Městečko Lážoplážo a Zlatá velryba Městečko, ve kterém žil pan Známka i pan Štětec a taky všichni ti, které pan Známka potkal v den svých narozenin na chodbě Úřadu pro změnu jména, se jmenovalo Lážoplážo. Zvláštní jméno, řeknete si, ale jakmile do městečka zavítáte, bude vám vše hned jasné. Všichni obyvatelé městečka se totiž občas chovají lážo plážo, tedy s ničím se příliš netrápí a na všechno mají dost času. Když před mnoha lety vyhlásila radnice hlasování o název městečka, obyvatelé se téměř jednohlasně shodli na názvu Lážoplážo, protože to dokonale vystihovalo jejich osobnost. Tedy až na paní Rokoko a pana Baroko, kteří si moc přáli, aby se jejich město jmenovalo Ozdůbka. „Ozdůbka?” Divili se ostatní a přišlo jim to takové moc nafoukané. A tak byl pan Baroko s paní Rokoko přehlasováni a městečko bylo pojmenováno Lážoplážo. Pan starosta měl městečko moc rád a těšilo ho, že může pracovat právě na radnici Lážopláža. Neustále byl zahloubán do Příručky starosty a 1 www.ctecitety.cz 2016
občas se stalo, že vás na ulici místo pozdravu zaskočilo jeho hlasité: „Excelentní! To je výdobytek moderní doby a přesně to v Lážoplážu potřebujeme!” Ani neodtrhl oči od knihy a už rychle běžel do své kanceláře na radnici, aby mohl rychle sepsat svůj plán na další zlepšovák pro Lážoplážo. Díky němu se už město pyšnilo největším bublifukem na světě, do jehož bublin si mohli obyvatelé nastoupit a nechat se odfouknout do práce. Pan Bublinka, který u bublifuku pracoval, už věděl, kdo v kolik hodin do práce odchází a mohl tak obyvatelům Lážopláža fouknout bublinu až před dům. Každý už potom znal svou bublinu a mával jí ještě od snídaně, když čekala venku před domem. Po cestě do práce mohli lidé z bubliny kontrolovat, jestli tašky na střeše domu stále drží a zda už jsou na stromech šišky. Pan starosta přinesl městu kromě největšího bublifuku na světě třeba i stroj na výrobu jezevčíků. A do každé výlohy obchodu posadil 2 www.ctecitety.cz 2016
Vědmochodku, která zákazníkům vykládala karty, ve kterých viděla, co si mají v obchodě koupit. A také zavedl školku pro obrazy, aby si mohly přes den, zatímco lidé jsou v práci a ve škole, pěkně hrát. Byla to tichá školka, protože obrazy nejvíce baví, když se mohou dívat jeden na druhý, ale o tom si řekneme více zase jindy. Jednoho dne objevil pan starosta v novinách článek o speciální soutěži, která byla určena jen pro města. Jedno jediné město mohlo vyhrát roční pobyt Zlaté velryby a co víc: Zlatá velryba vítěznému městu přinese 199 přání! To bylo něco pro našeho pana starostu. Hned běžel na poštu za panem Známkou poslat přihlášku. Jistě jste už slyšeli o zlaté rybce, která splní 3 přání každému, kdo ji zachrání. Zlatou rybku měl ale v době, kdy byla vyhlášena soutěž o Zlatou velrybu, doma skoro každý. To se stalo prý tak, že ten, kdo zlatou rybku zachránil jako poslední, si při prvním přání řekl o 1000 zlatých rybek. A rybka mu to splnila. Jako druhé přání chtěl dotyčný už 10 000 zlatých rybek. A rybka mu i druhé přání splnila. 3 www.ctecitety.cz 2016
A v tom posledním, třetím přání, už ten, kdo zlatou rybku zachránil jako poslední, vůbec netroškařil a rovnou si řekl o 100 000 zlatých rybek. A jelikož zlatá rybka musela splnit každé přání, na světě bylo najednou 111 000 plus jedna zlatá rybka. Dlouho se uvažovalo nad tím, co s tolika zlatými rybkami udělat. Nakonec byl zřízen fond Zlatých rybek a zlatá rybka se stala součástí každé domácnosti. Tím, že však bylo rybek tolik, ztratily z velké části svou kouzelnou moc a dokázaly plnit už je velmi jednoduchá přání. Tak třeba některé převzaly roli dálkového ovládání u televizoru. To potom stačilo rybce říct: „Rybko, přepni na pohádku,” a zlatá rybka zamávala ve vodě ocasní ploutví a v televizi se najednou objevila pohádka. Jiné rybky zase lidem plnily funkci uzlu na kapesníku. Když si totiž chcete něco zapamatovat, uděláte si uzel na kapesníku a vždy, když se na ten uzel podíváte, tak si vzpomenete, co jste nechtěli zapomenout. Místo kapesníku v kapse začali lidé všude nosit malé 4 www.ctecitety.cz 2016
akvárium se zlatou rybkou. Vždy, když se na rybku podívali, tak si například vzpomněli, že mají nakoupit, zavolat strejdovi nebo vyzvednout boty z opravny. A tak zlaté rybky přestaly být tím, čím bývaly dřív a nám je hned jasnější, proč se do soutěže o 199 přání od Zlaté velryby přihlásilo tolik měst. Když přišel ze soutěže dopis, že Lážoplážo bylo vybráno do užšího výběru, celé město se radovalo. Pan starosta nechal v celém městě vysadit kopretiny a když se na tu bílo-žlutou krásu díval z okna své kanceláře na radnici, vzpomněl si na něco, co ho vyděsilo. Rychle běžel ke svému stolu a ze šuplíku vytáhl dopis, který mu ze soutěže přišel. Malými písmenky bylo dole v dopise napsáno: Města, která neleží u moře, budou pro neschopnost zaopatřit Zlaté velrybě vhodné podmínky pro její pobyt, ze soutěže vyřazena.
A ještě menšími písmenky hned pod tím: Mořská kontrola přijede do Lážopláža tento pátek.
Starosta se zhrozil. Pátek! Dnes je čtvrtek, takže Mořská kontrola přijede už zítra! Co si jen počne? Moře přece nemají! Mají největší bublifuk na světě, jezevčíkomat, Vědmochodku v každé 5 www.ctecitety.cz 2016
výloze a školku pro obrazy, ale z moře nic, ani malou slanou loužičku. Starosta zalistoval ve své Příručce pro starosty, ale nic o moři v ní nepsali. Zasedl tedy do svého oblíbeného křesla a začal si sotva zřetelně povídat sám pro sebe, když najednou vykřikl: „Sůl, voda, sto fénů a modré barvivo na velikonoční vajíčka!” Rychle vyskočil z křesla a běžel kamsi na kraj města, kde bývalo slunečnicové pole. Druhý den přijela Mořská kontrola, kterou tvořily dvě paní v plavkách a potápěčských brýlích. Na nohách měly svítivě žluté neoprenové boty, které všichni obdivovali. Starosta je zavedl na místo, kde ještě včera bylo slunečnicové pole a celé město vydechlo úžasem. Před nimi se rozprostíralo to nejkrásnější moře, jaké kdy kdo viděl. Akorát tak teplé, akorát tak modré a s akorát tak vlnami, které se objevovaly i když zrovna nefoukal vítr. Několik lidí se zrovna v bublinách vracelo z práce a když z té výšky moře uviděli, užasli také. Byla to prý ta nejkrásnější mořská hladina. Dvě paní v plavkách z Mořské kontroly si na nos nasadily potápěčské brýle, protáhly si ruce a 6 www.ctecitety.cz 2016
nohy a šup, už pluly mezi pravidelnými vlnkami. Starosta se na ně díval bez mrknutí, a to i když je moře na chvilku spolklo jako malinu. Malá paní s velkými brýlemi a tichým hlasem z Úřadu pro změnu jména stála hned vedle starosty a pod paží držela kulaté akvárium se zlatou rybkou. Když se na rybku podívala, tak si hned vzpomněla, že slíbila vyzvednout obraz ze školky. A tak už neviděla, jak se ty dvě paní z moře za chvíli vynořily a šly směrem ke starostovi. Panu starostovi bušilo srdce jako zvon. Obě paní si před ním sundaly potápěčské brýle, které jim za tu chvilku stihly na obličejích zanechat obrysy. A potom se usmály. „Ještě nikdy jsme neviděly tak krásně modrou barvu moře! Má perfektní míru slanosti! A ty vlny! Rozhodně vás doporučíme! Ne, my vás rovnou prohlašujeme za vítěze! Zlatá velryba se v tomto moři bude mít jako ve zlaté klícce!” Aniž by řekly cokoliv jiného, šly zpátky na autobus. Za sebou nechávaly mokré stopy, které se zmenšovaly a zmenšovaly, až zmizely úplně. 7 www.ctecitety.cz 2016
Všichni se zaradovali a nadšeně se začali v moři koupat. A večer, když už byli všichni doma a moře osiřelo, pan starosta vypnul všech sto fénů, které foukaly ty krásné vlny. Hleděl na tu klidnou hladinu a představoval si, jak bude Zlatá velryba v Lážoplážu přešťastná. Ale o tom zase až příště.
KONEC
Otázky k diskuzi s dětmi po přečtení: 1. Děti, jaká 3 přání byste si nechaly splnit od zlaté rybky vy? 2. Jak dlouho si myslíte, že by vám vydrželo 199 přání od Zlaté velryby? 3. Co všechno pan Starosta potřeboval, aby v Lážoplážu vytvořil moře? 4. Jak se jmenovali jediní 2 obyvatelé, kteří nesouhlasili s názvem Lážoplážo? 5. Jaké květiny nechal starosta po celém městě vysadit? 6. Jak funguje největší bublifuk na světě? 7. Děti, přejmenovaly byste město, ve kterém žijete? Jaký název by se vám nejvíce líbil?
8 www.ctecitety.cz 2016
