Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Katedra bohemistiky
Motivy v pohádkách Karla Šiktance Bakalá ská diplomová práce
Eva JOHNOVÁ
Vedoucí práce: Mgr. Radek MALÝ, Ph.D.
Olomouc 2010
1
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalá skou diplomovou práci vypracovala sama s pomocí sekundární literatury. V Olomouci 3. 5. 2010 Eva Johnová ………………..
2
Pod kování D kuji vedoucímu bakalá ské diplomové práce Mgr. Radkovi Malému, Ph.D. za poskytnuté konzultace a odbornou pomoc.
3
Obsah Obsah ......................................................................................................................................4 Úvod .......................................................................................................................................5 Pohádka jako literární žánr .....................................................................................................7 Folklorní pohádka ...............................................................................................................7 Adaptace lidových pohádek ..............................................................................................11 Autorská pohádka..............................................................................................................12 Karel Šiktanc a pohádka .......................................................................................................14 Kompozi ní a stylové zvláštnosti v pohádkách Karla Šiktance ...........................................17 ísla ve výstavb Šiktancových pohádek .........................................................................17 Úvodní ásti.......................................................................................................................18 Záv re né ásti..................................................................................................................20 Syntaktické a lexikální vlastnosti textu.............................................................................21 Grafická úprava Šiktancových pohádek............................................................................22 Rozdíl v pojetí postavy v pohádkách Karla Šiktance a klasických adaptacích lidových pohádek.................................................................................................................................24 Kouzla a kouzelné p edm ty v pohádkách Karla Šiktance ..................................................31 etnost kouzelných motiv ...............................................................................................31 Charakter kouzelných motiv ...........................................................................................32 Práce s barvami v pohádkách Karla Šiktance.......................................................................36 as a pam ..........................................................................................................................39 Prostor...................................................................................................................................41 P íroda, po así a živly v pohádkách Karla Šiktance ............................................................43 Motiv cesty ...........................................................................................................................45 Záv rem ................................................................................................................................46 Anotace.................................................................................................................................48 Seznam literatury..................................................................................................................49 P ílohy ..................................................................................................................................51
4
Klasická p edloha mi byla nejblíž. Fantazii jsem si poušt l na špacír v tšinou v rámci klasického rozm ru: hledal jsem si, vymýšlel nové zp soby, nové d jové varianty a nová nap tí a nové p íb hy a vztahy. Pohádka m za ala zajímat jako druhý, sice poezii blízký, ale jiný prostor. (Karel Šiktanc v rozhovoru s Jaromírem Slomkem, e ne e , str. 94.)
Úvod Karel Šiktanc je znám p edevším jako básník, ale je rovn ž autorem t í knih pohádek a stejného po tu básnických sbírek pro d ti. Jeho pohádky za aly vznikat kolem roku 1965, první knihu napsal pro syna Petra. Sv tlo sv ta spat ila však až po dlouhé dob , v roce 1994. Za normalizace nesm la vyjít a texty v ní obsažené se ke tená m dostávaly v rozhlasové
i televizí podob , podepsané cizími jmény. Kniha vyšla pod titulem
Královské pohádky, nese v sob odkaz na tradi ní pohádkové p íb hy, na královské dvory a nadp irozené bytosti, které v nich potkáváme. Druhá kniha následovala po šesti letech a Šiktanc ji v noval svému vnukovi Davidovi. Nazval ji O Dobré a o Zlé moci podle titulního p íb hu. Zatím poslední kniha Hrad Svícen vyšla roku 2009, pohádky v ní obsažené byly p vodn psány pro rozhlas. Karel Šiktanc o své práci s pohádkovými motivy ekl: „Já si beru archetypy z klasických pohádek a hledám v nich nové možnosti.“1 To m inspirovalo k hledání motiv kouzelných pohádek v prvních dvou Šiktancových knihách a k jejich srovnávání s pracemi Boženy N mcové a Karla Jaromíra Erbena, nejznám jších eských p edstavitel adaptace lidových pohádek. Vzhledem k tomu, že p íb hy v knize Hrad Svícen byly psány primárn pro rozhlas (charakterizuje je v tší dialogi nost, než je v p edchozích pracích b žné), nebudu se jimi zabývat. Z díla Karla Jaromíra Erbena jsem pro srovnání vybrala pohádky Pták Ohnivák a liška Ryška, T i zlaté vlasy D da Všev da, Zlatovláska a Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Z pohádek Boženy N mcové pak O t ech brat ích, O slune níku, m sí níku a v trníku, Šternberk, Divotvorný me , T i zlatá péra, O mluvícím ptáku, živé vod a t ech zlatých
jabloních
a
Princ
Bajaja.
Kritériem
výb ru
byla
p ítomnost
motiv
charakteristických pro kouzelné pohádky. Cílem práce tedy bude prokázat výskyt shodných motiv , ale zárove nalézt odlišnosti v jejich zpracování. P ihlédnu též k Šiktancov specifické práci s jazykem a kompozi ním a stylovým zvláštnostem jeho pohádek. Nejprve vymezím základní pojmy, se kterými budu pozd ji pracovat, a pokusím se za adit pohádky Karla Šiktance do literárn historického kontextu. Ur ím vybrané motivy
5
v adaptacích kouzelných pohádek a v pohádkách Karla Šiktance a porovnám pak zp sob jejich zpracování. Pokusím se uchopit rozdíly v pojetí postav u Šiktance a v adaptacích kouzelných pohádek, ur it kouzelné motivy v Šiktancových pohádkách a srovnat je s obdobnými prvky v pohádkách Karla Jaromíra Erbena a Boženy N mcové. Provedu také analýzu jejich práce s barvami, abych zjistila, zda Šiktanc využívá stejnou paletu barev a jejich symboliku. Budu se zabývat pojetím asu a pam ti v Šiktancových pohádkách (tedy plynutím asu, mezigenera ními vztahy, d ležitostí tradice a ádu). Dále se zam ím na jeho práci s krajinou a prostorem a na její odlišnou podobu v adaptacích kouzelných pohádek, na zobrazení p írodních d j a jejich d ležitost v Šiktancových pohádkách, na zpracování motivu cesty a p esouvání v prostoru. Budou m rovn ž zajímat kompozi ní a stylové zvláštnosti Šiktancových pohádek (práce s úvodními a záv re nými oddíly, uplatn ní ísel v kompozici, jazyková a grafická úprava).
6
Pohádka jako literární žánr Nejprve se pokusme vystihnout základní rysy žánru pohádky. Pohádka zobrazuje: „…odlehlý arovný sv t, jenž se vymyká p írodním zákon m, je izolován od vn jšího kontextu spole ensko-historické reality a funguje podle svého autonomního ádu.“2 „A p itom je zárove d tskému sv tu n ím bytostn vlastní. P edevším svou vyprav skou doceleností a p ehledností. Pohádka není narativn záludná. Je logická, a to zejména po asov -p í inném zp sobu. Co v ní bylo zapo ato, musí být dokon eno.“3 Samoz ejm jde o zna n zjednodušenou charakteristiku, existuje mnoho pohádkových druh , které se od sebe výrazn liší. V první ad se rozlišuje mezi pohádkou folklorní (lidovou) a pohádkou autorskou (um lou). Folklorní pohádka Pod pojmem lidová pohádka si v tšinou p edstavíme pohádku kouzelnou (fantastickou), kterou charakterizuje p ítomnost kouzel a nadp irozených bytostí. Jedná se o nejstarší druh, jehož vývoj se pravd podobn zastavil už ve st edov ku a od té doby se v n m neobjevují nové motivy. Mezi kouzelné pohádky lze za adit nap . Zlatovlásku Karla Jaromíra Erbena i Prince Bajaju Boženy N mcové. Velice blízká tomuto typu pohádek je pov st, lišící se od ní konkrétním ur ením místa a asu d je. Dalším typem lidových pohádek je pohádka zví ecí. Blíží se bajce, ale na rozdíl od ní nemoralizuje ani neobsahuje žádné pou ení, jde jí hlavn o zábavnost p íb hu.4 Hlavními protagonisty jsou zví ata, p íb h staví na vlastnostech, které jim lov k p isuzuje – liška a vlk jsou chyt í, kohoutek chamtivý. P íkladem je pohádka O neposlušných kozlatech Boženy N mcové. Legendární pohádky vycházejí z k es anství, zpravidla v nich vystupují biblické postavy (svatý Petr, Pán B h). Lidé v nich v tšinou pochybí, ale své chyby napravují díky poko e (poté co projdou velkým utrpením). astá je postava Smrti, kterou se n kdo pokusí lapit, aby nakonec zjistil, že život bez ní není možný. Pohádek tohoto typu je mén a pocházejí z mladších dob, což se projevuje sep tím s k es anstvím. P íkladem legendární pohádky je Dob e tak, že je smrt na sv t od Karla Jaromíra Erbena.
! "
.
/ $15 ' $
#$ $
%$ & $ & *+ ,0 1 2 3 $ & *+ ,( +4: ; &
'( )
! "
*$
%
' 4
153&,6 < 7
. $
4 78-
$
9
Pohádky novelistické (realistické) jsou patrn nejmladší z lidových pohádek. Vycházejí z každodenního života a nadp irozené prvky zde nejsou tak d ležité.
ešení situace je
p irozené, objevuje se zde i psychologické vykreslení postav. P íb h je plný zvrat , zábavný a napínavý,
asto psaný hovorovým jazykem. Kompozice bývá voln jší a
nevyužívá vždy tradi ní prvky výstavby pohádek, jako jsou trojitá kompozice i úvodní a záv re né formule. P íkladem takové pohádky je Chytrá horákyn Boženy N mcové.5 Vlastnosti kouzelné pohádky Nyní se zam íme na hlavní rysy kouzelných pohádek. Podle Lu ka Richtera6 je základním prvkem pohádkového p íb hu jeho fantasknost. Projevuje se p ítomností kouzel i nadp irozených jev , pop ípad nadsázkou, hyperbolizací i p evrácením b žné logiky naruby. Nejd ležit jšími stavebními prvky pohádkového sv ta jsou animismus (chápání p írody jako uskupení živých bytostí, které komunikují s lov kem i se sebou navzájem a mají schopnost zasahovat do lidského osudu), manismus (víra v komunikaci mrtvých s živými a ve schopnost duší zasahovat do chodu pozemského sv ta) a víra v kouzelnou moc slova, které dokáže prom nit lov ka ve zví e i strom, a v jeho závaznost a platnost i pro nadp irozené bytosti. Obraz pohádkového sv ta byl utvá en hlavn
prvobytn
pospolnou spole ností lovc , dále pak zem d lskou kulturou,
k es anskou morálkou a v roukou, st edov kou rytí skou kulturou i adou dalších vliv . Motivická základna kouzelné pohádky se s nejv tší pravd podobností p estala vyvíjet ve st edov ku. Pohádky mají zvláštní vztah k realit – nejvýrazn ji se projevuje v jevech, které naší zkušenosti odporují (nap íklad existence kouzel
i nadp irozených bytostí). Rovn ž
zd raz ují ur ité charakterové vlastnosti za ú elem sd lení archetypálních význam . Pohádka je charakteristická svou poloskute ností, o níž ovšem ob
strany, vyprav
i poslucha , v dí. Odehrává se v neur itém míst a ase minulosti, ímž se zd raz uje její nereálnost. K ur ení místa a asu jsou používány fráze, jako je nap íklad: p ed dávnými a dávnými asy, kdysi dávno, když sv t byl ješt mladý, za devatero horami a devatero ekami aj. Hodnoty v pohádkách jsou zvýraz ovány pomocí absolutních protiklad : dobro – zlo, =
; > 3 4 '(. +4 3 ; & 4 4 @ & $ , 40 B C ,& > >
&
$ &
% 4 0 4&? 4 1 4 4 0 ? +4: ; &
> & ?
2 .* 5 ? 4 ? ", $1
? 4&
0
15 .* '
8
! " >
6 , 34
&
& 8
% $ , & 4 & & & , 4 0 A ?1 3 ?
krása – ošklivost, mládí – stá í, život – smrt,… Postavy a situace jsou tém vyhran ny,
absolutn
emuž napomáhá jistá míra zjednodušení, nadsázky a idealizace – krása
i ošklivost jsou absolutní, stejn
tak dobro, zlo
i moudrost. Postavy jsou vlastn
zobecn nými typy. Jazykové obraty používané k popisu jsou asto abstraktní, jejich obsah je obecný a v každém poslucha i evokuje jinou p edstavu, projevuje se v nich obecná vlastnost archetypu. Archetyp je pojmem jungiánské psychologie, ozna ující dávné p edstavy, které jsou v hloubi spole né celému lidstvu. Jedná se o jakýsi pravzor, obraz nejstarší zkušenosti lidstva, p edávaný výchovou a kulturou.7 Díky výše zmín ným vlastnostem má pohádka modelový charakter ve všech vrstvách – v kompozici, d ji, místu, ase, v zobrazení postav a situací i ve zpracování motiv a témat. Kompozice Podle Lu ka Richtera se zvlášt v kompozici pohádky projevuje výrazná modelovost. Místa, as a p í inné vztahy nejsou uspo ádané jako odraz reality, ale jako metafora ádu sv ta a vztah v n m. Kompozice pohádky má archetypální ráz. Vladimir Propp v práci Morfologie pohádky zkoumá kouzelné pohádky z hlediska funkcí jednajících postav a dochází k záv ru, že a koliv postav je opravdu mnoho, funkcí, které vykonávají, je jen omezený po et. „Tím se vysv tluje dvojí vlastnost pohádky: její p ekvapivá mnohotvárnost, její pestrost a malebnost, a na druhé stran
její nemén
p ekvapivá
jednotvárnost a opakovatelnost její stavby.“8 Základní charakteristikou pohádky je epická stavba. Strastiplná cesta, na které si hrdina získává p átele a plní r zné úkoly. Hlavn u ženských hrdinek je pak nejd ležit jší vykonat cestu s pokorou a trp livostí. Kompozice pohádek je aditivní ( etízková) – motivy jsou azeny lineárn a navazují na sebe relativn voln . Rovn ž asté je schéma dvojího i trojího opakování, tzv. podvojná i potrojná kompozice. M že se týkat i díl ích motiv , nap íklad t i zkoušky, hádanky, cesty, postavy. Trojí opakování m že být rovnom rné (všechny úkoly jsou stejn náro né), nebo gradující (t etí úkol je nejt žší, dva pokusy nebyly úsp šné, až t etí se poda í). Troj lennost slouží i jako jistý spojující prvek voln souvisejících motiv . Dalším typickým prvkem pro kompozici pohádek jsou symetrické vazby mezi hrdinou a pomocníky. Hrdina na své pouti pom že slabšímu a ten mu za odm nu poskytne pot ebnou radu, dar i slib pomoci v nouzi. Pohádky také vždy staví do protikladu jednozna n
( <
$ $
& F
& , !
$,& "
"
&
&$
D 0
.= G 9
E 4
5
, 4 4 H IF $ &
(
kladné postavy s jednozna n
zápornými, za p íb hem jedné následuje p íb h druhé
(O dvanácti m sí kách). Styl Ve stylu pohádek se projevuje jistá ob adnost, což je nejspíše dáno tím, že pohádky popisují hlavn klí ové momenty hrdinova života. Je patrná v úvodních formulích, které mají také funkci rychlého vstupu do d je a rovn ž zd raz ují asovou a místní vzdálenost d je. Ustálené formule se vyskytují také v úplném záv ru, kde v tšinou oznamují š astný konec a vrací poslucha e zp t do reality, i ve st edu p íb hu (nap . kde se vzal tu se vzal). K ob adnosti také p ispívá užívání magických ísel (t i a jeho násobky, sedm, dev t, dvanáct, t icet, sto a jeden), asté opakování výpov dí postav (T i zlaté vlasy D da Všev da) a zp sob jejich e i.9 D j Po úvodní formuli je adresát pohádky uveden p ímo do jádra problému. Výchozí situace bývá ješt reálná, ale ím dál více se vymyká naší empirické zkušenosti. D j je v pohádce primární, pod izuje se mu vše ostatní – popisy prost edí a postav jsou uvedeny, pouze když hrají d ležitou roli v p íb hu, dialogy jsou sou ástí jednání, úvahy i ostatní lyrické prvky jsou pak zcela okrajové. Podle Lu ka Richtera je d j pohádky lineární podle chronologické posloupnosti (krom návrat v pohádkách typu t í brat í). Pokud v pohádce vystupuje více rovnocenných postav, na p íb h první z nich navazuje akce druhé postavy, která do té doby jen ekala. D jové linie jsou proto souvislé a je zachovaný chronologický princip. Pohádka je ástí p íb hu bez širšího kontextu. Není známo, co se d lo s postavami v minulosti, ani co s nimi bude v budoucnu, ohrani ení je reprezentováno ustálenými formulemi (Byl jednou jeden…a jestli neum eli, žijí dodnes).10 as a místo v pohádce asová posloupnost událostí je v pohádkách sice chronologická (s výjimkou p íb h s více paralelními ástmi), ale práce s asem je velice volná. Jelikož je pro pohádku hlavní zobrazit klí ové momenty p íb hu, období prom ny i zvratu hrdinova života, asové úseky, které mezi nimi stojí, mohou být až n kolik let dlouhé.
as v pohádkách se m í
podle jednání hrdin . D j se odehrává v blíže neur eném období v minulosti. $ $
+4: ; & +4: ; &
B* ( (* < 10
Rovn ž místní ur ení pohádky je neur ité, místa mají v tšinou archetypální význam (temný les, hrad, podzemní
íše, ostrov,…). Dalo by se
íci, že zm na místa je
konstitu ním prvkem pohádky. Vzdálenost mezi místy je neznámá a pro d j ned ležitá.11 Pohádkové postavy Postavy v pohádkách jsou jednozna nými modelovými typy – nemají rysy individua ani psychologii. Pokud mají jména, jsou bu
natolik obvyklá, že nevyvolávají žádnou
p edstavu, i vyjad ují p esn jejich charakter. Postavy jsou asto pro zvýrazn ní vlastností popsány kontrastem dobré a zlé. Charakter se projevuje inem, p íb hem. Postava není ur ena ani vn jší charakteristikou, ani p vodem. Hloupý Honza i nejmladší princ prožívají v podstat to samé. Motivace postav k in m je archetypální a typová, nikoliv individuáln psychologická. Závisí na archetypu, který je spole ný pro celou oblast pohádek. Každý ví p edem, co ekat od arod jnice, krále i nejmladšího prince. Jednotlivé typy postav se opakují v kouzelných pohádkách po celém sv t , tedy respektive jejich funkce. Vladimir Propp ve své práci Morfologie pohádky dochází k záv ru, že v pohádkách existuje celkem sedm hlavních figur – hrdina, pomocník, dárce, odesilatel, šk dce, princezna a král – které vystupují celkem v jednat iceti funkcích. Ty však nemusí být všechny v pohádce obsaženy.12 Základní vlastnosti hrdiny jsou state nost, dobrosrde nost, chytrost, spravedlnost, v rnost, pokora a ct ní ádu, pracovitost, poslušnost a trp livost. Všechny však musí dokázat iny.13 Nejd ležit jší je dodržování ádu.
ád je hlavním tématem lidových pohádek – jeho
dodržování, porušení a obnovení. Protivit se ádu a v li osudu, být netrp livý, chamtivý, zaplést se s temnými silami i si n co neuvážen p át znamená porušit zákony sv ta. Takový in musí být po zásluze potrestán. V pohádkách vládne optimismus – ád nikdy nezanikne, vždy musí být na konci obnoven. I když to asto znamená velice krutý trest pro jednu z postav. Na druhé stran existují pohádky jakoby obrácené naruby – parodické nebo takové, v nichž vít zí ten nejmazan jší.14 Adaptace lidových pohádek Nejspíš nejú inn jším p evodem pohádek do literatury je jejich p evypráv ní, adaptace. Autor využívá p vodní lidové p edlohy, ale v r zné mí e do ní zasahuje s tím, že $ $ . $ ' $
+4: ; & F $ +4: ; & &, +4: ; &
<* !
"
# #
( .' # .' 11
zachovává její ustálené žánrové principy. Pomáhá p vodn
orálnímu žánru pohádky
fungovat ve form textu, uhlazuje a kultivuje jazyk a dává ve v tší mí e vyznít logice d je. Podle charakteru a rozsahu zásah se rozlišuje mezi klasickou adaptací, k níž se adí Karel Jaromír Erben, Josef Štefan Kubín aj., a autorskou adaptací, jejíž hlavní p edstavitelkou je Božena N mcová.15 V jejích pohádkách se vyskytuje jistá lyri nost, více popis postav a prost edí a významy skryté ve jménech.16 Autorská pohádka Autorská pohádka je, na rozdíl od pohádky lidové, výrazem tv r ího subjektu. Opírá se rovn ž o princip neskute na, který charakterizuje celou pohádkovou oblast, ale víc se v ní projevuje realita doby, do níž se kouzelné prvky za le ují. Obvykle bývá zam ena na d tského p íjemce. Zpravidla užívá voln jší kompozici blízkou povídce. Výrazným prvkem v autorských pohádkách je individuální jazyk a vyprav ský styl autora.17 Na lidové pohádky navazuje iluzivn folklorní pohádka, která sice nevyužívá tradi ní pohádkové motivy a postavy, ale morálním vyzn ním a charakterem se k nim p ibližuje. Jde nap . o pohádky Václava
tvrtka i Marie Kubátové. Je jí blízká i velmi rozší ená
pohádka se zví ecími hrdiny s lidskými vlastnostmi (nap . Ferda Mravenec Ond eje Sekory). Další druh, tzv. moderní pohádka, vychází z tradi ní svými principy, ale úst ední roli v ní hraje sou asnost, do které dosazuje fantaskní prvky. V tšinou nevyužívá tradi ní archetypální postavy, ale naopak postavy moderní doby. Nap íklad pohádka Ji ího Wolkera O milioná i, který ukradl slunce i Devatero pohádek Karla
apka. Další druh
autorské pohádky, parodie na lidové pohádky ili pohádka naruby, využívá základní prvky lidových pohádek, ale zám rn
je p evrací, aby docílila komického efektu.
Pr kopníkem v této oblasti byl Josef Lada a jeho Pohádky naruby. Z nelogi nosti d tského sv ta a spontánních asociací erpá pohádka nonsensová, jejímž zástupcem je nap íklad Miloš Macourek (Jakub a dv
st
d de k ). Vzhledem k zam ení práce je pro m
nejd ležit jší oblast tzv. symbolických pohádek, kam Dagmar Mocná a Josef Peterka adí pohádky Karla Šiktance. Charakterizují je jako p íb hy související „s filosofickým tázáním po smyslu života“.18 Jana
e ková pak Šiktancovy pohádky adí ke skupin pohádek iluzivn folklorních.
Iluzivn folklorní pohádky podle ní: „…zachovávají strukturu folklorní pohádky, d raz je =
!3 $ ( $ < $ B
+4: ! " ! "
+4: ; &
; & ? ?
# BB % $ % $
B=
, ,
'(. '(.*'(' 12
položen na etiku, cit a vztah v i druhým lidem.“19 Tyto dv oblasti se v žádném p ípad nevylu ují, spíše dopl ují a spojují v originální tvá Šiktancových pohádek. Svatava Urbanová20 adí Šiktance jako pohádká e do vlny sílícího fantasti na a imaginace 90. let, která souvisela pravd podobn s tím, že i sama realita se jevila jako magická a fantastická. Podle Urbanové se v té dob objevily dv oblasti zájmu: biblické motivy a klasické pohádky. Šiktancovy Královské pohádky, které v 90. letech mohly kone n oficiáln vyjít, dokonale zapadly do tohoto ovzduší. Vazbami na sv tovou i eskou literaturu a kulturu i estetickou p sobností jsou si velice blízké s p íb hy Daniely Fischerové. Karel Šiktanc sám sebe adí, s velkým respektem a pokorou, po bok Erbena, N mcové i Hrubína, tedy: „…ke klasickému pohádkovému p íb hu, který mi nabízí (oproti básni) výrazovou ší ku a volnost, ale zárove tiše p ikazuje i sv tit daný zákon. Zákon toku. A nap tí. A p irozené i nadp irozené pravdy.“21
H J K 5 L
$
% !'(
M
& M
& % % % # = *=' F 5 8 4 $ & B 13
'. $ 4
$ &
B
Karel Šiktanc a pohádka Karel Šiktanc je lyrický básník, ale také p ekladatel, editor a spisovatel. Narodil se 10. 7. 1928 v H eb i na Kladensku. Absolvoval Amerling v u itelský ústav v Praze, poté zde studoval na Vysoké škole pedagogické. Nedokon il ji však, zvolil si povolání redaktora. Roku 1950 p sobil krátce v deníku Mladá fronta, pozd ji v eskoslovenském rozhlase ve vysílání pro mládež a v armádním vysílání. V letech 1955–1959 byl lenem redak ní rady asopisu Kv ten, podílel se na vzniku literárního uskupení s programem tzv. poezie všedního dne a úzce spolupracoval s Ji ím Šotolou (v roce 1962 spole n napsali knihu reportáží z helsinského festivalu mládeže Raci a racci). V roce 1960 pracoval jako vedoucí redaktor v nakladatelství Mladá fronta, pozd ji zastával místo šéfredaktora. V druhé polovin 60. let p sobil v redak ním okruhu asopisu Orientace. V roce 1970 byl zlikvidován celý náklad jeho sbírky Mariášky,22 Královské pohádky mu byly spolu s básnickou sbírkou Jak se trhá srdce vráceny s od vodn ním, že jazyk je pro d ti p íliš komplikovaný.23 Šiktanc sám nakladatelství Mladá fronta opustil. Poté vyst ídal n kolik p íležitostných zam stnání, kv li svému odmítavému postoji ke státní moci byl vyslýchán a zbaven možnosti publikovat. Po listopadu 1989 ho Václav Havel požádal, aby zastával funkci p edsedy nov vzniklé Obce spisovatel , do roku 1992 byl pak lenem její rady. V letech 1993–1995 ídil v nakladatelství
eský spisovatel edici
eské básn . Publikoval
reportáže, poezii, úvahy a novinové lánky, po roce 1989 p ispívá hlavn do Literárních novin. Významná ást jeho díla vyšla v samizdatu v edicích Petlice a Krameriova expedice ( eský orloj, Jak se trhá srdce, Tanec smrti aneb Ješt Pámbu neum el, Pro p t ran blázna krále, Sakramenty, Srdce svého nejez). P isp l do ady samizdatových sborník a antologií – nap . O em bych psal, kdybych m l kam (1974), Na st epech volnosti (1987). Je autorem rozhlasové hry Putování za králem (1990) a televizních her Nejkrásn jší sen (1960) a Št drove erní romance (1963).24 Do d tské literatury vstoupil Šiktanc už v šedesátých letech básnickými sbírkami pro d ti Pohádky chudé na ádky (1962) a Kapela pana And la (1965).25 Podle vlastních slov napsal první pohádku n kdy v letech 1965, 1966 pro syna Petra.26 V pohádce pak objevil nový prostor: „Co nabízel v tší rozp tí, v tší tok – nebylo tu tolik úzkostlivosti ze slova
$ $ ' $ = $ B $ .
$
D 4- , 4
&
&, $ $
D 4- , 4 D 4- , 4 &,
L / *
& &
M 0 *#
L L / *
M M 0*
)
%* & $
& &
% +,-.#
'(=
) )
%* & $ %* & $
& & & &
% +,-.# % +,-.#
'(= '(=
'
' 14
jako v básni, naopak: d jové nap tí strhávalo k celistv jší souh e reálu a snu, k plnému zvuku, k plné spodní hudb . K pokusu vypráv t p íb hy krásnou, zp vnou eskou e í.“27 Královské pohádky, první Šiktancova kniha pohádek, byla odmítnuta nakladatelstvím roku 1968. V sedmdesátých letech byl Karel Šiktanc díky svému negativnímu postoji k režimu vyslýchán a zbaven možnosti publikovat. Pohádky se pak na ve ejnost dostávaly v rozhlasovém i televizním zpracování, Šiktanc byl nucen je podepisovat cizími jmény, (televizní Eva Králová, rozhlasové Milena Medová).28 V televizním zpracování se objevily pohádky Král, kejklí a hv zdá (1971) a Království krasavic (pod titulem Královna erná r že, 1972).29 Rozhlasové hry vznikly na motivy pohádek O králi Jasnoz ivém a slepci p evozníku (1991), Královna s vl í tvá í a Král Kamenné srdce (1992). Královské pohádky vyšly oficiáln
až v roce 1994 v nakladatelství Albatros s originálními ilustracemi
Františka Skály mladšího. Získaly nakladatelskou cenu a Zlatou stuhu za literární text, ilustrace a knižní typografii (provedl ji Vladimír Vimr).30 Rovn ž v Albatrosu, jen o sedm let pozd ji, byla vydána i druhá kniha O Dobré a o Zlé moci. Ilustroval ji rovn ž František Skála mladší. Kniha obdržela Zlatou stuhu za rok 2000 v literární i výtvarné kategorii. N které p íb hy byly upraveny pro rozhlas a televizi. Filmové podoby se do kala pohádka O Dobré a o Zlé moci (pod názvem Pravda a lež, 1992) a St íbrný a Ryšavec (1998).31 Rovn ž rozhlasového zpracování se ást z nich do kala ješt p ed knižním vydáním. Nej ern jší les, Král ozv ny a Svatební šaty v roce 1995, Svatojánský ohe (1997) a T i spravedliví (1998).32 V roce 2005 vydalo nakladatelství Karolinum výbor z Šiktancovy poezie pro d ti Spadl buben do kedluben, který zahrnuje básn uve ejn né d íve ve sbírkách Pohádky chudé na ádky, Kapela pana And la a Haló, tady jaro (1985, leporelo). Roku 2006 pak, rovn ž v Karolinu, vyšel soubor dvanácti CD Pohádky obsahující celkem šestnáct text
(
N 0 1 0 2 >& M L 6 ' M 4 $ & ( <$ &, N 0 10 ' K & &O 5 > PPP % 5 > . Q @ ' R 4 ? > P P P & SSP P P % 5 >S S.( =(# # & . $ &, N 0 10 ' . O 5 > PPP % 5 > . Q @ ' R 4 ? >P P P & SSP P P % 5 >S S.( =(# # & . F % & & H ?& >& 4 P P P >& > Q @ ' R 4 ? >P P P & SS& >& >STU4 ,VM WX Y=X I 7 5 V7 % 4 E " V7 $ 0 14 ?& PPP 4 , ( Q @ ' R 4 ? >P P P & SS 4 , ST VX Y=X I
15
z Královských pohádek a knihy O Dobré a o Zlé moci,33 režírovala je Jaroslava Šiktancová. Pohádku Svatojánský ohe dokonce p ed ítá sám autor.34 V roce 2009 v nakladatelství Karolinum vyšla kniha pohádek Hrad Svícen, zahrnující šest p íb h odvysílaných eským rozhlasem 2 mezi lety 2001 a 2007. Ilustroval ji rovn ž František Skála mladší.35
.. $ .' $ 2 .= $ 4
4 1& 5 > M E M 4 4 6 4 ? > P P P & SS 4 E M 4 4 ? > P P P & SS 4 4 >S
L $ ' 4 > B Q @ ' R $ & ,* 4 > > 4 >S Z [ S [ T 4 V 5 7 V B = 4 > B Q @ ' RD 2 6 Z [S [ T 4 V 5 7 V'='' 16
Kompozi ní a stylové zvláštnosti v pohádkách Karla Šiktance Na po átku se zmíníme o kompozici Šiktancových pohádek a jejích shodných rysech s klasickými adaptacemi lidových pohádek. Podle Aleny Debické je výstavba pohádek Karla Šiktance charakteristická „…výpravností pohádkových nám t , bohatstvím motiv , a p edevším kompozi ními postupy a prost edky p ízna nými pro klasické autorské adaptace kouzelných pohádek.“36 ísla ve výstavb Šiktancových pohádek Charakteristickým kompozi ním prvkem kouzelných pohádek je opakování i variace na základ
ísel. Slouží k retardaci d je, ale i ke gradaci i poukázání na kontrast v jednání
postav. Nej ast ji se v pohádkách vyskytuje íslo t i (t i brat i, dary, úkoly) a jeho násobky (dev t, dvacet sedm v pohádce Šternberk Boženy N mcové), dále pak dva, které slouží k zvýrazn ní protikladu, jedna, spjaté s jedine ností situace i hrdiny, a sedm, které podle Lu ka Richtera souvisí s dokonalostí a má vztah k po tu dn v týdnu.37 Karel Šiktanc pracuje nej ast ji s ísly dva, ty i a t i s jeho násobky. Nap íklad v pohádce O Dobré a o Zlé moci Ond ej žádá o radu dv sta enky, z nichž jedna mluví pravdu a druhá lže. V p íb hu Král Kamenné srdce vysvobozuje Ond ej s Vládci
ty
sv tových stran a plní
ty i princezny, setkává se
ty i nesplnitelné úkoly díky jejich pomoci.
V Královn jménem Magnolia dává král nápadník m svých ty dcer t i úkoly, rovn ž noci, které musí p e kat Adam v Nejtemn jším lese, jsou t i. T i úkoly plní král Orlík, aby získal za manželku dceru Pána skal, t ikrát se mu zjeví Smrt a t ikrát ji p em že. Z násobk t ech se nap íklad objevuje íslo dev t v pohádce O Dobré a o Zlé moci (dev t dcer Deš ového pána), v Královn
s vl í tvá í pak
íslo t icet t i (zakleté panny a
mládenci). Co se tý e využití ísel, nechal se Karel Šiktanc inspirovat lidovými pohádkami. V jeho p íb zích se však mnohem
ast ji vyskytuje
íslo
ty i, které v pohádkách Boženy
N mcové i Karla Jaromíra Erbena není b žné. Šiktanc se zde pravd podobn nechal ovlivnit jeho d ležitostí v našem systému m ení asu ( ty i ro ní doby, ty i týdny v m síci) i v p írod ( ty i základní elementy – zem , vzduch, ohe , voda).38
.B
! 5 I M = S * .( ; & +4 3 2 .< H 1 *D -
53 M
&
&
3 )
#
$
M L 4 $ & 17
1 &$ ( ! 5? '
% 3
. 0 =*B $ &
'
Úvodní ásti Velmi výraznými a specifickými prvky v pohádkách Karla Šiktance jsou úvodní a záv re né ásti, které se navíc pom rn liší od tradi ních. Úvodní úseky mají za úkol uvést tená e i poslucha e do specifického sv ta – lokalizují d j v prostoru a ase, uvád jí na scénu postavy a charakterizují výchozí situaci. V pohádkách jejich d ležitost spo ívá také v tom, že se v nich vyskytují tzv. pohádkové formule – ustálená vyjád ení, která odd lují fantastický sv t od sv ta reálného.39 V pohádkách Boženy N mcové i Karla Jaromíra Erbena se na míst po áte ní formule v tšinou objevuje spojení Bylo – nebylo, nebo Byl jednou jeden… Pop ípad je neur itost místa a asu nazna ena pouze užitím slova jeden. Nap .: „V jednom m st žil mladý, svobodný král. Jedenkráte ve er chodí po zahrad …“40 M že být ovšem zcela vynechána, tená je pak uveden p ímo do d je. V p ípad pohádek Karla Šiktance mají úvodní a záv re né úseky
asto velmi specifickou podobu. Tvo í rámec vypráv ní, nez ídka
obsahují p ímý vstup subjektu vyprav e na území p íb hu. Ten oslovuje poslucha e, odpovídá na jejich otázky a celkov navozuje situaci klasického orálního vypráv ní. Romana Li ková41 rozd lila úvodní pasáže Šiktancových pohádek do t í skupin. První z nich, kvaziklasická, uvádí tená e do blíže neur eného pohádkového místa a asu, charakteristické je zde užití préterita slovesa být, pop ípad krátké p edstavení hlavního hrdiny. Tato forma je rovn ž obvyklá v pohádkách N mcové a Erbena. „To bylo ješt les víc než holé širé zem …to bylo ješt troubení na v žích…To ješt sv tem chodilo se p šky…“42 (T i spravedliví) „Byli, žili t i muzikanti – skoro kapela: B inkal, Spinkal a Cinkal.“43 (Král a t i arod ji) Druhý typ Li ková ozna uje jako tradi ní, pon vadž vychází z vyprav ské tradice klasických lidových pohádek. Zde Šiktanc v vyprav „Kdo nebojíš se ne as a plískanic a slot…poj
p ímo oslovuje adresáta. se mnou.
eká nás tvero lijavc . A
tvero sn žení. A tvero bití krup – v kterých se nad zemí pekelní erti s babicemi žení.“ 44 (Král, kejklí a hv zdá ) „Jsou zem hojnosti – a zem prázdných mís. A jsou i králové se srdcem na dlani – a jsou i králové se srdcem jako kámen. Poslyšte pohádku o jednom takovém…“45 (Král Kamenné srdce) .
$ E3 ' $ ' L '. L '' L '
0
4I @ 4;
0 M M M
,! 5
?M
, + 0 ? F, 85 6 7 8 & 8 &
53 M & & ( 30 " M <' I 5 $ & B I5 $ & B I5 $ & 18
M L ? & & ' '
B 4 , &4 5, 4 3
$ &
=(
Pro srovnání uvádím úvodní úsek z Erbenovy Zlatovlásky, kde první
ást odpovídá
kvaziklasickému za átku, druhá pak tradi nímu: „Byl jeden král, a byl rozumný, že i všem živo ich m rozum l, co si povídali. A poslouchejte, jak se tomu nau il.“46 T etím typem je podle Li kové typ narativní. Zde tená vstupuje p ímo do p íb hu, informace o postavách a míst d je se k n mu dostávají postupn . Postavu zde nacházíme uprost ed n jaké innosti, prostor pak v konkrétní situaci. „Ondro! Ond eji! Volal n kdo p es dv strouhy…a potok Rukáv hu el…a hu el Horní jez…protože kolem v jednom kuse pršelo…“47 (O Dobré a o Zlé moci) „Bylo modro, bylo bílo. Jaká radost šlapat sv tem…lesy v zádech, eky v boku…cesty jako by samy pobízely pocestného ke sp chu.“48 (Království krasavic) Díky tomu, že na rozdíl od Romany Li kové pracuji také s knihou O Dobré a o Zlé moci, která je v lec em odlišná od Královských pohádek, vy lenila bych ješt
tvrtý typ, lyrický.
D j se zde dostává ke slovu až po dlouhé pasáži popisu kraje, v n mž se pohádka odehrává. Mají charakter básn . „Jsou místa na sv t , kde jak by den co den byla jen ned le… kde všecko v krajin
istotn prost eno a v tiché rovnováze nebí ko a zem…
kde šeptem chodí voda… a šeptem pta í k ik…“49 (St íbrný a Ryšavec) „N kde je zem samý hrb – a n kde zprohýbaná, zma kaná jak myslivecký klobouk. Cesty v n do kope ka, v n šupem z vršku. Zde v pustých rovinách daleko nikde nic. Nikde fald a nikde záhyb, vše do šíra a do placata prost eno jak st l – a smutn vid t od obzoru k obzoru, neb zem to chudá, holá na kámen…“50 (Svatojánský ohe ) Tato klasifikace je jen pomocná, nelze za adit všechny po áte ní úseky jednozna n k ur itému typu. Díky ní je ale možno ukázat, že autor používá postupy typické pro klasické pohádky, rovn ž je aktualizuje (hlavn v knize O Dobré a o Zlé moci) a bere si na pomoc oblast, kde se právem cítí jako doma, totiž poezii.
'=
L \5 '( L '< L ' L = L 'B
M M M M M M
8
& 7
95 6 8 & 95 6 85 6
& 7 7 7
I5 *& I5 . I5 .. I 5 .. I 5
$ &
' = I5
$ & $ & $ & $ & 19
'
$ &
B
Záv re né ásti Záv re né úseky pohádek se podle Aleny Debické51 lení podle toho, zda jsou sou ástí vlastního d je pohádky, nebo zda tvo í samostatnou textovou jednotku. Tedy bu uzavírají linii p íb hu (zav ený konec), nebo do d je vstupuje personalizovaný vyprav
–
komentuje konec p íb hu, shrnuje d j, pop ípad zd raz uje poselství pohádky. V tšina pohádek Boženy N mcové a Karla Jaromíra Erbena, se kterými pracuji, je ukon ena zav eným koncem a až na výjimky vypráv ní v záv ru nep echází do ich-formy.
asto
poodhalují budoucí vývoj situace – hlavním hrdin m se bude dob e da it až do smrti a zlo bude potrestáno. Zakon ení u Karla Šiktance jsou propracovan jší, asto mají charakter básn . Jsou rozr zn n jší než po áte ní úseky, ale i tak je možné je za adit do n kolika skupin, jde ovšem op t pouze o za azení pomocné. Vycházím zde z p ísp vku Aleny Debické uve ejn ného v asopisu eský jazyk a literatura. První a nejpo etn jší skupina je charakteristická nevelkým rozsahem. Záv re ný úsek vychází p ímo z d je a v tšinou v n m je obsažen dobrý konec, podobá se tedy zav enému konci, který se vyskytuje u v tšiny pohádek Boženy N mcové i Karla Jaromíra Erbena. Zd raz uje motiv, který procházel celou pohádkou a zárove se ve v tšin p ípad odvrací od akce k lyrickému uzav ení p íb hu. Vyprav
z stává celý as v préteritu a er-form .
Nap . „,Babi ko, honem…za íná se hostina!“ ohlíželi se v pat e do všech sv ta stran – le jejich druži ku, jíž za vše vd ili, jak by byl odvál vítr. Jen v okn doko án let lo nad královstvím holubi í páp í, t pytné a istotné jak kradmá lidská slza.“52 (O králi, který nikdy neplakal) „Takže šli poslepu. Takže šli pozpátku. Jisti si stezi kou, která je p ivedla. Jisti si starou dobrou zemí, co je kdesi p ehluboko ekala. Jisti si dobrou paní na Duhové ho e.“53 (Duhová hora) Druhá skupina rovn ž vychází z pohádek se zav eným koncem, ale vyprav
je
v koncovém úseku aktualizován posunem z er do ich-formy a z préterita do prézentu. Navíc dopl uje nové informace o d ji. Nap . „Kdo ví. Jen eho král prý – místo Vlídný – zván je te Osvícený. Král eho Osvícený te mu íkají. =
$ L =. L =
0
4I M M
,! 5 8 & 85 6
?M 7
53 M & & M L = I5 $ & ' . I5 $ & 20
<
Jakže? i padne mu tahle p ezdívka? Ach ano. Pro by ne? Tak asi jak ta první.“54 (Král a t i arod ji) T etí skupina vychází z tradice lidového vypráv ní, vyprav
v koncovém úseku vystupuje
jako sv dek událostí a rovina vypráv ní se posunuje z minulosti do p ítomnosti. Nap . „Nevím. Jen sem tam po nocích zaslechnu temný k ik – zní to jak bití na buben. Jak jarní poh mívání. ‚Co je to?‘ zvídám v okolí. A sta í lidé šeptají mi s úsm vem, že kdesi v zemi jezerní prý jeden v ze v n p ivolává ozv nu. Že by tak vyvád l sám kníže z Nebesníže?“55 (Král ozv ny) Dalo by se
íct, že v úvodních a záv re ných úsecích Šiktancových pohádek se
nejvýrazn ji projevuje básnický jazyk, rovn ž pak popisné pasáže. Ani jeden prvek není obvyklý v lidových pohádkách i v jejich adaptacích. Na druhou stranu však Šiktanc užívá postupy pro n typické. Nechává se jimi tedy inspirovat, ale zárove využívá možnosti aktualizace. Z uvedených ukázek vyplývají dv
specifika Šiktancových pohádek, které nemohu
opominout. Jde o syntaktickou a grafickou stránku textu, obojí je spojeno s básnickým dílem autora, jeho charakteristický styl je zde jasn patrný. Syntaktické a lexikální vlastnosti textu Šiktanc v jazyk je spisovný až knižní, místy však p echází k hovorovému (nej ast ji v p ímé e i, ovšem as od asu i v pásmu vyprav e), se specifickým slovosledem a s charakteristickými p erývanými výpov
mi a pomlkami. Hovorový jazyk zde dokládá
lidovost postav, promlouvají jím hlavn vesni ané, sloužící a vandrovníci. Pokud se objeví v pásmu vyprav e, odkazuje, stejn
jako pomlky a p erývané výpov di, k p vodn
mluvenému charakteru pohádek, který si Šiktanc bere za vzor. Z obrazných prost edk používá básnická p irovnání a asto nev tné formy. V textu se vyskytují paralelní v tné konstrukce, bohatá v tná modalita a asto jednoduché i dvoj lenné v ty.56 Rytmizace je
='
L L =B $
M M
==
0
8 8 4I
& & ,! 5
?M
(' I 5 .< I 5 53 M
$ & $ & & & 21
' ' M L
.*
'
patrná tém
v každé v t , jde zejména o daktyl, ale výjime n (nap íklad v pohádce
Království krasavic) se objevuje i trochej. Cílem je v tší dramati nost d je.57 „Malí st ídal mod e, erni – šarlaty i zlatožluti. Nosil vodu. Má el, míchal. Klekal. Vstával. Smál se. Vzdychal… Sedmý den pak k polednímu sv sil ruce, poodstoupil. ‚Prosím, paní!‘ a jen hlavu skromn sklonil, jak by ekal ortel. Krásná paní erná r že sešla zvolna ze t í sch dk . ‚Aj!‘ vydechla udiven . ‚Ty jsi mistr, namouduši!‘“58 (Království krasavic) Autorovi jde o zvýrazn ní zvukových kvalit v tišt né podob pohádek, zvyšuje tím rovn ž iluzi mluvenosti.59 Šiktanc ve svých pohádkách pln využívá: „…splavnou, hudební, pln obrazivou e s vnit ní kadencí a vlastním vnit ním nap tím.
e
vlastní dramatické
síly.“60 Grafická úprava Šiktancových pohádek Grafická stránka dodate n
zvýraz uje specifika textu i jazyka volbou grafických
prost edk
(využívá poml ky, kapitálky, trojte ky). Rovn ž d ležité je
len ní textu
pohádek.
asté jsou velmi krátké odstavce, kde text netvo í kompaktní blok. Hranice
odstavce se navíc asto nekryje s hranicí mezi v tami. Šiktanc experimentuje s grafickou stránkou prozaického textu, dodate n ho tím rytmizuje a dodává mu charakter e i, kdy se vyprav
odml í, aby zd raznil význam p edchozí informace.61
D j rovn ž dotvá ejí ilustrace Františka Skály mladšího. V Královských pohádkách mají rozsah jedné nebo dvou stran, dominují v nich bledé barvy, asto jsou pouze ernobílé i hn dobílé. V knize O Dobré a o Zlé moci jde pak o malé obrázky dokreslující situaci, p lstránkové ilustrace s ráme kem ve tvaru písmena P (viz p íloha 1) a celostránkové obrazy taktéž orámované. Ráme ek
áste n
vychází z motiv
obrazu, ale zárove
zachycuje p írodní d j, který hraje d ležitou roli v p íb hu. Nap íklad ilustrace k pohádce O Dobré a o Zlé moci na str. 17 je orámovaná plujícími modrými rybami v tyrkysové vod , což ladí s jezerem na obrazu (viz p íloha 2). Každá pohádka je uvedena iniciálkou, která =( =< = B B
$ L $ L $
1 3 4 &, M M 8 & 0 4 I ,! 5 ?M M 0 4; , + 0 ? F,
?
& ,M L '' I 5 $ & 53 M & & M 4 $ & 30 " M 22
B ' M L B &
. &
.*
'
poukazuje na d ležitý motiv p íb hu. Nap íklad v pohádce Svatojánský ohe je to ohe a v Duhové ho e ervené listy, s jejichž pomocí Adam popsal oblak (viz p íloha 3). V knize O Dobré a o Zlé moci jsou ilustrace jasn jší a výrazn jší, barevn odpovídají popisu v textu. V obou knihách mají ilustrace v tšinou dynamický charakter, zobrazují st žejní momenty p íb hu. V pohádce Král, kejklí a hv zdá pak dokonce zásadním zp sobem d j dotvá ejí a up es ují okolnosti atentátu na krále. V textu stojí pouze: „A už už odcházel – když tu se udála hr zostrašná v c! Jak pr vod královský se pohnul ke dve ím…a jak se lokaji až po zem klan li – kdos náhle vyk ikl. A zazn l temný pád…a jemu v patách výst el jako hrom – plameny ve svícnech se zmítaly jak v bou i.(…) Panovník zkamen l. A civ l ke schod m, kde hv zdá p itiskl kejklí e k podlaze – a rval mu z ruky zbra , z níž stoupal mrá ek dýmu.“62 Zde je uvedeno pouze, že útok byl proveden st elnou zbraní, ale její charakter zmín n není. Podle ilustrace na str. 31 jde však o starodávnou bambitku (viz p íloha 4), což koresponduje s historickou atmosférou p íb hu. Krajina na ilustracích v tšinou svým charakterem p esn odpovídá popisu v textu. Nap .: „Ve skalách temn ly obrovské propasti. A chodby bez konce. A mramorové sloje. Jind ich je prohlížel bd lýma o ima. A ekal s nap tím, kdy k
se zastaví, nebo se še ilo
a byli uprost ed kamenného m sta.“63 (Královna s vl í tvá í) Ilustrace na prot jší stran zachycuje cestu nad temnými propastmi, kamenné m sto kolem i ostražité o i prince Jind icha (viz p íloha 5). Ilustrace Františka Skály mladšího skv le vystihují atmosféru pohádek a zárove
je
dotvá ejí. Jsou v rné p edloze, ale dopl ují prázdná místa v popisu, jedná se o nepostradatelnou sou ást knih. Za obrazový doprovod Královských pohádek i knihy O Dobré a o Zlé moci získal ocen ní Zlatá stuha.
B B.
L L
M M
8 8
& &
. I5 B< I 5
$ & $ & 23
' '
Rozdíl v pojetí postavy v pohádkách Karla Šiktance a klasických adaptacích lidových pohádek Základním rysem tradi n pojatých pohádkových postav je jejich výrazná polarita, tzv. ernobílost. Jsou jednoduché, psychologicky nekomplikované a neprobíhá u nich prakticky žádný vývoj.64 Karel Šiktanc do postav svých pohádek naproti tomu vložil „…psychosociální faktor, díky n muž postavy ztrácejí svou plochost a jednorozm rnost a získávají jistou dávku individuálnosti a psychologické hloubky…“65 Jako charakteristická vlastnost se u nich projevuje „lidskost“ – chybuje každý, i moudrý a silný král, naproti tomu záporné postavy nikdy nejsou zlé bez d vodu. Vždy je zde jakési trápení i prokletí, které je možné odstranit, pop ípad od init zlé a sobecké skutky prací pro druhé a up ímnou lítostí. Jak už bylo e eno, Vladimir Propp vyd luje sedm základních typ
postav – hrdina,
pomocník, dárce, odesilatel, šk dce, princezna a král – které vystupují celkem v jednat iceti funkcích.66 Pokusím se charakterizovat práci s jednotlivými typy u Karla Šiktance a porovnat ji s pohádkami Boženy N mcové a Karla Jaromíra Erbena. Hrdina Podle Marie-Louise von Franz je pohádkový hrdina „…archetypovou postavou, která ukazuje model takového já, jež funguje v souladu s bytostným Já.“67 Tedy vyjad uje soulad charakteru lov ka s jeho p edstavou o tom, jaký by cht l být. Jeho hlavním úkolem je lé it, napravovat porušený ád. Základními vlastnostmi klasického pohádkového hrdiny jsou state nost, dobrosrde nost, chytrost, spravedlnost, v rnost, pokora a ct ní ádu, pracovitost, poslušnost a trp livost.68 Šiktancovi hrdinové takoví ve v tšin p ípad
jsou. Svými state nými iny pomáhají
nastolit ád, který byl porušen asto pýchou i zpupností krále zem . Nejd ležit jšími kladnými vlastnostmi hrdin jsou d vtip a úcta ke stá í, díky nim nacházejí pomocníky a nakonec vít zí nad šk dci. Výjimku tvo í hrdinové p íb hu T i spravedliví, jejichž cesta sv tem je pokáním a snahou od init zlý skutek z minulosti. B' B=
BB B(
B<
$ +0
+4: ; 0
$
$
% F
O
; & F, 30
$ #+ 4 & " +4: ; & >
! " & " = $
" M ,: ;; &
&
&
) K 5 F 5 8
4
) '
*
( $ $ $ &
& < .' 24
&
% " &
Na rozdíl od adaptací kouzelných pohádek se zde nevyskytuje tolik hrdin , kte í neposlechnou dobrou radu a jsou za to potrestáni. Šiktacovi hrdinové se podle dobré rady snaží ídit. Pokud se jí však vzep ou, následuje trest (jako v pohádce O králi Jasnoz ivém a slepci p evozníku). Pro pohádky Boženy N mcové a Karla Jaromíra Erbena je charakteristické, že hrdinové jsou mladí muži, velmi asto královského rodu, kte í jsou vysláni do sv ta za n jakým p edm tem, s cílem nalézt si nev stu i získat bohatství a nový domov. V pohádkách Karla Šiktance je král
i princ jako hlavní hrdina jen p tkrát, a to pouze v Královských
pohádkách – král Orlík v pohádce O králi, který nikdy neplakal, král Jasnoz ivý z pohádky O králi Jasnoz ivém a slepci p evozníku, princ Jarolím v Královn jménem Magnolia, princ Tomáš v Králi ozv ny a princ Jind ich v p íb hu Královna s vl í tvá í. V knize O Dobré a o Zlé moci jsou hrdiny jen chudí chasníci, v tšinou vandrující sv tem. Rovn ž zajímavé je, že v Šiktancových pohádkách n kolikrát vystupuje sta ec-hrdina, jehož zkušenosti a rozvaha pomohou ke š astnému vyúst ní situace (Království krasavic, O králi Jasnoz ivém a slepci p evozníku). U N mcové ani Erbena se s podobným hrdinou nesetkáme. V Šiktancových pohádkách se také asto objevuje motiv harmonického soužití a p átelství mladého hrdiny se starcem. Pomocník Pomocník pomáhá hrdinovi splnit úkol, je mu naklon n díky jeho dobrým vlastnostem. V tšinou jde o bytost s nadp irozenými schopnostmi (mluvící k
v Princi Bajajovi i
Šternberkovi, liška Ryška v pohádce Pták Ohnivák a liška Ryška, la ka v pohádce O t ech brat ích, zví ata ve Zlatovlásce, Dlouhý, Široký a Bystrozraký ze stejnojmenné pohádky) nebo kouzelný p edm t. V pohádkách Karla Šiktance je pomocník mnoho, ale ne asto spojených s magií, jedná se spíše o oby ejné lidi. V Královských pohádkách se kouzelní pomocníci vyskytují pouze ve dvou p íb zích – v Královn s vl í tvá í v podob kon St íbr áka, který jediný je schopen dovézt prince do zem Kamenné srdce. Zde jsou celkem ty i – Vládci ty
vl í královny, a v Králi
tvrtí sv ta. Pomáhají vysvobodit
princezny, které sami zakleli, což je v pohádkách nezvyklé. V knize O Dobré a o Zlé moci je tento typ zastoupený ast ji. Nikdy však nejde o zví ata. Dobrá a Zlá moc jsou sice pomocníky, ale Ond ej si z jejich rad musí vybrat tu pravdivou. Matka Verunky ze St íbrného a Ryšavce vt lená do javoru dce i pouze radí, sta ec ve Svatojánském ohni má naproti tomu roli tém
detektivní – pomáhá odhalit, kdo stál za Matoušovým poran ním.
Pomocníci jsou rovn ž Blesk a Hrom ze Svatebních šat , i Paní Bou e, a koliv kletbu, 25
kterou pomáhá zrušit, pronesla ona sama. Pomocníci u Karla Šiktance mají nej ast ji podobu rádc , záleží však hlavn na hrdinovi. Nedochází tu k situaci, kdy pomocník p evezme iniciativu a vede hrdinu ke št stí, jako nap íklad v pohádce Pták Ohnivák a liška Ryška. Dárce Dárce je asto totožný s pomocníkem. Jde o osobu, se kterou se hrdina setká náhodn v lese nebo na cest a dostává od ní kouzelný p edm t, který mu pom že p ekonat nešt stí.69
asto k jeho získání musí podstoupit zkoušku. Dárcem je nap íklad starý
poustevník v pohádce O mluvícím ptáku, živé vod a t ech zlatých jabloních i kníže v Divotvorném me i, jehož Vojt ch vysvobodí a od n hož za svou službu obdrží zázra ný me . Poustevník pomáhá a radí R žence bez toho, aby vyžadoval n jakou protislužbu. Dárcem tohoto druhu je u Šiktance Paní Duha v Duhové ho e, rovn ž Dobrá moc z pohádky O Dobré a o Zlé moci v nuje Ond ejovi kvítek, aniž by ekala, že se jí n jak odvd í. Druhý typ dárce vyžaduje spln ní úkolu i d kuje hrdinovi za n jakou službu darem. Vládce hor a les v Královn s vl í tvá í zap j í princi Jind ichovi kon St íbr áka, teprve když dokáže, že si ho svou moudrostí zaslouží, babi ka v Královn
jménem
Magnolia princi Jarolímovi pod kuje za ochotnou pomoc arod jnou holí. Nedobrovolným dárcem se stává Smrt v p íb hu O králi, který nikdy neplakal. Dárce není p íliš astou postavou v Šiktancových pohádkách. Bývá spojen s kouzelným p edm tem, Šiktanc ovšem spoléhá spíš na hrdinovy schopnosti než na nadp irozenou pomoc. Výjimku tvo í pohádka Král Kamenné srdce, kde se vyskytuje nezvyklé množství kouzelných p edm t
a rovn ž
ty i dárci a pomocníci – Vládci sv tových stran –
umož ující hrdinovi zlomit prokletí, které oni sami uvalili na princezny. Odesilatel Odesilatelem je postava, která vysílá i pouští hrdinu do sv ta, je zahrnuta už ve výchozí situaci.70 Nap íklad starý král posílající Ji íka pro princeznu Zlatovlásku i churav jící král z pohádky O t ech brat ích. asto jde o hrdinova rodi e, který ho bu na cestu posílá, nebo s ní nesouhlasí, p ípadn jen navodí situaci, díky které se hrdina na cestu vydá. Hrdinové Šiktancových pohádek jsou asto sirotky, tudíž role odesilatele chybí nebo je p evzata p stounem. V pohádkách Královna jménem Magnolia a Král ozv ny splývá role B (
$ $
F F
$ $
! !
" "
== # 26
odesilatele s rolí krále – otec princezny je zárove
otcem hrdiny v prvním p ípad a
p stounem v druhém. V Království krasavic vysílá starý král malí e zp t na zámek
erné
r že, aby tam zjistil, co se stalo s jeho ztracenou dcerou. V pohádce O Dobré a o Zlé moci je odesilatelem babi ka, která brání Ond ejovi v cest za Deš ovou pannou. Bojí se totiž, že zem e, než se vnuk vrátí. Odesilatel chybí v pohádce O králi Jasnoz ivém a slepci p evozníkovi, Král a t i arod ji, Král, kejklí a hv zdá , O králi, který nikdy neplakal, Nej ern jší les, T i spravedliví, Svatojánský ohe a Svatební šaty. Hrdina na po átku vypráv ní už putuje sv tem, Šiktanc klade expozici až za obvyklý odchod z domu. Šk dce Šk dce není sou ástí výchozí situace, vstupuje do d je a porušuje harmonii, zp sobuje nešt stí, a tím vlastn odstartuje zápletku pohádky.71 Šk dcem byl t eba pták Ohnivák v pohádce O ptáku Ohniváku a lišce Ryšce (zlod j zlatých jablek),
arod jnice
v Divotvorném me i, která zaklela nevlastního syna, král v znící silnou princeznu v pohádce O slune níku, m sí níku a v trníku. Klasi tí pohádkoví šk dci, jako jsou draci, arod jnice, loupežníci i nevlastní matky,72 se u Šiktance nevyskytují. Šk dcovství je u n j jiného rázu, škodí hlavn lidé p írodním silám, za což jsou potrestáni prokletím, pop ípad lidé lidem (nap íklad kníže v St íbrném a Ryšavci vyvoláním nesmyslné války). Zlo se projevuje hlavn v záporných lidských vlastnostech, jako je pýcha, nedostatek úcty ke stá í, slitování s chudými i nerespektování p írodních sil. Trestáno je narušení ádu. Nap íklad v Duhové ho e je kletbou postižena komtesa Adélka. Její otec zakázal procesí k Duhové ho e, ímž porušil pradávné uctívání p írodních sil. Pokud však, stejn jako v Králi Kamenné srdce, vede trest k narušení ješt hlubšímu, sami trestající pomáhají kletbu odstranit. Motivace k in m šk dc je vždy odhalena. Nikdo není zlý bez d vodu a nikdo není zlý zcela. Stejn jako v reálném sv t . Tím se Šiktanc pon kud odchyluje od klasického pohádkového stereotypu. V pohádkách Karla Šiktance se nevyskytují krvavé tresty pro provinilce, jako je tomu v pohádkách Boženy N mcové i Karla Jaromíra Erbena. Neobjevuje se zde stínání hlav zrádných brat í ani popravy nápadník , kte í nesplní úkol. Nejh
je potrestán zpupný král
Jasnoz ivý z pohádky O králi Jasnoz ivém a slepci p evozníku, který musí mnoho let sám stav t hráz jako pokání za rouhání ece, a hrab nka ze Svatebních šat , která se díky své pýše a svévoli prom ní v polního strašáka. Jako trest za nespln ní úkolu musí princové ( (
$ $
F F
$ $
! !
" "
#
' ' 27
opustit hrad jen v košili a bosí, ale nic horšího jim nehrozí. V n kterých p ípadech není zlo potrestáno v bec (nap íklad úplatný zbrojnoš H ímota z pohádky Král, kejklí a hv zdá ), což je situace, která by v adaptacích lidových pohádek nemohla nastat. P ípadn potrestání velice mírné – královn
je
erné r ži z Království krasavic, která léta tyranizovala
celé království, malí pouze pohrozí, že pokud nezruší zákon zakazující starým lidem vycházet na ulici, každý v království se dozví, že i ona sama je starou ženou.
asto je
v záv ru pohádky šk dce oddémonizován,73 ztrácí špatné vlastnosti a ukáže se, že on sám byl uražen, zaklet i neš asten a jeho p edchozí chování je tedy pochopitelné. P íkladem je zr dná královna v pohádce Královna s vl í tvá í, která je v záv ru p íb hu sama zbavena prokletí, jež ji nutilo ubližovat ostatním. Král Králi, tedy otci princezny, bývá p isuzováno hlavn ukládání t žkých úkol ženich m dcery.74 Král zadává úkoly Ji íkovi ve Zlatovlásce, v Dlouhém, Širokém a Bystrozrakém tuto funkci plní ernokn žník, který je zárove šk dcem, v Ptáku Ohniváku a lišce Ryšce pak matka princezny. V tšinou jde o zkoušení síly a duchaplnosti hrdiny, který musí být princezny hoden. Úkoly jsou však splnitelné asto pouze s cizí a nez ídka kouzelnou pomocí. U Karla Šiktance se tento motiv objevuje v n kolika variacích. V Královn
jménem
Magnolia testuje král zp sobilost ženich úkoly, ovšem nezvyklého rázu. Neposílá je sbírat perly poztrácené na louce jako otec Zlatovlásky, ale chce, aby prokázali svou znalost etikety, zru nost a moudrost. Aby m li vlastnosti, kterých by si u svých ze
cenil.
V pohádce O Dobré a o Zlé moci Deš ový pán v roli krále rovn ž testuje Ond eje otázkami, na n ž musí správn odpov d t, aniž by se k Deš ovému dvorci p iblížil víc než t ikrát. V p íb hu O králi, který nikdy neplakal Pán skal ukládá nápadníkovi své dcery úkoly, aby zjistil, zda má dobré srdce, je moudrý a odvážný. Nutnost t etího úkolu je zde zd razn na slovy: „Neb už to bylo tak, že všichni urození, co kdy kralovali na zemi, ptali se do t etice.“75 Král v Králi Kamenné srdce, Nej ern jším lese a Duhové ho e je provinilcem, který uvrhl na svou rodinu kletbu – vina otce zde padá na hlavy d tí. V Královn s vl í tvá í a Království krasavic jsou jeho d ti uneseny šk dcem a hrdina se pro n vydává do sv ta. (.
$ $ (= L ('
; F M
,+0 $ 8
? F, &
30 ! "
" M I5
& ( $ & 28
& '
Princezna Princezna je podle Lu ka Richtera76 symbolem nastolení ádu, její ohrožení, zajetí i prokletí pak p edstavuje p ímo existenciální problém pro celé království. Princezna je v tšinou pro život vybavena mládím, nevšední krásou a trp livostí. V n kterých pohádkách p ejímá královu funkci a zadává potenciálním ženich m úkoly, pop ípad
je pyšná,
rozmarná i zlá a hrdina ji musí t chto vlastností nejprve zbavit. Princezny u Boženy N mcové a Karla Jaromíra Erbena mají
asto samy n jaké nadp irozené nadání
i
vlastnost. P íkladem m že být silná princezna, kterou musí princ Silomil nejprve p emoci, aby dokázal, že je jí hoden. U Šiktance nenalezneme žádné svévolné princezny, které by posílaly své vyvolené do nebezpe í, v li rodi
se vzpírají jen plá em. Za své blízké bojují všemi dostupnými a
estnými prost edky, nap íklad pastý ka Verunka, snažící se tatínka dostat z knížecího vojska, nebo komtesa Adélka, která podstoupí strastiplnou cestu, aby pomohla Adamovi prát pomalovaný oblak. Jsou to odvážné dívky, ale též n žné a bezbranné, nemají žádné nadp irozené schopnosti. V knize O Dobré a o Zlé moci na míst princezen vystupují vesnické dívky, což odpovídá posunu t žišt
p íb hu od královského dvora mezi oby ejné lidi. V Královských
pohádkách se tato tendence projevuje nízkým p vodem hrdin v pohádkách Král, kejklí a hv zdá , Král a t i arod ji, Král Kamenné srdce a Království krasavic. V knize O Dobré a o Zlé moci je pak vždy alespo jeden z páru vesni anem, v pohádkách St íbrný a Ryšavec, Svatojánský ohe , T i spravedliví a Svatební šaty pak dokonce oba. Charakteristické vlastnosti princezen však z stávají, totiž mládí, krása a trp livost, p idává se k nim ješt úcta k rodi m a stá í. Šiktancovy pohádky mají s tradi ními kouzelnými pohádkami spole né rozložení rolí mezi postavami a jejich základní vlastnosti. Autor jim ale dodává širší rozm r, odhaluje hnutí jejich mysli a objas uje motivaci a souvislosti, které pohádky díky své charakteristické stru nosti úpln
opomíjejí. Nap íklad tém
všichni Šiktancovi králové mají jasnou
p edstavu, jaký by král m l být: „…silný, neochv jný, neohrožený a hlavn své osobní trápení nikdy ne ešit navenek, ale schovávat si je hluboko v sob . Z vládcova titulu vyplývá, že nikdy neplá e. D sledkem toho je, že smutek, který si tak lov k nosí n kde
(B
$
+4:
; &
. 29
hluboko v sob , se navenek projevuje jako zlá krutost a nespravedlnost.“77 Tím, že nám Šiktanc odhaluje bolest ukrytou hluboko v p íb hu, dokážeme lépe pochopit postavy a soucítit s nimi. Dodává tak pohádce daleko v tší živost. Klasická ernobílost pohádkových postav se u n j neprojevuje.
((
+0
; 0
F, %
30
" M ,: ;; &
&
30
&
) K 5 F 5 8
4
) '
*
Kouzla a kouzelné p edm ty v pohádkách Karla Šiktance Kouzla,
kouzelné
p edm ty
a
pomocníci
s nadp irozenými
schopnostmi
jsou
charakteristickými motivy ve sv t kouzelných pohádek.78 Podle Bruna Bettelheima má p ítomnost t chto prvk v pohádkách p vod v animistickém myšlení lidí z p edpísemných dob, které rovn ž odpovídá myšlení dít te. „Dít považuje za samoz ejmé, že jeho vztahy k neživému sv tu jsou stejného druhu jako k živému sv tu lidí: s roztomilou v cí, která ho pot šila, se laská jako s matkou, a do dve í, které se mu zav ely p ed nosem, praští.“79 Pokud jsou všechny p edm ty, rostliny a živo ichové nadány duší, mohou pak mít i jiné, daleko úžasn jší vlastnosti. Kouzla v pohádkách pomáhají hrdinovi vypo ádat se s jinak nezvládnutelnými situacemi. Díky nim se v p ípad pot eby objeví p ítel a oplatí mu p edchozí službu. V pohádkách jsou pak zví ata bratry a není t žké jim porozum t, stromy mají duši, mrtví komunikují s živými a není nemožné jim vrátit život. Sta í mít jen živou vodu nebo dostatek odvahy vypravit se za ní na kraj sv ta. etnost kouzelných motiv Pohádky Karla Šiktance bych podle etnosti kouzelných motiv rozd lila do t í skupin.80 V první z nich se kouzla vyskytují ve velké mí e, stojí tedy nejblíže tradi ním kouzelným pohádkám. Na kouzla se ovšem u Šiktance nedá pln spolehnout. Nap íklad v pohádce O králi, který nikdy neplakal živá voda královnu Hromni ku neprobudí. Obživne teprve potom, co na ni dopadnou slzy krále Orlíka. Rovn ž v pohádce Svatojánský ohe zázra né svatojánské ko ení nepomáhá. Uzdravuje až kouzelný ohe . Tato kouzla mají spíše charakter zázrak , nebo chybí postava kouzelníka, který by je provedl.81 Vývoj pohádky asto nezáleží na p ítomnosti i nep ítomnosti kouzla, ale díky n mu jsou zvýrazn ny dobré vlastnosti hrdiny – jeho charakter, dobré srdce a moudrost. Tak je tomu nap íklad v pohádce Svatební šaty, kde Lukáš pomáhá Hromu a Blesku s bubnem a ovcemi, aniž by tato innost byla korunována n jakou pomocí z jejich strany. Lukášovi poradí až jejich (<
! " ? % $ , & 4 7 & '( E < ; +0 ? F, 30 " M 4> & 6 & , ,4 4> ? " 8 >1 ? 1 > 46 5, 2M M ? 6 .6@ 4> & 3> 16 $ ?& > 4 3 1 ? M 0 1 8 , F, , 4 @ 4 ? 1 > ? 5, $ < $ 0 4 &, M ? & ,M L S * (
$
31
'(. &
$ & 3@ , 3 4 1 4 , 4> 2M 10 3 M 6 4> ? , @ 4 1 > ? & , , 4 2M >3 , M 1 5 ] 3 @ ?> & 4 & , & 4> & ? , 1 3 = 1 &$ ( % 0 =#B &
+ &
matka Bou e, a to pouze na základ skute nosti, že její kletba zasáhla nepravou osobu. Tato skupina je nejpo etn jší, lze do ní za adit pohádky O králi, který nikdy neplakal, Král Kamenné srdce, Královna s vl í tvá í, O Dobré a o Zlé moci, Nej ern jší les, T i spravedliví, Duhová hora, Svatojánský ohe a Svatební šaty. Do druhé skupiny bych za adila pohádky, kde se vyskytuje pouze jeden kouzelný motiv. Kouzla jsou v nich v r zné mí e d ležitá pro vývoj událostí, nap íklad v pohádce Král a t i arod ji je magický hrášek st žejním motivem, bez n hož by p íb h nem l smysl. Naproti tomu zázra ná h l v pohádce Královna jménem Magnolia je jen pomocným prvkem. Dále bych do této skupiny za adila pohádky O králi Jasnoz ivém a slepci p evozníku (pomstychtivá eka), Království krasavic (zakleté princezny) a St íbrný a Ryšavec (duše matky vt lená do javoru). T etí skupinu tvo í pohádky Král, kejklí a hv zdá a Král ozv ny, kde se kouzla nevyskytují. Hv zdá ovo tení no ní oblohy by se sice dalo považovat za magii, ale stejn tak za um ní a dobré zvládnutí emesla. V Králi ozv ny je kouzelná ozv na vysv tlena podvodem knížete z Nebesníže, který zaplatil hajnému, aby mu odpovídal z druhého b ehu jezera. Pohádky Karla Šiktance tedy ve v tšin p ípad s kouzelnými motivy pracují v hojné mí e, ale d ležité jsou hlavn vlastnosti lidí v p íb hu. Hrdina se k cíli dopracuje vlastními silami i s pomocí p átel, kte í mohou, ale nemusí, mít magickou podstatu. Kouzelné motivy mají spíše ukázat hrdinovy schopnosti a to, na em ve skute nosti v pohádce záleží, je jimi zvýrazn no. Úkoly pro hrdinu jsou v tšinou takové, aby je mohl splnit sám bez zásahu nadp irozených sil (výjimkou je pohádka Král Kamenné srdce). Zázra n
asto
p sobí ty nejoby ejn jší v ci. Hole, které samy ukazují cestu v T ech spravedlivých, se nakonec nejlépe hodí k tomu, aby se s nimi viníci navzájem pobili. Komtesu Adélku nakonec vylé í smích a láska. Slzy a smích mají v Šiktancových pohádkách v tší moc než kouzla. Cil ina výprava za hojivým zázra ným ko ením pak má dokázat Matoušovi, jak moc jí na n m záleží. Sta ec, který ji na výpravu poslal, ví už od za átku, že spáleninu vylé í pouze kouzelný ohe . Charakter kouzelných motiv V pohádkách Karla Šiktance se vyskytují tyto kouzelné motivy: kletba, kouzelné bytosti, rostliny s magickými vlastnostmi a kouzelné p edm ty. Nenarazíme v nich ale tém
na
mluvící zví ata, která jsou velmi astým kouzelným motivem v pohádkách Karla Jaromíra
32
Erbena a Boženy N mcové. Schopnost e i má pouze havran st ežící živou vodu v pohádce O králi, který nikdy neplakal. Kletba Kletba se objevuje ve v tšin pohádek Karla Šiktance, u Karla Jaromíra Erbena a Boženy N mcové se naopak vyskytuje mén
asto. Objevuje se v pohádce O t ech brat ích, kde
zakletá princezna spí i s celým zámkem. Zde je kletba spojena s ptákem, když ho n kdo odnese ze zámku, bude zrušena. O jejím p vodci ani d vodu se však nemluví. V Divotvorném me i je kníže zaklet macechou do podoby kon a týrán, v pohádce Dlouhý, Široký a Bystrozraký se vysvobozovaná princezna v noci prom uje v žalud, drahý kámen a prsten. U Karla Šiktance má kletba v tšinou podobu psychickou. V p ípad Krále Kamenné srdce a Duhové hory je to chyb jící radost ze života a bezd vodný smutek. V Královn s vl í tvá í a T ech spravedlivých jde o psychickou zm nu, ztrátu osobnosti. V Království krasavic o ztrátu pam ti a schopnosti e i a pouze v Nej ern jším lese a Svatebních šatech jde o prom nu v neživý p edm t. V tšinou jsou jí postiženi nikoliv praví viníci, ale jejich dcery nebo naprosto nevinné dívky, které se ob tí staly jen ist náhodou. Výjimku tvo í T i spravedliví a Svatojánský ohe , kde kletbu uvrhl lov k na lov ka kv li žárlivosti a touze po majetku. D vod a okolnosti uvalení kletby jsou vždy objasn ny. Kouzelné bytosti V pohádkách Erbena a N mcové vystupují arod jové, arod jnice, antropomorfizované p írodní a nebeské objekty (Slune ník, M sí ník a V trník, D d Všev d, který je ve dne sluncem), sudi ky a postavy výrazn typizované jednou vlastností jako jsou Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Kouzelné bytosti v pohádkách Karla Šiktance jsou výrazn spjaté s p írodou, jedná se o antropomorfizované prvky krajiny, sv tové strany, živly a p írodní úkazy. Vyskytuje se zde ovšem též postava Smrti, kterou král Orlík t ikrát p em že. Nakonec však zvít zí ona, když si královna Hromni ka vyzkouší její smrtonosný závoj. Dobrá a Zlá moc mají mnoho spole ného s postavou D da Všev da – mohou vid t do budoucnosti a jejich stá í se b hem dne m ní, ovšem na rozdíl od n ho mládnou a pravdu mluví jen jedna z nich. Šiktanc rovn ž pracuje s bytostmi, které jsou nejvíce doma v pov stech – s divoženkami a divými muži, se kterými Adam zápasí v pohádce Nej ern jší les.
33
Rostliny s magickými vlastnostmi Velmi astým motivem je v kouzelných pohádkách jablo nesoucí zlatá jablka. Vyskytuje se v pohádkách T i zlaté vlasy D da Všev da, T i péra a O mluvícím ptáku, živé vod a t ech zlatých jabloních. U Karla Šiktance jsou rostliny s magickými vlastnostmi rozr zn n jší. Krom
jablon , jejíž jablka sice nejsou zlatá, ale alespo
kouzelná
(Královna jménem Magnolia, T i spravedliví), se objevuje v jeho pohádkách též hruše (T i spravedliví), kv t kapradí a jiné byliny trhané o svatojánské noci (Svatojánský ohe ) a hrách, který každého u iní neviditelným (Král a t i arod ji). V pohádce Duhová hora se objevují prvky víry v moc drahých kamen a bylinek, které dokáží vylé it každou nemoc. Zahradnický pomocník Adam íká komtese Adélce: „‚Znám na sto bylinek. Znám na sto kamen . T eba ti n co lé ivého najdu.‘“82 V pohádce Svatojánský ohe se objevuje cosi podobného: „‚…Pak sta í p itisknout kapradí ko k srdci.‘ ‚A na mi bude, teta?‘ ‚K zázraku. K velkému zázraku. Budeš všem rozum t. I stromoví. I pták m.‘“83 Kv t kapradí je motivem objevujícím se asto v pov stech. Karel Šiktanc mu však p isoudil vlastnost kouzelného hada v Erbenov Zlatovlásce – vlastník ovšem bude rozum t nejen e i zví at, ale i rostlin. Kouzelné p edm ty Kouzelné p edm ty v pohádkách Boženy N mcové a Karla Jaromíra Erbena mají asto charakter p edm tu denní pot eby, ovšem s nadstandardními vlastnostmi. Me , který všem nep átel m utne hlavy, chléb, z n hož nikdy neubude, víno, které uzdravuje nemocné, živá a mrtvá voda. V Šiktancových pohádkách mají kouzelnou moc taktéž p edm ty denní pot eby. V pohádce O králi, který nikdy neplakal král odebere Smrti kosi ku, sví ku a závoj, všechny t i dokážou zabít. Zp sob jejich užití zjistí král vícemén náhodou a rychle se jich zbaví. Závoj se vyskytuje rovn ž v pohádce Svatební šaty, je ušitý z látky ukradené v kostele a navíc prokletý Bou í. V pohádce T i spravedliví daruje v dma Plachetka poutník m dv hole, které jim ukazují cestu. Kouzelnou h l také dostává princ Jarolím za pomoc sta ence v pohádce Královna jménem Magnolia. Nejvíc kouzelných p edm t se < <.
L L
M M
95 6 95 6
7 7
. I5 = I5
$ & $ & 34
vyskytuje v p íb hu Král Kamenné srdce. Ond ej dostane za pomoc Vládc m
ty
sv tových stran bi , konvici, zrcátko a plachetku. Tyto kouzelné dary si Ond ej vyslouží jakoby mimochodem, jako p ídavek k t m, kterými vysvobozuje princezny. Navíc o n vzáp tí p ichází. Stejné p edm ty s kouzelnými vlastnostmi se v Šiktancových pohádkách vyskytují n kolikrát, ale mají odlišné funkce. Šiktanc, na rozdíl od adaptací kouzelných pohádek, tém
nepracuje s kouzelnými zví aty,
které u N mcové a Erbena tvo í asi polovinu kouzelných motiv . Na druhou stranu se u n j ast ji objevuje motiv rostlin s magickými vlastnostmi. Nadp irozené bytosti jsou svou podstatou antropomorfizované p írodní d je,
ímž se blíží nap íklad Slune níku,
M sí níku a V trníku z pohádky Boženy N mcové. N které kouzelné motivy mají sv j p vod v pov stech. V Šiktancových pohádkách se místy vyskytují prvky arod jnických a pohanských rituál , na druhou stranu pak kletba zap í in ná znesv cením látky z kostela. Kouzla v nich nejsou asto nic samoz ejmého. M že se stát, že z neznámého d vodu nefungují osv d ené kouzelné prost edky, ale n koho mohou oživit i oby ejné slzy i lítost a pokání. Podle slov Romany Li kové: „Klasická kouzelnost je organicky nahrazena zázra ností lidské lásky a p átelství, schopnosti ob tovat se a pomoci.“84
<'
+0
; 0
F, %
30
" ,:
4> ;; &
&
35
& F
5
8
) K 5 4 '
)
*
Práce s barvami v pohádkách Karla Šiktance Barevná symbolika hraje v lidových pohádkách významnou roli. U Boženy N mcové a Karla Jaromíra Erbena se charakteristika pomocí barev objevuje z ídka, díky tomu více v textu vyniká a odkazuje ke skrytému významu. P i popisu krajiny asto používají epiteta constans vystihující zárove atmosféru místa. Skály jsou šedé i erné, les tmavý, mo e erné, obloha modrá. P ítomnost barevného p ívlastku rovn ž evokuje významnost daného místa. Nap íklad spojení zelená louka se vyskytuje v pohádkách O t ech brat ích, O slune níku, m sí níku a v trníku, O mluvícím ptáku, živé vod
a t ech zlatých
jabloních, T i zlaté vlasy D da Všev da a Zlatovláska vždy pouze jednou. Jde o zp sob zd razn ní specifi nosti jedné konkrétní louky a její d ležitosti pro p íb h. Významná místa jsou u Karla Šiktance popsána za pomoci charakteristické barvy stejn
jako
u Boženy N mcové a Karla Jaromíra Erbena. Nap .: „A kousek p ed sebou zahlédl bílé skály, bíle pískovanou zem – poslední kruhy vysokánských vln se strm tloukly o K ídový ostrov.“85 (O Dobré a o Zlé moci) P ívlastek je zde pro zd razn ní významu místa užit vícekrát za sebou. Pokud se v pohádkách Boženy N mcové a Karla Jaromíra Erbena vyskytuje popis postav, jde velmi asto pouze o barvy šat , vlas a pleti. Co se oble ení tý e, základem je bílá, erná (ve smutku) a zlatá. Nap íklad troje šaty prince Bajaji jsou popsány pouze barevn : „Jedny šaty byly ervené, st íbrem a diamanty vyšívané, a co na nich pevného, bylo z lesklé ocele; k tomu bílý a ervený chochol. Druhé byly celé bílé, zlatem vyšívané, a brn ní a p ilbice ze zlata; chochol bílý. T etí byly ale sv tlemodré, st íbrem, diamanty a perlami bohat vyšité; k tomu bílý a modrý chochol.“86 Detailní popis šat je nápadný, v celé pohádce je popisných pasáží velice málo a mají tedy zvláštní d ležitost. V prvním p ípad jde o spojení bílé a ervené, tedy istoty a nevinnosti (bílá)87 s t lesnem, silou a odvahou, mužským principem ( ervená)88. Spojení bílé a zlaté pak symbolicky vyjad uje souzn ní nevinnosti s esoterickým poznáním, tedy intuitivním pochopením smyslu existence díky istot života. Do t etice pak bílá a modrá (symbolizující intelekt, míru, rozjímání a božskou pravdu89) obracejí lov ka k vyšším sférám – boh m a náboženství. Pokud je v pohádkách Boženy N mcové i Karla Jaromíra Erbena zmín na barva vlas , jde zpravidla o zlatou i ernou, šedou pak u starých lidí. Zlaté vlasy jsou obzvlášt <=
L E3 <( $ << $ < $
M
95 6 7 @ , &, 4 & &, 1& H ?& K )
I5
$ &
( 7
& D - ) & 6 #
asté,
? #
< (
.. 36
4 , &4 5, 4 3
$ &
=(
v Divotvorném me i jsou dokonce klí em k srdci princezny, a Vojt ch si proto na radu matky-kon vlasy obarví. Ple dívek je vždy b lostná (zd razn ní jejich nevinnosti), u mladých muž
pak
asto sn dá. Zlatá barva je v bec nejobvyklejší u magických
p edm t , rostlin a zví at (zlatá jablka i jablon , klí , t i zlaté vlasy i péra, zlaté klec a uzda, prsten, ryba,…) Nap íklad v pohádce Pták Ohnivák a liška Ryška je zlatá dominující barvou – zlatá jsou jablka, pták, k
, princezniny vlasy, zámek, sítko, uzda a klec. Podle
Lu ka Richtera je zlatá nejcenn jší barvou, nejvyšší hodnotou a je spojena s nesmrtelností.90 asto je také symbolem poznání, zvlášt esoterického.91 Popis postav u Karla Šiktance rovn ž v tšinou zahrnuje pouze šaty, vlasy a ple . Oble ení je charakterizováno pouze barvou. Významnou úlohu má v Královn jménem Magnolia, kde od sebe odlišuje princezny, ve Svatojánském ohni je v erné barv roucha starého muže obsaženo tajemství92, zrovna tak v šedé rób Plachetky ve T ech spravedlivých. asté jsou bílé šaty, nap íklad Paní Duha v Duhové ho e je celá v bílém, v Královn s vl í tvá í kontrastuje bílý od v dívek s erným od vem muž . Barva vlas
je u Šiktace
r znorodá – plavá, erná, rudá, šedá a bílá u starších lidí. Krom pohádky St íbrný a Ryšavec však není nikde d jov d ležitá. Hrdina zde nehledá svou vyvolenou podle barvy vlas , pouze Verunka ve St íbrném a Ryšavci tak poznává lov ka, který jí m že pomoct. Pokud Šiktanc zmi uje barvu pleti, jde zpravidla o bílou, b lost tvá e a paží jako známku krásy mají jeho princezny spole nou s princeznami N mcové a Erbena. Magické p edm ty jsou barevn velice r znorodé. Zlaté je jen zrcátko v Králi Kamenné srdce, ervená pak barevná esence od Paní Duhy v Duhové ho e. Bílá je plachetka v Králi Kamenné srdce, závoj Smrti v pohádce O králi, který nikdy neplakal a rovn ž prokletý závoj ve Svatebních šatech. Šiktanc zde
erpá ze skute nosti, že bílá barva souvisela v minulosti též se
smutkem a smrtí, závoj pak m l ten samý symbolický význam.93 V adaptacích kouzelných pohádek je bez výjimky zmín na barva koní, bezpochyby má velký symbolický význam. V tšinou jsou bílí i vraní, p i emž k
-pomocník je vždy bílý
(v Princi Bajajovi má alespo bílou lysinu). U Karla Šiktance jsou kon také asto bílí nebo erní. Ovšem není to pravidlem. St íbr ák v pohádce Královna s vl í tvá í je šedý a k
knížete v Nej ern jším lese pak strakatý.
Pohádky Karla Šiktance mají každá svou charakteristickou barevnou atmosféru, mnoho barevných p ívlastk zde tvo í jednotný dojem. Nap íklad pohádka O Dobré a o Zlé moci $ $ $ . $
+4: ; & 2 K ) 1& H ?& D +4: ; & 2
& 6 - )
#
# B .. ( #
= 37
je lad na bíle a mod e, Svatojánský ohe zlat a erven . Šiktanc hojn využívá kontrastu sv tla a tmy, erné a bílé, bledého a zá ivého. V charakteristikách asto užívá úsloví „jako malovaný“, „jako obrázek“,
ímž vytvá í spojení s výtvarným um ním. Používá
p ekvapivá spojení namísto ustálených, která se vyskytují v klasických adaptacích lidových pohádek. Nap . modrý les i zelená tma v pohádce St íbrný a Ryšavec, bledá tma v pohádce Král a t i arod ji a havraní st íbro v p íb hu O králi, který nikdy neplakal. Pro pocit v tší intenzity barvy
asto zdvojuje výraz (nap .
erno erná r že v Království
krasavic, plavozlaté vousy a erno erná skála v Králi Kamenné srdce, bledobílá zá e v Nej ern jším lese). U Karla Šiktance jsou barevné p ívlastky d ležitou sou ástí básnického jazyka.
asto také za pomoci jazyka vytvá í dojem konkrétní barvy. Nap .:
„Byla jak na trávní ku sníh. Jak k iš álový svícen, který kdos is oulince rozsvítil vysoko nad lítostivou zemí.“94 (Král a t í arod ji) V pohádkách Boženy N mcové a Karla Jaromíra Erbena p evládá zlatá, bílá a erná. Barvy zde mají symbolickou hodnotu, jsou uvád ny, jen pokud jsou z hlediska sd lení d ležité. Karel Šiktanc rovn ž nej ast ji pracuje s bílou, zlatou a ernou barvou, navíc pak s modrou a ervenou. Barvy jsou v jeho pohádkách mnohem frekventovan jší díky astým popisným pasážím, užívá barevnou symboliku obdobn jako N mcová a Erben, krom toho také využívá barevných p ívlastk ke zvýšení metafori nosti.
'
L
M
8
&
(. I 5
$ & 38
'
as a pam Typickým rysem pohádek je to, že se odehrávají na neur itém míst a v blíže neur ené minulosti. Jelikož v pohádkách jde v první ad o d jovou linii p íb hu, doba, kdy žádná akce neprobíhá, je p esko ena a navazuje další událost.
as proto plyne nerovnom rn
v závislosti na událostech a jednání hrdin .95 Posun v ase je vyjád en specifickým slovním spojením, nap íklad: „ eka plyne, léta minou, a z hocha stal se krásný mládenec,…“96 (T i zlaté vlasy D da Všev da) U Karla Šiktance je d jová linie bu utvá ena tak, že není takových asových skok t eba (nap íklad St íbrný a Ryšavec, Nej ern jší les), nebo jsou použity slovní obraty vyjad ující posunutí o neur itou asovou jednotku: „Až jednou stalo se, co nikdo ne ekal.“97 (O králi, který nikdy neplakal) Pohádky Karla Jaromíra Erbena a Boženy N mcové se odehrávají v neur itém ro ním období, m žeme ho ur it p ibližn podle z ídka zmín né vegetace, ale nap íklad v pohádce O t ech brat ích se nevyskytuje ani ta. Popisy jsou za ú elem co nejv tší narativnosti z pohádek vypušt ny. U Šiktance máme naproti tomu v tšinou p edstavu, v jaké ro ní dob
se pohádka odehrává díky
astým popisným pasážím
i ob asnému p esnému asovému ur ení (nap íklad v pohádce Svatojánský ohe ). Spojitost s asem má také postava Smrti v pohádce O králi, který nikdy neplakal. Vyjad uje ohrani enost existence na sv t a rovn ž to, že n které události nelze ovlivnit. Král Orlík ji sice t ikrát p em že, a tak odvrátí smrt sám od sebe, ale už nedokáže ochránit svou ženu, což je pro n j daleko v tší rána. V pohádkách Karla Šiktance je asto zobrazován vliv minulosti na p ítomnost, zkušenost a tradice. Na rozdíl od pohádek Boženy N mcové a Karla Jaromíra Erbena vystupují n kolikrát v roli hrdin sta í muži (v Království krasavic a O králi Jasnoz ivém a slepci p evozníku), kte í mají nadhled a zkušenosti. V Království krasavic vládne královna, která zakáže starým a ošklivým lidem vycházet na ulici jen proto, že se sama stydí za své stá í. Pouze
lov k, který též okusil, jak chutná stá í, jí m že ukázat, že nejde o žádnou
pohanu.98 Šiktanc zde reflektuje kult mládí a krásy v sou asné spole nosti a ukazuje jeho nesmyslnost. astý je prvek harmonického soužití starého a mladého lov ka, kde se stá í a mládí navzájem dopl uje a obohacuje (Nej ern jší les, Král ozv ny, Král Kamenné srdce). V Šiktancových pohádkách nez ídka p icházejí nadp irozené bytosti ke král m =
$ \5 ( L < $ B
+4: M M ;
; & 7 8 & ,+0 ?
<* & *&
*& ' I5 & " 8
$ & &$ 39
'< I 5 '
$ & (
B
v p estrojení za staré žebráky, v Králi Kamenné srdce tak u iní Sever, Jih, Východ a Západ. Král na n poštve psy, aniž by vzal v úvahu jejich v k, jeho dcery jsou proto zaklety a odsouzeny k bezd vodnému smutku. V pohádce Duhová hora je kníže potrestán, protože zakáže procesí k Duhové ho e. P eruší tak souvislou tradici a rovn ž odv ké sep tí lidí s p írodou. P íkladem udržované tradice je na druhé stran vatra, zapalovaná každý rok na svatého Jana, v pohádce Svatojánský ohe . Poutník Vanýsek zde vystupuje jako nositel informace o podob rituálu. Ztráta pam ti je také formou kletby, která postihne Rozárku ve T ech spravedlivých a princezny v Království krasavic. U Karla Šiktance je pam
a kontinuita velmi d ležitá, vyjad uje p irozený ád sv ta. Když
dojde k jeho porušení, je stejn jako v klasické kouzelné pohádce t eba hrdiny, který by ho op t pomohl obnovit. Téma pam ti a tradice je asté rovn ž v Šiktancov poezii.
40
Prostor V klasických kouzelných pohádkách nemá krajina v tšinou funkci kulisy, na které se d j odehrává, ale funkci symbolickou. Proto nebývá zmi ována, pokud není v p íb hu d ležitá. V tšinou jde o p ekážku, kterou musí hrdina p ekonat, aby se dostal ke kouzelnému p edm tu i hledané osob . Nap íklad daleká cesta je asto vyjád ena tak, že hrdina musí p ekonat devatero hor a devatero ek. Liška Ryška pomáhala kralevici v pohádce Pták Ohnivák a liška Ryška tím, že: „…hu atým ocasem d lala mu cestu: smetala hory, plnila doly a p es vody brody stav la mosty.“99 Odstra ovala tím p ekážky, které ho d lily od cíle cesty. R ženka v pohádce O mluvícím ptáku, živé vod a t ech zlatých jabloních musí dokázat svou state nost a odhodlanost tím, že vystoupí na nep ístupnou horu. Prvek krajiny v sob m že také vytoužený objekt skrývat i ho init na první pohled neviditelným. Zámek silné princezny v pohádce O slune níku, m sí níku a v trníku je situován za horou, není na první pohled patrný. V pohádce Dlouhý, Široký a Bystrozraký se princezna v noci prom uje v žalud na dubu, drahokam uvnit hory a prsten v jeze e. Strom, hora a jezero mají funkci úkrytu a p ekážky zárove . Nej ast jšími prvky pohádkové krajiny jsou tajemná místa, kde dochází ke kontaktu s nadp irozenem – hora, les, ostrov, jezero a eka. Jako p íklad uvedeme symbolický výklad motivu hory. „Hora jako vertikální dominanta krajiny (sv ta) je symbolem st edu sv ta, místem setkání nebe se zemí, sídlem boh vzestupu.“100 Podle Daniely Hodrové jde
a cílem lidského duchovního
asto o místo hrdinovy symbolické smrti,
bloud ní i nejt žší zkoušky, místem zápasu s netvorem, který podle n kterých výklad symbolizuje nižší já i p ílišnou imaginaci. „Netvo i – duchové hory – jsou strážci niterného sv ta, do n hož m že prom nu.“
lov k proniknout pouze tehdy, podstoupí-li vnit ní
101
Prostorová symbolika má u Karla Šiktance nej ast ji charakter vertikálního pohybu (vzh ru i naopak do hlubiny – výstup na horu, v ž, sestup do nitra skal). Je spjatá s cestou do jiného sv ta, zbavení se pozemských omezení.102 Podobn je tomu i v pohádce O t ech brat ích Boženy N mcové, kde zámek, ve kterém se nachází magický pták, t i kouzelné p edm ty a spící princezna, leží na ho e. U Šiktance je tento charakter prostoru nejvýrazn jší v pohádkách Duhová hora a T i spravedliví, ale obsažen je tém
\5 D D $
M ! ! ;
,+0
7 & & & & ?
&
*& & & *&
&
B M+$ $ & B. M+$ $ & " 8 &$ 41
. I5 ' '
$ &
B
ve všech.
V tšinou je hora sídlem nadp irozených bytostí. V St íbrném a Ryšavci je pak na ní situován knížecí zámek, což ho odd luje od sv ta oby ejných lidí a pro Verunku tak p edstavuje propast mezi její chudobou a vznešeností knížete. V pohádce Král a t i arod ji roste kouzelný hrášek na kopci. Obdobou hory je i v ž, kde v pohádce Král, kejklí a hv zdá poslední jmenovaný zkoumá oblohu a te z ní budoucí události. P íb h za íná dole na nádvo í zámku, aby byl zakon en ve v ži „…po složitém duchovním výstupu, který hlavn král Jan musel vykonat.“103 Pohyb do hlubiny jako cesta do jiného sv ta je obsažen v pohádce O králi, který nikdy neplakal, kde v jeskyních sídlí Pán skal, otec Hromni ky. Dalším prostorovým uspo ádáním v Šiktancových pohádkách je horizontální. Zde se nevyskytují hory ani hluboké propasti, ale rovina. Ke komunikaci s nadp irozenem i k setkání s tajemstvím není nutné p iblížit se nebes m, nachází se ve volném prostranství. S tímto pojetím pracují pohádky Svatojánský ohe a Král ozv ny. V n kolika pohádkách se objevuje motiv hledání místa ukrytého p ed sv tem a b žn nedostupného, obdoby labyrintu. Jde o st ed strašidelného a t žko prostupného lesa (Nej ern jší les) a o jeskyni umíst nou v bludišti chodeb a skalních m st (Královna s vl í tvá í). Podobný motiv se objevuje i v pohádkách o T ech zlatých vlasech D da Všev da (sídlo D da Všev da se nachází uprost ed les ), Divotvorný me a Princ Bajaja (zahrada ve skále). Šiktancovo uspo ádání prostoru pohádek význam
asto vychází z klasických archetypálních
krajinných prvk , jako je hora a její obdoba v ž. Krajina však je i jinak
d ležitým rysem jeho pohádek, na rozdíl od pohádek Boženy N mcové a Karla Jaromíra Erbena.
.
+0
; 0
F, %
30
" M ,: ;; &
&
& F
42
5
8
4
) K 5 '
)
*
P íroda, po así a živly v pohádkách Karla Šiktance Karel Šiktanc napsal o své práci v oblasti pohádek: „…zkouším i v klasické pohádce pátrat po nových hrdinech a tajemstvích a zázracích.(…) A stojí, myslím, jist za to pokusit se obohatit nová vypráv ní i o nový rozm r vid ní krajiny, o nový rozm r citlivosti okolního živého a neživého sv ta,…“104 V jeho pohádkách, zvlášt v knize O Dobré a o Zlé moci, jsou krajina a p írodní d je velmi d ležité. Nadp irozené bytosti jsou bez výjimky antropomorfizované prvky p írody i živly, vystupují ve funkci šk dc , pomocník
i
král . Nikdy neohrožují lidský sv t, žijí s ním v rovnováze. Sv t p írody se prolíná s lidským, jde o vzájemn výhodné soužití. V pohádce Nej ern jší les íká Adam: „Les je veliká starost. Veliká a krásná.“105 Vyjad uje tím nutnost pe ovat o les, nikoliv ho jen využívat. Nadp irozené bytosti spravedliv
trestají pouze porušení pravidel soužití
(nap íklad Pán mra en a v tr v Duhové ho e i Paní Bou e v pohádce Svatební šaty). Problém je, že nejsou neomylné a kletba asto dopadne na nevinné ( eka v pohádce O králi Jasnoz ivém a slepci p evozníku vezme omylem život p evozníkova syna namísto syna krále). V tom p ípad se snaží svou chybu napravit (jako Vládci sv ta v pohádce Král Kamenné srdce). V Šiktancových pohádkách se od sebe nadp irozené bytosti (vládci p írodních d j ) a lidé svou podstatou p íliš neliší. P íroda, stejn jako lidé, cítí a žije, má své dobré a špatné vlastnosti, chybuje i pomáhá, má duši. Na rozdíl od lidských bytostí však má moc rozpoznat pravdu od lži (ohe ve Svatojánském ohni, Spravedliví v T ech spravedlivých). Partnerství lov ka a p írody se projevuje rovn ž p átelstvím koní s lidmi. Pouto mezi nimi vzniká tém
v každém p íb hu, obzvlášt silné je mezi Vládcem lesa a
kon m St íbr ákem (Královna s vl í tvá í). U Erbena a N mcové mají kon hrdin
asto
spíše lidské vlastnosti, kdežto u Šiktance si zachovávají svou zví ecí podstatu, i tak k nim však hrdina cítí p átelství a respekt. V knize O Dobré a o Zlé moci je každý p íb h charakterizován jedním p írodním prvkem, ke kterému sm uje charakter postav, barevnost i d jová linie. Tvo í osu p íb hu. Nap íklad v pohádce O Dobré a o Zlé moci jde o element vody. Ond ej vyr stá u vody, zamiluje se do Deš ové panny, putuje za dešt m, po proudu potoka k jezeru, navštíví Deš ový dvorec a hledá jména pro Deš ové panny. Z barev zde p evládá modrá a bílá. Nadp irozenou bytostí je Deš ový pán a jeho pomocnice. Podobn , jen ne vždy tak výrazn , je osou p íb hu element zem ve St íbrném a Ryšavci, les v Nej ern jším lese,
' =
L L
M M
M 95 6
7
4 B( I 5
$ & B $ & 43
hora v T ech spravedlivých, mlha a oblaka v Duhové ho e, ohe ve Svatojánském ohni a bou e v pohádce Svatební šaty. V Královských pohádkách je d j umíst n spíše do lidských p íbytk
a jejich okolí.
Zásadním motivem je p íroda v pohádce O králi, který nikdy neplakal, kde svatba krále s dcerou Pána skal vyjad uje výrazné sep tí sv ta p írody a sv ta lidského, v Královn s vl í tvá í jsou naopak veškeré magické motivy situovány do st edu les a skal, odd lené tak od lidí. Výrazn je vylí ena krajina v Králi ozv ny, kde jezera napomáhají siln jší ozv n . Krajina a p íroda v Královských pohádkách asto vystupují jako d jišt zázrak a místo, kde žijí nadp irozené bytosti. Nemá tak výraznou funkci jako v pohádkách O Dobré a o Zlé moci, p esto však se projevuje výrazn ji než v adaptacích lidových pohádek. Pohádky Karla Šiktance reflektují velmi asto vztahy mezi p írodou a lidmi. Zobrazují je jako velmi k ehké pouto dvou navzájem se ovliv ujících sv t . Narušení rovnováhy, kterým se odstartuje zápletka pohádky, spo ívá asto v porušení t chto vazeb. Zví ata si zachovávají svou zví ecí podstatu, nep ejímají lidské vlastnosti jako v pohádkách Erbena a N mcové, i p esto však mezi nimi a lidmi vzniká pouto p átelství. P írodní d je jsou asto osou p íb hu, kolem které se pak vrší motivy p íbuzné. Tak je tomu p edevším v knize O Dobré a o Zlé moci.
44
Motiv cesty Motiv cesty je v pohádkách klí ový a tém
vždy je v nich obsažen. Pohádkoví hrdinové
putují do sv ta na zkušenou, hledají osobu i v c, plní úkoly. Cesta vyjad uje po átek procesu zm ny, který zpravidla kon í nalezením manželky a dosp lostí. B hem té doby hrdina prochází zkouškami charakteru a je konfrontován se zlem v podob šk dce. Cesta m že být také cestou z našeho p irozeného sv ta do sv ta pohádkového, ležícího za sedmero horami a sedmero ekami, kde platí jiná pravidla a existují tam kouzla.106 U Boženy N mcové a Karla Jaromíra Erbena se hrdinové zpravidla vydávají na cestu z domova s n jakým cílem. A už jím je nalezení nev sty, získání zkušeností i nalezení p edm tu, po kterém touží lov k jim blízký. Cesta tedy sm uje z ur itého místa do neznáma. U Karla Šiktance je tomu asto naopak. Hrdinové jsou na cest už na po átku pohádky a p icházejí na místo, kde se odehrává zápletka. Tak je tomu nap íklad v Králi, kejklí i a hv zdá i i v Království krasavic. Šiktancovi hrdinové mají k cest
ty i r zné
d vody. Vyrážejí do sv ta, aby získali zkušenosti jako princ Jarolím v Královn jménem Magnolia, hledají ztracenou osobu nebo kouzelný p edm t (Král Kamenné srdce, Nej ern jší les), putují sv tem bu bez konkrétního cíle, nebo za prací (malí v Království krasavic, St íbrný a Ryšavec z pohádky stejného jména), pop ípad utíkají z rodné vsi (Matouš v pohádce Svatojánský ohe ). V pohádkách Erbena a N mcové, se kterými pracuji, se poslední dva d vody v bec nevyskytují. Hrdinové v nich mají vždy cíl cesty, pouhé toulání po sv t se zde neobjevuje. Zrovna tak jako út k od n eho. V klasických kouzelných pohádkách bývá astý motiv p emis ování za pomoci kouzelné bytosti nebo p edm tu. U Šiktance se objevuje jen z ídka. V tšinou se cestování odbývá co nejoby ejn ji – p šky nebo na koni. Výjimkou je pohádka Král Kamenné srdce, kde se naopak objevují nejr zn jší zp soby magického p emis ování (let na orlu, kouzelný bi zvyšující rychlost, schodišt do nebes).107 Cesta je obsažena ve všech pohádkách Karla Šiktance bez výjimky, stejn tak je tomu v pohádkách Boženy N mcové a Karla Jaromíra Erbena. Šiktanc motiv ovšem po svém aktualizuje a obohacuje ho o nové formy.
B (
$ $
;
&, +4: ; & 2 , + 0 ? F, 30
" M
& 45
&
Záv rem V Šiktancových
pohádkách
se
propojují
tradi ní
motivy
s jejich
novátorským
zpracováním, reflektujícím dobu jejich vzniku a problémy sou asné spole nosti. Klasické motivy kouzelných pohádek asto slouží spíše k zvýrazn ní n jaké d ležité vlastnosti hrdin , k poukázání na nutnost respektu ke stá í a pokory p ed p írodou, která nás obklopuje, ale se kterou jsme ztratili kontakt. Šiktanc se obrací k tradici, mizející postupn z našeho života na úkor nového, a ke znalostem, jež mládí m že získat pouze nasloucháním starším. asto nabourává pohádkové stereotypy, kouzla spolehlivá vždy a za všech okolností u n j p ekvapiv nefungují, ešení situace je pak naprosto p irozené a prosté. Magické prvky jsou spíše testem charakteru hrdin . Šiktanc dodržuje rozr zn ní klasických typ pohádkových postav, ale na druhou stranu se z jeho p íb h úpln vytrácí základní charakteristický rys žánru, totiž výrazná polarita postav. Dobro a zlo se zde prolínají a nikdy nejsou vyhran né. Šk dce se na konci asto ukáže jako ob . Rovn ž bezd vodná krutost a vražda, obvyklá u Karla Jaromíra Erbena a Boženy N mcové, se vytrácejí a tresty pro provinilce jsou spíše mírné, n kdy dokonce žádné. Motivace postav k in m je tená i odhalena, tím je schopen s nimi soucítit a naplno prožít jejich bolest. Šiktancovy pohádky tak získávají širší rozm r. Šiktanc využívá tradi ní symboliky ísel i barev obvyklé u kouzelných pohádek. Barevn však také charakterizuje prostor a celkovou atmosféru p íb h . Rovn ž charakter prostorového rozložení je obdobný jako u adaptací kouzelných pohádek a asto vychází z archetypálních význam krajinných prvk . Na druhou stranu však je krajina u Šiktance velmi d ležitá a p íb hy jsou v ní pevn zakotveny, což jinak u pohádek není b žné. P írodní d je, hlavn v knize O Dobré a o Zlé moci, tvo í osu p íb hu. Dalo by se íci, že Karel Šiktanc sice využívá motiv kouzelných pohádek, ale inovuje je, p ibližuje realit
moderní doby. Cestování se odbývá pouze p irozenými prost edky,
zví ata si zachovávají svou podstatu a postavy jsou p edevším lidmi se svými kladnými a zápornými vlastnosti (dokonce i ty nadp irozené). Šiktanc vytvá í – za pomoci kv tnatého jazyka, grafické úpravy, která text p ibližuje p vodní mluvené podob pohádky, a originálním ilustracím Františka Skály mladšího – ucelený sv t s jasnými pravidly. Poda ilo se mu tím skute n dokázat „…že staletá studna naší pohádkovosti nemá dno – že p i všem dlouhém erpání a vy erpávání p íb h je možno stále ješt nacházet nové motivy a obm ny, které budou mít sílu vzrušiv znít a
46
naléhav doléhat k d tem, k uším lidského osudu, podobn vlastn dávného a staletími se opakujícího.“108
108
L
M
$
M
4
$ & 47
B
Anotace Johnová, Eva Katedra bohemistiky, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Název bakalá ské diplomové práce: Motivy v pohádkách Karla Šiktance Vedoucí diplomové práce: Mgr. Radek Malý, Ph.D. Po et znak : 91 011 Po et p íloh: 5 Po et titul použité literatury: 30 Klí ová slova: pohádka, Karel Šiktanc, motivy kouzelných pohádek, archetyp, symbolika Tato bakalá ská práce se zabývá odrazem motiv charakteristických pro kouzelné pohádky v pohádkách Karla Šiktance. Srovnává je s pohádkami Karla Jaromíra Erbena a Boženy N mcové. Zam uje se na pojetí postav, kouzel a kouzelných p edm t , plynutí asu a práci s barvami a jejich symboliku. Rovn ž reflektuje charakter pohádkového prostoru a cestování, p írody a p írodních d j . Dotýká se také kompozi ních a stylových zvláštností Šiktancových pohádek. Autorka práce dokazuje, že Šiktanc využívá motivy typické pro kouzelné pohádky, aktualizuje je však a vkládá do kontextu problém sou asné doby. Key words: fairy tale, Karel Šiktanc, magical fairy-tales motifs, symbolism, archetyp This bachelor’s thesis discusses the reflection of the motifs characteristic for magical fairytales in the fairy tales by Karel Šiktanc. It compares them with the fairy-tales by Karel Jaromír Erben and Božena N mcová. It focuses on Šiktanc’s conception of the characters, magic objects, the passing of time, the employment of colours and their symbolism. Also, it describes the character of the storybook space and the moving in it, nature and natural phenomena. The work touches upon the compositional and stylistic particularities of Šiktanc’s fairytales. The author demonstrates that Šiktanc uses the motifs typical of magical fairy-tales, however, he brings them up to date and puts them into the context of present day problems.
48
Seznam literatury Prameny Erben, Karel Jaromír: Zlatovláska a jiné eské pohádky. Albatros, Praha 1969. 142 stran. N mcová, Boženy: Pohádky. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a um ní, Praha 1957. 634 stran. Šiktanc, Karel: Královské pohádky. Albatros, Praha 1994. 181 stran. ISBN 80-00-00262-0. Šiktanc, Karel: O Dobré a o Zlé moci. Albatros, Praha 2000. 183 stran. ISBN 80-0000868-8. Literatura Bettelheim, Bruno: Za tajemstvím pohádek. Nakladatelství Lidových novin, Praha 2000. 335 stran. ISBN 80-7106-290-1. Becker, Udo: Slovník symbol . Portál, Praha 2002. 351 stran. ISBN 80-7178-612-8. e ková, Jana a kol.: Vývoj literatury pro mládež a její žánrové struktury. Portál, Praha 2006. 171 stran. ISBN 80-7367-095-X. erný, Ji í – Holeš, Jan: Sémiotika. Portál, Praha 2004. 363 stran. ISBN 80-7178-832-5. Hartl, Pavel: Psychologický slovník. Nakladatelství Budka, Praha 1993. 297 stran. ISBN 80-901549-0-5. Hodrová, Daniela: Místa s tajemstvím. KLP, Praha 1994. 211 stran. ISBN 80-85917-03-3. Hrabák, Josef: Poetika. eskoslovenský spisovatel, Praha 1973. 362 stran. Hruška, Petr a kol.: V sou adnicích volnosti. eská literatura devadesátých let dvacátého století v interpretacích. Academia, Praha 2008. 738 stran. ISBN 978-80-200-1630-0. Janoušek, P. a kol.: Slovník eských spisovatel od roku 1945, díl 2. Brána, Praha 1998. 549 stran. ISBN 80-7243-040-8. Mocná, Dagmar – Peterka, Josef: Encyklopedie literárních žánr . Paseka, Praha – Litomyšl 2004. 699 stran. ISBN 80-7185-669-X. Propp, Vladimir: Morfologie pohádky. Ústav pro eskou literaturu SAV, Praha 1970. 203 stran. Richter, Lud k: Co je co v pohádce (pohádkové reálie). Dobré divadlo d tem, Praha 2004. 54 stran. ISBN 80-902975-3-6. Richter, Lud k: Pohádka…a divadlo. Dobré divadlo d tem, Praha 2004. 94 stran. ISBN 80-902975-2-8. Sillamy, Norbert: Psychologický slovník. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 2001. 246 stran. ISBN 80-244-0249-1. Slomek, Jaromír: e ne e (rozhovor Jaromíra Slomka s Karlem Šiktancem). Karolinum, Praha 2007. 111 stran. ISBN 978-80-246-1455-7. Šiktanc, Karel: Paralipomena. Karolinum, Praha 2006. 223 stran. ISBN 80-246-1184-8. Šiktanc, Karel: Hrad Svícen. Karolinum, Praha 2009. 172 stran. ISBN 978-80-246-1754-1.
49
Šmahelová, Hana: Návraty a prom ny. Literární adaptace lidových pohádek. Praha 1989. 232 stran. Trávní ek, Ji í: Vypráv j mi n co…(Jak si d ti osvojují p íb hy). Pistorius & Olšanská, Paseka; P íbram, Praha – Litomyšl 2007. 68 stran. ISBN 9788071858294. Urbanová, Svatava: Sedm klí k otev ení literatury pro d ti a mládež 90. let XX. století. Votobia, Olomouc 2004. 457 stran. ISBN 80-7220-185-9. von Franz, Marie-Louise: Psychologický výklad pohádek: smysl pohádkového vypráv ní podle jungovské archetypové psychologie. Portál, Praha 1998. 182 stran. ISBN 978-807367-489-2. lánky a recenze Debická, Alena: K výstavb Královských pohádek K. Šiktance. eský jazyk a literatura, . 5–6, 52/2001–2002. ISSN 0009-0786. He man, Zden k: Básník a pohádka. Tvar, ro . 5, . 8, str. 23, 1994. ISSN 0862-657X. Jícha, Jan: Královské pohádky Karla Šiktance. eský jazyk a literatura, . 5–6, 52/2001– 2002. ISSN 0009-0786. Klusák, Pavel: Básník pohádká em. Labyrint revue, ro . 1, .4, str. 16, 1994. str.94. ISSN 1210-6887. Slomek, Jaromír: Básník v prostor je nadosmrti malý. Lidové noviny, 19. 10. 2000, str. 20. ISSN 0862-5921. Internetové zdroje Nakladatelství Karolinum cupress.cuni.cz, 2006, [staženo 22. 4. 2010], Pohádky – audiozáznam (anotace), dostupné na www: http://cupress.cuni.cz/ink_ext/index.jsp?include=podrobnosti&id=1605. Nakladatelství Karolinum cupress.cuni.cz, 2006, [staženo 22. 4. 2010], Hrad Svícen (anotace), dostupné na www: http://cupress.cuni.cz/ink_ext/index.jsp?include=podrobnosti&id=4544. eský rozhlas www.rozhlas.cz, 2000, [staženo 22. 4. 2010], dostupné na www: http://hledani.rozhlas.cz/?query=Karel+%C5%A0iktanc&back=&defaultNavigation=&. Filmová databáze online www.fdb.cz, 2003, [staženo 22. 4. 2010], dostupné na www: http://www.fdb.cz/lidi/37057-karel-siktanc.html. Paná ek v íši mluveného slova www.mluveny.panacek.com, 2007, [staženo 22. 4. 2010], dostupné na www: http://mluveny.panacek.com/?s=%C5%A0iktanc.
50
P ílohy P íloha 1 V knize Šiktanc, Karel: O Dobré a o Zlé moci, str. 97. Albatros, Praha 2000.
51
P íloha 2 V knize Šiktanc, Karel: O Dobré a o Zlé moci, str. 17. Albatros, Praha 2000.
52
P íloha 3 V knize Šiktanc, Karel: O Dobré a Zlé moci, str. 133. Albatros, Praha 2000.
V knize Šiktanc, Karel: O Dobré a Zlé moci, str. 111. Albatros, Praha 2000.
53
P íloha 4 V knize Šiktanc, Karel: Královské pohádky, str. 31. Albatros, Praha 1994.
54
P íloha 5 V knize Šiktanc, Karel: Královské pohádky, str. 161. Albatros, Praha 1994.
55