Měsíčník farnosti sv. Bartoloměje
12 2010
VZPOMÍNKA NA LOŇSKÝ ADVENT
Bratři a sestry, když zavzpomínám na loňský advent, vybaví se mi jeden den, kdy jsem šla na roráty do katedrály. Nebyl to můj nápad, protože jako známo, v chrámu sv. Víta, Vojtěcha a Václava je to v době adventní vůbec nejranější mše svatá na začátku každého dne. Začíná totiž již v 5.45. Vidina brzkého vstávání a zima mě skutečně odrazovaly. Nicméně kamarádka mě přemluvila, že prý je v té kapli, kde roráty bývají, teplo a lidí tolik, že musí i stát. Dobře tedy. Nařídila jsem si budík na hodně brzy. Když zvonil, myslela jsem, že mě praští a chtěla jsem to vzdát. Nicméně slovo bylo slovo, tak jsem se vzchopila. Vymódila jsem se, jak se na metropolitní chrám sluší a patří, tj. hezký kabát a střevíce. Metrem jsem dojela na Malostranskou, kde jsem byla díky nočním spojům s půlhodinovým náskokem. Jindy zde zpravidla stanu deset, maximálně patnáct minut před začátkem mše svaté. Takže jsem neměla kam spěchat a v klidu si mohla vychutnat svou oblíbenou cestu po královských schodech. Jenže jenže. Sotva jsem vyšla před stanici metra, ucítila jsem, že to ne zrovna málo klouže. Díky časovému náskoku jsem mohla opatrně našlapovat – a to skoro až k místu, kde se rozprostírá jedna z nejúžasnějších vyhlídek pod Daliborkou. Kousek ode mě šel též jeden pár a za mnou další člověk. Bylo evidentní, kam mají v tuto ranní dobu namířeno. Nicméně jsme museli jít skutečně opatrně. V té části, kde už na přicházející vidí hradní stráž, jsem se však musela, tak jako ostatní, chytit zábradlí, protože to už bych při každém kroku sjela nejen zpět, ale i na zem. Hlídkoval tam naštěstí jen jeden. Když jsem procházela kolem něj, poznamenala jsem: „To bude dnes zábava, co?“ Nevím, co mi odpověděl, protože jsem opravdu musela dávat pozor, abych se před ním nerozplácla. Tak jsem došla až do katedrály. V kapli již byli nějací lidé, kterých však přibývalo. Před začátkem mše svaté nás bylo tolik, že ti, co museli stát, se vysloveně „mačkali jak sardinky.“ Při takovém množství se vyhřátá kaple stala přehřátou, tudíž mnozí odkládali své kabáty. Poté už začala mše svatá, kterou vedl otec biskup Václav Malý. Uvedl ji slovy: Sestry a bratři, vítám vás zde. Dnes to venku hodně klouže a tak bude za ty, kdo nedorazí.“ Pak mše svatá pokračovala obvyklým způsobem – s tím, že se zpívaly rorátní zpěvy, zřejmě zdejší originální a staročeské. Měly tolik slok, že jsem nestačila lapat dech! Každopádně se dostavil pocit uspokojení a radosti z toho, že jsem ráno dokázala překonat svou pohodlnost. Na konci se s námi otec biskup rozloučil: „Jsem rád, že jsem tu letos s vámi mohl prožít rorátní mše. Myslím, že příští rok bychom se mohli přemístit do hlavní lodi, abychom se tu nemuseli tolik tlačit.“
Zpět do centra jsem jela tramvají a z Můstku šla na vlak. Říkala jsem si, jak jsem tu ledovku ustála. To jsem byla před hlavním vchodem České národní banky a najednou šup a málem jsem byla na zemi. Ale opravdu jen málem! Na cestě z vlaku domů jsem se již těšila na teplou snídani. Už jsem skoro před ním – a bác! No, vyskočila jsem velice rychle a doufala, že mě nikdo neviděl… Přeji Vám požehnanou dobu adventní s rorátními mšemi, bez shonu za nákupy, ale v tichém očekávání příchodu našeho Vykupitele - a to bez pádů… Marta Höferová
REPORTÁŽE Návštěva arcibiskupa Dominika Duky v kyjské farnosti jim udělil právě pozvaný Otec Dominik. Mši svatou doprovázel farní pěvecký sbor dirigovaný Renatou Polákovou a na varhany hrál Adolf Melichar. Po mši sv. následovalo pohoštění na kyjské faře. Cesta, na kterou se Tereza Havránková, Drahomíra Dušková, Markéta Nováková, Simona Sontagová, Laura Balogová, Marcela Bláhová a Jan Faryad vydali, nebývá jednoduchá. Proto jim přeji vytrvalost, odvahu a také štěstí a sílu k pokoře před tváří Boží. Týž den od 19:30 v Kyjském kulturním domě Farní charita Kyje vedená V sobotu 20. listopadu odpoledne se Lucií Zemanovou, zorganizovala benev našem kyjském kostele sv. Bartolomě- fiční koncert na podporu činnosti chaje setkalo s panem arcibiskupem Dukou, rity. Benefici zahájil otec Dominik a farářem Edwardem Walczykem a kyjspaní Zemanová. Všem, kteří KD Kyje kou farní komunitou šest žen a jeden tento večer navštívili a svými penězi muž, kteří dali veřejně najevo svůj vztah podpořili Charitu, zahrála pop-rocková k Bohu a rozhodli se přijmout svátost kapela Feeling ve které anglicky a česky křesťanské dospělosti – biřmování, které zpívá členka naší komunity slečna
2
Dolní Počernice. A to přesto, že faráři těchto komunit, jmenovitě P. Pavel Čáp z Dolních Počernic, P. Marek Pučalík z Hloubětína a P. Rafal Marcin Sulwestrzak z Chvalů-Horních Počernic byli informováni a zváni. Balthasar
Adriana Pitrová. Dále naší farní charitu muzikantsky podpořila kapela Městské policie Praha, vystupující pod názvem MP BAND Praha. Všem, kteří charitu podpořili svoji prací či penězi, patří veliké díky. S potěšením jsem si v KD Kyje popovídal se staršími manželi z farnosti na Jižním Městě, kteří se o koncertě dozvěděli z internetu. Také k nám přijelo několik babiček, které se k této cestě rozhodly na základě rozhovoru odvysílaného v TV Noe. Tento rozhovor s paní Zemanovou natočila pro TV Noe Monika Höferová. Se smutkem ale konstatuji, že jsem na této charitativní benefici nepotkal nikoho ze sousedních farností, tj. Hloubětín, Chvaly-Horní Počernice a
Návštěva Mishikishi Mission při svatební cestě V neděli 22. listopadu jsem vyslechl ve farním sále na kyjské faře zcela zaplněné lidmi svědectví Aničky a Jirky Eitlerových o jejich svatební cestě do Afriky. Promítalo se mnoho fotek a prohlíželi jsme si různé africké předměty, přitom jedli a pili, ale především jsme slyšeli bezprostřední a originální postřehy a dojmy o Zambii a navštívené komunitě - New Renato Community. Jako člověk, který nerad cestuje, jsem byl toho dne znovu upozorněn na fakt, že cestování nemusí být vždy zbytečné. Anička a Jirka před nedávnem jeli na svatební cestu do Tanzanie a Malawi a na podnět Moniky Höferové si udělali několikasetkilometrovou autobusovou odbočku do městečka Kashitu v Zambii, aby jako první Pražáci navštívili tamější zajímavou komunitu. Kyjská farnost je přitom od roku 1998 s lidmi z Kashitu spřízněna prostřednictvím sbírek a dobročinných akcí, které komunitě pomohly postavit novou školku. Prvně jsme si upřesnili několik základních představ o tom, jak to v Africe vypadá. Městečko o dvou tisících obyvatel si nemůžeme představovat jako Kyje, ale jako soustavu spíše osamoce-
3
ných sídel rozprostírajících se v okruhu mnoha kilometrů. Narozdíl od měst, kde se žije podobně jako v našich městech jen s chudobou a méně uspořádaně, se život ve venkovských osadách od našeho hodně liší. Na venkově se téměř nepoužívají peníze a lidé se živí pěstováním jídla, hlavně kukuřice, na svých políčkách. Dům z nepálených cihel si člověk postaví za dva týdny a často se skládá z několika stavení - v jedné je například místnost pro spaní, ve druhé kuchyň, a obývák je pod stromem. Bohužel na nás dýchl i základní hororový fakt dnešní Zambie: asi 70% lidí je nakažených virem HIV. Poměrně zdravá je především starší generace, která mu stačila uniknout, ale hlavně lidé ve středním věku jsou na tom dost špatně. Jsou nemocní a umírají, a o jejich děti se potom starají prarodiče nebo nikdo. Vláda sice poskytuje zdarma základní léky, ale mnoho lidí ani neví, jak je správně užívat. Pro mnoho z
nich je také AIDS tabu a svou nemoc skrývají, takže se neléčí. Vyprávělo se i o dalších depresivních věcech. Ženy vykořeněné z původních společenství a přitom ještě neznalé „nového“ způsobu života často ani nevědí, jak správně používat základní potraviny, většina mužů bez chuti pracovat se spoléhá na práci svých žen. Ze špatné organizace hospodaření zákonitě vyplývají období hladu. Běžné způsoby pomoci ze Západu, spočívající v zasílání peněz nebo věcí, jsou zpravidla neefektivně spravovány. Doplnila jsem slovem „zpravidla“, aby zde bylo odlišeno, že se to týká celé Afriky obecně. Slyšeli jsme však i o krásných věcech, které my nemáme: spontánní společné tancování několikrát denně při každé příležitosti i bez ní, přirozený vztah k Bohu bez přílišného důrazu na rozumovou spiritualitu, živá atmosféra při mších, všudypřítomný dětský fotbal. Ale vyslechli jsme především svědectví o tom, jak se v té (alespoň podle chápání mnohých z nás) poněkud depresivní atmosféře sešli dva lidé (charismatický, kyjské farnosti již dříve známý pastorační asistent Joseph Kafwembe a koordinátor této organizace Bornface Mamfunda) a spolu s dalšími deseti vytvořili jádro komunity, která má celkem 200 lidí a která se snaží pomáhat dalším 2000 lidem v okolí. Jedná se právě o zmíněné New Renato Community. Všichni jsou dobrovolníci, včetně těch deseti. Pro komunitu pracují několik hodin denně, samozřejmě bez jakékoli hmotné odměny, a současně se živí jako ostatní obděláváním vlastních políček. Starají se o osvětu a vzdělávání lidí, o rozumný provoz školy a školky,
4
sponzorování několika desítek dětí bez rodičů, podporu nemocných lidí a samozřejmě také získávání alespoň malých peněz, kdekoli to jde. Anička a Jirka tam strávili jen 8 dní, ale ty jim stačily k poznání, že Kashitu je jedním z těch míst, kde se snahy o rozvoj chopili místní pracovití lidé a kde díky tomu pomoc, kterou čas od času odněkud získají, nemizí v černých dírách. Kde si pomoci váží, využijí ji a především sami krok za krokem pracují na zlepšování poměrů tam, kde žijí. Komunita má mimochodem i mnohem větší plány, chtěla by založit mnohem větší středisko, z něhož se budou šířit pozitivní impulzy do okolí, ale zatím na to nemá dost prostředků ani lidí.
Podle původního plánu natočili Anička a Jirka hodně filmového materiálu. Pokud se to Monice postupně podaří, měl by z nich vzniknout profesionálně udělaný dokument, který by se měl promítat pro širší publikum a oslovit případného sponzora. Bylo by tak možné zorganizovat pro komunitu podstatnou pomoc. Ke konci přednášky, která, jak již bylo uvedeno, probíhala i z hlediska nápojů u bohatého stolu, došlo k otevření zásadní otázky: jak mohou zambijští muži stále sedět v hospodě, když nemají žádné peníze? Otázka byla zodpovězena seriózně a stylově: když nemají na zaplacení vhodné naturálie, pijí na dluh. Petr Macháček
Zcela vlevo pastorační asistent Joseph Kafwembe. Foto manželé Eitlerovi Poznámka: Pojmy Kashitu, New Renato Community a Mishikishi Mission jsou téměř synonymy. Vyjadřují oblast, kde tato komunita žije. Kashitu je území nazvané podle největšího města v oblasti. Mishikishi Mission je geografickým vymezením farnosti a New Renato Community je neziskovou nevládní organizací na tomto území, kterou vede Burnface Mamfunda.
5
Křest v Oáze Dne 4. listopadu se při pravidelné čtvrteční mši svaté v Oáze konal křest Štěpánka Kouby. Jako obvykle v těchto prostorách, i tentokrát byla bohoslužba s rytmickými zpěvy z Hosany. Pro všechny přítomné zavládla opravdu radostná a sváteční nálada, vždyť máme mezi sebou dalšího křesťánka! Poté následovalo agapé ve společenských prostorách. A pak že se v Oáze nic neděje... Marta Höferová
Setkání nad věnci Se začátkem adventní doby začíná nejen pro křesťany nejkrásnější období v roce, kdy se připravujeme na oslavu narození Ježíše. Děti se těší na Štědrý den a my dospělí se snažíme bilancovat nad uplynulým rokem, zastavit se v pracovním shonu a věnovat se ještě více než jindy duchovnímu životu a pomoci druhým. V sobotu 27. 11., v předvečer první adventní neděle – kdy většina z nás zapaluje na adventních věncích první svíčku, uspořádala Farní charita (Kyje – Černý Most) společenské setkání nejen farníků, ale všech místních obyvatel u příležitosti
6
vázání adventních věnců. Setkání se zúčastnilo okolo 20 účastníků a v příjemné atmosféře prostor charity na Černém Mostě pletli a zdobili… Fantazii se meze nekladly, proto si každý ze zúčastněných domů odnášel nádherný výtvor, někteří šikulové i více. Kupodivu se akce zúčastnili i muži. Jejich výtvory, stejně jako „nováčků“, kteří se podobné ruční a umělecké tvorby účastnili poprvé, byly naprosto ohromující, hodné profesionálů. Všichni přítomní pokládají realizaci akce za velmi dobrou myšlenku a všichni věříme, že bude více podobných setkání, kde budou mít lidé příležitost se vzájemně poznat, strávit spolu čas a zároveň činit něco hodnotného. Simona Kionková
ROZHOVORY
MĚLI BYCHOM SE UČIT, JAK SE NAVZÁJEM OBDAROVÁVAT LÁSKOU, UPŘÍMNOSTÍ, OTEVŘENOSTÍ, RADOSTÍ A VZÁJEMNOU POMOCÍ Vánoce jsou svátky, kdy se schází rodiny. Každý z nás si asi nejvíce pamatujeme na Vánoce z dětství. Jak je prožíval náš otec Edward? na dárky pod stromečkem - ale byla to otázka spíše symbolická. I přesto rád vzpomínám na tyto zážitky z dětství.
Otče, co pro vás znamenaly v dětství Vánoce? Vánoce byly pro mě především důležité v tom, že se sešla celá rodina. Děti, strejdové, vlastně všichni jsme se připravovali na štědrovečerní večeři, která byla obrovská. Kolikrát se nás sešlo přes 20, někdy až 30 lidí. Děti přinášely seno, které se dávalo na stůl. Těšily jsme se, jak ho poneseme a budeme zpívat jako koledníci. A pak byla štědrovečerní večeře, po které jsme koledovali až do půlnoční mše svaté. Bylo to velice pěkné. Samozřejmě jsme se jako děti těšily i
Řada dětí spojuje Vánoce s dárky pod stromečkem. Co by měly Vánoce pro děti znamenat? Ony to nejsou jen děti, které myslí na dárky, ale i všichni starší začínají žít tak, jak se nám nabízí skrze televizi, internet, média, totiž že Vánoce jsou svátky dárků. A my nakupujeme, protože tak chceme vyjádřit vztah k lidem, třeba lásku, ale i přesto bychom si měli uvědomovat,
7
že dárečky a dárky jsou malým prostředkem, abychom mohli někomu říct, že ho máme rádi, dokázat lásku a přízeň. Ten dárek je jen prostředkem, ne cílem. A tak bychom se měli učit, jak se obdarovat navzájem: láskou, upřímností, otevřeností, radostí. A ještě jednu otázku. Čím jste jako dítě udělal někomu radost? (Směje se a vzpomíná.) Možná úplnou maličkostí. Jako hodně malý klučina jsem pomáhal tatínkovi nebo jsem se spíše díval, jak něco spravoval a nemohl se někam dostat, protože měl velké ruce - a já jsem to dokázal. Udělalo mně to velkou radost, že jsem mohl pomoct už takový mrňavý. připravila Štěpánka Vondrášková
SVÝM DĚTEM VĚNUJEME JEN TOLIK ČASU, KOLIK OPRAVDU CHCEME Došlo ke změně letního času na zimní, takže počítám s tím, že se páteční mše svatá přesouvá na sedmnáctou hodinu jako loni. Jenže v tu dobu stojí hlouček lidí před kostelem – a nic se nemění ani pár minut poté. Volám tedy otci Edwardovi, jak to tedy je, a zjišťuji, že letos se mše se zimním časem nemění. Vzhledem k tomu, že mezi lidmi z hloučku je i Simona Ďoubalová, matka šesti dětí, z toho dvou dvojčat, využívám tuto hodinku čekání k pořízení rozhovoru s ní. Nakonec jsme na té faře stihly jen polovinu, na zbytek rozhovoru jsme si musely vymezit čas jindy…
Simono, jaké to je být matkou šesti dětí? Jak to s manželem zvládáte? (Usmívá se.) S pomocí Boží. Uklidňuji se tím, že Pán Bůh ti nenaloží víc, než uneseš. Děti jsou naše velká radost. Velkou rodinu jsme si vždy přáli. Jaké to bylo, když jste zjistili, že po prvním klukovi čekáte dvojčata? Prvně to byl pro mě šok. Toník byl docela náročné mimino. Divila jsem se, protože dvojčata jsou vzácností a navíc
8
ani v naší rodině nikdo dřív dvojčata neměl.
Jak sama vzpomínáš na své dětství? Vyrůstala jsem v klasické věřící rodině jako třetí ze čtyř dětí. Vždycky jsem byla ráda, že jsme velká rodina, že mám tři sourozence. Nejraději vzpomínám na společné dovolené a výlety, ale také na rodinné oslavy.
A pak po dalším dítěti přišli dva kluci. Museli jste znovu pořizovat kočárek pro dva? (Směje se.) Kočárek jsme naštěstí – Boží cesty to řídí – nestačili vyhodit.
Myslíš si, že je dnes těžší vychovat dítě než dřív? Myslím si, že je to jiné. Dnes máme auto, pračku, ústřední topení, takže bychom měli mít mnohem víc času na sebe navzájem. Na druhou stranu dnes lidé tráví více času v práci nebo nakupováním. Takže nakonec na sebe mají mnohem méně času než dřív. Svým dětem věnujeme jen tolik času, kolik opravdu chceme.
Jaké jsou rozdíly mezi oběma páry dvojčat? U kluků ještě nevím. U dvojčat holek vidím, že jedna je introvert, druhá spíš extrovert – jedna se hned s každým baví, druhá je stydlivá. Co na to manžel? Vždycky chtěl mít velkou rodinu. Já si myslela, že to nemyslí tak úplně vážně, že by chtěl 6 dětí. Oba jsme ze čtyř dětí, tak jsem si říkala, že uděláme kompromis: pět dětí. Ale člověk míní, Pán Bůh mění (smích). Nakonec to vyšlo jemu.
A jak je to s předáváním víry v Boha svým potomkům? Jak osobně bys charakterizovala svůj vztah k Bohu?
9
Pokud člověk vyrůstá ve věřící rodině, tak víru v Boha bere jako samozřejmost. Víra je velký dar. Pro mne je víra v Boha jistota, že nejsem na nic sama, že se na světě neděje nic náhodně, že mám někoho, na koho se můžu stoprocentně spolehnout.
Velice příjemné je zajít si sama do centra do některého kostela, který je otevřený i přes den a v tichu si tam jen sednout.
Stačíš sledovat dění kolem – komunální volby, státní maturity nanečisto…? Ne. Poslouchám rádio a občas si přečtu staré noviny. Nejžhavější novinky se dozvím od manžela nebo od rodiny.
Chybí mi dětská nedělní mše svatá, ale chápu že vše není možné. Velmi se mi líbí opravená fara a setkání v ní – biblická hodina, duchovní obnovy, ale na ty teď nemám čas kvůli dětem. Snad někdy v budoucnu. Marta Höferová
U svého domečku máte Café Palladium země české. Jak ta kavárna vznikla a co nám může nabídnout? Dlouhou dobu nám vadilo, že v Kyjích Máš přehled o tom, co se dnes učí ve je jen pár hospod a tři obchůdky. A to tu školách? No, teď jsem byla zděšená předmětem bývalo kino, drogerie, řeznictví, pošta, sexuální výchova na školách… Jinak ne- opravna obuvi atd.. Na cestách po Franmám, ale myslím, že je učiva mnohem cii a Itálii nás okouzlily malé kavárničky víc, než co jsme měli my. Obávám se, že a den bez dobré kávy si neumíme ani kvantita převládá nad kvalitou. Toník je představit. Jako velcí ctitelé Panny Marie jsme vybrali tento název. Stále vzpoteď v první třídě, takže uvidím. mínáme na poutě do Staré Boleslavi k Co říkáš o Doporučení MŠMT k realizaci sexuální výchovy na základ- Palladiu, které se konaly za patera Kellnara. Nabízíme příjemné prostředí, ních školách.? Měla by se vůbec na dobrou kávu a čaj, ovocné koktejly, školách učit? zmrzlinové poháry a teď v zimě může Na toto téma se mi velice líbil článek návštěvníky zahřát třeba i svařák, grog, psychologa Jeronýma Klimeše uveřejněný v Lidových novinách v srpnu toho- horká medovina nebo punč. to roku. Cituji: „Sexuální výchova v To zní lákavě. Kdy máte otevřeno? prvních třídách základních škol, jak Od úterý do čtvrtka od 14.00 do 17.00, navrhuje dr. Uzel, se míjí zdravým rozu- v sobotu a neděli od 15.00 do 17.00. mem. Potřebná je výchova k partnerOtázka na závěr: Jak se ti žije v naší ským vztahům, a to především ve výuce farnosti? na vysokých školách či kompromisně na Vadí mi přecpaný kostel bez možnosti konci středních škol.“ být uvnitř s kočárkem a hromadou dětí.
Jak relaxuješ?
Simona Ďoubalová, rozená Tůmová se narodila r. 1978 v Praze. S manželem Janem (či spíše Honzou) mají šest dětí (0,5 – 6,5 let): Toníka (2004), Aničku a Emu (2005), Anežku (2007), Frantu a Ondru (2010), Vystudovala ekologii na České zemědělské univerzitě v Praze. Mezi její zájmy patří rodina, výlety do přírody (zvláště do hor): „Česká krajinka je ideální.“ V dětství hrála i na klavír. Bydlí v Jiráskově čtvrti v Kyjích, kde mají i kavárnu Palladium Café.
10
ZÁBAVA
Anekdoty: zjeví ve snu, ale říká mu dvě slova – Leží tučňák na pláži, opaluje se, popíjí koktejl a říká si: „To je balada.“ úplně jiný! Na jižním pólu se zatím klepe žirafa Analogie na věřící a nevěřící v Bozimou a brblá si: „Příště na tyhle ha výměnné pobyty kašlu!“ Jedna žena otěhotní a čeká dvojO lidských představách o posmrtčata. Ty dvě embrya si v děloze poném životě vídají o tom, co se děje po porodu. Dva mniši rozjímají nad tím, jaké to Jedno říká tomu druhému: „Víš, já si myslím, že až vyrosteme a dostaneasi je v nebi po smrti. Každý z nich má svojí představu. Jeden říká: „Víš, me se odtud, tak tam venku budeme žít úplně jinak. Podle mě budeme já si myslím, že až se po smrti dodýchat vzduch a jednou dokonce staneme do nebe, tak že to bude chodit po nohách.“ To druhé mu říúplnější dokonalé projevení tohoto ká: „To je hloupost! Porodem všechnašeho pozemského světa.“ Ten no končí. Vždyť odtamtud se nikdy druhý mu oponuje: „Já se zase domnívám, že je to něco jiného, než co nikdo nevrátil. Co tam vlastně chceš dělat?“ „Víš, já si myslím, že se o tady zažíváme. Je to spíš takový opak, jak se píše v Bibli.“ Domluví se nás postará máma!“ „Ty věříš na mámu?!? Ta neexistuje. Vždyť jí tedy, že až jeden z nich zemře, tak se tomu druhému zjeví ve snu a řek- nikdy nikdo neviděl.“ „Já bych řekl, ne pouze jediné slovo a buď ÚPLNÝ že máma je tady všude kolem nás. nebo JINÝ. Po čase jeden z mnichů Zaposlouchej se. Občas je přeci slyšet jak si zpívá.“ zemře a tomu druhému se opravdu
Soutěž o Studentskou pečeť 1. Jsi v džungli. Před tebou stojí lev a za tebou jaguár. Máš pušku a jeden náboj. Co uděláš? 2. Stojíš u tří vypínačů. Víš, že patří ke třem žárovkám v místnosti, kam vede dlouhá a klikatá chodba. Tzn. že ze svého místa vůbec nemůžeš vidět, zda některá svítí nebo ne. Všechny tři vypínače jsou nyní v poloze vypnuto. S vypínači můžeš manipulovat, jak chceš, pak jenom jednou půjdeš chodbou podívat se do místnosti. Tam musíš říct, který vypínač je od které žárovky. Jak na to? Správné odpovědi od vás očekáváme do 20.12..2010 na e-mailovou adresu
[email protected]. Výherce bude vylosován ze správných došlých odpovědí při Svatoštěpánském koledování na kyjské faře dne 26. 12. 2010. Na soutěžní otázku z minulého čísla o láhev Modrého Portugala správně odpověděl … bude vyhlášeno v den vydání toho čísla na faře po mši svaté a správné řešení zveřejněno na webu . připravil Tomáš Barczi
11
ZAJÍMAVOSTI
Jak slaví Vánoce ve světě ? V Polsku vítají první hvězdu na nebi, která se na obloze na Štědrý den objeví po soumraku, jako hvězdu betlémskou. Vánoce zde začínají uţ adventem, kdy děti začínají vyrábět různé ozdoby na stromeček. Pod kaţdým stromečkem je připravena trocha sena, protoţe tam lidé věří, ţe Jeţíšek schází z nebe s oslátkem. Dárky se rozdávají ještě před hostinou. Vánoční svátky zaujímají u polského národa to nejpřednější místo, a proto na půlnoční bývají chrámy a kostely zaplněné. Tradiční vánoce v Německu jsou v mnohém podobné našim českým Vánocům. Avšak vánoční výzdoba je mnohem větší a honosnější. Tradice Adventních věnců a kalendářů je mnohem výraznější neţ u nás. 1. prosince tyto symboly Vánoc nechybí snad v ţádné domácnosti. Skoro po celém Německu na Štědrý den prochází Christkind, neboli Jeţíšek, který je od našeho k nerozeznání, jen s tím rozdílem, ţe si na rozvoz dárků osedlává vítr. V severních oblastech děti navštěvuje Weihnachtsman - vánoční muţ, který má zrzavé vousy i vlasy a dlouhý šedý plášť s kapucí. V jedné ruce má maličký nazdobený stromeček a přes rameno velký pytel s dárky. Vánoce patří v Maďarsku k nejvýznamnějším svátkům roku. Hluboké kořeny mají i proto, ţe druhý vánoční den si celý křesťanský svět připomíná svatého Štěpána, tedy jmenovce zakladatele historického maďarského státu. Vánoce jsou tak nejen církevním, ale skutečně celonárodním svátkem. Dárky se rozdávají ještě před štědrovečerní večeří, která bývá bohatá a začíná hned po setmění nebo východem první hvězdy, kdy se rodina postaví ke stolu a pomodlí. Rakouské Vánoce začínají vlastně uţ 1. prosince, kdy děti otevřou první dvířka v adventním kalendáři. V samotné Vídni však přicházejí Vánoce uţ 18. listopadu, kdy se otevírají brány prvních adventních trhů. V prvním prosincovém týdnu, kdy se také na adventním věnci zapaluje první ze čtyř svící, si Rakušané - ostatně jako další kulturně spřízněné národy - opatřují podle prastarého zvyku na svatou Barboru snítky třešní s nalitými poupaty. Nejrozšířenějším štědrovečerním pokrmem jsou ryby a drůbeţ v rozmanitých úpravách. I v rakouských domovech se po večeři zapálí svíčky na stromku a rozdávají se dárky. Vánoční sezóna v USA začíná po Dni díkůvzdání, který se slaví vţdy čtvrtý listopadový čtvrtek. Dá se říci, ţe Den díkůvzdání je dnes pro americkou rodinu větším svátkem neţ Vánoce, coţ je dáno národ-
12
nostní a náboţenskou různorodostí. Národnostně pestrá Amerika v prosinci nenabízí jen křesťanské Vánoce. Ţidé slaví chanuku, svátek světel, zatímco v černošských rodinách je stále populárnější slavnost prvních plodů sklizně, tzv. kwanzaa. Pokud však americká rodina slaví křesťanské Vánoce, tak ty mají ve Spojených státech jisté společné rysy. Vánoční stromeček se zdobí jiţ dva nebo tři týdny před Štědrým dnem. O Vánocích však Američané zdobí nejen stromečky, ale i své příbytky a často se pak večer jezdí projíţdět po okolí a kochají se pohledem na zářící domy sousedů. Štědrý den je v Rusku obyčejným pracovním dnem. Pravoslavné Vánoce totiţ připadají aţ na 6. a 7. ledna. Původně byly spojeny s velkým mnoţstvím lidových zvyků. Po zákazu Vánoc v roce 1918 však zvyky upadly v zapomnění a nyní většina Rusů místo nich slaví Nový rok s jolkou a dárky od dědy Mráze. Děda Mráz pouţívá saně, cestuje aţ ze vzdálené Čukotky a doprovází ho Sněhurka v bílém koţíšku ušitém z hranostajů. Připravila Štěpánka Vondrášková čerpáno z: www.vanocnitrhy.cz/vanoce-ve-svete
13
FARNÍ CHARITA Vážení přátelé farní charity, mockrát děkujeme všem, kteří jste se v listopadu zúčastnili benefičního koncertu a přispěli jste tak na naši činnost. Díky Vám se mj. o svátcích vypravíme také do domova seniorů, abychom jeho obyvatelům zpříjemnili Vánoce. Speciální poděkování patří především paní Zdislavě Höferové, Simoně Kionkové, Renátě Polákové a M. s. Ježíšovým – dobrovolníkům, kteří pomáhali s organizací akce. Díky patří také kapelám, které hrály bez nároku na honorář! Chtěla bych vás touto cestou také vyzvat k zapojení se do činnosti charity (ne nadarmo se jmenuje farní), nyní především v rámci Tříkrálové sbírky! (2.-9. 1. 2011) Část výtěžku sbírky se nám vrátí zpět (část jde na projekty Charity ČR – zahraniční i tuzemské), a tak je jen na nás – na vás, v jaké míře budeme moci pořádat různé akce a aktivity, které byste tu chtěli mít. Nejvíce jsou samozřejmě potřeba koledníci (- tříčlenná skupinka, z nichž min. jednomu musí být alespoň 15 let., ale mohou i dospělí). Koledníci vč. rodičů jsou zváni do Arcibiskupského paláce na pohoštění, do katedrály sv. Víta na tříkrálovou bohoslužbu, na požehnání koledníkům. Všechny koledníky čeká věcná odměna, ty nejlepší skupinky se mohou těšit na výjimečné, hodnotné ocenění; kdokoliv se do sbírky zapojí, může se účastnit fotosoutěže. Ale to není vše, to by bylo hodně málo! V první řadě jde o to (jednou za rok) třeba přemoci svou pohodlnost, předsudky, stud (ačkoli, proč se stydět za dobrou věc?), zkusit udělat něco, z čeho vážně budu mít dobrý pocit, a třeba zjistím, že to vůbec není takové, jak jsem si myslel/a, možná uvidím, že nejde o to „vybírat peníze“, ale že především jde o to dávat – požehnání, maličkost za příspěvek do kasičky, úsměv, radost, prostě dávat… Přeji všem klidné, požehnané vánoční svátky.
Za farní charitu, Lucie Zemanová
VÝSTAVA BETLÉMŮ – do 21. 12., v centru FCH (Oáze), Po a St 9-12 hod., Út a Čt 17-18 hod. + Ne 19. 12. 15-17:30 h. a Čt 30.12. 15 – 17 hod. - více než 40 Betlémů - paličkované, keramické, v životní velikosti, hrací …
Kdo nedělá nic pro druhé, nedělá nic pro sebe (J. W. Goethe)
Maňákova 754, Černý Most
[email protected]
+420 739 203 254 www.charita-kyje-cm.wz.cz
14
REFLEXE
Volební genesis aneb pár slov k výsledkům voleb Na počátku voliči stvořili zastupitelstvo. A stvořili jej takto: devět zastupitelů získala TOP 09, devět ODS, sedm ČSSD a po dvou zastupitelích získaly VV, SZ a KSČM. Týden první I vítěz voleb řekl: „Ať začnou koaliční jednání!“ – a začala koaliční jednání. Nebyla však jednoduchá. TOP 09 s ODS na počet zastupitelů remizovala. Obě strany se tak začaly přetahovat o přízeň ČSSD. Jedině koalice s levicí jim totiž mohla zajistit post nejvyššího (starosty). Nabídky se vršily, posty se rozdávaly, zákulisí kula pikle. Chvíli to vypadalo na starostu z TOP 09, pak zase z ODS a pak opět z TOP 09. Napětí stoupalo. Vše navíc komplikoval i fakt, že i ČSSD samotná chtěla obsadit post starosty Prahy 14, přestože skončila ve volbách až třetí. Jednání se proto zbytečně natahovala (co kdyby ODS či TOP starostu pustila…) Až nakonec jeden čtvrtek přišla do štábu ODS zpráva – ČSSD se dohodla s TOP 09. Nejvyšším se tedy stal Radek Vondra. Rok první Dnes má Praha 14 devítičlennou radu, ve které má pět hlasů ČSSD a čtyři TOP 09. Vznikla tak koalice nových tváří, která má hodně co dokázat. A prvních pár měsíců napoví, jak bude tahle koalice fungovat. Plány jsou smělé. Starosta chce reorganizovat radnici, nově nastavit rozpočet a provést řadu změn. Bude na to ale mít sílu? Na prvním zasedání zastupitelstva ukázala nová koalice jednotu a jasnou většinu. Je otázkou, jestli tato jednota vydrží celé čtyři roky a především, jestli vydrží reformní nálada. Přejme jim to! Jejich předvolební sliby a cíle nezněly vůbec špatně. Líný bůh Ještě jedna důležitá poznámka. Bohové-voliči sice zastupitelstvo stvořili, ale moc se jim do toho nechtělo. Volební účast v Praze 14 byla pouhých 34,6 %, což je nejnižší účast v Praze a jedna z nejnižších v ČR. Nemůžeme čekat a chtít lepší politiku bez vlastní aktivní účasti. Každý, kdo chce lepší Prahu 14 či celou ČR, by měl chodit k volbám a ještě lépe k volbám vnitro-stranickým. Ty jsou možná ještě důležitější než ty veřejné. Jako členové stran o všem rozhodujeme dlouho před voliči a hlavně jako jedni z pár desítek, nikoliv jako jedni z milionů. Ještě, že náš Bůh byl při tvoření universa politicky uvědomělejší. Přejme si, ať se čtrnáctka vyvíjí co nejlépe a novému starostovi, radě i zastupitelům popřejme hodně sil a štěstí. Jan Pilař
15
POEZIE
Z Popelky Nazaretské (úryvek) Ach, je-li možná, že Král králů vyvolil by si tuhle skálu, ten pustý chlév co rodný hrad? Josef je sklíčen, zaplakal by. Snad byly to vše noční šalby, ten Boží vzkaz, ten anděl, snad… Však hle, vtom ojíněnou bání blesk bílý šlehl znenadání a stanul – právě blízko skal! Toť hvězda, jasná, stříbroskvoucí! Josef až srdce slyší tlouci. Co se to děje? Nebo spal? Vyskočí, vběhne do jeskyně… Hle, Panna bdí! A v jejím klíně - buď chvála Pánu na nebesích! – tam ryze svítí záře bílá! Zář ze záře to vystoupila! I poklekl – a ruce zdvih. …Zde jest, Král z Krále, dítko z Panny, jež vyhojí ty temné rány, zející v nitru národů. A usoužená lidská stáda vyvede z moci zlého hada a mír jim dá i svobodu. Celou skladbu Václav Renč složil ve vězení a sepsal po návratu r. 1962 Připravil Jiří Höfer Natanael vychází vždy první neděli v měsíci. Za příspěvek na pokrytí nákladů děkujeme. Své příspěvky do příštího čísla posílejte na e-mail
[email protected] do 26.12.2010. Technicky zajišťují: p.Fiala a rodina Janušova. ● Další informace o farnosti na www.farnostkyje.cz.
Seznam aktivit a akcí v naší farnosti na měsíc prosinec 2010 Kaţdou sobotu v době adventní rorátní mše svatá od 7.00 k oslavě Panny Marie u sv. Bartoloměje. Následuje společná snídaně na faře. Můžete přinést něco ke společnému sdílení. Velká výstava Betlémů (informace v rubrice Farní charita) ne 5. Začínáme se modlit za rodinu Mecových čt 9. Setkání Mladých nad katechismem, (19.00 - fara Kyke) pá 10. Setkání ţen (19.00 - fara Kyje) ne 12. Začínáme se modlit za rodinu Víchových pá 17. Vystoupení dětí ze ZŠ Lehovec, (17.30 - kostel sv. Bartoloměje)
pá 17. - ne 19. Duchovní obnova farnosti (podrobnosti na farním webu a vývěskách) ne 19. Začínáme se modlit za rodinu Novákových a Benešových čt 23. Ţivý Betlém na ČM 17.00 (informace na vývěskách. Organizuje p. Jelen.) ne 26. Začínáme se modlit za rodinu Baitlerových ne 26. Svatoštěpánské koledování
(17.00 - fara Kyje)
V dalších měsících 2. - 9. ledna 2011 Tříkrálová sbírka. Prosíme děti a dospělé o pomoc. Info u paní L. Zemanové 5. 2. 2011 Farní ples kyjské farnosti v Hotelu Svornost v Dolních Počernicích. Organizuje Viktor Mach
Pravidelné týdenní aktivity: Výuka náboţenství: úterý 16.00 starší školní děti (10 – 11 let), Oáza středa 16.30 pro nejmladší (7 – 8 let) na faře v Kyjích čtvrtek 15.15 mladší školní děti, Oáza pátek 16.00 mladší mládež, Kyje Pátek: po mši sv. v Kyjích – úklid kostela, můžete přijít pomoci Neděle: po mši svaté u sv. Bartoloměje setkání farníků na faře u kávy a čaje (Můžete přinést něco na společný stůl či pomoci s úklidem)
Více informací na www.farnostkyje.cz
Příloha
