OPERAČNÍ SYSTÉMY MS-DOS
Petr Luzar IT1/II 2007/2008
Vznik a původ MS-DOS Vznik operačního systému MS-DOS se datuje k 12.srpnu 1981, kdy společnost IBM s firmou Intel dokončovaly na počátku 80. let počítač s označením IBM PC 5150 určený pro širokou veřejnost. Společnost IBM se však potýkala s problémem při tvorbě operačního systému TopView. Protože se projekt začal opožďovat, rozhodla se IBM zkusit kromě TopView ještě něco jiného, pro případ, že by TopView nebyl v době uvedení počítače hotov. Mezitím Microsoft koupil za 50 000 amerických dolarů od firmy Seattle Computer Products systém QDOS, neboli 86-DOS, vytvořený v o rok dříve a založený na operačním systému pro CP/M. Microsoft systém přeprogramovala pro IBM PC 5150 a licencovala firmě IBM pod názvem MS-DOS 1.0.
MS-DOS umožňoval běžnou práci se soubory a složkami, jako je přesouvání, kopírování, mazání apod. Spouštění programů napsaných v různých programovacích jazycích od C, Pascal přes jednoduchý QBasic až po pro programátory velmi neoblíbený Fortran. Systém uměl formátovat pevné disky a diskety, vytvářet dávkové soubory *.bat, které čítaly několik po sobě jdoucích příkazů (například autoexec.bat, který i např. v operačních systémech Windows 95 a Windows 98. Startuje se automaticky s počítačem a zavádí ovladače do paměti) a mnoho jiných méně podstatných funkcí.
Co to je MS-DOS Zkratka MS DOS znamená MicroSoft Disk Operating System.
MS-DOS je: •
Jednouživatelský a je schopen používat pouze informace z jednoho vstupního zařízení.
•
Jednoprogramový, podporuje spuštění a běh pouze jedné úlohy.
Tvoří ho hierarchická struktura, můžeme tedy říct, že systém je rozdělen do několika částí, mezi kterými je definováno rozhraní, jehož prostřednictvím mezi sebou jednotlivé části komunikují.
Samostatně systém MS-DOS používá stále méně uživatelů, drtivá většina dnes využívá graficky vydařenějšího prostředí Windows. Existují však případy, kdy se tento operační
systém může hodit, například když vám selže systém Windows a potřebujete zachránit data z pevných disků, domluvíme se s počítačem pomocí MS-DOS. Stačí k tomu mít záchrannou disketu MS Windows.
Struktura MS-DOS Externí příkazy
Command.com MSDOS.SYS IO.SYS BIOS
Disketa(FDD)
Disk(HDD)
Tiskárna
Monitor
Klávesnice
Bios: Je to nejnižší modul operačního systému, který řídí jeho spolupráci s technickým vybavením PC na nejnižší úrovni (komunikace se vstupním nebo naopak se výstupním zařízením). Tento modul je trvale osazen v operační paměti ROM a nevymaže se ani po vypnutí PC. Jeho pomocí se řeší rozdíly v hardware počítačů od různých výrobců, aby byla zajištěna kompatibilita a zároveň slouží k zavádění operačního systému do operační paměti počítače po jeho zapnutí a k převzetí další práce.
IO.SYS Tento člen je programovým rozšířením modulu BIOS a při práci s operačním systémem je trvale umístěn v paměti RAM. Slouží k provádění tří základních činností: •
Tvoří nadstavbu BIOS, zajišťující co nejefektivnější provádění I/O (vstupní – input / výstupní - output) operací.
•
Slouží k odstranění chyb v BIOS, změny přímo v BIOS by se musely provést výměnou obvodů v paměti ROM, proto je možno změnit adresy přerušení tak, aby přerušení místo do BIOS vedlo do IO.SYS.
•
Slouží pro zajištění obsluhy dalších přídavných zařízení doplněných do sestavy počítače.
MSDOS.SYS Zajišťuje správu systémových prostředků počítače, jako je operační paměť, I/O zařízení a systém ovládání souborů (způsob ukládání dat na disky, přístup na disk apod.). Při práci s operačním systémem je trvale rezidentní v paměti RAM.
Command.com Zajišťuje komunikaci uživatele s operačním systémem nebo s jeho vyššími úrovněmi. Operační systém je realizován procesorem příkazů uložených ve formě souborů command.com na systémovém disku. Tento soubor je umístěn za io.sys a msdos.sys. Hlavní činností command.com je čtení příkazů, které vkládáme z klávesnice a jejich provedení. Dále zajišťuje automatické provádění posloupnosti příkazů, uložených do tzv. dávkového souboru. Zvláštním případem příkazového souboru je autoexec.bat.
Práce se složkami a soubory v MS-DOS V MS-DOS pracujeme s tzv. stromovou strukturou adresářů, která umožňuje řadit soubory na disku do skupin, tak jak jsme zvyklí z jiných operačních systémů, nejen od firmy Microsoft. Adresáře tvoříme proto, aby na disku v souborech byl pořádek a nevznikaly tak kvanta nepřehledných dat. MS-DOS pracuje se soubory s názvem dlouhým 1 až 8 znaků a příponou, neboli typem souboru, o délce 1 až 3 znaky, ale nemusí být uvedený vůbec. Podle typu souboru můžeme rozlišit o jaký soubor se jedná a jaký je jeho obsah. S
O
U
B
O
R
název souboru
_
1
T
.
X
T
přípona (typ souboru)
Označení diskových pamětí , nebo-li název disku je tvořen jedním znakem od začátku velké abecedy a dvojtečky. Slouží pro označení diskové jednotky, na které se má vykonat nějaká operace. Obvykle platí, že A: a B: jsou označením pro disketové jednotky C: až Z: diskové jednotky, ať už se jedná o pevný disk nebo optickou mechaniku.
Základní příkazy MS-DOS •
C: - přepnutí na aktuální disk, ze kterým budeme chtít pracovat
•
DIR – výpis adresáře
•
CD – pohyb mezi adresáři na disku
•
MD – vytvoření nového adresáře
•
COPY – kopírování souboru
•
DEL – mazání soboru
•
RD – vymazání prázdného adresáře
•
FORMAT – zformátování disku
Můžeme také při práci používat parametry např.: •
/p – zastaví obrazovku po jednom naplnění
•
/w – vypíše se jenom označení souboru bez dalších údajů
•
/s – používá se při formátování, kdy na disku zůstane pouze systém
Použitá literatura a zdroje: •
http://www.ewa.cz/pages1/1816.htm
•
http://skola.amoskadan.cz/s_pp/s_pp_ps/ps3.htm
•
http://cs.wikipedia.org/wiki/MS_DOS
V Kroměříži dne 6.12.2007
