MUŽ, KTERÝ KÁCEL STROMY

Foto: Ladislav Stuchlík, Pavel Janák, Václav Lejdar a Jaroslav Voves

Bělohradské listy

Autor: Jiří Sehnal

3

MUŽ, KTERÝ KÁCEL STROMY 2

OBJEKTIVEM BĚLOHRADSKÝCH LISTŮ

3

FEJETON (JIŘÍ SEHNAL)

4

LÁZEŇSKÝ RESORT STROM ŽIVOTA (PETR TROJAN)

5

OKRESNÍ KOLO SVOJSÍKOVA ZÁVODU (JIŘÍ PODLIPNÝ)

6

CO ZBYLO Z OKROUHLÉ (JOSEF ŠPŮR)

7-8

SPIRITISMUS A VEGETARIÁNSTVÍ (ANDREA HUDÁKOVÁ)

9

MATYÁŠ BERNARD BRAUN V MILETÍNĚ (ANTONIE VANIŠOVÁ)

10 - 11 PREDIKÁT KRYŠTOFA HARANTA (ZDENĚK PRCHAL) 12 - 13 BOHUMIL HRABAL A LÁZNĚ BĚLOHRAD (PAVEL ŠUBR) 14 - 15 KONEC CESTÁŘŮ V BĚLOHRADĚ (JIŘÍ SEHNAL) 16 - 17 POVODNĚ NA BĚLOHRADSKU (JOSEF ŠPŮR) 18

PROUTĚNÉ ŘEMESLO (ANTONIE VANIŠOVÁ)

19

DVĚ POVÍDKY (VĚRA ČEPKOVÁ - MUDROCHOVÁ)

20

VOLEJBALOVÁ PĚTASEDMDESÁTKA (EDUARD ČELIŠ)

21

DĚTSKÉ SPORTOVNÍ ODPOLEDNE (EDUARD ČELIŠ)

22

PŘEDSTAVUJEME NOVOU AUTORKU ZUZANU RŮŽIČKOVOU (EDUARD ČELIŠ)

23

KALAMITA V BRTVI A DOLNÍM JAVOŘÍ (LADISLAV STUCHLÍK) FOTOGRAFIE NA OBÁLCE STR. 1 - VÁCLAV LEJDAR: BRUSLAŘKY S KOČÁRKY STR. 24 - PAVEL JANÁK: BĚŽECKÉ ZÁVODY

DALŠÍ ČÍSLO BĚLOHRADSKÝCH LISTŮ VYJDE 27. 7. 2007 Bìlohradské listy

Vydává Mìsto Láznì Bìlohrad Vychází jako dvoumìsíèník Redakèní rada: Ladislav Stuchlík (šéfredaktor), Eduard Èeliš, Hana Friedrichová, Svatopluk Hrnèíø, Josef Špùr, Ing. Pavel Šubr, Mgr. Antonie Vanišová, Ing. Lenka Vichnarová. Povoleno MK ÈR pod è. E 10901 Adresa: Mìsto Láznì Bìlohrad Mìstské kulturní støedisko, Barákova 3, 507 81 Láznì Bìlohrad Telefon: 493 792 208, Fax: 493 792 484 E-mail: [email protected] Grafika, sazba a tisk: tiskárna ARPA, Kotkova 792, Dvùr Králové n. L.

Bylo poledne, slunce zářilo v zenitu a jeho paprsky téměř kolmo dopadaly na vyprahlou mýtinu. Rozžhavený vzduch znehybněl v bezvětří ztraceného údolí řeky Javorky, nad níž se klenul strmý sráz smrkového porostu. Muž asi padesátiletý tam kácel stromy, jejichž kmeny po odvětvení přibližoval dolů k cestě. Jeho čtyřnohý pomocník se jmenoval Norik, statný „chlaas“ stejnojmenného plemene, jenž se po stráni pohyboval s kamzičí obratností a chladnokrevnou jistotou. Kromě standardního hyjé, hot, čehý a prrr, používal ten člověk ještě několik zvláštních výrazů, kterým jsem narozdíl od zvířete nerozuměl. Své příkazy však nevykřikoval jako jiní dřevorubci na celý les, ale mluvil velmi tiše, přesto zvíře rozumělo každému jeho slovu. Člověk, les a kůň v dokonalé rovnováze, respektující jeden druhého. Když posléze padl poslední smrk, muž zauzdil Norika u stromu, usedl na pařez nad cestou a zahleděl se do bukového porostu opodál. Vystoupil jsem ze stínu planého trnovníku akátu, potichu jsem pozdravil a dodal: „Horko, co?“ Norik sebou trhl, odfrkl si a muž se ohlédl. „Jo, horko,“ přitakal a prstem ukázal na vedlejší pařez: „Posate se!“ Sedl jsem si. Kůň okusoval mladé smrkové větvičky a svou oháňkou, stejně hustou jako jeho hříva, odháněl mouchy a komáry a vyvolával alespoň lehounké záchvěvy nehybného vzduchu. A pak, jako by ten muž četl moje myšlenky, odpovídal mi na otázky, které mi vířily v hlavě jako vrabci v břeč anu. Mluvil pomalu a potichu, po tvářích mu stékaly pramínky potu vonícího solí a pryskyřicí. Byl do hněda osmahlý, holou hlavu opálenou do mahagonova lemovaly řídké bílé vlasy, připomínající chmýří odkvetlé pampelišky. Suché jehličí se ve slunečním svitu zabarvilo odstínem roztavené mědi a muž tiše pokračoval: „Výcvik koně pro práci v obtížném terénu, stejně jako způsob mýcení a obnovy sečí, není to nejdůležitější. Nejdůležitější je to, aby člověk porozuměl lesu a aby respektoval hierarchii hodnot. Aby si na každém svém kroku uvědomoval, že nejvýš stojí vždy příroda, les. Protože les, stejně jako každý strom, má duši. Stejně jako člověk, jako kůň. Bez duše by byla příroda pouhou hmotou. Dřevní masou, kůrou, svaly, kostmi, kůží. Pochopit les a naučit se mu rozumět je mnohem těžší nežli kácet stromy a stahovat kmeny do údolí. Proto je stejně důležité, aby člověk porozuměl i koni, protože bez koně by v tomhle terénu nesvedl nic. Stejně tak kůň bez člověka. Oba jsou na sobě závislí, oba jsou závislí na lese. Les je svébytný a nepotřebuje jednoho ani druhého. Takže pokud už člověk vkročí do lesa, aby z něj těžil, měl by se chovat slušně, ohleduplně a pokorně. A tomu se musí naučit, nebo kůň to má v krvi. Pro člověka by měl být les dochovaným dědictvím a závazkem pro budoucnost. Koni je to jedno, protože nezná pojmy dědictví ani budoucnost. Žije jako mnoho lidí, jejichž jedinou vírou je příští den. Kůň se nesnaží pochopit les, nýbrž člověka. Člověk musí pochopit oba. Protože bez lesa a bez koně by sice byl člověkem, nikoli však dřevorubcem...“ Přerušil jsem ho. „Mluvíte spíš jako filosof a básník nežli jako dřevorubec?“ Neodpověděl. Po chvíli pohlédl na dvě opodál ležící klády: „Vidíte?“ ukázal prstem na příčný řez smrkového kmenu. „Z letokruhů můžete vyčíst celý život stromu. Oba kmeny jsou stejné, ale ten vlevo má kruhy řidší. Rostl tedy rychleji. Vedle pak vidíte strom, jehož letokruhy jsou hustší, rostl tedy pomaleji. Letokruhy jsou historickým kalendářem stromu. Přitom každý strom, stejně jako člověk, je originálem, je dílem božím. Avšak člověk sám originály nevytváří. I ten největší génius dělá jen kopie... více či méně zdařilé kopie přírody, které čím dál tím víc ubližuje...“ Pak zvedl hlavu, podíval se do slunce a odmlčel se. Nastalo ticho. Chtěl jsem něco říct, ale nějak mi vyschlo v krku. Po chvíli vstal muž z pařezu, otřel si čelo a se slovy ejn sof odvázal Norika od stromu. Kůň se rozběhl do svahu, postraňky se napnuly, kovová rozpěrka zajiskřila o kámen, a muž, pevně svíraje otěže, vlál za ním jako prádlo ve větru. Jediný pohyb tu nebyl nadbytečný, nic v té souhře nebylo navíc. Jediný krok, jediný pohyb paže, stopa kopyta, jediné slovo či gesto. Jediné, co tu bylo navíc, jsem byl já. Vstal jsem proto z pařezu, a tiše, aniž bych se s tím člověkem rozloučil, seběhl jsem dolů do údolí a po zeleném břehu řeky se zvolna ubíral k domovu, nad nímž pomalu zapadalo obrovské rudé slunce.

4

Autor: Ladislav Stuchlík

Již nìkolik týdnù procházím kolem postupnì mizejícího objektu penzionu Pardoubek a kladu si otázku „co se zde dìje, co se chystají láznì vybudovat na okraji svého areálu a co to bude znamenat pro budoucnost lázní i mìsta“.

Poèítaèová simulace

Protože jsem nemírnì zvìdavý, zeptal jsem se pøímo pøedsedkynì pøedstavenstva Anenských slatinných lázní MUDr. Jitky Ferbrové Areál bývalého penzionu Pardoubek jsme získali do majetku lázní minulý rok a nìjakou dobu trvalo, než se ujasnily pøedstavy o tom, co zde vybudovat. To, že nelze zrekonstruovat penzion v pùvodní podobì, bylo zøejmé již od poèátku. Probìhla øada schùzek a jednání, bylo pøipraveno nìkolik projektù a nakonec jsme došli k závìru, že na místì bývalého penzionu vybudujeme nový lázeòský resort. Opakovanì se setkáváme se zájmem klientù z Èech i ze zahranièí o pobyt s nadstandardním ubytováním a nadstandardními službami. A právì tyto požadavky by mìl splòovat nový lázeòský resort STROM ŽIVOTA. Pøedpokládáme, že se nám podaøí vytvoøit zajímavý komplex, který zajisPoèítaèová simulace

tí pro naše klienty ètyøhvìzdièkový hotel s prostornou stravovací èástí, moderní balneoprovoz, který bude prostøednictvím vnitøní kolonádní chodby komunikovat s celou budovou, zajímavé wellness centrum s další oázou krásy a zdraví a pøíjemný bazén, který však nebude tak prostorný jako ten stávající. V tomto lázeòském objektu bude umístìno 150 lùžek ve dvoulùžkových pokojích a nìkolika apartmánech. Po-

koje jsou umístìny v hlavní budovì ve vyšších patrech tak, aby nabízely pøíjemný pohled na areál lázní a bohatou zeleò parkù. Každý pokoj má svùj balkon, takže doufám, že i kuøákùm poskytneme dostateèné zázemí v ryze nekuøáckém zaøízení. Co se týèe klientely, pøedpokládáme, že se zde bude pohybovat klientela z øady zemí. Nejde o zaøízení, které by bylo urèeno výhradnì cizincùm. V souèasné dobì jednáme s cestovními agenturami z Evropy i z mimoevropských zemí a oèekáváme i velký zájem tuzemských samoplátcù. Naplnit tak velký lázeòský resort není snadné, proto vyvíjíme rùzné aktivity tak, abychom vytvoøili zajímavé podmínky pro nároènìjší klientelu. Je zøejmé, že v budoucnu pøijmeme okolo stovky nových zamìstnancù, což urèitì pøinese nìkterá pozitiva i mìstu a okolnímu regionu. Zároveò se tìšíme, že rùznorodá klientela pøinese i zvýšený zájem o mìsto a jeho okolí a doufáme že tím posílíme i možnosti podnikání v našem regionu. STROM ŽIVOTA chceme uvést do provozu na pøelomu roku 2008/2009 a doufáme, že se nám podaøí vytvoøit pøitažlivé a zajímavé zaøízení v lázeòském mìstì Láznì Bìlohrad.

Bělohradské listy

Z povìøení Okresní rady Junáka se v sobotu 12. kvìtna v našem skautském støedisku „Na Plácku“ konalo okresní kolo Svojsíkova závodu. Zúèastnilo se 12 ètyø až osmi èlenných hlídek ze skautských støedisek Jièína, Nové Paky, Hoøic a Lázní Bìlohradu. Letošní roèník byl zlomem v tradici Svojsíkova závodu. Konal se podle zcela nových pravidel, byla zmìnìna vìtšina disciplín a poøadatelé mají volnost k jejich pøesné specifikaci. Nyní je možné do závodu zaøadit i vyhledávání na internetu, obsluhu technického zaøízení dle návodu, øešení krizových situací, týmové øešení problému a pod. Závod se pøizpùsobuje dobì, morseovka a šifrování již nejsou aktuální. Nároèná tra v délce 5 km se sedmi stanovišti a dalších pìti ve støedisku vedla po Popluži, Hùrou a podle Javorky v Horní Nové Vsi. V kategorii skautù zcela pøesvìdèivì zvítìzila družina Bizoni II z Jièína a v kategorii skautek družina Labutì z Jièína. Spolu s družinami na druhém místì postoupily do krajského kola. Bìlohradským skautùm a skautkám se moc nedaøilo. Obsadili shodnì pátá místa. Družiny na prvním

Autor: Jiří Podlipný, foto: autor, archiv

až tøetím místì v každé kategorii dostaly hodnotné ceny a „medaile“ v podobì velkých zdobených koláèù z pekárny pana Rýdla. Zdaøilý závod, pìkné prostøedí, pìkné ceny a nádherná atmosféra.

5

lohradu historicky úspìšné. Ze svého cíle „nebýt poslední“ hlídka èíslo 29 (velitelka Hana Dufková, Hana Menèíková, Jaroslava Bajerová, Zorka Hanušová, Iva Holubová a Jarmila Altmanová) z 19 ti hlídek nakonec byla první v republice pøed skautkami z Ostravy a Brna. To neèekal nikdo.

Ještì jeden zajímavý pohled do historie. První celostátní kolo Svojsíkova závodu se konalo v záøí 1946 v Praze a navazovalo tak na skautské závody z první republiky. Závod byl pojmenován podle zakladatele èeskoslovenského skautingu Antonína Benjamína Svojsíka. K dalšímu závodu, který se mìl konat v roce 1948, však již nedošlo. Skautská èinnost byla zakázána. Po 23 letech byl závod obnoven. V roce 1969 po postupových okresních a krajských kolech bylo v záøí v Praze uspoøádáno celostátní kolo, pro skautky z Lázní Bì- Vítìzná hlídka z roku 1969

6

Autor: Josef Špůr, foto: Ladislav Stuchlík, Josef Špůr

Tam, kde nedaleko Svatojanského Újezda zemìdìlská farma Okrouhlík se nachází a za ní více k severu stejnojmenný les se prostírá, tam v dolíku mezi nimi již za krále Václava IV. vesnièka Okrouhlé ponejprv v historii se pøipomíná. Tehdy v r. 1392 se podle ní píše vladyka Šimon z Okrouhlého. Nebyla to vesnièka nikdy moc významná, natož bohatá, byla spíše jen malá o nìkolika staveních a jak samo její pojmenování napovídá, zøejmì do kruhu byla založena. Ukryta v dolíku byla tak chránìna od severu k jihu souvislým obloukem stránì s lesem, k východu pak byla otevøena do kraje k Bìlohradu. Podle tradice byla vedle na kopci Baèalka døevìná tvrz, kterou vladyka Šimon obýval a pokud existovala, dávno již beze stopy zanikla. Pøes Okrouhlé cesta z Mlázovic a Újezda do Høídelce vedla a ta se zde pøi vsi s cestou z Chotèe na Novou Ves a na Bukovinu køížila. Nìkteré èásti tìchto cest jsou již dávno rozorány a na pole pøemìnìny, nìkteré se však dodnes jako lesní a nebo polní úvozové cesty zachovaly a pùvodní smìr naznaèují. A protože od Hostinného pøes Bukovinu k Mlázovicím je nejpøímìjší smìr právì po cestì pøes Okrouhlé, nebudeme daleko od pravdy s tvrzením, že i Okrouhlé bylo r. 1424 prùchodem husitských houfcù již slepého Jana Žižky poctìno, když svoji trestnou výpravu proti vladykovi Èernínovi do Mlázovic vedl. Od poloviny 16. st. pak Okrouhlé spolu s Høídelcem bylo v majetku vladyckého rodu Kulù z Chotèe a souèástí zboží choteèského. Tak tomu bylo až do r. 1592, kdy Jan Jiøík Kule statek Choteè prodal a jen Okrouhlé s dvorem a ves Høídelec si ponechal. Tehdy byla, snad pøímo v panském dvoøe, postavena druhá, možná již zdìná tvrz a celý tento majetek v r. 1606 po smrti otce zdìdila dcera Marjána, provdaná Jestøíbská z Rýzemburka. A protože sestra jejího manžela Karla Jestøíbského Anna Ozána byla provdaná za Petra Škopka, pána na Bìlohradì, byly tak oba rody sešvagøeny. U Jestøíbských na tvrzi v Okrouhlé pøespala v lednu r. 1628 polská šlechtiè-

na Kristina Poniatowská spolu s manželkou Václava Záruby z Hustíøan a vším doprovodem, když se vracela z Jièína od Albrechta Valdštejna zpìt na zámek do Horní Branné. Kristina byla mladá, duševnì nemocná prorokynì, která žila na zámku u paní Zárubové v Branné u Jilemnice a která pøi záchvatech mívala vidìní. Vidìní si sama zapisovala a vìøil jim i J. A. Komenský. Prorokovala rùzným národùm a knížatùm, též i Albrechtu z Valdštejna, za nímž v Jièínì byla a kterého listem o brzkém jeho pádu se snažila varovat. Ves Okrouhlé s Høídelcem ještì v r. 1628 koupil Albrecht z Valdštejna, pøipojil je k bìlohradskému panství a od té doby nadále byly osudy Okrouhlé až do století dvacátého spojeny s Bìlohradem. Vesnièka by s jizvami pøežila válku tøicetiletou a po ní až do svého zániku mìla mimo dvora pøevážnì 3, nikdy více jak 4 stavení. Právì odtud z „Vokrouhlé“ vyšel rod Vokrouhleckých, kteøí po vesnièce i své pøíjmení získali a nestor jedné z vìtví rodu Jan Jiøí Vokrouhelský (jak se pùvodnì psali) byl i prvním rychtáøem v H. N. Vsi, pøipomínaný na usedlosti èp.11 (dnes Hartmanovi) v r. 1651. Potomstvo tohoto rodu bylo druhdy na Bìlohradsku velmi rozmnoženo a jako zámožní sedláci horního a prostøedního dílu na selských usedlostech hospodaøili. Ještì dnes potomci tohoto rodu žijí v Lánech. Odtud ze dvora vyšel starobylý rod pùvodnì panských ovèákù Kráèmarových, jejichž pøedek již v r. 1632 v Šárovcovì Lhotì byl zaznamenán. Ti též ve své dobì na Bìlohradsku byli znaènì rozmnoženi, v mnoha pøípadech kováøské i uzdaøské øemeslo provozovali a i jejich pøíjmení se do souèasnosti v Bìlohradì a i na Horním Javoøí èp. 3 dochovalo. Zde v Okrouhlé na nejvìtším statku èp. 2 hospodaøil a odtud se rozmnožil rod Špátù, jejichž prvním, v polovinì 17. st. zaznamenaným pøedkem byl bìlohradský kantor a zároveò opilec Václav Šalamoun Špáta. Tento rod druhdy 3 ze 4 okrouhleckých usedlostí držel a pozdìjší potomci na rùzných místech

Bìlohradska a okolí žili a ještì v souèasnosti žijí. Jeden z potomkù Josef (*1842) se jako prostý voják bitvy u Hradce Králové dne 3. 6. 1866 zúèastnil a schován v rákosí nìkterého z rybníkù svùj život uchránil. Nutno pøipomenout i jeho potomka, významného újezdeckého rodáka z èp. 1 a dùstojníka prvorepublikové armády Josefa Špátu (*1916), který za 2. sv. války s krycím jménem Spitzer nebo Hela se zasloužil o pøímé radiové spojení slovenského odboje s Londýnem a který jako zpravodajec odboje pùsobil až do samého konce války. Po válce jako øeditel bratislavské firmy pro zahranièní obchod byl komunistickým režimem v r. 1951 zatèen a na základì vykonstruovaných obvinìní ze zloèinu vojenské zrady, velezrady, špionáže a dalších deliktù následnì na 12 let odsouzen. V r. 1966 byl pak plnì rehabilitován. Nu a poslední rod v této vsi od zaèátku 19. století na èp. 3 usazený byl rod Vydrových. A co øíci o nich? Snad jen to, že první z nich, chalupník František, se pøistìhoval ze Žïáru u Jilemnice a že mnozí z jeho potomkù potvrzovali latinské nomen omen a jsa vìrni svému jménu cizí majetek jen v pramalé úctì mìli a vùèi nìmu se spíše jako „vydry“ chovali. Tak napø. poslední z nich Antonín Vydra (*1840) se svojí manželkou Antonií a i dcerou, tehdy patnáctiletou Emílií, byli všichni v r. 1893 okr. soudem v N. Pace pro krádež odsouzeni na 48 hodin vìzení a i další potomci ještì zaèátkem století pøíštího høešili obdobnì. Antonín Vydra zemøel v r. 1910 a v chalupì zùstala vdova po nìm s dcerou. Chalupa jako pøedposlední z celé vesnice v r. 1912 vyhoøela, nebyla již obnovena, a právì s požárem chalupy Vydrových je spojena následující pøíhoda. V „sednici“ u Vydrových již léta èas odmìøovaly „kukaèky“, a tak tomu bylo i tehdy, když se do hájovny èp. 4 v sousedství v záøí r. 1911 pøistìhoval hajný Bohumil Ulrych s rodinou. Jeho sedmiletý synek Bohumil kukaèky sousedù tak obdivoval a do kukajícího ptáèka v nich byl natolik zamilovaný, že když u Vydrových hoøelo a dospìlí

Autorka: Andrea Hudáková, foto: Milena Černá

Bělohradské listy

7

Zde stávalo Okrouhlé

zachraòovali dobytek a ostatní cennìjší vìci, on bez báznì vbìhl do chalupy, sundal hodiny, vybìhl s nimi pøed chalupu a tak je pøed ohnìm uchránil. A Vydrová mu za tento stateèný èin hodiny darovala. Hodiny pak u hajného na hájovnì èestné místo zaujímaly, stejnì tak tomu bylo u již dospìlého Buhumila, pak hodiny dostal synovec Václav Kozel z Lánù a nyní stejnì dùstojné místo u stejnojmenného syna v Heømanicích zaujímají. Poslední stavení osady èp. 4, které po Ulrychovi hajný Maátko se svojí rodinou obýval, zùstalo tak osamoceno pod lesem a též v r. 1926 vyhoøelo. Hajný se s rodinou odstìhoval na hájenku do Dobše a studna k hájence patøící byla odstøelena koncem let padesátých minulého století. To proto, aby do ní traktory JZD nepadaly. Dnes již nic bývalou osadu nepøipomíná a není ani náznaku, že kdysi zde jakási osada vùbec byla a jistì více jak 500 let pøetrvala.

Jediná dcera hajného Maátka Marta (*1916) prov. Fejfarová z Mlázovic, zemøela pøed pár lety jako poslední z tìch, kdo se kdy v Okrouhlé narodili, a tak jen staré kukaèky na èestném místì obývacího pokoje domu èp. 36 manželù Kozlových v Heømanicích visící jsou mementem na zaniklou osadu Okrouhlé a jen tím jediným, co po ní zbylo.

Tradice provozování komunikace s duchy zemøelých je velmi stará, pokud ovšem mluvíme o novodobém spiritismu, myslíme tím hnutí šíøící se do Evropy z Ameriky v polovinì 19. století v souvislosti se zážitky sester Foxových (12 a 15 let), které popisují, že slyšely ve svém domì zvláštní klepání a kroky. Vypracovaly prý èasem systém komunikace s duchy, díky nìmuž od nich mohly (pøi vzájemném spojení rukou na stoleèku) získávat podrobná sdìlení. Dnes se o spiritismu èasto mluví již jen v souvislosti s výstavami médijních obrazù, spiritistické hnutí v Èeskoslovensku však vyvíjelo mnoho rùzných jiných aktivit a ve své dobì sehrálo pomìrnì významnou roli i v popularizaci zdravého životního stylu. Spiritisté chtìli žít v souladu s pøírodou, toužili být „novými“ lidmi a vytvoøit tak nový, lepší svìt. Byli pøesvìdèeni, že pokud lidé pøestanou konzumovat maso, oèistí se od „hrubých“ živoèišných vlivù a nebudou již schopni žádného násilí ani špatných myšlenek. Ruku v ruku s propagací vegetariánství jako prostøedku k oèistì tìla i ducha šel i boj proti alkoholu a cigaretám. Tento požadavek se promítl i v pøísných nárocích na èleny spiritistických spolkù: podle stanov se øádným spiritistou mohl stát pouze abstinent, nekuøák a vegetarián. Dalším požadavkem byla bezkonfesijnost - spiritista nemìl být èlenem žádné církve. Spiritistické spolky kladly také velký dùraz na mravný život svých èlenù a nepøekvapí nás v této souvislosti ani nový postoj ke zvíøatùm - jejich zabíjení bylo pro spiritisty násilným zasahováním do pøirozeného vývoje vìcí. Ze spolkových periodik, ale i ze zpráv v jiném dobovém tisku se dovídáme, jak byl tento nový životní styl, propagovaný postupnì již od konce 19. století, v dobì první republiky stále více populární: zakládaly se nové abstinentní, nekuøácké a vegetariánské jídelny a byly hojnì navštìvované. V Kamenickém Šenovì byla dokonce otevøena vegetariánská ozdravovna. Aby se však mohlo vegetariánství uvést plnì do praxe, muselo se v první øadì zmìnit hospodaøení domácností - a zde pøicházejí ke slovu a èinu ženy, na jejichž ochotì pøipravovat výhradnì bezmasou stravu vlastnì celé vegetariánské hnutí stálo. Tomuto novému požadavku na zmìnu jídelníèku pøišla ženám již v roce 1908 na pomoc „První èeská vegetáøská kuchaøka“. Sbírka vyzkoušených pøedpisù ku pøípravì chutných a zdravých pokrmù bez masa. Sestavila ji Ludmila Barthová, manželka lékaøe Jaroslava Bartha, který byl velkým propagátorem zdravého životního stylu. Nás však bude v této souvislosti mnohem více zajímat, že svou vlastní vegetariánskou kuchaøku mìli i èeští spiritisté. Sestavila ji Marie Sezemská, manželka Karla Sezemského, nakladatele v Nové Pace, vùdèí osobnosti èeských spiritistù. Tato „Levná lidová kuchaøka prostá masa (vegetariánská)“ je knížeèka velikosti notýsku, má témìø 150 stran a obsahuje pøes 270 receptù na pøípravu zdravých bezmasých jídel. Vydána byla v Nové Pace v roce 1916, tedy v letech první svìtové války, a je velmi zajímavým a cenným dokladem toho, jak nápaditì a pestøe mohl být - i s minimálními náklady - sestaven vegetariánský jídelníèek podkrkonošských spiritistù. Máme tu recepty na polévky, bramborová, kukuøièná a mouèná jídla, pøípravu hub, vajec, „opeèenek“ (karbanátkù), rùzných omáèek teplých i studených, salátù, luštìnin, zeleniny vaøené, peèené i nakládané, také pøedpisy na pøípravu nákypù, pudingù, cukroví a nápojù. Marie Sezemská prý byla vyhlášenou kuchaøkou, a tak není divu, že si v doslovu své knihy povzdechne nad skromným obsahem své knihy: „Velká drahota a omezenost v potravinách omezily mne tou mìrou, že velice mnoho pokrmù, které hodí se více pro panskou kuchyò, byla jsem nucena vynechati, nebo spisek tento má posloužiti co nejvíce prosté, jednoduché domácnosti.“

Andrea Hudáková

Spiritisté nebyli na poli hnutí za zdravou životosprávu sami, jak jsme již vidìli, ta tehdy byla hojnì propagována i dalšími (nejen okultními) spolky èi jednotlivci. Stejnì tak tomu bylo i v boji proti alkoholismu; v rámci mohutného celosvìtového protialkoholního hnutí se u nás v osvìtì výraznì angažoval Èeskoslovenský abstinentní svaz nebo YMCA (Køesanské sdružení mladých lidí).

8

Autorka: Andrea Hudáková, foto: Milena Černá

Bělohradské listy

Nové však bylo to, že na stránkách spiritistického tisku i jiných „duševìdných“ periodik zaèala být lidem doporuèována bezmasá strava jako alternativa, která má kromì pozitivních úèinkù na tìlo i velký pøínos pro duševní vývoj èlovìka. Vegetariánství tak bylo doporuèováno jako první krok na cestì k mravnímu zdokonalení lidstva. Upravená èást pøednášky „Spiritisté v meziváleèném Èeskoslovensku“, která zaznìla 24. bøezna 2007 v Lázních Bìlohradì. Autorka èlánku a prof. Milan Balabán dìkují spolku Friè za milé pozvání a øediteli Základní školy K. V. Raise panu Jaroslavu Jiráskovi za ochotu pøi technickém zajištìní pøednášky.

TVAROHOVÝ PUDING

Z JARNÍHO KOØENÍ POLÉVKA „Na jaøe uschováme natì potøebného koøení, na pøíklad: vopeneèek planý, šovík, mlaïounké kopøivy, naku jahodníka, øebøíèek a petržel. Hrst tìchto zelin èistì vypereme, na drobno usekáme a dáme do bledé, øídké, mastné jíšky, necháme asi 5 minut dusit a pak to vlejeme do hrachové vody a necháme vše øádnì povaøit. Kdo chce, mùže vposledu dáti nìco mléka a jeden žloutek.“

KARBANÁTKY BRAMBOROVÉ (OPEÈENKY)

„4-5 vaøených bramborù tøebas od druhého dne nastrouháme, dáme na vál, k tomu pøidáme 1 celé vejce, 2 lžíce rozpuštìného másla, nìco soli, tluèeného kvìtu marjánky, 2 lžíce mléka a 2 lžíce mouky. Pak 5 dekagramù dobøe oèištìných, uvaøených, na drobno nasekaných suchých hub. Když by to bylo pøíliš øídké, pøidáme strouhanou housku neb mouku, tolik, abychom mohli tvoøit malé podélné neb kulaté øízky. Ty pak obalíme strouhanou žemlí a dáme na pìknì rozpálený omastek péci do èervena.“

CELER NAKLÁDANÝ „Vyprané celerové hlízy na mìkko uvaøené ochladíme studenou vodou. Necháme oschnouti, rozkrájíme v kamenném hrnci, hezky prosolíme a opepøíme tluèeným pepøem, zalijeme vinným octem a troškou oleje. Hrnek dobøe pøikrytý uložíme do chladné místnosti.“

„1/2 kilogramu tvarohu dobøe utøeme se 4 celými vejci, pak pøidáme 7 dekagramù másla a 1/4 kilogramu krupice, též trochu soli a vše se 1/2 hodiny míchá. Pak èistì vypraný bílý ubrousek vymažeme omastkem, houskou strouhanou vysypeme a upravenou masu do nìho vložíme volnì. Køížem zavážeme rohy ubrousku. Nyní vezmeme èistou vaøeèku, prostrèíme ji tak, aby ubrousek na ní visel, a takto upravený volnì dáme do slané vaøící vody 1 hodinu v páøe vaøiti. Po uplynulém èase vyklopíme, posypeme smaženou houskou a omastíme máslem.“ Reprodukce vegetariánské kuchaøky. Pøedmìt zapùjèen ze sbírek Národního muzea v Praze.

Bělohradské listy

Autorka: Antonie Vanišová, foto: Ladislav Stuchlík

9

Miletínské námìstí krášlí nejen pomník K. J. Erbena a jezdecká socha sv. Jiøí, ale také morový sloup s krásnou sochou P. Marie. Je umístìná vysoko nad rušnou køižovatkou a tak uniká pozornosti turistù. O vzniku tohoto umìleckého díla psal už miletínský historik Jan Nepomuk Lhota v knize Miletín nad Bystøicí. Pùvodnì stál na tomto místì pranýø. Roku 1735 se miletínští m욝ané rozhodli postavit místo nìho sochu P. Marie. 12. srpna 1735 podali proto žádost k apelaènímu soudu na Pražském hradì, aby získali povolení pøenést pranýø na jiné místo. Tehdejší úøady pracovaly rychle; žádosti bylo vyhovìno dekretem ze dne 29. srpna 1735. Byla vypsána sbírka dobrovolných pøíspìvkù, do níž vydatnì pøispìli hrabì Jiøí Fridrich z Oppenrsdorfu, faráø Josef Sopoušek, správce panství Josef Václav Zuber a celá obec. Sochu vytvoøil slavný MatyᚠBernard Braun. Stejnì jako sochu sv. Gotharda na Tašenberku na kraji Miletína, r. 1727 sochu P. Marie v Jaromìøi a nádherná sochaøská díla pro hrabìte Františka Antonína Šporka v Kuksu. Socha P. Marie v Miletínì byla r. 1864 pozlacena, což vykonal miletínský malíø Koláø. Náklad byl opìt uhrazen dobrovolnými pøíspìvky. Mìsto Miletín, proslavené K. J. Erbenem, má široké kulturní zázemí. Pocházel odtud i básník ménì známý, František Rejl (23. 4. 1921 - 12. 3. 1992). Nemìl lehký život. Po studiích v Nové Pace a totálním nasazení za okupace vystøídal nìkolik zamìstnání v Praze. Jeho citlivé srdce zùstalo ale v Miletínì, kde spolu se svými sestrami peèoval o matku až do její smrti r. 1969. Sbírky „Intimní pastorely“ a „Život a smrt“ pøekypují vroucím citem, vdìèností za dar života a láskou k rodnému Miletínu. Jeho básnì provázel jemnými lyrickými kresbami vìrný pøítel, také miletínský rodák, absolvent hoøické sochaøské školy, malíø a grafik Jaroslav Šulc (15. 12. 1900 - 22. 3. 1981). Cyklus básní „Život a smrt“ zhudebnil další z Rejlových pøátel, skladatel Karel Schejbal. (Po nejvìtším požáru Miletína v r. 1846 - kdy „Mìsto jakoby zmizelo; jen holé návrší, na nìmž stálo, bylo vidìti...“J. N. Lhota)

Ty tam jsou domy s podloubími, s prùèelím umných lomenic Zmizela kašna, její rýmy... námìstí vzalo novou líc Kdo dnes ví?, tápeš myšlenkami a v duši stín tì zabolí Kde bývaly døív masné krámy, radnice, rybník s topoly? Jen morový sloup - svìdek - stojí s Madonou tváøí na východ Tak prý kdys odvrátila v zbroji nájezdných Prajzù temný brod Tak zùstala a nìžnou dlaní jakou jen Braun jí umìl dát na mìsto skládá požehnání... Buï pozdravena tisíckrát! (František Rejl, ze sbírky: „Miletín za mládí K. J. Erbena kolem roku 1830“ pøipsané: Rodnému mìstu Miletínu k 850. narozeninám v roce 1974)

Víte že 4

4

4

oblast v okolí souèasného Hradce Králové byla obydlena již v dobì prehistorické? ve tøináctém století byl postaven nový gotický královský hrad, kde èasto pøebývali Pøemyslovci? Václav II. ustanovil Hradec za èást vìna èeským královnám?

Pokud tohle všechno víte, pak se urèitì rádi zapojíte do soutìže Èeského rozhlasu Hradec Králové, které startuje od pondìlí 2. èervence. Kromì toho, že vám pøiblížíme bohatou historii mìsta a zavedeme vás do míst, kam se návštìvník nikdy nedostane, budete mít ještì šanci vyhrát zajímavé ceny. Pøipraveny jsou pro vás fotoaparáty, mp3 pøehrávaèe a rekreaèní pobyty. Staèí, když budete pozornì poslouchat Èeský rozhlas Hradec Králové a správnì odpovíte na otázky, které ve vysílání zazní bìhem odpoledního vysílání. Nápovìdu už ale uslyšíte bìhem dne. Pokud chcete vyhrát zajímavé ceny, pak se vám tedy vyplatí poslouchat Èeský rozhlas Hradec Králové po celý den. A kde nás naladíte? Na frekvencích 90.5 pro východní Èechy, 95.3 pro Královéhradecko a 96.5 pro Rychnovsko FM a nebo na internetu WWW.ROZHLAS.CZ/HRADEC

Další podrobnosti o soutìži se dozvíte jak z našeho vysílání, tak i na našich webových stránkách.

10

Autor: Zdeněk Prchal

Bělohradské listy

„Nejistota lidského života a nestálost svìtového dìní vede k tomu, že všem lidem, zejména výše postaveným, je užiteèné znát, co se kde stalo v minulosti, a už jde o pøíklady dobré nebo varovné. Kdyby nebylo pamìti, nebylo by zkušenosti a tak od pøedkù mùžeme získat mnohé pouèení.“ Tato pozoruhodná slova, do té míry nadèasová, že se zdají jako šitá na naši souèasnost, napsal již pøed ètyømi sty lety všestrannì nadaný a vzdìlaný renezanèní šlechtic Kryštof Harant z Polžic, Bezdružic a na Pecce. Nad tím souslovím jsem se èasto zamýšlel a vždy jsem litoval, že do nìho nepatøí také Bìlohrad - vždy byl i pánem podstatné èásti Bìlohradu a hned po Pecce máme i my Haranta za svého. O existenci Polžic a Bezdružic díky predikátu Kryštofa Haranta ví každé malé dítì. Když jsem se ale zaèal o Harantùv pùvod zajímat, zjistil jsem, že je v nich památek na Kryštofa Haranta poskrovnu. Jak to tedy je s Harantovým pùvodem? Kryštof Harant se s nejvìtší pravdìpodobností narodil r. 1564 na hradì Klenová nedaleko Nýrska a Janovic nad Úhlavou v jižních Èechách. (Pøesné datum se dosud nepodaøilo zjistit.) Ten hrad koupil Kryštofùv otec Jiøí roku 1553 od nejvyššího sudího pana Adama ze Šternberka. Rod Harantù odvozoval svùj predikát od staré èeské vladycké, pozdìji panské rodiny ze vsi Polžic a Bezdružic v plzeòském kraji. Ovládal tady dvì sídla: Polžice a Bezdružice. Obì tvrze na Tachovsku kdysi náležely údajným nejstarším pøedkùm harantovského rodu - totiž jakémusi Buškovi z Bezdružic a Harantovi z Polžic. Tvrze již dávno zmìnily majitele, ale tradice mìla magickou moc a otec Kryštofa Haranta nemìl dùvodu ji porušit. Pobýval na svém novém zakoupeném hradì a památku svých dávných pøedkù ctil mj. tím, že ke svému jménu podle starého zvyku pøipojoval i jména tvrzí dávno odprodaných jiným vlastníkùm. Z toho vyplývá, že Kryštof Harant nemìl k obìma obcím svého predikátu žádný bližší vztah, nebo nebyl jejich vlastníkem. Pojïme se podívat, jak tyto obce vypadají nyní. Polžice: Obec je od r. 1947 rozdìlena na Dolní a Horní Polžice. Horní Polžice má 9 domù a 33 obyvatel. Je to nejmladší ze všech vsí na Bezdružicku a byla poprve zapsána až v roce 1838, více než 200 let po Harantovì smrti, proto bychom tady stopy po Harantovi marnì hledali. Dolní Polžice: V roce 1930 mìla 15 domù a 87 obyvatel, v roce 1961 osm domù a už pouze 7 obyvatel. Nejstarší zprávy jsou z roku 1227, ze vsi odvozovali svùj rod rytíøi Harantové, kteøí ji i s tvrzí vlastnili. Po nich se dostala do držení Švamberkù a od roku 1548 až do konce feudalismu byla souèástí bezdružického panství. (Tedy v roce 1564, kdy se Kryštof Harant narodil, Harantové už dávno nemìli tvrz v držení). Vrchnost zde mìla mj. i ovèín. Po roce 1963 se stala osadou Bezdružic. Osada je malièká, stopy po Kryštofu Harantovi bychom nenašli. Bezdružice: Nejstarší písemná zmínka o pùvodní vsi pochází z roku 1227. Bušek, nositel rodového znaku kohouta, vze-

šel z rozvìtveného rodu Polžických z Bezdružic a bývá považován za možného pøedka rodu Harantù z Polžic a Bezdružic. Obec mìla v roce 1930 188 domù a 1066 obyvatel, v roce 2001 182 domù a již jen 847 obyvatel. Na námìstí se nám vlevo otevøe impozantní pohled na bezdružický zámek, nìkolik krokù od námìstí je zajímavý kostel Nanebevzetí P. Marie. Upomínku na Kryštofa Haranta najdeme na zámku a rozsáhlou sta o Harantovi mají Bezdružice na internetu. Zato v pomìrnì obsáhlém turisticko historickém prùvodci Konstantinovy Láznì a okolí, kde jsou obì obce i se svým okolím popsány, se s Harantovým jménem nesetkáme. Obec, která se peèlivì stará o zachování památky na Kryštofa Haranta, je Pecka. Velkou péèi vìnuje údržbì hradu i zachování všech památek na tuto zcela výjimeènou postavu naší historie. Pecka je na „svého“ Kryštofa Haranta právem hrdá. Své právo na to, hlásit se ke jménu Harantovu, má však i Bìlohrad. Harant nebyl jenom pánem na Pecce, ale i v Bìlohradì. Sòatkem se svou druhou ženou, Barborou, vdovou po Janu Škopkovi z Bílých Otradovic, vyženil polovinu hradu a mìsteèka Pecky, Nový dvùr, díl Nové Vsi, kostelík Byšický a èást panství novovesského, s tøetí manželkou, Annou Salomenou, pak druhou polovinu hradu a mìsteèka a druhou polovinu peckovského zboží a statkù - øadu dalších vsí, mlýnù, lesù a rybníkù. Kryštof Harant se tak stal majitelem Pecky a podstatné èásti Bìlohradu až do své smrti.

Bělohradské listy

Harantùv klavichord na hradì Pecka

Bìlohradem vedla také Harantova cesta na popravištì a ulice, kterou projíždìl, je nazvána Harantova. A tak si vždy øíkám, že by v Harantovì predikátu slušelo Bìlohradu místo vedle Pecky více, než obìma obcím, které se tam ocitly jen díky rodové tradici. (Ostatnì v roce 1589 po svatbì s Evou Kateøinou Èernínovou z Chudenic byl také uvádìn v tituláøi pøídomkem „v Touškovì nade Mží“.) Historii nelze mìnit, ale vedle Pecky by mìl Bìlohrad v Harantovì predikátu vìtší opodstatnìní, než obì pøedešlé obce. Výjimeènost Harantovy osobnosti si zaslouží uchování na vìènou pamì.

Kryštof Harant se dožil jen 57 let života. Jak známo, byl popraven po bitvì na Bílé hoøe spoleènì s ostatními 26 èeskými pány na Staromìstském námìstí dne 21. èervna 1621. Tragická a potupná smrt není však tím jediným, èím Harant vstoupil do historie, a není znám jen jako pouhá obì meèe kata Mydláøe. Dodnes udivuje svým všestranným nadáním, vzdìláním a umìním.

Foto: Ladislav Stuchlík, Jaroslav Voves

11

Peèlivé vychování a základy svého vzdìlání získal již v otcovském domì. Po svém otci zdìdil nepokojnou krev, touhu po vìdìní, odvážné a dobrodružné srdce, ctižádost a evropský rozhled. Matka mu vnukla jemnost a pøemýšlivost. Za svého pobytu v rodném sídle a pozdìji v kulturním prostøedí na dvoøe arciknížete Ferdinanda Tyrolského v Innsbrucku, kam odešel již jako dvanáctiletý, se nauèil ètyøem jazykùm - latinì, øeètinì, italštinì a nìmèinì, pozdìji pøidal ještì francouzštinu a španìlštinu. Získal tu šíøi renezanèních znalostí, kterými se vyznaèoval ve svém mužném vìku - vzdìlání v historii, zemìpise, státovìdì, theologii, matematice a pøírodních vìdách. Vzdìlával se tu i „ve zpìvu, kontrapunktu a komponování“ u Gerarda van Roo, èlena tamìjší proslulé kapely. Osvojil si a vytøíbil své spoleèenské vystupování, které bylo ušlechtilé a noblesní, takže pozdìji okouzloval své okolí jako milý, vtipný a duchaplný spoleèník. Ženatý byl celkem tøikrát. Bìhem svého prvního manželství s Evou Kateøinou Èernínovou z Chudenic se zúèastnil v roce 1593 tažení do Uher proti Turkùm. Zkušenosti, které tam získal, využil v prùbìhu èeského stavovského povstání. Po smrti Evy Kateøiny podnikl poutnickou a kající cestu do Svaté zemì - Jeruzaléma, aby v náboženském rozjímání zapomnìl na svùj žal. Cesta to byla úmorná, namáhavá a krajnì nepohodlná. Podnikl ji koòmo se svým švagrem, mladièkým Heømanem Èernínem a jedním služebníkem. Pozdìji ji popsal v cestopise Putování aneb Cesta z království Èeského do mìsta Benátek, odtud po moøi do zemì Judské a dále do Egypta a potom na horu Oreb, Sinai a sv. Kateøiny v pusté Arábii. V Jeruzalémì byl Harant pasován na rytíøe Božího hrobu. Ilustrace, kterými spis opatøil, svìdèí o tom, že byl také nadaný kreslíø. Cenné obrazce, kterých je v cestopise kolem padesáti, kreslil vesmìs sám a mnohdy zpamìti. Tato kniha patøí dodnes k nejzajímavìjším zjevùm naší staré literatury. Poèátkem 17. století byl povolán ke dvoru císaøem Rudolfem II., který jej za jeho døívìjší zásluhy jmenoval komoøím nad støíbrem. Dvorská služba mu poskytovala dosti èasu k pìstování zamilovaných vìd a dopøála mu hodnì pøíležitosti, aby mohl ukázat své všestranné schopnosti. Psal i latinské básnì, které byly tak krásnì a pravidelnì stavìny, že EliᚠNysselius nazval Haranta podporou klesající latinské literatury. Byl také fyzicky velmi zdatný. Byl výborným bìžcem, jezdcem na koni, plavcem, znamenitì šermoval. Když se na lodi zaèali námoøníci koupat, skákal i on z velké výšky z paluby do moøe, obeplul loï a po lanì se vyšplhal zase na loï. Proslul také jako hudebník a skladatel. Zatoužil mít na svém hradì podobnou kapelu, jakou vidìl u dvora. Sestavil ji z lidových hudebníkù a pìvcù z okolních vesnic a osad. Místem jejich produkcí byla nejèastìji veliká hodovní síò ve druhém patøe hradu. Byl v zahranièí i u nás známým a uznávaným skladatelem hudby vokální i nástrojové. Jeho moteta a pìtihlasá mše patøí nespornì k vrcholùm tehdejší hudební tvorby. Svým dílem je u nás Harant technicky nejvyspìlejším polyfonikem. Škoda, že se z nìkterých jeho skladeb dochovaly pouze fragmenty.

12

Autor: Pavel Šubr

V èervnu roku 1992, v dobì voleb do Federálního shromáždìní, jejichž výsledek nakonec pøinesl rozdìlení Èeskoslovenska, navštívil bìlohradské láznì spisovatel Bohumil Hrabal. Jak prožíval pobyt v lázních a období voleb v dobì pøed 15 lety, popsal v jedné ze svých povídek. A na to, jak slavného spisovatele provázel po okolí, zase zavzpomínal MUDr. Michal Païour. Vzpomínka MUDr. Michala Païoura S panem Hrabalem jsem se setkal v èervnu r. 1992, byl v té dobì v lázních na léèení, lázeòský pobyt mu zprostøedkoval mùj bratr, který Bohumila Hrabala léèil v Praze. Pøed tím jsme se již znali z hospody U Tygra, kam jsem jako študák obèas zašel na „nejlepší“ plzeòské v Praze a Hrabal tam byl štamgastem. Tehdy jsme se domluvili, že se v Bìlohradì potkáme. Toho krásného skoro letního dne jsem ho naložil do auta a projíždìl jsem s ním okolní vesnièky, jeli jsme se podívat na Dolní a Horní Javoøí, zastavili jsme na Pecce, byli jsme na Byšièkách. Cestou jsme si hodnì povídali, byl jsem nadšen, že Hrabalovo „pábení“ mám z první ruky, jeho imaginace je mi velmi blízká. Hrabalovy knížky jsem hltal, navíc byly vždycky trochu v konfliktu se socialistickým pojetím kultury, ale jak øíkal sám Hrabal „je málo takovejch socialistù jako jsem já, kterej strávil léta na Poldince milujíc všechny ty tavièe, bývalý právníky, doktory, fabrikanty, zemìdìlce oznaèené za kulaky a nejvíc milujíc svaèináøku, která se každý den v jistou chvíli objevila, aby nám rozsvítila to jinak mírnì trudné dopoledne“. Vyprávìl jsem mu rùzné bìlohradské historky, které potom on pøetavil ve jménu své imaginace a zmínil ve svých posledních dílech. Setkání s ním bylo fantastické, ale nároèné zároveò, chvílemi vedle mì jenom sedìl uzavøen do svého psyche a jenom jsem slyšel, jak skøípe zuby, vycítil jsem, že je chvíle na piveèko, tak jsme zastavili na Pecce na Novopacké, a to pøineslo úlevu do jeho geniální a èastými depresemi zužované mysli. On své krasosmutnìní opravdu žil. Druhý den jsme jeli na Kuks, nikdy nezapomenu, jak stál pøed Braunovými sochami v Betlémì zadumaný dlouhou dobu na jednom místì, v té chvíli se setkaly duše dvou geniù, bylo tøeba jim dát klid. Po chvíli za mnou zcela vyèerpaný pøišel do auta, to jsem zase cítil, že je šastný, potom rychle usnul, vzbudil jsem ho až pøed Bohumilkou, kam šel na obìd. Zøejmì nezùstalo pouze u jednoho pivka, protože ten den mìl jít k druhým demokratickým volbám v nové republice, moc se na to tìšil, mìl sice jasno koho volit, ale už to odpoledne prostì nìjak nestihl. Byl sice nadšen, že v Bohumilce potkal lidi své krevní skupiny - místní štamgasty, se kterými nemusí vést chytré øeèi, ale souèasnì soužen „že toto byl zase zásadní chybný úkon, který cítil jako ropuchu druhý den potýkajíc se s kocovinou“… tøeba i toto dodateènì vnímal jako tíhu na své mysli, která ho potom osudného 3. února 1997 pøevážila z okna ortopedie Na Bulovce.

Jako dítì jsem zažil rozpad imperia Rakouska Uherska, v roce dvacet, když jsem šel ze školy, tak z krámu pana Nováka na námìstí vybìhli kupeètí mládenci a zahazovali rakouské šestáky, letìly sluneèním vzduchem a padaly a kuláèely se po chodníku, kleèel jsem, taková rozhazovaènost, povídám si, a nasbíral jsem plné kapsy tìch propadlých mincí… poslední zbytky starého Rakouska… A pak jsem zažil rozpad imperia Velké Británie, koloniální Francie… a není to dávno, kdy za Gorbaèova a jeho vlády nastal i rozpad Sovìtského svazu, a teï zdìšeni nasloucháme a díváme se v televizi, jak se rozpadá i ta Titova Jugoslávie…

a játra… a tolik procedur mi dali tam sestøièky do tìla, a parafínové léèby loktù a kolen, a sirné koupele, a víøivé bublající láznì mi zvyšovaly šumìní v mozku, a strašlivé masáže krku a páteøe a hlavy právì tam, kde jsem mìl prasklou lebku, patrnou fizuru, støepinky kosteèek se mi rozsely pøed tøiceti a více lety plenou mozku… a sotva to utichlo, znovu prsty masérky mi vzbouøily rozsev tak, že už nespím vùbec… i to moje imperium se rozsypává, nechce se mi žít… i to moje srdce mi bolí… i u mne nastává Itio in Partes tak, jak se rozpadla vìtší èást Evropy po tøicetileté válce mírem vestfálským, tak se rozsypávám, cuius regio eius religio… jsem starý pán a co se dá dìlat…?

A já jsem jel do Lázní Bìlohrad se léèit, otékají mi nohy a bere mi hlava

Volební lístky jsem si vzal s sebou, abych volil v Lázni Bìlohradu, ale když

Úryvek z povídky Bohumila Hrabala:

jsem èetl v Lidových novinách, že já, Bohumil Hrabal spisovatel jsem øekl v Kersku v Hájence, že budu volit èíslo dvacet ètyøi… tak jsem ani k volbám nešel, chodil jsem odpoledne na pivo do restaurace Bohumilka, pil jsem Trutnovské pivo, nìkdy i vyjetý olej Fernet Branku, skamarádil jsem se se štamgasty, když se dozvìdìli, že jsem svaèil jogurt tam v jídelnì lázní, a že je mi špatnì, tak mi štamgasti poslali tuplovanou Fernet Branku, kdo to kdy slyšel pít jogurt? A já jsem chodil na procedury, navíc mi pøedepsala paní primáøka magnety, ležel jsem na zádech na elektrických výhøevných kamnech, pak jsem musel na tìlocvik, musel jsem si vzít ponožky a úbor, hned po parafínu docela rozpaøený jsem šel do tìlocvièny, ležel jsem v trenýrkách na igelito-

Bělohradské listy

Foto: autor, archiv a Ladislav Stuchlík

13

Hrob MUDr. Frátera

vém kanapíèku a byla mi zima, sestøièka mi øekla, že venku má být pìtadvacet stupòù, že je teplo… povídám, ale teï tahne od vody z lesa studený vánek, ale sestøièka se mnou cvièila, a levou nohu a pravou nohu… a pojedeme jakoby na bicyklu… a tìlocvièna byla plná krásného ženského hlasu, druhá sestøièka nahrála povely ke cvièení na magnetofonový pásek… a já jsem se ozval… ale mnì je zima, dveøe na chodbu ze šatny jsou otevøený… A sestøièka se nìžnì rozkøièela… ale to musí být, pøece nebudeme tady èuchat ty vaše spodky, a ty vaše ponožky, a ty vaše košile a ty vaše džínsky… a teï si lehneme na záda tak… a teï znovu nohama jako když jedeme na bicyklu… A tak jsem místo na cvièení radìji šel do Bohumilky na Fernet Branku a èetl jsem troje noviny i po volbách. Vèera jsem ještì vìøil, že to Obèanské hnutí vyhraje… ale opak byl pravdou, dopadlo to tak, jako mí kocouøi, rozbití a zbìdovaní prùjmem a koèièím morem… to naše OH nedostalo ani 20 %, zatímco Meèiár dostal procent sedmdesát… a Jirka Dienstbier na té fotografii po volbách vypadá jako po vyøezání, jako po kùzlatech… a tak jsem se poprvnì vydal do Bažantnice, vychutnával jsem hoøce, že ty volby vlastnì prohrál nejen president, ale i to Snìní o Evropì, že tedy nastane i v Èeskoslovenské republice Itio in Parte, že to po volbách taky bude malièký mír vestfálský, že pana presidenta impérium se rozpadne tak, jako kdysi Rakousko, Velká Británie, Francie, Sovìtský svaz a teï i Jugoslávie… Pan Kòažko bude mít pravdu, že bude tøeba malièké, kosmetické úpravy… a Meèiár mùže se smát, jako faráø u Svatého Dominika, jako uèinìném Bing Grosby… A belhal jsem se na poèest prohry mého konì pana Dienstbiera, mé krasavice paní Burešové k lesnímu rybníku… a došlo mi, že vlastnì tím, že Jirka Dienstbier a president prohráli volby, tak je vyhráli a Snìní o Evropì a Svìtì pùjde dál… tak jako Kristus, tak jsko všichni ti, jejichž výhra se sestává jen z pití… Václav Havel, ten, který do politiky vnesl lyriku, tak je vítìz tak, jako ten jeden z rabínù v halièském mìsteèku, kterého nejvíce pomlouvají, tak jako je ten pravý vedoucí obce…

V kameni vytlaèená kolena poustevníka na Byšièkách

Hrobeèek pejska Benýška

A stál jsem nad lesním bažinatým rybníkem, který obklopovaly stromy, ve kterém kvetly lekníny a stulíky, a jak mi øíkali, ve kterém se utopila krásná hrabìnka i se svým ještì krásnìjším konìm… A odpoledne pøijel pro mne mladý muž, syn mé lékaøky, a jeli jsme autem se podívat na pou v Kuksu, na hrad Pecku… byl jsem zdìšen monumentalitou tìch hradù, které se podobají Zámku pana Kafky, hradu Friedlantu, který inspiroval Franze i k jménu ženské hrdinky Frýdy… A pak jsme jeli na høbitov v Byšicích, tam u kostela byl pískovcový kámen, deska, do které byla vytlaèena kolena poustevníka, který se tam modlil vkleèe za odpuštìní høíchù celého kraje, a mladý muž mi ukázal náhrobek paní básníøky Mašínové a hudebního skladatele Moora a potom mi ukázal to místo, které si koupil pan doktor Fráter, který tady bude pochován, už jednou umøel, ale vèas odkopl víko rakve a ještì je na svìtì… ale tam v hlavách svého budoucího hrobu, hned za plotem, tak tam je hrobeèek jeho psíèka Benýška, každý den mu tam dávají kvìtiny… a jednou až pan doktor v Lázních Bìlohradu umøe, tak jej pochovají tak, že hlavami se budou dotýkat on, a jeho už dávno pochovaný psíèek… Když jsem odjíždìl z Lázní Bìlohradu, tak mi øekli, že Benýšek už nebude sám, pan doktor Fráter vèera zemøel… Tak jako ve Vrcholových Janovicích, za høbitovní zdí tam v zahradách zámku spí pod náhrobními kameny psi a konì baronky Nádherné, té, které byla pøítelkyní básníka Karla Maria Rilkeho… A ve Škvorci za høbitovní zdí 13. èervna tohoto roku, v rakvi byla pochována Èeská literatura sice bez furgonu a bez funebrákù, ale zato s pohøební hostinou a potom i nekrology v pražských novinách, s fotografiemi rakve vrchovaté knížkami a knížeèkami, které umøely, protože je nikdo nechtìl kupovat… tak jako za starého Rakouska byl pochován sebevrah, ve vší tichosti a na místì zvláštì odlehlém.

14

Autor: Jiří Sehnal

„Život je cesta, která nás vždy dovede domů, a vede, kudy chce.“ Herman Melville „A kdybych ve světě Bůh ví kam zašel, tu cestu k domovu vždycky bych našel.“ Karel Václav Rais Řada pohádek začíná slovy „Byl jednou jeden...“ Většinou to byl král, jenž měl tři syny nebo tři dcery. Tahle slova mě vrací do imaginární krajiny dětství pokaždé, kdykoli si na ně vzpomenu. Krásně se při nich usínalo... Takže: Byl jednou jeden cestář, který měl dva syny a šest dcer. Všichni se tísnili v malebné roubence na konci vesnice a málokdo z okolí tušil, jak se tam jenom tolik lidí poskládalo. Nikdo si tím ale hlavu nelámal, nebo tehdy to nebylo nic neobvyklého. Ten cestář se jmenoval Ladislav Sedláček a kromě řemesla ovládal i několik hudebních nástrojů. Hrál na saxofon, klarinet, zkoušel i trubku, královským nástrojem pro něj byla tahací harmonika „heligonka“. Na tu hrával hlavně po hospodách, s dalšími instrumenty jezdil po vesnických zábavách s lukaveckým kapelníkem Šafránkem. Pracovní nářadí bylo prostší; kárka s pískem, lopata, basa lahvového piva a placatka rumu. Pan cestář totiž - řečeno dnešní terminologií - úzkostlivě dodržoval „pitný režim“. Nejen při zasypávání výmolů a rovnání hrbolů na vozovce, která až do poloviny 50. let 20. století byla přírodní, štěrko-písková, ale i večer, v hospodě. Samozřejmě s kumpány a harmonikou.

Bělohradské listy

Kdykoli se z lokálu ozvalo: „Stíny lesa tajemné, nad tábořištěm sní, v dáli západ zhasíná, v záři poslední,“ věděl jsem, že pan Láa Sedláček sedí s harmonikou na svém místě vedle výčepu. „Cikánko ty krásná, cikánko malá...“ Vzhledem k velkému rozsahu tónů v refrénu písně přeskakoval jeho hlas z prsního do falsetového rejstříku, s každým dalším pivem bylo jeho jódlování pronikavější, takže to v lokále vypadalo jako v nějaké hospůdce v tyrolských Alpách. Jeho věrným průvodcem byl pan Chudoba z Chotče, také cestář, který kulhal a chodil o holi, ale ten ani nezpíval ani na nic nehrál, přestože - došlo-li k nějakému průšvihu kvůli pitnému režimu - vždy říkal: „Já nic, já muzikant...!“ Byla to nerozlučná dvojka, jeden bez druhého neudělal ani krok, obzvláš, bylo-li už piv a rumů víc. V takovém případě seděl pan Sedláček bez pohnutí u stolu a chvíli co chvíli jedním dechem vykřikoval cosi, čemu jsem jako dítě nerozuměl: „Jarkahátlebrádlekavkačubkafenka...“ Teprve o mnoho let později mně to kdosi vysvětlil; Jarka Hátle byl chlápek, co žil s družkou Mánkovou a v létě dělal plavčíka a půjčoval lodičky na Hlubokém. Ten měl dceru Hátlovou, jež měla za svobodna s Brádlem, číšníkem z chaty na Nebesích, dítě jménem Hátle. Odtud tedy jeho druhé jméno Brádle. U Mánkové pak žil Antonín Kavka, studnař a worko(alko)holik, což byl de facto Hátle-Brádleho otčím. Je to trochu složité, ale taková už tenkrát byla doba. Když to ale Sedláček ze sebe vystřelil jak z kulometu, znělo to jako z pohádky.

Bělohradské listy

Jednou si Hátleho, který hrál také na klarinet, zedníka Faikse, co hrál na basu a harmonikáře Sedláčka pozval do Šárovcovy Lhoty mlynář Zubatý, aby mu zahráli k jeho narozeninám. Že prý jim za to dá mouky, kolik si naberou a unesou. Pánové hráli a pili jako o život, a nad ránem, když se už rozednívalo, Sedláček schoval svou heligonku pod stůl a futrál naplnil moukou. Hátle smutně pohlédl na svůj klarinet a mouku si nacpal za podšívku svého kabátu, Faiks naplnil svůj kontrabas a všichni tři vyrazili k domovu. Most přes Javorku byl daleko, a tak Faiks položil basu přes řeku, že po ní přejdou na druhý břeh. Jenomže milá basa-lávka se nějak zvr tla a všichni tři skončili v řece. S basou, klarinetem i s moukou. Jen cestář Sedláček se usmíval; jeho heligonka odpočívala v suchu a teple nedalekého mlýna. Jestli si ji potom vyzvedl, o tom se již historie nezmiňuje. Ale nech badatelé bádají...! Jak již řečeno, silnice od křižovatky u Janáků až po Hamerský mlýn byla původně štěrko-písčitá. Podkladem byl hrubý štěrk, na který Sedláček navážel červený písek z nedalekého Hrádku, kde měl svůj „šutrák“. Na delší a náročnější úseky přijížděla technika, sestávající z lokomobily, což byla pojízdná cisterna s vodou, a parního stroje, který pak mokrý písek válcoval (viz. titulní snímek). Na rozdíl od lokomotivy, měla lokomobila všestrannější uplatnění; dalo se s ní také zorat pole nebo vymlátit obilí. V půli té cesty stávala budka, kam sedláci po ránu sváželi mléko. Jako malí kluci jsme vysedávali na její

Foto: autor

15

betonové rampě mezi hliníkovými konvemi na mléko a pozorovali provoz na silnici. Obvykle za celé odpoledne projelo jen pár motocyklů, máselnic či robotů, tu a tam nějaké to auto či autobus zvaný hurvínek, ale pravidelně cestář Sedláček se svou kárkou s pískem. A zatímco motorová vozidla jezdila v obou směrech, pan cestář jen jedním. Odzdola nahoru ke kostelu. V čase, kdy se pak opačným směrem vracel domů, jsme už dávno spali. Když jsem v podvečer přicházel domů, stála před vchodem kárka s pískem a do ticha šeré ulice se nesly tklivé akordy heligonky a unavený hlas: „Cikánko ty krásná / cikánko malá / srdíčko ti láska má / nespoutala...“ V době, kdy se začala silnice asfaltovat, parní válec parkoval u mostu před hasičskou zbrojnicí. Když pak kvečeru cestáři odešli domů, vylezli jsme na ten stroj a táhali za lanko vedoucí k siréně. Rozléhalo se to po vsi jako mlhový roh a houkali jsme tak dlouho, dokud se z pekelného kotle stroje nevypařil poslední obláček páry nebo dokud nás někdo nevyhnal. S asfaltem zlatý věk cestářů skončil. Cesty se ale nezměnily. Jak říkal Melville a Rais. A také Sedláček, jenž se nemalou měrou podílel na tom, abychom se měli po čem k domovu vracet. Protože nebýt cestářů, těžko by někdo napsal: „Cestička k domovu, známě se vine...“ Nic se nezměnilo... Jenom cesty jsou jiné - rovné a asfaltové. A nevoní podél nich doušky a šalvěje, nýbrž odpadky v igelitových pytlích.

16

Autor: Josef Špůr

Potoky a potùèky Bìlohradska nejsou nijak vodnaté a obavu nevzbuzují žádnou, jen Javorka sem tam pøi jarním tání zvýšenou hladinou øeku pøipomene a obyvatele na „dolním konci“ vystraší a pøesto se v prùbìhu vìkù nìkolikrát rozvodnila. Rozvodnila se nejen Javorka, ale i Heømanka Lány protékající, i Høídelecký potok, dokonce i nepatrná vodoteè ve Sv. Újezdì pod Straholcem a kupodivu i potok Brtevský letos v kvìtnu. Brtev 24. 5. 2007

Bělohradské listy

až panský Dolení dvùr. Samotné mìsteèko kolem obou námìstí a ani Tøetí strana tehdy ještì nebyly a místo nich zde byly pouze pastviny. Další zpráva o povodni se týká Horní a Prostøední Nové Vsi a je obsažena ve staré, dnes pohøešované hornoveské pamìtnici, kde je zapsáno: „Léta Pánì 1846, dne 27. ledna bylo takové rozplutí, které již tøetí den trvalo a ten den v noci téhož dne 27. ledna bylo už nejhùø. To se naplnily potoky, až za bøehy voda vystupovala a šla povodeò hrozná, až to lávky bralo. A že zem zmrzlá nebyla, protož se bøehy tuze trhaly. Velkých škod to všade nadìlalo. Nejvìtší škoda na bìlohradsku v Prostøedním díle, nový splav vzalo, který byl v roce 1845 nový a z gruntu vystavìný a pøes pìt set koštoval a r. 1846 ta oprava koštovala ještì víc. A v naši hoøenský rychtì potrhala škodlivì mnoho bøehù, ale nejvìtší neštìstí pro naši obec bylo, že nám to vzalo celou cestu k Šturmovejm a barák Šturmù to podemlelo víc než na sáh pod stodolu a pøišlo to až pod chlív drobek. U Záveskýho zahrady na òákých 25 krokù dýlky a asi na tøi kroky šíøky to pryè vzalo“. A protože rodina Záveských tehdy žila na èp. 67 a rodina Šturmova vedle v domku dnešního èp. 68, staèilo jen málo a prof. Emil Buchar se v r. 1901 nemìl kde narodit. Povodeò zøejmì byla i na Heømance a postihla i Lány. Pamì o tom se však nezachovala žádná. Zaznamenáno jen bylo, že byl poboøen silnièní most na hrázi u dnešního Kotykova mlýna, pod nímž bylo rybnièní stavidlo. A tak tehdejší mlynáø Josef Kopecký jistì zažil krušné chvíle, nebo mlýn byl postaven pod hrází tehdy ještì existujícího, rozsáhlého a povodní hrozivì pøeplnìného Øeèického rybníka a most, který povodeò boøila, byl a ještì nyní je hned u mlýna.

První zprávu o povodni na Javorce zaznamenal v r. 1626 hoøický soused Jiøí Bubáèek v tzv. Kuèerovì kronice, kde píše, že: „1626 dne 13. èervence okolo 24té hodiny bylo veliké høímání a pøíval. Ve vsi Lhotì Šárovcovì chalupy blízko øeky voda boøila a brala a jinde též mnoho škody udìlala.“ Zpráva se týká jen Šárovcovy Lhoty, jíž Javorka protéká, a to proto, že Lhota byla jedním ze statkù tehdejšího rozsáhlého hoøického panství Albrechta z Valdštejna. Lze ale pøedpokládat, že obdobnì se voda chovala i na vyšším toku u nás, v tehdejší Nové Vsi bìlohradského panství, které tehdy jako konfiskát po Petru Škopkovi patøilo Korunì. Rozvodnìná Javorka jistì zaplavila pøilehlá pastviska a pole, zatopila, možná i ponièila nìkteré chalupy. Zasažena zøejmì byla pila pod Javoøím, z níž o 30 let pozdìji byl postaven podjavoøský mlýn, možná nìkterá z hornoveských chalup v prostoru dnešních Flumových sadù a usedlosti na levém bøehu v dnešní P. N. Vsi a pak

Další zpráva o povodni v Lánech je z r. 1896 a tehdejší tamní uèitel František Lhota zapsal: „Zdejší obci dlouho v pamìti utkví den 29. kvìten 1896. Pøed samým polednem tohoto dne poèaly se stahovati èerné mraky nad zdejší krajinou a v malé chvíli spustil se hustý liják, se kterým tu a tam i ledová kroupa prostøíkla. Asi o tøiètvrtì po poledni poèala mraèna øídnouti a d隝 ustával. Voda valila se plným potokem a stále ještì stoupala. Tu náhle pøihrnuly se rozkácené vlny od sousedního Valdova, které široce zaplavily veškeré pozemky podél potoka a vše, co jim v cestì stálo, sebou stáhly. Z vody vystupovala hustá pára, takže se zdálo jakoby v osadì zdejší zuøil požár. Západní polovina školní budovy stála ve vodì, podobnì i jiná stavení. Plot ze zahrady školní byl vyvrácen a odnesen. Jeden kamenný sloup v plotì v zemi ulomen a druhý 1 m odhozen od jámy, kde døíve stál. Z toho vidno, jak prudce voda se valila, vlny šplouchaly až do korun stromù okolních zahrad, které vesmìs byly vodou zaplaveny. Voda v øeèišti vystoupila na 2,12 m. Výšku vody ve školní zahradì na památku vyznaèil øídící uèitel na dvou sloupech v plotì podél cesty. Prùtrž mraèen u Valdova, kde i kroupy zle øádily, byla pøíèinou této prudké záplavy v Lá-

Most u Kotykova mlýna

Bělohradské listy

nech. Na vsi roztékala se voda smìrem k Bìlohradu nìkolika proudy po polích a lukách, na nichž veškerou úrodu znièila. Toto hrùzné divadlo trvalo od 1 hodiny asi do 1/4 na 3. hodinu odpoledne a dlužno podotknouti pøi nìm zvláštní hru pøírody. Plot kol zahrádky školní, jak svrchu øeèeno, byl odnesen, avšak krátce pøed touto katastrofou zasazená zelenina zùstala na svém místì netknutá, toliko slabý povlak jemné prsti vodou zanesené, ji pokrýval. To vzbudilo ve zdejších obèanech, kteøí na pozemcích mnoho škod utrpìli, velký úžas.“ Velká povodeò byla o rok pozdìji v Bìlohradì a v hornoveské kronice stojí: „Dne 27. kvìtna 1897 v nedìli po poledni pøivalila se následkem prùtrže mraèen od Pecky veliká voda, která nadìlala na polích, lukách, zahradách, staveních a mostech velikých škod. V Dolním Javoøí byl most pøes Javorku stržen a odplaven, byly i obìti na životech, nebo na Pecce utonuli dva lidé. Povodòová vlna vznikla protrhnutím hráze peckovského rybníka, který byl pøeplnìn pøívalem vody z prùtrže mraèen nad Staòkovem, Vidonicemi, Kalnou a Èistou. Povodòová vlna zasáhla Bìlohrad jako blesk z èistého nebe, nebo zde bylo pìkné a sluneèné poèasí. Krátce pøed povodní asi v 1 hod. po poledni poslal starosta Bìlé pan Josef Tauchman do H. N. Vsi posla, jenž na obecním úøadì oznámil hrozící nebezpeèí a tak poté bylo vyrozumìno obyvatelstvo H. N. Vsi a posel informaci pøedal dál do P. N. Vsi a Bìlohradu. Hned nato proti toku k Bìlé byl vyslán hasiè trubaè, aby vèas obèanstvo varoval poplašným zatroubením. Velké množství vody pøeplnilo øíèní koryto a voda potom vnikala do místností a chlévù usedlostí stojících v blízkosti

Dnešní Javorka na H. N. Vsi

Foto: Josef Špůr, Jaroslav Voves, Ladislav Stuchlík

17

toku. Nejvíce ohroženy byly hned po toku první hornoveské chalupy èp.108 a èp.63 a na protìjším bøehu èp. 97 a èp. 55, potom o nìco níže èp. 110, 116, 48 a èp. 47, Kremlièkova továrna, èp. 104, 118 a èp. 134. Pøeplnil se též hornoveský mlýnský náhon a voda se pøelévala pøes jeho bøehy. Voda smetla všechny lávky a i most u domu èp. 104. Když voda zaèala ponìkud klesat, šel desetiletý chlapec Jaroslav Najman z èp. 118 po bøehu dolù k èp. 120 a podemletý bøeh se s ním utrhl a chlapec spadl do vody. Proudem byl nesen asi 200 krokù a z vody vytažen hasièem Josefem Sehnalem z Bìlohradu, který pro nìho do vody skoèil a vytáhl na bøeh. Byl proto za odvahu hasièským okr. hejtmanstvím a župou hasièkou odmìnìn pochvalným uznáním.“ Jak se voda projevila po proudu níže v P. N. Vsi, v Bìlohradì a D. N. Vsi, o tom se zprávy nedochovaly. Jen výše dosažené hladiny je vyznaèena a dodnes ke spatøení na nábøeží u lávky vedoucí z Harantovy ulice na Tøetí stranu. Na rohovém pískovcovém bloku donedávna stojící stodoly domu èp. 44 v P. N. Vsi u lávky z ul. Harantovy na Tøetí stranu. Je na nìm pøes celou šíøi bloku (cca 20 cm) vytesána vodorovná ryska, pod níž je letopoèet 1897 a pod ním vytesán nápis VODA FJ.

Kupodivu povodeò zasáhla i Svatojanský Újezd. „ …v úterý dne 26. kvìtna 1936 došlo na novopacku k povodni. Kolem 2 hodiny odpoledne se nad Novou Pakou zaèala stahovat mraèna a krátce potom došlo k prùtrži mraèen spojených s krupobitím a hromobitím. Došlo k velkým škodám na majetku a k utonutí dvou dìvèátek, ženy stáøí 70 let ve Staré Pace. I v Újezdì krátce pøed 3. hodinou došlo k prùtrži mraèen s kroupami a rozpoutaný živel zaèal øádit. Pøíkopy nestaèily odvádìt vodu a náves se zmìnila v jezero. Všude bylo plno krup znaèné velikosti. Všechna voda se stahovala pod Straholec, kde zábradlí nádrže u Kamence bylo celé pod vodou. Pøíval vody se hnal pøes dvùr a zahradu domu èp. 31 pana Buchnara, protékal i síní a bytem. Rozvodnìný Høídelecký potok vystoupil ze bøehù, vylil se pøes most okr.silnice a zalil pole na Malých i Velkých Boøkách. Na „Sekyøe“ byly poškozeny brambory rolníka Pavláska, které zèásti byly vyplaveny a z èásti zaneseny bahnem. Školní dìti vracející se z L. Bìlohradu ze školy u mostu okr. silnice pøevážel pøes teèící vodu pan Zachoval z èp. 47 na kole. O pùl 5. d隝 ustal a voda opadla. K vážným škodám nedošlo. Zajímavé bylo, že v L.Bìlohradì ani nekáplo.“ No a poslední øádìní vody je z doby nedávné. To voda sebraná z Hùry dne 24. 5. 2007 ponièila silnici v Brtvi a zatopila pár chalup.

18

Autorka: Antonie Vanišová, foto: Ladislav Stuchlík

Bělohradské listy

Proutí je ušlechtilý pøírodní materiál a ten, kdo s ním pracuje, pøejímá èasto jeho ušlechtilý charakter. Známý bìlohradský košíkáø pan Gustav Nosek umí o svém øemesle poutavì vyprávìt. Zaèátky košíkáøského øemesla v Lázních Bìlohradì lze urèit asi do roku 1895, kdy se do chalupy è. 57 na Tøetí stranì nastìhoval Václav Nosek z Mlázovic, košíkáø vyuèený v Žamberku a malozemìdìlec. Pletl košíky pro sedláky i pro domácnosti, proutí kupoval vìtšinou od pìstitelù z okolí Jièína. V roce 1936 si vysázel vlastní prutnici na pozemku vedle rybníka u Kotykova mlýna. Od roku 1900 se v jeho rodinì narodilo postupnì pìt dìtí. Syna Gustava, nar. 1902, poslal otec také na mistrovskou školu košíkáøskou do Žamberka, protože už spoleènì vedli košíkáøskou živnost. V té dobì se pletly košíky pøevážnì pro zemìdìlce, od košíkù na brambory až po velké na seno nebo plevy, pro sadaøe koše na èesání ovoce. Také se pletly nùše s popruhy na záda a „kukanì“ pro slepice na snášení vajec. Z loupaného proutí pak koše na prádlo. Veškerý sortiment pletl také Gustav Nosek. V roce 1930 získal na výstavì prùmyslových a živnostenských výrobkù za vystavené výrobky a úpravu expozice 1. cenu a zlatou medaili. Ve spolupráci s dalšími bìlohradskými øemeslníky pletl i koèárky, to bylo po roce 1942, kdy poprvé upletl koèárek pro svého syna Ladislava. Z loupaného proutí byly pleteny odpadkové koše na papír, oplétány demižony pro firmu Lokescu do Miletína a další drobné a ozdobné pøedmìty. Za výlohou obchodu na Tøetí stranì byly vystaveny i barevné sandálky a taštièky z rákosové slámy pro lázeòské hosty. Václav Nosek ukonèil svou košíkáøskou živnost v roce 1945 ve svých 75 letech. Dožil se vysokého vìku 95 let, jako devadesátiletý ještì tancoval na bále. Gustavovi byl odebrán živnostenský list v roce 1951. Jeho syn Gustav Nosek, nar. 1934, se jako uèeò Rubeny Náchod uèil šest let ve Zlínì. Absolvoval pak nìkolik zamìstnání a z toho posledního, z Dentalu Jièín, odešel do dùchodu. To už bydlel trvale v è. 57 na Tøetí stranì. Lidé se na nìho obraceli se žádostí o košíky, pøipomínali, že mají doma ještì nìkteré od jeho otce nebo i dìdy. Proutí z malé prutnice po otci sklízel a vozil až do Mìlníka, a tak se rozhodl, že to s pletením zkusí. Za života otce nic takového nevyrobil, ale do odchodu do školy hodnì pochytil, protože otec pletl od podzimu do jara v kuchyni. Mnoho pomùcek po otci zbylo, nìco se pamatovalo a asi geny zpùsobily, že dnešní košíky, které obèas na pøání zákazníkù uplete, jsou jako od „Noskù“. Nejen praktické dovednosti, ale i hudební nadání provází pana Gustava Noska životem. Už za studií ve Zlínì hrával s kapelou v hotelu Moskva, pozdìji i v Náchodì. V Bìlohradì pøevzal kapelu po Jaroslavu Gustav Nosek Václavíkovi, hrál v Bohumilce a v sezónì i v Bažantnici. Hebkost a barvy proutí nás pøibližují k pøírodì a krásné pletené košíky - a u pana Noska i umnì upletená sajdka - dosvìdèují, že zlaté èeské ruce stále existují. Chalupa košíkáøù Noskových na Tøetí stranì

Bělohradské listy

Autor: Věra Čepková (Mudrochová), foto: archiv

19

JEšTÌ JEDNOU PØIPOMÍNÁME A UPØESÒUJEME

Redakce Bìlohradských listù vyhlašuje

Soutìže se mùže zúèastnit každý obèan, amatér i profesionál, bez ohledu na místo bydlištì. Své fotografie - nejvýše 5 ks - zašlete poštou nebo odevzdejte na Mìstském kulturním støedisku (Památník K. V. Raise), Barákova 3, 507 81 Láznì Bìlohrad. Na zadní stranì fotografií nebo na pøiloženém lístku uveïte své jméno a adresu, pøípadnì název snímku. Téma soutìže: MÌSTO - LIDÉ - PØÍRODA. Formát fotografií od 13 x 18 cm výše. Nejlepší fotografie vyhodnocené odbornou porotou budou vystaveny v Památníku K. V. Raise, vítìzné fotografie (nebo soubory) budou otištìny v Bìlohradských listech. Autoøi nejlepších snímkù budou ocenìni. Po skonèení výstavy budou snímky autorùm vráceny. Uzávìrka soutìže je 27. èervence 2007

Na kole jsem se nauèila jezdit v devíti letech. Nácvik probíhal tak, že mì kamarádi pustili na kole po louce z kopce. Dole byl plot a kopøivy. Pøed plotem jsem mìla zatoèit. To nevyšlo. Zlomená plaòka plotu a moje pošlehané nohy byl jediný zápor. Druhý pokus už vyšel. Øídítka se poslušnì otoèila vpravo, zaèala jsem šlapat a výcvik byl úspìšnì u konce. Kolo ale bylo vypùjèené od kamarádky a já bych ráda své. Trvalo dva roky než jsem se kola doèkala. Pøitom na nové jsem nemohla ani pomyslet. Když už jsem škemrala dlouho, tatínek nìkde sehnal rùzné èásti a vykouzlil z nich funkèní kolo. Rám nechal v dílnì u nádraží nastøíkat, kolo dostalo nové obutí i chromovaná øídítka, byla jsem v sedmém nebi! Své kolo jsem milovala a nejradìji bych s ním i spala. Jednou jsme se domluvily s kamarádkami, že bychom mohly jet na kolách nìkam na výlet. Tøeba na Pecku. Rodièe nám to asi dovolili - alespoò na žádná kárná opatøení po výletì si nevzpomínám - a my jsme jednu krásnou sluneèní nedìli vyrazily: Jiøina, Zdena, Jindra a já. První kilometr, druhý byl v pohodì. Dost brzy nás šlapání poøád do kopce unavilo a pøed Javoøím jsme se pustily do zásob, které jsme si vzaly na cestu. Jen silou vùle jsme pokraèovaly dál. V Bìlé u Pecky jsme koukaly jedna po druhé, koho že to byl nápad a jestli by náhodou nebyl lepší nápad jet zpátky. Ale náhodou ne. Jely jsme dál a hlasitým zpìvem jsme si dodávaly sílu pokraèovat v cestì. V hospodì pod hradem jsme nechaly kola a posilnily se malinovkou. Hravì zdoláváme poslední metry a vcházíme do hradu. Z ochozu se rozhlížíme po krajinì. Máme radost, že jsme cestu zvládly a už nám bylo jedno, kdože mìl ten hloupý nápad sem jet. Nyní jsme vìdìly, že jsme ten chytrý nápad mìly všechny.

Poslední školní den. Poslední zvonek. A teï už nás èekají dva mìsíce prázdnin. D v a m ì s í c e. Pøevaluji ta dvì slova v ústech jako kus èokolády. Jen jsem doma pøedvedla vysvìdèení a pøevlékla se z nových šatù (maminka je došila teprve vèera, takže byly opravdu nové) do svých oblíbených „kraasù“, trièka a na kolo a ven. Mìly jsme s holkama domluveno, že dnešní den oslavíme u Mistrù velkou porcí zmrzliny, a pak budeme kout plány, co zítra. Hned na zaèátku èervence pøijíždìjí naši prázdninoví kamarádi z Prahy, Hradce a u takové party není o nápady nouze. Už se tìšíme. Ale. Veèer pøišla maminka s nápadem, že bych mohla jet k tetì Vlastì. Bydlí u lesa, je tam velký rybník, bratranci mají loïku. Je to lákavé, ale… mnì se totiž nikam nechtìlo. Prázdniny si v Bìlohradì užiju nejlíp. Jistì to bude jako vloni. Ráno vstáváme v 6 hodin a bez pobízení jedu na kole k Èeøovským pro rohlíky. Vùnì èerstvého peèiva mì vítá. Paní Èeøovská v bílé zástìrce a bílé èelence s úsmìvem plní sáèek køupavými rohlíky. Vchází pan Èeøovský s velkým plechem právì dopeèených rohlíkù, ale i ty moje jsou ještì teplé. Jeden nakousnu, pozdravím a jedu snídat. Za necelou pùlhodinku už jsme na tenisových kurtech. Naše pinkání má ještì daleko do opravdového tenisu a když už nás to vìèné sbírání míèkù unaví, opouštíme kurt (samozøejmì ukáznìnì zametený) a celá parta se pøesouvá na Pardoubek. Plaveme, øádíme u odpoèívadla, hrajeme ping pong, karty, honíme se za míèem… Domù se taky zajedeme podívat. Každý ví, kdy se kde obìdvá a prázdný žaludek se sám pøipomene. Naveèer se ještì vracíme ke kurtùm. Nìkdy hrát, nìkdy jen pozorovat opravdové hráèe. Sedíme na lavièce, povídáme si a vùbec nevnímáme èas. V zahradní restauraci zazní hudba. Taneèní veèer zaèíná. Pro vìtšinu z nás je nejvyšší èas jet domù. Nasedáme na kola a rozjíždíme se k domovùm s vìdomím, že zítøek a pozítøí i další dny budou stejnì prima jako ten dnešní. Ahoj a zase zítra ráno v sedm. Dobrou.

20

Autor: Eduard Čeliš, foto: archiv volejbalového oddílu a Jaroslav Voves

Volejbalová parta v 70. letech

Ano, volejbal, jinak taky odbíjená má 75 let od svého zrodu. První kolébka pøiplula v roce 1932, pøed pìtasedmdesáti léty. O ní hovoøí sokolská kronika: „V roce 1930 v èlenstvu i dorostu pìstovány z her házená a podbíjená. O dva roky pozdìji - v roce 1932 házená a odbíjená. 14. srpna tohoto roku konán na letním cvièišti turnaj v odbíjené za úèasti 20 družstev. V roce 1933 se hraje 12 utkání a v pøíštím roce 19. Opìt se koná turnaj, na kterém startuje 14 mužstev. Nejvìtšího úspìchu docílil herní odbor odbíjené v roce 1935, kdy vítìzí v mistrovství okrsku i župy“. Základní šestku tvoøili Václav Špùr, Josef Špringr, Jan Weber, Ladislav Mašek a bratøi Jan a Adolf Vojtíškovi, kteøí jsou bráni jako zakladatelé bìlohradského volejbalu. Datem zrodu je poèítán dvaatøicátý rok minulého století. Pøišla okupace, válka, Jan a Adolf Vojtíškovi umírají za heydrichiády na popravišti. Volejbal se hraje rekreaènì u sokolovny, v zámecké zahradì, za láznìmi, v Prostøední Nové Vsi a tak rùznì, kde se dá a kde je parta. O druhé kolébce, o druhém zrodu odbíjené, volejbalu jsem si nechal vyprávìt od majitele nejzápadnìjšího hostince v Bìlohradì, od rozvážného a klidného ètyøiašedesátníka Jaroslava Lelka. On je tím mužem, který byl u obnovy místního sportu pod vysokou sítí. „V létì se po koupání na Pardoubku chodil hrát volejbal za láznì. To bylo v padesátých letech. O nìco pozdìji se po cvièení v sokolovnì vyrazilo na volejbal za láznì taky. Velkou zásluhu na vzkøíšení bìlohradského volejbalu mìl Bohuš Mencl, ten nás doslova ukecal, abychom s hraním zaèali. Nám se moc nechtìlo, vidìli jsme za tím spoustu práce. Jirku Rychteru a mì pozval do schùze výboru tìlovýchovné jednoty a tím to vlastnì zaèalo. Za fabriku Náøadí se pøidal Jarda Mudroch, který byl i prvním naším Jaroslav Lelek volejbalovým rozhodèím.

Bělohradské listy

1970 - zleva: kapitán Jirka Rychtera, Petr Skoøepa, Martin Šutka, Jarda Lelek, Pøemek Vajdl, Jarda Freund, Josef Podzimek a Standa Kunc.

Já zaèal s volejbalem na packém gymplu, kde fandil tomuhle sportu tìlocvikáø Cerman. V Nové Pace na gymplu zaèínali s volejbalem i další Bìlohraïáci - Vajdl, Œutka, Skoøepa, a Lhoák Karel Loner. Když jsme v roce 1970 museli rychle konèit s hraním za láznìmi, tak jsme našli azyl za základní školou a u nových bytovek. Tady na nás koukal z oken svého bytu Standa Kunc, tehdy výborný fotbalista, a zaèal s volejbalem, který umìl. Jak by ne, vždy ve Dvoøe hrál nahrávaèe excelentnímu smeèaøi, pozdìjšímu mistrovi svìta Josefu Šormovi…“ A víte, kdo z hráèù byl u druhého zrodu bìlohradského volejbalu? Jarda Lelek, Jirka Rychtera, Jarda Freund, Vláïa Záveský, Jirka Lejdar, Karel Loner, Jarda Mudroch, Franta Èeøovský, Václav Kunt, Láïa Vízner a Láïa Pech. O prázdninách nastupovali i „pøespolòáci“ Jarda Špùr a Zdenìk Dejl. Na koho jsme s hostinským Lelkem, døíve šéfem novopacké uèòovky, zapomnìli, tomu se moc a moc omlouváme. Jo a mùj nesmìlý pohled závìrem. Vždycky jsem obdivoval razantní smeèe Jardy Špùra, cit pro nahrávku i legraci pro diváky Ládi Záveského, výskoky Ivana Horáèka a Standy Kunce, volejbalovou profesionalitu pozdìjšího extraligového hráèe Slávie Praha MFF Martina Šutky a jeho bìlohradského „dvojèete“ Pøemka Vajdla. Ostatní mnì prominou. Ženy, dorostenci, žáci snad též. O nich nìkdy pøíštì.

Zblokovaný útok Ivana Horáèka

Bělohradské listy

Autor: Eduard Čeliš, foto: Pavel Janák

21

POØADATELÉ: OBÈANSKÉ SDRUŽENÍ PØI ZŠ A ZÁKLADNÍ ŠKOLA K. V. RAISE V LÁZNÍCH BÌLOHRADÌ VÝT̎EK ZE VSTUPNÉHO BYL VÌNOVÁN NA SBÍRKU POMOZTE DÌTEM. CENY VÌNOVALY: CONTINENTAL TEVES JIÈIN, ANENSKÉ SLATINNÉ LÁZNÌ, A. S., DEPRAG CZ, A. S.

Ve støedu se konalo sportovní odpoledne. Z mého hlediska to bylo dobré, protože se získávaly ceny. Ale ne zadarmo. Za rùzné úkoly a sporty. Maximální poèet bodù byl osm. Zaèínalo se štafetou prvních tøíd. Následovaly další tøídy. Potom bylo volno a hrály se hry a plnily se úkoly. Já jsem mìl 6 z 8 razítek. Je také velmi fajn, že se neradoval jen Bìlohrad, ale i postižené dìti, pro které se vybíraly peníze. Toto odpoledne bylo hezké, i poèasí se nám vydaøilo. Jakub Kareš V pondìlí o tìlocviku jsme ještì trénovali s paní uèitelkou Holubièkovou štafetu. Bála jsem se, že budeme poslední, ale pak jsem si øekla, že pøeci jenom nejde o vítìzství, že jde hlavnì o úèast. Nakonec jsme skonèili na druhém místì. Což byl hroznì dobrý výsledek, protože jsme bìželi ještì s pátou tøídou a ti nám dávali hroznì zabrat. Ale ke konci jsme je pøedhonili, a øekla bych, že jsme jim dali docela zabrat my. Diváci jako vstupné dávali tøeba peníze, to byl pøíspìvek pro nemocné dìti. Potom tam byly rùzné soutìže, do kterých jsme chodili ve dvojicích. Já jsem šla s jednou mojí velkou kamarádkou Hanièkou Steinerovou. Bylo to s ní prima. Nakonec jsme dostávali všelijaké ceny. Dostala jsem ètyøbarevnou propisku a zápisník. Pak jsme šli domù. Bylo to super a hlavnì jsme si to bezvadnì užili. Anièka Jirásková, 4. tøída Za školou se poøádal štafetový bìh. Nejdøíve bìhali žáci prvního stupnì a potom druhého. Pro každého tam bylo nìco. Malé dìti mohly soutìžit i s rodièi.Vìtší dìti si mohly zahrát vybíjenou, nohejbal a pøehazku. Také tam byl stánek s obèerstvením, ve kterém jsme si mohli nìco zakoupit. Odpoledne poøádalo OS spolu s naší školou. Konala se i sbírka pro nadaci Kuøe-Pomozte dìtem a každý mohl pøispìt. Mùj názor na to je, že to bylo moc hezké a ráda bych i nadále chtìla pomáhat. Myslím si , že kdo pøispìl, by zasloužil podìkování. Maja Kovaèièová, 5. B

22

Autor: Eduard Čeliš, foto: Jaroslav Voves

- Zuzana Růžičková

Broumovská rodaèka s datem narození jdoucím pìknì po sobì: 5. 6. 78. Po maturitì na støední zdravotnické škole v Brnì pracovala v dìtských domovech a domovech dùchodcù. K èeštinì a ke slohùm ji pøivedla uèitelka ze základní školy Anna Sedláèková. Mezi její oblíbené knížky patøí pøedevším detektivky Agáty Christie, díla Radka Johna a Senecy. Má pìtiletou Terezku, osmiletou Danušku a s Antonínem Rùžièkou i l8-ti mìsíèního Toníèka. Bìlohradského Tondu Rùžièku, který je o hezkou øádku let starší než ona, poznala Zuzana v Košálovì, kde bydlela se svým pøedešlým mužem, také zamìstnancem dráhy jako Tonda, pøímo v nádražní budovì. Vzali se letos 10. bøezna a na svatební hostinì u Sehnalù mìli plno ajznboòákù. V souèasnì dobì je Zuzana Rùžièková pracovnicí pojišovny Kooperativa Kapitol Chrudim. Její verše a fejetony objevil spisovatel Stanislav Rudolf. Zuzaniny verše „Pro Tebe, mùj vzdálený“ mùžete nalézt v Zrcadlovinách na webovém portálu Peprnet.

Snad témìø každý, kdo se pøestìhoval do Bìlohradu už v pokroèilejším vìku, má potøebu porovnávat lázeòské mìsto s místem, kde se narodil, vyrùstal a nebo trávil své bezstarostné dìtství. A takhle je to i u mì. Prvních dvacet let svého života jsem prožila v pohranièním mìsteèku, které je rozlohou malé, ale duchem velké. Žila jsem ve mìstì, kde staèilo øíct, že mùj dìdeèek byl ten a ten, babièka šila šaty té a té paní a nebo že maminka byla ta, která pracovala na úøadì, a už všichni vìdìli, kam mì zaøadit a kam patøím. Staèilo øíci ve škole sprosté slovo a mamince se to doneslo ještì døív, než jsem se stihla ze školy docourat domù. Myslím si, že v tomhle smìru jsou si všechna malá mìsta, nebo chcete-li velké vesnice, podobná. Vždycky jsem øíkala, že mi mé rodné mìsteèko bude chybìt. Mýlila jsem se. Jediné, co mi tu obèas chybí, je takové to opravdové námìstí s kašnou, morovým sloupem a vysokými stromy po obvodu. Mého manžela, který je rozený Bìlohraïák, dokáže dìsnì naštvat, když místo námìstí øeknu, že je to opuchlá ulice, a nebo místo Javorka prohlásím, že jdeme kolem potoka. On je na své rodné mìsteèko velice pyšný a já se mu nedivím.

cho, mùžete se položit do trávy a dívat se na mraky a zase poslouchat ticho. Ale na tuhle procházku potøebujete èas. Pokud vás èas tlaèí, tak stojí za to projít se Bažantnicí. Sice asi narazíte na pár lidí, ale to vám nepokazí pocit klidu. Kdo má to štìstí, že se na procházce mùže osvìžit z úst lva a nebo koukat na hladinu jezírka a doufat, že uvidí vodníka? Tahle procházka je zvl᚝ skvìlá s dìtmi, a když k tomu pøipojíte povídání o hrabìnce, se kterou do jezírka skoèil její splašený kùò, a nebo potajmu vhodíte kamínek na klidnou hladinu a budete dìtem tvrdit, že to byl vodník, tak vìøte, že z toho budou mít takový zážitek, že o tom budou mluvit a mluvit a mluvit. Myslím, že nemusím Bìlohraïákùm líèit, jaký je Bìlohrad, znají ho. Jen si myslím, že na to, co jim Bìlohrad mùže dát, obèas zapomínají, a to je škoda. A jaký je Bìlohrad pro mne? Prostì druhý domov, i když nemá Morový sloup veprostøed námìstí.

S tvým odchodem jakoby hasla všechna svìtla, Kvìtiny ztratily svoji vùni i krásu. Slunce ztratilo svùj jas. Zvony na vìži odpoèítávají pomalu èas, který dìlí nás.

Ve svém dìtství jsem èasto utíkala z mìsta do pøírody, do lesa, k øece, nebo jen k potùèku za domem. Jedinì tam jsem mìla klid, èas i chu pøemýšlet o vìcech, na které se nedá myslet bìhem bìžného, všedního dne.

Èas, to on je zlodìj,

Když pominu lázeòský komplex, který vlastnì dìlá Bìlohrad láznìmi, tak je Bìlohrad krásné místo k žití. Èlovìk se tu musí cítit bezpeènì a jako doma i kdyby nechtìl. Kolikrát Bìlohrad budí dojem, že se ho všechen ten zmatek a spìch netýká.

o doteky plné touhy a nìhy,

Není nic krásnìjšího, než pøi pocitu, že èlovìk potøebuje na chvilku zmizet z reality, sednout na kolo, nebo jen tak procházkou, a vydat se tøeba na Byšièka. Tam opravdu máte pocit, že se èas zastavil. Mùžete se posadit a poslouchat ti-

který okrádá nás, nás zamilované, bezhlavì a slepì zamilované. Okrádá nás o hluboké pohledy z oèí do oèí a o slova k tomu nezbytná. Potøebuji tì, chci s tebou dýchat, chci s tebou žít, smát se, plakat a snít. Chci s tebou Lítat v oblacích

Foto: Ladislav Stuchlík