MĚSÍČNÍK NÁRODNÍHO DIVADLA V BRNĚ ROČNÍK VI. PROSINEC 2005 CENA 10 KČ

MĚSÍČNÍK NÁRODNÍHO DIVADLA V BRNĚ

| ROČNÍK VI. | PROSINEC 2005 | CENA 10 KČ

PA R T N E Ř I N D B

M E D I Á L N Í PA R T N E Ř I N D B

aplaus

03

Na úvod Spokojenost diváka Stalo se. Mahenova činohra před více než rokem, bylo to na jaře 2004 asi v květnu, dostala e-mail. Pisatel v něm krátce popisuje, kterak chodí na předplatné do divadla a že se mu velice líbila inscenace Nebezpečné vztahy, že viděl a četl mnohá pochvalná hodnocení o tomhle nastudování, ale že s ním to bylo jinak. Cituji – já jsem vaše představení ocenil nejvíc, protože jsem jediný, kdo se v jeho důsledku „zohavil“. Tleskal jsem tak vydatně, že jsem si přivodil rozsáhlý krevní výron na ruce, který mi teprve po měsíci mizí. Konec citátu. Jako důkaz divadlo obdrželo fotografii postiženého, na níž je skutečně lidská ruka silně pohmožděná v oblasti zápěstí. Podlitina je sytě fialová a má rozsáhlejší charakter. Je krásné mít mezi svými příznivci a návštěvníky diváky, kteří bez ohledu na své zdraví dovedou ocenit práci herců. I když na tak pádném důkazu divadlo samozřejmě nebazíruje. O co bohatší bývá zážitek pro herce i pro diváka, když si jeviště a hlediště rozumějí a v závěru si pak tleskají navzájem. Na malou chvíli se tak diváci a herci propojí a je jim spolu dobře. Není to pravidlem a ani nemůže být, protože pak se již nejedná o spontánní ohlas, ale o něco očekávaného a ztrácí tak punc jedinečnosti dané chvíle a prožitku. Ale dost možná by bylo krásné, kdyby si tak uměl zatleskat i každý sám, v soukromí nejužším, jen jedinec sám sobě. Kdyby si řekl, a to se mi vážně povedlo, to jsem byl šikovný a to mám radost.A pak se pochválil a taky si zatleskal a nestyděl by se za to, že se směje na celé kolo a že je šťastný. Ale na druhou stranu by bylo fér, kdybychom se uměli i sami vypískat, když je potřeba. Možná bychom byli vyrovnanější a usměvavější. Přesně takový – vyrovnanější a usměvavější rok 2006 Vám přeje Šárka Motalová ■ P. S.: Panu J. P., který utrpěl díky Nebezpečným vztahům újmu na zdraví, za jeho spontánní projev moc děkujeme.

aplaus – měsíčník Národního divadla v Brně, Dvořákova 11, 657 70 Brno ředitel: Mgr. Zdeněk Prokeš tel.: 542 158 111, e-mail: [email protected] šéfredaktorka: Šárka Motalová korektura: Eva Strnadová sazba a tisk: B. Maleček, Slavkov u Brna, Point CZ, s. r. o., Údolní 6, Brno náklad: 3700 ks ročník VI., č. 12 MK ČR E 11077

Obsah 4 Zprávičky z divadla 6 Sněhová královna 9 Trialog 10 Hra o Janáčkovi 12 Arthur Rimbaud a Paul Verlaine v Úplném zatmění 14 Bajadéra se Stanislavem Fečem 15 Don Quijote z Petrohradu 16 Rozhovor se Soňou Červenou 18 Anketa k novému roku 19 Novoroční koncert 20 Vojna a mír jako součást oslav Bitvy u Slavkova 22 Střípky vzpomínek na Redutu 24 Výročí 26 Prosincový program NDB 29 Dárek 30 Lednový program NDB 33 Agentura Amneris a Silvestr

Obálka – foto z listopadové premiéry tanečně-činoherního dramatu Úplné zatmění. Martin Žák (Verlaine) a Jan Fousek (Rimbaud). Foto Luděk Svítil Foto protější strana – listopadová premiéra inscenace Mahenovy činohry Tisíc a jedna noc (Zahrada Šahrazád). Foto Jana Hallová

aplaus

04

Zprávičky Zuzana Ščerbová jako milenka prezidenta a Gerda Mladou herečku Zuzku Ščerbovou můžete v této sezoně vidět například v inscenacích Lásky George Washingtona, kde hraje prezidentovu milenku Silvii, ve hře Tisíc a jedna noc (Zahrada Šahrazád) a v prosinci v premiéře Sněhové královny, kde ztvární malou Gerdu (více informací o pohádce na str. 6). Z divadla si v říjnu „odskočila“ na jedno filmové natáčení. Režisér Martin Kotík připravuje filmovou komedii Všechno nejlepší s Viktorem Preissem a Janem Dolanským v hlavních rolích.

Zuzka Ščerbová (vpředu) s Terezou Grygarovou v Láskách G. Washingtona. Foto: Jana Hallová

Úloha Zuzky není velká a natáčení jí zabralo jeden den. „Hraju tam prostitutku. Jsme vlastně dvě. Já jsem měla být taková ta mladice, která má za úkol upoutat muže, a moje kolegyně hrála silnější, ale nesmírně šarmantní kolegyni v profesi. Obě dvě máme kromě náplně práce společné ještě jedno. Jedeme taxíkem a máme po šichtě,“ přibližuje Zuzka Ščerbová svou roli, v níž jsou hlavně jejími partnery taxikář, tedy Jan Dolanský, a nerudný zákazník Viktor Preiss. „Překvapilo mě, jak všichni okolo byli milí,“ vzpomíná na natáčení. „Režisér i štáb. Neustále se nás ptali, jest-

li jsme v pohodě. Všichni byli ohleduplní.“ Zatímco film Všechno nejlepší má přijít do kin na jaře 2006, Zuzanu Ščerbovou můžete v Mahenově divadle vidět již teď. Na Malé scéně v Láskách George Washingtona 3. a 13. prosince, na velkém jevišti jako Gerdu v pohádce Sněhová královna 16., 17., 19., 25. a 26. prosince a v inscenaci Tisíc a jedna noc 20. prosince. Silvestr společně s kolegy zpříjemní návštěvníkům divadla v menší komické roli Marceliny v Takové ženské na krku.

Kniha o Redutě Při příležitosti slavnostního otevření zrekonstruované Reduty na Zelném trhu v Brně vydává vydavatelství Bedřich Maleček – BM Typo za přispění Statutárního města Brna a IMOS Brno, a. s., publikaci s názvem Reduta Divadlo na Horním náměstí. Historická literatura význam Reduty definuje jako místo, hrající přední roli v kulturní historii Brna, Moravy, českých zemí a střední Evropy vůbec, a to od konce 17. století, napsal v úvodu ředitel NDB Zdeněk Prokeš. A tak se i kniha zabývá historií a současností této budovy i uměleckých osobností a profilací, které zde byly prosazovány. Jednotlivých kapitol se ujali odborníci a současné osobnosti města Brna: Milena Flodrová, Margita Havlíčková, Jan Trojan, Vojen Drlík, Josef Němec, Bořivoj Srba, Ivo Osolsobě, Marek Peška, Dana Zapletalová, Petr Valenta, Petr Kvíčala a Miroslav Melena. Z výčtu jmen je patrné, že publikace pojímá Redutu z širokého hlediska historie, teatrologie, muzikologie, architektury… A tak zde jsou články o historii budovy v 17. a 18. století, o tom, co Redutu naplňovalo – o opeře a operetě, o divadle v architektonickém obraze města, o archeologických nálezech v prostoru divadla na Zelném trhu a také o tom novém, o rekonstrukci divadla, o jeho výzdobě… atp. Kromě dobových kreseb a fotek publikace obsahuje i fotografie z rekonstrukce a vloženou část se snímky z interiéru nové budovy a ze slavnostního otevření. Kniha Reduta Divadlo na Horním náměstí je k dostání v Předprodeji NDB v Dvořákově ulici. Cena 249 Kč.

Mikulášské představení pro malé diváky I na děti myslí soubory Národního divadla v Brně. Přesně na Mikuláše, 6. 12., zve do Janáčkova divadla br-

aplaus

něnská opera hlavně děti. Pro ně připravila českou verzi operní pohádky s Ježibabou, Jeníčkem a Mařenkou – Perníková chaloupka. Jedná se o první uvedení této opery v českém jazyce. Doposud Janáčkova opera NDB toto dílo uváděla v původní německé verzi. A to není vše. Zatímco děti budou během první části představení sledovat napínavé putování Jeníčka a Mařenky, v zákulisí bude porota hodnotit obrázky malých diváků. Operní soubor totiž na tento večer vyhlašuje výtvarnou soutěž. „Každé dítě, které přijde na Mikuláše do Janáčkova divadla, může s sebou přinést obrázek, který se nějakým způsobem bude vázat k tématu Mikuláše,“ vysvětlila dramaturgyně Patricie Částková. „Obrázek musí být označený jménem dítěte a návštěvníci jej mohou odevzdat čertům či samotnému Mikuláši, kteří budou na děti v prostorách Janáčkova divadla čekat.“ Během prvního jednání porota vyhodnotí ty nejlepší a o přestávce ve foyeru divadla dojde k vyhlášení výsledků. „Jen bych požádala rodiče, aby sledovali pokyny organizátorů,“ doplnila dramaturgyně. Také do Mahenova divadla přijdou čerti. Protože nemohou být všude, Mahenku navštíví o den později, tedy 7. 12. V ten den na jeviště vystoupí Trepifajksl čili Mates a jeho druhové z inscenace Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert. A malé diváky přivítají i ve foyeru. Obě představení začínají v 18 hodin.

Balet chystá Sylvii Než se vyloupne nové nastudování nějaké inscenace v premiéru, musejí se sejít režisér a výtvarníci s odborníky technických profesí divadla, protože divadlo nejsou „jen“ herci, tanečníci, operní pěvci a režiséři. Tak

05

se sešli v zasedací místnosti NDB i realizátoři baletu Sylvie, který bude mít v Janáčkově divadle premiéru 13. ledna. Na snímku zprava je choreograf Bronislav Roznos a výtvarník scény a kostýmů Robert Schrag.

Foto: Jaroslav Peterka

Předprodej v divadle Reduta V současné době probíhá prodej vstupenek v divadle Reduta hodinu před představením, a to jen v případech, že není vyprodáno. Stejně tak je tomu u dalších dvou scén NDB, u Mahenova a Janáčkova divadla. Vedení NDB ale v Redutě počítá s rozšířeným prodejem. „Předprodej v budově na Zelném trhu bude otevřený od 10 do 14 a odpoledne od 18 do 21 hodin,“ uvedl ekonomický náměstek NDB Martin Gerych. Návštěvníci si tam budou moci zakoupit vstupenky nejen na představení v Redutě, ale také na jakékoliv jiné inscenace v rámci NDB. Zakoupení abonmá však bude nadále pouze v Předprodeji v Dvořákově ulici. K úpravě prodeje vstupenek v Redutě dojde po potřebných technicko-provozních úpravách.

aplaus

06

Mahenova činohra NDB Ledová pohádka v Mahenově divadle Tak poslyšte, začínáme! Byl jednou jeden zlý čaroděj. Ten vám byl tak zlý, inu, učiněný ďábel! Jednoho dne byl ve zvlášť dobré náladě. Podařilo se mu totiž zhotovit zrcadlo, které mělo tu vlastnost, že se v něm všechno dobré a krásné umenšilo, až skoro úplně zmizelo a všechno ničemné a špatné se v něm ještě zvětšilo… Není krásnějšího vysvětlení zla na Zemi než toto od Hanse Christiana Andersena. Onen Černokněžník s velkým Č, protože to skutečně podle autora Mistr byl, ve svém vynálezu všechno krásné, hezké a dobré zpitvořil a převrátil a tím se proslavil po celém světě. A když už mu svět nestačil, poslal své učedníky se zrcadlem až do nebes. Ale zrcadlo se údajně v mocných výškách tak strašlivě zachechtalo, až vyklouzlo průvodcům z rukou. Zřítilo se na zem a rozpadlo na biliony malých kousků. A ty kousky padaly lidem do očí a taky do srdcí a z lidí se stávaly člověčí rampouchy, psychicky zastydlé a necitelné a zlé. A jeden ten pidikousek se zasekl i malému chlapci jménem Kaj do srdíčka a příběh o Sněhové královně nabere dramatický spád. Prosinec v Mahenově divadle patří premiéře pohádky Hanse Christiana Andersena Sněhová královna. „Tento titul jsme nasadili pro děti a jejich rodiče,“ říká dramaturg inscenace Petr Štědroň. „Ale počítáme, že příběh osloví i velké diváky. Andersenovy pohádky svou bohatou imaginací totiž otevírají řadu otázek i pro dospělé.“ Pohádku podle dánského spisovatele zdramatizovala Dora Viceníková: „Klasický příběh Sněhové královny, putování Gerdy za kamarádem Kajem, je zachován. Pohádka je ale rozšířena o další Andersenovy pohádkové postavy. Například o Cínového vojáčka, které úvodní příběh obohatí.“ Při realizaci se sešel tým: režisérka Natálie Deáková, scéničtí výtvarníci Lukáš Kuchinka a Daniela Klimešová. „Sněhová královna je pohádka, která mě fascinuje od dětství – nejenom že spojuje klasicky pohádkový příběh boje dobra a zla, ale navíc má velice specifickou mystickou atmosféru, a tak v dětech (a nejenom v dětech!) vzbuzuje zvědavost a místy dokonce i strach,“ říká režisérka. „Chtěla bych zachovat obě roviny příběhu, aby vznikla barevná podívaná s happyendem, při-

tom však v dětech vzbudit pocit, že se jich alespoň z dáli dotklo tajemno.“

Sněhová královna políbila Kaje ještě jednou, a tu zapomněl na malou Gerdu i na babičku… „Již tě nepolíbím,“ řekla, „protože bych tě polibkem usmrtila.“ … A ona s ním letěla, letěla vysoko, vzhůru až k černému mraku. A vichřice hučela a burácela, jako by zpívala staré písně… „K pohádkám mám krásný vztah a provázely mě od dětství,“ přiznává výtvarnice kostýmů Daniela Klimešová. „Obzvláště jsem měla ráda Andersenovy pohádky, přestože jsou docela morbidní. Ale myslím si, že děti strašidelné příběhy přitahují.“ Daniela právě v rekvizitárně divadla vyráběla pestrou koláž z květů. „Ty kytičky jsou na klobouk pro Kouzelnici. Má na něm skoro všechny květy světa. Je trochu pracný, ale vždyť vlastně představuje Jaro… Kouzelnice je první postava, kterou Gerda při vstupu do pohádkové říše potká.“

…proud hnal loďku přímo k břehu. Gerda volala ještě hlasitěji, i vyšla z domku stará, velmi stará žena, která se opírala o berličku. Na hlavě měla široký klobouk proti slunci, pomalovaný překrásnými květinami… „Měla jsem ráda ty knížky,“ pokračuje mladá výtvarnice. „Nejraději tu s Trnkovými ilustracemi, přiznávám, že mě do určité míry výtvarně ovlivnily. Sněhová královna je v této sezoně mou druhou divadelní inscenací, která se k Andersenovi vztahuje. Ta první v pražském divadle Archa nebyla pohádková. Jmenuje se Understand a byla inspirována Andersenovým životem, jeho velice zvláštním osudem a tak trochu některými jeho zážitky. Na Sněhovou královnu jsem se moc těšila. Pohádka nabízí vždy velký prostor pro fantazii. Navíc režijně výtvarná koncepce tentokráte klade důraz na kostýmy více než na scénu, která bude jednoduchá až minimalistická. Ten holý prostor s pomocí světel umožní daleko lépe vyjádřit atmosféru například sněhové pláně i myšlenky, které Andersen v téhle pohádce ukryl. Kostýmy jsou nositeli barev, změny ročního období, nálady a významu každé z 15 postav.“

aplaus

07

…Mně připadá, že za námi někdo jde!“ poznamenala Gerda. „To jsou jenom sny!“ vysvětlovala krotká vrána.

Dům vína MAXIMVS Masarykova 25, Brno, tel: 542215977 e-mail: [email protected], www.maximvs.cz více informací na www.maximvs.cz

aplaus

08

Mahenova činohra NDB

Stěny zámku byly z poletujícího sněhu a okna a dveře z řezavého větru. Bylo tu více než sto sálů, všechny tak, jak je sníh navál. Největší se táhl na mnoho mil. Všechny jasně osvětlovala severní záře a všechny byly náramně velké, ale prázdné a ledově chladné a zářivé. Nikdy sem nepřišlo veselí … Nikdy se tu nekonaly hry se zástavami a vyplácením, ba nebyly tu ani kávové dýchánky… Prázdno a zima bylo ve velkých sálech Sněhové královny. V brněnském zpracování Sněhové královny hraje devět herců. Tři ústřední postavy zůstávají po celou dobu samy sebou – Sněhová královna, tedy Eva Novotná, Gerda neboli Zuzana Ščerbová a Kaj Petr Rakušan. V dalších rolích se představí Václav Vašák jako Sob, Petr Bláha coby Havran, Eva Matalová vystřídá role Babičky, Kouzelnice a Baby Stachany, Dana Pešková ztvární Vránu, Laponku. Krále, postavu Andersena, Loupežníka Peku zahraje Martin Sláma a Josef Koller se představí jako Princ, Cínový vojáček a Loupežník Juka.

„Pohádky jsem měla a mám pořád ráda,“ vyznává se režisérka Natálie Deáková. „Nutí děti zapojit svou fantazii, vizuální představivost a tím taky nepřímo podporují jejich tvořivost. Sama inklinuji k tajuplnějším pohádkám typu Sněhová královna, moje ještě pořád obzvlášť oblíbená je zfilmovaná Perinbaba nebo Čarodějův učeň.“ Sněhovou královnu uvádí Mahenova činohra v adventním a vánočním čase, který bývá tajemný a plný očekávání a nadějí. „Pohádky k Vánocům neodmyslitelně patří, právě proto, že je to jakýsi čas kouzel a zázraků,“ míní Natálie Deáková. „Když už nebereme v potaz původní smysl Vánoc, tedy zázrak narození ‚Spasitele‘, tak minimálně proto, že se z nějakého ‚zázračného‘ důvodu snažíme být k sobě hodnější, obdarovávat se, a taky občas nasněží a my podlehneme iluzi, že je celý svět najednou krásně celistvý… Ano, v tuto dobu vyhledáváme kouzlo pohádek nejspíš i záměrně…“ Premiéra Sněhové královny se uskuteční v Mahenově divadle 16. prosince. Další představení v tomto měsíci budou 17., 19., 25. a 26. návrhy kostýmů Daniela Klimešová úryvky z knihy Andersen – Pohádky Praha 1967

aplaus

09

Spojníkem přehlídky Trialog 2006 je německá dramatika Do čtrnáctého ročníku vstupuje v letošní sezoně divadelní přehlídka národních divadel Trialog. Během uplynulých třinácti let zhlédli diváci v rámci festivalu řadu výjimečných představení a hereckých kreací, vždy nejzajímavější inscenace z repertoáru prestižních divadelních domů. Letošní ročník Trialog 2006 uvede inscenace všech národních divadel bývalého Československa a navíc další mimořádné divadelní počiny vybraných činoherních domů. V Brně se od 3. do 8. února sejdou inscenace, jejichž spojníkem je německojazyčná dramatika. „Není to nahodilá volba,“ upozorňuje dramaturgyně Mahenovy činohry NDB Dora Viceníková, která festival pořádá, „nejvíce oceňované události uplynulé divadelní sezony totiž pocházejí právě z okruhu německy psané dramatiky. Všechny inscenace přehlídky vzbudily nebývalý zájem kritiky, některé z nich dokonce získaly nejvyšší divadelní ocenění – Cenu Alfréda Radoka, Cenu Thálie, Dosky.“ Skladba festivalu tak dá brněnským divákům možnost seznámit se s událostmi českého a slovenského divadla. Dramaturgie do přehlídky zařadila současnou hru německého autora, ověřené tituly dramatu dvacátého století a také klasiku. „Zdánlivě mimo linii německojazyčného divadla stojí mimořádná inscenace Tiso bratislavského divadla Aréna,“ říká dramaturg Mahenovy činohry Petr Štědroň. „Svým tématem však souvisí s nejhorší kapitolou německých dějin. Dalším hostem, který také nepatří mezi národní divadla, ale který je svým dlouholetým směřováním pro dramaturgii přehlídky tohoto druhu neopomenutelný, je pražské Divadlo Komedie s inscenací U cíle.“ Trialog 2006 se bude konat nejen v Mahenově divadle, ale využije také komorní jeviště nově otevřené scény NDB Reduty na Zelném trhu. „Všechny

inscenace kromě výrazného dramaturgického vstupu mají ještě jeden rys. Jsou ukázkou skvělých životních hereckých výkonů například Daniely Kolářové, Mariána Labudy, Václava Neužila či Jana Hájka,“ upozorňuje Štědroň.

Z nabídky Trialogu 2006 vybíráme: Dea Loherová ADAM GEIST Mahenova činohra NDB 3. 2. 2006 v Mahenově divadle Rastislav Ballek TISO Divadlo Aréna, Bratislava 4. 2. v Mahenově divadle Thomas Bernhard U CÍLE Divadlo Komedie, Praha 5. 2. v Redutě Thomas Bernhard IGNORANT A ŠÍLENEC Slovenské národní divadlo 6. 2. v Mahenově divadle Friedrich Schiller ÚKLADY A LÁSKA Národní divadlo 7. 2. v Mahenově divadle George Tabori MEIN KAMPF Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava 8. 2. v Mahenově divadle

aplaus

10

Mahenova činohra NDB Spor o Janáčka podle Ludvíka Kundery

1

Jsou dva. Dramatik a dramaturg. A mají spor. Nevelký, ale úporný. Dá se vůbec napsat hra o Janáčkovi? Na tomto sporu je založena dramatizace Ludvíka Kundery s názvem Hra o Janáčkovi, kterou v těchto dnech připravuje Mahenova činohra. Na pozadí sporu vystupují střípky ze života geniálního skladatele. „Nejedná se o chronologicky pojatý životopis, ale o nastínění některých úseků ze života geniálního skladatele, který zároveň byl i člověkem. Hra chce načrtnout Janáčka v jeho celkové podobě,“ říká dramaturgyně inscenace Dora Viceníková. Text napsal Ludvík Kundera jako blíže neurčený, k jakým účelům má být použit. Doposud byla hra realizována prostřednictvím brněnského rozhlasu. Teprve nyní se dostává na jeviště. Mahenova činohra Hru o Janáčkovi uvede v premiéře 2. prosince v Redutě. První setkání všech, kteří se na hře podílejí, se uskutečnilo v Janáčkově „domečku“, kde skladatel nějaký čas žil, na rohu Kounicovy a Smetanovy ulice v Brně. Realizátorský tým se zde sešel s odborníkem na Leoše

2

4

3

5

aplaus

11

Janáčka profesorem Milošem Štědroněm (foto str. 10). Druhé setkání (foto str. 11) se konalo již ve zkušebně Mahenovy činohry. Na první čtenou zkoušku přišel i autor textu Ludvík Kundera (foto 11).

6

Hru o Janáčkovi režíruje Radovan Lipus. Scénu vytvořil a za přítomnosti autora představil Milan Čech (foto 9). Kostýmy navrhla Sylva Hanáková. Obsazení: Leoš Janáček – Zdeněk Dvořák (foto 3, 10), jeho manželka a jiné role – Ivana Valešová (foto 7), Olga, jejich dcera, a jiné role – Kateřina Holánová, Dramaturg – David Kaloč, Dramatik – Bedřich Výtisk (foto 8 vpravo), Mařa a jiné role – Monika Dudková, Herci a jiné role – Vladimír Krátký, Jaroslav Kuneš (foto 8) a Ondřej Mikulášek (foto 7).

7

10

8

11

Reprízy Hry o Janáčkovi se uskuteční 3. a 15. prosince. ota ■ Foto: Jana Hallová

9

aplaus

12

Balet NDB Arthur Rimbaud a Paul Verlaine v Úplném zatmění na námět Ch. Hamptona Noc v červnu. Šestnáct let. Jak nebezpečný věk! Jak ze šampaňského ti stoupá pěna v hlavě,

člověk je poblouzněn a cítí polibek jak malé zvířátko, jež leze po rtech hravě.

Jste zamilováni až do srpna. Těch hrůz! Jste zamilováni. Váš sonet je jí k smíchu. Přátelé smějí se, prý máte špatný vkus. – Až jednou v dopise vám vrazí k srdci dýku.

V ten den se vracíte zas k lustrům jako květ, zas rádi pijete pivo a limonádu… Jaký je člověk bloud, když je mu šestnáct let a lípy zaplaví svou vůní promenádu. Arthur Rimbaud

aplaus

13

Co jsem se naplakal za srdcervoucích jiter, Nic neobešlo se teď pro mě bez hoře. Jsem láskou rozladěn jak struny starých citer. Oh, kéž mi praskne kýl! Kéž sletím do moře! Arthur Rimbaud Vzpomínám na naše první léto, jaké to bylo štěstí, v životě jsem nebyl šťastnější. Není mrtvý, je uvězněn živý ve mně… šlapu za ním po příkrém zoraném poli. Sedím v potemnělém pokoji a povídám si s ním. Pozoruji ho, jak spí. Vždycky jsme byli šťastni. Vždycky. Vím to. Paul Verlaine Původní inscenace tanečně-činoherního dramatu Národního divadla v Brně měla premiéru 11. listopadu 2005. Na motivy Ch. Hamptona napsal, zrežíroval a choreografoval Libor Vaculík. V hlavních rolích Rimbauda a Verlaina: Jan Fousek a Martin Žák (balet), Aleš Slanina a Martin Sláma (herci). Mathilda Verlainová – Hana Litterová.

Text – úryvky ze hry Foto: Luděk Svítil

aplaus

14

Balet NDB Bajadéra s novým obsazením Baletní soubor NDB uvede po zhruba deseti měsících romantický balet Bajadéra. Česká premiéra se uskutečnila právě v NDB v Janáčkově divadle 11. dubna 2003. „Původní premiéra Bajadéry se konala v únoru roku 1877 v Petrohradě a od svého vzniku prakticky neopustila baletní jeviště,“ uvedl umělecký šéf baletu Karel Littera. „Do osmdesátých let dvacátého století se hrála výhradně na území Ruska, respektive Sovětského svazu. Na Západě ji poprvé uvedl American Ballet Theater v redakci Natálie Makarovové v roce 1980, později londýnský The Royal Ballet s toutéž inscenátorkou, a to v roce 1989, následovala pařížská Opera s verzí Rudolfa Nurejeva a další uvedení – Pretoria, Mnichov…“ V současné době (listopad) probíhají zkoušky s novým obsazením hlavních rolí. Chrámovou tanečnici Nikii v prosinci zatančí Andrea Smejkalová. Její sokyni, dceru Mahárádži Gamzatti, Helena Hoskovcová a v roli Velkého bráhmína se představí Michal Pimek. Hlavní muž-

skou postavu Solora, lovce a válečníka, ztvární Stanislav Fečo, od letošní sezony sólista brněnského baletu. Stanislav Fečo vystudoval Taneční konzervatoř Praha, jako stážista mimo jiné působil v Akademii tance v Kolíně nad Rýnem a v petrohradském Kirov Ballet. V letech 1998 až 2001 byl prvním sólistou baletu Národního divadla v Praze. Za své umění získal mnoho cen, například v roce 1999 Phillip Morris Ballet Flower Award za rok 1998 pro nejlepšího baletního umělce v ČR, v roce 2000 mu americká nadace Puškinova odkazu udělila Pushkin Legacy Ballet Award za skvělé ztvárnění role Oněgina ve sejnojmenném baletu Vasilije Medveděva. V Národním divadle v Brně nastudoval v minulé sezoně roli Konráda ve výpravném baletu Korzár, který měl v Janáčkově divadle českou premiéru v dubnu. Bajadéru NDB uvede 14. prosince od 19 hodin a 19. ledna. ota ■

Chrámová tanečnice Nikia (Jana Přibylová) a Solor (Michal Štípa) – foto z premiérového představení.

Foto: Luděk Svítil

aplaus

15

Z Petrohradu přijel Don Quijote

S inscenací Don Quijote zavítalo v říjnu do Janáčkova divadla Divadlo opery a baletu Rimského-Korsakova z Petrohradu. V celé České republice se uskutečnila pouze dvě tato představení: v Praze v Národním divadle a následně v Národním divadle v Brně. Diváci brněnského Janáčkova divadla pak jako jediní v ČR mohli zhlédnout ještě jedno představení petrohradského baletu. Mimořádně u příležitosti Státního svátku ČR zde Petrohradští uvedli jednoaktový balet Carmen (Georges Bizet / Rodion Ščedrin) a poslední dějství baletu Spící krasavice (Petr Iljič Čajkovskij) s názvem Aurořina svatba. Obě představení se konala v rámci projektu Ruská kultura v ČR, za podpory společností TVEL Corporation a ALTA. Hlavním producentem projektu je společnost SNIP & CO. ota ■ Fota: SNIP & CO

aplaus

16

Janáčkova opera NDB Soňa Červená: V Brně jsem se vypracovala do nejkrásnějších rolí Operní a komorní pěvkyně Soňa Červená je šarmantní a elegantní. Není slušné u dámy prozrazovat věk, ale vzhledem k její vitalitě odpovídající lidem o nějaké desetiletí mladším si to dovolím. Letos v září oslavila osmdesátku. „Auto řídím sama, ale raději se nechávám vozit,“ říká. Bydlí střídavě v Hamburku a v milované Praze, kde se narodila. Třetí domov má v jižní Francii, jezdívá tam „v létě, o Vánocích a někdy mezi tím“, pokaždé zhruba na měsíc. Soňa Červená vytvořila 113 rolí na operních jevištích doma i ve světě. V pražském Národním divadle vystoupila poprvé až v roce 2002 a ještě o dva roky později nastudovala v hradeckém Klicperově divadle titulní roli v Dürrenmattově hře Návštěva staré dámy. Letos na jaře zpívala v Sydney. V neděli 6. listopadu besedovala v salonku divadla Reduta se svými příznivci, kterých má v Brně mnoho. „Už dlouho jsem nedělala takovou besedu, protože se toho straním, strašně nerada sama o sobě mluvím a nerada se beru vážně,“ řekla s úsměvem Aplausu. Nicméně před besedou jsme si povídali o věcech spíše vážných.

to kabaret. A když odešli hoši do Prahy na vysoké školy, stal se v Praze jejich kabaret velmi slavným a po několik let byl prvním literárním, protože předtím to byly šantány a takové kabarety podpásové úrovně. S otcem spolupracovali lidé jako E. A. Longen, Eduard Bass, Hanuš Jelínek, herci z Národního Eduard Kohout, paní Kronbauerová, Jiřina Šejbalová, byla to úžasná umělecká společnost. A se zánikem Červené sedmy ve dvaadvacátém roce, to jsem už byla skoro narozená, začínala spousta jiných věcí. Voskovec s Werichem a E. F. Burian nikdy nepopírali, že vycházeli z Červené sedmy. Tam jsou jejich kořeny.

> Milovníci brněnského divadla a vaši příznivci vědí, že jste v brněnské opeře působila v letech 1952 až 1958. Na co z této doby ráda vzpomínáte? V Brně jsem začínala jako malá operní zpěvačka a vypracovala se za těch sedm let do nejkrásnějších rolí. Nejdřív to bylo takové kumštýřsky hubené období, protože mně nedůvěřovali, ale potom jsem vedení divadla přesvědčila a zpívala jsem Carmen i Oktaviána v Růžovém kavalírovi. Byla jsem tady vlastně dost šťastná (smích), úžasně se mě ujal báječný člověk, dirigent Břetislav Bakala, který mně umožnil koncertovat i nazpívat mnoho krásných věcí do rozhlasu. Pomohl mně také pan profesor Bohumír Štědroň.

> Jak jste se na začátku 60. let dostala do západní části Berlína? Bylo to dobrodružné? Byl to vyloženě útěk. Ve východním Berlíně jsem strávila dva roky ve Státní opeře, zpívala jsem nádherné role, dokonce jsem získala titul Kammersängerin, komorní pěvkyně (bylo to v roce 1961, podruhé získala tento titul v roce 1987 ve Frankfurtu nad Mohanem – pozn. red.). Když stavěli berlínskou zeď, věděla jsem, že je konec s přecházením do západního Berlína. Běžně jsem tam chodívala do divadel, bylo to nádherné. Hned po dokončení zdi mě zavolala zpátky do Prahy agentura, která nade mnou vládla – dávala nebo nedávala víza a pasy a výjezdní doložky. Věděla jsem, že kdybych se vrátila do Prahy, už by mě nikam nepustili. Rozhodla jsem se, že odejdu. Tehdy ještě zbyl v Berlíně jediný volný hraniční průchod pro cizince a já jako Češka jsem tudy mohla procházet. Myslela jsem, že ještě projedu autem. Jenže jednoho krásného dne mně volala kole-

> Jaké máte vzpomínky na svého otce, zakladatele kabaretu Červená sedma Jiřího Červeného? Otec byl Hradečák, vystudoval v Hradci Králové také gymnázium a založil tam se šesti dalšími studenty ten-

> Jaký byl váš první hudební zážitek? Po zániku kabaretu k nám chodili písničkáři domů. Zpívali a recitovali a já jako malé děcko jsem seděla pod piánem, poslouchala. Všechny písničky jsem uměla nazpaměť, ačkoli jsem jim ještě nerozuměla, nechápala jsem filozofické nebo pikantní pointy. Vzpomínám, že tatínek jen seděl u piána, komponoval a zpíval. Učil mě vlastně lásce k hudbě a ke slovu.

aplaus

17

gyně a řekla, padla klec, poslední průchod uzavřen. Takže jsem vzala auto, kabelku a pejska, nic jiného. S naloženým kufrem by mě už určitě nepustili. Na přechodu byl zmatek, prý musím přinést povolení svého velvyslanectví, aby mě mohli pustit. Já jsem vojákům řekla: Večer mám koncert v Lipsku a teď musím do západního Berlína s autem do opravy, už zase zlobí spojka. Uprosila jsem je, voják mně řekl: Pustíme vás, jeďte, ale dneska je to naposled. A bylo to naposled! Všecko jsem musela nechat ve východním sektoru Berlína. V Praze jsem tehdy měla byt, ale já na věcech nelpím.

tém roce jsem tam dohrávala v jedné inscenaci a pak jsem se po letech poprvé vrátila do vlasti.

> Čtenáři vaší vzpomínkové knihy nazvané Stýskání zakázáno vědí, co jste prožívala. Pro ty, kteří nečetli, se ptám: Stýskalo se vám? Zakázala jsem si stýskání. Protože jsem v cizině později potkala tolik českých a jiných emigrantů, kteří na stýskání zašli. Řekla jsem ne, když už mně všechno vzali, moji duši nedostanou.

> Co říkáte na obnovenou Redutu? Je to nádherné divadlo, opravdu krásně udělané. Moc se mně líbí. Tady v malém sále, kde budu za chvíli besedovat s lidmi a zpívat s doprovodem klavíru, není příliš skvělá akustika, ale vím, že to není prostor určený k takovým věcem. Na novém jevišti je určitě akustika dobrá.

> Účinkovala jste ve své kariéře v nějakém jiném muzikálu kromě Divotvorného hrnce? První tři roky jsem byla angažovaná nejdříve u Voskovce a Wericha a potom v Karlínském divadle, tam jsme hráli Nebe na zemi, mým partnerem byl Vlasta Burian. V dalším muzikálu Plukovník chce spát, nebo jak se to jmenovalo, jsem hrála s Oldřichem Novým. S těmito lidmi jsem se tedy potkala na jevišti a potom jsem uhnula k opeře do Brna. V opeře jsem potom zpívala mnoho desetiletí (do roku 1989 – pozn. red.), a když jsem přestala, pozvalo mě velké činoherní divadlo Thalia v Hamburku k hostování v jednom muzikálu a zůstala jsem tam deset let. Dělali jsme tam muzikály s hudbou Lou Reeda a dalších autorů. Jezdili jsme s tím po celém světě. Dnes už v tomto divadle neúčinkuji. Ještě v devadesá-

> Jak a kde prožijete Vánoce? Ve svém třetím domově v jižní Francii. Těším se na svoji kočičku. tr ■ Foto: ota

> Co říkáte na současný muzikálový boom? Nesleduji, nemám čas. V Praze zajdu skoro denně do činohry nebo do opery, ale na muzikály ne. Jen v Městském divadle Brno jsem viděla Nanu, přijela jsem se podívat už kvůli autorům, panu Uhdemu a panu Štědroňovi. Nana je výborně inscenovaná i zahraná. Ale jinak nemám o muzikálu přehled. Nemám bohužel čas ani na ostatní brněnská divadla včetně Národního, protože Brno je pro mě trochu z ruky.

aplaus

18

NDB Čas adventu a Vánoc, co se tak trochu poohlédnout? O posledním měsíci v roce se říká, že je určený pro bilancování uplynulých jedenácti měsíců. Snad že je den krátký a co s dlouhými večery… Ovšem to tak mohlo platit v dobách našich předků. Ony naše prababičky a pradědové neměli ve své době takové vyžití, jaké nabízí současnost.Večer doma v teple u lampy pak měli spoustu času rozebírat co a jak. Samozřejmě že tenhle názor je hodně nadlehčený. Kdo ví, jak se jim žilo? Současnost známe důvěrně. I její klady a zápory. Jak to tedy vypadá s bilancováním na konci roku dnes? Zeptali jsme se některých kolegů z Národního divadla v Brně: > Bilancujete na konci roku? > Máte pocit, že bilancování nejen na konci roku, ale kdykoliv, má nějaký význam? Jakub Korčák, umělecký šéf Mahenovy činohry: add 1. V čase adventním se vždy ohlížím zpět a kladu si otázky po smyslu svého konání i naplňování životního údělu. add 2. „Bilancování“ je pro mě přirozeným projevem vůle ke smyslu a starosti o duši. Zuzana Slavíková, členka činoherního souboru: add 1. Ne. Dávno nebilancuju. Kdysi v mladším věku jsem si říkala co a jak, a dokonce jsem si dávala i závazky do budoucna. Ale zjistila jsem, že to nemá cenu. Stejně závazek nedodržím (smích). add 2. Pro lidi, kteří mají pevnou vůli, bilancování asi význam má. Ale pro nás, kteří si můžeme slibovat, co chceme, třeba že nebudeme kouřit a stejně pořád žádné pozitivní výsledky nemáme, je to k ničemu. Jen se zbytečně stresujeme. Tak já si teď říkám, nejdříve něco udělej a pak z toho měj radost. Jan Grygar, člen činoherního souboru: add 1. Já nebilancuju. Pro mě to nemá smysl, spíš se dívám dopředu, do budoucna. add 2. I když na druhou stranu musím říct, že je dobré si uvědomit to, co se povedlo, a nakonec si vzpomenout i na to, co ne.

Petr Halberstadt, člen činoherního souboru: add 1. Ne, nebilancuji, Silvestra nijak zvlášť neprožívám, a když, tak určitě ne k tomu, abych bilancoval. add 2. Nevím, jestli bych to nazval bilancováním, ale jisté pozastavení a ponoření se do sebe je jistě přínosné pro duševní růst každého člověka. Jana Přibylová, primabalerina baletu: add 1. Já ani ne. Spíš si tak povzpomínám, co se stalo, co bylo hezké, ale programově nebilancuji. A už vůbec si nedávám žádná předsevzetí, protože jsem v životě zjistila, že stejně je nakonec všechno jinak. add 2. Určitý způsob bilancování, si myslím, význam má. Aby člověk věděl, co udělal, jak žije. Richard Kročil, sólista baletu: add 1. Nikdy na konci roku nebilancuji. Je tma, sluníčka je málo a možná i taková bilancování vedou lidi k depresím, které prý hojně toto období provázejí. Pro mě osobně rok končí létem, podzim přináší nostalgii a zimu beru jako zvířátka. Nejlepší je přečkat ji někde v teple. add 2. Ne přímo bilancování, ale ohlédnutí zpět kdykoliv během života asi smysl má. Já takto přemýšlím vždycky, když mám za sebou nějaké delší negativní či pozitivní období a „hledám“, co dál. Zuzana Ščerbová, členka činoherního souboru: add 1. Já bilancuji vždycky spíše než na konci roku po konci divadelní sezony. Ale jinak po každém představení a hlavně po každé premiéře.A taky bilancuju po každé zkoušce.To rozebírám co a jak. Pro mě má největší význam „bilancování“ po každé zkoušce, protože se to vztahuje ke konkrétní práci. add 2. Určitě, na základě přemýšlení může člověk zjistit, co udělal špatně, a změnit to k lepšímu, anebo co udělal dobře

aplaus

a v tom pokračovat. Určitá nejistota je záruka věčného hledání, a to je pro divadlo důležité. Zdeněk Prokeš, ředitel NDB: add 1. Konec roku pro mě obvykle nebývá nějakým obdobím bilancování. Divadelní život probíhá v sezonách a přelom kalendářního roku není nějakým mezníkem v divadelní práci. V divadlech se pohybuju delší čas a bilancování přichází po určité pracovní či životní etapě, a myslím si, že v té etapě ředitelské je ještě na nějaké bilancování čas.

19

add 2. Určitě bilancování smysl má, protože člověk se musí ohlížet za tím, jak život naplňuje v pracovní i osobní rovině, a z toho pro něj vyplývají další úkoly do budoucna. A nakonec něco, co možná některé z nás uklidní: „Člověk naštěstí dokáže snést jen určitý stupeň neštěstí, všechno, co ho převýší, ho zničí, nebo nechá lhostejným.“ Johann Wolfgang Goethe Všem našim čtenářům přejeme na první pohled obyčejné, ale v životě skutečně důležité:

hodně zdraví, lásky a štěstí… po celý rok 2006!

Moravské trio zve na Novoroční benefiční koncert s přípitkem, jehož část výtěžku věnuje ve prospěch Kliniky funkční diagnostiky a rehabilitace Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Na koncertě trio uvede se svými hosty, sopranistkami Martinou Králíkovou a Magdou Vítkovou a s tenorem Richardem Samkem, úpravy známých klasických a operních děl J. Brahmse, J. Strausse, F. Lehára a dalších. Benefiční koncert se koná 1. 1. 2006 od 17 hod. v Besedním domě. Více informací: www.globart.cz Předprodej vstupenek: KIC, Běhounská 17, tel. 542 210 863 a SFB, Besední ulice, tel. 542 211 463.

2 pf

006

www.GLOBART.cz

uvádí

NOVOROÇNÍ BENEFIÇNÍ KONCERT FAKULTNÍ NEMOCNICE U SV. ANNY V BRNĚ

se slavnostním pþípitkem do nového roku 2006

MORAVSKÉ KLAVÍRNÍ TRIO

a hosté Martina Králíková (soprán), Magda Vitková (soprán), Richard Samek (tenor) na programu: J. BRAHMS, B. SMETANA, F. LEHÁR, J. STRAUSS a další ... ve foyer Besedního domu bude uvedena výstava z dêl výtvarnice Jitky Tláskalové

1. 1. 2006 v 17.00 h BESEDNÍ DÛM l

Koncert se koná jako benefiçní ve spolupráci s Fakultní nemocnicí u sv. Anny v Brnê pod záštitou jejího þeditele MUDr. Romana Krause, MBA. Çást výtêžku z koncertu bude vênována Klinice funkçní diagnostiky a rehabilitace Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brnê. generální partner

pþedprodej vstupenek: KIC, Bêhounská 17, tel. 542 210 863 SFB, Besední ulice, tel.: 542 211 463, 13–18 h

aplaus

20

Janáčkova opera NDB Opera Vojna a mír doprovází vzpomínky 200. výročí Bitvy u Slavkova

Proklamace Napoleona I. po bitvě, 3. prosince 1805. Vojáci! Jsem s vámi spokojen. Splnili jste toho dne u Slavkova, co jsem očekával od vaší neohroženosti. Ověnčili jste své prapory nesmrtelnou slávou. Stotisícová armáda vedená ruským a rakouským císařem byla v necelých čtyřech hodinách rozbita nebo rozmetána. Co uniklo vašim zbraním, utonulo v jezerech. Čtyřicet praporů, standarty ruské císařské gardy, 120 děl, dvacet generálů a přes 30 tisíc zajatců – to je výsledek toho přeslavného dne. Vychvalovaná ruská pěchota nedokázala přes svou početní převahu odolat vašemu úderu a vy už se nemusíte obávat žádného soupeře. Třetí koalice byla během dvou měsíců poražena a zničena. Mír už není daleko. Ale, jak jsem slíbil svému národu, než jsem překročil Rýn, uzavřu jen takový mír, který mi poskytne záruku a našim spojencům zabezpečí náhradu. (zdroj www.austerlitz2005.com)

Před dvěma sty lety takto hodnotil velký Napoleon situaci po Bitvě u Slavkova, která se konala 2. prosince. Po boji zůstaly tisíce a tisíce mrtvých a tisíce zraněných. Napoleon táhl dál. Bitva u Slavkova se zařadila k nejkrvavějším střetnutím Napoleona a držela si své prvenství až do bitvy u Borodina. V roce 1812 vtrhl Napoleon do Ruska, jeho vojenské tažení se ale proměnilo v katastrofu. Román Lva Nikolajeviče Tolstého Vojna a mír se mimo jiné dotýká Borodina a tažení Napoleona v Rusku. Toto dílo oslovilo v další velké válce, a sice druhé světové, skladatele Sergeje Prokofjeva. „Jeho původní záměr soustředit se na milostný příběh Nataši Rostovové doznal změnu v roce 1941, kdy Hitler napadl Sovětský svaz. Z obsáhlého románu skladatel nakonec akcentoval dva dějové plány: příběh Nataši a samotné válečné události, což tvoří zajímavý dějový kontrapunkt, kde se vroucně lyrická místa prolínají s vypjatou dramatičností,“ uvedla dramaturgyně Janáčkovy

aplaus

opery NDB Patricie Částková. „Po třiceti letech se Vojna a mír vrátila 25. 11. nakrátko opět do Janáčkovy opery,“ dodala dramaturgyně. V měsíci listopadu se uskutečnila premiéra a první repríza nového rusko-českého nastudování opery. Vzhledem k náročnosti její realizace uvede brněnská opera Prokofjevovo dílo pouze osmkrát. Další představení jsou – 1. 12., 2. 12., 3. 12., 7. 12., 11. 12. a 13. 12. v Janáčkově divadle. Režisérem inscenace je Mykola Tretiak a dirigentem Sergej Politikov. ota ■ Foto Bitvy u Slavkova: Lubomír Stehlík

21

Bitva u Borodina

Hudba na památku Bitvy u Slavkova Musiques en mémoire d’Austerlitz Pražská komorní filharmonie Koncert pořádá Francouzské velvyslanectví v Praze Sníh a slunce Jak můžeme dnes oslavit bitvu, která sice byla vzorem taktiky, ale přesto přinesla tisíce obětí a trvale změnila tvář Evropy? Hudbou, která již ze své podstaty proniká do sfér všeobecna, která nic neznačí, ale probouzí city, a která je nepochybně tím druhem umění, jehož prostřednictvím můžeme i po dvou stech letech, na tomto koncertě, prostě připomenout poražené i vítěze, slunce i sníh slavkovského bitevního pole, třeskot zbraní a sny o lidské svobodě… Díky originálnímu programu, vytvořenému jedním z nejlepších komorních symfonických orchestrů Evropy – Pražskou komorní symfonií, řízenou pro tuto příležitost jejím hlavním hostujícím dirigentem Michelem Swierczewským, bude tento koncert především zdro-

jem vzpomínek a emocí: koná se v Brně, nedaleko bitevního pole v den výročí Bitvy u Slavkova, setkávají se při něm tři skladatelé, autoři mnoha děl oslavujících Napoleona Bonaparteho, a tři symfonie, silně charakterizující novou epochu, na jejímž prahu se Evropa ocitla v roce 1805… S. E. Joël de Zorzi Velvyslanec Francouzské republiky Koncert Pražské komorní filharmonie na památku Bitvy u Slavkova s názvem Sníh a slunce se uskuteční 4. prosince v Janáčkově divadle od 18 hodin. Program: Étienne-Nicolas Méhul: Symfonie č. 1 g mol (1809) Pavel Vranický: Velká symfonie za mír s Francouzskou republikou (1796) Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 3 Eroēca (1804).

aplaus

22

Reduta Střípky vzpomínek z Reduty Když se zaposloucháte do vzpomínek pamětníků, kteří byli nějakým způsobem spjati s divadlem Reduta, můžete poslouchat od rána do večera a pořád je co povídat. Do předvánočního a taky vánočního vydání měsíčníku Aplaus jsme vybrali vzpomínky tří z nich. Na téhle malé ploše nelze zachytit všechno a dokonce ani ne všechny vzpomínky našich tří hostů. Nabízíme vám pouze několik málo střípků:

V operetě Bílé růže vystupoval tehdy populární mladokomik Karel Kosina (uprostřed). „Na Kosinu po představení čekaly zástupy lidí, někdy tak dlouhé, že sahaly až do poloviny Zelného trhu,“ vzpomíná Božena Stejskalová. Tahle fotka v nadměrné velikosti byla vystavena ve výkladu Moravské banky na náměstí Svobody. Rok 1939.

Kankán z Veselé vdovy. Rok 1939.

Božena Stejskalová, členka baletu: Když mi bylo čtrnáct let, podepsal tatínek smlouvu a Ivo Váňa Psota mě angažoval do operety do Reduty. Bylo to v roce 1939. Tehdy v Redutě bývalo představení každý den a pan Psota chtěl, abychom se my mladé dívky otrkaly. Každý měsíc se připravovala nová inscenace. A každý den bylo divadlo narvané. Náš baletní soubor tvořilo šest tanečnic: Zora Doskočilová, Dada Kalendová, já, Olga Štanclová, Vlasta Vránová. Když bylo potřeba větší obsazení, přidávaly se k nám sestry Seidlovy. Měly jsme třicet dva představení měsíčně, v sobotu a neděli dvakrát denně – odpoledne a večer. A na Silvestra jsme měly představení tři, jedno z nich v noci. Zákulisí, to byl pro nás domov. V divadle jsme byly od rána do večera – zkoušky, představení. Rodiče na nás večer čekávali a vodili nás domů. Maminky, tatínkové i pejsci. V létě po zkouškách jsme všichni jezdívali na Riviéru. Dělali jsme výlety. V Redutě jsem byla rok, pak mě Mistr Psota vzal do velkého baletu. Odchod jsem oplakala.Ale čekalo mě něco nového. Jan Hladík, sólista Janáčkovy opery NDB: První představení, v němž vystupoval, byla Polská krev v Redutě. To byl klouček. Zpíval sólo Bože náš v nebesích, úrodu nám přej… a jak vzpomněl v rozhovoru pro dubnové vydání měsíčníku Aplaus, byl to takový zážitek, že si připadal skutečně jako v nebi.

aplaus

Vzpomínání na Redutu musím začít u svých rodičů, kteří mě od mého nejútlejšího mládí vedli k divadlu. Milovali operety a opery a já jsem, ani nevím, kolik mi bylo, do školy jsem ale ještě nechodil, poprvé Redutu navštívil. Mí rodiče viděli každou novou inscenaci. Když mi bylo třináct patnáct let, dávali v Redutě představení Když je v Římě neděle. Byl to spíš muzikál než cokoliv jiného. Tahle inscenace byla do 18 let nepřístupná. A já jsem se tam dostal. Moc se mi líbila. Ani si neuvědomuji, co tam bylo tak závažného, že ji věkově omezili. Proti dnešním produkcím to byla úplná Šípková Růženka. V šedesátých letech jsem se stal sólistou Janáčkovy opery. Tehdejší dramaturg a dirigent pan Nosek dělával v Redutě menší záležitosti jako Na mostě – prostě miniopery. Některé byly velice současné a moderní. Dělali jsme to tenkrát tak trochu ilegálně vedle naší hlavní náplně v Janáčkově divadle. Nebývalo výjimkou, že jsme v den premiéry zkoušeli jak zjednaní. Dramaturgyně Eva Bezděková nám říkávala: „Děti, nebuďte rozrušeni. Dnes proběhne několik generálních zkoušek, z nichž jedna bude premiérou a vy to ani nepostřehnete.“ Byli jsme takový malý uzavřený kolektiv, na jevišti bylo tak pět šest sólistů. Taky jsem se tam setkal s velkými osobnostmi. Například při opeře Miódové jsem měl možnost spolupracovat s vynikajícím režisérem Evaldem Schormem. To byl nezapomenutelný zážitek. V Redutě jsem také poprvé studoval operu v originále. Jednalo se o Cimarosovo Tajné manželství. Tehdejší korepetitor a dirigent Evžen Holiš, mimořádně vzdělaný člověk, znalý několika jazyků, nás hodně trápil s výslovností. Do té doby se opery totiž dělaly v češtině. Jiří Kyselák, tanečník, choreograf a režisér: Poslední roky v Redutě už bylo vidět, jak budova chátrá a mně to bylo líto. Ještě větší lítost jsem pocítil, když jsem šel přes Zelný trh a viděl jsem, jak z budovy vyvážejí bedýnky se zeleninou a ovocem. Jsem rád, že jsem se její rekonstrukce dožil a že tam třeba na nějakém projektu budu i spolupracovat. Znám ji totiž od dětských let. Pocházím z divadelní rodiny. Maminka byla šéfovou dámské garderoby právě v Redutě a díky tomu jsem divadlo nejprve poznal vlastně odzadu, ze zákulisí. V podstatě jsem tam vyrůstal. V té době byla v hledišti boční

23

lóže, do které se dalo projít ze šaten. Sedávali tam osvětlovači, režiséři, choreografové, dozory. Vzpomínám si, že tam byla vypouklina na jejím pravém boku. A v téhle lóži jsem vlastně strávil dětství. Odtamtud jsem koukal na představení. Ale to mě moc nebavilo. Reduta z hlediště mě spíše nudila. Zákulisí, to bylo něco jiného! Divadlo nemělo velké technické zázemí a dnes se divím, a to bylo kouzlo, co tam výtvarníci dokázali. Byl jsem svědkem velkých přestaveb, podle kostýmů jsem rozpoznával, o jaké představení jde, přesně o jakou postavu. Z jeviště jsem Redutu začínal poznávat v osmi. Tehdy jsem dostal svou první roli, jako statista jsem ztvárňoval malého černouška v Noci v Benátkách. To bylo, když jsem přišel do maskérny a tam mě líčili načerno! Ve třinácti mě tehdejší šéfrežisér operety oslovil a nabídl mi velkou dětskou roli do inscenace Vojín královny Madagaskaru. Pak jsem v Redutě hostoval, a sice v baletu jako student konzervatoře. Navíc jsem tam chodil i na činohru – Brouk v hlavě, Pygmalion. To už byla léta sedmdesátá. V té době tam baletní soubor uváděl baletní večer Metamorfózy. Samozřejmě že přizpůsobený technickým parametrům budovy. Velkou výhodou jeviště v Redutě byla točna. Scéna se mohla rozpůlit a tím oddělit třeba na jednu komornější a druhou větší taneční scénu. Nastupovat na scénu se dalo z obou stran, ale dekorace to už měly horší. Výtvarník musel za šálami nechat prostor. Odkládací plocha byla jen na pravé straně, a tak pouze ta umožňovala veškerý servis jako odkládací plochu pro kulisy, rekvizitárnu, techniku… V patře vedla velká chodba se spoustou dveří, například do maskérny, dámské přípravny, šaten. Dole pod jevištěm bylo obrovské skladiště kulis a pod tím skladiště na kostýmy. Balet měl v Redutě úžasné zázemí. Baletní sály bývávají v suterénu bez oken a s klimatizací, mívají nízký strop, zářivkové osvětlení, které moc nepřidá, trámoví. V Redutě to bylo jinak. Vcházelo se hlavním vchodem a na straně, která vede ke Kapucínům, jsme měli velký sál s okny. Sál, který velikostí odpovídal scéně. Měli jsme tam sprchy, malou šéfovnu, šatny. Vchod na jeviště měla Reduta jen jeden – ze zkušebního jeviště. Zázemí, jak jsem už naznačil, bylo komplikované. Reduta byla malá záležitost, na níž se dělaly velké věci. ota ■ Foto: archiv B. Stejskalová

aplaus

24

Výročí Blahopřejeme Významné životní jubileum oslavuje 8. prosince Jaroslav Souček, sólista opery Státního divadla v Brně v letech 1962–1979. Narodil se ve Velimi a jeho první angažmá bylo v opeře Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, kde jako první roli nastudoval postavu krále Vladislava ve Smetanově Daliborovi, kterého také zpíval s velkým úspěchem pohostinsky v Brně. Poté nastoupil do brněnského operního souboru, kde si brzy získal velikou oblibu u operního publika. Vytvořil mnohé stěžejní role a pod vedením dirigenta Františka Jílka vyzrál jako sólista s kultivovaným, sytým a ušlechtile znějícím barytonem. Jeho doménou byly smetanovské postavy, kromě zmíněného krále Vladislava zpíval Tomše v Hubičce, Přemysla v Libuši a zejména nezapomenutelného Voka v Čertově stěně. Ve Dvořákově opeře Jakobín dominoval jako Bohuš, v roli, která mu byla nejmilejší. Uplatnil se rovněž v operním díle Leoše Janáčka, zpíval Haraštu v Příhodách lišky Bystroušky, Šiškova Z mrtvého domu nebo Jaroslava Pruse ve Věci Makropulos. V operách B. Martinů vynikl jako Artur de St. Barbe-Justa v Trojím přání či Theseus v Ariadně. Ve světovém repertoáru přesvědčil svým znamenitým interpretačním uměním jako Markýz Posa v Donu Carlosovi, Rigoletto ve stejnojmenné opeře G. Verdiho či jako Scarpia v Pucciniho Tosce. Jeho komediální herectví se projevilo v titulní roli Falstafa G. Verdiho a výrazné herectví v roli Porgyho v Gerschwinově opeře Porgy a Bess. V roce 1979 odešel na první českou operní scénu a jeho repertoár obohatily další role. Před patnácti lety, v den svých 55. narozenin – 8. prosince – hostoval na brněnské scéně v roli Fotise v Řeckých pašijích B. Martinů. Snad to byl symbol, protože i Bohuslav Martinů má ve stejný den narozeniny. Životní jubileum – 65 let – oslaví 27. prosince Jan Štych starší, dirigent opery Národního (dříve Státního) divadla v Brně v letech 1964–1973, 1975–1985, 1991 – dosud. Narodil se v Turnově a od dětství hrál na klavír, studoval na Vyšší hudebně-pedagogické škole a na AMU v Praze obor dirigování. Po absolutoriu přijal angažmá v Ostravě jako operní dirigent a zůstal v tomto uměleckém svazku čtyři

roky. V Ostravě získal velmi cenné umělecké zkušenosti a do brněnského souboru přišel již jako vyzrálý dirigent. V brněnské opeře nastudoval nesčetné množství oper a klasických i soudobých baletů. K výjimečným inscenacím patřily Julietta B. Martinů, Figarova svatba W. A. Mozarta, Čajkovského Piková dáma a Labutí jezero, československá premiéra Gerschwinovy opery Porgy a Bess, Borodinův Kníže Igor, Romeo a Julie S. Prokofjeva či Giselle Ch. Adama. V roce 1974 přijal angažmá jako dirigent opery Národního divadla v Praze, ale za rok se opět vrátil do Brna. Druhé brněnské angažmá znamenalo pro Jana Štycha další náročné úkoly. Nastudoval několik operních i baletních představení. Z Janáčkových oper to byly Výlety pana Broučka, Příhody lišky Bystroušky, Věc Makropulos. Připravil úspěšný balet Pierot brněnského skladatele Z. Pololáníka a dětskou operu Brouk Pytlík Evžena Zámečníka. Znamenitě se uplatnil rovněž jako dirigent úspěšné operní inscenace Don Giovanni W. A. Mozarta, Wagnerova Bludného Holanďana, Bizetových Lovců perel spolu se svým synem, který operu režíroval, dále to byly baletní inscenace Marie Stuartovna s choreografem Liborem Vaculíkem, skvělá inscenace Ivan Hrozný a další. V současné době tohoto vynikajícího dirigenta můžeme vidět při náročné práci operního dirigenta při představeních Bizetovy Carmen, Verdiho Aidy, Boitova Mefistofela a v řadě dalších. Jan Štych spolupracuje také s řadou symfonických a komorních orchestrů, natáčí v rozhlase a na gramofonové desky a věnuje se pedagogické práci. Jan Štych patří k předním českým dirigentům, jeho operní i symfonický repertoár je velmi obsáhlý a je výtečným reprezentantem současného dirigentského umění. Je velmi muzikální, tvárný, v jeho dirigentském výkonu se vždy projevuje vytříbené hudební nastudování jak ve složce orchestrální, tak pěvecké i baletní.

Před lety… Před 120 lety, 27. 12. 1885, se v Praze narodil Pavel Dědeček, člen orchestru a dirigent Národního divadla v Brně v letech 1908–1914. Studoval na pražské konzervatoři a na jeho umělecký vývoj měl vliv Leoš Janáček, který pomáhal prosazovat zkva-

aplaus

litnění brněnského operního orchestru. Přání Leoše Janáčka bylo, aby se koncertním mistrem stal absolvent pražské konzervatoře. Na podzim roku 1908 nastoupil Pavel Dědeček do této funkce a zároveň působil jako učitel houslí na Janáčkově varhanické škole. Leoš Janáček objevil i dirigentský talent mladého houslisty – Pavel Dědeček působil také jako druhý dirigent v brněnském divadle. V roce 1914 odešel do Prahy a podílel se na slavné pražské premiéře Janáčkovy Její pastorkyně. S orchestrem pražského Národního divadla a Karlem Kovařovicem se zúčastnil zájezdu do Francie a Anglie. Pak působil v České filharmonii, jako šéf opery Slovenského národního divadla a rovněž jako pedagog na pražské konzervatoři. Zemřel 23. 11. 1954 v Praze. Před 100 lety, 20. 12. 1905, se v Ostravě narodil Václav Bednář, sólista opery Zemského divadla v Brně v letech 1936–1941 a Českého lidového divadla v Brně v letech 1943 a 1944. Vyučil se kominíkem, ale již v mládí zpíval v operetních představeních ochotnických spolků. Učil se soukromě zpěvu a nastoupil svoje první angažmá do ostravského divadla, odkud přešel do brněnské opery. V letech 1941–1943 byl vězněn gestapem a byla mu zastavena umělecká činnost. Na brněnském jevišti vytvořil nezapomenutelné postavy ve Smetanových operách – zejména krále Vladislava v Daliborovi a Přemysla v Libuši, zpíval Jaroslava Pruse v Janáčkově opeře Věc Makropulos, Šiškova Z mrtvého domu téhož autora, Kučinu v Ostrčilově Poupěti, Francka v Burianově Maryši. Uplatnil se i ve světových operách jako Don Giovanni W. A. Mozarta, byl skvělý Kníže Igor ve stejnojmenné opeře A. Borodina a v dalších rolích. Po druhé světové válce zpíval pohostinsky na pražské operní scéně Smetanova Dalibora a byl angažován do tohoto uměleckého svazku, ve kterém zůstal až do svého odchodu do důchodu. V pražském Národním divadle se zařadil mezi přední české pěvce a jeho skvělý, měkký lyrický baryton se opíral o skvělou vokální techniku, byl schopný využít široké stupnice barevných odstínů, a mimořádné výrazové tvárnosti. Zemřel v Praze 12. 11. 1987.

25

Před 40 lety, 2. 12. 1965, zemřela v Brně Ema Pechová (rozená Pešková), členka Národního divadla v Brně v letech 1885 a 1886 a 1900–1935. Narodila se v Jičíně 1. 1. 1869 – pocházela z hereckého rodu – již jako šestnáctiletá nastoupila do svého prvního angažmá a v témže roce poprvé vystupuje v Brně. Působila pak v různých kočovných společnostech, v roce 1893 nastoupila do plzeňského divadla, kde se pod vedením Vendelína Budila rozvinul její herecký talent. Na plzeňské scéně hrála naivky i odvážné dívky a později jí byly svěřovány náročnější úkoly, kde si rozšiřovala svou hereckou průpravu. V roce 1900 přichází i se svým manželem Ladislavem Pechem do brněnského souboru, kde hraje nejprve dívčí hrdinky – Alenu v Noci na Karlštejně J. Vrchlického, Kvapilovu Princeznu Pampelišku, Mahulenu v Zeyerově Radúzovi a Mahuleně, kde uplatnila svůj křehký dívčí zjev, půvab a cit. Přesvědčila i svým komediálním talentem v molièrovských dívčích postavách a často vystupovala jako partnerka Eduarda Vojana. Na jevišti se setkávala i se svým manželem a dětmi – Marií a Ladislavem. První vyzrálou rolí byla v roce 1914 Paní z Trévillacu ve Flers v Caillavetově hře Rozkošná příhoda a pak následovaly další role: Hlubinová ve Šrámkově Měsíci nad řekou, Babička v Jiráskově Lucerně, Nána v Čapkově R.U.R. Byla také znamenitou Babičkou Boženy Němcové v režii Rudolfa Waltra, která byla její nejmilejší rolí. Věnovala se i pedagogické činnosti na Státní konzervatoři v Brně, kde vychovala řadu vynikajících herců. Spolupracovala s rozhlasovým studiem, kde účinkovala již v době jeho vzniku. Ema Pechová byla vůdčím zjevem tzv. staré gardy brněnského divadla. V prosinci oslaví 45. výročí založení Klub přátel Mahenovy činohry. Klub byl založen 29. 12. 1960 a je nejstarším existujícím klubem přátel nejen Národního divadla v Brně, ale v celé České republice. Klub přibližuje práci herců, umělců a divadelních pracovníků nejen svým členům, ale i široké kulturní veřejnosti. Pořádá besedy s herci, režiséry, dramaturgy i dalšími divadelními pracovníky, zájezdy s divadelní tematikou, vycházky, každoroční anketu o „Cenu diváka“ a další akce. Připravila Eva Šlapanská ■ Fota: archiv NDB

aplaus

26

Program NDB – prosinec 2005 Janáčkovo divadlo 1. čt 19.00–22.00

Sergej Prokofjev VOJNA A MÍR

2. pá 19.00–22.00


3. so 19.00–22.00


4. ne 18.00

KONCERT PRAŽSKÉ KOMORNÍ FILHARMONIE K 200. VÝROČÍ BITVY U SLAVKOVA Pod vedením dirigenta Michela Swierczewského

6. út 18.00–20.00

Engelbert Humperdinck PERNÍKOVÁ CHALOUPKA

7. st 19.00–22.00


8. čt 19.30

STÁTNÍ FILHARMONIE BRNO Předprodej vstupenek: SFB, Besední ul.

9. pá 19.30


10. so 17.00–19.15

Petr Iljič Čajkovskij/Vasilij Medveděv LOUSKÁČEK

11. ne 17.00–20.00


sk. C

13. út 19.00–22.00


NAPOSLEDY sk. U

14. st 19.00–21.15

Ludwig Minkus/Jaroslav Slavický BAJADÉRA

15. čt 19.30


16. pá 19.30


17. so 19.00–21.00

BALETNÍ VEČER NA HUDBU ČESKÝCH SKLADATELŮ Bohuslav Martinů/Hana Litterová SYMFONICKÉ FANTAZIE Vítězslava Kaprálová/Zdeněk Prokeš PARTITA A. Dvořák, B. Martinů, L. Janáček/Petr Zuska D. M. J. 1953–1977

18. ne 17.00–19.00


25. ne 17.00–19.15


26. po 17.00–19.00


27. út 18.00

KLUB PŘÁTEL OPERY A BALETU

28. st 19.00–22.10

Antonín Dvořák RUSALKA

29. čt 18.00–20.15


30. pá 19.00–22.00

Giuseppe Verdi AIDA

31. so 20.00

AGENTURA AMNERIS SILVESTR V OPEŘE

sk. RP Cena diváka 2003 a 2004

sk. Dárek 2005/1 sk. Dárek 2005/2

sk. BA

Cena diváka 2003 a 2004

Cena diváka 2003 a 2004 VYPRODÁNO

aplaus

27

Mahenovo divadlo 1. čt 19.00–21.45

Christopher Hampton NEBEZPEČNÉ VZTAHY

5. po 10.00–12.30

Alois Jirásek LUCERNA

6. út 18.00–20.15

Carlo Goldoni TREPERENDY

7. st 18.00–20.30

Jan Drda DALSKABÁTY, HŘÍŠNÁ VES aneb ZAPOMENUTÝ ČERT

8. čt 19.00–21.40

Friedrich von Flotow MARTA

sk. B1

9. pá 19.00–21.15

Martin Kubran a Martin Čičvák TISÍC A JEDNA NOC ZAHRADA ŠAHRAZÁD Vhodné pro diváky starší 15 let

sk. A2

10. so 19.00–22.20

Anton Pavlovič Čechov VÝJIMEČNÝ DAREBÁK (PLATONOV)

11. ne 18.00

Slavnostní představení k 55. výročí souboru JAVORNÍČEK BRNO – FOLKLORNÍ SOUBOR, DAR SRDCE

12. po 10.00–12.10

František Hrubín KRÁSKA A ZVÍŘE

13. út 19.00–21.20

Molière ŠKOLA ŽEN

14. st 19.00–21.00

Henrik Ibsen – J. A.Pitínský ROSMERSHOLM

15. čt 19.00–21.40


16. pá 19.00

Hans Christian Andersen SNĚHOVÁ KRÁLOVNA

PREMIÉRA sk. MD premiéra

17. so 19.00


sk. D

19. po 19.00


sk. ČP

20. út 18.00–20.15

Martin Kubran a Martin Čičvák TISÍC A JEDNA NOC ZAHRADA ŠAHRAZÁD Vhodné pro diváky starší 15 let

21. st 10.30–13.30

William Shakespeare MNOHO POVYKU PRO NIC

VYPRODÁNO

22. čt 10.00–12.20

Alois a Vilém Mrštíkové MARYŠA

VYPRODÁNO

25. ne 17.00


26. po 17.00


27. út 18.00–21.00


28. st 18.00–20.30


29. čt 18.00–20.20


30. pá 18.00–20.20

Agatha Christie PAST NA MYŠI

31. so 15.00–17.20 19.00–21.20

Georges Feydeau TAKOVÁ ŽENSKÁ NA KRKU TAKOVÁ ŽENSKÁ NA KRKU

VYPRODÁNO

NAPOSLEDY sk. PS1

NAPOSLEDY Vyprodáno sk. R

sk. B2

Cena diváka 2004 Silvestr v divadle

aplaus

28

Program NDB – prosinec 2005 Malá scéna Mahenova divadla 1. pá 19.30

ŠUMNÝ JANÁČEK Předvečer premiéry inscenace Hra o Janáčkovi

3. so 15.00–16.05

Václav Renč PERNÍKOVÁ CHALOUPKA

3. so 19.30–20.30

Miro Gavran LÁSKY GEORGE WASHINGTONA

10. so 15.00–16.00

Rostislav Pospíšil JAK SI SPOLU HRÁLI

13. út 19.30–20.30


17. so 15.00–16.05


27. út 15.00–16.05

Josef Kainar ZLATOVLÁSKA

28. st 15.00–16.05


30. pá 15.00–16.20

Martin Čičvák TŘI PRASÁTKA

VYPRODÁNO

VYPRODÁNO

Divadlo Reduta 2. pá 19.00

Ludvík Kundera HRA O JANÁČKOVI

PREMIÉRA

3. so 19.00


7. st 19.00

Předvánoční setkání národnostních menšin žijících ve městě Brně ŽIJEME V JEDNOM MĚSTĚ

8. čt 19.00–21.15

Jean-Claude Carrière TERASA

9. pá 19.00

BALETNÍ KONCERT

10. so 19.00–21.20

Patrick Marber NA DOTEK

11. ne 19.00

Divadlo SEMAFOR PATERO DŮVODŮ PRO VOO DOO

VYPRODÁNO

12. st 19.00–21.15


VYPRODÁNO

14. st 19.00–21.15


VYPRODÁNO

15. čt 19.00


20. út 19.00

Wolfgang Amadeus Mozart KOUZELNÁ FLÉTNA

21. st 19.00

Divadlo Ungelt Praha Véronique Olmi MATHILDA Účinkují: Zuzana Bydžovská a Jiří Bartoška

22. čt 19.00


Vstupenky: www.pucik.cz

ZADÁNO

OBNOVENÁ PREMIÉRA VYPRODÁNO

ZMĚNA PROGRAMU VYHRAZENA! Předprodej vstupenek denně od 8.00 do 17.30 h., v sobotu od 9.00 do 12.00 h. v administrativní budově NDB, Dvořákova 11, telefonní ústředna 542 158 111, informace 841 113 355, www.ndbrno.cz, e-mail: [email protected]

aplaus

29

Obchodní oddělení NDB

DÁREK

2006

Netradiční dárek pod stromeček Dárkové předplatné na rok 2006 Národního divadla v Brně

Obsahuje celkem 10 titulů operních, baletních a činoherních. Nabízí klasiku • balety Korzár, Sylvie • opery Prodaná nevěsta, Rigoletto, Figarova svatba • činohru Škola žen, Jak se vám líbí Nabízí také současný repertoár a moderní ztvárnění klasiky • Baletní večer, jehož součástí bude také Bolero a Svěcení jara • operu Její pastorkyňa • hra Tisíc a jedna noc Cena celého předplatného za jednu osobu se pohybuje v rozmezí 350–1735 Kč. V případě zájmu kontaktujte telefonní linku 542 158 247 Národního divadla v Brně v době od 8 do 15.30 hodin. Rádi vám zdarma zašleme bližší informace.

aplaus

30

Program NDB – leden 2006 Janáčkovo divadlo 1. ne 19.30


13. pá 19.00–21.00

Léo Delibes/Bronislav Roznos SYLVIE

1. PREMIÉRA sk. JD premiéra

14. so 19.00–21.00


2. PREMIÉRA sk. E

17. út 17.00–20.10


18. st 19.30


19. čt 19.00–21.15

Ludwig Minkus/Jaroslav Slavický BAJADÉRA

20. pá 19.00–22.10


21. so 19.00–21.00


25. st 19.00–22.00

Georges Bizet CARMEN

26. čt 19.30


27. pá 19.30


28. so 17.00–19.00


29. ne 17.00–19.00


31. út 10.30–12.30


sk. KO

sk. BA VYPRODÁNO sk. PS 1 sk. PS 2

sk. C

Mahenovo divadlo 7. so 19.00–21.20


Cena diváka 2004

9. po 19.00–21.20


Cena diváka 2004

10. út 19.00–21.20


sk. OČ

11. st 17.00


sk. OP

12. čt 19.00–21.45

Christopher Hampton NEBEZPEČNÉ VZTAHY

13. pá 19.00–21.00

Henrik Ibsen – J. A. Pitínský ROSMERSHOLM

14. so 18.00–20.30


sk. B1

aplaus

31

16. po 10.00–12.30


17. út 19.00–21.20

Georges Feydeau TAKOVÁ ŽENSKÁ NA KRKU

18. st 19.00–21.40


19. čt 19.00–21.15

Martin Kubran a Martin Čičvák TISÍC A JEDNA NOC (ZAHRADA ŠAHRAZÁD) Vhodné pro diváky starší 15 let

20. pá 18.00–20.30


21. so 18.00


23. po 10.00–13.00


24. út 19.00–21.20


26. čt 19.00–21.40


27. pá 19.00

P. A. C. de Beaumarchais FIGAROVA SVATBA

PREMIÉRA sk. MD Premiéra

28. so 19.00


sk. D

30. po 19.00


sk. ČP

31. út 10.30–12.20

Dea Loherová ADAM GEIST

31. út 19.00–21.20

Georges Feydeau TAKOVÁ ŽENSKÁ NA KRKU

Malá scéna Mahenova divadla 7. so 15.00–16.20

Martin Čičvák TŘI PRASÁTKA

10. út 19.30–20.30


14. so 15.00–16.05


20. pá 15.00

KLUB PŘÁTEL ČINOHRY

21.so 15.00–16.00

Rostislav Pospíšil JAK SI SPOLU HRÁLI

25. st 19.30–20.30


28. so 15.00–16.05

Josef Kainar ZLATOVLÁSKA

sk. BČ sk. R sk. A1

sk. DÁREK 2006/1 sk. A2

aplaus

32

Program NDB – leden 2006 Divadlo Reduta 5. čt 19.00


7. so 19.00


11. st 19.00


13. pá 19.00


15. ne 19.00–21.20

Patrick Marber NA DOTEK

18. st 19.00–21.20

Arnold Schönberg/Fryderyk Chopin/Libor Vaculík ÚPLNÉ ZATMĚNÍ Vhodné pro diváky starší 15 let

22. ne 19.00

Nikolaj Rimskij-Korsakov MOZART A SALIERI Wolfgang Amadeus Mozart REQUIEM

24. út 19.00


25. st 19.00


26. čt 19.00–21.20

Arnold Schönberg/Fryderyk Chopin/Libor Vaculík ÚPLNÉ ZATMĚNÍ Vhodné pro diváky starší 15 let

27. pá 19.00


28. so 19.00


29. ne 19.00

Divadlo Ungelt Praha SYLVIE

PREMIÉRA

ZMĚNA PROGRAMU VYHRAZENA! Předprodej vstupenek denně od 8.00 do 17.30 h., v sobotu od 9.00 do 12.00 h. v administrativní budově NDB, Dvořákova 11, telefonní ústředna 542 158 111, informace 841 113 355, www.ndbrno.cz, e-mail: [email protected]

aplaus

33

Vánoce s Amneris Silvestr v Opeře 2005

Silvestr v opeře Již po sedmé uvádí koncertní agentura Amneris ve spolupráci s Národním divadlem v Brně velkolepou oslavu na ukončení roku – Silvestrovskou noc s názvem „Silvestr v opeře“. Všem operním fanouškům – ale nejen jim – je určen galakoncert a ples v Janáčkově divadle spolu se známými operními pěvci, tanečníky, symfonickým orchestrem, vynikajícími gastronomickými zážitky a spoustou divadelní atmosféry, tance a zábavy. Předprodej vstupenek: v předprodeji NDB, Dvořákova 11, na tel. čísle 841 113 355, 542 158 183 a internetové adrese [email protected]. Cena vstupenky již od 500 Kč.

GALAKONCERT A PLES Silvestrovské menu 20 hodin GALAKONCERT Nejkrásnější operní a operetní árie vám zazpívají vaši oblíbení sólisté Dagmar Žaludková, Jitka Zerhauová, Ivan Choupenitch, Ladislav Mlejnek. Zatančí sólisté baletu Hana Litterová, Richard Kročil a Silvestrovský balet. Silvestrovský orchestr, dirigent Jaroslav Kyzlink 21.45 zahájení plesu polonézu zatančí Silvestrovský balet k tanci i poslechu hrají Silvestrovský orchestr, Salonní orchestr Brno, sólisté Janáčkovy opery vám zazpívají známé operetní árie a duety, plesem provází Karel Hegner 00.00 přípitek k novému roku 2006 a za zvuků nejkrásnějších Straussových valčíků se můžete proplesat až do třetí hodiny ranní, na kterou je stanoven konec plesu občerstvení ve všech prostorách foyer Janáčkovy opery zajišťuje restaurace VALORIA

Vstupenky Silvestr v opeře Kategorie A – cena 2200 Kč balkon foyer – místa s výhledem na taneční parket – Galaprogram na jevišti Janáčkova divadla – Rezervace místa u stolu na balkonu foyer a raut, rozlévané odrůdové víno, káva a nealkoholické nápoje – Od 22.00 do 3.00 v prostorách foyer divadla ples s programem – Půlnoční přípitek Kategorie B – cena 1900 Kč balkon foyer – Galaprogram na jevišti Janáčkova divadla – Rezervace místa u stolu na balkonu foyer a raut – Rozlévané odrůdové víno, káva a nealkoholické nápoje – Od 22.00 do 3.00 v prostorách foyer divadla ples s programem – Půlnoční přípitek Kategorie C – cena 1100 Kč přízemí foyer – Galaprogram na jevišti Janáčkova divadla – Rezervace místa u stolu v přízemí foyer a studená večeře – Od 22.00 do 3.00 v prostorách foyer divadla ples s programem – Půlnoční přípitek Kategorie D – cena 500 Kč – Galaprogram na jevišti Janáčkova divadla – Od 22.00 do 3.00 v prostorách foyer divadla ples s programem – Půlnoční přípitek

Adventní koncert

Vánoční koncert

18. prosince 2005, kostel U minoritů, 20 hod. J. S. Bach – Adventní kantáta J. S. Bach – Magnificat Účinkují: Adriana Kučerová – soprán; Jitka Zerhauová – alt; Tomáš Kořínek – tenor; Jan Kyzlink – bas; Brněnský akademický sbor; Czech virtuosi; Jaroslav Kyzlink – dirigent.

26. prosinec 2005, Katedrála sv. Petra a Pavla, 20 hod. J. J. Ryba – Česká mše vánoční Účinkují: Daniela Straková – soprán; Jitka Zerhauová – alt; Zoltán Korda – tenor; Ladislav Mlejnek – bas; Brněnský akademický sbor; Czech virtuosi; Jaroslav Kyzlink – dirigent.

Předprodej: KIC, Běhounská 17, Brno, tel.: 542 210 863

SIMPLY CLEVER

Nová ŠkodaOctavia Combi

NEJLEPŠÍ ROZHODNUTÍ JSOU TA, KTERÁ VÁS BAVÍ Nerozhodujte se příliš dlouho a přijďte si užít zkušební jízdu v novém voze Škoda Octavia Combi. Těšíme se na Vás!

Váš prodejce vozů Škoda:

AZ SERVIS, s.r.o. Kulkova 946/30 614 00 Brno-město Tel.: 541 575 802 Fax: 545 211 210 [email protected] www.az-servis.cz

Na realizaci inscenace „Terasa“ se podílí IDOLO Fashion Zelný trh 18/19, Brno Tel.: 542 213 411

MĚSÍČNÍK NÁRODNÍHO DIVADLA V BRNĚ ROČNÍK VI. PROSINEC 2005 CENA 10 KČ

Recommend Documents