Měsíční světelné signály PrimaLuna ProLogue Eight / ProLogue Premium Durob Audio je jedním z méně známých producentů audio přístrojů. Neznamená to však, že patří mezi nováčky. Zakladatel a majitel firmy-Herman van den Dungen-vyrostl na obchodě s high-endem. Vzděláním elektronik, se již od roku 1975, pod křídly Durob Audio, zabýval distribucí známých značek na území Beneluxu. Při té příležitosti samozřejmě analyzoval projekty nejlepších zařízení ze své nabídky. A protože „nikdo není dokonalý“, začal přemýšlet o vlastních produktech. W roce 1998 van den Dungen pod křídly AH!, uvedl na trh několik CD přehrávačů, rovněž lampových. Většinou se jednalo o modifikované výrobky firem Philips a Marantz, jejichž zvuk však převyšoval modely firemní. Přestože se tato zařízení setkala s kladnými recenzemi odborného tisku, existovala na trhu v tomto období taková konkurence, že obchodně prorazit na „široké vody“, se jim nepodařilo. Nejcennějším ziskem z tohoto období byly však pro šéfa Durob Audio získané známosti. Ty přinesly své ovoce při dalším projektu. Protože van den Dungen fandil lampovým přístrojům, rozhodl se nabídnout Holanďanům vzorně provedené, technicky vyspělé a zvukově výborně znějící zesilovače, finančně dostupné středně zámožným audiofilům. V roce 2003 založil další firmu s italsky znějícím názvem PrimaLuna. K němu se váže zajímavá historka. Zde je verze samotného zakladatele: PrimaLuna italsky znamená První Měsíc. Můj děda se jmenoval Herman, jako první v rodině. Babička, aristokratická dáma z malé holandské vesničky, dala svému muži přezdívku „Maantje“, což znamená Malý Měsíc. Obyvatelé ze vsi přezdívku přijali i když ji poněkud překroutili a začali ho nazývat „Maontje“ van den Dungen. Můj otec se jmenoval Cor, pro lidi z vesnice však byl „Corem od Maontje van den Dungen“…. atd. Tady je odpověď na otázku, proč jsem se rozhodl dát své firmě název První Měsíc a proč má takové logo. Herman van den Dungen samozřejmě neměl v úmyslu projektovat ani skládat všechny zesilovače sám, osobně, protože v tom případě by do konce života nevylezl z garáže. Ke spolupráci přizval amerického distributora high-endu, nějakého Kevina Deala, který je za oceánem nazýván „lampovým guru“. Deal již dříve pomáhal Hermanovi s přehrávačem AH! Njoe Tjoeb, a nyní, po staré známosti, vyprojektoval pro něho první lampový zesilovač – Model ONE. Zbývalo najít výrobce, a tady se zakladatel Durob Audio obrátil na dalšího odborníka – Dominique Clenet, šéfovou oddělení exportu firmy Jadis (jedna ze značek distribuovaných van den Dungenem v Beneluxu). Nevím, jaké před ní zahrál divadlo, ale paní managerka kouzlu obratného Holanďana podlehla a opustila teplé místečko v zaběhlé francouzské firmě. A protože byla skutečnou pokladnicí vědomostí o Dálném Východu ( jedním z jejich koníčků je výuka jazyka mandarínů), van den Dungen jí pověřil vyhledáním vhodné továrny v Číně, která by byla schopna splnit jeho náročné záměry. Nalézt takovou hotovou továrnu, schopnou ujmout se produkce zařízení s natolik rigorózní technologií, nebylo lehké. Nakonec však skončilo úspěchem. Dominique Clenet navštívila mnoho předem vytipovaných závodů a rozhodla se nakonec pro jeden z nejmodernějších v Shenzhenu, vyrábějící mimo jiné zesilovače značky Spark. Brzy se ukázalo, že kvalita zvuku i provedení modelu Prologue ONE je naprosto srovnatelná s dražšími zesilovači renomovaných firem, a tak holandské „zesáčky“ mizely s pultů prodejců jak „čerstvé housky“. Herman van den Dungen konečně začal v noci klidně spát.
Holanďan samozřejmě nebyl prvním, kdo se dal na „hedvábnou cestu“. V současnosti mnoho producentů vyrábí v Číně proto, aby ušetřili náklady a mohli nabídnout přístroje cenově konkurenceschopné. Těch, kteří kladou takový důraz na kvalitu provedení jako PrimaLuna, je však pouze několik. Na okraj ještě dodám, že Herman van den Dungen nabízí pod názvem Mystére malinko levnější a jednodušší lampové zesilovače, dostupné rovněž v Polsku. Protože Kevin Deal nepřicházel z dalšími projekty, zverboval van den Dungen ke spolupráci jiného schopného konstruktéra, Marcela Croese, do té doby šéfa výzkumo-rozvojového oddělení firmy Goldmud. Croese samozřejmě ze dne na den nerezignoval na post u švýcarského výrobce high-endu ve prospěch holanďana, ale protože se již delší dobu znali a Marcel dříve projektoval jeden z přehrávačů AH!, nakonec souhlasil. Všechna zařízení PrimaLuny po modelu ONE, jsou již jeho dílem. Kevin Deal se posléze začal zabývat distribucí zesilovačů PrimaLuna v USA. Dominique Clenet i nadále koordinuje činnost mezi Holandskem a Čínou. Život firmy by pravděpodobně běžel svým tempem, nebýt tlaku distributorů na rozšíření nabídky. Tak se v roce 2007 objevil první CD přehrávač Prologue EIGHT, který vzbudil uznání dosavadních uživatelů zesilovačů PrimaLuna. Osmička se ukázala být natolik vydařenou, že donedávna byla jediným zdrojem zvuku v nabídce PrimaLuna. A co je nutno zdůraznit, za tři roky působení na trhu vůbec nezestárla. Stavba Zařízení produkovaná pod jednou značkou, jsou obvykle sobě podobná. Totéž platí v případě PrimaLuny. Přestože pocházejí z XXI století, šíří kolem sebe zvláštní kouzlo belle epoque. Málokterá lampová zařízení vypadají avantgardně, ale kousky z Nizozemska přesně pasují k obrazům Alfonse Muchy a lampičkám Luise Comforta Tiffanyho.
Přehrávač ProLogue Eight Popravdě, při provozu zařízení s odkrytými lampami, by nikdo s plným vědomím nepodléhal riziku, kdyby PrimaLuna nevypadla natolik solidně. Kdyby se Herman van den Dungen projevil jako patriot a celou produkci lokalizoval někam do Evropy, za podobnou úroveň provedení bychom zaplatili dvakrát více. Místo obvyklého blyštivého povrchu, má přehrávač naprosto kompaktní tvar a povrchovou úpravu. Skříň je vyrobena z 2mm silného ocelového plechu, k ní je přišroubována ozdobná čelní deska. Ta je vyříznuta z 10mm silné hliníkové desky a delikátně upravena kartáčováním, což osvobozuje majitele od neustálého odstraňování otisků prstů. Skříň je pokryta pěti vrstvami laku, před nanesením každé další vrstvy ručně leštěného. Čelo CD mechaniky je rovněž vyříznuto z hliníku, podobně jako čtyři ovládací tlačítka. Nepříliš elegantní síťový vypínač putoval na boční stěnu přístroje, díky čemu čelo zůstalo vysoce elegantní. Těsně za předním panelem se nacházejí výstupní elektronky: dva páry dvojitých triod 12AU7/12AX7, napájených rovněž elektronkami – dvěma 5AR4, pro každý kanál jednou. Všechny jsou osazeny v keramických paticích s otvory pro větrání. Na skleněných baňkách vidíme logo PrimaLuny, ale jistě se domýšlíte, kde jsou vyrobeny. Stoupenci lamp milují své přístroje mimo jiné pro jejich nenapodobitelné osvětlení, jež vydávají. S ohledem na předpisy platné v EU, bylo nutné použít ochranný kryt. Jeho demontáž je naštěstí rychlejší, než přečtení této věty. V napájecí části pracují dva transformátory. Jeden dodává energii lampám, druhý ostatním obvodům. Doplňují je dva mohutné kondenzátory Nichicon, posazené vedle lamp 5AR4. Pohled na zadní panel potvrzuje pozitivní dojmy z dosavadního popisu přehrávače. Použity jsou robustní, šroubované terminály RCA a stejně solidní je i koaxiální digitální výstup,
doplněný toslinkem. Pokud byste se chtěli podívat dovnitř přístroje, museli byste ho otočit vzhůru nohama. Pokud to však není nutné, raději neexperimentujte. Stačí chvilka nepozornosti a elektronky i s paticemi jsou navždy ztraceny. Elektronika je rozmístěna na jedné desce plošných spojů a kabelové propojky jsou zredukovány na minimum. Transport s optikou Sony je umístěn v ocelové kleci, upevněné k horní stěně přístroje. Před vnějšími vlivy ho chrání celý systém amortizátorů. Obvody řídící mechaniku a dekodující signál z nosičů CD, pocházejí z dílny firmy Philips. Dekodovaný proud informací následně prochází upsamplerem Burr Brown SRC4192, kde dochází k navýšení frekvence na 24 bitt/192 kHz. Pak nastupuje 24-bittový převodník C/A Burr Brown PCM1792. Čtyři operační obvody NE5534 plní roli konvertoru I/U. Za příplatek je lze vyměnit za lepší, zajišťující nižší šum a rychlejší nárůst signálu. Překonvertovaný signál pak putuje do elektronek a následně delšími kabely k výstupním terminálům. Jako zákusek na konec přidejme unikátní řešení, které je autorským počinem Marcela Croese a nese název SuperTubeClock. Závisí na použití lampy v úloze oscilátoru (miniaturní triody z ruských vojenských zásob). Je to natolik zaskakující řešení, protože hlavně od taktovacích hodin je vymáhána co nejvyšší preciznost a minimum šumů, což právě lampy ne vždy mohou zaručit. Konstruktér to vysvětluje tak, že frekvenci oscilátoru určuje výlučně quarz, ale jeho přesnost, mající vliv na samotný jitter, je závislá na vlastním šumu aktivního elementu. Pokud vezmeme v úvahu to, že do hry zasahuje pouze úzké pásmo (0-40kHz), je elektronka schopná zajistit nižší úroveň šumu než kterýkoli tranzistor. V důsledku toho získáváme velmi přesné hodiny, charakterizující se nízkým jitterem užitečného signálu a zajišťující lepší dynamiku i detailnost. Zesilovač ProLogue Premium Při vizuálním pohledu Premium zapadá do stereotypu lampových zesilovačů. Na čelní stěně najdeme pouze dva regulátory – potenciometr a přepínač vstupů. Síťový vypínač je, podobně jako v přehrávači, umístěn na levé boční stěně skříně. Na pravém boku najdeme podobný, dvoupolohový přepínač, sloužící k volbě nastavení biasu, v závislosti na tom, který typ výkonových elektronek máme osazen. Uprostřed čelního panelu trůní barevná dioda, signalizující připravenost zesilovače k provozu, nad ní je senzor dálkového ovládání. Zesilovač je vybaven rovněž tzv.“měkkým startem“. Skříň je, podobně jako u CD přehrávače, vyrobena ze silných ocelových plechů a pokryta několika vrstvami ručně leštěného laku. Čelní panel opět tvoří 10mm silná deska z kartáčovaného hliníku. Elektronky nesou logo PrimaLuny. V předzesilovači najdeme 4 x 12AU7, osazení výkonové části nám však poskytuje určitou volnost. Ve standardním nastavení obdržíme 4 pentody EL34, ale výrobce umožňuje je zastoupit tetrodami KT88, samozřejmě za doplatek. Ve druhém případě pak výstupní výkon vzroste s 35 na 40 watt na kanál. Nic rovněž nebrání tomu, abychom experimentovali s elektronkami z jiných zdrojů. O kalibraci dbá autorský obvod PrimaLuny s názvem Adaptive AutoBias, který nepřetržitě monitoruje práci zesilovače. Vedle patice každé lampy je umístěna červená dioda, signalizující případnou nutnost výměny. Všechny baňky trůní v porcelánových paticích s ventilačními otvory a správné chlazení dodatečně zajišťují mezery ve dně skříně. Zesilovač stojí na poměrně vysokých nožkách, s přístupem vzduchu tedy problémy nebudou. Elektronky chrání klec, stejně snadno odnímatelná jako u přehrávače. V zadní části, pod hranatým plechovým krytem, je uložen toroidní napájecí transformátor a dva výstupní trafa, vše chráněno několika dalšími firemními obvody. Pokud by došlo k přehřátí napájecího transformátoru, obvod PTP automaticky odpojí napájení a umožní vychladnutí zesilovače. Následně se vyresetuje do výchozího stavu. Naproti tomu OTP ve
spolupráci s pojistkami chrání výstupní transformátory před následky vzniklými poškozením elektronky nebo omylem uživatele. Pohled na zadní panel musí nadchnout každého uživatele. Vysoce kvalitní vstupní terminály oplývající zlatem a originální jsou i repro-terminály WBT (žádné čínské klony), s odbočkami na 4 a 8 ohm, jež jsou schopny pojmout všechny typy koncovek reproduktorových kabelů. Zesilovač je vybaven čtyřmi linkovými vstupy RCA a vstupem Home Theater, který směruje signál přímo do koncového zesilovače a umožňuje včlenit PrimaLunu do vícekanálové domácí instalace. Těžko si to dovedu představit, ale když to jde…. Vstup Home Theater bude zřejmě častěji využíván k připojení klasického předzesilovače nebo přehrávače vybaveného regulací hlasitosti. Po otočení přístroje na „záda“ a uvolnění několika šroubů se naskýtá pohled, při kterém zaplesá srdce každého milovníka lamp. Na centrálně umístěném plošném spoji najdeme obvody autobiasu, všechny ostatní spoje jsou provedeny technikou „point to point“ a panuje zde vzorný pořádek. Kabely jsou taženy ve svazcích a tam, kde bylo potřeba, jsou ohnuty do pravých úhlů. Letování je vzorné, takže nedostatky bychom museli hledat „při svíčce“. V napájecí části poutají pozornost dva mohutné elektrolyty Nichicon, uložené těsně za deskou autobiasu. Za regulaci hlasitosti odpovídá Alps Blue Velvet řízený motorem. Přepínání vstupů zajišťuje Takamisawa. Zesilovač, stejně jako CD přehrávač , je vybaven dálkovým ovládačem. Oba jsou vyrobeny z těžkých hliníkových odlitků a samostatně by stály nemalý groš. Oba dokážou měnit hlasitost zesilovače a spouštět desky CD, což umožňuje omezit množství „dálkačů“k obsluze jednoho systému. Sečteno a podtrženo, dávno jsem se nesetkal s tak smysluplně investovanými penězi. Konfigurace Zesilovač nabízí v základní verzi 35 W na kanál. Pro posluchače navyklé na tranzistory to není mnoho, ale příznivci lamp ví svoje. Samozřejmě připojení k soustavám s nízkou citlivostí by bylo školáckou chybou, na druhé straně však není potřeba sahat po exotických hornách. Shodou okolností jsem měl po ruce podlahové Cabasse Iroise 3 s udávanou citlivostí na úrovni 92 dB. To bohatě stačilo. Systém byl propojen kabely MIT a QED, proud ze sítě vedly převody Neel. Přehrávač i zesilovač stanuly na těžkém stolku s pláty kamene, soustavy byly od podlahy izolovány 3cm silnými žulovými deskami. Poslechové dojmy Výrobce doporučuje u nových zařízení dobu zahoření alespoň 100 hodin. Nemusí v té době nutně reprodukovat hudbu, stačí když budou zapnuty. Přizpůsobil jsem se těmto radám, ale měl jsem obavy z obvyklého specifického zápachu, doprovázejícího obvykle vypalování různých substancí použitých při montáži. Nic se však nedělo, oba komponenty, přestože přímo z továrny, prakticky ničím nedávaly o sobě znát, což uvítali ostatní členové domácnosti. Ve skutečnosti jsem i v době zahořování měnil nosiče v přehrávači, ale formální test jsem zahájil až poslechem klasiky. Okamžitě jsem zaregistroval hladký, téměř hedvábný charakter vysokých tónů. Žádné vyostření, agresivita ani ztráta rozlišení. Nízké kmitočty byly podány dostatečně vážně, ale bez „šíleností“. Nejvíce však mou pozornost upoutalo střední pásmo. Hlasy sólistů byly plné delikátních zvuků doprovázejících živý zpěv a sbory v Haendlově „Mesiáši“ zněly famózně. Zajímavé je to, že zvuk kompletu byl delikátně přitemněn, podobně jak barvy na obrazech starých mistrů baroka, čímž se systém skvěle přizpůsobil charakteru reprodukované hudby. Přechod na „Brandenburské koncerty“ J.S.Bacha přinesl lehké rozjasnění a následná „Hudba na vodě“ Haendla, pod taktovkou Trevora Pinnocka, přinesla ještě jednu vlastnost sestavy – nadprůměrnou
muzikálnost. To jednoduše nešlo přerušit poslech, nebýt toho, že další várka nosičů čekala na svou příležitost, poslouchal bych tuto nahrávku do večera. Poslední nahrávkou před změnou repertoáru byly Holstovy „Planety“. A tady došlo k dalšímu překvapení, PrimaLuna předvedla takovou dynamiku, jakou bych čekal od tranzistorového koncového zesilovače, ne od 35-watového integrovaného „lampáče“. Objevily se hřmící a mocné nízké tóny, ne však nafouklé. Uf, po takovéto dávce adrenalinu mám nárok na něco klidnějšího. Držíc se akustického klimatu, sáhnul jsem po nahrávkách jazzových. Zvuk se lehce rozjasnil, vysoké tóny vystrčily ostré drápky a přede mnou se rozprostřela scéna s velikým „S“. V klasice se moje pozornost soustředila převážně na barvy nástrojů a podání lidských hlasů, nyní jsem byl přenesen do zcela jiné dimenze. Soustavy vypochodovaly z pokoje, což v případě 35-kilogramových podlahovek je nevídaným kouskem, a já jsem před sebou spatřil „avatarovou“ scénu 3D, a to bez speciálních brýlí. Navíc byla širší, než fyzické ustavení reproduktorů. Ani jsem se nemusel namáhat, abych spatřil Cassandru Wilson, stojící dobrý metr před zbytkem kapely. Rozmístění hudebníků doprovázejících Erica Bibba v nahrávce „Spirit and The Blues“ jsem byl schopen narýsovat s milimetrovou přesností. Než jsem přešel k rocku, zakotvil v přehrávači ještě kroužek „Mondo Head“, japonských bubeníků Kodo. Měl jsem možnost slyšet tuto nahrávku ve vícekanálové verzi, ale i podání dvou soustav bylo v tomto případě festivalem nápadných pramenů zvuku. A ta dynamika, která vůbec nepasuje k malému a nenápadnému, lampovému „zesáčku“, připomínajícímu předválečné rádio pradědečka. Slunce se blížilo k západu, když jsem naservíroval přehrávači blues-rockovou nahrávku „You and Me“. Okamžitě jsem nabyl dojmu, že celý komplet si z plných plic oddechnul a pronesl “no, konečně nějaká normální hudba“. Jednotlivé skladby ubíhaly v rytmu divokého mustanga běžícího prérií a kytarové fráze byly plné charakteristického klimatu, navazujícího na zvuk 70 let. Třídu PrimaLuny potvrdil i disk „Up“ Petera Gabriela, který zazněl tak, jakoby před ním nebylo ani klasiky ani akustického jazzu. Kdybych začal testovat od Gabriela, asi bych k Bachovi ani nedošel. Teď jsem však šáhnul, hnán vrozenou nedůvěrou, po „veliké mši hmol“ a… čas se vrátil o několik hodin zpátky. Velmi zřídka se stává, že po několika hodinovém testování mám chuť zopakovat všechno nanovo. Závěr Přemýšlím, zda tato kombinace PrimaLuny má nějakou vadu. Po hluboké úvaze jsem na jednu přišel, a to velmi vážnou: komponenty nelze postavit na sebe, coby „věž“.
Mariusz Zwoliński, Hi-Fi i Muzyka 10/10 , Poland
