MS DOS Diskový operační systém (DOS) DOS je soubor programů koordinující veškerou činnost počítače. Nejznámějším byl MS-DOS (MicroSoft-DOS). Měl textové prostředí, byl jednouživatelský (pouze jeden uživatel má přístup do systému) a umožňoval současné zpracování pouze jediné úlohy. Verze 1.0; 1.1 až 6.22. Dnes se používá příkazový řádek.
Soubory a uspořádání souborů na disku – složky (adresáře) Soubor Soubor (File) – posloupnost dat uložená na záznamovém médiu pod jménem, které jí přiřadil uživatel nebo systém. Podle toho jaké informace soubor obsahuje, rozlišujeme soubory systémové, textové, databázové, obrázkové, programové, zvukové… Za jménem souboru následuje přípona – je od jména souboru oddělená tečkou, a mívá obvykle tři znaky. Přípona usnadňuje typové rozlišení souborů a určuje, jaký typ programu bude použit pro otevření (spuštění) souboru. Složka Složka (Adresář) – pojmenované místo na záznamovém médiu sloužící pro „ukládání souborů“, fakticky jsou ve složce jen jména a údaje o souborech a jejich umístění – soubor je umístěn v jiné části téhož záznamového media. Složka může dále obsahovat další podsložky s podsložkami a soubory atd. Jména souborů a složek Jména jsou nutná z důvodů rozlišitelnosti; ve stejném adresáři nesmí a nemohou být dva soubory téhož jména a přípony či dvě podsložky téhož jména. U MS-DOS mohlo mít jméno nejvýše 8 znaků (nelze \ = [ ] : < > | + . ; * ? a mezera; jména pro zařízení (LPT, COM …), příkazy OS, nedoporučuje se používat specifické znaky národních abeced (č, ř…)). OS Windows od verze 9X podporují tzv. dlouhá jména souborů a složek, která mohou mít až 255 znaků včetně . (tečky) a mezery, lze používat diakritiku. Vhodnější
jsou krátká výstižně volená dosovská jména (havárie systému, předávání souborů…). Přípona jména souboru Přípona následuje za jménem souboru, od kterého je oddělena tečkou a mívá 3 znaky. Přípona usnadňuje typové rozlišení souborů a určuje, jaký typ programu bude použit pro otevření souboru. Některé přípony: � COM, EXE – soubor obsahuje program ve strojovém kódu, spustitelný soubor; � BAT – dávkový soubor; � DBF, DB – soubor s daty pro databázový systém; � TXT, DOC, 602, - textový soubor; � CFG, INI – konfigurační inicializační soubor; � HLP – soubor s nápovědou; � BMP, TIFF, CDR, GIF, JPG – grafické soubory; � SYS – systémový soubor (pro činnost OS); �… Kořenová složka Kořenová složka (adresář) root, kořen – vzniká na disku při jeho formátování, označujeme ji zpětným lomítkem – \ (levý Alt + 92). V rootu mohou být složky a soubory, ve složkách další podsložky a jejich podsložky, soubory atd. V praxi je obvykle každý obsáhlejší soubor uložen ve své složce; soubory podobného charakteru ukládáme do stejné složky s napovídajícím názvem (Dopisy, Hry...). Složky na disku vytváří více či méně rozvětvenou strukturu, které říkáme adresářový strom. Adresářový strom Adresářový strom (struktura složek na disku) – vyjadřuje vztahy mezi složkami na disku. Každý disk má svůj kořenový adresář (na rozdíl od Linuxu). Příklad možného uspořádání složek a souborů na disku je na následujícím obr.
2/12/2011
MS DOS
2
Absolutní a relativní cesta Cesta – posloupnost složek, přes které se dostaneme do hledané složky a k hledanému souboru. Zápis cesty k souboru atiiseag.ini: C:\ATI\SUPPORT\WXP\2KXP_INF\atiiseag.ini. Předchozí zápis cesty nazýváme absolutní cesta – začíná vždy v rootu, tedy jménem disku a pokračuje názvy jednotlivých složek až do cílové složky, případně končí názvem souboru. Jednotlivé názvy jsou odděleny zpětnými lomítky \ (backslash). Relativní cesta – vychází z aktuálního (nastaveného) adresáře a končí cílovou složkou nebo jménem cílového souboru. Předpokládejme, že aktuální složka je wxp, pak bude relativní cesta k souboru atiiseag.ini: 2KXP_INF\atiiseag.ini. Pro usnadnění práce s vyhledáváním souborů a pro hromadnou práci s nimi (mazání, kopírování…) slouží tzv. zástupné znaky pro hromadnou práci se soubory. V současnosti se s těmito zástupnými znaky můžeme setkat např. při vyhledávání (v počítači, na internetu…). Hromadný výběr souborů Pomocí znaků * a ? lze definovat celou skupinu souborů a provádět s celou skupinou operace: � Znak ? může nahradit ve jméně souboru nebo v příponě jeden nebo žádný znak. 2/12/2011
MS DOS
3
� Pomocí * můžeme nahradit ve jméně souboru nebo jeho příponě několik znaků (samozřejmě i jeden) nebo žádný znak. Znamená to, že tento znak může nahradit libovolný počet znaků ve jméně nebo příponě souboru (V MS-DOS v maximálním rozsahu 8 znaků pro jméno a 3 pro příponu). Příklad hromadného výběru souborů v MS-DOS � SLO?.EXE – vyberou se k operaci všechny soubory, jejichž jméno začíná SLO a má velikost 3 nebo 4 znaky a příponu EXE; � SLO*K.* - vyberou se všechny soubory začínající SLO, končící K s libovolnou příponou; � *.* vyberou se všechny soubory. Pozn.: *TEK.* - pokud je * na začátku, vyberou se všechny soubory. Pozn.: Znaků hromadného výběru nelze použít ve jménech adresářů.
Organizace operačního systému K tomu, aby operační systém MS-DOS správně fungoval, musí být jeho jednotlivé části předepsaným způsobem uspořádány na pevném disku. Operační systém totiž není uložen v trvalé paměti počítače (ROM) a při každém zapnutí počítače či startu systému se jeho základní části načítají do paměti RAM, a poté dochází k prvotnímu nakonfigurování systému podle základních inicializačních souborů. Základní soubory operačního systému MS-DOS, bez nichž systém nemůže pracovat, jsou: IO.SYS - Soubor, který obsahuje příkazy a rutiny veškerých vstupně-výstupních operací. MSDOS.SYS - Soubor obsahuje vlastní interní příkazy a rutiny operačního systému MS-DOS. COMMAND.COM - Tzv. interpreter operačního systému (obsahuje interní příkazy DOSu). Program, který umožňuje komunikaci uživatele se systémem - při jakémkoli zadání uživatele z klávesnice soubor COMMAND.COM toto zadání interpretuje, předá jej k vyřízení příslušnému dalšímu programu, ošetřuje některé chybové stavy apod. Soubory IO.SYS a MSDOS.SYS se vždy musí nalézat v kořenovém adresáři toho disku, ze kterého se systém startuje. Zcela nejčastěji to bývá první pevný disk, označený písmenem C:; systém lze rovněž startovat z diskety (A:, B:), popř. CD disku (je označen následujícím písmenem po pevném disku – může být více HDD nebo HDD může být rozdělen na logické disky) . Soubory IO.SYS a MSDOS.SYS jsou proti náhodnému smazání či přesunutí chráněny svými atributy „pouze pro čtení", „skrytý" a „systém". Díky těmto atributům nelze tyto dva soubory základními příkazy MS-DOSu pro práci se soubory vymazat, přesunout ani zkopírovat (nepoužije-li se příkaz ATTRIB). Soubor COMMAND.COM se zpravidla nalézá také v hlavním adresáři. Můžete jej z tohoto adresáře přesunout jinam, ale je nutno v inicializačním souboru CONFIG.SYS sdělit počítači, kde je tento soubor uložen. Protože tento soubor není 2/12/2011
MS DOS
4
nijak chráněn, obecně doporučujeme jeho uložení v hlavním adresáři startovacího disku počítače a ještě jednou uložení jeho kopie v adresáři, kde je umístěn operační systém. Operační systém MS-DOS se však neskládá pouze z těchto tří příkazů - ty tvoří pouze jeho páteř a objemově pouze jeho nepatrnou část. Veškeré externí příkazy, systémové soubory, drivery a další části operačního systému jsou uloženy v adresáři, který se obvykle nazývá DOS a je umístěn hned pod kořenovým adresářem disku. Struktura operačního systému Vrstva BIOS (správa periferií) – obsahuje programy (drivery) k ovládání V/V zařízení – je reprezentována souborem IO.SYS. Vrstva BDOS (správa úloh) – zajišťuje vykonávání systémových služeb (např. správa souborů), je jádrem operačního systému – je reprezentována souborem MSDOS.SYS. Vrstva commands (interní příkazy operačního systému - interpreter) – reprezentována souborem COMMAND.COM.
Příkazy DOSu lze rozdělit na interní a externí.
Spouštění příkazů a programů Po startu počítače a provedení několika inicializačních činností zobrazí počítač na prázdné obrazovce následující nebo obdobnou skupinu znaků: C:>_ Přičemž podtržítko bliká. Tento prvek se nazývá příkazová řádka (command line) a je v DOSu základním prostředím, ve kterém uživatel předává příkazy operačnímu systému. Pokud budete nyní psát znaky na klávesnici, budou se objevovat místo podtržítka, přičemž toto podtržítko se bude posunovat vždy o znak dopředu. Komunikace v příkazové řádce spočívá v tom, že uživatel napíše jméno příkazu, který má být proveden, doplní případné parametry a stiskne klávesu Enter, čímž sdělí systému, že jeho příkaz je kompletní a posílá jej tím k provedení. Po provedení příkazu se objeví opět základní příkazová řádka - systém provedl příkaz a čeká na další. 2/12/2011
MS DOS
5
Takovýmto způsobem probíhá veškerá komunikace mezi uživatelem a počítačem v operačním systému MS-DOS. Protože se jedná o ovládání poněkud nepohodlné (uživatel musí znát podrobně všechny příkazy), disponuje řada programů vlastním ovládacím prostředím, které je mnohem komfortnější (grafické prostředí) a využívá i pokročilejší ovládací zařízení a prvky (myš, dialogové panely, ikony apod.). Příkladem mohou být zejména Windows. CONFIG.SYS a AUTOEXEC.BAT Osobní počítač je velmi flexibilní stroj, který může být sestaven z řady různých prvků - sjednocuje je právě operační systém. Při startu operačního systému je však nutné, aby si MS-DOS „uvědomil" existenci různých dalších zařízení a konfiguračních parametrů, sladil je s činností počítače a připravil je k bezchybnému použití. Popis těchto zařízení a konfiguračních prvků je uložen v souborech AUTOEXEC.BAT a CONFIG.SYS. Soubor CONFIG.SYS, který se z obou načítá jako první, obsahuje zejména instalace veškerých ovladačů (driverů) - jedná se o malé programy, které jsou rezidentně umístěny v paměti a obsluhují dané zařízení či prvek počítače. Drivery ovládají obvykle veškeré periférie (myš, CD-ROM atd.), řídí rovněž konfigurační parametry (počet otevřených souborů, vyrovnávací paměti) a zvláště ovládají správu paměti. Soubor AUTOEXEC.BAT je základním dávkovým (batch) souborem - obsahuje sérii příkazů operačního systému, které se při startu automaticky provedou a není nutné je zadávat po jednom ručně. Soubor AUTOEXEC.BAT tak vlastně šetří práci uživatele - může při startu provést antivirovou kontrolu, nastavit cesty k programům a případně přímo spustit oblíbený program nebo prostředí (např. Windows). Zařízení Osobní počítač využívá ke své práci řadu zařízení pro vstup a výstup dat. Takovým základním zařízením je klávesnice, dalšími je myš, tiskárna, plotter, scanner a další. Protože je těchto zařízení velkých počet a pracují často značně různorodě, nemá pro ně počítač speciální zásuvky a přímo vyhrazená pojmenování. Na zadní části se nachází několik standardních zásuvek, které se nazývají porty (ports) a jsou určeny právě pro vstup a výstup. Operační systém tudíž stejně tak nerozeznává jednotlivá zařízení, ale porty, ke kterým jsou připojena. Základní rozdělení portů je podle druhu přenosu - sériového a paralelního. Při sériovém přenosu běží veškerá data za sebou po jednom drátu. Přenos není příliš rychlý, tato metoda je však spolehlivá a propracovaná. Při paralelním přenosu běží jednotlivá data paralelně (souběžně); přenos je tak mnohem rychlejší (typické je to např. u tiskáren). Jednotlivá zařízení počítače mají vyhrazené názvy (logická jména), které jsou neměnné a které nelze použít k jiným účelům (například pro pojmenování souborů). Tyto názvy a jejich význam jsou: AUX - přídavné zařízení (používá se minimálně) CON - konzola - podle druhu použití klávesnice (vstup) či obrazovka (výstup), COM1 - první sériový port 2/12/2011
MS DOS
6
COM2 až COM4 - druhý až čtvrtý sériový port LPT1 - první paralelní port (tiskárna) LPT2, LPT3 - druhý a třetí paralelní port NUL - fiktivní, „prázdné" zařízení. Používá se tehdy, jestliže si přejeme, aby se data, které program generuje obvykle na tiskárnu, „ztratila". PRN - první paralelní tiskárna. Používá se jako odkaz na výstupní zařízení. Přesměrování Pro vysílání dat na tato zařízení lze použít některý z příkazů operačního systému a/nebo využít znak pro přesměrování výstupu. Pro přesměrování vstupů a výstupů se používají následující znaky: > Přesměruje výstup na jiné zařízení. » Přesměruje výstup na jiné zařízení s tím, že pokud se provádí přesměrování do diskového souboru, data se připojí na jeho konec (v případě použití znaku > jej přesměrovaná data přepíší). <, « Totéž, jen jde o přesměrování vstupu. ¦ Znak propojení (též trubka, pipe). V tomto případě lze předávat výstupní data mezi několika programy dál. Příklady použití přesměrování: Příklad 1: DIR > ADR. TXT - Příkaz zjistí obsah aktuálního adresáře a přesměruje jej (umístí) do souboru ADR.TXT. Příklad 2: DIR C:\ > PRN - Příkaz zjistí obsah kořenového adresáře disku C:\ a vytiskne jej na tiskárně (je-li připojena). Příklad 3: DIR C:\DOS¦MORE - Příkaz zjistí obsah adresáře C:\DOS, a předá jej k dalšímu zpracování příkazu MORE. Příkaz MORE je tzv. systémovým filtrem, který vstupní data zpracuje (v tomto případě je rozdělí do obrazovek po 24 řádcích) a pošle je dál stejným směrem, kterým je vyslal původní příkaz DIR - v tomto případě na obrazovku.
Některé základní příkazy pro práci OS v režimu příkazové řádky Současné operační systémy umožňují přepnout do režimu práce v příkazové řádce např. Start > Programy > Příslušenství > Příkazový řádek. V Příkazovém řádku pak pracujeme obdobně jako kdysi v MS-DOS. Práce v režimu Příkazové řádky se dnes používá např. v Unixu, Linuxu (pokud nemají grafickou nadstavbu), v programování, v síťařině… PROMPT - hlášení OS (výzva) obvykle ve tvaru: C:\>, E:\DANA> ... výpis aktivní diskové jednotky a úplné cesty do aktuálního (nastaveného) adresáře. 2/12/2011
MS DOS
7
- Změna aktuálního disku C:, D:,... nastavení pevného disku C nebo D jako aktuálního; A: nastavení diskety v disketové jednotce A jako aktuální. -
Příkazy pro práci s adresáři
DIR - vypíše obsah aktuálního adresáře - zobrazí všechny soubory, podadresáře (jména, přípony, datumy a časy posledních změn, velikosti souborů), jméno disku a velikost volného prostoru na disku. DIR [z:][cesta][/P], vypíše obsah adresáře, určeného cestou z disku z:, formát výpisu je dán parametrem /P. DIR/P – výpis obsahu adresáře po obrazovkách DIR/W – výpis obsahu adresáře na jednu obrazovku (zhuštěný tvar) Pozn. hranaté závorky označují nepovinné parametry, z: označuje disk. Jednotku (A: ...). CD (CHDIR) - změní pracovní adresář na určeném nebo pracovním disku. CD [z:][cesta] CD\ - nastaví hlavní adresář (root) CD.. - nastaví nadřízený adresář aktuálnímu Př.: CD Data - nastaví pracovní adresář na podadresář Data. MD (MKDIR) - vytvoří nový adresář na definované diskové jednotce. MD [z:][cesta]jméno, kde jméno je název nového adresáře Př.: MD C:\Texty - vytvoří adresář Texty, je-li aktuální C:, pak stačí MD Texty. TREE - zobrazí stromovou strukturu aktuálního adresáře. Př.: C:\>TREE - zobrazí stromovou strukturu pevného disku C:. RD (RMDIR) - vymaže zadaný adresář (musí být prázdný, root nelze zrušit). RD [z:][cesta]jméno Př.: RD Texty - zruší adresář Texty na pracovním disku a v aktuálním adresáři. 2/12/2011
MS DOS
8
- Příkazy pro práci se soubory COPY - kopíruje definované soubory ze zdrojového adresáře a disku na cílový. COPY [z1:][cesta1]soubor1 [z2:][cesta2]soubor2 Př.: COPY TEXT1.TXT C:\DATA - zkopíruje soubor TEXT1.TXT z pracovního adresáře na disk C: do adresáře Data. COPY A:\TEXT1.TXT A:\TEXTY\TEXT2.TXT - zkopíruje TEXT1.TXT z rootu na disketě v jednotce A: do souboru TEXT2.TXT a do podadresáře TEXTY (soubor TEXT1.TXT se přejmenuje na TEXT2.TXT). COPY *.* A: - zkopíruje všechny soubory umístěné v aktuálním adresáři aktuálního disku do rootu diskety v jednotce A:. COPY CON xyz.txt - vytvoří soubor xyz.txt z klávesnice bez editoru, po tomto příkazu se kurzor přesune na další řádek bez promptu; text je nutno ukončit pomocí Ctrl+z (nebo F6) a Enter.
MOVE - přesune zadané soubory do určeného adresáře a disku. MOVE [z1:][cesta1]soubor1 [z2:][cesta2]soubor2 REN (RENAME) – přejmenuje soubor. REN [z:][cesta1]soubor1 soubor2 REN A:\TEXT1.TXT TEXT2.TXT – soubor TEXT1.TXT se přejmenuje na TEXT2.TXT. DEL (ERASE) - zruší definovaný soubor z definovaného adresáře a disku. Pomocí * a ? lze mazat určenou skupinu souborů. DEL [z:][cesta]jméno Př.: DEL TEXT2.TXT - zruší soubor TEXT2.TXT z aktuálního disku a adresáře. DEL B:\*.* - vymaže všechny soubory v hlavním adresáři diskety v disketové jednotce B:. UNDELETE - obnoví soubory smazané pomocí DEL (100% pouze, když po smazání nebylo na disk nic zapisováno). Př.: UNDELETE - obnoví všechny soubory aktuálního adresáře. UNDELETE [z:][cesta]XYZ.XYZ – obnoví soubor XYZ.XYZ. XCOPY – kopíruje celé adresářové stromy najednou XCOPY z1: [z2:] XCOPY z1: [z2:] /S – kopíruje všechny vnořené adresáře a soubory v nich (kromě prázdných adresářů) XCOPY z1: [z2:] /E - kopíruje všechny vnořené adresáře a soubory v nich (včetně prázdných adresářů) XCOPY z1: [z2:] /V- ověřuje, jsou-li zkopírované soubory zapsány správně 2/12/2011
MS DOS
9
FC – příkaz porovnává dva soubory v ASCII nebo binárním tvaru FC [z1:][cesta1]soubor1 [z2:][cesta2]soubor2 FC [z1:][cesta1]soubor1 [z2:][cesta2]soubor2 /B – porovnává binární soubory FC [z1:][cesta1]soubor1 [z2:][cesta2]soubor2 /A – výsledek je udáván v ASCII tvaru FC [z1:][cesta1]soubor1 [z2:][cesta2]soubor2 /C – při porovnávání textových souborů mezi malými a velkými písmeny FC [z1:][cesta1]soubor1 [z2:][cesta2]soubor2 /L – porovnávají se soubory v ASCII tvaru (implicitní režim) FC [z1:][cesta1]soubor1 [z2:][cesta2]soubor2 /N – zobrazí čísla řádků s rozdíly ATTRIB – zobrazuje nebo nastavuje atributy souborů. Soubory mohou mít tyto atributy a příznaky: R – pouze čtení (read - only) A – archív (archiv) S – systém (system) H – skrytý (hidden) ATTRIB +R [z:][cesta]jméno – nastavení atributu čtení ATTRIB -R [z:][cesta]jméno – zrušení atributu čtení ATTRIB +R [z:][cesta]jméno /S – nastavení atributu čtení i pro vnořené adresáře TYPE – zobrazí obsah textového souboru TYPE [z:][cesta]soubor Při zadání příkazu nelze zadávat náhradní znaky – může vypisovat pouze jeden soubor. TYPE [z:][cesta]soubor ¦ more – vypíše obsah textového souboru po jednotlivých obrazovkách TYPE [z:][cesta]soubor > PRN – výpis je přesměrován na tiskárnu EDIT – celoobrazovkový textový editor. - Příkazy pro práci s disky FORMAT - připravuje (formátuje) magnetické medium pro práci pod MS - DOS. Vymezí a označí příslušný počet sektorů a stop a založí hlavní adresář. FORMAT z: Př.: FORMAT A: - zformátuje disketu v jednotce A:. FORMAT A:/S - zformátuje disketu v jednotce A: a přenese na ní systémové soubory (spouštěcí disketa). FDISK – definuje pracovní oblasti (partitions) pevného disku. Na obrazovce se objeví menu a dále postupujeme podle něj. VOL – zobrazí jméno disku a jeho sériové číslo 2/12/2011
MS DOS
10
LABEL – zobrazí, definuje nebo mění jméno disku. LABEL [z:] [jméno] SYS – vytváří systémový disk. SYS [z1:] [cesta] [z2:] DISKCOPY – kopíruje kompletně obsah jedné diskety na disketu druhou. DISKCOPY [z1:] [z2:] DISKCOPY [z1:] [z2:] /V – ověřuje správnost kopírování DISKCOPY [z1: [z2:] /M – kopírovanou informaci ukládá do paměti, lze kopírovat větší kapacity CHKDSK – kontrola disku a souborů z hlediska integrity. CHKDSK [z:] [[cesta]soubor] CHKDSK [z:] [[cesta]soubor] /F – oprava chyb na disku CHKDSK [z:] [[cesta]soubor] /V – zobrazí jméno každého souboru na kontrolovaném disku SCANDISK – kontrola disku a oprava chyb. SCANDISK [z:] DEFRAG – odstranění fragmentace souborů na disku. DEFRAG [z:] DEFRAG [z:] /F – přeorganizuje soubory tak, že jsou celistvé a není mezi nimi prázdné místo DEFRAG [z:] /H – přesunuje i skryté soubory DEFRAG [z:] /B – po ukončení restartuje počítač Další příkazy DATE – zobrazí aktuální datum, lze změnit datum -
TIME – zobrazí aktuální čas, lze změnit čas VER – zobrazí aktuální verzi operačního systému CLS – smaže obsah obrazovky MEM – zobrazí údaje o operační paměti SET – zobrazuje, nastavuje a ruší proměnné prostředí SET [proměnná = [řetězec] ] Proměnná – jméno proměnné prostředí ( např. PATH, PROMPT) 2/12/2011
MS DOS
11
Řetězec – hodnota (řetězec znaků), která je této proměnné přiřazena SET – zobrazeny všechny nastavené proměnné a jejich hodnoty SET PATH= - zruší obsah proměnné PATH i proměnnou SUBST ( dříve též ASSIGN) – nahrazuje adresářovou cestu jménem virtuálního (neexistujícího) disku SUBST [z1: [z2:] cesta] – nový disk z1 bude nahrazovat z2: včetně cesty SUBST – vypíše virtuální disky SUBST z1: /D – zruší virtuální disk z1 HELP – zobrazí nápovědu MS DOS nebo příkaz? HELP [příkaz] HELP DIR – zobrazí nápovědu příkazu DIR nebo DIR /? EXIT – ukončení práce v příkazovém řádku. POZNÁMKA: Některé příkazy v příkazovém řádku nefungují např. FDISK.
Použité zdroje informací: [1] BARÁNEK,T. MS-DOS 6.2 (6.22): Kompletní referenční průvodce. 3.vyd. Praha, Computer Press, 1996. 221s. ISBN 80-85896-22-2.
2/12/2011
MS DOS
12