MUDR. ANTONÍN ŠPIDLEN STAROSTA SEMIL V LETECH A

MUDR. ANTONÍN ŠPIDLEN – STAROSTA SEMIL V LETECH 1889–1910 A 1912–1913

Bakalářská práce

Studijní program: Studijní obory:

B1301 – Geografie 7105R056 – Historie se zaměřením na vzdělávání 7504R181 – Geografie se zaměřením na vzdělávání (dvouoborové)

Autor práce: Vedoucí práce:

Tomáš Jech PhDr. Miloslava Melanová

Liberec 2014

4

Prohlášení Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem. Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

5

PODĚKOVÁNÍ Rád bych poděkoval paní PhDr. Miloslavě Melanové za odborné rady, věcné připomínky, vstřícnost a ochotu, kterou mi v průběhu zpracování bakalářské práce věnovala. Děkuji také zaměstnancům Státního okresního archivu Semily v čele s ředitelem PhDr. Ivo Navrátilem za prostor, který mi při zpracovávání práce ve své instituci poskytli. Poslední dík patří mé rodině a přítelkyni za trpělivost a velkou morální podporu.

6

ANOTACE Práce se zabývá výraznou osobností semilské historie – MUDr. Antonínem Špidlenem. Hodnotí jeho přínos pro rozvoj města v době, kdy Semily prožívaly velký stavební boom díky rychle rozvíjejícímu se průmyslu. V první části sleduje jeho osobní život. Pozornost si zaslouží jeho rodina, studia na jičínském gymnáziu a pražské univerzitě a následně lékařská praxe. Ve stěžejní druhé části se práce věnuje Špidlenově působení ve vedení města Semily a následně nejvýznamnějším krokům, které během svého politického života učinil. Největší důraz je kladen na období jeho starostování v Semilech (1889–1910 a 1912–1913).

Klíčová slova: městská rada, obec, samospráva, starosta města, zastupitelstvo města

ANNOTATION This bachelor thesis deals with an outstanding person from the history of Semily – MUDr. Antonín Špidlen. The thesis evaluates the mayor´s contribution to the development of the town at the time of its great construction boom thanks to industrial progress. The first part of the thesis depicts mayor´s personal life. It is focused on his family, his studies at grammar school in Jičín and at the university in Prague and next on his medical practise. The second part, which is the core part of the thesis, deals with Špidlen´s activity in the local council in Semily and with his most important decisions made during his political career. The main focus is on the years 1889-1910 and 1912-1913 when Špidlen was the mayor of Semily.

Key words: burgomaster, city-council, municipal-council, municipality, self-government

7

Obsah 1.

ÚVOD...................................................................................................................... 11

2.

ROZBOR PRAMENŮ A LITERATURY .............................................................. 12

3.

OSOBNÍ ŽIVOT ANTONÍNA ŠPIDLENA ........................................................... 15

4.

5.

3.1.

Rodina .............................................................................................................. 15

3.2.

Vzdělání ............................................................................................................ 19

3.3.

Lékařská praxe.................................................................................................. 21

3.4.

Bydliště ............................................................................................................. 23

3.5.

Členství v místních spolcích.............................................................................. 25

POLITICKÉ PŮSOBENÍ ANTONÍNA ŠPIDLENA ............................................. 27 4.1.

Systém fungování zastupitelstva a rady města v Semilech.............................. 27

4.2.

Činnost v zastupitelstvu města Semily (1873–1886) ....................................... 28

4.3.

Činnost v radě města Semil (1886–1889) ........................................................ 29

4.4.

Starostou města Semil (1889–1910) ................................................................ 30

4.5.

Rezignace na post starosty ............................................................................... 36

4.6.

Předsedou správní komise (1912) .................................................................... 37

4.7.

Starostou města Semily podruhé (1912–1913) ............................................... 39

4.8.

Politické stranictví ............................................................................................ 42

4.9.

Vyznamenání .................................................................................................... 44

ROZVOJ MĚSTA ZA STAROSTY A. ŠPIDLENA .............................................. 46 5.1.

Vývoj průmyslu ................................................................................................. 46

5.2.

Vztahy s Němci ................................................................................................. 48

5.2.1.

Spory s firmou F. Schmitt .......................................................................... 50

5.3.

Radnice ............................................................................................................. 52

5.4.

Koupě semilského panství ................................................................................ 53

5.5.

Komunikace ...................................................................................................... 55

5.6.

Školství ............................................................................................................. 56

5.7.

Kostel sv. Petra a Pavla..................................................................................... 59

5.8.

Nemocnice ....................................................................................................... 62 8

5.9.

Zámek ............................................................................................................... 63

5.10.

Obecní dům v Husově ulici ........................................................................... 64

5.11.

Městská jatka ................................................................................................ 65

5.12.

Kruhová cihelna ............................................................................................ 66

5.13.

Vodovod........................................................................................................ 68

5.14.

Finanční instituce v Semilech ....................................................................... 69

5.14.1.

Občanská záložna .................................................................................. 70

5.14.2.

Městská spořitelna ................................................................................ 71

6.

ZÁVĚR .................................................................................................................... 73

7.

SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY .............................................................. 75

8.

7.1.

Prameny ........................................................................................................... 75

7.2.

Soudobý tisk a publicistika ............................................................................... 77

7.3.

Literatura .......................................................................................................... 77

7.4.

Webové stránky ............................................................................................... 78

PŘÍLOHY ................................................................................................................ 80 8.1.

Seznam příloh ................................................................................................... 80

8.2.

Vyobrazení........................................................................................................ 82

9

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK

AM

archiv města

čp.

číslo popisné

fol.

folio

inv. č.

inventární číslo

kart.

karton

kr.

krejcar

OÚ

okresní úřad

OS

okresní soud

pag.

pagina

s.

strana

sign.

sign.

SOA

státní oblastní archiv

SOkA

státní okresní archiv

zl.

zlatý

10

1. ÚVOD Jako téma své bakalářské práce jsem si zvolil jednu z klíčových postav dějin města Semily – MUDr. Antonína Špidlena. Hlavním cílem mé práce bude především zhodnotit jeho veřejnou činnost v letech, kdy byl starostou města Semily (1889–1910, 1912–1913). Především bych se chtěl věnovat jednotlivým projektům, které během svého starostování dovedl do konce. A že jich nebylo málo. Jeho přičiněním vzniklo v Semilech mnoho nových staveb. Žil v době, kdy město prožívalo velký budovatelský boom. Novou podobu získala radnice, kostel sv. Petra a Pavla či zámek. Vystavěna byla cihelna, jatka, obecní dům či nemocnice. Dalším důležitým tématem bude jeho osobní život – jeho rodina a také lékařská praxe, které se věnoval téměř až do konce života. MUDr. A. Špidlena jsem si zvolil z několika důvodů. Rád bych přispěl k rozšíření poznání historie města, ve kterém od svého narození žiji. Dějiny města jsou zpracovány pouze zkratkovitě a historici se často věnují pouze těm nejslavnějším osobnostem, které jsou s městem Semily spojené, jako F. L. Rieger, A. Zeman (A. Stašek), K. Zeman (I. Olbracht), P. Tigrid či V. Komárek. Následně bych rád vyhodnotil, zda můžeme A. Špidlena považovat za člověka, který byl pro historii města klíčovou osobností a jestli samotnému městu nepřinesl více, než celorepublikově známé osobnosti. Proč je tak opomíjenou postavou? Toto jsou otázky a hypotézy, které bych rád ve svém bádání prozkoumal.

11

2. ROZBOR PRAMENŮ A LITERATURY K osobnosti a životu MUDr. Antonína Špidlena nalezneme nejvíce materiálů v pramenech. Literatura se věnuje především historii města a jen málo významným osobnostem, mezi něž však Špidlena nezahrnuje. Dle mého názoru neoprávněně. Nejdůležitější zdroje můžeme nalézt ve Státním okresním archivu Semily. Zde je k dispozici několik fondů, které jsou pro studium událostí v Semilech na přelomu 19. a 20. století velice zásadní. Nejvíce informací jsem čerpal z fondu Archiv města Semily 1629–1949. Semily bohužel nemají pro období, ve kterém MUDr. Špidlen žil, zpracovanou městskou kroniku. Mnoho zpráv nám ale poskytnou zápisy z jednání zastupitelstva a rady, které jsou přehledně svázány do knih. Zápisy o schůzích městské rady jsou velice stručné. Na rozdíl od protokolů ze zastupitelstva města je psal sám starosta, nikoli tajemník. Mezi knihami nalezneme také zápisy ze schůzí výboru průmyslové pokračovací školy v Semilech, výboru hřbitovní konkurence v Semilech, ze schůzí správní komise města (rok 1912 – kdy ještě město nemělo zvoleno nové vedení), jsou zde i operáty sčítání lidu či matriky obecních příslušníků. V rozsáhlé spisové agendě jsou například informace o správě města, lékařích, volbách či spolcích. V úvodu k inventáři fondu Archiv města Semily je drobná nepřesnost, která způsobila moji chybu při zadávání práce. Je zde uvedeno, že Špidlen se ujal úřadu starosty v roce 1880. Díky bližšímu studiu pramenů jsem teprve později zjistil správný údaj. MUDr. Antonín Špidlen byl poprvé zvolen starostou města Semily až v roce 1889. Dalším důležitým fondem je Okresní úřad Semily 1850–1948, ze kterého jsem čerpal především informace ke Špidlenově lékařské praxi. Ve fondu Okresní soud Semily je možné dohledat pozůstalostní spisy jeho rodiny či soudní protokoly, týkající se procesů, ve kterých nějakým způsobem figuroval. Souhrnné informace o historii města nalezneme ve fondu Václav Votoček (1927–2006). Tento významný badatel za dlouhá léta nashromáždil mnoho zpráv, výpisků a vlastních poznámek, které jsou pro nalezení ucelených a komplexních informací velice důležité. K literatuře i archivním pramenům přistupoval kriticky a zvládl základní metodiku historické práce, čímž překonal třeba Františka Mizeru, o jehož pracích je zmínka níže. 12

V tomto fondu najdeme i mnohé pohlednice. Některé z nich jsem použil v příloze pro dokreslení jak portrétu MUDr. Špidlena, tak i města samotného. Informace o Špidlenově datu narození a úmrtí, termínu svatby či osobní údaje rodinných příslušníků jsou dostupné v matrikách uložených ve Státním oblastním archivu v Zámrsku. Zatím nejsou digitalizovány, ale v nejbližších letech by se svého zpřístupnění na internetu měly dočkat. Bližší informace k studiím A. Špidlena na Lékařské fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity nalezneme v Archivu UK v Praze. V současnosti jsou matriky z let 1882–1945 dostupné na internetových stránkách Ústavu dějin Univerzity Karlovy. Z doby Špidlenova studia však ještě digitalizované nejsou, bylo tedy nutné se do Prahy vypravit osobně. Pro kritické zhodnocení archivních pramenů bylo nutné nahlédnout do soudobého tisku. Celému regionu Semilska se věnovalo například Pokrokové Podkrkonoší, které však vycházelo pouze v roce 1907. Významnými novinami byly Listy Pojizerské a Hlasy Pojizerské. Oba tituly vydával Václav Kudrnáč z Turnova. Listy vycházely každý měsíc první, třetí a pátou neděli a naopak Hlasy vždy druhou a čtvrtou neděli. Současný měsíčník Semilské noviny obsahuje čas od času krátké ucelené zprávy o místních památkách. Například v letech 2003–2004 v nich vycházely články Ivo Navrátila shrnuté pod názvem „Chodíme okolo nich“, které se věnovaly nejvýznamnějším stavbám v Semilech – kostelu, zámku, Obecnímu domu, atd. Od roku 1988 vychází péčí Státního okresního archivu v Semilech sborník „Z Českého ráje a Podkrkonoší“, kde lze nalézt studie věnující se době Špidlenova života. V literatuře, která vznikla za Špidlenova života či krátce po jeho smrti, nalezneme mnoho nepřesností. Jejími autory byli především místní učitelé (Jan Kamenický, František Mizera). Druhý zmiňovaný napsal dosud nejobsáhlejší knihu o historii Semil již v roce 1930, která byla podruhé vydána v roce 1997.1 K této práci je třeba přistupovat velice kriticky. Na půlce stránky, kterou Špidlenovi věnoval, nalezneme několik zásadní nepravd a omylů. Mizera například uvádí, že Špidlen získal čestné občanství města Semily v roce 1910. Pravdou však je, že k tomuto aktu došlo o deset let dříve, v roce 1900. Těžko pochopitelným omylem je chybné datum úmrtí MUDr. Špidlena. Mizera uvádí 1

MIZERA, František: Paměti města Semil a okolí, 2. vyd. Semily, Glos 1997, ISBN 80-238-1021-9.

13

rok 1916, i když Špidlenova smrt přišla až o rok déle. Je velice zarážející, že k těmto omylům došlo. Oba se totiž velice dobře znali a dokonce společně několik let bydleli v jednom semilském domě.

14

3. OSOBNÍ ŽIVOT ANTONÍNA ŠPIDLENA 3.1.

Rodina

Nejprve představíme rodinu, ve které Antonín Špidlen vyrůstal. Jeho rodiče Josef a Anna měli svatbu 26. listopadu 1839 v Příkrém.2 Josef Špidlen se narodil v roce 1815 v obci Příkrý (v dobových pramenech často „Příkrá“), v chalupě čp. 49. Josefův otec se jmenoval Antonín a pracoval na gruntu čp. 49 v Příkrém, matka Marie byla rozená Strnadová a pocházela z blízkého Bozkova čp. 55. Josefova choť Anna přišla na svět v roce 1821 do rodiny sedláka Josefa Strnada z Příkrého čp. 55 a Barbory rozené Skrbkové z Příkrého čp. 16. Antonín Špidlen se narodil jako nejstarší syn 11. července 1842 ve vesnici Příkrý čp. 49, vzdálené přibližně 3 km od Semil.3 Samotný porod řídila porodní bába Anna Šrejmová (Ssregmowa) z Bozkova. Antonína křtil bozkovský kaplan Jan Lohr. Kmotry mu byli Petr Nosek, obchodník z Bozkova čp. 102, a jeho babička Anna z Příkrého. Narodil se do selské rodiny. Jeho otec Josef i dědeček Antonín byli sedláci (v dobové terminologii půlsedláci), hospodařili na 32 jitrech a 949 čtverečných sázích pozemků, tedy na 18,756 hektarech. I jeho matka Anna pocházela z rodiny, která se živila zemědělstvím. Otec byl také veřejně činný, neboť zasedal v Příkrém v obecním zastupitelstvu.4 Antonín pochoval své rodiče v mladém věku. Otec zemřel 1. prosince 1859 a matka ještě o rok dříve, 16. září 1858. Příčinou smrtní obou rodičů byly „úbytě“, což byl jeden z projevů tuberkulózy.5 Oba skonali ještě za jeho studií na jičínském gymnáziu. Antonín musel být velice houževnatý a činorodý, když dokázal gymnázium úspěšně dostudovat a poté neméně úspěšně absolvoval náročné studium medicíny na Lékařské fakultě Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze.

2

SOA v Zámrsku, fond Sbírka matrik Východočeského kraje, Farní úřad římskokatolické církve Bozkov, sign. 4863, matrika oddaných, 1819–1854, fol. 212. 3 SOA v Zámrsku, fond Sbírka matrik Východočeského kraje, Farní úřad římskokatolické církve Bozkov, sign. 4860, matrika narozených, 1840–1850, fol. 314. 4 SOkA Semily, fond Národní škola Příkrý, Pamětní kniha, (1812) 1840–1925, sign. KR-174. 5 SOA v Zámrsku, fond Sbírka matrik Východočeského kraje, Farní úřad římskokatolické církve Bozkov, sign. 4865, matrika zemřelých, pag. 521 a 525.

15

Po smrti rodičů ho spolu se sourozenci vychovával (od 14. prosince 1859) poručník Antonín Špidlen z Příkrého čp. 106 – byl jejich strýcem.6 Dospělého věku se dožil pouze František a Josef. František Špidlen (narozen 12. listopadu 1853) se přiženil do Sutic, kde se živil jako mlynář v čp. 1 (údaj z roku 1878). Později pracoval jako truhlář v Podmoklicích v továrně F. Schmitt (údaj z roku 1916), kde si zničil své zdraví a trpěl pak plicní chorobou.7 Josef Špidlen (narozen 1. prosince 1849) se s bratry nevídal. Antonín měl o něm zprávy, že pracoval v Sasku.8 Až díky tomu, že se přihlásil o sto korun, které mu MUDr. Špidlen po své smrti odkázal, zjistíme, že žil jako kamenářský dělník v Drážďanech. V pozůstalostním spisu dr. Špidlena se dočteme, že Josef byl Antonínovým nevlastním bratrem. Není jasné, proč byl za otce Josefa považován František Havel, rolník z Příkrého čp. 59,9 když matrika jako jeho rodiče uvádí bez nejmenších pochyb Josefa a Annu Špidlenovy.10 Snad se až po jejich smrti prozradil Annin hřích. Usedlost čp. 49 po otci zdědili do společného vlastnictví jeho synové František a Josef. Dům s přilehlými pozemky byl pronajímán. Antonín dostal peníze, aby mohl jít dále studovat teologii (nakonec ale nastoupil na lékařskou fakultu). Poručník Antonín Špidlen časem žádal, aby byl z poručenství vyvázán pro svůj vysoký věk. Měl také na starosti sirotky po Tomáši Noskovi. Z příbuzných navrhoval Antonína Strnada či Jana Koudelku z Příkrého.11 Od 31. března 1867 byl novým poručníkem ustanoven Antonín Strnad z Příkrého čp. 52.12 Novým poručníkem nejmladšího Františka se od 14. srpna 1871 stal MUDr. Antonín Špidlen. V té době pracoval František jako truhlářský tovaryš v Železném Brodě. Plnoletým byl prohlášen 17. listopadu 1874 ve svých 21 letech, což znamenalo, že již mohl se svým majetkem svobodně nakládat.13

6

SOkA Semily, fond OS Semily, Pozůstalosti, sign. IV 1859/232. SOkA Semily, fond OS Semily, Pozůstalosti, sign. A 1917/110. 8 Tamtéž. 9 Tamtéž. 10 SOA v Zámrsku, fond Sbírka matrik Východočeského kraje, Farní úřad římskokatolické církve Bozkov, sign. 4860, matrika narozených, 1840–1850, fol. 337. 11 SOkA Semily, fond OS Semily, Pozůstalosti, sign. IV 1859/232. 12 Tamtéž. 13 Tamtéž. 7

16

Životní partnerkou Antonína Špidlena se stala Marie, rozená Hradecká. Svatba se uskutečnila v rodné vesnici manželky 30. srpna 1869.14 Marie se narodila 16. července 1844 a pocházela z majetkově zajištěných poměrů. Její otec František Hradecký (26. června 1818 – 31. ledna 1880) byl obchodníkem v Loukově čp. 6 a její dědeček Jan Hradecký (25. března 1790 – 6. ledna 1865) provozoval v Loukově mlýn. Po smrti tchána Františka přešel dům čp. 6 na manžele Špidlenovy, kteří jej pronajímali jako hostinec.15 Manželé na svět přivedli mnoho dětí. Bohužel se ale většina nedožila dospělosti. Krátce po svatbě se Špidlenovi narodil první potomek. 28. října 1871 přišel na svět Jaroslav Antonín František Špidlen. Další dítě zemřelo přímo během porodu 3. května 1873. Třetím dítětem byl Bohumil Antonín František Špidlen, který se narodil 14. listopadu 1874. Ve svých pěti letech, 5. února 1880, však zemřel na „zánět omozečnic“ (zánět mozkových blan). Také čtvrtý potomek, dcera Jiřina Marie Josefa Špidlenová (11. února 1877 – 26. listopadu 1877), zemřel krátce po svém narození. Příčinou bylo ochrnutí plic. I přes tyto tragické události, které rodinu postihly, se Marii narodilo ještě páté dítě – Jiřina Anna Josefa Špidlenová (3. ledna 1879).16 Společně vychovávali také dceru Marii Josefu Annu, která se narodila 6. dubna 1881 a zemřela před vánočními svátky roku 1929.17 Provdala se za MUDr. Františka Škodu (1867–1917) z Louček u Turnova, který se po studiích na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy (imatrikulován v roce 1887; studium ukončil 21. 7. 1896)18 stal semilským obvodním lékařem a v nově vybudované nemocnici asistoval při náročnějších chirurgických operacích primáři MUDr. Kubátovi. Chudé obyvatele léčil i zdarma, proto mu lidé přezdívali lékař–lidumil. Ještě jako svobodný bydlel Škoda v Semilech v domě čp. 47, sousedícím se Špidlenovými, kteří v té době (1900) již bydleli v domě čp. 394. O deset let později bydleli Fran-

14

SOkA Semily, fond Farní úřad Loukov, nezpracováno, Čelednice, záznam z roku 1869. SOkA Semily, fond OS Semily, Přestupky, sign. VIII 1882/292. 16 SOkA Semily, Sbírka duplikátů matrik okresu Semily, farnost Semily, roky 1871–1881. 17 SOkA Semily, fond AM Semily, Sčítání lidu 1900 – popisné archy, čp. 301–396. 18 Archiv Univerzity Karlovy, fond Matriky Univerzity Karlovy, inv. č. 1, Matrika doktorů české KarloFerdinandovy univerzity I., fol. 432. 15

17

tišek a Marie Škodovi v Semilech v domě čp. 408.19 Díky dobrému finančnímu zajištění si mohli dovolit služku – Marii Plánskou (*1890) z Jindřichova Hradce.20 František Škoda společně s Antonínem Špidlenem zasedal v městském zastupitelstvu i radě. Trpěl však těžkou nemocí a už roku 1917 zemřel. Podle materiálů ze sčítání lidu je zřejmé, že se Marie Škodová po smrti prvního manžela podruhé vdala. Manželem se jí do roka stal Jaroslav Linhart.21 Ten byl ředitelem mlýna v Sedlčanech a později obchodníkem s uhlím v Nymburce.22 20. září 1916 sepsal Špidlen svojí poslední vůli.23 Nevytvořil ji z důvodu, že by trpěl vážnou nemocí, ale proto, že „žádný člověk neví dne ani hodiny kdy jej Bůh povolá a poněvadž nacházím se v pokročilém stáří více jak 74 roků, kdy platí přísloví: »mladý může, starý musí«, pokládám za užitečné, ba nutno, učiniti při úplně zdravých smyslech, svobodné vůli a rozvaze vlastní rukou sepsané a podepsané poslední pořízení“. Byl tehdy již vdovcem, neboť Marie jej opustila 22. září 1903. Svému muži byla opravdovou oporou a měla také velké sociální cítění. Například v roce 1890 iniciovala společně s dalšími manželkami obecních představitelů, paní Husákovou, Zemanovou a Kramářovou, sbírku pro obyvatele Semil, kterým byl majetek výrazně poškozen povodní.24 MUDr. Antonín Špidlen zemřel nečekaně 16. února 1917. Prameny uvádějí, že příčinou bylo ochrnutí srdce.25 Krátkým slovem se o něm na zastupitelstvu zmínil předsedající radní Josef Glos: „Po schválení protokolu vzpomenul předsedající úřadující radní úmrtí bývalého dlouholetého starosty města a čestného měšťana semilského p. Dra Antonína Špidlena a ocenil jeho činný, rozkvětu města a dobru veřejnosti věnovaný život.“26 Převozu těla ze Semil do Loukova, kde byl 19. února 1917 Špidlen pohřben, se zúčastnily velké zástupy obyvatel z celého okolí. Mezi nimi například tělocvičná jednota Sokol či členové městské rady, která věnovala věnec a k uctění jeho památky město po-

19

SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 171, Index semilských obecních příslušníků dle matrik, 1890– 1930. 20 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 166, Sčítání lidu 1910 – popisné archy, čp. 251–454. 21 Tamtéž. 22 SOkA Semily, fond OS Semily, Pozůstalosti, sign. A 1917/110. 23 Tamtéž. 24 SOkA Semily, fond Václav Votoček, sign. VI/2, Excerpta – Chronologie Semil, 1300–1918. 25 SOkA Semily, fond AM Semily, sign. II/6, Vyznamenání občanů, 1861–1918. 26 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 88, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1914–1921, zápis ze schůze 20. srpna 1917.

18

skytlo 100 korun Komitétu pro podporu nemajetných.27 Dobová zpráva na něj vzpomíná: „Nehynoucí památka a čest tomuto věhlasnému muži a zbožnému příkladnému katolickému křesťanu.“28 Špidlen byl pochován do rodinného hrobu své manželky v Loukově, kde již byla uložena těla jeho dříve zemřelých dětí a dále těla rodičů a prarodičů manželky Marie. Později (1917) byl do stejného hrobu pochován i Špidlenův zeť MUDr. František Škoda. Antonín přežil pět svých dětí, jedině dcera Marie žila déle než on. Celý život byl velice zbožným člověkem. Ve své poslední vůli věnoval 200 korun na stavbu kaple sv. Antonína ve své rodné obci Příkrý29 či dalších 200 korun na vnitřní výzdobu děkanského kostela sv. Petra a Pavla v Semilech.30 Dále věnoval peníze Ústřední matici školské (200 korun), Tělocvičné jednotě Sokol (200 korun), Čtenářskopěvecké jednotě Jizeran (100 korun), fondu chudých v Semilech (200 korun) a fondu chudých v Příkrém (200 korun). Jednu třetinu domu čp. 394, kterou vlastnil od dubna 1912, zdědila jeho dcera Marie s manželem.

3.2.

Vzdělání

Obecnou školu navštěvoval Špidlen nejpravděpodobněji ve své rodné obci Příkrý. Záznamy však z této doby nemáme, protože škola v roce 1871 vyhořela a s ní skončily v plamenech i veškeré její dokumenty. Středoškolské vzdělání absolvoval na jičínském gymnáziu, kde svá studia započal ve školním roce 1855/1856.31 Krátce před jeho příchodem byla škola rozšířena na osmileté gymnázium (1848) a Špidlen zde strávil velký kus svého dětství. Jičínské gymnázium bylo dvojjazyčné. Jak čeština, tak i němčina měly být vedle sebe navzájem respektovány. Od roku 1848 se zde povinně vyučoval český jazyk. V tomto směru bylo pouze jedním z deseti v celé zemi.32

27

SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 97, Zápisy o schůzích městské rady 1913–1918, zápis ze schůze 27. února 1917. 28 SOkA Semily, fond Václav Votoček, sign. IV/29, Osobnosti Semil – S, Š, (1895) 1927–2002. 29 Tamtéž. 30 SOkA Semily, fond OS Semily, Pozůstalosti, sign. A 1917/110. 31 SOkA Jičín, fond Reálné gymnázium Jičín, inv. č. 9, Katalog, 1856.

19

V Jičíně bydlel na Pražském předměstí v čp. 23 u švadleny Anny Klierové.

33

Byl jed-

ním z mnoha studentů, kteří si sami museli platit školné. Do první třídy vstoupilo na gymnázium ve školním roce 1855/1856 54 žáků, kteří studovali prezenčně, a 22 „privatistů“. Špidlen zpočátku studoval soukromě. V záznamech z dalších tříd již není mezi privatisty uváděn. Ředitelem školy byl v té době František Šír. Se školou Antonín docela zápolil, nikdy nedosáhl na vyznamenání a patřil spíše k průměru. Z většiny předmětů měl známky „dobré“ či „dostatečné“. Důvodem mohla být výuka v němčině, s níž se v českém Příkrém sotva setkal, ale především odloučení citlivého chlapce od rodičů a nakonec jeho úplné osiření. Jičínské gymnázium bylo ovšem v celé zemi vyhlášené svou náročností, málokterý student měl vynikající prospěch. Špidlen zde měl po většinu svého studia tyto předměty: náboženství, latinu, řečtinu, zeměpis, dějepis, matematiku, přírodopis, němčinu, češtinu a základy filozofie. Úspěšné studium na gymnáziu v Jičíně, kde studoval například i František Ladislav Rieger či další osobnosti z Podkrkonoší, zakončil maturitní zkouškou, jejíž závěrečná ústní část probíhala 1. až 5. srpna 1863. Předsedou zkušební komise byl Dr. Köhler. Již v červnu ale maturanti plnili písemné zkoušky. O tom, že maturitní zkouška nebyla jednoduchou záležitostí, svědčí, že studenti například překládali text z němčiny do latiny, psali písemnou práci z němčiny na téma „Jaké přednosti má učení cizím jazykům“ či překládali Sofoklovu Antigonu z řečtiny do němčiny nebo češtiny. Za katedrou zde v dobách jeho studií působily věhlasné osobnosti. Jako příklad uvedu Josefa Pechánka (učitel latiny a řečtiny), Dr. Leopolda Kotrbelce, Josefa Baudiše (učitel matematiky a fyziky), Antona Vánkomila Malocha (učitel češtiny a zpěvu, velký vlastenec, v Jičíně a jeho okolí zanechal výraznou stopu), Tomáše E. Kazbundu (učitel přírodních věd, velice vážený člen zastupitelstva města Jičína). Učitelem češtiny mu byl ve školním roce 1856/1857 sám František Lepař, po kterém v současnosti nese toto gymnázium název. Podle dokumentů z posledního roku studia na jičínském gymnáziu víme, že nejprve uvažoval o studiu teologie. To se však nenaplnilo a začal docházet na Lékařskou fakultu 32

ČELIŠ, Jan – GEBAUER, Bohuslav: Sborník Lepařova gymnázia v Jičíně 1974–1994, 1. vyd. Jičín, Lepařovo gymnázium 1994, s. 3–4. 33 SOkA Jičín, fond Reálné gymnázium Jičín, inv. č. 10, Katalog, 1857.

20

Karlo-Ferdinandovy univerzity. Na studia nastoupil ve svých 21 letech v zimním semestru 1863/1864. Od druhého ročníku byl částečně osvobozen od poplatků za studium (platil polovinu). Studium na lékařské fakultě bylo finančně náročnější než na ostatních fakultách. V prvním ročníku měl zapsané předměty, které se (s výjimkou anatomie) lékařství dotýkají jen okrajově – mineralogii, zoologii a botaniku. Ve druhém ročníku jej fyziologii vyučoval sám J. E. Purkyně. Ve třetím ročníku již chodil na praxe na lékařskou kliniku, chirurgickou kliniku a do porodnice, o rok později i na oční kliniku. Oproti spolužákům měl zapsáno velké množství předmětů, což jistě svědčí o jeho pilnosti a snaživosti – například stomatologii, zvěrolékařství, ženské či pohlavní nemoci.34 Studium v Praze zakončoval v letním semestru roku 1868. Promoval 6. března 1869 a natrvalo se téhož roku usadil v Semilech.35

3.3.

Lékařská praxe

Krátce po promoci mu byla městským úřadem v Semilech nabídnuta práce. Měl vykonávat „policejní lékařskou dohlídku na maso a dobytek k zabití ustanovený, dále pak léčení městských chudých.“36 Lékařská praxe se stala hlavním zdrojem příjmů MUDr. Špidlena, ty však nebyly nijak závratné. Semily měly nepočetnou střední třídu a velké množství průmyslového dělnictva. Proto ještě v roce 1896 vypomáhal při prohlídkách dobytka na jatkách.37 Roku 1888 byl Dr. Špidlen jmenován řádným městským lékařem. Jeho plat činil 100 zlatých ročně, což při porovnání s jinými městskými funkcemi byla zanedbatelná částka. V roce 1891 jej okresní zastupitelstvo jmenovalo obvodním lékařem pro obce Semily, Bořkov, Čikvásky, Nedvězí, Hořensko, Pohoří, Slanou, Benešov, Bystrou, Rybnice, Loukov, Háje a Dolní Sytovou.38 Jak můžeme vidět, tento obvod byl velice obsáhlý, což muselo být časově značně náročné. Na schůzi městského zastupitelstva, která se konala 34

Archiv Univerzity Karlovy, fond Matriky Univerzity Karlovy, inv. č. 1, Matrika doktorů české KarloFerdinandovy univerzity I., fol. 334. 35 SOkA Semily, fond AM Semily, sign. V/51, Ranhojiči, lékaři a lékárníci, 1852–1917. 36 Tamtéž. 37 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 94, Zápisy o schůzích městské rady 1889–1897, zápis ze schůze 15. prosince 1896. 38 Tamtéž.

21

9. května 1891, proto Dr. Špidlen zastupitele informoval o své rezignaci na úřad starosty. Domníval se, že se úřadu musí vzdát v souvislosti s tím, že byl jmenován „veřejnou osobou úřadní a ztrácí tudíž právo zastávati úřad starosty“, protože by mohlo docházet ke střetu zájmů. Zároveň pochyboval, že by dokázal zmoci „tak četné, stále trvající, síly těla i ducha napínající práce, jaké s povoláním obvodního lékaře a zároveň starosty města spojeny jsou“ (viz příloha č. 5). JUDr. Antonín Zeman,39 místní advokát, ale všechny ujistil, že podle „čl. 36 volebního řádu se Dr. Špidlen nemusí vzdáti úřadu starosty města“40 a neztrácí tak právo být volen. Na žádost zastupitelstva Dr. Špidlen svoji rezignaci stáhl zpět. Jako obvodní lékař vypracovával MUDr. Špidlen nejrůznější zdravotní statistiky. Ze zprávy za rok 1901 například vyplývá, že očkoval 232 dětí ve svém obvodu.41 Vykonávání lékařské praxe jistě nebylo jednoduchou záležitostí. V říjnu 1887 byl svým pacientem Josefem Sudkem ze Semil obžalován ze zanedbání léčby.42 Na tomto sporu je zajímavé, že Špidlenovým obhájcem byl JUDr. Antonín Zeman. Ukázalo se, že si J. Sudek stěžoval neoprávněně. Uváděl, že jej Špidlen nechtěl léčit, což i předvolaní svědci potvrdili, že nebylo pravdou.43 Ještě ve svých 67 letech působil MUDr. Špidlen jako lékař. V zápisech z rady města Semily se v roce 1909 výslovně píše: „Stížnost Antonína Matury poraněného v zádušním lese při kácení dříví a žádajícího náhradu a podporu usneseno dodati lesní správě ku podání zprávy a Maturu p. Dr. Špidlenem lékařsky prohlédnouti.“44 Ještě rok před Špidlenovou smrtí v roce 1916 stále vykonával své lékařské povolání. V rezignačním

39

Špidlenův vrstevník Dr. Antonín Zeman (1843–1931) byl spisovatelem, známým pod pseudonymem Antal Stašek. Stejně jako MUDr. Špidlen navštěvoval jičínské gymnázium. O několik let později oba působili v městském zastupitelstvu. V Semilech se od roku 1878 věnoval advokátní praxi, ale především psal svá nejznámější díla, mezi která patří například „Blouznivci našich hor“ či „O Ševci Matoušovi a jeho přátelích“. Byl také ředitelem Městské spořitelny v Semilech. Oproti Dr. Špidlenovi tíhnul k mladočešství (především v mládí) a díky tomu se občas názorově rozcházeli. Byl poslancem zemského sněmu za národní stranu (1889–1895). Ze Semil se odstěhoval po krachu spořitelny v roce 1913. 40 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 86, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1873–1900, zápis ze schůze 9. května 1891. 41 SOkA Semily, fond OÚ Semily, sign. 7/1, Zdravotní záležitosti všeobecně, 1883–1901. 42 Josef Sudek ze Semil čp. 100 nepatřil k oblíbeným měšťanům, neboť provozoval lichvu – půjčoval peníze na vysoký úrok. Srv. HLAVA, Rudolf: Vzpomínky Albíny Roubalové, in: Z Českého ráje a Podkrkonoší, sv. 1. Bystrá nad Jizerou, Okresní archiv Semily 1988, ISBN 59-083-88, s. 81–97. 43 SOkA Semily, fond OS Semily, Přestupky, sign. VIII 1887/815. 44 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 96, Zápisy o schůzích městské rady 1908–1913, zápis ze schůze 25. srpna 1909.

22

dopise Rudolfa Husáka na post starosty města se píše: „Včerejšího dne zhoršil se opětně stav nemocného a byl k němu spěšně povolán MUDr. Ant. Špidlen.“45 Dalším lékařem působícím počátkem 20. století v Semilech byl MUDr. František Nedomlel, který v rámci Vzdělávacího klubu (předsedal mu JUDr. Antonín Zeman) pořádal veřejné zdravotnické přednášky – v prosinci 1907 například na téma „O podstatě tuberkulózy a ochraně proti ní“.46 Roku 1915 působili v Semilech jenom tři lékaři – MUDr. Špidlen a MUDr. Škoda jako praktičtí lékaři a MUDr. Kubát jako primář všeobecné veřejné nemocnice.47

3.4.

Bydliště

Antonín Špidlen v průběhu života mnohokrát změnil své bydliště. Zpočátku to bylo zapříčiněno tím, že se vydal na studia nejprve do Jičína a poté do Prahy. I jako dospělý vystřídal v Semilech několik bytů, ve kterých žil nejprve sám, poté již se svou rodinou. Po narození bydlel A. Špidlen v domě čp. 49 svých rodičů v obci Příkrý. Dřevěná chalupa krytá šindelem a doškem ležela mimo centrum obce a byla velice skromně zařízena. Během studií v Jičíně (od roku 1857) bydlel u švadleny Anny Klierové v domě na Pražském předměstí čp. 23. První záznam o tom, že bydlel Antonín Špidlen v Semilech, máme ještě z dob jeho studií. Jako svobodný muž bydlel v roce 1867 v domě čp. 109.48 Po svatbě se Špidlenovi přestěhovali do domu čp. 146 (1871) a za dva roky se ocitli v domě čp. 20. V tomto domě na Dolením (později Riegrově) náměstí bydleli mnoho let. V domě byl hostinec „V ráji“ a bydlelo zde více rodin – Vedralovi, Vojtíškovi a také František Mizera s manželkou Barborou.49 Majitelem domu byl v té době František Vedral. Špidlen ještě tehdy nebyl pokládán za semilského příslušníka.50

45

SOkA Semily, fond AM Semily, sign. I/5/6, Osobní věci členů zastupitelstva, 1910–1939. VAVŘÍK, Kliment: Vzdělávací klub v Semilech, in: Pokrokové Podkrkonoší, roč. 1, 1907, č. 37, s. 6. 47 SOkA Semily, fond AM Semily, sign. V/51, Ranhojiči, lékaři a lékárníci, 1852–1917. 48 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 136, Evidence cizích domovských příslušníků, 1864–1881. 49 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 159, Sčítání lidu 1890 – popisné archy, čp. 1–187. 50 SOkA Semily, fond AM Semily, inv, č, 171, Index semilských obecních příslušníků dle matrik, 1890– 1930. 46

23

Z údajů z roku 1900 zjistíme, že MUDr. Antonín Špidlen se přestěhoval a bydlel společně se svou manželkou a dcerou Marií v Semilech v domě čp. 394, ve kterém vlastnil jeden ze šesti bytů. Celý dům však patřil Občanské záložně, která jej v roce 1898 nechala vystavět.51 V tomto domě bydlely v roce 1900 i další rodiny – Josef a Marie Šourkovi, Josef a Pavlína Koučtí, rodina Jindřicha Melicha, rodina Václava Griesbacha (původem z Haliče) a rodina zvěrolékaře Spinky, celkem 24 osob.52 Odhadní cena domu s přiléhajícím pozemkem činila v roce 1917 48 000 korun. Hospodyni jim v domě dělala sestřenice Františka Koudelková z Příkrého (1855–1909). Špidlen také zaměstnával jednu služku – Annu Metelkovou ze Sklenařic u Jilemnice (*1871).53 V roce 1910 již žije sám jako vdovec, společně se služkou Marií Křížkovou ze Svojku u Nové Paky (*1878).54 Ve velkém domě bydlelo dalších šest rodin. Zajímavostí je, že zde žil i Josef Špidlen (1832–1921) se svojí dcerou Boženou. V příbuzenském vztahu Antonín a Josef však nebyli. J. Špidlen působil dlouhá léta v městském zastupitelstvu i radě. Byl správcem a zakladatelem městského parku a dlouholetým předsedou hospodářského odboru. Za své činy získal v roce 1912 titul čestný občan města Semily.55 Kromě těchto nemovitostí (dům čp. 394 v Semilech a dům čp. 6 v Loukově) víme, že v březnu 1894 koupil Dr. Špidlen v Semilech pozemek č. 237 za 500 zl.56 Dále po tchánu Františku Hradeckém zdědil v Loukově dům čp. 6, který pronajímal jako hostinec (dříve sloužil jako pazderna na sušení lnu). Ten, díky nedbalosti nájemníka Františka Mence, vyhořel z 16. na 17. května 1882. Škoda na budově se vyšplhala na 1300 zlatých.57 Menec nebyl žádný svatoušek. Dva měsíce byl v Jičíně vězněn z důvodu krádeže. Špidlenův hostinec měl pronajatý od 19. března 1881.

51

KUDRNÁČ, Václav: Úplný adresář a popis politického okresu Semilského. Turnov 1905, s. 51. SOkA Semily, fond AM Semily, Sčítání lidu 1900 – popisné archy, čp. 301–396. 53 SOkA Semily, fond AM Semily, Sčítání lidu 1900 – popisné archy, čp. 301–396. 54 SOkA Semily, fond AM Semily, Sčítání lidu 1910 – popisné archy, čp. 251–454. 55 SOkA Semily, fond AM Semily, sign. I/5/6, Osobní věci členů zastupitelstva, 1910–1939. 56 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 94, Zápisy o schůzích městské rady 1889–1897, zápis ze schůze 3. března 1894. 57 SOkA Semily, fond OS Semily, Přestupky, sign. VIII 1882/292. 52

24

3.5.

Členství v místních spolcích

V Semilech na přelomu 19. a 20. století působilo mnoho spolků. Antonín Špidlen stál u zrodu řady z nich. Aktivně se na jejich činnosti podílel od svého přistěhování do Semil. MUDr. Špidlen patřil k zakládajícím členům Tělocvično-hasičské jednoty Sokol v Semilech. Založil ji s J. Čapkem, V. Kučerou, J. Riegrem, R. Husákem, A. Valentou a F. Chaloupeckým 1. února 1871. Ze stanov se můžeme dočíst, že „Účel jednoty jest pěstování tělocviku společnými cvičeními a výlety, cvičení hasičská a působení při požárech v městě Semilech k zachránění životů a majetků obyvatelů, střelba do terče a šerm, plování, veslování, zpěv, tanec, spolupůsobení při veřejných slavnostech, oživování ducha společenského přednáškami vzdělávacími, čtením, zřízením knihovny, čítárny, jakož i společenskými zábavami.“58 Starostou spolku byl městský tajemník V. Kejklíček, od roku 1881 pak lékárník R. Husák. Špidlen zde zpočátku žádnou funkci nezastával. Společně fungovali hasiči i sokolové až do roku 1885, kdy vznikl samostatný Sbor dobrovolných hasičů v Semilech. Antonín Špidlen se stal starostou Tělocvičné jednoty Sokol v Semilech brzy po jejím oddělení od hasičů.59 Funkci získal na valné hromadě konané 22. dubna 1888. Vystřídal tak malíře Josefa Prokopa, který byl prvním starostou Sokola po jeho osamostatnění. Byl aktivní ve vedení spolku a měl velké organizační schopnosti. Nejčastější činností byly organizované výlety do okolí Semil. Sokol dále například pořádal 23. srpna 1891 slavnost při odhalení pomníku Karlu Havlíčku Borovskému ve Vysokém nad Jizerou. Také se účastnil veřejných cvičení Sokola v blízkém okolí (například v roce 1898 v Bítouchově, v roce 1905 v Chuchelně a Nové Vsi nad Popelkou) a i sletů Krkonošské župy sokolské, pořádal oblíbené plesy, jako roku 1899 v hostinci Aloise Jirounka. Schůze Sokola se od roku 1892 konaly v zasedací místnosti městské radnice. Dlouhou dobu byl jednatelem spolku Eduard Beneš (od roku 1898), který zastával funkci tajemníka města. Špidlen se z pozice starosty spolku zasazoval především o stavbu tělocvičny. Plány na její zhotovení začal připravovat v roce 1898. Na stavbu se rozhodlo přispívat i město 58 59

SOkA Semily, fond OÚ Semily, sign. 8/5, Spolkové záležitosti, 1880–1895. SOkA Semily, fond AM Semily, sign. VII/82, Tělocvičná jednota Sokol, 1885–1918.

25

Semily částkou 100 zl. ročně do té doby, než se s budováním začne.60 K realizaci stavby však nedošlo. Za první světové války spolek v dražbě koupil Dělnický dům, který si upravil pro sokolovnu. Jako starosta Sokola působil MUDr. Špidlen až do počátku nového století, kdy jej ve funkci nahradil dosavadní jednatel spolku Eduard Beneš, od roku 1911 byl starostou Sokola Robert Paulus. Poslední záznam o tom, že byl MUDr. Špidlen starostou spolku, máme ze 14. února 1901, kdy se konaly nové volby představenstva.61 Vždy, když se v Semilech konala nějaká sbírka na veřejně prospěšné účely, byl Špidlen tím, který přispíval významné částky. Například při vybírání svatováclavského daru, kdy většina přispěvovatelů věnovala několik haléřů, MUDr. Špidlen daroval celých 10 korun.62 Svědčí to o jeho dobré finanční kondici, ale i ochotě pomoci dobré věci. Špidlen byl rázným mužem a držel vedení města v pevných rukou. To můžeme doložit na situaci, která se udála v roce 1907. Členové obecního zastupitelstva ho žádali, aby svolal schůzi, která by se usnesla na urychleném řízení ohledně zbourání místního kostela (ten byl pro svůj zchátralý stav od roku 1905 úředně uzavřen). Špidlen však prohlásil, že vše sám obstará a není tedy třeba schůzi svolávat.63

60

SOkA Semily, fond AM Semily, sign. VII/82, Tělocvičná jednota Sokol, 1885–1918. SOkA Semily, fond OÚ Semily, sign. 7/1, Zdravotní záležitosti všeobecně, 1883–1901. 62 VAVŘÍK, Kliment: Výkaz svatováclavského daru, in: Pokrokové Podkrkonoší, roč. 1, 1907, č. 37, s. 6. 63 VAVŘÍK, Kliment: Záležitost obecní, in: Pokrokové Podkrkonoší, roč. 1, 1907, č. 28, s. 4. 61

26

4. POLITICKÉ PŮSOBENÍ ANTONÍNA ŠPIDLENA 4.1.

Systém fungování zastupitelstva a rady města v Semilech

Město Semily mělo v roce 1900 3 166 obyvatel. Z toho bylo 95 obyvatel německé národnosti. Sousední samostatné Podmoklice měly dle sčítání ve stejném roce 1 919 obyvatel.64 O deset let později se město ještě více rozrostlo. Žilo v něm 3 424 obyvatel (z toho 77 Němců) a v Podmoklicích se počet obyvatel zvýšil na 2 756.65 Městské zastupitelstvo mělo tříleté volební období. Z něj byla volena rada města i starosta. V zastupitelstvu také zasedal virilista firmy F. Schmitt. Tyto orgány byly usnášeníschopné v případě, kdy bylo přítomno více než dvě třetiny zastupitelů či radních.66 Rada města se skládala ze starosty a šesti radních. Působnost obecního zastupitelstva se příliš nelišila od jeho dnešních úkolů: „Obec spravuje obecní jmění a záležitosti obecní, přihlíží k bezpečnosti osoby i majetku, pečuje o zachování obecních silnic, cest, míst a mostů, koná policii polní, tržní, zdravotní, čelední, mravnostní, stavební i požární, pečuje o chudé a dobročinné ústavy obecní, má účastenství ve správě místních škol, činí narovnávání mezi stranami spor vedoucími pomocí důvěrníků z obce vyvolených a provádí dobrovolné dražby věcí nemovitých.“67 Volební právo měli jen majetnější obyvatelé – ti, co odváděli daně v určité výši. Až do pádu monarchie to byla pouze mužská záležitost. Obyvatelstvo bylo rozděleno do tří sborů dle výše odvodu přímých daní. V Semilech byla většina obyvatel, kteří měli volební právo, ve 3. sboru. 1. sbor tvořili jen ti nejmajetnější ve městě. Přestože jich byla pouze úzká skupina, měli největší možnost ovlivnit složení zastupitelstva města. Každý ze tří sborů volil třetinu členů zastupitelstva. Jako příklad uvedu situaci z roku 1912, kdy se voleb do obecního zastupitelstva mohlo účastnit celkem 674 voličů z celkového počtu přibližně 3 500 obyvatel (v roce 1910 žilo v Semilech 3 424 obyvatel a jejich počet rok od roku stoupal). Třetí sbor čítal 561 voli-

64

KAMENICKÝ, Jan: Stručný průvodce po Semilech a okolí. Semily, Josef Glos 1903, s. 9. SOkA Semily, fond Václav Votoček, sign. VI/2, Excerpta – Chronologie Semil, 1300–1918. 66 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 95, Zápisy o schůzích městské rady 1898–1908, zápis ze schůze 5. června 1907. 67 MIZERA, František: Popis okresního hejtmanství Semilského. Praha, F. Kytka 1888, s. 75. 65

27

čů (s předepsanou přímou daní 5674,53 korun), druhý sbor 83 voličů a první sbor měl 30 voličů (s předepsanou přímou daní 19 190,62 korun).68

4.2.

Činnost v zastupitelstvu města Semily (1873–1886)

MUDr. Antonín Špidlen se 18. listopadu 1873 stal ve svých 31 letech členem zastupitelstva města Semily.69 V této době byl starostou města (tehdy ještě používali zastaralé označení „purkmistr“) Josef Čapek. Ihned na první schůzi městského zastupitelstva byl A. Špidlen zvolen spolu s Rudolfem Husákem70 a Josefem Dixem za členy místní školní rady. Velkou měrou se v ní zasadil o rozvoj školství v Semilech. S rozvojem města rostla i místní škola. Ta postupně rozšiřovala svou kapacitu. Přibývalo jak žáků, tak i tříd místní školy. Na začátku svého prvního volebního období se Dr. Špidlen pravidelně schůzí zastupitelstva nezúčastňoval. Můžeme se jen domnívat, co bylo pravým důvodem jeho nepřítomnosti. Nejspíše to bylo díky tomu, že jeho povolání lékaře bylo časově náročné a nemohl tak být na každé schůzi. Do dalšího volebního období vstoupil Dr. Špidlen opět jako člen místního zastupitelstva. Na ustavující schůzi 4. prosince 1876 byl zvolen do policejní komise71 a opět do místní školní rady. Podobná situace se opakovala i o tři roky později v roce 1879, kdy byl Antonín Špidlen opět zvolen do zastupitelstva města Semily.

68

SOkA Semily, fond AM Semily, sign. III/22, Obecní volby, 1850–1918. SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 86, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1873–1900, zápis ze schůze 18. listopadu 1873. 70 Rudolf Husák (1840–1924) byl věrným a spolehlivým druhem MUDr. Antonína Špidlena, kterého na konci jeho volebního období v roce 1913 v úřadu starosty vystřídal. Pocházel z Německého Brodu a do Semil přišel v roce 1868, kdy zde koupil a dále pak provozoval lékárnu. Jeho nejvyšší politickou funkcí bylo dosažení funkce okresního starosty. Společně s Dr. Špidlenem se stal členem spolku pro stavbu kostela v Semilech a zasedal v místním zastupitelstvu a radě města. Dále byli společně činnými v Občanské záložně, kde zastával funkci ředitele záložny (MUDr. Špidlen zde byl pokladníkem). 70 Do historie se však nejvíce zapsal spolu s V. Kwaysserem. Stali se vynálezci hektografu – tiskařského přístroje, který byl rozšířen do velké části světa. Srv. VOTOČEK, Václav: Rudolf Husák, lékárník, vynálezce a veřejný činitel, in: Z Českého ráje a Podkrkonoší, sv. 9. Semily, Okresní archiv Semily 1996, ISBN 80-901284-6-7, s. 63. 71 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 86, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1873–1900, zápis ze schůze 4. prosince 1876. 69

28

V roce 1883 se stal členem stavebního odboru města. Na schůzi 6. září 1883 byl zvolen do zvláštní komise, která se zasadila o výstavbu potřebné kanalizace. I přes nedostatek finančních prostředků města se komisi podařilo návrh prosadit.72 Od roku 1885 muselo zastupitelstvo řešit více a více stížností od firmy Franz Schmitt. Ta v Semilech vlastnila několik továren (první koupila v roce 1857 a vybudovala v ní tiskárnu šátků).73 I díky tomu se MUDr. Špidlen více zapojuje do obecní politiky a začíná pravidelně docházet na schůze zastupitelstva.

4.3.

Činnost v radě města Semil (1886–1889)

Ve volbách v roce 1886 byl MUDr. Špidlen opět zvolen do stavebního odboru. Jak jsme již uvedli, vedle zdravotních kolaudací novostaveb domů řešil například provedení městské kanalizace.74 Od března se jeho jméno prvně objevuje mezi radními města společně se starostou Josefem Čapkem, Václavem Kučerou, Josefem Dixem a Rudolfem Husákem.75 V této době se rada města především zabývala stavebními záležitostmi a povolováním nových živností. Kuriózní situace nastala na srpnovém jednání zastupitelstva. Špidlen požádal městské strážníky, aby sundali ve městě lampu u domu čp. 106. Občana Zákouckého to tak pobouřilo, že mu neslušně vynadal a lampu sám zničil.76 Představitelé města byli takovým chováním velmi pobouřeni a vyslovili nad jeho činem politování.

72

SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 86, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1873–1900, zápis ze schůze 6. září 1883. 73 Historie a současnost podnikání na Jilemnicku, Semilsku a Turnovsku, 1. vyd. Žehušice, Městské knihy 2004, ISBN 80-86699-18-8, s. 162. 74 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 86, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1873–1900, zápis ze schůze 8. února 1886. 75 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 93, Zápisy o schůzích městské rady pro rok 1886, zápis ze schůze 20. března 1886. 76 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 86, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1873–1900, zápis ze schůze 27. srpna 1887.

29

4.4.

Starostou města Semil (1889–1910)

Zastupitelstvo konané 25. července 1888 bylo pro MUDr. Antonína Špidlena velice důležité. Stal se radním města a zároveň byl jmenován městským lékařem. Měl se tedy starat o hygienu ve městě (př. sledovat kvalitu vody).77 Do funkce starosty města byl MUDr. Špidlen zvolen 19. února 1889. Jeho předchůdce perníkář Josef Čapek zůstal členem obecního zastupitelstva. Prvním radním byl zvolen lékárník Rudolf Husák. Na prvním zasedání byli zastupitelé voleni do jednotlivých odborů. MUDr. Špidlen opět zasedl do stavebního odboru. O rok později na zastupitelstvu konaném 28. února 1890 byl znovu potvrzen městským lékařem a přiznán mu plat 100 zl. ročně.78 Roční odměna starostovi činila 200 zl., což byla spíše symbolická odměna, která nestačila k obživě.79 Pro srovnání uvádím údaje o mzdách městem placených zaměstnanců z roku 1899. Plat učitele na obecné škole byl ve školním roce 1892/1893 550 zl. ročně a na měšťanské škole 700 zl. ročně.80 Plat hajného činil 300 zl. ročně a například tajemník dostával 1000 zl. ročně.81 Po nástupu MUDr. Špidlena do funkce bylo nutné stanovit výši poplatků za pronájem obecních budov, jako byly hostince a byty. Rozpočet, který byl schvalován na počátku daného kalendářního roku, vždy vycházel výrazně schodkový. Nedostatek peněz v obecní pokladně řešili zastupitelé půjčkami ze záložny a především přirážkou k přímým daním. Další otázkou byl vznik měšťanské školy chlapecké v Semilech. Někteří zastupitelé se obávali příliš vysokých nákladů na chod školy. Ti nakonec byli přehlasováni a tento významný počin mohl být realizován. Dvoutřídní měšťanská škola byla v Semilech zřízena ve školním roce 1892/1893.82

77

SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 86, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1873–1900, zápis ze schůze 25. července 1888. 78 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 86, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1873–1900, zápis ze schůze 28. února 1890. 79 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 86, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1873–1900, zápis ze schůze 14. února 1891. 80 SOkA Semily, fond Obecná a měšťanská škola chlapecká Semily, inv. č. 1, kronika Obecné školy Semily, 1875–1914, s. 78. 81 SOkA Semily, fond AM Semily, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1873–1900, zápis ze schůze 30. října 1899. 82 VOTOČEK, Václav: Pohled do minulosti školství v Semilech, 1. vyd. Semily, Gymnázium Ivana Olbrachta 2002, s. 9.

30

Dne 18. března 1892 bylo voleno nové zastupitelstvo a Antonín Špidlen obhájil svoji funkci ve vedení města. Dále byl potvrzen členem stavebního výboru a zvolen společně s dalšími čtyřmi lidmi do znovuobnoveného narovnávacího odboru. Ten krátce fungoval v letech 1877–1880 a řešil spory mezi občany. V zápisech z jeho jednání nalezneme často na konci zápisu tři křížky. Tímto způsobem se podepisovali negramotní občané města, kteří přišli před komisi projednat své mezilidské problémy. Antonín Špidlen se dále významně interesoval při přestavbě farního kostela. Roku 1893 byl zvolen do výboru, který město ustanovilo v souvislosti s plánovanou rekonstrukcí. Dále se přičinil o výstavbu obecních jatek. Úspěchy celého volebního období sám takto zhodnotil na závěrečné schůzi zastupitelstva konané 11. března 1895: „Školství naše doplněno znamenitě měšťanskou školou chlapeckou, roste. Zavedeno vybírání poplatků z lihovin, provedena dlažba dolejšího náměstí, zařízena nutná studna pro dolejší město, vysázen les obecní a i holá stráň za zámkem a přikročeno ku vytvoření řádného hospodářského plánu lesního. Posledním skutkem, jímž město naše staví se v řadu nejpokročilejších míst, byla stavba jatek.“83 I pro další volební období zastával MUDr. Antonín Špidlen funkci starosty města. Získal 24 hlasů z možných 25. Jeden hlas získal lékárník Rudolf Husák, který byl poté zvolen prvním radním. Špidlen se také stal členem divadelní komise.84 Za město Semily byl společně s Petrem Kramářem zvolen do deputace na sjezd českých města do Prahy, který se konal v červenci 1897.85 Antonín Špidlen podporoval rozvoj města i jinými opatřeními. Chtěl také do města přilákat nové obyvatele. Společně s radními zrušil obecní stavební přirážky na následujících 12 let.86 Chtěl, aby si i soukromníci začali stavět nové domy či aby vznikly dělnické domky, kde by mohli být ubytováni lidé z místních továren. Těchto ubytovacích zařízení byl v Semilech kritický nedostatek.

83

SOkA Semily, fond AM Semily, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1873–1900, zápis ze schůze 11. března 1895. 84 Předpokládáme, že tím jediným nešpidlenovským hlasem pravděpodobně nebyl hlas R. Husáka pro sebe samého, ale lístek Špidlenův. SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 94, Zápisy o schůzích městské rady 1889–1897, zápis ze schůze 25. června 1895. 85 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 94, Zápisy o schůzích městské rady 1889–1897, zápis ze schůze 12. července 1897. 86 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 94, Zápisy o schůzích městské rady 1889–1897, zápis ze schůze 8. února 1898.

31

Na počátku dalšího volebního období proběhla velice zásadní věc. Roku 1898/99 došlo ke koupi velkostatku Semily od Rohanů. Tento zásadní krok výrazně přispěl k rozvoji města, které se tak mohlo dále rozšiřovat. Díky všem těmto krokům se výrazně zvýšil obrat rozpočtu města. Velké dluhy byly umořovány zavedením přirážky ve výši 91% ke všem přímým daním v obci. V květnu 1898 stál Špidlen u založení Okrašlovacího spolku (stal se jedním z jeho osmnácti zakládajících členů). Předsedou byl Josef Hamáček. Z jeho stanov je patrná činnost, které se spolek věnoval: „Pěstováním a vysazováním rostlin, jakož i zřizováním cest a sadů město i okolí okrašlovati; o slušný vzhled nejen města, ale i okolí se starati…“87 I pro další volební období byl v roce 1901 zvolen Antonín Špidlen starostou města Semily. Do žádného výboru se tentokrát nehlásil.88 O rok později se společně s R. Husákem, P. Kramářem, J. Brodským, F. Vojtíškem, J. Patkou a zástupci divadelního spolku stal členem divadelní komise.89 V Semilech se často konala různá divadelní představení a svoji činnost rozvíjel ochotnický spolek. Roku 1904 byl A. Špidlen opět zvolen do funkce starosty města spolu s 25členným zastupitelstvem. Ihned na první schůzi představoval plány, které by chtěl v tomto volebním období realizovat: „Zřízení vodovodu, přístavbu chudobince a přípravy ke stavbě nové budovy pro školu dívčí“.90 MUDr. Špidlen byl zvolen do nově vzniklého lesního odboru. Jak MUDr. Antonín Špidlen na ustavujícím zastupitelstvu slíbil, tak konal. Na květnové schůzi zastupitelstva v roce 1905 navrhl zadání stavby nového městského chudobince.91 O rok později byl již chudobinec dostavěn a „trvale a bezplatně se zavazuje věnovati

87

VOTOČEK, Václav: Po stopách semilského okrašlovacího spolku, in: Z Českého ráje a Podkrkonoší, sv. 4. Bystrá nad Jizerou, Okresní archiv Semily 1991, s. 52. 88 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 87, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1900–1914, zápis ze schůze 3. července 1901. 89 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 95, Zápisy o schůzích městské rady 1898–1908, zápis ze schůze 4. března 1902. 90 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 87, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1900–1914, zápis ze schůze 23. července 1904. 91 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 87, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1900–1914, zápis ze schůze, 19. května 1905.

32

účelům chudinským, a že se bude k tomuto dobročinnému účelu využívati.“92 V roce 1906 byl Špidlen zvolen za semilský velkostatek také do okresního zastupitelstva.93 Na posledním zastupitelstvu volebního období 1904–1907 zaznamenal tajemník města Eduard Beneš závěrečnou řeč MUDr. Špidlena: „Děkuje všem za ochotu, s níž jej v úřadě plných 18 let podporovali. »Stalo-li se, že jsem všemu nedostál, nestalo se z lenosti a nedbalosti nýbrž z nedostatku volného času. Vůli měl jsem vždy dobrou… Končím s přáním, aby ti zástupci obce, kteří po nás přijdou, byli šťastnými v řízení obce a aby její zájmy vždy nezištně, poctivě a bedlivě měli na zřeteli.« Dalšímu rozkvětu města volá »Na zdar!«, co hlučným souhlasem členův sboru bylo podporováno.“94 Zdálo by se tedy, že se s dlouho zastávaným postem opravdu loučil, avšak přesto ve svých 65 letech nakonec znovu kandidoval. Volby do obecního zastupitelstva v roce 1907 dopadly následovně: v prvním sboru získal nejvíce hlasů (13) J. Kosař ml., o hlas méně obdrželi MUDr. A. Špidlen, J. Špidlen a F. Schönfeld. Do zastupitelstva byli ještě s 11 hlasy za 1. sbor zvoleni R. Husák, Dr. A. Zeman, F. Vojtíšek a Dr. J. Matoušek. Za 2. sbor získal nejvíce hlasů (55) Dr. Svoboda a za 3. sbor měl největší podporu František Melich. Nashromáždil 246 hlasů. Z počtu hlasů je možné vyčíst, že velká část obyvatel Semil byla méně majetnou vrstvou (odváděla nižší daně), a proto volila ve 3. sboru.95 Ustavující schůzi zastupitelstva, konanou 24. září 1907, vedl tradičně nejstarší člen zastupitelstva – Josef Špidlen. starostou města byl jednohlasně zvolen Antonín Špidlen. Navíc se stal předsedou lesního odboru města. Svůj upřímný dík shrnul ve své úvodní řeči. „Již po sedmé dostává se mi té cti, že jsem zvolen starostou našeho města. Stárnu, pánové, ale pokud síly mé stačí, přičiním se, abych zasloužil si vaší důvěry, všemi silami budu se snažit o prospěch a rozkvět našeho města. Volbu vaší přijímám a děkuji za důvěru.“96

92

SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 87, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1900–1914, zápis ze schůze 7. září 1906. 93 Ze Semil, in: Listy Pojizerské, roč. 21, 1906, č. 2, s. 6. 94 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 87, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1900–1914, zápis ze schůze 10. června 1907. 95 VAVŘÍK, Kliment: Výsledky voleb, in: Pokrokové Podkrkonoší, roč. 1, 1907, č. 24, s. 5. 96 VAVŘÍK, Kliment: Schůze nově zvoleného zastupitelstva v Semilech, in: Pokrokové Podkrkonoší, roč. 1, 1907, č. 26, s. 4–5.

33

Na prvním jednání nově složené rady města bylo rozhodnuto o završení jednání se sousedními Podmoklicemi o směně pozemků na ostrově. Pro zástupce Semil to bylo velice klíčové. Pozemky se nacházely v těsné blízkosti Riegrova náměstí. Semily jim za to „zdarma postoupí pozemky potřebné ke zřízení ulice podél Jizery.“97 Jednou z nejvýznamnějších akcí nového zastupitelstva byla příprava výstavby nového kostela. Od původně navrhované rekonstrukce se vzhledem ke špatnému stavu barokního chrámu nakonec upustilo. Dr. Antonín Špidlen se stal členem tříčlenného výboru, který se otázkou stavby více zabýval.98 Z pozice starosty města musel důrazně argumentovat proti návrhu obyvatel Nouzova, kteří chtěli tuto svoji městskou část od Semil odtrhnout. Lidé žádali „úpravu cest, nádržek, studní, školství atd. v jejich obvodu anebo žádají propuštění ze svazku městské obce Semilské“.99 Vzhledem k velkým finančním nárokům však jejich všechny požadavky nemohly být splněny. V tomto období se dále zasadil o vznik pokračovacího kurzu na měšťanské škole, především pro děti z rolnických poměrů. První školní rok (1908/1909) se do něj zapsalo čtrnáct žáků. Prameny nám ukazují, že se ve městě našli také kritikové Špidlenovy činnosti. Za jednoho z kverulantů můžeme považovat městského zaměstnance Čmuchálka. První problémy s rodinou městského strážníka Jana Čmuchálka sahají do roku 1889. Antonín Špidlen byl místními obyvateli požádán, aby vyřešil neshody v jejich domácnosti. Čmuchálkova manželka Cecílie „neslušnými slovy nadávala jak jednotlivcům, tak i celé obci městské“.100 Společně s ostatními členy rady města vydali toto prohlášení: „Buď strážník Čmuchálek sám bez své ženy v bytu radnice a ve službě strážníka setrvá, anebo se vůbec služby strážníka obecního vzdá. Lhůta vyměřiti se má do 6 neděl.“101 Cecílie Čmuchálková v září 1899 radní města požádala, zda by v městském bytě ne-

97

SOkA Semily, fond AM Semily, Zápisy o schůzích městské rady 1898–1908, zápis ze schůze 30. září 1907. 98 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 87, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1900–1914, zápis ze schůze 19. února 1908. 99 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 95, Zápisy o schůzích městské rady 1898–1908, zápis ze schůze 10. dubna 1908. 100 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 94, Zápisy o schůzích městské rady 1889–1897, zápis ze schůze 17. července 1889. 101 Tamtéž.

34

mohla dále zůstat. Rada její žádost schválila a povolila jí v bytě bydlet do dalšího konfliktu. V souvislosti s dalším sporem vyhrožoval MUDr. Antonín Špidlen 8. března 1897 dokonce rezignací na úřad starosty Semil. Stěžoval si na urážky, kterými ho častoval ve „veřejné místnosti“ (v Jirounkově hostinci) strážník Jan Čmuchálek. Nešlo však jen o urážky, ale před volbami se pokusil manipulovat s kandidátními listinami. Dle výpovědi Béma měl Čmuchálek při rozhovoru mezi ním a F. Chaloupeckým odpovědět na otázku „Ať to dopadlo, jak chtělo – ale měli Dr. Špidlena přeci zvoliti, vyrovná se jistě všem zvoleným, nepředčí-li je,“ následující: „Co na tom vidíte? Za rok bude jiný a on bude mezi tamtěmi ostatními.“102 Dále na kandidátní listiny volitelů poslance do říšské rady nenapsal Špidlenovo ani Husákovo jméno a roznášel je po domovech jako oficiální listy vzešlé z městské rady. Voliči byli takto podvedeni. Obecní zřízenci ovšem měli být vždy nestrannými. Díky této události bylo předvoláno mnoho svědků události. V dopise, který sepsali příslušníci staročeské strany, stojí toto: „Celá tato nevraživost a agitace směřuje proti nám z toho jediného důvodu, že jsme a chceme zůstat věrnými přívrženci zdejšího slavného rodáka a vůdce národa našeho Dr. Riegra.“103 Vyřčené prohlášení brali zástupci mladočechů (národní strany svobodomyslné) jako provokaci a ostře se proti tomuto dopisu ozvali. Tato událost vzbudila politické vášně v celých Semilech. Převaha zastupitelů však chtěla, aby Dr. Špidlen nadále zůstal v úřadu. Proto zvolili dvoučlennou komisi (Rudolfa Husáka a Dr. Antonína Zemana), která se za ním vypravila. Dr. Špidlen slíbil, že bude nadále zastávat úřad starosty, ale žádal přiměřené potrestání strážníka Čmuchálka. Ten byl nakonec obviněn ze třech prohřešků: „Neuctivé mluvení naproti radě i zastupitelstvu, urážlivá slova proti starostovi v hostinci a roznášení mladočeských lístků. A to budiž potrestáno.“104 Špidlen nakonec nevyžadoval strážníkovo potrestání a svoji rezignaci vzal zpět.

102

SOkA Semily, fond AM Semily, sign. III/23, Volby okresní, zemské a říšské, 1850–1918. SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 86, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1873–1900, dopis přiložený k protokolu ze dne 8. března 1897. 104 Tamtéž. 103

35

4.5.

Rezignace na post starosty

Ve volbách v roce 1910 výrazně uspěla státoprávně pokroková strana. Svezla se na vlně úspěchu, která byla vidět v celých českých zemích. Nejvíce se nechali ovlivnit občané z 2. a 3. sboru, kteří do zastupitelstva volili nové tváře (z celkového počtu 30 zastupitelů zasedlo do vedení města 17 nových osob). Národní strana uspěla pouze v 1. sboru a získala tak pouze tři místa v zastupitelstvu (A. Špidlen, R. Husák, J. Špidlen).105 Národně socialistický tisk Obrana lidu k těmto událostem 14. října 1910 napsal: „Vždyť radnice to byla, jež páchla nečeským a nepokrokovým duchem a jež nám národním socialistům svým jednáním přivodila krutou perzekuci.“106 Dr. Špidlen byl sice opět zvolen starostou, ale ihned odeslal radě města dopis se svojí rezignací.107 Podle § 29 volebního řádu byl za něj povolán náhradník. Na jeho místo tedy zasedl dosavadní tajemník Eduard Beneš.108 Můžeme se jen domnívat, jaké měl tento akt pozadí. Beneš byl představitel státoprávně pokrokové strany, zatímco Špidlena je možné považovat za staročecha. Do zastupitelstva již také nezasedli další představitelé staročechů Rudolf Husák a Josef Špidlen, kteří se svého mandátu dobrovolně vzdali. MUDr. Špidlen se také vzdal členství v zastupitelstvu města a v radě města. Automaticky tak přestal působit i například v „konkurenčním výboru děkanského kostela“, jehož úkolem bylo pořádat soutěže na dodávky vnitřního zařízení chrámu. Jednou z mála věcí, která se po rezignaci MUDr. Špidlena změnila, byla četnost schůzí rady města. Ta se nyní scházela pravidelněji – dvakrát do měsíce (první a třetí úterý v měsíci). Na efektivitu práce však častější setkávání radních nemělo velký vliv. Ihned na prvním jednání nového zastupitelstva byl vznesen návrh, aby bylo prozkoumáno hospodaření z let, kdy byl v čele města Dr. Špidlen. Na schůzi se ho zastali Dr. Antonín Zeman a František Schönfeld, kteří prohlásili, že se „ohrazují proti jakýmkoli výtkám a obviněním, jako by účty byly nesprávně vedeny a vidí v žádosti za zemskou revisi nejen nedůvěru proti dřívější správě nýbrž i nedůvěru proti reviso-

105

SOkA, fond Václav Votoček, sign. VI/2, Excerpta – Chronologie Semil, 1300–1918. SOkA, fond Václav Votoček, sign. VI/2, Excerpta – Chronologie Semil, 1300–1918. 107 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 96, Zápisy o schůzích městské rady 1908–1913, zápis ze schůze 16. prosince 1910. 108 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 87, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1900–1914, zápis ze schůze 18. listopadu 1910. 106

36

rům…“109 Zastupitelstvo nakonec schválilo revizi účtů za poslední tři roky (1908– 1910). Revizní komise však žádné chyby v hospodaření nenalezla. Konstatovala však, že město je ve špatném finančním stavu. Roku 1911 byla rada města, ve které již Dr. Špidlen nezasedal, nucena řešit stávky textilních dělníků.110 Protesty probíhaly po celém Semilsku a připojily se k nim téměř všechny továrny. Požadovaly zvýšení mezd (kvůli neustálému zdražování). Uklidnění situace přineslo povolání 150 četníků a částečně splnění požadavků.111 Další naléhavé otázky se týkaly obsazení místa správce v městské cihelně, prodražování stavby vodovodu (dle mínění zastupitelů byla nutná další půjčka 300 000 korun) a špatná finanční situace v obou místních peněžních ústavech – Městské spořitelně a Občanské záložně.112 Vše chtěli městští radní vyřešit půjčkou pro Městskou spořitelnu 600 000 korun. Je pravdou, že město se v době, kdy v jeho čele stál MUDr. Špidlen, významně zadlužilo. Se situací si však věděl rady. To bohužel nové vedení nedokázalo.

4.6.

Předsedou správní komise (1912)

Již od počátku roku 1912 začaly město sužovat problémy. Důsledky finanční tísně si vyžádaly své oběti. Členové rady i zastupitelstva začali podávat resignace. V polovině března 1912 se členství v radě i v zastupitelstvu vzdali Dr. Václav Svoboda a František Vavruška.113 Na následující schůzi rady města je následovali i František Vojtíšek, František Melich a Alois Jirounek.114 V radě města tak zůstal sám starosta Eduard Beneš a zbylí čtyři radní (Dr. A. Zeman, Dr. J. Hybler, R. Paulus a K. Vavřík). Jaké byly důvody rezignace tolika členů? V rezignačním dopise své důvody shrnul F. Vojtíšek takto: „Rezignuji vzhledem k mému pokročilému stáří a jednak, že se více 109

SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 87, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1900–1914, zápis ze schůze 20. února 1911. 110 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 96, Zápisy o schůzích městské rady 1908–1913, zápis ze schůze 7. listopadu 1911. 111 MIZERA, František: Paměti města Semil a okolí, 2. vyd. Semily, Glos 1997, ISBN 80-238-1021-9, s. 216. 112 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 96, Zápisy o schůzích městské rady 1908–1913, zápis ze schůze 15. února 1912. 113 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 96, Zápisy o schůzích městské rady 1908–1913, zápis ze schůze 13. března 1912. 114 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 96, Zápisy o schůzích městské rady 1908–1913, zápis ze schůze 24. dubna 1912.

37

v posměch uváděti nenechám.“ A. Jirounek kromě osobních důvodů dále uvedl: „Přinucují mě k této rezignaci poslední události v městské spořitelně, kolující pomluvy a osobní urážky.“ 115 Od doby své rezignace na žádném dalším jednání zastupitelstva Dr. Špidlen nevystupoval. V červenci roku 1912 se konala mimořádná schůze obecního zastupitelstva. Na něm byla přečtena rezignace starosty Beneše a dalších 11 členů rady a zastupitelstva města. Svého úřadu se dle oficiálního stanoviska vzdali bez udání důvodu.116 Pro nízký počet členů (11) ale toto shromáždění nebylo usnášeníschopné.117 O tři dny později však byla rezignace přijata. Další 4 zastupitelé (F. Samek, J. Chlum, J Prokůpek a J. Stehlík) rezignovali na své členství 10. července a uvedli zajímavý důvod: „Důvod jest ten, že rezignace dvanácti pánů z výboru též přijata byla.“118 Jak jsem již výše uvedl, většina zastupitelů zasedla roku 1910 do vedení města poprvé. Jejich nezkušenost se v tíživé situaci rychle ukázala. Nevěděli si v nastalém stavu rady a báli se zodpovědnosti za kroky, které bylo nutné k ustálení poměrů ve městě učinit. Vše nyní bylo v rukou okresního hejtmana, který se rozhodl jmenovat sedmičlennou správní komisi, která měla do 6 týdnů připravit nové volby a do té doby vést město. Za jejího předsedu byl z jejího středu zvolen MUDr. Antonín Špidlen.119 Do prozatímního vedení města nyní usedli zpět lidé, kteří město vedli před odvolaným starostou Benešem. Z původních deseti členů rady zůstali pouze dva – již zmínění F. Vojtíšek (hostinský) a F. Melich (krejčí).120 Dále se členy komise stali R. Husák (lékárník), J. Glos (majitel tiskárny), P. Malý (dekoratér) a J. Špidlen.121 Ihned po svém jmenování dokázal Antonín Špidlen coby předseda správní komise zastavit výsledky nezodpovědného chování bývalého starosty Beneše. Ten některé cenné papíry patřící městu dal na vlastní pěst Občanské záložně do zástavy. Na to ovšem ne-

115

SOkA Semily, fond AM Semily, sign. III/22, Obecní volby, 1850–1918. SOkA Semily, fond AM Semily, sign. I/5/6, Osobní věci členů zastupitelstva, 1910–1939. 117 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 87, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1900–1914, zápis ze schůze 6. července 1912. 118 SOkA Semily, fond AM Semily, sign. I/5/6, Osobní věci členů zastupitelstva, 1910–1939. 119 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 87, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1900–1914, zápis ze schůze 12. července 1912. 120 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 96, Zápisy o schůzích městské rady 1908–1913, zápis ze schůze 17. července 1912. 121 SOkA Semily, fond AM Semily, sign. I/5/6, Osobní věci členů zastupitelstva, 1910–1939, sign. I/5/6. 116

38

měl právo a měl si vše nechat schválit příslušnými odbory.122 Správní komise proto odvolala půjčku 600 000 korun pro Městskou spořitelnu, kterou schválilo na návrh rady města minulé zastupitelstvo.123

4.7.

Starostou města Semily podruhé (1912–1913)

Nové řádné volby se konaly 3. a 4. září 1912. Nové vedení města bylo zvoleno na schůzi konané 16. září 1912 a Dr. Špidlen byl opět zvolen starostou města Semily. Zastával také funkci člena disciplinární komise a dále pracoval v „konkurenčním výboru děkanského kostela“. První schůzi nově zvolené městské rady zahájil tímto proslovem: „Přál bych si zváti Vás ku práci lehčí a radostnější, ale bylo by to klamné. Myslím, že nastává práce velmi těžká, namáhavá, ba úmorná, budeme-li chtíti docíliti svého cíle a pokusiti se uspořádati zbědované finance obecní, aniž bychom při tom nezadali příliš citelně pověsti našeho města pokročilého. Prosím, abyste mně skutkem i radou byli nápomocni a buďte ubezpečení, že každý pokyn bude s velkým díkem přijat. Mohu říci, že do tohoto svého starostování přináším vůli dobrou ba vůli nejlepší, arciť síly mé duševní nejsou takové, abych totéž o nich říci mohl... Kdybych byl nedbalým, pokárejte mne, ale také mně přispějte svým povzbuzením, kdybych při svém stáří 70 let ve své činnosti chyboval. Myslím, že jedině takto, budeme-li míti všichni upřímnou snahu navzájem se podporovat, můžeme dosáhnouti určeného cíle a kýžené lepší budoucnosti města!“124 Vše ale nebylo tak růžové. Nevalné hospodářské výsledky městské spořitelny, způsobené nerozumným chováním předsedy ředitelstva Benešem, vedly téměř ke krachu. Proto si bylo město nuceno vypůjčit 300 000 K, i když před třemi měsíci v červenci 1912 vyšší půjčku pro město stornoval.125 I schodek rozpočtu města se zvyšoval. V současnosti již činil 92 000 K. Bylo to zapříčiněno z velké části i předchozím zastupitelstvem, které na šetření nedbalo. Dr. Špidlen byl ze vzniklé situace znechucen. Proto spolu s tajemníkem Dr. Josefem Šebkem intervenovali na okresním hejtmanství, 122

SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 96, Zápisy o schůzích městské rady 1908–1913, zápis ze schůze 17. července 1912. 123 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 96, Zápisy o schůzích městské rady 1908–1913, zápis ze schůze 24. července 1912. 124 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 96, Zápisy o schůzích městské rady 1908–1913, zápis ze schůze 18. září 1912. 125 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 96, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1900–1914, zápis ze schůze 18. října 1912.

39

u Zemské banky v Praze či u poslance Dr. Kramáře.126 Hledali pomoc, radu či finanční prostředky. Jedním z dalších kritiků Špidlenova postupu byl sociálnědemokratický radní Jan Šimon. Často se názorově rozcházeli v otázkách týkajících se městské cihelny, trhů ve městě, atd. Proto se Šimon vzdal členství v radě města.127 Obyvatelé Semil nebyli spokojeni s příliš vysokým schodkem rozpočtu na rok 1913. Čtyři nájemci hostinců v městských budovách dali výpověď z důvodu vysokého nájmu a nevýnosnosti jejich podnikání. Dr. Špidlen byl v nezáviděníhodné situaci. Město se dostalo do velké finanční tísně. Jednou z cest byl odprodej majetku. Starosta proto jednal se zástupci obce Podmoklice o odprodeji pozemků, které Semily na jejich katastrálním území vlastnily. Dohodli se na částce 310 000 K. Nabídnutá cena byla velice výhodná a díky hospodářské tísni, ve které se město nacházelo, by peníze z prodeje přišly velice vhod. Rada se jednomyslně na prodeji shodla a předala věc obecnímu zastupitelstvu.128 To však prodej neschválilo. Velká část zastupitelů se domnívala, že město z prodeje může získat ještě více finančních prostředků.129 Dr. Špidlen byl v roce 1913 zvolen prokuristou městské kruhové cihelny.130 Mohl tedy jménem města s plným právem cihelnu zastupovat. Zastupitelstvo se v tomto roce scházelo mnohokrát častěji než v předchozích letech. Neustále řešilo otázky rozpočtu a vystavování směnek Občanské záložně, což si bral na starost starosta města. Dr. Špidlenovi se postupně dařilo situaci řešit. Získal nové nájemce jak do hotelu „Obecní dům“, tak i do městské cihelny. Z cihelny musel odvolat správce Jiřího Krejčího, který nadělal „nepořádek v účtech“.131 Na dobu šesti let si ji pronajal Jan Pichner

126

SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 87, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1900–1914, zápis ze schůze 28. ledna 1913. 127 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 96, Zápisy o schůzích městské rady 1908–1913, zápis ze schůze 17. prosince 1912. 128 SOkA Semily, fond AM Semily, , inv. č. 96, Zápisy o schůzích městské rady 1908–1913, zápis ze schůze 21. května 1913. 129 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 87, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1900–1914, zápis ze schůze 23. května 1913. 130 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 87, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1900–1914, zápis ze schůze 30. května 1913. 131 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 96, Zápisy o schůzích městské rady 1908–1913, zápis ze schůze 17. prosince 1912.

40

za minimální částku 4000 korun ročně. Nájemné se mohlo navýšit při vyšší výrobě cihel.132 Peníze pro městskou pokladnu se snažil získat například prodejem pivovaru. Jeho cenu odhadoval na 150 tisíc korun.133 Ne všichni radní však chtěli na jeho nápad přistoupit. Již na jaře roku 1913 předložil Dr. Antonín Špidlen radě města svoji rezignaci. Poukazoval především na „obtíže v úřadování, které vznikají následkem podaných protestů proti správně vypracovanému rozpočtu a průtahy s projednáváním rozpočtu nového.“134 Rada se jednomyslně shodla na vyslání tříčlenné deputace (Dr. V. Svoboda, R. Husák a F. Vavruška), která jej žádala o stáhnutí rezignace. Snažili se A. Špidlena ještě více přesvědčit v setrvání v úřadu a navrhli ho za kandidáta do okresního zastupitelstva. Situaci ve městě ještě více vyhrotil článek v sociálnědemokratickém časopisu Pochodeň, který útočil na „poctivost vedoucích reprezentantů města“.135 Článek si Špidlen s Husákem brali velice osobně. Antonín Špidlen nakonec svoji rezignaci stáhl a v úřadu ještě zůstal. V té době však netušil, co jej ještě čeká. Na závěr říjnového jednání obecního zastupitelstva došlo ke zlomové situaci pro politický život MUDr. Špidlena. Při projednávání rezignace městského tajemníka Dr. Šebka navrhl vypsat konkurz na tuto pozici. Tajemník měl dostávat roční plat 2 000 K. Propukla se však diskuse, zda vůbec město v tak tíživé finanční situaci potřebuje tajemníka, a při tom pronesl Jan Nesvatba slova: „…že lidí znají pana doktora Špidlena co lékaře, ale nikoli co purkmistra.“ Dále mu vytýkal, že připustil, aby se tajemník stal neomezeným pánem města.136 To starostu rozpálilo a slíbil, že jeho jednání nenechá jen tak bez důsledků. Ihned na dalším zastupitelstvu pak jeho členové projednávali Špidlenovu rezignaci, kterou předal prvnímu radnímu Dr. Svobodovi 21. října 1913, tedy jen několik dní po tom132

SOkA Semily, fond schůze 22. srpna 1913. 133 SOkA Semily, fond schůze 11. února 1913. 134 SOkA Semily, fond schůze 7. března 1913. 135 SOkA Semily, fond schůze 12. června 1913. 136 SOkA Semily, fond schůze 17. října 1913.

AM Semily, inv. č. 97, Zápisy o schůzích městské rady 1913–1918, zápis ze AM Semily, inv. č. 96, Zápisy o schůzích městské rady 1908–1913, zápis ze AM Semily, inv. č. 97, Zápisy o schůzích městské rady 1913–1918, zápis ze AM Semily, inv. č. 97, Zápisy o schůzích městské rady 1913–1918, zápis ze AM Semily, inv. č. 97, Zápisy o schůzích městské rady 1913–1918, zápis ze

41

to incidentu. Zpráva mimo jiné obsahovala slova o tom, že již ze zastupitelstva i rady města necítí takovou podporu a že za současných poměrů již nedokáže vést město k hospodářské prosperitě.137 Dle svých slov byl zklamán především chováním členů zastupitelstva. Slibovali mu podporu, ale žádné se mu nedostávalo.138 Dále byl rozhořčen z neustálých útoků socialistického tisku. Radní František Vavruška navrhoval, aby solidárně rezignovala celá městská rada, ale jeho nápad nenašel většinovou podporu.139 Velká část zastupitelů byla pobouřena chováním Jana Nesvatby, ale ten se odmítal Dr. Špidlenovi omluvit. I přes to byla ke starostovi vyslána deputace, aby ho přesvědčila o návratu do funkce. Bohužel nepochodila. Novým starostou města se měl stát první radní Dr. Václav Svoboda. Funkci nepřijal především z toho důvodu, že se o měsíc později stěhoval ze Semil pryč. Proto byl starostou města zvolen lékárník Rudolf Husák, který pokračoval v podobné politice, kterou razil Dr. Špidlen. Měl mnoho politických zkušeností jak z vedení města, tak i okresu, a byl tedy vhodným kandidátem. I po odchodu z politiky neměl v posledních letech svého života MUDr. Špidlen klid. Vedení Občanské záložny na něj (i na Rudolfa Husáka a Eduarda Beneše) podalo v roce 1915 žalobu a žádalo zaplacení 13 140 korun za náhradu ušlých zisků. O tyto velké peníze měla díky jejich jednání přijít. Žaloba se týkala nepovolené směnky firmě Prokop z Podmoklic. Současné vedení záložny se chtělo zbavit odpovědnosti za nevalné výsledky jejich práce. Celá záležitost se však vysvětlila. Směnku povolil E. Beneš bez vědomí ostatních členů, a proto byla celá zodpovědnost pouze na něm.140

4.8.

Politické stranictví

Na tak malém městě, kterým Semily na přelomu 19. a 20. století byly, nebylo pro voliče tím nejdůležitějším, kdo kterou stranu podporuje. R. Husák na jedné schůzi zastupitelstva poznamenal, aby „všichni v budoucnu svorně pracovali pro blaho obce a nevnášeli

137

SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 87, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1900–1914, zápis ze schůze 31. října 1913. 138 SOkA Semily, fond AM Semily, sign. I/5/6, Osobní věci členů zastupitelstva, 1910–1939. 139 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 97, Zápisy o schůzích městské rady 1913–1918, zápis ze schůze 24. října 1913. 140 SOkA Semily, fond AM Semily, sign. I/5/6, Osobní věci členů zastupitelstva, 1910–1939.

42

politiku do záležitostí obecních.“141 Většina zastupitelstva byla v době starostování Špidlena podporovateli staročeské strany. I MUDr. Špidlen byl jejím stoupencem. Jeho příklon ke staročeské straně můžeme doložit například na vztahu k významnému představiteli této strany a rodáku ze Semil F. L. Riegrovi. Tomu se za celá léta v politice dostalo neustávající podpory z jeho rodného města, na čemž měl Antonín Špidlen nezanedbatelný vliv. Po Riegrově smrti cítil Antonín Špidlen nutnost uctít jeho památku něčím, co by se jasně vrylo do historie města a jeho okolí. Navrhoval, aby město „vystavělo mohylu na Kozákově, pomník v Semilech, pojmenovalo některé náměstí nebo ulici jeho jménem.“142 Dosáhl toho, že Dolení náměstí bylo přejmenováno na Riegrovo a začalo se uvažovat o výstavbě Riegrovy mohyly na hoře Kozákov a pomníku v samotných Semilech. Dr. Špidlen byl jmenován virilistou (nebyl do této funkce zvolen) města v otázce stavby Riegrovy mohyly. K její realizaci však nikdy nedošlo. Její výstavbu znemožnila světová válka a poté byly peníze vynaloženy na jiné účely. V roce 1909 jménem města podpořil Klub českých turistů a jejich výstavbu turistické stezky údolím řeky Jizery částkou 1000 korun.143 O Riegrovi promluvil Špidlen na březnovém zasedání zastupitelstva v roce 1897 takto: „Tento muž nyní z mnoha stran neuznaný proslavil naše město po celém světě a celému okresu prokázal to největší dobrodiní. Byl by to nevděk, kdybychom chtěli Riegra opustit a přeběhnout do tábora mladočeského, který stojí na tom samém programu a v podstatných věcech se její program od programu staročeského v ničem neliší. Jsme hrdi na Riegra a jsme přesvědčeni, že historie o něm pronese spravedlivý soud a že Rieger bude navždy vedle Palackého zářit, co hvězda prvého řádu.“144 Jako důkaz Špidlenovy vstřícnosti i k jiným politickým proudům můžeme uvést situaci, kdy společně s Husákem, Melichem a Řeháčkem svolali předvolební debatu

141

SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 86, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1873–1900, zápis ze schůze 8. března 1897. 142 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 95, Zápisy o schůzích městské rady 1898–1908, zápis ze schůze 27. března 1903. 143 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 96, Zápisy o schůzích městské rady 1908–1913, zápis ze schůze 15. května 1909. 144 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 86, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1873–1900, zápis ze schůze 8. března 1897.

43

prof. Dr. J. Čelakovského s voliči. Ten byl v roce 1907 kandidátem mladočeské strany do říšského parlamentu.145 Špidlen se také několikrát vydal na konzultace za Karlem Kramářem, který stál v čele mladočeské strany (například v roce 1913 za situace, kdy byl společně s Rudolfem Husákem napadán v sociálnědemokratické Pochodni).

4.9.

Vyznamenání

Na schůzi obecního výboru v Podmoklicích 4. listopadu 1886 byl MUDr. Špidlen zvolen čestným občanem. Zastupitelé na tomto zasedání vyznamenáními nešetřili. Dále se této pocty dostalo J. Čapkovi (starosta Semil), F. Šmídovi (mlynář z Bořkova), A. Koudelkovi, A. Zemanovi (advokát ze Semil), J. Kamenickému (školní inspektor v Semilech), K. Kousalovi (rolník z Podmoklic), R. Husákovi (lékárník v Semilech), V. Kyselovi (učitel v Semilech) a jako poslednímu rohanskému hajnému Františku Koudelkovi.146 Němečtí zastupitelé proti tomuto kroku důrazně protestovali, ale byli přehlasováni. Tato schůze je poslední česky psaná, poté jsou již zápisy ze schůzí v němčině. O rok později, v prosinci 1887, již měli Němci v obecním výboru převahu (deset Němců proti třem Čechům). Starostou Podmoklic se stal hostinský Wenzel Wodwarka. I v Semilech získal Špidlen toto významné ocenění. Na schůzi obecního zastupitelstva v dubnu 1900 bylo rozhodnuto, aby MUDr. Antonín Špidlen, lékař a starosta města, získal čestné občanství města Semily. Společně s ním byli poctěni JUDr. František Ladislav Rieger a JUDr. Karel Kramář.147 Všichni od města obdrželi památeční diplom. Náklady na jeho vydání činily 160 korun. Diplom Dr. Riegrovi odevzdala deputace, složená z Antonína Špidlena a Rudolfa Husáka. Před ním získali toto ocenění pouze tři lidé – v roce 1857 pachtýř pivovaru Pavel Schönfeld, v roce 1869 starosta Josef Čapek a místodržitel JUDr. Alfred Kraus.148

145

Pokrokové Podkrkonoší, roč. 1, 1907, č. 5, s. 1–2. SOkA Semily, fond Václav Votoček, sign. VI/2, Excerpta – Chronologie Semil, 1300–1918. 147 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 86, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1873–1900, zápis ze schůze 27. dubna 1900. 148 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 130, Matrika měšťanů a čestných měšťanů, 1869–1900. 146

44

V neděli 28. března 1909 byla konána pro Dr. Špidlena jiná slavnost. U příležitosti císařova jubilea (60 let vlády) obdržel rytířský kříž řádu císaře Františka Josefa I.149 Uspořádána byla v divadelním sále radnice a zúčastnili se jí všechny významné osobnosti okresu i mnoho místních obyvatel: „úřednictvo státní, sbory učitelské, duchovenstvo, finanční stráž, četnictvo, zástupci spolkův, členi místní školní rady, okresního a obecního zastupitelstva a peněžní ústavy.“150 Na slavnosti promluvili okresní hejtman A. Böhm či advokát JUDr. A. Zeman. Zastupitelstvo se v roce 1910 rozhodlo pojmenovat významné ulice a náměstí v Semilech. Na návrh Karla Chaloupeckého, radního města, měla jedna z ulic nést název po MUDr. Antonínu Špidlenovi a Josefu Špidlenovi – „Špidlenova“. Oba v této ulici bydleli (u tiskárny Glos).151 Situace byla ale poněkud složitá. Radní Chaloupecký chtěl ulici, směřující z Riegrova náměstí k Tyršově ulici, pojmenovat po Josefovi. Jelikož svůj návrh nedokázal patřičně objasnit, došlo k pojmenování ulice až v roce 1927 kulturním odborem města. Ulice byla nakonec pojmenována po Josefu Špidlenovi, zakladateli městského parku.152 Antonín Špidlen získal 23. ledna 1912 za své zásluhy při přípravě stavby děkanského kostela (spolu s PhMr. R. Husákem) vysoký církevní (papežský) řád „Pro ecclesia et pontifice“.153 K tomuto kroku musel svolit sám panovník.154

149

Ze Semil, in: Listy Pojizerské, roč. 24, 1909, č. 10, s. 7. SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 96, Zápisy o schůzích městské rady 1908–1913, zápis ze schůze 23. března 1909. 151 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 87, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1900–1914, zápis ze schůze 9. března 1910. 152 VOTOČEK, Václav: Místní a pomístní jména v Semilech. Semily, Glos 2002, ISBN 80-238-8297-X, s. 31. 153 NAVRÁTIL, Ivo: Kostel sv. Petra a Pavla, in: Římskokatolická farnost Semily [online], [vid. 3. 3. 2014], dostupné z: http://www.farnost.semily.net/historie/petrpavel.htm. 154 Cizí vyznamenání, in: Listy Pojizerské, roč. 27, 1912, č. 2, s. 4. 150

45

5. ROZVOJ MĚSTA ZA STAROSTY A. ŠPIDLENA 5.1.

Vývoj průmyslu

MUDr. Špidlen věděl, jakou důležitost a váhu mají průmyslové podniky v rozvoji města. Obyvatelstvo Semilska bylo dlouhá léta orientované především na zemědělství a obživu lidem dále poskytovala drobná řemesla. Přelom století však tento historický vývoj změnil. V Semilech i jejich okolí vznikalo mnoho továren. Po německých textilních závodech Franze Schmitta z 50. a 60. let 19. století, které v přádelně, tkalcovně a tiskárně kartounů zaměstnaly přibližně 2500 dělníků, vznikaly postupně již ryze české firmy – firma Melich a Skrbek (založená v roce 1893, v Podmoklicích postavila tkalcovnu, od roku 1901 fungovala pod názvem Melich a syn), firma B. a J. Prokop (výrobu zahájila roku 1894 – zřídila v Semilech mechanickou tkalcovnu), firma Josef Prokop a spol. (postavená roku 1892, továrna na rakve).155 Dalšími významnými podniky byly například přádelna firmy F. Matouš, cihelna P. Kramáře, tkalcovna Melich a syn či čedičové lomy J. Fanty.156 Jedinou brzdou rozvoje byl nedostatek pracovních sil a také nedostatek ubytovacích kapacit ve městě. Dělnické domy měly firmy F. Schmitta, F. Matouše a J. V. Hyblera.157 V průběhu let docházelo k sociálním nepokojům dělnictva, které bylo ovlivněné marxismem. Uvedu zde jen některé, které byl Špidlen z pozice starosty nucen řešit. Okresní hejtmanství se obávalo vypuknutí dělnických nepokojů 1. května 1890. Rada města v čele s Dr. Špidlenem rozhodla takto: kdo se zúčastní nepokojů, bude z obce vypovězen. Pro jistotu dala na tento inkriminovaný den zavřít veškeré hospody ve městě. Okresní hejtmanství poslalo do Semil pro jistotu pět četníků a dva do sousední obce Benešov.158 Drobné nepokoje opravdu v Semilech propukly. Byly první velkou akcí semilského dělnictva. V údolí řeky Jizery se tehdy nacházelo velké množství továren a obyvatel dělnického původu zde tedy byla většina. Hejtmanství povolalo vojsko. Špi-

155

Historie a současnost podnikání na Jilemnicku, Semilsku a Turnovsku, 1. vyd. Žehušice, Městské knihy 2004, ISBN 80-86699-18-8, s. 158–186. 156 Pokrokové Podkrkonoší, roč. 1, 1907, č. 4, s. 4–5. 157 Pokrokové Podkrkonoší, roč. 1, 1907, č. 3, s. 5. 158 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 86, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1873–1900, zápis ze schůze 21. dubna 1890.

46

dlen musel řešit ubytování všech vojáků ve svém městě. Hostinští již mohli prodávat alkohol, ale měli „ručit za střízlivost hostů ve své místnosti se nacházejících.“159 Na sklonku roku 1899 se okresní rada obávala nepokojů, které by v Semilech mohly propuknout vzhledem ke zrušení Gautschových jazykových nařízením. Vyslala sem proto pět četníků. Špidlen proti tomu důrazně protestoval a zastával se demonstrujících. „Celý český národ hluboce byl uražen ve svých citech a svých nezadatelných právech odstraněním aspoň částečné provedené rovnoprávnosti jazykové v úřadování úřadův státních a kdy tudíž zákonné projevy nespokojenosti lidu českého k nynějšímu vládnímu systému byly úplně věcné i citově odůvodněny a oprávněny…“ Špidlen protestoval proti dalšímu utlačování a omezování práv českého národa.160 Jedna z největších manifestací se udála 28. listopadu 1905. Zúčastnilo se jí dle dobových odhadů 12 – 20 tisíc dělníků z celého semilského okresu. Demonstrace byla pokojná. Lidé žádali „všeobecné právo hlasovací do sborů zákonodárných.“161 V tento den zastavily svou práci podniky. Zavřeny byly i obchody ve městě. Protestní průvod nesl mimo jiné rakev s nápisem „Rakouský parlament“.162 Stávka stavebních dělníků byla v roce 1907 zahájena národně socialistickou organizací (tu si dělníci založili narychlo při propuknutí stávky). Ke stávce se rázem připojilo i sociálně demokratické dělnictvo. Stávka však měla volebně agitační charakter. Již dopředu počítalo vedení stávky s tím, že jim jejich stanovené požadavky místní stavitelé (Andrejsek, Kosař, Brodský a Hartl) nesplní. Žádali zvýšení platů téměř o 50 % (mzda zedníka se pohybovala mezi 10–15 krejcary na hodinu. Stávkující požadovali zvýšení platu na 21 krejcarů) či zkrácení pracovní doby z 11 hodin na 10.163 Situace se za šest dnů uklidnila a dělníci dosáhli zvýšení své mzdy o jeden krejcar na hodinu (stavitel Hartl dělníkům nepřidal nic). Ještě téhož roku se v listopadu konaly demonstrace dělnictva ohledně neustálého zvyšování cen potravin. „Dělnictvo před blížící se zimou má strach. Nedostatek uhlí a drahé

159

SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 94, Zápisy o schůzích městské rady 1889–1897, zápis ze schůze 8. května 1890. 160 SOkA Semily, fond OÚ Semily, sign. 3/19, Záležitosti obcí jednotlivě – Semily, 1883–1904. 161 MIZERA, František: Paměti města Semil a okolí, 2. vyd. Semily, Glos 1997, ISBN 80-238-1021-9, s. 215. 162 SOkA Semily, fond Václav Votoček, sign. VI/70, Excerpta – Město Semily, (1890) 1927–2004. 163 Pokrokové Podkrkonoší, roč. 1, 1907, č. 4, s. 3–4.

47

potraviny ohrožují klidný a šťastný život dělnických rodin.“164 Pořádaly je jak sociálně demokratické organizace, tak i národně sociální. Pobouřený dav Dr. Špidlen uklidnil a slíbil, že společně s radou města se budou snažit jejich situaci zlepšit. Na následující schůzi městské rady byla proto zřízena sociální komise, která projednala požadavky stávkujících dělníků a situaci postupně uklidnila.165 V roce 1911, kdy Dr. Špidlen nezastával funkci starosty, proběhly velice silné nepokoje textilních dělníků z firmy F. Schmitt, kteří požadovali zvýšení mezd o 20 %. Došlo i k přestřelkám mezi povolaným vojskem a továrními dělníky. Stávka trvala celých šest týdnů. Větším násilnostem se zabránilo jen díky tomu, že byly požadavky stávkujících částečně splněny.166 Dělníci docílili zvýšení mezd o 8 %. Není se však čemu divit. Dělníci žili v době, kdy docházelo k razantnímu zvyšování potravin. Během šesti let došlo ke zdražení mouky o 7–40 %, hrachu o 45 % a čočky dokonce o více než 100 %.167

5.2.

Vztahy s Němci

Němci se do Semil stěhovali především kvůli německé firmě F. Schmitt, která dokázala zaměstnat velké množství obyvatel. Přicházeli jako mistři, tiskaři, vedoucí či ředitelé provozů a továren. V Řekách tak postupně vznikla celá malá německá kolonie, nazývaná Iserthal (Jizerodolí), která se časem zmocnila i vlády v Podmoklicích, o čemž se níže zmiňuji více. Jedním z hlavních bodů schůze městské rady v srpnu 1896 bylo vyřešení „protestů proti násilnostem, které na Češích páchali Němci“.168 Rada města jednohlasně schválila finanční podporu (10 zl.) fondu na ochranu českých menšin. Dělo se tak i v dalších letech (například 20 zl. získala v roce 1898 rada města Prahy ve prospěch „utlačených českých menšin“).169 Spory se sousedními Podmoklicemi byly často zapříčiněny tím, že zde od roku 1887 mělo v zastupitelstvu převahu německé etnikum. Antonín Špidlen, český vlastenec, byl 164

Pokrokové Podkrkonoší, roč. 1, 1907, č. 34, s. 6. Pokrokové Podkrkonoší, roč. 1, 1907, č. 35, s. 6. 166 MIZERA, František: Paměti města Semil a okolí, 2. vyd. Semily, Glos 1997, ISBN 80-238-1021-9, s. 217. 167 SOkA Semily, fond Václav Votoček, sign. VI/34, Excerpta – Odborové hnutí, (1922) 1927–1987. 168 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 94, Zápisy o schůzích městské rady 1889–1897, zápis ze schůze 26. srpna 1896. 169 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 94, Zápisy o schůzích městské rady 1889–1897, zápis ze schůze 3. prosince 1897. 165

48

velice rád, když se poměry urovnaly a v roce 1909 opět v Podmoklicích převládla česká většina.170 Velice zajímavé byly reakce zastupitelstva, rady města či samotného Antonína Špidlena na dopisy, které městu přicházely. Pokud přípis přišel v němčině, nebylo na něj odpovězeno a žádali „vrácení se žádostí za český přípis“.171 Požadovali tedy dodržování jazykové rovnoprávnosti, která byla často ignorována. Z mnoha měst (Liberce či Litoměřic) jim však nechtěli vyhovět, proto od nich již žádné přípisy nebyly přijímány. Pro další konkrétní případy nemusíme chodit daleko. V sousedních Podmoklicích vypsali na místo obecního úředníka v roce 1901 konkurs, kterého se mohli zúčastnit pouze lidé německé národnosti. Rada města v čele s Antonínem Špidlenem se proti tomuto kroku rázně ohradila a podala stížnost.172 V malé brožuře „Kousek Českého ráje“, kterou vydala firma bratří Hamáčků v Semilech někdy po roce 1900, najdeme jasný důkaz, jaký měli čeští obyvatelé Pojizeří vztah k Němcům: „Ten průmyslník – Němec – dovedl při nízké mzdě využitkovati tu spoustu pracujícího lidu, kterýž dosud krutě chléb svůj z příkrých strání své otčiny mozolnou rukou dobýval, a jemuž 14ti-, ba i 16tihodinná práce tovární lehkou se zdála,… A odvděčil se tomu lidu českému podnikatel Němec, vždyť obdaroval jej školou – německou!“173 Špidlenův vztah k německé menšině jasně ukazuje dopis z roku 1902, adresovaný průmyslovým podnikům vlastněným českými továrníky: „Pravíme zcela otevřeně: v našich českých kruzích a i rozhodujících není dosud náležitě oceněn význam národnostního zápasu kol Semil tiše, ale tuze se rozvíjejícího. … Sevřeni dravým živlem germánským jak hospodářsky mocným, silným a rozpínavým, tak národnostně bezohledným, krutým a dusivým.“174

170

VOTOČEK, Václav: Místní a pomístní jména v Semilech. Semily, Glos 2002, ISBN 80-238-8297-X, s. 43. 171 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 95, Zápisy o schůzích městské rady 1898–1908, zápis ze schůze 24. března 1899. 172 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 95, Zápisy o schůzích městské rady 1898–1908, zápis ze schůze 14. září 1901. 173 HAMÁČEK: Kousek Českého ráje. Semily, Josef Glos b. d. 174 SOkA Semily, fond AM Semily, sign. VIII/7b, Přípis města průmyslovým spolkům, čj. 2678/1902.

49

5.2.1. Spory s firmou F. Schmitt MUDr. Špidlen musel jako mnoho starostů v celých Čechách čelit národnostním sporům vycházejícím z toho, že v Semilech působily jak české, tak i velké německé továrny. Majitelům se díky obchodním úspěchům podařilo zakoupit v Semilech i okolí mnoho pozemků. Tím bránily v rozvoji města samotného. Franz Schmitt (1816–1883) byl velice úspěšným továrníkem, pocházejícím z Broumova. Své největší průmyslové podniky vystavěl či odkoupil v Českém Dubu a Žitavě. Také v Semilech vlastnil několik továren. Jako první koupil v roce 1857 od hodkovických továrníků Konráda Blaschky a Franze Hillera objekt, ve kterém výše zmínění pánové přebudovali původní papírnu na tkalcovnu ovčí vlny. Schmitt továrnu přestavěl na významný textilní závod (tiskárnu šátků) a jeho výrobky byly rozváženy do celé země i do dalších států v Evropě i ve světě.175 Dále v Semilech firma odkoupila v roce 1862 od F. L. Riegra jeho mlýn s blízkými pozemky (tímto krokem si v Semilech Rieger získal řadu nepřátel). Ten Schmitt nechal později zbourat a vybudoval zde přádelnu bavlněných odpadů. V Řekách (část Podmoklic) v roce 1865 dokončil stavbu přádelny bavlny a mechanické tkalcovny. Závod zaměstnával ve svém maximu 1700 lidí.176 V blízkém okolí továrny vybudoval celý komplex budov. Byly zde byty pro zaměstnance, německá škola, obchod, pošta či hotel.177 Tovární kolonie pojmula 650 obyvatel.178 Zpráva z roku 1880 uvádí, že ve všech čtyřech továrnách vlastněných F. Schmittem je zaměstnáno více jak 3000 dělníků.179 Franz Schmitt byl také zvolen čestným občanem města Semily, kdy si srdce místních občanů získal tím, že přispěl na stavbu radnice nemalou částkou 4 000 zlatých.180

175

MIZERA, František: Paměti města Semil a okolí, 2. vyd. Semily, Glos 1997, ISBN 80-238-1021-9, s. 226. 176 Tamtéž. 177 Historie a současnost podnikání na Jilemnicku, Semilsku a Turnovsku, 1. vyd. Žehušice, Městské knihy 2004, ISBN 80–86699-18-8, s. 162. 178 VOTOČEK, Václav: Po stopách semilského okrašlovacího spolku, in: Z Českého ráje a Podkrkonoší, sv. 4. Bystrá nad Jizerou, Okresní archiv Semily 1991, s. 51. 179 SOkA Semily, fond Václav Votoček, sign. VI/2, Excerpta – Chronologie Semil, 1300–1918. 180 NAVRÁTIL, Ivo: Chodíme okolo nich – Radnice, in: Semilské noviny, roč. 11, 2003, č. 2, s. 7, ISSN 1210-4981.

50

Firma neustále nebrala v potaz ustálené místní české názvy. Oblast, ve které v Semilech podnikala, nazývala Iserthal (v překladu Jizerodolí). Špidlen proti tomu bojoval a s nikým, kdo v korespondenci uváděl tento název, nekomunikoval. V několika dopisech firmu žádal, aby pro příště zdržela se užívání nesprávného názvu Ober Iserthal pro semilskou tiskárnu a užívala pro všechny domy v obvodu politické obce semilské jedině správného úředního názvu města Semily.181 Častým předmětem sporů byla dále řeka Jizera, která rozdělovala města Semily a Podmoklice. Lidé si například stěžovali, že továrna zanáší břehy řeky tím, že nezákonně „vybírá štěrk a písek z Jizery“.182 I přes neustálé spory byl MUDr. Špidlen nucen s firmou F. Schmitt jednat. Navzdory národnostním sporům ho ekonomické zájmy města přiměly ke spolupráci, kdy dokázal prosadit výhodnou smlouvu navzdory částečnému odporu veřejnosti. Na květnovém zasedání v roce 1907 spolu s ostatními zastupiteli rozhodl o prodeji městských pozemků (tzv. Rybniště) v Podmoklicích St. Hyblerovi za 125 000 K, aby zde mohl postavit svoji továrnu.183 O pozemky vyslovil zájem i zástupce firmy F. Schmitt ředitel Reichelt. Navíc městu nabízel výměnu pozemků, které v Semilech firma vlastnila. Konkrétně se jednalo o pozemky „mezi nemocnicí firmy Schmitt a záloženským domem, čásť pozemkův mezi okresní silnicí a Jizerou resp. cestou podél Jizery a čásť pozemku za zámkem.“184 Firma se nechtěla s neúspěchem smířit, a proto podala na průběh prodeje mezi městem a Stanislavem Hyblerem protest k okresnímu výboru. Námitka však nebyla schválena s tím, že nemá žádné odůvodnění a že všechny zákonné normy byly dodrženy.185 Během června roku 1907 došlo k několika tajným jednáním městské rady, na kterých jednala se zástupci firmy Schmitt, a v červenci podepsal MUDr. Špidlen (společně se členy rady města lékárníkem R. Husákem, sládkem F. Schönfeldem a pekařem J. Pat-

181

SOkA Semily, fond AM Semily, sign. VI/1, Pojmenování ulic a částí města, 1904–1910. SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 95, Zápisy o schůzích městské rady 1898–1908, zápis ze schůze 16. srpna 1900. 183 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 87, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1900–1914, zápis ze schůze 28. května 1907. 184 Pokrokové Podkrkonoší, roč. 1, 1907, č. 9, s. 5. 185 Pokrokové Podkrkonoší, roč. 1, 1907, č. 11, s. 6. 182

51

kou) smlouvu o výměně pozemků mezi městem a firmou F. Schmitt, zastoupenou Konrádem Blaschkou.186 Smlouva předpokládala zrušení dohod se St. Hyblerem. Obyvatelstvo bylo zpočátku pobouřeno. Obávalo se zvyšujícího se vlivu Němců a případnému zvyku německé osady v oblasti Rybniště. Časopis Den situaci hodnotil jako velký národní zločin.187 I zastupitelé Podmoklic nebyli z výměny vůbec nadšeni. Nechtěli ve své obci další zvýšení německého vlivu, který zde představovala firma Schmitt. Na druhou stranu město získalo mnoho pozemků v centru města na pravém břehu Jizery, kde dle dobových odhadů mohlo vzniknout na 300 budov. Pro budoucí rozvoj byly tyto pozemky velice klíčové.188 Sám Špidlen hodnotil výměnu pozemků takto: „Obec mnoho získá, což dokazuje nejlépe ta okolnost, že proti ní ze strany občanstva námitek činěno nebylo. O všem všestranně uvažováno bylo před uzavřením smlouvy. Tato výměna v každém ohledu pro město jest výhodnou.“189 Rozvoj města byl pro Špidlena důležitější než národnostní spory. Původní pobouření obyvatel se zmírnilo a tento krok byl masově podporován. Další velký boj svádělo vedení města s firmou v otázce daní již od roku 1884. Ministerstvo financí přiznalo daně ze semilských podniků Českému Dubu. I v roce 1900 řešil MUDr. Špidlen podobný problém. Požadoval, aby si firma nechala semilské „odštěpné“ závody zapsat do obchodního rejstříku.190 Chtěl, aby firma platila daně v Semilech, a proto svoji stížnost hnal přes Obchodní a živnostenskou komoru v Liberci až ke krajským soudům v Jičíně i Mladé Boleslavi. Město však pozitivního výsledku nikdy nedosáhlo.

5.3.

Radnice

Velice důležitou otázkou, kterou po vstupu Antonína Špidlena do komunální politiky město řešilo, byla výstavba nové radnice. Stará dřevěná budova, vystavěná v roce 1701, nebyla v nejlepším stavu a také již kapacitně nevyhovovala. Proto zastupitelé plánovali vybudovat v Semilech kamennou radnici. První impulzy pro její zřízení nacházíme již 186

Pokrokové Podkrkonoší, roč. 1, 1907, č. 15, s. 4–5. SOkA Semily, fond Václav Votoček, Excerpta – Chronologie Semil, 1300–1918. 188 Pokrokové Podkrkonoší, roč. 1, 1907, č. 19, s. 5. 189 Pokrokové Podkrkonoší, roč. 1, 1907, č. 32, s. 4–5. 190 SOkA Semily, fond AM Semily, sign. VII/66, Živnosti svobodné, 1858–1918. 187

52

v roce 1871.191 Špidlen považoval za nutné rozvrhnout umístění jednotlivých místností v nově vznikající budově – jednací sál, sál pro ochotníky, obchod, byty, záložnu či vězení. Pro větší výnos z nájemného bylo mj. rozhodnuto, že v přízemí vznikne hostinec.192 Plány na stavbu připravil pražský architekt Vojtěch Hanč. Fasádu budově, která se obyvatelstvu velice zamlouvala, navrhl stavební ředitel rohanských panství Josef Pruvot.193 Stavba začala 1. dubna 1873 a ujal se jí stavitel Petr Kramář. Za rok již bylo hotovo. Slavnostního otevření 25. října 1874 se Dr. Špidlen zúčastnil a spolu s ním i velká část členů městského zastupitelstva i místních obyvatel.194 Mezi přítomnými byl i jeden z nejvýznamnějších rodáků, JUDr. František Ladislav Rieger. V radnici pak měly své sídlo „obecní úřad, okresní zastupitelstvo, občanská záložna, městské divadlo, veřejná čítárna a čtenářsko-pěvecký spolek Jizeran s rozsáhlou knihovnou.“195 Náklady se vyšplhaly na 70 000 zl.196 Město se díky této stavbě velice zadlužilo. Proto v průběhu let zavádělo různé poplatky a daně. Například v roce 1880 rozhodlo zastupitelstvo takto: „Po dobu 15 roků budou se vybírati poplatky z nápojů v obec semilské a sice z každého spotřebovaného litru piva 1 kr. a z každého litru kořalky 4 kr. k zapravení dluhů od stavby radnice…“197 Pivní krejcar se v Semilech vybíral už od roku 1867.198

5.4.

Koupě semilského panství

Nyní se dostáváme k nejdůležitějšímu kroku, který MUDr. Špidlen během svého působení učinil.

191

NAVRÁTIL, Ivo: Chodíme okolo nich – Radnice, in: Semilské noviny, roč. 11, 2003, č. 2, s. 7, ISSN 1210-4981. 192 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 86, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1873–1900, zápis ze schůze 7. srpna 1874. 193 NAVRÁTIL, Ivo: Chodíme okolo nich – Radnice, in: Semilské noviny, roč. 11, 2003, č. 2, s. 7, ISSN 1210-4981. 194 MIZERA, František: Paměti města Semil a okolí, 2. vyd. Semily, Glos 1997, ISBN 80-238-1021-9, s. 213. 195 KAMENICKÝ, Jan: Stručný průvodce po Semilech a okolí. Semily, Josef Glos 1903, s. 7. 196 Dvacet pět let městské spořitelny v Semilech 1905–1930. Semily, Josef Glos 1930, s. 30. 197 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 86, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1873–1900, zápis ze schůze 30. prosince 1880. 198 NAVRÁTIL, Ivo: Chodíme okolo nich – Radnice, in: Semilské noviny, roč. 11, 2003, č. 2, s. 7, ISSN 1210–4981.

53

Semilské panství patřilo od října 1824 knížecímu rodu Rohanů.199 Město velmi usilovalo o jeho získání. Z toho vyplývaly možnosti k dalšímu růstu a rozvoji. Koupí zámku si město chtělo zajistit, že mu zůstane zachováno okresní hejtmanství a okresní soud, které na zámku od roku 1850 sídlily. Zámek také potřeboval nemalé investice – další úpravy a přístavbu. Právě své čtvrté starostenské období (1898–1891) začal Špidlen velice aktivně. Ihned na druhém jednání zastupitelstva předložil představitelům města velice důležitou věc: „Návrh na koupi části panství semilského, zabírající zámek a pivovar v Semilech, dvůr v Podmoklicích, lesy Slap, Příkersko a Bořkovsko a všechny k tomuto celku patřící vody a pozemky.“200 Dr. Špidlen jednal o koupi s majitelem těchto pozemků – knížetem Rohanem. Ten navrhl kupní cenu 270 000 zl. s tím, že obec Semily dále převezme všechny závazky, které se k daným objektům a pozemkům vážou, jako plat řediteli kůru, příspěvky na kostely. Starosta obhajuje koupi tím, že by město muselo v nejbližší době postavit nějakou úřední budovu, a to by, v případě koupi zámku, odpadlo. Za důležité dále považuje „souvislost zámku a pivovaru a důležitost ostrova pro rozvoj města. Dále možnost řádného lesního hospodářství pro případ koupě v lesích obecních.“201 Až na jednoho zastupitele (zástupce firmy F. Schmitt Josefa Böhma) byli všichni pro další vyjednávání koupě této části panství. Město si na ni muselo půjčit u Zemské banky království Českého a hypoteční zástavu krýt nabytými nemovitostmi. Peníze na koupi se však nesháněly jednoduše. Zemská banka nechtěla výše zmíněných 300 000 zlatých vyplatit. Proto odjel Antonín Špidlen společně s radními R. Husákem, Dr. Zemanem a městským tajemníkem Benešem do Prahy.202 Všechny nabyté nemovitosti nechali pojistit. Od ledna 1899 se řešil návrh tehdejšího majitele textilní továrny F. Schmitt (továrnu již vedl Schmittův zeť Konrád Blaschka203), který chtěl odkoupit část rohanského panství

199

MIZERA, František: Paměti města Semil a okolí, 2. vyd. Semily, Glos 1997, ISBN 80-238-1021-9, str. 182. 200 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 86, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1873–1900, zápis ze schůze 28. listopadu 1898. 201 Tamtéž. 202 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 95, Zápisy o schůzích městské rady 1898–1908, zápis ze schůze 23. října 1899. 203 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 95, Zápisy o schůzích městské rady 1898–1908, zápis ze schůze 7. prosince 1898.

54

od města Semily.204 Navrhoval, že městu ponechá zámek, pivovar a les u Příkrého. Jelikož již s ním Dr. Špidlen jednal nejenom v Semilech, ale i v jeho hlavním sídle v Českém Dubu, doufal, že mu bude kladně vyhověno. Zastupitelstvo s návrhem částečně souhlasilo. Žádalo však firmu F. Schmitt o výměnu pozemků. Chtěli směnit pozemky, které firma vlastní v Semilech, za pozemky, které město získá koupí od Rohanů v Podmoklicích. Firma F. Schmitt však nabídla pro město nepřijatelnou cenu.205 V říjnu 1899 se konalo konečné jednání o koupi části semilského panství. Jednohlasně byla kupní smlouva schválena i přes to, že člen místního zastupitelstva Antonín Václavík nashromáždil 147 podpisů pod petici, která byla jasně proti chystané transakci.206 Ten se připojil k protestům firmy F. Schmitt a argumentoval tím, že by koupě obyvatele Semil příliš zatížila. Petice však připravovanou smlouvu mezi městem Semily a Rohany neovlivnila. Město tak nabylo mnoho pozemků v centru i v nejbližším okolí a dále objekty, které se na těchto pozemcích nacházely. Tento počin tak můžeme hodnotit jako jeden z nejvýznamnějších během vedení úřadu starosty Dr. Antonína Špidlena. S odstupem času vidíme, jak riskantní krok to byl. Město se v následujících téměř třech desetiletích ocitlo ve velké finanční tísni. Zabránilo však dalšímu územnímu rozvoji německé firmy a pojistilo si pozemky pro svůj další rozvoj.

5.5.

Komunikace

Antonín Špidlen si uvědomoval, že rozvoji průmyslu v Semilech pomůže výstavba kvalitních silnic. V období jeho starostování se infrastruktura v městě samotném i v jeho blízkém okolí hojně budovala. Na Jiho-severoněmeckou spojovací dráhu, postavenou roku 1859, mohla v dalších letech navázat výstavba moderních štěrkovaných silnic. Jejich rozvoj podpořil vznikající průmysl a tím i zaměstnanost obyvatelstva.

204

SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 86, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1873–1900, dopis připojený k zápisu ze schůze 30. ledna 1899. 205 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 95, Zápisy o schůzích městské rady 1898–1908, zápis ze schůze 20. ledna 1899. 206 MIZERA, František: Paměti města Semil a okolí, 2. vyd. Semily, Glos 1997, ISBN 80-238-1021-9, s. 183

55

Ještě za jeho působení v zastupitelstvu došlo na schůzi 27. května 1876 k jednání o výstavbě „Jizerské“ silnice, která by přímou cestou propojila Semily a Jilemnici. To by v dobrém podpořilo místní továrníky. Dr. Špidlen v diskusi vášnivě vystupoval a důrazně se zastával návrhu silnici vystavět. Návrh byl nakonec valnou většinou schválen a Dr. Špidlen mohl slavit úspěch společně se starostou Josefem Čapkem a lékárníkem Rudolfem Husákem, kteří se o výstavbu velice zasadili.207 Výstavba trvala až do roku 1878, kdy nová silnice propojila Semily a Dolní Sytovou. Zemský sněm díky tlaku F. L. Riegra poskytl dotaci 45 000 zlatých.208 Silnice do sousedního Bítouchova byla realizována v letech 1903 a 1904. Město na ni okresnímu hejtmanství poskytlo zdarma potřebné pozemky.209 Výstavba okresní silnice do Benešova byla schválena v listopadu 1911. Dokončení se dočkala o pět let později v roce 1916. Stavbu podpořila monarchie 30 % dotací.210 Velký vliv na osídlení Semil mělo zřízení železnice. Na trase Pardubice – Liberec byla v roce 1859 zřízena zastávka Semily, i když ležela na území Podmoklic.211

5.6.

Školství

Špidlen díky své pozici ve vedení města zastával dlouhá léta funkci předsedy místní školní rady v Semilech a byl také členem okresní školní rady. Ještě před tím, než přistoupím k hodnocení jeho vlivu na místní školství, uvedu několik informací k vývoji školství v Semilech. Počátky školství v Semilech je velice těžké datovat. Víme, že v roce 1770 byla po dlouhých třiceti letech dokončena stavba nové školy. Bohužel dnes nevíme, kde škola přesně stála. Z roku 1777 máme první zprávy o počtu žáků ve škole. Do školy docházelo: „40 dětí velmi pilně, 5 jen někdy a 86 vůbec“212. Nízká školní docházka byla způsobena

207

MIZERA, František: Paměti města Semil a okolí, 2. vyd. Semily, Glos 1997, ISBN 80-238-1021-9, s. 208. 208 Historie a současnost podnikání na Jilemnicku, Semilsku a Turnovsku, 1. vyd. Žehušice, Městské knihy 2004, ISBN 80-86699-18-8, s. 82. 209 VOTOČEK, Václav: Místní a pomístní jména v Semilech, Semily, Glos 2002, ISBN 80-238-8297-X, str. 20 210 Tamtéž, s. 19. 211 Historie a současnost podnikání na Jilemnicku, Semilsku a Turnovsku, 1. vyd. Žehušice, Městské knihy 2004, ISBN 80-86699-18-8, s. 82. 212 SOkA Semily, fond Obecná a měšťanská škola chlapecká Semily, inv. č. 1, kronika Obecné školy Semily, 1875–1914, s. 27.

56

především tím, že děti byly doma potřeba k obsloužení hospodářství či kvůli nedostatku šatstva. Rok 1797 byl pro semilské školství poměrně zásadní. Škola byla přesunuta na nově zbudovanou faru. Žáci dostali jeden pokoj v přízemí. Aby se zvýšila docházka dětí v zimě, bylo chudým žákům rozdáno čtyřicet párů obuvi. V polovině 19. století již nestačila kapacita školy. Přibývalo stále více a více žáků. Především i z toho důvodu, že do semilské školy chodily i děti z přilehlých obcí. Proto byla škola roku 1842 rozšířena o druhou třídu a na školu přišli i dva noví podučitelé. O tři roky později byla škola rozšířena o třetí třídu a přijato bylo šest nových podučitelů. Do fary se však již všichni nemohli vejít. Proto se usiluje o stavbu nové školní budovy. V roce 1857 se začíná stavět nová moderní budova. Otevření se škola dočkala 4. 10. 1861. O pět let později byla ve škole zřízena nemocnice pro raněné vojíny z pruskorakouské války. Roku 1871 jsou na škole již 4 třídy. Od školního roku 1884/1885 zde probíhalo vyučování také průmyslové školy pokračovací. Ta ve večerních hodinách připravovala budoucí kvalifikované dělníky či živnostníky.213 V roce 1870 vychází zákon o rozvržení školních obcí co do platů učitelských. Semily byly přiřazeny do druhé platové třídy. To se jim však nelíbilo a požádaly o převedení do první platové třídy, čemuž úřady v roce 1875 vyhověly. Roku 1872 se stal řídícím učitelem Jan Kamenický, který vzešel jako nejvhodnější kandidát z 21 uchazečů. V roce 1873 podává místní školní rada návrh na rozšíření o pátou. Zemská rada jí tento záměr schválila. Školní rok 1874/1875 započala škola s pěti třídami a s 1. třídou rozdělenou podle pohlaví. V témže roce byly vydány osnovy pro vyučování v pětitřídních obecních školách. Německé školy zde zajišťovala firma F. Schmit – ať již školu v sousedních Podmoklicích v Řekách (vznikla roku 1881), tak i školu při tiskárně v Semilech. Ta však fungovala pouze v letech 1875–1884. Poté musela být díky nově přijatým zákonům zrušena.214 Děti sem chodily večer po pracovní době a vyučování prospaly, protože byly úpl-

213

VOTOČEK, Václav: Příspěvek k historii odborného školství v Semilech, in: Z Českého ráje a Podkrkonoší, sv. 1. Bystrá nad Jizerou, Okresní archiv Semily 1988, s. 39–54. 214 MIZERA, František: Paměti města Semil a okolí, 2. vyd. Semily, Glos 1997, ISBN 80-238-1021-9, s. 179.

57

ně vyčerpané. Celkový význam německých škol, i když do nich docházelo mnoho českých dětí, upadá po roce 1918. Špidlen si na chování žáků podmoklické tovární školy stěžoval z pozice člena okresní školní rady až u okresního hejtmanství. V dopise z 5. března 1898 popisuje jejich jednání: „Byl jsem toho svědkem, když žáci této školy na veřejné silnici od tiskárny k městu vedoucí zabraňovali za velikého hluku nově přistupujícím spolužákům vstup do vozu, v kterém se tato mládež školní do školy a zpět vozívá. Zabraňování toto dělo se tím, že vstupujícím žákům byly ruce od dveří vozu odtrhovány, dílem že žáci uvnitř vozu se nacházející je bili přes ruce, takže sám kočí, nedávno zemřelý Koucký, školní děti okřikoval slovy: »nevázaná chaso, že vezmu bič! «“215 Zvyšující se počet žáků vyžadoval více prostoru pro samotné vyučování. Roku 1885 začala stavba nové budovy pro obecnou školu, v sousedství současné školní budovy. Vystavěn byl dvoupatrový objekt, který měl být spojen se sousední budovou. Vyučování zde začalo až ve školním roce 1892/1893. V roce 1889 se objevují první návrhy na založení měšťanské školy. Návrh lékárníka Rudolfa Husáka z prosince tohoto roku byl ještě zamítnut. O dva roky později však vznikla měšťanská škola chlapecká. Pro dívky zůstala v Semilech pětitřídní obecná škola. R. Husák na měšťanské škole zařídil (díky žádosti zaslané zemské školní radě), aby se na škole vyučovala od roku 1909 francouzština.216 To bylo v tomto podhorském regionu výjimečné. V roce 1891 nabádá Špidlen s Husákem ostatní radní, aby přistoupili k rozdělení obecné školy na dívčí a chlapeckou.217 Roku 1892 došlo k oddělení dívčí školy od chlapecké. Rozhodla tak Zemská školní rada dne 14. 8. 1892. I přes odpor zemské školní rady, která nechtěla pro školní rok 1897/1898 v Semilech povolit pobočku IV. třídy dívčí školy, prosadil její založení. Její chod hradila obec ze svého rozpočtu.218

215

SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 86, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1873–1900, zápis ze schůze 8. března 1897. 216 VOTOČEK, Václav: Rudolf Husák, lékárník, vynálezce a veřejný činitel, in: Z Českého ráje a Podkrkonoší, sv. 9. Semily, Okresní archiv Semily 1996, ISBN 80-901284-6-7, s. 66. 217 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 94, Zápisy o schůzích městské rady 1889–1897, zápis ze schůze 29. listopadu 1891.

58

MUDr. Špidlen řešil v 90. letech spory se sousedními Podmoklicemi, které se nechtěly podílet na krytí nákladů za školu v Semilech, kam jejich děti docházely.219 Nakonec ke shodě nedošlo a náklady muselo hradit město Semily, i když byly Podmoklice přiškoleny k Semilům. Německé vedení obce nemínilo rozvoj českého školství podporovat.220 Špidlen i ostatní zastupitelé nechtěli připustit, aby došlo k odškolení Podmoklic od Semil. Vzhledem k tomu, že Němci převzali na přibližně dvě desetiletí správu Podmoklic, odsunulo se zřízení školy až do roku 1931.221 Špidlen coby starosta a člen místní školní rady uvažoval na přelomu století spolu s JUDr. Antonínem Zemanem o založení gymnázia nebo reálky v Semilech. Nejbližší takový ústav se totiž nacházel až v Jičíně. Vzhledem k finanční situaci města ale tento významný krok nemohl být vykonán.222 Snažil se také o vznik dvouleté barvířské školy. Roku 1907 již měl podporu výboru Spolku českých textilníků. Požadavek městské rady, aby vyučování probíhalo v češtině, byl ale pro ministerstvo veřejných prací nepřijatelný. Proto ke zřízení školy nedošlo.223 Zastupitelé se snažili o zřízení měšťanské školy i pro dívky. Antonín Špidlen se tedy spolu s R. Husákem vydal do Prahy orodovat za zřízení dívčí měšťanské školy.224 Jejich snaha se vyplatila a již příští školní rok (1904/1905) byla otevřena 1. třída.225 Prvním ředitelem se stal humpolecký rodák František Kalina.

5.7.

Kostel sv. Petra a Pavla

V Semilech stál farní kostel již od poloviny 14. století. Chudý horský kraj mohl zdobit pouze dřevěný kostel. Požáry, které město čas od času sužovaly, donutily obyvatele

218

SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 94, Zápisy o schůzích městské rady 1889–1897, zápis ze schůze 19. října 1897. 219 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 87, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1900–1914, zápis ze schůze 9. března 1910. 220 VOTOČEK, Václav: Příspěvek k historii odborného školství v Semilech, in: Z Českého ráje a Podkrkonoší, sv. 1. Bystrá nad Jizerou, Okresní archiv Semily 1988, s. 39–54. 221 VOTOČEK, Václav: Pohled do minulosti školství v Semilech, 1. vyd. Semily, Gymnázium Ivana Olbrachta 2002, s. 27. 222 VOTOČEK, Václav: Příspěvek k historii odborného školství v Semilech, in: Z Českého ráje a Podkrkonoší, sv. 1. Bystrá nad Jizerou, Okresní archiv Semily 1988, s. 40. 223 Tamtéž, s. 42. 224 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 95, Zápisy o schůzích městské rady 1898–1908, zápis ze schůze 9. listopadu 1903. 225 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 95, Zápisy o schůzích městské rady 1898–1908, zápis ze schůze 13. září 1904.

59

investovat do trvanlivějšího materiálu a v roce 1702 byl s pomocí desfourské vrchnosti vybudován barokní kostel z kamene.226 Dr. Špidlen byl spolu s radními a zastupiteli města na počátku nového století velice činným. Prosazoval výstavbu nového kostela v Semilech. Hlavním důvodem byl jeho havarijní stav. Současný kostel neměl ani takovou kapacitu pro věřící (maximálně 500 osob), kteří s nárůstem obyvatel také přibývali. Farní obvod čítal více než 12 000 obyvatel.227 Nový kostel měl pojmout na 1500 věřících.228 V hlavě tento návrh nosil Antonín Špidlen již déle. Společně s okresním starostou Rudolfem Husákem v dubnu roku 1894 založili Spolek pro stavbu a zařízení farního katolického chrámu Páně v Semilech.229 R. Husák v něm vykonával funkci předsedy a A. Špidlen byl místopředsedou, ve svých funkcích zůstali až do samotné výstavby kostela. První plány byly vzhledem k finančním možnostem města značně zdrženlivé. Zpočátku si Dr. Špidlen myslel, že by zvýšení kapacity kostela dosáhl rozšířením toho stávajícího. Vrchní stavební rada Rudolf Vomáčka však rychle usoudil, že vzhledem k bídnému stavu stavby nebude rekonstrukce možná. Na nový kostel by však město potřebovalo půjčku minimálně 80 000 korun.230 Proto byly osloveny okolní přifařené obce s žádostí o příspěvek na stavbu. Tato jednání však nebyla úspěšná.231 Zástupcům obcí se nelíbila vysoká cena stavby projektované R. Vomáčkou (164 000 korun) při plánované kapacitě pouhých tisíc věřících. Přípravy na stavbu se velice urychlily koupí semilského panství městem Semily, které tím získalo farní patronát a tedy povinnost se o kostel postarat.

226

NAVRÁTIL, Ivo: Chodíme okolo nich – Děkanský kostel, in: Semilské noviny, roč. 11, 2003, č. 3, s. 8–9, ISSN 1210-4981. 227 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 96, Zápisy ze schůzí konkurenčního výboru pro stavbu farního kostela 1908–1913, předmluva. 228 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 95, Zápisy o schůzích městské rady 1898–1908, zápis ze schůze 24. července 1901. 229 MIZERA, František: Paměti města Semil a okolí, 2. vyd. Semily, Glos 1997, ISBN 80-238-1021-9, s. 189. 230 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 95, Zápisy o schůzích městské rady 1898–1908, zápis ze schůze 3. března 1900. 231 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 126, Zápisy ze schůzí konkurenčního výboru pro stavbu farního kostela 1908–1913, předmluva.

60

Stav stávajícího farního kostela nebyl dobrý.232 Došlo nakonec k tomu, že kostel byl státním technikem podle § 125 stavebního řádu v srpnu 1905 uzavřen a bohoslužby přesunuty na Koštofrank do kostela Stětí sv. Jana Křtitele.233 První projekt architekta Vomáčky nebyl realizován. Byl příliš drahý, kostel malý a plánoval ho ve stylu novogotickém. I přifařené obce se jeho návrhům urputně bránily. Druhý projekt tedy připravil architekt Bohumil Štěrba z Karlína. Jeho varianta byla podstatně levnější, protože se jednalo o plochostropou trojlodní baziliku v novorománském slohu. Jednání však vázla. Architekt Štěrba nebyl dlouho schopen dodat radě města návrh rozpočtu nové stavby.234 Projekt nebyl ještě před zahájením stavby kompletně hotový. Architekt Štěrba dodával jednotlivé výkresy postupně. V roce 1908 již bylo vše připraveno a schváleno. Náklady měly dosáhnout 183 000 korun.235 „Konkurenční výbor“, který působil vedle Spolku pro stavbu kostela, měl za úkol pořádat soutěže na dodávky vnitřního zařízení chrámu. Začal se scházet v roce 1908. MUDr. Špidlen se jednohlasně stává jeho předsedou.236 Samotnou stavbu včetně demolice starého kostela provedl místní architekt Karel Andrejsek, který v Semilech vtiskl svůj rukopis mnoha stavbám. Kostel byl dokončen v červnu 1911 a celkové náklady se vyšplhaly na 225 000 korun. Byla to tehdy nesmírně nákladná stavba. Peníze se shromažďovaly velice složitě. Probíhala sbírka do pokladniček a město žádalo o podporu i císaře. Ten však žádné peníze neposkytl. Spolu s kostelem uvažovalo vedení města o zřízení nového hřbitova. Ten starý, který přímo obklopoval starý kostel, byl z rozhodnutí hejtmanství uzavřen a hřbitov na Koštofranku nepostačoval. Farní úřad nabídl v této věci městu výměnu pozemků, aby si

232

SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 95, Zápisy o schůzích městské rady 1898–1908, zápis ze schůze 17. června 1905. 233 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 95, Zápisy o schůzích městské rady 1898–1908, zápis ze schůze 9. srpna 1905. 234 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 95, Zápisy o schůzích městské rady 1898–1908, zápis ze schůze 30. září 1907. 235 MIZERA, František: Paměti města Semil a okolí, 2. vyd. Semily, Glos 1997, ISBN 80-238-1021-9, s. 190. 236 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 126, Zápisy ze schůzí konkurenčního výboru pro stavbu farního kostela 1908–1913, zápis ze schůze 26. února 1908.

61

Semily mohly zřídit nový hřbitov za Palackého sady – na tzv. Výstrčce.237 Dále byla možnost výstavby na pozemcích „Františka a Jana Chaloupeckých pod 14 pomocníky, pozemky nad Zákoutím a až třetí možností byly farské pozemky proti sadům k Výstrčce.“238 Poté, co byl Dr. Špidlen v roce 1910 sesazen z funkce starosty, byla realizace některých projektů zastavena. Mezi nimi například i vybudování nového hřbitova.239 Nový hřbitov však nebyl nutností. Po zrušení hřbitova u kostela sv. Petra a Pavla, kde vznikl parčík, se až do dnešních dnů využívá starý hřbitov na Koštofranku u kostela sv. Jana Křtitele, který se podařilo rozšířit.

5.8.

Nemocnice

Nejbližší nemocnicí v okolí byla po dlouhou dobu nemocnice v Jičíně, vybudovaná roku 1857. Krátce fungovala soukromá nemocnice v sousedních Podmoklicích, kde si ji v roce 1870 vybudovala firma Schmitt pro své zaměstnance.240 Měla pouhých šest lůžek. Druhá tovární nemocnice se 16 lůžky vznikla v roce 1892 v Semilech v čp. 380. Antonín Špidlen prosazoval výstavbu okresní nemocnice v Semilech. I další představitelé byli jeho záměru nakloněni. Jediné, na čem se zastupitelé nemohli shodnout, bylo místo, kde by měla být nová nemocnice vybudována. Starosta prosazoval oblast nad bývalým špejcharem.241 Většina se ale shodla na tom, že by nemocnice měla stát na obecním pozemku, který by byl okresnímu výboru zdarma poskytnut. Jednání trvala dlouhých osm let. Špidlenův původní návrh na umístění nemocnice nebyl vyslyšen a stavba byla realizována v blízkosti pojizerské silnice v nákladu 250 000 korun.242 Jiný, důvěryhodnější zdroj mluví o 414 000 korunách.243 Kolaudována byla 237

SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 95, Zápisy o schůzích městské rady 1898–1908, zápis ze schůze 16. listopadu 1906. 238 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 96, Zápisy o schůzích městské rady 1908–1913, zápis ze schůze 28. října 1908. 239 SOkA Semily, fond AM Semily, , inv. č. 96, Zápisy o schůzích městské rady 1908–1913, zápis ze schůze 28. března 1911. 240 VOTOČEK, Václav: Z historie semilské nemocnice, in: Nemocnice v Semilech [online], [vid. 28. 2. 2014], dostupné z: http://www.nemsem.cz/onemocnici/historie/170-prvopocatkyhistorie. 241 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 87, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1900-1914, zápis ze schůze 28. prosince 1900. 242 MIZERA, František: Paměti města Semil a okolí, 2. vyd. Semily, Glos 1997, ISBN 80-238-1021-9, s. 216. 243 Historie a současnost podnikání na Jilemnicku, Semilsku a Turnovsku, 1. vyd. Žehušice, Městské knihy 2004, ISBN 80-86699-18-8, s. 97.

62

14. července 1908 a nesla název Nemocnice císaře Františka Josefa I. Prvním primářem se stal MUDr. Kubát, který v nemocnici zřídil „zvláštní operační síň pro tzv. nečisté operace.“244

5.9.

Zámek

Semilský zámek byl pravděpodobně vystavěn v první polovině 18. století. Od roku 1850, kdy se Semily staly okresním městem, byl Rohany pronajat státu a v zámku sídlil okresní soud společně s okresním hejtmanstvím a berním úřadem. Protože počet úřadů i úředníků narůstal, bylo potřeba zámek kapacitně rozšířit. Koupí semilského panství od Rohanů získalo město do svého majetku mimo jiné i zámek. Dluhy zatížené město chtělo ze zámku vytěžit nějaké peníze. Stát zde platil poměrně nízké nájemné (ročně 8000 korun245), které nestačilo na nezbytné opravy a údržbu. Proto Špidlen společně s R. Husákem v roce 1902 navrhovali rakouským státním úřadům, aby zámek za 96 000 korun odkoupily.246 Zvýšení nájemného bylo podmíněno rekonstrukcí, která proběhla za nemalé peníze v roce 1904.247 Stavební práce obnášely stavbu nového západního křídla (13 180 K) či zřízení nových podlah, oken, dveří a záchodů. Dr. Špidlen byl zvolen do komise, která na přestavbu dohlížela. V budoucnu město plánovalo přistavět 2. poschodí, do kterého by mohlo umístit „c. k. finanční stráž, četnictvo, cejchovnu či finanční správu berní“, samozřejmě při shodě na zvýšení nájmu na 12 000 korun.248 K realizaci však došlo až v roce 1926, kdy již zámek nebyl v majetku města. Pět let po Špidlenově smrti jej prodalo státu a pomohlo mu získat u místních finančních institucí úvěr na opravu ve výši 1,4 milionu korun.249

244

Pokrokové Podkrkonoší, roč. 1, 1907, č. 11, s. 6. SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 95, Zápisy o schůzích městské rady 1898-1908, zápis ze schůze 18. června 1902. 246 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 95, Zápisy o schůzích městské rady 1898-1908, zápis ze schůze 4. března 1902. 247 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 87, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1900-1914, zápis ze schůze 7. června 1904. 248 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 95, Zápisy o schůzích městské rady 1898-1908, zápis ze schůze 6. října 1903. 249 Zámek byl prodán Československému státu 26. 9. 1922 za 550 000 Kč. Srv. NAVRÁTIL, Ivo: Chodíme okolo nich – Zámek, in: Semilské noviny, roč. 11, č. 11, 29. 11. 2003, s. 12–14, ISSN 1210-4981. PATKA, Jindřich: Semily, rodiště dra Lad. Riegra, in: Národní listy, 1927, č. 166, s. 5. 245

63

5.10.

Obecní dům v Husově ulici

Za starostování Dr. Špidlena město usoudilo, že je třeba v Semilech vystavět krásnou reprezentativní budovu. Na zastupitelstvu v dubnu 1907 byla schválena výstavba nového obecního domu na „Spilkách“ v ceně 70 098 K.250 Místo pro výstavbu se uvolnilo v dnešní Husově ulici (dříve nazývanou „hlavní třídou“) po požáru pivovarnických spilek 1. srpna 1904.251 Celá budova měla být podsklepena, v přízemí měl být obchod a v 1. a 2. patře byty či kanceláře.252 Přemýšlelo se i o přesunutí úředních místností z již nepostačující radnice do tohoto domu. Radní nechtěli rušit hostinec, který se v přízemí radnice nacházel.253 Do komise, která měla výstavbu řídit a kontrolovat, byl Dr. Špidlen zvolen společně s Petrem Kramářem a Josefem Špidlenem.254 Výše zmínění pánové si pozvali do Semil pražského architekta Jana Vejrycha (1856–1926) a uložili mu, „…aby v přízemí nového domu na Spilkách zřízena byla restaurace a krám, jehož by za event. v budoucnosti užíti dalo pro účely okresní pošty. V 1. poschodí buďtež byty, v 2. poschodí hostinské pokoje s bytem hostinského a studentskou noclehárnu.“255 Restaurace se měla z radnice přestěhovat právě do plánovaného nového obecního domu. V roce 1908 se do nové budovy přemístila i spořitelna a místo ní se v radnici objevila pošta.256 Architekt Vejrych stavbu vyprojektoval v březnu 1906.257 Vymyslel smělý projekt s rozpočtem ve výši 94 559 korun. Jelikož se ale v tomto roce připravovala realizace mnoha dalších budov (přádelna, okresní nemocnice), měla být výstavba Obecního domu

250

SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 87, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1900-1914, zápis ze schůze 17. dubna 1907. 251 NAVRÁTIL, Ivo: Chodíme okolo nich – Obecní dům, in: Semilské noviny, roč. 12, 2004, č. 7-8, s. 1214, ISSN 1210-4981. 252 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 95, Zápisy o schůzích městské rady 1898-1908, zápis ze schůze 17. prosince 1904. 253 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 95, Zápisy o schůzích městské rady 1898-1908, zápis ze schůze 18. října 1905. 254 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 95, Zápisy o schůzích městské rady 1898-1908, zápis ze schůze 17. listopadu 1905. 255 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 95, Zápisy o schůzích městské rady 1898-1908, zápis ze schůze 22. prosince 1905. 256 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 95, Zápisy o schůzích městské rady 1898-1908, zápis ze schůze 27. května 1908. 257 BARTÁK, Jaroslav: Architekt Jan Vejrych a nevkus (?) české neorenesance, in: Z Českého ráje a Podkrkonoší, sv. 7. Bystrá nad Jizerou, Okresní archiv Semily 1994, ISBN 80-901284-3-2, s. 178.

64

postupná.258 Vedení města sice nemělo na účtu přebytek volných prostředků, ale chtělo mít v Semilech kvalitní hotel pro ubytovávání hostů a návštěvníků města. Výběrové řízení na stavbu Obecního domu, které čítalo čtyři účastníky, vyhráli Josef Kosař a Josef Brodský ze Semil.259 Na stavbu dohlížel i stavitel Karel Andrejsek. Nádherná secesní budova si vyžádala velké náklady a předpokládaný rozpočet nebyl dodržen. Celková cena dosáhla 260 000 korun.260 Samotná stavba trvala tři roky. Vejrych přísně dbal na nejmenší detaily a dodržování připraveného projektu.261 Kolaudace byla uskutečněna až v roce 1913.262 V majetku města ale Obecní dům dlouho nezůstal. Vzhledem k finanční tísni, ve které nyní město bylo, musela být budova prodána. V dubnu 1914 jej za 170 000 korun získal okresní výbor. Stavba byla přejmenována na Okresní dům.263

5.11.

Městská jatka

O zbudování městských jatek v Semilech se začalo jednat od listopadu 1893. Do té doby zabíjel dobytek sám řezník a měl povinnost každou porážku ohlásit, aby mohla být zaznamenána do ohledacího protokolu. Stavbu započal stavitel z Podmoklic (později se přestěhoval do Bakova) Josef Studničný. Za vysoké náklady byla také zbudována cesta k samotným jatkám. Již v prvních měsících bylo mnoho odpůrců samotné výstavby. Stavitel Ladislav Fišera z Železného Brodu si stěžoval na nekvalitní práce a nalezl mnoho závad – špatně použitý materiál na střechu budovy či podlahy, atd.264 Z tohoto důvodu ustavila rada města dozor nad stavbou jatek, jejímž členem byl i A. Špidlen.

258

SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 95, Zápisy o schůzích městské rady 1898-1908, zápis ze schůze 3. února 1906. 259 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 95, Zápisy o schůzích městské rady 1898-1908, zápis ze schůze 13. dubna 1907. 260 NAVRÁTIL, Ivo: Chodíme okolo nich – Obecní dům, in: Semilské noviny, roč. 12, 2004, č. 7-8, s. 1213, ISSN 1210-4981. 261 BARTÁK, Jaroslav: Architekt Jan Vejrych a nevkus (?) české neorenesance, in: Z Českého ráje a Podkrkonoší, sv. 7. Bystrá nad Jizerou, Okresní archiv Semily 1994, ISBN 80-901284-3-2, s. 178. 262 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 96, Zápisy o schůzích městské rady 1908-1913, zápis ze schůze 4. března 1913. 263 NAVRÁTIL, Ivo: Chodíme okolo nich – Obecní dům, in: Semilské noviny, roč. 12, 2004, č. 7-8, s. 13ISSN 1210-4981. 264 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 94, Zápisy o schůzích městské rady 1889-1897, zápis ze schůze 31. srpna 1894.

65

Stavba měla být dokončena 23. března 1894. Okresní hejtmanství však pro zjištěné nedostatky zahájení provozu nepovolilo.265 Stížnosti stavitele Fišera byly oprávněné. I přes veškeré problémy byla budova čp. 387 dne 12. prosince 1894 zkolaudována s tím, že nově zjištěné vady stavitel Studničný na jaře opraví. I po rekolaudaci 24. listopadu 1897 však byly nalezeny nedostatky. Jednání se Studničným se vlekla. Cena stavby se vyšplhala přes 10 500 zl. Celková cena i se zakoupením pozemku či vybudováním příjezdové cesty činila 29 970 korun.266 Čekalo se, že každoroční rozpočet jatek bude vyrovnaný nebo že budou příjmy převažovat nad výdaji. Z rozpočtů na rok 1903 i 1904 můžeme vyčíst, že jatky byly mírně výnosné (1903 – příjmy 2872 korun, výdaje 2704 korun). Z každého zabitého zvířete se dle váhy platily poplatky. Řezníci však k placení byli liknaví. Pro představu, kolik dobytka se v jatkách porazilo, uvádím údaje od července 1899 do června 1900 – poraženo bylo celkem 260 kusů dobytka (42 býků, 33 volů, 77 krav a 108 telat). Špidlen viděl ve zbudování jatek i zdravotně policejní prospěch.267 Nyní se všechen dobytek měl porážet na nově vybudovaných jatkách, kromě dobytka chovaného pro osobní potřebu. Správcem městských jatek byl Moric Spinka, který dále zastával funkci okresního zvěrolékaře.268

5.12.

Kruhová cihelna

První návrhy na výstavbu v Podmoklicích se objevují již v roce 1901. Rada města si však nebyla jista, zda má cihelnu financovat sama obec, či by bylo výhodnější připravit podmínky pro jednotlivce či společnost.269 Město chtělo navázat na úspěšnou cihelnu Petra Kramáře v Semilech (založena roku 1897).270

265

SOkA Semily, fond AM Semily, sign. IV/33, Jatky, 1895-1915. SOkA Semily, fond AM Semily, sign. IV/33, Jatky – protokol z 12.12.1894. 267 SOkA Semily, fond AM Semily, sign. IV/33, Jatky, 1895-1915. 268 SOkA Semily, fond AM Semily, sign. VI/87, Jatky, 1894-1908. 269 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 95, Zápisy o schůzích městské rady 1898-1908, zápis ze schůze 14. září 1901. 270 Historie a současnost podnikání na Jilemnicku, Semilsku a Turnovsku, 1. vyd. Žehušice, Městské knihy 2004, s. 44-45, ISBN 80-86699-18-8. 266

66

Na začátku nového volebního období v roce 1904 bylo rozhodnuto o stavbě městské kruhové cihelny v Podmoklicích.271 Pozemky město získalo koupí velkostatku od Rohanů. Na vybudování si muselo vypůjčit 60 000 K u Zemské banky Království českého. Nejprve rada města hledala společníka, který by výstavbu cihelny pomáhal spolufinancovat.272 Nakonec se jím stal František Sládeček, se kterým však byly již od počátku problémy. Například si na něj radní Josef Špidlen stěžoval, že „nemá pro své soukromé účely užívati dělníkův z cihelny, že tam nemá v zájmu důstojnosti společníka dělníkům v kantině prodávati různé zboží a že nebude povoleno umístění kantiny v návrhu pro něj zřízeném obytném stavení.“273 Stavbu komína zadala rada města firmě Knopf a Slunéčko z Klenčí u Domažlic. Ta se zavázala postavit jej 40 m vysoký za 6 341 korun.274 Josef Kosař připravoval stavbu pece. Obě důležité části stavby byly do roka hotovy. V roce 1907 bylo rozhodnuto o zavedení strojové výroby v cihelně. Díky tomu bylo možné zpracovávat i kamenitý materiál, výroba se zrychlila a zlevnila. Cihelnu také postihly stávky dělníků, kteří si stěžovali na pracovní podmínky. Vadilo jim údajně bezdůvodné propouštění či nevyvěšený pracovní řád. MUDr. Špidlen byl nastalou situací pobouřen, ale věřil, že se zavedením strojové výroby situace zlepší.275 V roce 1910 vykazovala cihelna ztrátu přes 19 000 korun.276 Špidlen konstatoval, že podniky vedené městem (také i městská jatka) mají větší schodek než podniky soukromníků. Nově zvolené zastupitelstvo o rok později (již bez Špidlena) uvažuje o jejím prodeji.

271

SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 87, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1900-1914, zápis ze schůze 30. prosince 1904. 272 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 95, Zápisy o schůzích městské rady 1898-1908, zápis ze schůze 10. ledna 1905. 273 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 95, Zápisy o schůzích městské rady 1898-1908, zápis ze schůze 18. října 1905. 274 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 95, Zápisy o schůzích městské rady 1898-1908, zápis ze schůze 18. srpna 1905. 275 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 87, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1900-1914, zápis ze schůze 22. února 1907. 276 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 87, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1900-1914, zápis ze schůze 30. srpna 1910.

67

Spory se částečně vyřešily odvoláním společníka cihelny Františka Sládečka z vedoucí funkce.277 I nový společník Florián Bláha nebyl ideální, proto byl roku 1911 také odvolán i za cenu, že mu město muselo vyplatit půlroční služné.278 Do vedení byl jmenován předseda dozorčí rady F. Nebeský. Na návrh radních a zároveň správců cihelny F. Melicha a F. Vojtíška musela být výroba v cihelně v polovině roku 1912 zastavena. Především z důvodu, že „vyrobených cihel jest takové množství, že není možno je vůbec odbýti v dohledné době, zejména když stavební ruch pro nepříznivé letošní poměry téměř nadobro přestal“.279 Cihelnu potkal neblahý osud. V roce 1915 vyhořela a již pro město nebyla z ekonomického hlediska nikdy významným podnikem.280

5.13.

Vodovod

Zastupitelé již na přelomu 19. a 20. století jednali o zřízení vodovodu. I když se Dr. Špidlen zasazoval o výstavbu, nebylo možné (vzhledem k tíživé finanční situaci města) nechat obecní vodovod vybudovat.281 Antonín Špidlen byl zvolen na sklonku roku 1906 do komise, která měla připravit výstavbu vodovodu, tak potřebného pro město Semily. V listopadu 1906 již mělo město připravenou dokumentaci a plány a zastupitelstvo schválilo půjčku 90 000 K u Zemské banky nebo Sporobanky.282 Samotná výstavba se ale dlouze táhla. Až o čtyři roky později schválilo zastupitelstvo města pod vedením Dr. Špidlena výstavbu vodovodu.283 Půjčka byla schválena ve výši 300 000 K, a to především z toho důvodu, aby mělo město dostatek financí na odkup pozemků a nemovitostí, pod kterými měl vodovod vést.

277

SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 95, Zápisy o schůzích městské rady 1898-1908, zápis ze schůze 5. listopadu 1907. 278 SOkA Semily, fond AM Semily, , inv. č. 96, Zápisy o schůzích městské rady 1908-1913, zápis ze schůze 28. července 1911. 279 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 96. Zápisy o schůzích městské rady 1908-1913, zápis ze schůze 29. července 1912. 280 MIZERA, František: Paměti města Semil a okolí, 2. vyd. Semily, Glos 1997, ISBN 80-238-1021-9, s. 227-228. 281 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 86, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1873–1900, zápis ze schůze 30. října 1899. 282 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 87, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1900-1914, zápis ze schůze 25. listopadu 1906. 283 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 87, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1900–1914, zápis ze schůze 9. března 1910.

68

Kvůli jeho výstavbě muselo město od Jáchyma Tulaka odkoupit mlýn v Jílovcích čp. 325 za cenu 14 500 korun. Obchod dojednával Dr. Špidlen společně s Josefem Špidlenem, Františkem Melichem a Františkem Vojtíškem.284 Realizace se posunula až na léta 1910–1912. Hlavní sběrnicí čisté vody se staly lesy v Pansku.285

5.14.

Finanční instituce v Semilech

Semily byly dlouhá staletí chudou podhorskou vesnicí. Většinu obyvatel živilo jejich vlastní políčko a produkty, které na nich vypěstovaly, či tkalcovství. Až rozvoj průmyslu a s ním spojené vyšší příjmy obyvatel přispěly ke zřízení finančních institucí.286 Za dva nejvýznamnější finanční ústavy v Semilech můžeme považovat Občanskou záložnu a Městskou spořitelnu. Společně byly velice provázané a potkal je podobný osud. Navzájem si nekonkurovaly. Vklady úročily stejnou úrokovou sazbou, na které se předem shodly.287 Dále ve městě působila Okresní hospodářská záložna, která byla založena v roce 1882 (prvním starostou se stal Josef Jodas z Bozkova). Její předchůdce „kontribučensko-obilno-peněžní ústav účastníků bývalého panství semilského“, založený roku 1864, měl své sídlo ve Vysokém nad Jizerou. Pro mnoho obcí bylo Vysoké až příliš vzdálené, proto se kmenové jmění rozdělilo na čtyři části. Okresní výbor svolal v Semilech schůzi, na které se delegáti rozhodli založit samostatnou okresní záložnu. Byla orientována na podporu rolníků v okolních vesnicích a město přímo nefinancovala. Poskytovala však i větší úvěry. Například půjčila státní správě 1,4 miliónu na rekonstrukci semilského zámku.288 MUDr. Špidlen v záložně působil jako revizor účtů v letech 1883– 1884, a poté se stal jejím starostou. V úřadu setrval pět let až do roku 1889 a následně byl do roku 1906 členem ředitelstva.289 Úřadovnu měla nejdříve v semilské radnici 284

SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 96, Zápisy o schůzích městské rady 1908–1913, zápis ze schůze 5. ledna 1910. 285 MIZERA, František: Paměti města Semil a okolí, 2. vyd. Semily, Glos 1997, ISBN 80-238-1021-9, s. 216. 286 PATKA, Jindřich: Semily, rodiště dra Lad. Riegra, in: Národní listy, 1927, č. 166, s. 5. 287 Dvacet pět let městské spořitelny v Semilech 1905–1930. Semily, Josef Glos 1930. 288 PATKA, Jindřich: Semily, rodiště dra Lad. Riegra, in: Národní listy, 1927, č. 166, s. 5. 289 50 let Okresní záložny hospodářské v Semilech 1882–1932. Semily, Josef Glos 1933, s. 14.

69

(1882–1890) a po několika stěhováních sídlila v budově Okresního domu (1919–1930). Poté si na vlastní náklady v květnu 1929 začala budovat vlastní budovu před zámkem, která stojí do dnešních dní.

5.14.1.

Občanská záložna

Občanská záložna byla nejstarším peněžním ústavem v Semilech, založeným již v roce 1862 za starostování Josefa Čapka. Byla velice průkopnickou a poskytovala podnikům dobré úvěry, kterých bylo na finančním trhu nedostatek. Díky svým nemalým ziskům mohla mnoho věnovat „pro blaho města i okolí, pro školství a účely kulturní, humánní a vlastenecké.“290 V její úřadovně se konaly schůze rady města, dokud nebyla postavena nová radnice. Dlouhou dobu fungovala záložna jen jeden den v týdnu. Záložna byla občanům k dispozici pouze ve čtvrtek. Až do roku 1907 peněžní operace zajišťoval tajemník města. Časem mohli být zaměstnáni tři stálí úředníci, kteří na chod a fungování dohlíželi.291 MUDr. Špidlen zde působil od roku 1898 jako pokladník (až do roku 1912, kdy byl do této funkce opět zvolen, ale své pozice se vzdal vzhledem ke svému stáří).292 V čele záložny byl dlouhá léta stavitel Petr Kramář, otec JUDr. Karla Kramáře, kterého po jeho smrti ve funkci ředitele vystřídal v roce 1907 Rudolf Husák,293 jenž zde působil jako člen výboru již od roku 1871.294 Do problémů se záložna dostala v roce 1912. Štědře půjčovala textilním podnikům z okolí, které se v těchto letech dostávaly do finančních těžkostí (vzhledem k válce na Balkánu, která vypukla v roce 1909) a nebyly schopny splácet své úvěry.295 Zlepšení přišlo až po skončení první světové války.

290

MIZERA, František: Paměti města Semil a okolí, 2. vyd. Semily, Glos 1997, ISBN 80-238-1021-9, s. 218. 291 Pokrokové Podkrkonoší, roč. 1, 1907, č. 3, s. 4. 292 Listy Pojizerské, roč. 27, 1912, č. 10, s. 6. 293 Pokrokové Podkrkonoší, roč. 1, 1907, č. 3, s. 4. 294 VOTOČEK, Václav: Rudolf Husák, lékárník, vynálezce a veřejný činitel, in: Z Českého ráje a Podkrkonoší, sv. 9. Semily, Okresní archiv Semily 1996, ISBN 80-901284-6-7, s. 66. 295 SOkA Semily, fond Václav Votoček, sign. VI/34, Excerpta – Odborové hnutí, (1922) 1927–1987.

70

5.14.2.

Městská spořitelna

Díky dobře fungující Občanské záložně nebylo dlouhá léta v Semilech nutné zřízení spořitelny. První vážné impulzy na její zřízení se datují do roku 1903. Návrh podal radě města finanční odbor v čele se stavitelem Petrem Kramářem.296 Na následující schůzi již radní schválili její stanovy. I místodržitelství povolilo zřízení městské spořitelny, a tak mohla od roku 1904 začít fungovat,297 slavnostně pak zahájila svou činnost 1. března 1905. Byla členem Svazu českých spořitelen a stala se (1. července 1907) podružným ústavem Rakousko-uherské banky, později pobočkou Národní banky československé. Městská spořitelna měla své sídlo v zasedací síni radnice a od roku 1912 pak v Obecním domě.298 Špidlen se stal členem ředitelství spolu s advokáty JUDr. A. Zemanem a JUDr. R. Čihákem, notářem S. Pavlíčkem a městským tajemníkem E. Benešem. Špidlen byl dokonce zvolen předsedou ředitelství. Tuto funkci vykonával až do 20. prosince 1910, kdy se stal členem správní rady filiálky Záložního úvěrního ústavu v Semilech. 299 Na jeho místo usedl Eduard Beneš. Důvody zřízení spořitelny byly v obchodním přehledu shrnuty následovně. „Zřízení spořitelny bylo nejen potřebou místního průmyslu a obchodu, ale i mravního vlivu na spořivost zdejšího občanstva.“300 Rozvoj průmyslu si žádal, aby ve městě vznikla finanční instituce, která bude svým vkladatelům dostupná každý den (což žádný z existujících finančních ústavů nebyl). Obyvatelé Semil byli zpočátku ke spoření skeptičtí a málo spořitelnu využívali. Avšak její zisk se od jejího založení stále mírně zvyšoval. Čistý zisk v roce 1905 činil 4 772 korun a o rok později již 5 631 korun.301 Větší oblibu měla spořitelna u mládeže. Například žáci prvních tříd obdrželi vkladní knížky, na kterých již měli vklad jednu korunu.302

296

SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 95, Zápisy o schůzích městské rady 1898–1908, zápis ze schůze 14. prosince 1903. 297 SOkA Semily, fond AM Semily, inv. č. 95, Zápisy o schůzích městské rady 1898–1908, zápis ze schůze 29. listopadu 1904. 298 SOkA Semily, fond Václav Votoček, Excerpta – Odborové hnutí, (1922) 1927–1987, sign. VI/34 299 Dvacet pět let městské spořitelny v Semilech 1905–1930. Semily, Josef Glos 1930, s. 8–9. 300 Pokrokové Podkrkonoší, roč. 1, 1907, č. 2, s. 4. 301 Pokrokové Podkrkonoší, roč. 1, 1907, č. 2, s. 4. 302 Dvacet pět let městské spořitelny v Semilech 1905–1930. Semily, Josef Glos 1930, s. 9.

71

Díky několika neuváženým krokům se však brzy ocitla na pokraji krachu. Právo podepisovat směnky mělo celkem 20 lidí. Nebyla důsledná kontrola toho, kolik která firma městské spořitelně dluží. Velice těžké časy zažíval v letech 1907–1911 i textilní průmysl a spořitelna byla nucena, díky neschopnosti podniků splácet své závazky, odkoupit některé průmyslové podniky – například firmu Prokop.303 U Svazu českých spořitelen žádala o prodloužení splatnosti směnek u svých věřitelů. Lhůta jim byla prodloužena a E. Beneš na všechny funkce ve spořitelně rezignoval. Z krize se spořitelnu pokoušela vyvést správní komise v čele se semilským notářem JUDr. Václavem Svobodou. Ta se snažila své klienty uklidnit a zabránit tak hromadným výběrům vkladů. Situace se postupem času, i díky vlivu českých poslanců, např. K. Kramáře, uklidnila.304

303 304

PATKA, Jindřich: Semily, rodiště dra Lad. Riegra, in: Národní listy, 1927, č. 166, s. 5. Dvacet pět let městské spořitelny v Semilech 1905–1930. Semily, Josef Glos 1930, s. 10–12.

72

6. ZÁVĚR Ve své bakalářské práci jsem se snažil zhodnotit působení dlouholetého semilského starosty MUDr. Antonína Špidlena ve vedení tohoto malého podkrkonošského města. Po kritickém vyhodnocení dostupných pramenů a literatury můžeme jasně říci, že se v době jeho starostování udály v Semilech převratné změny. Do Semil se díky průmyslovému boomu přistěhovalo mnoho nových obyvatel. A dále jejich počet rostl. V roce 1900 žilo v Semilech 3 166 obyvatel a o deset let později zde bydlelo 3 424 obyvatel. Výsledkem mé práce je komplexní charakteristika života MUDr. Antonína Špidlena s velkým důrazem na jeho veřejnou činnost. Postava MUDr. Antonína Špidlena je při pohledu na celkovou historii města Semily jednou z nejvýznamnějších. Není mnoho dalších osobností, které by se takto o rozvoj města zasadily. Celý svůj život věnoval práci pro Semily – téměř čtyřicet let působil v jeho vedení. V roce 1873 začínal v zastupitelstvu a až v roce 1913 opouštěl své místo v politice, kdy se rozhodl rezignovat na úřad starosty. S odstupem času vidíme, že tím nejvýznamnějším krokem bylo odkoupení semilského panství od Rohanů v letech 1898 a 1899. Město se díky tomuto kroku velice zadlužilo. Získalo však mnoho důležitých pozemků, které byly pro budoucí rozvoj klíčové. Jeho význam však nespočíval jen v koupi rozsáhlých pozemků na území města. Během působení ve vedení Semil došlo k vybudování nové radnice či kostela. Nově byla vybudována Městská spořitelna, jatka, cihelna, nemocnice a v neposlední řadě také silnice ve městě samotném i jeho okolí. Semily se proměnily z malého podhorského městečka s dřevěnou výstavbou na město, kterému již dominovaly zděné domy. O vyšší místa v politice nikdy neusiloval i vzhledem k časově náročnému povolání lékaře, kterého se nikdy nevzdal a vykonával je až do pokročilého věku. Na osobnost MUDr. Špidlena však nemůžeme objektivně pohlížet jen se znalostmi jeho veřejné činnosti. Výrazným způsobem jej musel ovlivnit osud rodiny. Oba rodiče mu zemřeli v době, kdy ještě studoval na jičínském gymnáziu. A co Antonínova vlastní rodina? Narodilo se mu šest dětí, z nichž ještě před svou smrtí pochoval pět. Manželku Marii přežil o čtrnáct let. Z tohoto je možné usoudit, že pro něj život nemohl být vůbec jednoduchý.

73

Antonín Špidlen byl velice skromným člověkem. Cílem jeho života rozhodně nebylo hromadění majetku. Jako lékař léčil i chudé lidi, často bez nároku na jakoukoli odměnu. Další výzkum by bylo možné zaměřit na bližší studium pramenů, které vznikly až po smrti MUDr. Špidlena a které se odkazují na období jeho působení ve vedení města. Zajímavé by bylo zjištění, jak byly hodnoceny jeho kroky v různých časových odstupech. Díky velkému zadlužení města se tak některé jeho počiny mohou zdát kontroverzní. Díky velkým zkušenostem, které v komunální politice za dlouhá léta získal, jej i po dvouletém nešťastném starostování Eduarda Beneše opět zvolili do čela města. Z mého bádání vyplývá, že je Špidlen v regionální literatuře neprávem opomíjen. I přes tragédie, které jeho rodinu postihly, byl schopen vést město Semily správným směrem. Trend, který nastavil, byl pro město zásadní a přínosný. Důvodem, proč je Špidlen v literatuře opomíjen, může být jeho regionální působnost. Až na svá studia v Jičíně a Praze a také krátkou činnost v okresním zastupitelstvu pobýval Antonín Špidlen celý život v Semilech a jejich okolí. A. Špidlen za svou prospěšnou a všestrannou činnost získal několik vyznamenání a ocenění. Stal se čestným občanem Podmoklic i města Semily. K nejvýznamnějším ale patří rytířský kříž řádu Františka Josefa I. a papežský záslužný kříž Pro ecclesia et pontifice. Literaturou však jeho úspěchy zatím zůstaly nepřipomenuty. Proto věřím, že má bakalářská práce bude z tohoto pohledu přínosná.

74

7. SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY 7.1.

Prameny

Archiv Univerzity Karlovy, fond Matriky Univerzity Karlovy, inv. č. 1, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity I. SOA Zámrsk, fond Sbírka matrik Východočeského kraje, Farní úřad římskokatolické církve Bozkov, sign. 4860, matrika narozených, 1840–1850; sign. 4863, matrika oddaných, 1819–1854; sign. 4865, matrika zemřelých, 1810–1860 SOkA Jičín, fond Reálné gymnázium Jičín, inv. č. 9, Katalog, 1856; inv. č. 10, Katalog, 1857; inv. č. 16, Katalog – matur., 1623–1958 SOkA Semily, fond Archiv města Semily – knihy: inv. č. 86, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1873–1900; inv. č. 87, Zápisy o schůzích městského zastupitelstva 1900–1914; inv. č. 93, Zápisy o schůzích městské rady 1886–1887; inv. č. 94, Zápisy o schůzích městské rady 1889–1897; inv. č. 95, Zápisy o schůzích městské rady 1898– 1908; inv. č. 96, Zápisy o schůzích městské rady 1908–1913; inv. č. 97, Zápisy o schůzích městské rady, též výboru živnostenské školy pokračovací a konkurenčního hřbitovního výboru, 1913–1918; inv. č. 126, Zápisy ze schůzí konkurenčního výboru pro stavbu farního kostela, 1908–1913; inv. č. 130, Matrika měšťanů a čestných měšťanů, 1869–1900; inv. č. 159, Sčítání lidu 1890 – popisné archy, čp. 1–187; inv. č. 164, Sčítání lidu 1900 – popisné archy, čp. 301–396; inv. č 166, Sčítání lidu 1910 – popisné archy, čp. 251–454; inv. č. 131, Matrika obecních příslušníků, 1883–1890; inv. č. 156, Sčítání lidu s indexy, 1859–1869; inv. č. 171, Index semilských obecních příslušníků dle matrik, 1890–1930; inv. č. 136, Evidence cizích domovských příslušníků, 1864– 1881 SOkA Semily, fond Archiv města Semily – spisy: kart. 6, sign. II/4, Čestná občanství, 1861–1918; kart. 6, sign. II/6, Vyznamenání občanů, 1861–1918; kart. 6, sign. III/22, Obecní volby, rezignace, úmrtí členů zastupitelstva, 1850–1918; kart. 6, sign. III/23, Volby okresní, zemské a říšské, interpelace poslanců, 1850–1918; kart. 7, sign. III/4, Starostové města, 1850–1917; kart. 8, sign. III/71, Městští úředníci, 1851–1917; kart. 13, sign. IV/33, Jatky, 1895–1915; kart. 18, sign. V/51, Ranhojiči, lékaři a lékárníci, 1852–1917; kart. 22, sign. VI/1, Pojmenování ulic a částí města, 1904–1910; kart. 26, 75

sign. VI/87, Jatky, 1894–1908; kart. 33, sign. VII/66, Živnosti svobodné, 1858–1918; kart. 35, sign. VII/82, Jednotlivé spolky v Semilech, 1875–1919; kart. 48, sign. I/5/6, Osobní věci členů zastupitelstva, 1910–1939 SOkA Semily, fond Farní úřad Bozkov, inv. č. 10, Čelednice, 1840–1883 SOkA Semily, fond Farní úřad Loukov, nezpracováno SOkA Semily, fond František Mizera, nezpracováno SOkA Semily, fond Národní škola Příkrý, Pamětní kniha, (1812) 1840–1925, sign. KR174 SOkA Semily, fond Obecná a měšťanská škola chlapecká Semily, inv. č. 1, kronika Obecné školy Semily, 1875–1914, KR-211 SOkA Semily, fond Okresní soud Semily, kart. 75, inv. č. 331, Pozůstalosti, poručenstva a opatrovnictva, sign. IV 1859/232; kart. 120, inv. č. 407, Přestupky, sign. VIII 1882/292; kart. 127, inv. č. 412, Přestupky, sign. VIII 1887 /815; kart. 162, inv. č. 494, Pozůstalosti, sign. A 1917/110 SOkA Semily, fond Okresní úřad Semily, kart. 271, inv. č. 1207, sign. 7/1, Zdravotní záležitosti všeobecně, 1883–1901 SOkA Semily, fond Sbírka duplikátů matrik okresu Semily, farnost Semily, 1871–1881 SOkA Semily, fond Sokol – župa Krkonošská, kart. 21, inv. č. 153, sign. 6.78, Sokolské jednoty – Semily, 1885–1948 SOkA Semily, fond Václav Votoček, kart. 13, sign. IV/29, Osobnosti Semil – S, Š, (1895) 1927–2002; kart. 28, sign. VI/34, Excerpta – Odborové hnutí, (1922) 1927– 1987; kart. 36, sign. VI/70, Excerpta – Město Semily, (1890) 1927–2004; fotoalbum 1, sign. VII/2, Ikonografie – Hoření náměstí, (1908) 1927–2004; fotoalbum 2, sign. VII/3, Zámek a okolí, (1912) 1927–2004; fotoalbum 5–6, sign. VII/9, Dolení město, (1901) 1927–2004; fotoalbum 11, sign. VII/17, Ikonografie – Osobnosti, (1902) 1927–2004

76

7.2.

Soudobý tisk a publicistika

Hlasy Pojizerské, roč. 27, 1912, č. 1–24 Listy Pojizerské, roč. 21, 1906, č. 1–27; roč. 27, 1912, č. 1–28; roč. 28, 1913, č. 1–28 Pokrokové Podkrkonoší, roč. 1, 1907, č. 1–38

7.3.

Literatura

BARTÁK, Jaroslav: Architekt Jan Vejrych a nevkus (?) české neorenesance, in: Z Českého ráje a Podkrkonoší, sv. 7. Bystrá nad Jizerou, Okresní archiv Semily 1994, ISBN 80-901284-3-2, s. 174–180 ČELIŠ, Jan – GEBAUER, Bohuslav: Sborník Lepařova gymnázia v Jičíně 1974–1994, 1. vyd. Jičín, Lepařovo gymnázium v Jičíně 1994 Dvacet pět let městské spořitelny v Semilech 1905–1930, Semily, Josef Glos 1930 Historie a současnost podnikání na Jilemnicku, Semilsku a Turnovsku, 1. vyd. Žehušice, Městské knihy 2004, ISBN 80-86699-18-8 HLAVA, Rudolf: Vzpomínky Albíny Roubalové ze Semil, in: Z Českého ráje a Podkrkonoší, sv. 1. Bystrá nad Jizerou, Okresní archiv Semily 1988, s. 81–97 KALÁB, Vladimír: Římskokatolické farní matriky okresů Jičín a Semily ve státním oblastním archivu v Zámrsku, in: Z Českého ráje a Podkrkonoší, sv. 9. Semily, Okresní archiv Semily 1996, ISBN 80-901284-6-7, s. 181–192 KAMENICKÝ, Jan: Stručný průvodce po Semilech a okolí. Semily, Josef Glos 1903 KUDRNÁČ, Václav: Úplný adresář a popis politického okresu Semilského. Turnov 1905 MIZERA, František: Paměti města Semil a okolí, 2. vyd. Semily, Glos 1997, ISBN 80238-1021-9 MIZERA, František: Popis okresního hejtmanství Semilského. Praha, F. Kytka 1888

77

NAVRÁTIL, Ivo: Chodíme okolo nich, in: Semilské noviny, roč. 11, 2003, ISSN 12104981 NAVRÁTIL, Ivo – JAKUBEC, Pavel: Semilsko. Praha – Litomyšl, Paseka 2010, ISBN 978-80-7432-054-5 Padesát let Okresní záložny hospodářské v Semilech 1882–1932. Semily, J. Josef Glos 1933. PATKA, Jindřich: Semily, rodiště dra Lad. Riegra, in: Národní listy, 1927, č. 166, s. 5– 6 PROKEŠ, Miroslav, et al.: Semily: příroda, okolí, město, historie, současnost, 1. vyd. Semily, Glos 2010, ISBN 978-80-254-7160-9 VOTOČEK, Václav: Místní a pomístní jména v Semilech. Semily, Glos 2002, ISBN 80238-8297-X VOTOČEK, Václav: Po stopách semilského okrašlovacího spolku, in: Z Českého ráje a Podkrkonoší, sv. 4. Bystrá nad Jizerou, Okresní archiv Semily 1991, s. 51–62 VOTOČEK, Václav: Pohled do minulosti školství v Semilech, 1. vyd. Semily, Gymnázium Ivana Olbrachta 2002 VOTOČEK, Václav: Příspěvek k historii odborného školství v Semilech, in: Z Českého ráje a Podkrkonoší, sv. 1. Bystrá nad Jizerou, Okresní archiv Semily 1988, s. 39–54 VOTOČEK, Václav: Rudolf Husák, lékárník, vynálezce a veřejný činitel, in: Z Českého ráje a Podkrkonoší, sv. 9. Semily, Okresní archiv Semily 1996, ISBN 80-901284-6-7, s. 57–68

7.4.

Webové stránky

NAVRÁTIL, Ivo: Kostel sv. Petra a Pavla, in: Římskokatolická farnost Semily [online], [vid. 3. 3. 2014], dostupné z: http://www.farnost.semily.net/historie/petrpavel.htm.

78

VOTOČEK, Václav: Z historie semilské nemocnice, in: Nemocnice v Semilech [online], [vid. 28. 2. 2014], dostupné z: http://www.nemsem.cz/onemocnici/historie/170prvopocatkyhistorie.

79

8. PŘÍLOHY 8.1.

Seznam příloh

Příloha č. 1 – Fotografie MUDr. Antonína Špidlena neznámého data. Příloha č. 2 – Podpis MUDr. Antonína Špidlena z roku 1872. Příloha č. 3 – Podpis MUDr. Antonína Špidlena z roku 1913. Příloha č. 4 – Špidlen se v roce 1872 stává lékařem v Semilech. Příloha č. 5 – MUDr. Špidlen je v roce 1891 jmenován obvodním lékařem a chce rezignovat na post starosty města Semily. Příloha č. 6 – Příběh Vysmeknutá sanice, vystihující Špidlenovu osobnost. Příloha č. 7 – Stavební ruch podpořil MUDr. Špidlen osvobození nových staveb od daní. Příloha č. 8 – Důkaz o důrazu Antonína Špidlena na to, aby jednacím jazykem byla čeština. Příloha č. 9 – Článek z časopisu Samostatnost z 22. října 1911. Příloha č. 10 – Poděkování knížete Jiřího Lobkowicze za udělení čestného občanství. Příloha č. 11 – Speciální výtisk Pokrokového Podkrkonoší věnovaný výměně pozemků mezi městem Semily a firmou F. Schmitt. Příloha č. 12 – Červeně označené pozemky vyměnilo město Semily od firmy F. Schmitt v roce 1907 za pozemky vlastněné městem Semily v Podmoklicích. Příloha č. 13 – Oznámení o slavnostním předání rytířského řádu Františka Josefa I. z roku 1909. Příloha č. 14 – Příprava voleb do obecního zastupitelstva v roce 1910. Příloha č. 15 – Obecní vyhláška o výsledcích voleb do městského zastupitelstva v roce 1912. 80

Příloha č. 16 – Rezignace E. Beneše, díky které se MUDr. Špidlen dostal v roce 1912 znovu do čela města. Příloha č. 17 – Rezignace A. Špidlena na starostenský úřad v roce 1913. Příloha č. 18 – Smuteční oznámení o úmrtí A. Špidlena, vydané radou města Semil. Příloha č. 19 – Oznámení o úmrtí MUDr. A. Špidlena z roku 1917. Příloha č. 20 – Projev upřímné soustrasti od První české vzájemné pojišťovny z roku 1917. Příloha č. 21 – Hrob v Loukově, kde je MUDr. Špidlen pohřben. Příloha č. 22 – Parte MUDr. Antonína Špidlena. Příloha č. 23 – Rodný dům čp. 6 Marie Špidlenové (rozené Hradecké) v Loukově na kolorované pohlednici z počátku století. Příloha č. 24 – Dům čp. 109, kde Špidlen od roku 1867 bydlel. Fotografie z roku 1900. Příloha č. 25 – Dům čp. 394, ve kterém MUDr. Špidlen zemřel. Příloha č. 26 – Dům čp. 20 na Dolením náměstí, kde Špidlen bydlel od roku 1873. Příloha č. 27 – Fotografie radnice. První fotografie je z doby před rokem 1874 a druhá z roku 1927. Příloha č. 28 – Nově vybudovaný kostel sv. Petra a Pavla. Příloha č. 29 – Semily v roce 1862 – reprodukce akvarelu MUC. Theodora Petřiny. Příloha č. 30 – Pohlednice z roku 1900, zachycující nejdůležitější stavby v Semilech. Příloha č. 31 – Zámek před stavebními úpravami kolem roku 1900. Příloha č. 32 – Zámek po výstavbě druhého poschodí r. 1926. Příloha č. 33 – Písně ze stávky semilských textilních dělníků z května 1890. Příloha č. 34 – Pohlednice se semilskou nemocnicí před rokem 1925.

81

8.2.

Vyobrazení

Příloha č. 1 Fotografie MUDr. Antonína Špidlena neznámého data. (SOkA Semily, fond Václav Votoček, sign. VII/17, Ikonografie – Osobnosti, (1902) 1927–2004.)

82

Příloha č. 2 Podpis MUDr. Antonína Špidlena z roku 1872. (SOkA Semily, fond AM Semily, sign.V/51, Ranhojiči, lékaři a lékárníci, 1852–1917.)

Příloha č. 3 Podpis MUDr. Antonína Špidlena z roku 1913. (SOkA Semily, fond AM Semily, Zápisy o schůzích městské rady 1913–1918, zápis ze schůze 18. července 1913).

83

Příloha č. 4 Špidlen se v roce 1872 stává lékařem v Semilech. (SOkA Semily, fond AM Semily, sign. V/51, Ranhojiči, lékaři a lékárníci, 1852–1917).

84

Příloha č. 5 MUDr. Špidlen je v roce 1891 jmenován obvodním lékařem a chce rezignovat na post starosty města Semily. (SOkA Semily, fond AM Semily, sign. V/51, Ranhojiči, lékaři a lékárníci, 1852–1917.)

85

Příloha č. 6 Příběh Vysmeknutá sanice, vystihující Špidlenovu osobnost. (SOkA Semily, fond Václav Votoček, sign. VI/70, Excerpta – Město Semily, (1890) 1927–2004.)

86

Příloha č. 7 Stavební ruch podpořil MUDr. Špidlen osvobození nových staveb od daní. (SOkA Semily, fond AM Semily, sign. VI/3, Výstavba města všeobecně, 1852–1917.)

87

Příloha č. 8 Důkaz o důrazu Antonína Špidlena na to, aby jednacím jazykem byla čeština. (SOkA Semily, fond AM Semily, sign. III/72, Jednací jazyk, 1851–1917.)

88

Příloha č. 9 Článek z časopisu Samostatnost z 22. října 1911. (SOkA Semily, fond AM Semily, sign. III/72, Jednací jazyk, 1851–1917.)

89

Příloha č. 10 Poděkování knížete Jiřího Lobkowicze za udělení čestného občanství. (SOkA Semily, fond AM Semily, sign. II/4, Čestná občanství, 1861–1918.)

90

Příloha č. 11 Speciální výtisk Pokrokového Podkrkonoší věnovaný výměně pozemků mezi městem Semily a firmou F. Schmitt. (Pokrokové Podkrkonoší, roč. 1, 1907, č. 15.)

91

Příloha č. 12 Červeně označené pozemky vyměnilo město Semily od firmy F. Schmitt v roce 1907 za pozemky vlastněné městem Semily v Podmoklicích. (Pokrokové Podkrkonoší, roč. 1, 1907, č. 15.)

92

Příloha č. 13 Oznámení o slavnostním předání rytířského řádu Františka Josefa I. roku 1909. (SOkA Semily, fond AM Semily, sign. II/6. Vyznamenání občanů, 1861–1918.)

93

Příloha č. 14 Příprava voleb do obecního zastupitelstva v roce 1910. (SOkA Semily, fond AM Semily, Spisy – Obecní volby, datace 1850–1918, sign. III/22.)

94

Příloha č. 15 Obecní vyhláška o výsledcích voleb do městského zastupitelstva v roce 1912. (SOkA Semily, fond AM Semily, Spisy – Obecní volby, datace 1850–1918, sign. III/22).

95

Příloha č. 16 Rezignace E. Beneše, díky které se MUDr. Špidlen dostal v roce 1912 znovu do čela města. (SOkA Semily, fond AM Semily, sign. I/5/6, Osobní věci členů zastupitelstva, 1910–1939.)

Příloha č. 17 Rezignace A. Špidlena na starostenský úřad v roce 1913. (SOkA Semily, fond AM Semily, sign. I/5/6, Osobní věci členů zastupitelstva, 1910–1939.)

96

Příloha č. 18 Smuteční oznámení o úmrtí MUDr. A. Špidlena, vydané radou města Semil. (SOkA Semily, fond AM Semily, Zápisy o schůzích městské rady 1913–1918, zápis ze schůze 27. února 1917.)

97

Příloha č. 19 Oznámení o úmrtí MUDr. A. Špidlena z roku 1917. (SOkA Semily, fond AM Semily, sign. II/6, Vyznamenání občanů, 1861–1918.)

98

Příloha č. 20 Projev upřímné soustrasti od První české vzájemné pojišťovny z roku 1917. (SOkA Semily, fond AM Semily, sign. II/6, Vyznamenání občanů, významné osobnosti, 1878–1906.)

99

Příloha č. 21 Hrob v Loukově, kde je MUDr. Špidlen pohřben (foto autora, celek a detail).

100

Příloha č. 22 Parte MUDr. Antonína Špidlena. (SOkA Semily, Sbírka soudobé dokumentace, nezprac.).

Příloha č. 23 Rodný dům čp. 6 Marie Špidlenové (rozené Hradecké) v Loukově na kolorované pohlednici z počátku století – označen modrou šipkou. (SOkA Semily, fond Václav Votoček, Ikonografie.)

101

Příloha č. 24 Dům čp. 109 (označen zelenou šipkou), kde Špidlen od roku 1867 bydlel. Obě fotografie z roku 1900. (SOkA Semily, fond František Mizera, nezpracováno.)

102

Příloha č. 25 Dům čp. 394 (označen oranžovými šipkami), ve kterém MUDr. Špidlen zemřel. (SOkA Semily, fond Václav Votoček, sign. VII/9, Ikonografie – Dolení město, (1901) 1927–2004; fond František Mizera, neuspořádáno.)

103

Příloha č. 26 Dům čp. 20 na Dolením náměstí, kde Špidlen bydlel od roku 1873 – označen fialovou šipkou. (SOkA Semily, fond František Mizera, neuspořádáno.)

Příloha č. 27 Fotografie radnice. První fotografie je z doby před rokem 1874 a druhá z roku 1927. (SOkA Semily, fond Václav Votoček, sign. VII/2, Ikonografie – Hoření náměstí, (1908) 1927–2004.)

104

Příloha č. 28 Nově vybudovaný kostel sv. Petra a Pavla. (SOkA Semily, fond Václav Votoček, sign. VII/2, Ikonografie – Hoření náměstí, (1908) 1927–2004.)

Příloha č. 29 Semily v roce 1862 – reprodukce akvarelu MUC. Theodora Petřiny. (SOkA Semily, fond Václav Votoček, sign. VII/2, Ikonografie – Hoření náměstí, (1908) 1927–2004.)

105

Příloha č. 30 Pohlednice z roku 1900 zachycující nejdůležitější stavby v Semilech. Díky celkovému pohledu na město můžeme porovnat s přílohou č. 29 rozvoj města během 40 let. (SOkA Semily, fond Václav Votoček, sign. VII/2, Ikonografie – Hoření náměstí, (1908) 1927–2004.)

Příloha č. 31 Zámek před stavebními úpravami kolem roku 1900. (SOkA Semily, fond Václav Votoček, sign. VII/5, Ikonografie – Zámek a okolí, (1912) 1927–2004.)

106

Příloha č. 32 Zámek po výstavbě druhého poschodí r. 1926. (SOkA Semily, fond Václav Votoček, sign. VII/5, Ikonografie – Zámek a okolí, (1912) 1927–2004.)

Příloha č. 33 Písně ze stávky semilských textilních dělníků z května 1890. (SOkA Semily, fond Václav Votoček, sign. VI/34, Excerpta – Odborové hnutí, (1922) 1927–1987.)

107

Příloha č. 34 Pohlednice se semilskou nemocnicí před rokem 1925. (SOkA Semily, fond Václav Votoček, sign. VII/9, Ikonografie – Dolení město.)

108