázal, že existují nejménì tøi skupiny bipolárních pacientù, které se vzájemnì významnì liší nejen pøevažující polaritou klinického prùbìhu (pøevažují mánie, pøevažují deprese, podobný poèet mánií i depresí), ale také v mnoha klinických charakteristikách (vìk na poèátku onemocnìní, pohlaví, chronicita, sebevražednost a mortalita). Heterogenita bipolární afektivní poruchy byla od té doby dokumentována v dalších studiích. V poslední dobì byla navíc heterogenita bipolarity rozšíøena o koncept bipolárního spektra. Návrh sedmi podtypù poruchy bipolárního spektra uvádí tabulka 4. Tab. 4 Návrh sedmi podtypù poruchy bipolárního spektra (dle Akiskala a Pinta, 1999) n

bipolární porucha I – depresivní epizody s plnì vyjádøenými manickými epizodami

n

bipolární porucha I½ – depresivní epizody s následnou hypománií

n

bipolární porucha II – depresivní a hypomanické epizody

n

bipolární porucha II½ – deprese u cyklothymního jedince

n

bipolární porucha III – hypománie spojená s užíváním antidepresiv

n

bipolární porucha III½ – bipolarita maskovaná, resp. odmaskovaná abúzem stimulancií

n

bipolární porucha IV– deprese u hyperthymního jedince

Dále byly akceptovány možnosti výskytu psychotických pøíznakù inkongruentních s náladou. Tím se hranice diagnózy posunuly smìrem k psychotickým poruchám. Jako samozøejmé a bìžné byly uznány reziduální pøíznaky, které jsou pøítomny mezi akutními atakami, kognitivní deficit, osobnostní zmìny a chronicita bez možnosti zhojení ataky „ad integrum“. Tím byla Kraepelinova koncepce remitujícího maniodepresivního onemocnìní, které se „hojí bez následkù“ a stojí tak v jisté opozici vùèi schizofrenii, znaènì modifikována. Nadto akceptováním faktu, že vedle bipolárních zmìn nálady mohou být u nemocného pøítomny mnohé jiné „komorbidní“ diagnózy (napø. porucha osobnosti), byla pùvodní myšlenka zmìnìna témìø úplnì. Nové epidemiologické nálezy tuto zmìnu dobøe ilustrují. Zatímco v roce 1967 BAP postihovala pouze 0,6–0,8 % populace, novìji zjišťovaná celoživotní prevalence poruch bipolárního spektra 8–12 % (Akiskal et al., 2000) je 10krát až 15krát vyšší než v roce 1967. Tabulka 5 uvádí historický pøehled vývoje vzniku konceptu bipolární poruchy.

Bipolární afektivní porucha v historickém kontextu

/

19

Tab. 5 Vývoj konceptu bipolární porucha (upraveno dle Baldessarini, 2000) 150 n. l.

Aretaeus

melancholie ® mánie

1854

Farlet a Baillarger

cirkulující a dvojité šílenství

1867

Griesinger

jedno onemocnìní

1882

Kahlbaum

cyklothymie

1899

Kraepelin

maniodepresivní psychóza

1960 a dále

Angst, Perris, Winokur

rozdíly mezi unipolární a bipolární depresí

1976

Dunner a kol.

bipolární porucha II

1976

Mendels

pseudounipolární deprese

1978

Pope a Lipinski

pøítomnost „schizofrenních“ symptomù v manické fázi

1983

Akiskal

koncept bipolárního spektra

1990

Goodwin a Jamison

maniodepresivní onemocnìní

Zmìny definic však pøinášejí praktické problémy. Napøíklad, když nyní léèíme lithiem velké množství nemocných bipolárního spektra, pro nìž nikdy nebyl nalezen dùkaz o úèinnosti lithia, efektivita takové léèby dramaticky klesá. Není potom pøekvapující, že nìkteré studie mohou prokazovat, že lithium se v udržovací terapii BAP neodlišuje od placeba. Je proto dùležité mít pøi interpretaci souèasných klinických studií a pøi pokusech o dlouhodobou léèbu BAP na pamìti jak heterogenitu, tak rozšiøující se bipolární koncept.

20

/


Afektivní poruchy

Unipolární porucha

BAP I

deprese

Cyklothymie

Bipolární porucha

mánie deprese

BAP II

mánie subdeprese

hypománie deprese

hypománie subdeprese

Obr. 1 Koncepce èlenìní okruhu bipolárního spektra v rámci afektivních poruch (volnì dle Herman et al., 2004)

/ 21

2. KLINICKÝ OBRAZ BIPOLÁRNÍ AFEKTIVNÍ PORUCHY

Bipolární afektivní porucha se vyznaèuje støídáním manických a depresivních epizod, respektive stavem remise. Pøítomna mùže být i epizoda smíšená, která je charakterizována buï smíšenými, nebo rychle se støídajícími hypomanickými, manickými a depresivními pøíznaky. mánie zvýšená nálada hypománie

normální nálada

subdeprese

pokleslá nálada deprese

Obr. 2 Schematické znázornìní cyklování nálady u bipolární afektivní poruchy

2.1 MÁNIE Základním pøíznakem mánie (manické epizody) je porucha nálady. Typická je nálada povznesená, podráždìná nebo expanzivní. Nálada je pro daného jedince abnormní, trvá minimálnì týden. PØÍBÌH Do ambulance pøišel v doprovodu manželky a tchána šestatøicetiletý pacient. Pøíbuzní referovali jeho „povahovou zmìnu“ a domnívali se, že pacient je pod vlivem drog. Byl však odeslán s doporuèením praktického lékaøe s podezøením na rozvoj mánie.

22

/


Pacient mìl negativní anamnézu psychického onemocnìní v rodinì. Tìlesnì byl vždy zdráv, doposud nebyl léèen psychiatrem. Ženatý, otec šestiletého dítìte. Absolvent elektrotechnické prùmyslovky, zamìstnán jako servisní technik. Pøíležitostný konzument alkoholu, nekuøák. Døíve býval peèlivý, pracovitý, dbal na poøádek, odpovìdnì se staral o rodinu. V zamìstnání mìl povìst svìdomitého, spolehlivého pracovníka. Poslední mìsíc pociťoval menší potøebu spánku, dennì chodil do hospody s kamarády, kde koketoval se servírkou, byl žoviální. V práci se rozhodl podat výpovìï, chtìl se stát se dealerem prostøedkù na hubnutí a oèišťujících èajù. Utratil nìkolik desítek tisíc za prodejní vzorky za elektroniku (poèítaè, mobily). Pøitom prakticky nic nebyl schopen prodat, narùstaly mu dluhy, pùjèoval si peníze od známých. Všem tvrdil, že vydìlá miliony, že v sobì objevil skryté možnosti a geniální talent pro obchod. Ruinoval rodinu ekonomicky, okolí se mu zaèalo vyhýbat. Pacient byl pøijat k hospitalizaci. V psychopatologickém obraze dominovaly tyto pøíznaky: nadnesená emotivita, logorhea, ztráta sociálních zábran, snížená potøeba spánku, nezodpovìdné chování a sexuální indiskrétnost, nadnesené sebehodnocení – velikášství nedosahující bludné úrovnì. Byla stanovena diagnóza mánie bez psychotických pøíznakù. Byla zahájena akutní léèba mánie. Propuštìn byl po tøiceti dnech hospitalizace, normoforicky stabilizován, myšlení mìlo pøimìøené tempo, chování bylo zcela pøiléhavé, spánek a tìlesná hmotnost se upravily. Následovaly pravidelné kontroly v ambulanci, udržovací léèba. Pacient byl pøijat zpìt do pùvodního zamìstnání, rodina se postupnì ekonomicky zkonsolidovala.

Pacienti se bìhem manické epizody cítí výbornì, jak duševnì, tak fyzicky. Nemají pocit, že by byli nemocní, když jim nìkdo naznaèí, že jejich nálada není pøimìøená, mohou reagovat podráždìnì. Vìtšinou se ohrazují tím, že to je jejich skuteèná povaha a že léèbu nepotøebují. Cítí se šťastní, spokojení, úspìšní, mají pocit, že svìt je v poøádku a leží jim u nohou. Pacienti málo spí, k odpoèinku jim staèí jen nìkolik málo hodin. Mají sníženou potøebu jídla a tekutin. Na druhé stranì mají sklon ke zvýšené konzumaci alkoholu, cigaret nebo jiných psychoaktivních látek. Rádi hazardují, pøeceòují své síly, riskují. Pouštìjí se do nových projektù, velkolepì plánují, zbyteènì a nadmìrnì utrácejí, zadlužují se. Mohou provádìt ekonomické transakce, nákupy èi prodeje, které jim pøipadají velmi výhodné, aèkoli objektivnì jsou ztrátové. Provádìjí nepromyšlené èiny, jednají ukvapenì, impulzivnì, sociálnì neomalenì. Mohou být hypersexuální, navazují snadno sexuální kontakty, nìkdy mohou mít sklon k promiskuitnímu chování. Pøipadají si atraktivní, neodolatelní, výkonní. Jejich øeè je vìtšinou hlasitá, zrychlená, myšlení pøekotné, chování postrádá spoleèenský odstup. Jsou velmi družní, mají zvýšenou potøebu spoleèenských kontaktù, rádi komentují, chlubí se, chvástají, nabízejí množství povrchních nápadù. Jejich pozornost je roztìkaná. Zapoènou mnoho aktivit, ale vzápìtí jsou zahlceni jiným nápadem, takže žádnou vìc nedokonèí. Pacienti si v mánii zakládají svými èiny na budoucí potíže, protože dìlají unáhlená, nepromyšlená rozhodnutí, chovají se bez spoleèenských zábran a vlastnì si èasto dìlají ostudu. Pro ostatní v okolí jsou nápadní, pozdìji obtížní až nesnesitelní. Mánie je závažný psychický stav, který se vìtšinou bez hospitalizace neobejde.

Klinický obraz bipolární afektivní poruchy

/

23

PØÍBÌH Na psychiatrii byl pøevezen policií mladší muž poté, co se porval v noèním podniku, kde ho chtìli sundat ze stolu, na kterém tanèil kankán. Pozdìji bylo zjištìno, že je mu 34 let a je inženýrem v chemické továrnì. Je autorem øady patentù. Spolupracovníky je považován za témìø geniálního. Je ženatý, manželka pracuje jako úøednice. Synovi je 8 let. Zaèátkem léta se u nìj objevila velmi dobrá nálada. Cítil nadmìrnou energii, mohl pracovat dennì 20 hodin a necítil se unavený. Jeho øeè se nápadnì zrychlila. Zaèal si povídat s lidmi na ulici, na autobusové zastávce si dìlal legraci z mladých dìvèat, vùbec byl hluèný, netaktní. Z úètu vybral 50 000 Kè a nakoupil za nì celou øadu zbyteèností. Manželka se rozèílila, mìl z toho legraci a pak k ní byl vulgární. To nikdy pøedtím nedìlal. Rozhodl se, že zaène podnikat – bude pìstovat hlemýždì a prodávat je pak do Francie. Zaèal shánìt pozemek, kde by to realizoval, nicménì vzápìtí se rozhodl, že bude vyrábìt likéry. Nebo zdravotní nápoje. Nakoupil dvacet beden lahví pro zaèátek. Manželka ho zaèala nutit, aby šel k psychiatrovi. Vysmál se jí. Sám je psychiatrem, na to nepotøebuje vzdìlání, lidem pøeci rozumí. Možná zaène dìlat léèitele. V práci øekl øediteli, co si o nìm myslí, a pak ho pøátelsky poplácával po zádech. Veèer se zaèal toulat po barech, kdekoho hostil, byl hluèný. Pak nìkdo zavolal sanitku… Pøi pøijetí byl bujaøe veselý, z policie si dìlal legraci a vysmál se také psychiatrovi. Diagnostikována byla mánie. Bìhem tøí týdnù se po lécích nálada normalizovala, nicménì v dalším týdnu došlo k pøesmyku do deprese. Pacient si zaèal vyèítat, co všechno provedl. Propadl sklíèenosti, sebevýèitkám, celkovì se jeho tempo výraznì zpomalilo, mluvil málo a monotónním hlasem. Fáze deprese pak trvala dalších osm týdnù. Byla odléèena antidepresivy a lithiem. Do pùl roku poté se objevila ještì krátká epizoda hypománie (tj. neúplných pøíznakù mánie) s radostným prožíváním a pocity zvýšené energie, nicménì nedošlo k excesùm v chování, jako tomu bylo na poèátku nemoci.

V nìkterých pøípadech logorhea pøejde v takzvaný slovní salát, který je dùsledkem velmi zrychleného myšlení – myšlenkového trysku. Pacientùv projev se tak stává zcela nesrozumitelným. Elace nálady mùže pokraèovat nekontrolovaným vzrušením, agresivitou. Malá nebo žádná potøeba spánku mùže vést k odmítání jídla a pití a vést k celkovému vyèerpání organismu, život ohrožujícím stavùm, jako je napøíklad dehydratace. K manické náladì se mohou pøidružit bludy (erotomanické, extrapotenèní, velikášské) nebo halucinace (obvykle hlasù, které k postiženému pøímo hovoøí). Døíve se soudilo, že bludy a halucinace by mìly být obsahovì kompatibilní s nadnesenou náladou. Klinická pozorování nás však pøesvìdèila, že psychotické pøíznaky mohou odpovídat náladì, být neutrální nebo být v rozporu s nadnesenou náladou. PØÍBÌH 28letá uèitelka, manželka technického úøedníka, zaèala špatnì spát, nic ji netìšilo a dìlala si zbyteèné starosti. Uvažovala o tom, že by bylo lepší, kdyby nežila, ponìvadž je stejnì na svìtì úplnì k nièemu. Vìdìla, že si to trápení zaslouží, i když nevìdìla, co vlastnì zlého provedla. Její sestra, která pracovala jako ošetøovatelka v psychiatrické léèebnì, ji pøivedla k psychiatrovi. Ten diagnostikoval støednì závažnou depresivní poruchu a naordinoval antidepresiva. Necítila se po lécích právì dobøe, mìla sucho v ústech a bušilo jí srdce, ale nevadilo jí to, protože

24

/


jí psychiatr øekl, že to pøijde a že to znamená, že léky zaèínají pùsobit. Zaèala lépe spát. Po deseti dnech se mohla lépe soustøedit na práci a po mìsíci už jí bylo celkem dobøe, jen jí chybìla „taková ta radost z toho, když se tøeba nìco povede nebo když se na nìco tìším. Poøád se spíš ještì bojím, co ještì pøijde.“ Jen nerada vzpomínala na tu zlou dobu, co byla depresivní, a vydìsilo ji, když se dovìdìla, že je tu riziko, že se deprese vrátí, když nebude dál brát léky. Po letní dovolené se jí udìlalo tak dobøe, že pøestala brát léky a k psychiatrovi nešla. Koncem øíjna na ni pøišla „smrtelná únava“, nemohla skoro nic užiteèného dìlat, vrátil se pesimismus a vyèítala si, že si to zavinila sama, když pøestala brát léky. Po znovunasazení antidepresiv došlo k odeznìní deprese až pøed Vánocemi. Když se depresivní epizoda opakovala na jaøe a potom na podzim znovu, aèkoliv antidepresiva užívat nepøestala, pøidal lékaø lithium. Tentokrát byla ukáznìná a nepøestala lithium s antidepresivy užívat, i když se mírná epizoda deprese na jaøe opakovala. Další ètyøi roky trvala dobrá remise, cítila se dobøe a užívala už jen lithium v dávce, která udržovala koncentraci lithia v krvi na úrovni 0,8 mmol/l. Problémy mìla jen s tím, že pøibyla asi o 6 kg na váze, musela víc pít a èastìji musela moèit. Po dvou letech zaèala mít opakované žluèníkové koliky. Když se pøidala horeèka a objevily se pøíznaky poèínající peritonitidy, byla provedena cholecystektomie. Už den pøed operací chirurg vysadil lithium, aèkoliv ho psychiatr varoval. Tøetí den po operaci nemocná vyskoèila z lùžka, pobíhala po oddìlení, zpívala, vybízela nemocné, aby se k ní pøidaly, obnažovala se a opakovanì vnikala do pracoven lékaøù a snažila se pøimìt je k sexuálnímu styku. Po velkých scénách se podaøilo ji pøikurtovat k lùžku a pacifikovat antipsychotiky. Byla pøevezena do psychiatrické léèebny. Tam bylo znovu nasazeno lithium, parenterálnì antipsychotikum. Zklidnila se, ještì deset dní však pøetrvávala manická symptomatologie. Pacientka byla mnohomluvná, vnucovala se vyprávìním o svých skvìlých vlastnostech, chtìla, aby všichni byli „tak šťastní jako já“, chtìla založit „Svìtové Spoleèenství Radosti Žen a Mužù“, psala jeho stanovy, domáhala se pøístupu k telefonu i za cenu brachiálního násilí, zuøivì kopala do dveøí sesterny. Navrhovala radikální zmìny pro provoz oddìlení, malovala plakáty a nástìnky s provoláními, které vyzývaly k volné lásce. Ještì týden trvala na tom, že vše, co navrhovala, bylo správné a rozumné, i když se zklidnila a chovala se vcelku sociálnì pøijatelnì. Necelé tøi mìsíce po manické epizodì byla nemocná v dokonalé remisi, kritická ke všemu, co se stalo, chtìla se omlouvat za své manické chování. I když se stydìla za své výstøelky, zvláštì sexuální, dovedla pøiznat, že se „vlastnì docela dobøe bavila“, pøesto by nechtìla, aby se nìco podobného opakovalo. Nešťastná byla hlavnì proto, že všichni pokládali za samozøejmé, že se nebude moci vrátit ke svému povolání uèitelky. Ve škole však byla velmi oblíbená a nabídli jí místo v administrativì. Remise byla hluboká, i když po dobu šesti mìsícù ponìkud labilní. Došlo k pøibližnì týden trvajícím obdobím mírné euforie se zrychlenou psychomotorikou a mìla tendenci utrácet zbyteènì peníze. Dokázala však své chování kontrolovat. Bála se, aby se opìt nepropadla do mánie. Tato období se støídala s 10–14 dny trvajícími obdobími anhedonie, snížené iniciativy a pesimismu. Dávka lithia byla zvýšena tak, aby zùstala na úrovni 1,1 mmol/l. Pìt let trvala dobrá remise. Zaèala bez problémù znovu pracovat jako uèitelka. Jen na podzim mívala 2–3 týdny trvající mírnou subdepresi se zvýšenou potøebou spánku, únavou, pocity insuficience a obavami z budoucnosti. Asi ètyøikrát, vždy na jaøe, mívala necelý mìsíc trvající období hyperaktivity, kdy obviòovala manžela z nadmìrného pití alkoholu a domáhala se

MUDr. Klára Látalová, Ph.D. BIPOLÁRNÍ AFEKTIVNÍ PORUCHA

Recommend Documents