MOTIVACE K UŽÍVÁNÍ MARIHUANY: VÝZNAM REFLEXÍ PŘI INTOXIKACI

Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií Katedra psychologie

Diplomová práce obor psychologie

MOTIVACE K UŽÍVÁNÍ MARIHUANY: VÝZNAM REFLEXÍ PŘI INTOXIKACI Vypracovala: Bc. Pavla Kolomazníková

Vedoucí práce: Mgr. Tomáš Řiháček, Ph.D.

Brno 2012

Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně a že jsem všechny použité informační zdroje uvedla v seznamu literatury.

V Brně, 11. 5. 2012

………………………………..

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu své práce Mgr. Tomáši Řiháčkovi, Ph.D. za jeho cenné rady, náměty k zamyšlení a směrování správnou cestou. Také bych chtěla vyjádřit díky všem osobám, které mi zprostředkovaly svoji zkušenost, přestože to pro ně bylo mnohdy nelehké. A v neposlední řadě děkuji Peťákovi za obrovskou podporu a důvěru, kterou do mě vkládá.

Obsah I. Úvod

6

II. Teoretická část

8

1. Konopné drogy

8

2. Marihuana

8

2.1 Nejběžnější způsoby užívání marihuany

9

2.1.1 Aplikace přes dýchací trakt

9

2.1.2 Aplikace přes trávicí trakt

10

2.2 Potence marihuany

10

3. Akutní intoxikace marihuanou

12

3.1 Projevy akutní intoxikace marihuanou

13

3.2 Činitelé ovlivňující míru akutní intoxikace marihuanou

15

4. Rizika spojená s užíváním marihuany

16

4.1 Somatická rizika

16

4.1.1 Vliv na dýchací soustavu

16

4.1.2 Vliv na trávicí trakt

17

4.1.3 Vliv na kardiovaskulární systém

17

4.1.4 Vliv na reprodukční systém

18

4.1.5 Vliv na mozek

19

4.2 Psychosociální rizika

20

4.2.1 Psychotické poruchy

20

4.2.2 Afektivní poruchy

21

4.3 Závislost 5. Motivy a příčiny ovlivňující užívání marihuany

23 24

5.1 Vlivy prostředí

25

5.2 Posttraumatická stresová porucha

27

5.3 Emotivita jedince

28

5.4 Volnočasové aktivity

29

5.5 Reflexe a introspekce

30

5.6 Relaxace

31

5.7 Socializace

31

5.8 Sexuální chování

32

5.9 Potěšení

32

5.10 Jiné motivy

33

6. Shrnutí motivů k užívání marihuany

34

III. Výzkumná část

37

1. Cíl výzkumu

37

2. Výzkumný soubor

40

3. Sběr dat

42

4. Způsob zpracování dat

44

4.1 Metoda analýzy dat

44

4.2 Postup analýzy dat

45

5. Výsledky

55

5.1 Intoxikovaný stav

55

5.2 Společné fantazírování

59

5.3 Propracování osobního tématu

60

5.3.1 Smysl užívání marihuany

63

5.3.2 Praktické činnosti

64

5.3.3 Aktuální problémy

64

5.3.4 Osobní život

65

6. Diskuse

68

IV. Závěr

76

V. Literatura

78

I. Úvod Konopí se objevuje v dějinách lidstva již několik tisíciletí. Patří k nejstarším užívaným látkám, které sloužily k léčebným účelům. Ve středověku pak začalo být kromě lékařství nezbytnou součástí oborů jako je technika nebo oděvnictví (Miovský a kol., 2008). V dnešní době se nám však při vyslovení slova konopí vybaví přednostně nejspíše obraz drogových uživatelů než jeho zemědělské a průmyslové využití. Z konopí se vyrábí marihuana, hašiš a také hašišový olej. Marihuana je pak nejrozšířenější a nejčastěji užívanou nelegální látkou nejen v České republice, ale také ve světě (Weinstein et al., 2008; DeSimone, 1998; Gibbons et al., 2010; Weinstein et al., 2008; Miovský a kol., 2008). Její psychotropní účinky jsou všeobecně známé a také o motivaci k jejímu užívání toho bylo již mnoho vyzkoumáno a zveřejněno. Přesto jsem se tomuto tématu rozhodla také věnovat, k čemuž mne přivedla spolupráce s Poradenským centrem pro drogové a jiné závislosti v Brně. V mnoha jeho preventivních programech se objevuje marihuana jako důležité téma, se kterým je nutné žáky a studenty seznámit. Velmi často se nám však při vedení těchto programů stalo, že již děti na prvním stupni základní školy měly o marihuaně spoustu informací, neboť ji užíval někdo v jejich blízkém okolí. Začala jsem se tedy blíže zajímat o motivy, které vedou jedince k užívání marihuany, a v množině mnoha různých důvodů jsem nalezla jeden, který mne zaujal. Tím byly reflexe podpořené intoxikací touto drogou. Motiv velmi často zmiňovaný, ačkoli nepříliš podrobně probádaný. Cílem této práce se tak v důsledku vlastní zvědavosti stalo prozkoumat význam reflexí, které uživatelé marihuany uskutečňují v intoxikovaném stavu, pro ně samotné. Zajímalo mne, jaký je rozdíl mezi reflektováním témat ve stavu střízlivém oproti intoxikaci, a jaká tato témata vůbec jsou. Zdali se liší od témat běžně uvažovaných, případně v čem spočívají nalezené diference. A v neposlední řadě také jejich možný dopad na život každého jednotlivého uživatele. Ačkoli práce vznikla ze zvědavosti autora, domnívám se, že může být všeobecně prospěšná. Mohla by přispět k lepšímu a přesnějšímu pochopení nepříliš populární populace uživatelů marihuany. Pokud se nám podaří pochopit jejich myšlenkové pochody a z nich pramenící odlišné chování, mohlo by dojít k oslabení předsudků, které k ní velká část společnosti chová. Nicméně předkládaná práce určitě nemá sloužit jako obhajoba členů zmíněné populace. Pouze se ji snaží přiblížit a pochopit jejich pohnutky vedoucí k užívání nejoblíbenější drogy na světě.

6

Součástí teoretické části je seznámení s obecnými informacemi o marihuaně, přiblížení podoby intoxikovaného stavu a také přehled fyzických a psychosociálních rizik, která se pojí s jejím užíváním. Následně jsou představeny okruhy motivů k jejímu užívání, které byly zkoumány a představeny především v zahraničních studiích. Výzkumná část je popisem mého výzkumu, který se již zaměřuje výhradně na jediný z motivů vedoucích k užívání marihuany, na zmíněné reflexe v intoxikovaném stavu. Představím postup svého výzkumného procesu, výsledný model, jehož účelem je zodpovědět zvolené výzkumné otázky, a následně nabídnu diskusi svých výsledků s ohledem na odbornou literaturu, která je v oblasti mého zájmu k dispozici.

7

II. Teoretická část

1. Konopné drogy Droga je psychoaktivní látka, která má dvě základní vlastnosti. První z nich je tzv. psychotropní účinek, který vyjadřuje působení na psychiku jedince. Tyto látky primárně působí na centrální nervovou soustavu, čímž způsobuje změny některých mozkových funkcí. U jedince po užití dochází k pozměněnému vnímání okolní reality, změně vnitřního ladění, vědomí i chování. Druhou vlastností je tzv. potenciální závislost. Tento termín označuje schopnost drog vyvolávat u jedince závislost (Presl, 1995; Kalina a kol., 2008), čímž je myšlena opětovná touha po této látce a pocit její potřeby k jedincově existenci. Konopné drogy, neboli kanabinoidy, jsou přírodní drogy vyráběné nejčastěji ze samičí rostliny konopí setého nebo indického. Patří mezi tzv. halucinogeny. Conrad (2001) uvádí, že se při velkých dávkách u pokusných osob prokázalo výrazné zkreslení sluchového a zrakového vnímání, halucinace, odosobnění a psychotomimetické zážitky v podobě pociťovaného houpání se na vlnách. Také však upozorňuje na to, že tyto zážitky nejsou tak silné jako u jiných halucinogenních látek. Přestože se jedná o drogu nelegální, tedy zákonem zakázanou, ve společnosti jsou kanabinoidy považovány spíše za tzv. měkkou drogu. Tento název vyjadřuje obecný názor, že se jedná o látku relativně bezpečnou a s nízkým rizikem vzniku závislosti. Konopné drogy zastřešují marihuanu, hašiš a u nás většinou nedostupný hašišový olej (Kalina a kol., 2008). Tato práce se primárně zaměřuje na první ze zmíněných, na marihuanu.

2. Marihuana Marihuana je vytvářena usušením květů i s okvětními lístky samičí rostliny konopí, do nichž jsou někdy přimíchány i usušené větší listy této rostliny. Čím větší je podíl samičích květů (palic), tím silnější marihuana je. V méně kvalitní marihuaně bývají přimíchány i stonky nebo větvičky, čímž se její účinnost značně snižuje (Kolektiv autorů, 2007). Největší obsah THC mají květy samičích rostlin, tzv. sinsemilla, u kterých bylo zabráněno k opylování. Vzhled i aroma květů se různí podle typu odrůdy, způsobu pěstování, doby sklizně a sušení. Usušené květy se

8

rozdrtí, čímž jsou připraveny ke konzumaci, případně k další úpravě. Vzhled takto upravené rostliny se značně podobá majoránce, kuchyňskému koření (Miovský a kol., 2008). Obsah THC v marihuaně se v Evropě pohybuje okolo 2-8%. Speciálním šlechtěním a zvláštními technikami pěstování lze ale docílit i mnohem silnějšího konopí, s obsahem okolo 20% THC i více. Čím větší obsah THC rostlina má, tím je uživateli považována za kvalitnější. Mezi uživateli bývá slangově pojmenována jako ganja, tráva, hulení, marjánka, zelí nebo třeba skunk a její cena se pohybuje přibližně od 150 do 250 korun za gram.

2.1 Nejběžnější způsoby užívání marihuany Způsob, jakým je droga užita, je velmi zásadní. Vedle množství a kvality samotné drogy se totiž odráží na výsledné intoxikaci, jejím průběhu a intenzitě. Miovský a kol. (2008) označuje různé způsoby užití jako tzv. vzorce užívání, které zahrnují kromě technické stránky aplikace drogy také stránku sociální, rituální a psychologickou. Upozorňuje na to, že tyto roviny jsou mnohdy významnější než farmakologické vlastnosti drogy. Zkušenosti a očekávání uživatelů právě společně s vzorci užívání mohou hrát tak důležitou roli, že dojde k vyvolání pocitu akutní intoxikace i ve chvíli, kdy je obsah THC v droze velmi nízký nebo dokonce nulový. Existuje několik způsobů, jak marihuanu užívat. Psychoaktivní látky obsažené v kanabinoidech lze do těla vpravit jednak přes dýchací trakt, dále přes trakt trávicí, injekční aplikací a dokonce transdermálně. Nejčastěji bývají praktikovány první dva způsoby, tedy aplikace přes trakt dýchací a trávicí (Moore, 2007).

2.1.1 Aplikace přes dýchací trakt Aplikace marihuany přes dýchací trakt, tedy inhalací neboli kouřením, je nejrozšířenějším způsobem jejího užívání vůbec. Kouří se především květy a okvětní lístky samičích rostlin, které mají největší potenci, případně ve směsi s listy. Očekávané účinky se při inhalaci dostavují již během několika sekund či minut a trvají přibližně okolo jedné až tří hodin (Moore, 2007; Miovský a kol., 2008). Nejčastěji se marihuana kouří ve vlastnoručně ubalené cigaretě typicky kónického tvaru nazývané joint (Kolektiv autorů, 2007), slangově také brčko nebo špek, kde může být rostlinná drť smíchána s cigaretovým nebo dýmkovým tabákem. Obdobou jointu je tzv. blunt, v němž

9

není konopí baleno v papírku ale v tabákových listech. Ke kouření bez příměsí slouží šlukovky, jinak nazývané skleněnky, dále bonga, chillumy nebo také vodní dýmky.

2.1.2 Aplikace přes trávicí trakt Při perorální aplikaci dochází ke vstřebávání psychoaktivní látky přes sliznici trávicího traktu. Přestože je THC hydrofobní, je rozpustné v tucích, olejích a alkoholu, tudíž se přidává do nápojů a jídel, které je obsahují, např. do sádla, másla, mléka, mastných jídel či alkoholových nápojů. Do jídel je nutné přidat asi čtyřikrát větší množství marihuany, než jaké by stačilo při kouření. Kromě nejsilnějších květů samičích rostlin se zde používají také listy samičích i samčích rostlin. Je také možné sníst marihuanu v surovém stavu, ovšem v takovém případě je k dosažení stejných účinků nutné sníst větší množství a projeví se později. Kromě toho mohou další látky obsažené v konopné rostlině způsobovat při takovém užití jedinci nevolnost (Moore, 2007; Miovský a kol., 2008). THC lze ale také přijmout v podobě tablet. Hart (2002) ve svém výzkumu zjistil, že tablety s 20 mg THC mají na člověka stejný subjektivní účinek, co se týče příjmu potravy a psychomotorické výkonnosti, jako vykouření cigarety marihuany s 3,1% THC. Svým výsledkem dokládá využitelnosti tablet s THC v medicíně pro zvýšení příjmu potravy. Kromě jídel a nápojů je také možné vpravit THC do trávicího traktu v podobě rektálních čípků, které ovšem nejsou tolik rozšířené. Byly vyvinuty k potlačení nevolností a dalších nežádoucích účinků chemoterapie při léčbě rakoviny a ke zvýšení apetitu a tělesné váhy u pacientů s AIDS. Účinky se při tomto způsobu podání dostaví do patnácti minut a mohou přetrvat až osm hodin (Degenhardt & Hall, 2008; Miovský a kol., 2008).

2.2 Potence marihuany Potence konopí v obvyklém slova smyslu znamená obsah její psychotropní složky ∆9 THC neboli delta-9-trans-tetrahydrocannabinolu v marihuaně. Obecně platí, že obsah THC se v jednotlivých částech rostliny pohybuje v různém rozpětí. Největší koncentraci mají okvětní lístky především samičích rostlin. Dále listy, u nichž obsah THC klesá směrem dolů, tedy v horních listech je vyšší. Následuje stonek, kořen a semena (Miovský a kol., 2008). Účinek je zprostředkován vazbou na specifické receptory pro endogenní kanabinoidy, čímž dochází k navození stavu euforie a uvolnění. THC vytěsní endogenní látky z vazby na kanabinoidní

10

receptory a při dlouhodobém užívání následně dojde k útlumu jejich produkce (Kalina a kol., 2008). Dnes je otázka potence marihuany velmi diskutována. Objevují se tvrzení, že dnešní marihuana je silnější a tím také nebezpečnější než dříve.Miovský a kol. (2008) to dávají to do souvislosti s politickou scénou, která se snaží před svými voliči obhájit prohibici konopných drog tvrzeními, že se obsah THC v konopí zvyšuje a proto nemůžou brát v potaz své vlastní dřívější zkušenosti s touto drogou. Jejich tvrzení jsou však údajně založena na víceméně nevalidních výsledcích zkoumání. Standardním postupem pro určování obsahu THC v konopí je zbavit rostlinu všech tvrdých částí, tzn. kořene a stonku, a analyzovat pouze listy a okvětí (palice) rostliny. Jedině tak je možné po dostatečně dlouhém monitorování rozhodnout, zda se obsah THC v konopí skutečně zvyšuje, či nikoli. V praxi jsou však analyzovány zabavené celé rostliny, které se nachází v různých stádiích dozrálosti a tedy s jiným obsahem THC, než by měla dozrálá rostlina. A další výsledky analýz pochází z různých zabavených drog. U marihuany např. pouze z horních samičích květenství, která obecně obsahují THC nejvíce. Navíc se podaří zabavit pouze zlomek drog, které se na daném trhu pohybují. Přestože je tedy laboratorní měření obsahu THC přesné, jedná se o srovnávání vzájemně rozdílného a často nesrovnatelného materiálu (King, Carpentier & Griffiths, 2005). Zaznamenaný nárůst může také souviset se zdokonalenými metodami měření a lepším skladováním vzorků, neboť při špatném uskladnění se obsah THC snižuje (Zimmerová & Morgan, 2003). Kromě politické scény se informace o silnější marihuaně objevuje také mezi jejími staršími dlouhodobými uživateli, kteří se domnívají, že je silnější než v dobách jejich mládí. Tento jev je podle Zimmerové a Morgana (2003) zase způsoben tzv. reverzivní tolerancí. Mozek staršího člověka je na drogy citlivější, než je tomu u člověka mladšího. Se stárnutím se snižuje tolerance např. na alkohol nebo kofein, takže stejná dávka vyvolává dramatičtější účinky než v mládí. Dlouhodobí uživatelé tak bývají z marihuany více intoxikováni a z toho pramení jejich dojem, že je účinnější. Miovský a kol. (2008) dále uvádí, že zastánci teorií o větší škodlivosti silnějšího konopí ignorují možnost, že si jeho uživatelé upravují dávku podle potence. Bylo však výzkumně ověřeno, že tomu tak skutečně je. Uživatelé marihuany ve výzkumu Korfa, Benschopa a Wouterse (2007) kouřili významně méně, pokud byla potence marihuany silnější. Tato schopnost upravovat dávku podle její potence se zlepšovala s délkou užívání, tedy se zkušenostmi. Zimmerová a Morgan (2003) navíc tvrdí, že marihuana s velkou potencí není o nic nebezpečnější než marihuana s nižším obsahem THC. Svůj názor obhajují tím, že se kouřením marihuany s libovolně vysokým obsahem THC nedá smrtelně předávkovat. Navíc THC samo o

11

sobě nepoškozuje orgány ani tkáně, takže jediným rizikem podle nich zůstává poškození plic následkem kouření. Weinstein (2008) nicméně ve svém výzkumu nechal vykouřit dlouhodobé uživatele marihuany několik cigaret, z nichž jedna obsahovala 13 mg THC a druhá 17 mg THC, a sledoval jejich vliv na kognitivně motorické schopnosti. Ukázalo se, že uživatelé po vykouření cigarety s vyšší dávkou THC měli horší výsledky než v ostatních případech. K podobnému závěru došel ve svém výzkumu také Remaekers (2006), když pozoroval účinky různých dávek THC na kognitivní a psychomotorické funkce a emoční kontrolu. Jeho výsledky nejenže ukazují zhoršení při vyšších dávkách, ale také ukazují, že vysoké dávky THC mohou negativně ovlivnit i výkony neuropsychologických struktur, které byly dosud považovány za nesenzitivní vůči intoxikaci THC. Otázka potence konopí a zvýšeného rizika užívání marihuany je tedy stále nezodpovězená a ve výzkumech i literatuře lze nalézt doklady pro obě protichůdná tvrzení. Pokud by se však přece jen zvýšená potence konopí potvrdila, bylo by nakonec možné uvažovat i nad jejími pozitivními důsledky. Pakliže by byl obsah THC v marihuaně skutečně vyšší, jejímu uživateli by mělo stačit méně vdechnutí k nastolení požadovaného účinku. Tudíž by inhaloval méně kancerogenních látek a měla by se tak snížit pravděpodobnost výskytu akutních i chronických zánětů dýchacích cest a poškození cévních stěn (Zimmerová & Morgan, 2003; Miovský a kol., 2008).

3. Akutní intoxikace marihuanou Po užití marihuany jedincem dochází podle Mezinárodní klasifikace nemocí k tzv. akutní intoxikaci, což je přechodný stav vyvolaný psychoaktivní látkou, který vede ke změně fyziologických, psychických a behaviorálních funkcí a odpovědí (Smolík, 2002), v MKN-10 zařazený do skupiny F12 mezi Poruchy způsobené užíváním konopných drog. Pozitivní dopady akutní intoxikace marihuanou, které lákají jedince k užívání této drogy, jako jsou pocity euforie neboli stavy „high“, uvolnění, zlepšení nálady, zbavení se stresu, potěšení, relaxace, introspekce a další, jsou blíže popsány v kapitole zaměřující se na motivaci k užívání marihuany. Zde budou blíže rozebrány spíše negativní účinky akutní intoxikace.

12

3.1 Projevy akutní intoxikace marihuanou Ve stavu akutní intoxikace tedy dochází k mnoha změnám. Z fyziologických lze jmenovat zvýšenou chuť k jídlu, sucho v dutině ústní někdy způsobující špatné vyjadřování, zarudlé spojivky, tachykardii nebo zvýšený krevní tlak (Moore, 2007; Mathew et al., 1993; O´Leary et al., 2002). Co se týče chování a vnímání, jejich projevy se různí. U jednoho člověka může nastat euforie až dezinhibice, u druhého se intoxikace může projevit zvýšenou úzkostí nebo agitovaností (Mathew et al., 1993). Během intoxikace se aktivita jedince nejčastěji přesouvá od vnějších procesů k vnitřním, tzn. nejprve svoji činnost směřuje do okolí, postupně se však zaměřuje na vlastní nitro. Záleží také na míře intoxikace. Při menší intenzitě převládá spíše zaměření směrem ven, u větší intenzity pak spíše vnitřní aktivita a nakonec při velké míře intoxikace pasivita. Jedinec s převládajícím zaměřením na okolí je komunikativní, společenský, upovídaný, pozitivně naladěný (Moore, 2007). Typickými projevy jsou smích a aktivní pohyb. Pokud převládá vnitřní aktivita, pak je intoxikovaný jedinec zahloubaný do sebe, přemýšlí, fantazíruje, je odpoutaný od světa a v tělesném klidu. V poslední fázi, ve fázi pasivity, pak intoxikovaní popisují bezvládné tělo, prázdnou mysl a neutrální nebo spíše negativní myšlenky spojené s únavou a apatií (Kalina a kol., 2008; Miovský a kol., 2008). Wallace et al. (2004) upozorňují na fakt, že užití marihuany působilo v jejich výzkumu také jako rizikový faktor násilného chování. Jejich výsledky potvrzují i Arseneault et al. (2002), kteří nalezli vztah mezi užitím marihuany a násilnou pouliční kriminalitou ve vzorku 956 mladých dospělých ve věku 21 let. Niveau a Dang (2003; cit. dle Howard & Menkes, 2007) ale upřesňují, že akutní intoxikace marihuanou může vyvolat násilné chování především u těch osob, u nichž se objevila nějaká duševní porucha. V takovém případě u nich dochází k projevům impulzivního chování a také páchání trestné činnosti. Častá je ve stavu akutní intoxikace mimo jiné podezíravost až paranoidní představy (Colins et al., 2009), pocit zpomaleného času a rychlého toku vlastních myšlenek. Jedinec má prodloužený reakční čas, zhoršuje se jeho pozornost i úsudek, dochází k narušení osobní činnosti (Miovský a kol., 2008). Howard a Menkes (2007) ve svém výzkumu prokázali také dopad užití marihuany na exekutivní funkce, rozhodování a plánování, tedy důležité předpoklady cíleného jednání. Dostavit se mohou také halucinace: sluchové, zrakové i hmatové (Moore, 2007). Intoxikovaný uživatel navíc může zažívat stavy depersonalizace nebo derealizace (Mathew et al., 1993), únavu a ospalost nebo naopak trpět nespavostí (Moore, 2007; Miovský a kol., 2008).

13

V otázce vlivu marihuany na psychomotorický výkon jedince, jsou výsledky výzkumů nekonzistentní. Zatímco ve starších výzkumech byl prokázán výrazný vliv na psychomotorický výkon jedince, v novějších se projevilo zhoršení pouze v určitých oblastech. Například ve výzkumu Liguoriho, Gatta a Robinsona (1998) se u jedinců pouze zpomalil brzdný reakční čas při simulovaném řízení, a to jak při podání nízké tak i vysoké dávky THC. Také ve výzkumu Pickwortha, Rohrerové a Fanta (1997) bylo prokázáno zhoršení psychomotorického výkonu pouze v jedné ze čtrnácti sledovaných oblastí. Půl hodiny po vykouření cigarety marihuany s 3,9% THC se výrazně zpomalil reakční čas při matematických úlohách na sčítání a odčítání. Naopak ve starším výzkumu Mann, Kiplinger a Heine (1970) dokladují výrazné zhoršení ve všech devíti motorických úkolech, které zkoumaným osobám zadali a také Moore (2007) referuje o narušení koordinace a rovnováhy. Jako příčinu uvádí vazbu THC na receptory v mozečku a jiných oblastech mozku, které regulují rovnováhu, držení těla, koordinaci a také reakční čas. Vzácný případ popisují ve své studii Stracciari et al. (1999), kteří se setkali s přechodnou amnézií způsobenou právě akutní intoxikací u čtyřicetiletého muže se závislostí na marihuaně. Po vykouření nového, silnějšího vzorku marihuany se začal cítit nepříjemně, neustále opakoval stejné otázky a nemohl si vybavit události z nedávné minulosti kromě velkých emočních zážitků, jako byla například smrt jeho bratra před čtyřmi lety. V nemocnici mu udělali řadu testů, které však neodhalily žádné jiné abnormality kromě amnézie. Muž si pamatoval své jméno, datum a místo narození i adresu, ale nedokázal si už vybavit, jestli je ženatý, má děti nebo v jakém zaměstnání pracuje. Kromě toho byl také dezorientovaný v čase a nevěděl, proč se v nemocnici ocitl. Tento stav u něj přetrval čtyři dny, poté samovolně rychle odezněl. Autoři se domnívají, že tento jev souvisí s neurotransmitérovou blokádou a ukazuje, že kanabinoidní receptory jsou v hippokampu v poměrně hustém zastoupení, což potvrzují i O´Leary et al. (2002). Dle jejich názoru je popisovaný případ důkazem, že akutní intoxikace marihuanou může ovlivnit paměť globálněji a vážněji, než se původně předpokládalo. S přechodnou globální amnézií se setkali také Shukla a Moore (2004). Jejich studie byla o to významnější, že se jednalo o ztrátu paměti u šestiletého chlapce, který nedopatřením snědl marihuanové koláčky. Popis průběhu událostí se shoduje s výše popsaným případem. K samovolnému odeznění amnézie u něj následně došlo po 14 hodinách.

14

3.2 Činitelé ovlivňující míru akutní intoxikace marihuanou Na míru intoxikace má vliv několik faktorů. V první řadě je to velikost užité dávky marihuany, která ovlivňuje subjektivní míru konopného rauše (Cherek, Lane & Dougherty, 2002). Dále kombinace s jinými drogami, kdy např. ve společném užití s alkoholem dochází ze subjektivního hlediska ke sčítání jejich účinků. Nezanedbatelná je také zkušenost s drogou, setting, tedy fyzické prostředí, nebo konkrétní společnost, pohlaví či předcházející nálada. Další skupinou faktorů je tzv. set zahrnující individuální psychologické nastavení nebo očekávání jedince. Vlastní zážitek je ovlivněn tím, jestli jedinec očekává zábavu, únik od problémů, intrapsychický vhled, modelovou psychózu nebo třeba náboženskou zkušenost (Miovský a kol., 2008). Vzájemné vztahy mezi těmito faktory a prožitkem intoxikace zobrazuje Obrázek č. 1. Obrázek č. 1: Faktory ovlivňující akutní intoxikaci (volně zpracováno dle Miovský a kol., 2008) droga (chemické složení)

způsob užívání (množství, forma)

fyziologická konstelace uživatele

kultura a subkultura (rituály, hodnoty a sdílené motivace k užívání)

trvalé psychické vlastnosti uživatele

setting (fyzické a sociální prostředí)

získané zkušenosti s drogou

set (aktuální psychický stav, očekávání a motivace)

PROŽITEK INTOXIKACE

Čím delší je drogová kariéra uživatele, tím více se proměňují faktory spojené s užíváním drogy. Jedinec v intoxikaci více prožívá stavy zahloubání než euforie spojené se smíchem a oceňuje i pasivní intoxikaci. Užívání začíná probíhat častěji o samotě než ve společnosti jiných uživatelů a bez ohledu na aktuální psychický stav. Také motivace k užívání se časem proměňuje od rekreační, kdy chce být jedinec zábavnější a užívat si, přes poznávací (poznávání sebe a světa)

15

a kreativní (ke zvýšení tvořivosti) až po zvládání, coping, kdy jedinec musí užívat marihuanu, aby byl schopen pracovat nebo se zbavil nepříjemných stavů (Miovský a kol., 2008). Nebyl však zaznamenán žádný případ úmrtí vlivem užívání marihuany, a přestože byla tato souvislost také předmětem výzkumu Sydneyho et al. (1997), ani zde nebyla prokázána.

4. Rizika spojená s užíváním marihuany Při uvažování nad riziky spojenými s užíváním marihuany je nutné si uvědomit, že tyto souvisí většinou s jejím dlouhodobým užíváním. Organismus člověka je s postupem času schopen se adaptovat na nepříznivé účinky způsobené drogou. Tato adaptace se ale nevytváří u všech účinků stejně rychle. Například tolerance nepříznivých vlivů na kardiovaskulární systém se vytváří během jednoho dne, zatímco u reprodukčního systému může trvat i několik měsíců (Miovský a kol., 2008). S dlouhodobým užíváním marihuany se ovšem nepojí pouze somatická, ale také psychosociální rizika (Kolektiv autorů, 2007).

4.1 Somatická rizika Dlouhodobým užíváním marihuany jsou ohroženy především soustavy dýchací a trávicí, imunitní, kardiovaskulární a reprodukční systém a v neposlední řadě také mozek.

4.1.1 Vliv na dýchací soustavu Při uvažování nad somatickými riziky spojenými s užíváním marihuany si pravděpodobně nejčastěji představíme ohrožení plic, tedy dýchací soustavy. U uživatelů se objevuje typický kašel způsobený zvýšenou produkcí hlenu, sípání a dýchavičnost (Kalina a kol., 2008). Výzkumy prokázaly, že chronické kouření marihuany může způsobit poškození respiračních funkcí a stát za vznikem symptomů různých plicních onemocnění (Hall, 2009). Příčinou není THC, ale produkty hoření vznikající při kouření marihuany. Miovský a kol. (2008) uvádí, že jsou to ty stejné produkty jako při kouření cigaret, avšak marihuanový kouř údajně obsahuje o 50% více kancerogenů než stejné množství nefiltrovaného kouře tabákového. Tak se prý do těla dostává větší množství dehtu, což je způsobené hlubokým výdechem před potáhnutím, zadržením kouře a také častou 16

absencí filtru. Tři až čtyři marihuanové cigarety denně se tak dle nich podílí na vzniku akutních a chronických bronchitid a poškození bronchiálního epitelu stejně jako minimálně dvacet vykouřených tabákových cigaret. S tím však nesouhlasí Chen et al. (2008), kteří provedli výzkum s nekuřáky, kuřáky marihuany, tabáku a obou těchto rostlinných směsí současně. Jejich výsledky ukazují, že největší pravděpodobnost vzniku rakoviny plic je u kuřáků tabáku. Jedinci, kteří kouřili zároveň tabák i marihuanu, byli dokonce také vystaveni menšímu riziku onemocnění rakovinou plic společně s nekuřáky a kuřáky marihuany než kuřáci samotného tabáku. Jiné výzkumy také poukázaly na zvýšené riziko plicní změny, které může vést ke vzniku rakoviny (Engelander et al., 2010; Hall, 2009). Weiss (2008) nicméně upozorňuje na to, že přestože je známo zvýšené riziko plicních změn, které mohou přispět ke vzniku rakoviny vlivem užívání marihuany, žádná konečná souvislost mezi rakovinou a kouřením marihuany zatím ve výzkumech prokázána nebyla. Hall, Christie a Currow (2005) navíc ve svém výzkumu potvrdily naopak i protinádorové působení kanabinoidů, které se projevilo jednak u nádoru plic, ale také u nádoru prsu, kůže, prostaty nebo leukémie. Důležitou roli tak bude hrát i v tomto případě pravděpodobně aplikovaná dávka (Zimmerová & Morgan, 2003).

4.1.2 Vliv na trávicí trakt Co se týče vlivu užívání marihuany na trávicí trakt, nejsou rizika v tomto případě nijak závažná. THC ovlivňuje pohyblivost tenkého střeva a žaludku a snižuje produkci trávicích kyselin, ale vliv na jiné orgány, např. na játra, nebyl v žádném výzkumu prokázán. Naopak má podání THC jeden pozitivní důsledek. U člověka se objevuje velká chuť k jídlu a zvýšení příjmu potravy, čehož se využívá ke zvýšení hmotnosti u pacientů s rakovinou a AIDS (Fogarty et al., 2007; Haney et al., 2005; Kolektiv autorů, 2007; Miovský a kol., 2008). Jak poukázal výzkum Corlesse et al. (2009), pacienti s AIDS samovolně užívají marihuanu ke zmírnění nepříjemných symptomů této nemoci, např. průjmů či nevolnosti, ale také úzkosti, depresí, únavy a periferní neuropatie.

4.1.3 Vliv na kardiovaskulární systém Efekt konopí na kardiovaskulární systém se projevuje ve zvýšení tepové frekvence, tachykardii, což vede k různým změnám v krevním tlaku (Aryana & Williams, 2007). S delší

17

dobou užívání se postupně vyvine tolerance proti tomuto účinku, takže u dlouhodobějších uživatelů není již tolik patrný. Rizikové je ale užívání marihuany pro osoby s kardiovaskulárními chorobami a osoby ve vyšším věku, u kterých může vyvolat až mozkovou mrtvici nebo infarkt (Geller, Loftis & Brink, 2004; Aryana & Williams, 2007; Conrad, 2001; Miovský a kol., 2008). Ovšem i adolescenti a mladí dospělí jsou ohroženi rizikem cévní mozkové příhody, infarktu a jiných kardiovaskulárních chorob vlivem užívání marihuany (Hall, 2009). Aryana a Williams (2007) se domnívají, že ve skutečnosti je marihuana mnohem častější příčinou infarktu myokardu, než se všeobecně uznává. Svůj názor obhajují tím, že málokdy sdělí pacienti lékaři pravdu o svém případném užívání této drogy. Lékaři by tedy měli být v těchto situacích dle autorů ostražitější, především u případů mladších dospělých, u nichž se projeví srdeční příhoda bez přítomnosti kardiovaskulárního onemocnění nebo jiných zřejmých rizikových faktorů. Saffaa et al. (2012) dále upozorňují ve své studii také na riziko opakujícího se akutního koronárního syndromu vyvolaného právě užitím marihuany, které zaznamenali u čtyřicetiletého muže dvakrát po sobě vždy hodinu po jejím vykouření. V rozporu s výše uvedenými výzkumy je studie Rodondiho et al. (2006). Marihuana zde sice úzce souvisela s chováním, které bylo ve výsledku pro zdraví člověka nebezpečné, jako kouření tabáku nebo vysoký příjem energie a užívání jiných návykových látek, ale nebyla prokázána žádná souvislost mezi užíváním marihuany a zvýšeným rizikem kardiovaskulárních chorob. Durst a Lotan (2011) pak dokonce vyzdvihují terapeutické účinky kanabinoidů na kardiovaskulární systém. Ty byly již zkoumány na zvířatech, a proto autoři nabádají, že by se mělo přejít k testování jejich účinků na lidech. Potenciálně by mělo být možné využívat kanabinoidy k léčbě různých srdečních onemocnění, jako jsou např. srdeční selhání nebo srdeční arytmie a další. Na možnosti využití kanabinoidů k léčení upozorňují ve své studii také Lastra-Lastra et al. (2007). Uvádějí, že experimentální i klinické studie prokázali účinnost kanabinoidů při léčbě kardiometabolického syndromu a také obezity. Právě tyto dva jevy značně zvyšují riziko kardiovaskulárních chorob.

4.1.4 Vliv na reprodukční systém Experimenty na zvířatech prokázaly ovlivnění reprodukčního systému u obou pohlaví velkými dávkami THC. U samců se objevilo snížení produkce samčího pohlavního hormonu testosteronu, nižší produkce spermatu a tyto spermie navíc vykazovaly zvýšenou mortalitu. U

18

samic došlo k ovlivnění jejich ovulačního cyklu, který se zkrátil (Battista et al., 2008; Gorzalka & Hill, 2006; Rossato, Pagano & Vettor, 2008). Dle Zimmerové a Morgana (2003) je však tento vliv na rozmnožovací soustavu malý a pouze dočasný. U uživatelů se opět vytvoří tolerance proti těmto účinkům, takže užívání marihuany podle nich nemá na rozmnožování velký dopad. Výzkum Engelandera et al. (2010) upozornil na to, že THC může ovlivnit kromě vlastního procesu oplodnění také vývoj plodu. Pokud matka užívala marihuanu i nadále během těhotenství, dítě se zpravidla narodilo s nižší porodní hmotností. Marihuana na něj ale měla vliv i v pozdějších letech, jak dokázal výzkum Daye et al. (2011). V jejich longitudinální studii, které se účastnilo 580 matek s dětmi, byl prokázán vztah mezi prenatální expozicí marihuany a delikvencí, depresí a poruchami pozornosti. V deseti letech se u těchto dětí vyskytly příznaky dětské deprese a problémy s pozorností a ve čtrnácti letech se především u potomků těžších uživatelů následně objevilo delikventní chování.

4.1.5 Vliv na mozek Poslední oblast somatických rizik se pojí s mozkem. Užívání marihuany má vliv na pozornost, psychomotorické tempo i krátkodobou a epizodickou paměť (Ilan et al., 2004; Solowij et al., 2011; Smith et al., 2010; Kolektiv autorů, 2007). Tento účinek ale přetrvá maximálně jeden den po užití marihuany a důkazy ireverzibilního toxického účinku na centrální nervovou soustavu jsou podle Zimmerové a Morgana (2003) ve výzkumech nedostatečné nebo zavádějící. Uvádějí, že studie prokazující strukturální mozkové poškození vlivem užívání marihuany byly prováděny na zvířatech, kterým byla podávána více jak stonásobná lidská dávka psychoaktivní látky. Některé kognitivní deficity sice můžou přetrvat ještě měsíc od zahájení abstinence, po měsíci ale už nejsou prokazatelné, takže se prý lze domnívat, že se jedná o deficity reverzibilní. S delším užíváním se tyto deficity mohou pravděpodobně prohlubovat, ale přesto podle nich zůstává nezodpovězena otázka, jak velkou roli hrají v každodenním fungování jedince a do jaké míry jsou reverzibilní po dostatečně dlouhém období neužívání. Nicméně Solowij et al. (2011) uvádí, že jejich výzkum prokázal nepříznivý vliv konopí na vývoj mozku. Porovnávali výkony uživatelů marihuany, uživatelů alkoholu a osob, které neužívaly žádnou z těchto látek, v Rey Auditory Verbal Learning testu. Nejhorší výsledky měli právě uživatelé marihuany, což u nich poukazovalo na poruchy učení, retence i vybavování. Stupeň

19

poškození pak souvisel s délkou, množstvím a frekvencí užívání marihuany. Nepříznivý vliv marihuany na vývoj mozku pak potvrdili ve svém výzkumu i Fernandez-Espejo et al. (2009). Také je prokázáno, že u studujících těžkých uživatelů se užívání podepisuje na školním výkonu a tato narušení se nadále prohlubují (Engelander et al., 2010; Kalina a kol., 2008; Miovský a kol., 2008). U pravidelných uživatelů marihuany pak mohou mít její okamžité účinky vliv na kognitivně - motorické dovednosti a mozkové struktury, které modulují koordinovaný pohyb (Weinstein, Brickner et al., 2008; Liguori, Gatto & Robinson, 1998; Pickworth, Rohrer & Fant, 1997; Moore, 2007; Mann, Kiplinger a Heine, 1970). Studie Smitha et al. (2010) dále upozorňuje také na deficity v oblasti vizuoprostorové pracovní paměti. Tou se u adolescentů ve věku 16 až 18 let zabývali také Padula et al. (2007) a to po měsíční abstinenci. Jejich výsledky ukázaly rozdíly v reakcích mozku na prostorové úlohy pracovní paměti, přestože jejich celkový výkon byl adekvátní. Domnívají se, že tento odlišný přístup k úkolu je způsoben změněnými nervovými drahami po užívání marihuany.

4.2 Psychosociální rizika Odhaduje se, že 30 - 50% psychiatrických pacientů v Evropě trpí současně také určitým duševním onemocněním a zároveň užívá některé z návykových látek, typicky alkohol, sedativa a konopné drogy (DeSimone, 1998). Ferrari, Ottani a Giuliani (1999) také potvrdili ve svém výzkumu minimálně dvakrát větší frekvenci užívání konopných drog u pacientů s psychotickým onemocněním než v kontrolní skupině osob. Konkrétně s užíváním marihuany jsou pak nejvíce spojovány rizika rozvinutí psychotických a afektivních poruch a poruch osobnosti (Hall, 2009; Miovský a kol., 2008). Kalayasiri et al. (2010) však uvádí, že marihuana může způsobovat nebo zhoršovat psychotické příznaky především u těch osob, které jsou v této oblasti zranitelnější.

4.2.1 Psychotické poruchy Výzkumy dokazují, že lidé, kteří užívají konopné drogy denně, udávají psychotické příznaky 2,4x častěji než ti, kteří je denně neužívají (Kagel, Battalio & Miles, 1980). Tato skutečnost by se dala pravděpodobně vysvětlit tím, že charakteristikami psychotického onemocnění se vyznačuje již samotná akutní intoxikace marihuanou. Tento psychotický stav by

20

měl ale nejpozději do dvou dnů od užití drogy vymizet (Mathew et al., 1993; Moore, 2007; Colins et al. 2009; Miovský a kol., 2008). Jinak je tomu u tzv. Akutní toxické psychózy, případně jen Toxické psychózy, což je klinicky užívaný termín, který ale nenajdeme v Mezinárodní klasifikaci nemocí. Zde se pro tuto poruchu užívá označení Psychotická porucha, klasifikována jako F12.5. U Psychotické poruchy vypozorujeme jasnou souvislost s podáním látky, ale samotný psychotický stav se rozvíjí během dvou dnů po užití. Pakliže jedinec dál drogu neužívá, psychotická porucha se do jednoho měsíce sama upraví a vymizí následně přibližně po půl roce (MKN-10, 2012). Zvláštním typem je pak Psychotická porucha s pozdním začátkem vyvolaná psychoaktivní látkou (F12.75), u které nejsou příznaky závislé na přítomnosti kanabinoidů v organismu jedince. Ta se rozvíjí dokonce až po dvou až šesti týdnech po užití drogy (Miovský a kol., 2008; MKN-10, 2012). Klinicky nejzávažnějším a nejčastějším psychotickým onemocněním je schizofrenie. Není jisté, jestli užívání marihuany nebo jiných konopných drog přispívá k jejímu vzniku. Předpokládá se ale, že je tomu tak především u osob, u nichž se schizofrenie objevuje v rodinné anamnéze, případně k tomuto typu onemocnění vulnerabilním (Heekeren, 2011; Engelander et al., 2010; Degenhardt & Hall, 2008), což je v souladu s tvrzeními Kalayasiri et al. (2010) o vlivu marihuany v této oblasti u zranitelnějších jedinců. Fernandez-Espejo et al. (2009) poukazují také na to, že užívání konopných drog může ovlivnit normální vývoj mozku během dospívání, což v dospělosti může zvyšovat právě riziko rozvinutí schizofrenie. Pokud navíc uživatel již tímto psychotickým onemocněním trpí, užívání marihuany může dále zhoršit jeho průběh. Miovský a kol. (2008) uvádí, že v americké studii „US National Epidemiological Catchment Area Study“ trpěla polovina lidí s diagnostikovanou schizofrenií také poruchami způsobenými užíváním drog oproti 17% v běžné populaci. Fernandez-Espejo et al. (2009) však také dodávají, že některé konkrétní kanabinoidní změny mohou působit ve vztahu ke schizofrenii naopak jako neuroprotektanty, tedy látky chránící nervové buňky. A nemusí tedy pouze zvyšovat zranitelnost jedince vůči tomuto onemocnění.

4.2.2 Afektivní poruchy S užíváním konopných drog je spojováno také riziko depresí a úzkostných poruch, což bylo potvrzeno několika výzkumy (Durdle et al., 2008; Marmorstein & Iacono, 2011; Medina et al., 2007). Harder, Morral a Arkes (2006) nicméně ve své longitudinální studii trvající od roku

21

1979 tuto skutečnost nepotvrdili. Vysvětlují to tím, že ve většině výzkumů, v nichž byl tento vztah prokázán, došlo k opomenutí intervenujících proměnných. Domnívají se, že pozdější rozvoj depresí nezpůsobuje užívání marihuany samo o sobě, nýbrž že oba tyto fenomény může spojovat třetí společný faktor, který se podílí jak na rozhodnutí užívat marihuanu, tak na vzniku depresí v pozdějším věku, např. užívání marihuany jako nástroje k řešení životních problémů. Podobným způsobem vysvětlují také vztah mezi užíváním marihuany a suicidiálním chováním. Deprese může vyvolat až sebevražedné pokusy, ale jejich prvotní příčinou nemusí být užívání marihuany, ale právě nějaký společný třetí faktor mezi ním a depresí. K mírně odlišnému výsledku došel ve své longitudinální studii Pedersen (2008). Výsledky jeho výzkumu také naznačují, že užívání konopných drog nemusí samo o sobě vést k depresi, ale je podle něj spojeno s větší frekvencí sebevražedných myšlenek a pokusů. To potvrdil také výzkum Raja a Azzoni (2009), kteří prokázali souvislost mezi akutní intoxikací konopím a sebevražednými myšlenkami. Mariani et al. (2009) se zaměřili na depresi u různých skupin uživatelů marihuany, konkrétně u uživatelů, kteří žádali o léčbu a těch, kteří žádali pouze o azyl. Zjistili, že lidé hledající léčbu pro poruchy způsobené užíváním marihuany vykazovali více depresivních symptomů než ti, kteří o léčbu nežádali. Vyvozují z toho závěry, že přestože lidé užívají přibližně stejné množství marihuany, mohou dosahovat různých úrovní depresivních příznaků. Lze ovšem narazit také na opačné výsledky. Například Denson a Earleywine (2006) ve svém výzkumu neprokázali žádný vztah mezi depresí a užíváním marihuany. Domnívají se, že u dospělých uživatelů se pravděpodobně nezvýší riziko rozvinutí deprese vlivem jejího užívání. A Conrad (2001) ve své studii dokonce předkládá doklady o blahodárném působení marihuany na depresi. Málo probádaná je pak problematika vztahu mezi užíváním konopných drog a bipolární afektivní poruchou. Studie prokázaly jejich souvislost, především vliv konopí na rozvoj manických symptomů (Iskandar et al. 2011; Bertolín-Guillén, 2008). Stejně jako alkohol a jiné návykové látky i užívání konopných drog zvyšuje riziko smíšených fází bipolární afektivní poruchy a prodlužuje čas do dosažení remise (Ellickson & Hays, 1992). Cerullo a Strakowski (2007) ve své studii dokládají, že nejčastěji zneužívanými látkami u pacientů s bipolární afektivní poruchou jsou kromě alkoholu skutečně konopné drogy. Tento jev však přikládají spíše ke skutečnosti, že tyto látky jsou nejlépe dostupné, než že by byly nějakým specifickým výběrem této skupiny pacientů.

22

4.3 Závislost Problematika závislostí na konopných drogách je diskutovaným jevem. Přestože se obvykle uvádí, že riziko fyzické závislosti je u užívání konopných drog nulové, i zde se při abstinenci dostavuje syndrom odnětí drogy (Hall, 2009). Objevuje se však obvykle pouze u těžších a dlouhodobých uživatelů do 24 hodin od vysazení drogy a jeho příznaky jsou nejvýraznější v prvních deseti dnech. Patří mezi ně zhoršená nálada, snížení chutě k jídlu související s mírným úbytkem tělesné hmotnosti, zvýšená podrážděnost, nervozita, úzkost a deprese, neklid až roztěkanost a s tím spojené poruchy soustředění a spánku (Kouri & Pope, 2000). Ve srovnání se syndromem odnětí drogy u jiných návykových látek jsou tyto stavy označovány většinou jako lehké formy a až na výjimky nevyžadují žádnou intervenci, ani farmakologickou ani terapeutickou (Miovský a kol., 2008). Přesto se tematikou závislosti na marihuaně zabývá nemalé množství výzkumů. Například Sofuoglu, Sugarman a Caroll (2010) definují závislost na marihuaně podobně jako u jiných drog jako neschopnost přestat s jejím užíváním i přes značné problémy, které uživateli způsobuje, např. delikvenci, právní problémy, nezaměstnanost, nízké vzdělání, kouření cigaret nebo rozvoj psychotických onemocnění. Wagner a Anthony (2002) ve své studii ve Spojených státech došli k závěru, že takto závislým se stane až jeden uživatel z dvanácti. Hall (2009) uvádí dokonce riziko vzniku závislosti u jedné osoby z šesti, pokud zahájili užívání marihuany již v adolescenci, a zvyšuje toto riziko na jednu osobu ze tří nebo dokonce každou druhou u každodenních uživatelů. Dle Cerdá et al. (2011) je potom počet lidí, kteří marihuanu užívají a jsou na ní závislí, ve vztahu se zákony daného státu. Ve své studii zjistili, že státy, v nichž byla legalizována marihuana pro lékařské účely, měly také vyšší podíl závislých osob na této droze. Dle jejich názoru může vést legalizace marihuany k větší dostupnosti látky pro rekreační účely a tím k jejímu většímu nedovolenému užívání. Uzákonění může údajně také souviset se změnou vnímání marihuany ve společnosti. Lidé už ji nemusí vnímat jako tolik nebezpečnou a banalizovat rizika pramenící z jejího užívání. Autoři studie však uvádí, že je nutné dále přezkoumat, jestli je tento vztah mezi legalizací marihuany v lékařství a jejím zvýšeným užíváním a závislostí kauzální nebo společně souvisí s jinými proměnnými. Johnson et al. (2010) zase prokázali souvislost mezi závislostí na marihuaně a vyšší citlivostí k úzkosti. Úzkostné symptomy vedou k častějšímu a problematickému užívání marihuany. Důvodem je podle autorů fakt, že úzkostnější lidé užívají častěji marihuanu ke zvládání nepříjemných pocitů či stavů, čímž u nich hrozí právě riziko problematického užívání a závislosti.

23

K léčení závislosti na marihuaně se užívá psychoterapie, kognitivní restrukturalizace a prevence relapsu, poradenství, sociální podpora, někdy i abstinenčně orientované programy aj. I přes relativně vysoký počet strategií léčby je však jejich efektivita nejasná (Engelander et al., 2010). Výzkum Gibbonse et al. (2010) se zaměřil právě na efektivitu terapeutické léčby závislosti na marihuaně. Závislí uživatelé prošli buď krátkou, nebo dlouhou terapií. Krátká varianta zahrnovala dvě sezení s terapeutem, dlouhá devět sezení. Zjistili, že pokud se klient zúčastnil pouze dvou sezení v rámci motivační terapie, její úspěch závisel především na naměřeném skóre pracovní aliance mezi klientem a terapeutem. Při užití modelu devíti sezení pak mělo na výsledek terapie vliv terapeutovo hodnocení této pracovní aliance. Během dlouhodobější terapie byly kromě prvků motivační terapie užity také prvky z kognitivně behaviorální terapie a case management neboli koordinované péče. Podstatný se ukázal vztah mezi pracovní aliancí a dodržováním léčby. Pokud bylo skóre pracovní aliance vysoké, poslušnost klienta neměla na konečný výsledek takový vliv. Pokud byla ovšem aliance mezi klientem a terapeutem slabší, pak byl výsledek silně ovlivněn právě adherencí. Hall (2009) uvádí, že závislost na konopných drogách je nejběžnějším typem drogové závislosti hned po alkoholu a tabáku a je tedy nezbytné se jí zabývat. Naopak Miovský a kol. (2008) tvrdí, že vzhledem k počtu pravidelných dlouhodobých uživatelů, u nichž se obvykle může závislost vyskytnout, nepředstavuje tato problematika nijak závažný veřejno-zdravotní problém ani v České republice ani v zahraničí. Otázka závislosti tedy zůstává podobně jako otázka potence marihuany stále kontroverzním tématem mnoha veřejných diskusí.

5. Motivy a příčiny ovlivňující užívání marihuany Svršek (1998) rozlišuje jedenáct základních skupin motivů k užívání drog: fyzické, senzorické, emocionální, interpersonální, sociální, politickou, intelektuální, kreativně estetickou, filozofickou, spirituálně mystickou a specifickou skupinu motivů. Fyzickými motivy autor míní přání fyzického uspokojení, uvolnění, odstranění fyzických obtíží a získání více energie. Motivy senzorické jsou spojeny s touhou po stimulaci smyslových orgánů, potřebě sexuální stimulace nebo celkovém zvýšení vnímavosti. Mezi motivy ze třetí, emocionální skupiny řadí uvolnění od psychické bolesti a špatné nálady, snížení úzkosti, snahu o řešení osobních problémů a emocionální relaxaci. První tři skupiny tedy obecněji zahrnují motivy týkající se pouze osoby uživatele drogy, jeho chování a prožívání.

24

V interpersonální skupině je zařazena komunikace a získání uznání vrstevníků, vzdor proti autoritě, posílení vazby na druhou osobu nebo naopak rozpuštění závislosti na jiných lidech. Jedná se tedy o motivy vztahující se k osobám v blízkém okolí jedince. Více do šíře jdou sociální motivy. Reprezentuje je snaha o únik z nevyhovujícího prostředí, změna společenského vědomí vrstevníků, či identifikace s nějakou subkulturou. Porušování společenských pravidel, identifikace se skupinami revoltujícími proti vládě ale také snaha o změnu drogové legislativy pak už spadají do skupiny motivů politických, tedy motivů s politickým podtextem. V intelektuálním okruhu je zahrnut únik z nudy, zkoumání vlastního vědomí a podvědomí, produkce originálních světových ideí a dosažení intelektuální kuriozity. Kreativně estetické motivy zase vedou jedince k vylepšení jeho tvorby, lepší představivosti a většímu prožitku z umění (Svršek, 1998). Jak intelektuální, tak i kreativně estetické pohnutky tedy pramení z očekávání určitého přínosu drogy pro jedince. Mezi filozofické motivy je řazeno objevování významných hodnot a smyslu života, nalézání osobní identifikace a nových pohledů na svět a spirituálně mystické motivy následně souvisí s vyznáváním víry, vazbou na spirituální náhled. Jedinec se pokouší o získání boží vize a komunikaci s bohem obecně. Do posledního okruhu, okruhu specifických motivů, pak Svršek (1998) zařadil osobní potřebu prožívat dobrodružství a jinak nevyjádřitelné prožitky. V zahraničních výzkumech lze najít také mnoho příčin a důvodů, které vedou jedince k užívání marihuany a které by bylo možno zařadit do schématu motivů, tak jak jej navrhl Svršek (1998). Tyto motivy variují na škále od silně negativních až po velmi pozitivní: od nepříznivých životních podmínek, negativního vlivu blízkých osob a vyrovnávání se s traumatickými událostmi až po pozitivní vlivy jako je zmírnění úzkosti a depresí, lepší sexuální prožitky, sblížení s jinými lidmi nebo prosté potěšení.

5.1 Vlivy prostředí Prostředí, ve smyslu blízkého okolí, v němž jedinec vyrůstá, se ve výzkumech objevuje jako silný prediktor budoucího ne/užívání marihuany a dalších návykových látek. Například Lipschitz et al. (2003) přišli ve svém výzkumu se závěrem, že užívání marihuany často volí adolescenti pocházející z nízkého socioekonomického prostředí. Jejich závěry potvrdily i studie Storreové et al. (2004) a Nallse et al. (2009), kteří objevili souvislost mezi prostředím, v němž adolescenti vyrůstají a jejich psychickým stavem a inklinací k drogám. Zjistili, že je velice důležitá bezpečnost prostředí, ve kterém adolescenti žijí. Přítomnost kriminality a drogového trhu v jejich blízkosti predikovala rozvoj depresivních symptomů a také častější užívání marihuany a alkoholu.

25

Tento lineární trend, vnímání zvýšené nebezpečnosti prostředí a větší počet uživatelů marihuany a také alkoholu, se objevil i ve výsledcích výzkumu Wilsona et al. (2005). Mezi další relevantní rizikové faktory jsou řazeny dobrá dostupnost drogy, příležitost k vydělání peněz jejím prodáváním, špatné rodičovské vztahy a také užívání marihuany i jiných drog významnými osobami v blízkosti adolescenta (Hall, 2009; Centers & Weist, 1998). Užívání alkoholu a drog příbuznými se ukázalo být rizikovým faktorem také ve výzkumu Kilpatricka et al. (2000) a vliv kouření rodičů a sourozenců na vlastní užívání marihuany jedincem potvrdili ve svém výzkumu také Brook et al. (2008). Farhat, Simons-Morton a Luk (2011) se v nedávné studii zaměřili na vztahy mezi různými složkami prostředí a různě frekventovaným užíváním marihuany. Jejich vzorek čítal 1465 studentů v průměrném věku šestnácti let, poměr chlapců a dívek byl přibližně vyrovnaný. Téměř dvě třetiny z nich neměly s marihuanou žádné zkušenosti, 18% ji dříve vyzkoušelo, 8% ji v současnosti příležitostně užívalo a posledních 8% byli frekventovaní uživatelé. U těchto studentů sledovali mimo jiné dopad šikany, agresivity, vnímaného školního klimatu, kontroly rodičů a dalších vlivů na míru případně užívané marihuany. Z jejich práce vzešlo několik zajímavých zjištění. Jak u dívek, tak i u chlapců, s výjimkou příležitostných uživatelů, se zvětšovalo riziko užívané marihuany s naměřenou agresivitou daného studenta či studentky. Dobré studijní výsledky predikovaly menší riziko experimentálního i frekventovaného užívání marihuany, ovšem pouze mezi chlapci. U dívek se riziko experimentálního užívání překvapivě naopak snižovalo s vnímaným horším školním klimatem. Co se šikany týče, u jejích pachatelů, ať už se jednalo o chlapce či dívky, docházelo k většímu nárůstu experimentálního užívání. Oproti tomu u obětí šikany se snižovalo riziko občasného užívání. Zajímavý výsledek přineslo srovnání vlivu matek a otců. Pokud měli otcové lepší povědomí o aktivitách svých adolescentních dětí, snižovalo se tak u nich riziko užívání marihuany, pouze s výjimkou experimentování u chlapců. U matek se tento vliv na dítě lišil především v souvislosti s jeho pohlavím. To, že matka věděla o aktivitách svých dětí, mělo na dívky a chlapce rozdílný vliv. U dívek bylo menší riziko experimentování s marihuanou, u chlapců zase v případě jejího občasného užívání. Pouze frekventované užívání se snížilo u obou dvou skupin. Autoři díky svým výsledkům dobře demonstrují, jak klíčovou roli hrají v případě jakékoli formy užívání marihuany mladistvým jeho rodiče. Především otcové mohou mít vliv na představy dospívajících o marihuaně, které by následně mohly ovlivnit jejich záměr s ní experimentovat a nakonec třeba i zamezit jejímu užívání (Lac et al., 2009). V jiné studii se Steenová (2010) zaměřila na vztah mezi prostředím a užíváním návykových látek. Vybrala si alkohol, cigarety a marihuanu a zkoumala, v jakém vztahu je jejich

26

užívání s vnímaným rizikem užívání adolescenty, s jejich představou o postoji rodičů a okolí k dané látce a vnímané dostupnosti těchto látek. V případě marihuany došla k závěru, že její užívání bylo častější u respondentů, kteří k ní měli snadný přístup a také v případě, že rodiče schvalovali její užívání. Naopak nepravděpodobné bylo užívání marihuany u jedinců, kteří si s ní spojovali určitá rizika. Názor okolí v tomto případě neměl žádný rozhodující dopad. Prostředí, ve kterém jedinec vyrůstá, jeho nejbližší okolí a blízcí lidé jsou tedy velmi významným faktorem, jež má vliv na užívání marihuany i jiných látek. Aspirace dospívajícího do budoucna, očekávání rodičů a také pozitivní vliv vrstevníků mohou riziku užívání návykových látek u adolescentů zabránit nebo jej alespoň snížit (Dunn et al., 2011).

5.2 Posttraumatická stresová porucha Kilpatrick et al. (2000) potvrzují až dvakrát větší pravděpodobnost rozvinutí závislosti na marihuaně u adolescentů s diagnostikovanou posttraumatickou stresovou poruchou. Barroso et al. (2008) to vysvětlují tím, že expozice traumatické události u adolescentů je spojena se zvýšenou ochotou podílet se na rizikovém chování, mezi něž patří také zneužívání návykových látek. Bujarski et al. (2012) zkoumali ve své studii právě vztah mezi užíváním marihuany a PTSP. Zjistili, že projevy symptomů posttraumatické stresové poruchy vedou u jedinců k užívání marihuany. V těchto případech nebyla prokázána souvislost se sociálními nebo konformními motivy, či zlepšení nálady. Důvodem užívání bylo zvládání nepříjemných stavů spojených s prodělaným traumatem, tedy coping motives. Zkušenost s traumatickou událostí má podle nich 68 - 92% adolescentů a právě u této skupiny dospívajících je pravděpodobnější, že začnou užívat látky, které jejich obtíže zmírní nebo potlačí (Giaconia et al., 2000; Khoury et al, 2010). Také Lipschitz et al. (2003) ve svém výzkumu prokázali signifikantně větší rozdíl v pravidelném užívání marihuany u adolescentních dívek s posttraumatickou stresovou poruchou ve srovnání s dívkami bez této diagnózy. Užívání marihuany bylo v jejich případě úzce propojeno s příznaky jejich onemocnění, které se tak snažily zmírnit. Autoři upozorňují na to, že za užíváním marihuany tak může stát právě prožité trauma nebo přítomnost posttraumatické stresové poruchy, k čemuž by mělo být přihlédnuto při plánování a realizaci léčby. Vztahem mezi užíváním marihuany a posttraumatickou stresovou poruchou se zabývali i další výzkumníci. Například Bonn-Miller et al. (2011) se zaměřili na válečné veterány, kteří byli přijati na léčbu PTSP. Zjistili, že pokud nedošlo u jedince ke snížení výskytu symptomů poruchy nebo pouze k mírnému zlepšení, docházelo u těchto po propuštění z léčby k nárůstu užívání

27

marihuany. Podobný efekt se neprojevil u žádné jiné sledované látky, jako byl například alkohol nebo opiáty. Byl typický pouze pro konopí. Posttraumatickou stresovou poruchu u veteránů zkoumali také Bremner et al. (1998), jejichž respondenti uvedli, že právě užívání návykových látek včetně marihuany působí příznivě na symptomy jejich poruchy. Tyto výpovědi podpořily hypotézu, že pacienti s PTSP si léčí její symptomy právě alkoholem a dalšími návykovými látkami, což potvrdil také výzkum Bonn-Millera et al. (2007). Zinzow et al. (2009) uvádí, že se posttraumatická stresová porucha rozvíjí častěji u dívek než u chlapců. Dívky také častěji užívají návykové látky ke zvládání jejích příznaků (Bujarski et al., 2012). Johnson et al. (2006) zabývající se vlivem traumatu a PTSP na užívání návykových látek poté došli se závěrem, že ženy po traumatu častěji inklinují k alkoholu, kdežto u mužů se objevuje užívání většího spektra látek, mezi nimi i marihuany. Výše uvedené výzkumy tedy dokládají významný vliv posttraumatické stresové poruchy na užívání marihuany. Lidé, kteří si prošli závažným životním traumatem, se s její pomocí snaží uvolnit a zbavit se nepříjemných symptomů, které tuto nemoc provází. Hrozí jim tak ovšem zvýšené riziko rozvoje závislosti a dalších komplikací, které se s jejím užíváním pojí.

5.3 Emotivita jedince Lucenko et al. (2003) potvrdili souvislost mezi negativní emotivitou jedince a užíváním marihuany. Vysoká negativní emotivita u adolescentů vedla v jejich výzkumu k vyšší frekvenci užívání marihuany, což naznačuje, že adolescenti mohou marihuanu užívat ke zmírnění všeobecné negativní nálady (Bujarski et al., 2012). Zvládání stresu a úzkosti, tedy negativních emočních stavů jedince, byla druhá nejčastější odpověď na motivy k užívání marihuany také ve výzkumu Hathawaye (2002). Jestli však marihuana ve svém účinku úzkost u jedince zvýší nebo sníží, závisí pravděpodobně také na očekávání jejího konzumenta. Metrik et al. (2011) si toho povšimli ve svém experimentu. Pokud se zkoumaná osoba obávala negativního dopadu kouření marihuany na svou osobu, zvýšila se po jejím užití jeho úzkost. U osob, které nic podobného neočekávaly, došlo naopak k jejímu snížení. Častí uživatelé marihuany byli v jejich experimentu po kouření mnohém méně úzkostní než ti, kteří užívali marihuanu méně. K podobnému výsledku jako Metrik et al. (2011) došli v souvislosti s depresí Denson a Earleywine (2006). Shromáždili přes internet data o 4400 dospělých lidech a zaměřili se na vztah mezi mírou užívání marihuany a depresivními symptomy. Zjistili, že jak občasní, tak také frekventovaní uživatelé vykazují méně depresivních příznaků a mnohem pozitivnější náladu než 28

lidé, kteří marihuanu neužívali. Občasní uživatelé si navíc méně stěžovali na somatické bolesti než neuživatelé. Mezi těmito třemi skupinami nebyl kromě frekvence užívání marihuany žádný významný rozdíl. Jejich výsledky naznačují, že kouření marihuany zřejmě nevede k většímu riziku rozvinutí deprese, možná dokonce právě naopak. Souvislostí marihuany a negativních emocí se zabývali také Somaini et al. (2012). Porovnávali skupinu aktivních uživatelů marihuany, bývalých uživatelů a neuživatelů a došli k závěru, že jedinci užívající marihuanu mají subjektivně sníženou citlivost k negativním emocím a ohrožení. U bývalých uživatelů se také prokázala menší citlivost oproti jedincům z kontrolní skupiny, ale jejich reakce byly velmi podobné. Autoři následně vyslovili hypotézu, že se u nich reaktivita na stresové podněty po skončení užívání marihuany pravděpodobně opět vrací do původního stavu.

5.4 Volnočasové aktivity Pearson (2001) prováděl etnografickou studii mezi rekreačními uživateli marihuany a kokainu v Londýně. Zjistil, že užívání těchto drog bylo mezi participanty považováno za běžnou rutinní součást dne a běžnou praxí při vhodných příležitostech. Za vhodné příležitosti jimi byly považovány večírky, svatby, pohřby, setkávání s přáteli v klubech nebo sportovní zápasy, ale také domácí práce nebo práce na zahradě, které tak některým připadaly lépe snesitelnější. Jiní se oproti tomu vyhýbali užívání marihuany před činnostmi, které považovali za nudné, jako například právě některé domácí práce. Marihuana jim naopak ještě zesílila nepříjemné pocity spojené s vykonáváním těchto aktivit (Osborne & Fogel, 2008). Hathaway (2003) ve svém výzkumu vedl rozhovory se 104 uživateli marihuany a zjistil, že nejčastějším důvodem k užívání marihuany bylo rekreační užívání zaměřené na relaxaci a volnočasové aktivity jako poslech hudby nebo sledování filmů a televize. Uvádí, že participanti v jeho výzkumu byli motivování užívat marihuanu, protože zjistili, že jim v těchto situacích přináší jisté výhody. Dokázali se tak lépe odreagovat a užít si uvolnění, případně jiné rekreační aktivity. Navíc v jejich výpovědích převažovaly pozitivní důsledky užívání marihuany nad negativními, ačkoli se výzkumník zajímal o obojí, čímž autor vysvětluje rostoucí popularitu drogy v dnešní společnosti. Také Shukla (2005) potvrdil užívání marihuany především při volnočasových aktivitách, jakými byli v případě jeho výzkumu sledování televize, čtení nebo hraní golfu. Upozorňuje, že všech jeho 29 respondentů, s nimiž vedl rozhovory, pečlivě kontrolovalo své užívání a nikdy ho 29

nenechali zasahovat do svých povinností. Omezovali užívání marihuany pouze na volný čas a běžné rekreační aktivity. Poslech hudby, sledování filmů nebo například hraní počítačových her bylo opakovaným motivem ve výzkumu Osborneho a Fogela (2008). Respondenti popisovali poslech hudby při intoxikaci marihuanou jako odlišný zážitek od běžného poslechu. Dle jejich slov se dokázali do hudby lépe vcítit, více ji prožít a slyšeli ji mnohem jasněji. U jedinců, kteří hráli na hudební nástroj, se vyskytovaly také odpovědi vypovídající o lepším soustředění na hraní. Stejné pocity provázelo sledování filmů. Intoxikované osoby údajně lépe vnímali zvuk i obraz filmu a díky tomu si odnášeli úplně jiný zážitek, než kdyby neužili marihuanu. Navíc díky ní dokázali lépe prožít určité scény filmu, především ty vtipné. Z toho důvodu užívali marihuanu především při sledování komedií, protože si nechtěli kazit filmy s vážnou tématikou. Jak lze poznat z výše uvedených výzkumů, volnočasové aktivity jsou velmi častým motivem k užívání marihuany. Především poslech hudby, sledování filmů a čas trávený s přáteli jsou podle uživatelů ideálními momenty ke kouření, neboť ještě více umocňují prožitky spojené s těmito aktivitami.

5.5 Reflexe a introspekce Jak reflexe tak také introspekce jsou frekventovanými odpověďmi ve výzkumech zabývajících se motivací jedinců k užívání marihuany. Ve výzkumu Hathawaye (2003) polovina respondentů vypověděla, že díky kouření marihuany a následným stavům získali jiný pohled na život nebo u jejich původních názorů došlo k jistým změnám. Respondenti výzkumu Osborneho a Fogela (2008) tyto změny vnímali pozitivně a právě tyto důsledky kouření marihuany ve svých výpovědích oceňovaly. Někteří připisovali marihuaně až terapeutický charakter. Díky jí podpořené introspekcí měli příležitost uvažovat nad svými chybami a špatnými návyky. Jiní v ní objevili spirituální dimenzi. Vypověděli, že v užívání marihuany vnímají duchovno, které jim pomáhá v osobnostním růstu. Po jejím užití se na sebe dovedou podívat kriticky a uvědomit si, co je potřeba zlepšit. Zablocki et al. (1991) zkoumali hypotézu, jestli účinky užívání marihuany a osobnostní dispozice k introspekci mohou mít při svých interakcích rozdílný dopad na psychickou pohodu jedince. Vycházeli ze závěrů starších výzkumů, které poukazovali na vztah mezi užíváním marihuany a větším výskytem psychologického distresu u uživatelů. Účastníci jejich výzkumu vypověděli, že u nich užití marihuany podporuje rozjímání a globální sebehodnocení. Během

30

introspekce podpořené kouřením marihuany si více uvědomují kontrast mezi svým vnímaným self a ideálem, který mají. Zaměřují tak pozornost především na takové aspekty já, které vnímají jako nejvíce problematické. Výsledky výzkumu pak jejich hypotézu potvrdily. Uživatelům, kteří byli více introspektivně zaměřeni, tzn. u nichž častěji docházelo k sebepozorování, způsobovalo užívání marihuany výrazné psychické strádání. Docházelo u nich k rozvoji psychických problémů, např. k rozvinutí deprese nebo výskytu úzkostných stavů. Na uživatele, kteří se tolik nezaobírali svojí osobou, neměla marihuana takový vliv.

5.6 Relaxace Osborne a Fogel (2008) prováděli kvalitativní výzkum, v němž vedli rozhovory s 41 uživateli marihuany ve věku od 21 do 61 let. Nejčetnější odpovědí na otázku, proč užívají marihuanu, byla v 36 případech relaxace. Respondenti uváděli, že se díky kouření marihuany dovedou lépe uvolnit, posílit tak svoji relaxaci, odbourat celodenní stres a mimo to jim navíc poskytuje příležitost k hlubšímu zamyšlení a introspekci. Sloužila jim k odpočinku na konci dne a k relaxaci po příchodu ze zaměstnání. K podobnému výsledku došel ve svém výzkumu i Hathaway (2003). Také účastníci jeho studie odpovídali na otázku týkající se důvodů k užívání vedle volnočasových aktivit nejčastěji ve prospěch relaxace.

5.7 Socializace V několika výzkumech zabývajících se motivací k užívání marihuany (Hathaway, 2003; Shukla, 2005; Pearson, 2001; Osborne & Fogel, 2008) byla mezi motivy zařazena také socializace. Marihuana byla prostředkem k odstranění zábran a lepšímu sociálnímu kontaktu s ostatními. Uživatelé se díky ní údajně cítili být sobě blíž a vytvářel se tak mezi nimi jakýsi vztah na bázi kamarádství. Pro většinu účastníků, dospělých uživatelů marihuany, se užívání této drogy stalo také samotnou společenskou aktivitou. Kromě několika málo jedinců, kteří raději kouřili o samotě v soukromí, většina vnímala jako přínos, že se díky užívání marihuany mohou více setkávat s jinými lidmi. U některých uživatelů ve výzkumu Osborneho a Fogela (2008) byla touha po

31

společnosti při kouření tak silná, že si mezi sebou alespoň telefonovali, pokud se nemohli setkat osobně. Zažívali tak pocit sdílení a kouření marihuany zůstávalo společenskou aktivitou.

5.8 Sexuální chování Afrodiziakální účinky, často připisované kanabinoidům, jsou pouhým mýtem. U mužů sice po užití marihuany sílí chuť na sex, ale schopnost erekce se nezvyšuje. Stejně tak u žen se objevuje větší sexuální apetit, ale je těžší jej ukojit. Přesto je však kvalita sexuálního prožitku po užití marihuany naprosto odlišná (Kolektiv autorů, 2007). Uživatelé uvádí, že při sexu v době intoxikace marihuanou zažívají mnohem intenzivnější pocity než obvykle. Popisují zvýšenou sexuální rozkoš i uspokojení, větší citlivost vůči dotykům, delší trvání sexuálního aktu nebo snížení zábran (Osborne & Fogel, 2008). Vnímání lepšího sexu jako motivu k užívání marihuany se však mezi uživateli liší. Například zatímco třetina respondentů ve studii Hathawaye (2002) označila sex jako velmi důležitý nebo důležitý motiv, více jak polovina jej naopak považuje za spíše nedůležitý nebo nedůležitý. Také 17 respondentů z celkových 41 ve výzkumu Osborneho a Fogela (2008) nesouhlasí s tím, že by po marihuaně zažívali lepší sex. Šest z nich bylo dokonce toho názoru, že marihuana naopak uspokojivému sexuálnímu prožitku brání.

5.9 Potěšení Přestože existuje mnoho biologických, psychologických i sociologických výzkumů, které se zabývají motivací lidí k užívání drog, Osborne a Fogel (2008) informují o tom, že je pouze poměrně malé množství kvalitativních výzkumů, které se soustřeďují speciálně na motivy užívání marihuany na rekreační bázi. Jako nejvýznamnější a nejvlivnější příspěvek na toto téma uvádí výzkumy Beckera z 50. let. Ten prováděl rozhovory s uživateli marihuany, nejčastěji jazzovými umělci, a zajímal se o to, proč začali marihuanu užívat a jak tohle užívání kontrolují. Beckerovy výzkumy se lišily od jiných studií té doby především v tom, že nevěřil v obecné přesvědčení, že se u uživatelů marihuany vyskytuje nějaká psychologická odchylka predisponující je k určitému kriminálnímu chování. Domníval se, že se jedná o obyčejné průměrné lidi, kteří objevili potěšení dostavující se po užití této drogy, a proto v jejím užívání pokračují. Dle něj se tak děje, pokud uživatelé splní tři podmínky: naučí se kouřit marihuanu správně, rozpoznají vlastní stav 32

intoxikace a označí svůj intoxikační stav za příjemný zážitek, což nazval tříkrokovým modelem k užívání marihuany. Becker se domníval, že lidé nepokračují v užívání marihuany, pokud se jim nepodařilo naučit se ji kouřit tak, aby to pro ně bylo příjemné (Hallstone, 2002). Beckerova hypotéza o užívání marihuany z důvodu prožívaného potěšení byla potvrzena v několika následujících výzkumech, například v Hallstonově (2002). Hallstone se pokusil replikovat Beckerův výzkum a kromě menšího vzorku (31 osob oproti původním 50 v Beckerově výzkumu) použil téměř shodný výzkumný design obsahující kvalitativní i kvantitativní prvky. Až na drobné odlišnosti vyplývající z jiného sociokulturního a historického prostředí obou výzkumů Beckerovu hypotézu potvrdil. Pocity potěšení je možné spojit se změněnými stavy vědomí a euforií po užití marihuany, které byly označeny za silné motivy ve studii Osborneho a Fogela (2008). Účastníci jejich výzkumu vypověděli, že se díky marihuaně cítí dobře, mají výbornou náladu a nemusí se bát, že po odeznění účinků drogy u nich vypukne opačný, tedy nepříjemný stav. Pro některé se užívání stalo zvykem právě proto, že měli rádi mírně změněné stavy jejich vědomí a vnímání. Zdůrazňují také oblibu veselosti provázené smíchem, typické projevy intoxikace marihuanou.

5.10 Jiné motivy Rohrbach et al. (2009) přišli se zjištěním, že dokonce i zkušenosti s přírodními katastrofami vedou k výraznému zvýšení užívání marihuany a nejedná se dle jejich názoru o zvýšení vlivem posttraumatické stresové poruchy, neboť tuto proměnnou ve svém výzkumu kontrolovali. Jiný netradiční motiv se objevil ve výzkumu Osoborneho a Fogela (2008). Osm z celkových 41 respondentů uvedlo oblibu v užívání marihuany před výkonem některého ze sportovních aktivit, jako je fotbal, hokej ale také třeba jízda na kole, turistika nebo sjíždění vody. Dle jejich tvrzení jim marihuana obohacovala hru i sportovní výkon, ale vždy záleželo na specifickém druhu sportu. Zatímco u některých bylo užívání marihuany před jejich prováděním ideální, u jiných to nebylo vhodné z důvodu požadavků konkrétní aktivity na jedince. Speciálně při turistice pak uživatelé oceňovali při intoxikaci lepší vnímání okolní přírody. Další zajímavá souvislost s užíváním marihuany vyvstala ve výsledcích výzkumu Wilsona et al. (2005). Kromě vlivu prostředí se zaměřily také na určitou naději jedinců do budoucna. Ukázalo se, že pokud respondentům naděje chyběla, zvyšovalo se u nich riziko užívání marihuany, alkoholu i tabáku. S motivem naděje se pojí i výzkum Bottorffa et al. (2009). Ti vedli

33

rozhovory s dvaceti dospívajícími, kteří se potýkali se zdravotními problémy. Došli k závěru, že tito mladí lidé užívají marihuanu z toho důvodu, že jim buď nemůže být poskytnuta potřebná zdravotní péče, nebo již veškeré její možnosti selhaly. Marihuana jim slouží jako prostředek k úlevě a určitému ovlivnění jejich potíží. Kilpatrick et al. (2000) uvádí jako signifikantně významnou příčinu zneužívání návykových látek a následného rozvinutí závislosti na nich také fyzické nebo sexuální napadení jedince v minulosti a přítomnost u projevů násilí na druhé osobě. Khoury et al. (2010) šli ve svém bádání ještě dále. Zjistili, že existuje silná korelace mezi užíváním návykových látek a mírou fyzického, sexuálního a emočního zneužívání v dětství.

6. Shrnutí motivů k užívání marihuany Jak je patrno z předešlé kapitoly, k užívání marihuany mohou jedince přivést rozličné typy motivů. Daly by se rozřadit to čtyř obecnějších kategorií. První je skupina motivů souvisejících s uživatelem vnímanými pozitivy. Druhá kategorie soustřeďuje motivy, které pramení ze snahy zapomenout na nepříjemné zážitky, tzv. coping motives. Třetí kategorie motivů se pojí s vlastnostmi jedince. A v poslední skupině jsou pak zařazeny důvody k užívání ovlivněné nevhodným prostředím. První kategorie, vnímaná pozitiva spojená s užíváním marihuany, která vedou jedince k jejímu dalšímu užívání, obsahuje motivy, jež bývají uživateli nejčastěji udávány a které jsou v naprosté většině získány prostřednictvím rozhovorů v kvalitativních studiích. Osoby zúčastňující se výzkumů je označují jako přínosy, které jim marihuana poskytuje a díky nimž se cítí lépe. Je to především relaxace ve velké většině spojená s reflexí, díky níž si jedinec třídí své myšlenky a upravuje svůj pohled na život. Navíc se lépe uvolní a zbaví nepříjemného stresu (Hathaway, 2003; Osborne & Fogel, 2008). Také si marihuanou zpestřují oblíbené volnočasové aktivity, jako je poslech hudby, sledování filmů, ale také vykonávání sportovních aktivit. Podle jejich výpovědí pak tyto zájmy a koníčky nabývají nových rozměrů a jedinci si je více užívají (Pearson, 2001; Hathaway, 2003; Shukla, 2005; Osborne & Fogel, 2008). Podstatnou roli pak připisují marihuaně v rámci sociálního kontaktu. Při intoxikaci člověk ztrácí zábrany, více komunikuje, je přátelštější, lépe se řadí do kolektivu. Díky tomu se údajně vytváří přátelské vazby zvláštní kvality. V neposlední řadě jsou uváděny intenzivnější a odlišné sexuální prožitky a prosté potěšení, kterého jedinci po vykouření marihuany nabyli (Hathaway, 2003; Osborne & Fogel, 2008). 34

I motivy ze skupiny coping motives v některých případech jedinci sami uvádí. Většinou se na ně však výzkumníci přímo zaměřují, neboť předpokládají, že by zde mohla existovat nějaká souvislost. Tyto důvody k užívání marihuany jsou tak z velké části získány v rámci korelačních studií zkoumajících převážně vybrané speciální populace. Účastníky výzkumu jsou osoby, které mají ve své minulosti silný traumatický zážitek. Výzkumníci se zaměřují na válečné veterány s posttraumatickou stresovou poruchou (Bonn-Miller et al., 2011; Bremner et al., 1998) nebo osoby, které si prošly fyzickým či sexuálním napadením (Kilpatrick et al., 2000; Khoury et al., 2010). Takoví lidé začnou po traumatické události ve svém životě užívat látky, mezi nimi také marihuanu, od kterých očekávají pomoc při zmírnění nebo potlačení jejich obtíží. Vnímají je jako útěk od bolesti, kterou zažívají. V některých případech se nejedná pouze o snahu zmírnit bolest psychickou, ale také fyzickou způsobenou těžkou nemocí, na níž nezabírají tlumivé účinky léků (Bottorff et al., 2009). Třetí skupina motivů je spojena převážně s osobnostními vlastnostmi člověka, ale také by v nich bylo možno nalézt náznak coping motives. Autoři některých korelačních studií se zaměřili na vztah mezi užíváním marihuany a vlastnostmi jejích uživatelů. Zjistili, že jedinci, u nichž převažovala obecně negativní nálada, užívali marihuanu právě k jejímu potlačení (Bujarski, et al., 2012; Lucenko et al., 2003). Důvodem tedy byla snaha o pozitivnější emoční naladění. K užívání marihuany inklinovali také agresivnější jedinci (Farhat, Simons-Morton & Luk, 2011). Bohužel se tato korelační studie dále nezabývala tím, k čemu byla agresivnějším jedincům marihuana prospěšná. Lze se tedy pouze domnívat, jestli jejím prostřednictvím svoji agresivitu nějakým způsobem ventilovali nebo ji marihuana naopak potlačovala. Významnou příčinou bylo také užívání z důvodu absence nadějí a aspirací do budoucna (Dunn et al., 2011; Wilson et al., 2005). Jedinci užívali marihuanu, aby si zpříjemnili přítomný okamžik, protože se jim jejich další život nejevil příznivě nebo žili právě pouze přítomností. Poslední skupina motivů vyplývá z nevhodného prostředí, v němž jedinec vyrůstá či vyrůstal. Často se jedná o nízké socioekonomické prostředí (Lipschitz et al., 2003), kdy jedinec začne s užíváním z důvodu vnímané nebezpečnosti tohoto prostředí (Nalls, 2009; Wilson et al., 2005) nebo jednoduše proto, že je mu droga dobře dostupná (Hall, 2009; Centers & Weist, 1998). V naprosté většině případů jedinec užívá marihuanu, neboť je to v jeho prostředí běžné, normální. Buď kouří jeho vrstevníci (Dunn et al., 2011) nebo dokonce přímo rodiče či jiné blízké osoby (Brook et al., 2008; Lace t al., 2009; Kilpatrick et al., 2000). Uživatelem se tak stává proto, že je to považováno za obvyklou součást života. Motivů k užívání lze tedy nalézt velké spektrum. Já jsem se ve své diplomové práci, jak bude popsáno dále, rozhodla zaměřit na motivy spojené s reflexí a introspekcí, na jedny

35

z nejpočetnějších motivů vedoucích k užívání marihuany (Osborne & Fogel, 2008; Hathaway, 2003; Hendin et al., 1987) a pochopit jejich význam pro uživatele této drogy.

36

III. Výzkumná část

1. Cíl výzkumu Výzkumy zabývající se problematikou motivace k užívání konopných drog, konkrétně pak marihuany, jsou ve velké většině kvantitativní povahy, konkrétně se jedná nejčastěji o korelační studie. Brenner et al. (1998) i Bonn-Miller et al. (2011), kteří se zabývali vztahem mezi posttraumatickou stresovou poruchou a užíváním marihuany shodně použili dotazníky zaměřené na zneužívání návykových látek a na symptomy PTSP. Výzkumy zaměřené na vliv okolí, konkrétně rodičů, sourozenců, vrstevníků a jiných blízkých osob Brooka et al. (2008) a Lace et al. (2009) využili stejně tak jako předchozí autoři pouze dotazníků, tentokrát orientovaných na zneužívání marihuany u blízkých osob, jejich vzájemného vztahu a vědomí rodičů o aktivitách svých dětí. V případě výzkumu Steenové (2010) týkajícího se stejné souvislosti byly dokonce použity sekundární data z dotazníkového šetření týkajícího se zneužívání návykových látek mladými lidmi na Floridě. A pouze k dotazníkům se uchýlili také Lucenko et al. (2003) při zkoumání vztahu mezi negativní afektivitou a zneužíváním návykových látek. Zajímavý je pak kvantitativní výzkum Johnsona et al. (2010), jehož cílem bylo odhalit motivaci k užívání marihuany a případné souvislosti s úzkostí. Autoři zde administrovali dotazník Marijuana Motives Measure, který obsahuje 25 položek likertovského typu. Respondent na každou jednotlivou položku odpovídal výběrem z pěti možností na stupnici od „téměř nikdy/nikdy“ až po „téměř vždy/vždy“, čímž hodnotil různé typy důvodů k užívání marihuany. Dotazník obsahoval motivy sociální, coping motives a motivy spojené s konformitou, větším prožitkem nebo zlepšením současného stavu jedince. Při procházení výzkumu zabývajících se motivací k užívání marihuany lze také narazit na studie s kombinovaným designem, tedy s prvky jak kvantitativního tak i kvalitativního výzkumu. Takové jsou například výzkumy Lipschitze et al. (2003) a Khouryho et al. (2010), kteří se zaměřili na vztah mezi posttraumatickou stresovou poruchou, násilím, zneužíváním a jinými traumatickými událostmi a užíváním marihuany a jiných drog. Shodně použili dotazníky, které následně doplnili polostrukturovanými rozhovory. Mírně odlišný design zvolil Hathaway (2003), který kromě rozhovorů předložil účastníkům svého výzkumu standardizovaný seznam účinků drog, který sloužil k hodnocení jejich negativních a pozitivních důsledků u daného jedince. Čistě kvalitativní design je v této problematice spíše ojedinělý. V té nejstrukturovanější podobě jej zvolili například Kilpatrick et al. (2000). Ve své studii zaměřené na vztah mezi 37

traumatickými událostmi, posttraumatickou stresovou poruchou a zneužíváním návykových látek v adolescenci, provedli 3907 strukturovaných rozhovorů přes telefonní síť. Na motivaci k užívání marihuany v dospělosti byly pak zaměřeny výzkumy Osborneho a Fogela (2008) a Shukly (2005). V obou studiích jsou užity pouze polostrukturované rozhovory. V prvním případě se 41 respondenty, v druhém s 29 uživateli marihuany. Rozdíly mezi výše uvedenými výzkumy jsou výrazné a vychází právě z povahy výzkumného designu. Korelační studie, nejčastěji užitá kvantitativní metoda, se zaměřují na zjišťování vztahu mezi proměnnými, aniž by prokazovaly kauzalitu (Robson, 2011). Autoři si předem určili proměnné, jejichž vzájemný vztah, orientaci a sílu tohoto vztahu ve výzkumu ověřovali. Jednalo se například o souvislost mezi užíváním marihuany a depresí (Lucenko et al., 2003) nebo chováním blízkých osob a zneužíváním této drogy (Brook et al., 2008; Lac et al., 2009; Steen, 2010). Naopak zakotvená teorie, metoda použitá ve zmíněných kvalitativních výzkumech, se ve své podstatě snaží odhalit proces konstruování reality. Jejím cílem není statický popis nějakého jevu, ale zachycení tohoto jevu v jeho dynamičnosti (Strauss & Corbinová, 1999; Miovský, 2006). Autoři, kteří si ji zvolili jako svoji výzkumnou metodu (Osborne & Fogel, 2008; Shukla, 2005), se tedy pokusili o induktivní vytvoření teorie zkoumaného fenoménu. Jako ilustrativní příklad lze použít rozdíl mezi výsledky kvantitativních výzkumů Brennera et al. (1998) a Bonn-Millera et al. (2011) zabývajících se vztahem mezi PTSP a užíváním marihuany a kvalitativních výzkumů Osborneho a Fogela (2008) a Shukly (2005), kteří zkoumali motivaci k jejímu užívání. Autoři korelačních studií se zaměřili pouze na souvislost mezi užíváním marihuany a posttraumatickou stresovou poruchou. Nezabývali se již dále tím, jaký má například kouření marihuany pro osoby s touto diagnózou význam. Jejich primárním cílem bylo co nejpřesněji určit, jestli tento vztah skutečně existuje, případně jaké míry dosahuje. Naopak autoři výzkumů zabývajících se motivací k užívání si nevolili předem žádnou hypotézu, ale postupovali podle metody zakotvené teorie. Jejich cílem bylo prozkoumat danou problematiku, jež zatím nebyla dostatečně popsána, a vytvořit novou teorii z dat, která získali prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů od účastníků svého výzkumu. Snažili se pochopit jejich chování, vnímání a prožívání a porozumět významům, které pro ně marihuana měla. Neprokázali žádnou předem definovanou souvislost mezi vybranými jevy, ale představili obraz části světa tak, jak jej viděli a vnímali uživatelé marihuany účastnící se jejich studie. Já jsem si pro svůj výzkum zvolila také kvalitativní design, přesněji metodu zakotvené teorie. Důvodem k tomuto rozhodnutí je právě cíl mého výzkumu, kterým je porozumění významu reflexí během intoxikace marihuanou u jejích uživatelů. Reflexe jsou jedním z nejpočetnějších motivů vedoucích k užívání marihuany (Osborne & Fogel, 2008; Hathaway,

38

2003; Hendin et al., 1987). Dle slov účastníků výzkumů změnily jejich pohled na život a zostřil se kontrast mezi ideálním a vnímaným self. Při procházení databází s klíčovými slovy jako např. „marijuana use and reflection“, „marijuana intoxication and introspection“, „reflection during marijuana intoxication“ a dalšími jsem však narazila pouze na čtyři výzkumy (Hendin et al., 1987; Zablocki et al., 1991; Hathaway, 2003; Osborne & Fogel, 2008), které se reflexí zaobíraly. Dostupné studie se navíc nezabývaly tím, jaké jsou konkrétní obsahy zmiňovaných reflexí, jaké mají pro uživatele význam, případně jaký přesně vliv mají na jejich názory a vidění světa. Jeden z respondentů mi během předběžného neformálního rozhovoru potvrdil, že tyto reflexe jsou pro ně opravdu významné. Rozhodla jsem se tedy pokračovat nastíněným směrem a popsat a pochopit význam reflexí při relaxaci podpořené marihuanou u jejích uživatelů. V rámci své diplomové práce jsem si tedy kladla následující výzkumnou otázku: Jaký význam mají pro uživatele marihuany reflexe podpořené intoxikací touto drogou? K této hlavní výzkumné otázce jsem si zvolila tři dílčí výzkumné podotázky: 

Co je obsahem těchto reflexí?



Jakým způsobem ovlivňují tyto reflexe názory uživatelů marihuany?



Jakým způsobem ovlivňují tyto reflexe chování uživatelů marihuany?

Výzkum Osborneho a Fogela (2008) zabývající se motivací dospělých k užívání marihuany rozdělil reflexi na dva fenomény. Pojem reflexe vnímali jako přemýšlení a uvažování nad okolním světem, kdežto pojem introspekce jako rozvažování nad sebou samým. Já koncept reflexe chápu v tom nejširším slova smyslu, jednak jako přemýšlení nad okolním světem, tedy reflexi jak byla definována Osbornem a Fogelem (2008), ale zároveň také jako introspekci neboli sebereflexi. Můj pojem reflexe tak zahrnuje jak uvažování nad okolním světem tak také nad vlastní osobou.

39

2. Výzkumný soubor Vzhledem k povaze populace, která je předmětem mého výzkumného zájmu, tedy populace uživatelů marihuany, není možné užít žádný z pravděpodobnostních výběrů vzorku, které by tak zaručovaly větší reprezentativnost výsledků. Není známá velikost této populace ani neexistují potřebné validní informace týkající se jejích vlastností, a tudíž není možné zkonstruovat reprezentativní výzkumný vzorek. Reprezentativnost vzorku vzhledem k populaci však ani není žádoucí vzhledem k metodě zakotvené teorie, kterou byly následně data analyzovány. Zvolila jsem tedy výběr nepravděpodobnostní, konkrétně tzv. metodu sněhové koule, která patří mezi nejčastěji užívané výběry v oblasti kvalitativních výzkumů (Miovský, 2006; Shaughnessy & Zechmeister, 1990). Tato metoda sestává z několika fází, jejichž počet se odvíjí od saturace dat. První, nultá fáze, označuje získání kontaktu s první vlnou účastníků výzkumu (Miovský, 2006). V mém případě se jednalo o předběžný rozhovor s Pepou, mým informátorem v počátcích výzkumu při volbě relevantního okruhu zájmu a výzkumné otázky, který se později výzkumu také sám zúčastnil. Kromě něj jsem do nulté fáze zařadila také Radima a Ruprechta, kteří nominovali další potenciální participanty do první fáze. Vybrala jsem si právě tyto konkrétní osoby, neboť měly charakteristiky, jež jsem potřebovala (Shaughnessy & Zechmeister, 1990; Ferjenčík, 2000). V tomto případě tedy šlo o volbu osob, o nichž jsem věděla, že dlouhodobě užívají marihuanu a kteří byli ochotní se výzkumu zúčastnit a zprostředkovat mi kontakt s dalšími členy dané populace. V následné první fázi vytváření vzorku jsem požádala osoby nominované účastníky nulté fáze o účast na výzkumu. Z celkového počtu šesti nominovaných osob se výzkumu rozhodly zúčastnit čtyři. Vytváření vzorku pak nadále stále pokračovalo právě tímto způsobem typickým pro metodu sněhové koule, tedy získáváním nových kontaktů od kontaktů stávajících, čehož bylo možné užít díky síti vztahů a určité vnitřní struktuře populace uživatelů marihuany (Shaughnessy & Zechmeister, 1990; Ferjenčík, 2000). Uskutečnila jsem dohromady čtyři fáze výběru vzorku, v nichž byl užit především záměrný výběr osob. Celkově pak tedy vzorek čítal jedenáct respondentů, z toho deset mužů a jednu ženu. Postupný výběr osob do vzorku až po saturaci dat a jednotlivé nominace participantů znázorňuje Obrázek č. 2.

40

Obrázek č. 2: Schematický nákres struktury sněhové koule a jednotlivých nominací Fáze výběru

Účastníci fáze a jejich nominace

Nultá fáze

Pepa

První fáze

Petr

Druhá fáze

Karel

Radim

Rosťa

Ruprecht

Tomáš

Janek

Alois

Třetí fáze

Michal

Alžběta

Na první pohled je vzorek nevyrovnaný z hlediska pohlaví. Na jednu ženu připadá deset mužů. Tato nevyrovnanost se však jeví jako reprezentativní vůči populaci, neboť žádná z jedenácti zkoumaných osob mi nebyla schopna dát kontakt na žádnou jinou ženu dlouhodobě užívající marihuanu kromě Alžběty, která se mého výzkumu účastnila. Ostatní ženy, se kterými jsem byla seznámena, sice marihuanu několikrát zkusily, ale dlouhodobě ji neužívaly, tudíž byly pro můj výzkum nevyhovující. Charakteristiky osob ve vzorku shrnuje následující Tabulka č. 1. Tabulka č. 1: Charakteristiky vzorku Jméno

Věk

Doba užívání marihuny v letech

Pepa

22

6

několikrát denně

v kolektivu

Petr

23

7

obden

Ruprecht

24

10

Radim

26

Karel

Frekvence užívání

Preferovaný Ekonomická způsob aktivita užívání

Bydlení

Partnerský vztah

pracující

s rodiči

ano

v kolektivu

pracující

s rodiči

ne

několikrát denně

sám i v kolektivu

pracující

s přítelkyní

ano

11

denně

sám

pracující

s rodiči

ne

19

4

denně

v kolektivu

student SOŠ

s rodiči

ne

Rosťa

20

4

obden

v kolektivu

pracující

s rodiči

ano

Alžběta

20

5

několikrát měsíčně

v kolektivu

studentka gymnázia

s rodiči

ne

41

Tomáš

17

2

několikrát denně

v kolektivu

student SOU

s rodiči

ne

Janek

22

7

obden

v koletivu

pracující

s rodiči

ne

Alois

20

5

v kolektivu

student SOU

s rodiči

ano

Michal

20

5

sám i v kolektivu

student SOŠ

s rodiči

ne

několikrát týdně několikrát týdně

Jak lze vidět v Tabulce č. 1, osoby podílející se na mém výzkumu byly v rozmezí od 17 do 26 let. Průměrný věk pak činil 21 let. S výjimkou jedné žily všechny zkoumané osoby ve společné domácnosti s rodiči, 6 osob již bylo pracujících, vždy manuálně, a 5 ještě studovalo. Jednalo se o dva studenty středního odborného učiliště, dva studenty střední odborné školy a jednu studentku gymnázia. Doba užívání marihuany u nich dosahovala rozpětí od 2 do 11 let. Průměrná doba užívání pak činila 6 let. Denně užívalo marihuanu 5 osob, z toho 3 i několikrát denně. Každý druhý den kouřili 3 respondenti, 2 respondenti udávali užívání několikrát za týden nejčastěji o víkendu a jedna respondentka nyní údajně omezila užívání na několikrát za měsíc, přibližně asi každý druhý víkend. Až na jednoho respondenta všichni kouřili raději v kolektivu, ačkoli udávali, že si zakouří jointa i sami, pokud se k nim v danou chvíli nechce nikdo přidat, což však nebývá obvyklé. Partnerský vztah udávali 4 respondenti, z toho u jednoho se jedná o dlouholetý vztah, ostatní tři jsou krátkodobé. Vzhledem k užitému způsobu výběru vzorku, tedy metodě sněhové koule, nelze mé výsledky zobecnit na celou populaci. Příčinou je samotný základní princip této metody, nominace dalších kandidátů účastníky výzkumu. Vzorek osob je limitován vazbami, které jsou mezi jednotlivci, což znemožňuje dostat se z určitého referenčního rámce a extrapolace na celou populaci by tak byla dle Miovského (2006) sporná. Mým cílem však není zobecnění výsledků výzkumu na populaci uživatelů marihuany. Je jím prozkoumání fenoménu uvedeného ve výzkumné otázce, tedy reflexe podpořené intoxikací marihuanou, kterou mi participanti zprostředkovali.

3. Sběr dat K získání odpovědí na mnou zvolené výzkumné otázky jsem využila polostrukturovaných rozhovorů s jednotlivými respondenty. Důvodem k volbě této metody nabytí informací byl očekávaný typ dat. Chtěla jsem získat informace o prožitcích, názorech, pocitech či subjektivně vnímaném chování, k čemuž je dle Ferjenčíka (2000) nejvhodnější a nejefektivnější použít právě 42

rozhovor. Otázky, které byly jeho součástí, vyplývaly z dílčích výzkumných otázek, jak ilustruje Tabulka č. 2. Tabulka č. 2: Souvislost mezi výzkumnými otázkami a otázkami užitými v rozhovoru Výzkumné otázky

Otázky v rozhovoru 

Jaký význam mají pro uživatele marihuany reflexe podpořené intoxikací touto drogou?

  

Co je obsahem zmiňovaných reflexí?

  

Jakým způsobem ovlivňují tyto reflexe názory uživatelů marihuany?

  

Jakým způsobem ovlivňují tyto reflexe chování uživatelů marihuany?



Co se s Tebou děje, když si zakouříš? Jak se cítíš? Jaké to je? Ovlivňují tyto reflexe Tvůj život ještě nějakým jiným způsobem? O čem přemýšlíš, když si zakouříš? Jaké je to přemýšlení? V čem je to jiné, když nad něčím přemýšlíš, aniž by sis zakouřil? Přemýšlíš i o sobě? K čemu třeba dojdeš? Máš nějaká obvyklá témata, nad kterými uvažuješ, když si zakouříš? A jaká? Uvědomil sis při kouření něco, co Tě do té doby nenapadlo? Co to bylo? Změnil si někdy po takovém přemýšlení při kouření na něco názor? Změnilo se to, jak o věcech přemýšlíš, i když nekouříš? Stalo se Ti někdy, že sis při kouření něco uvědomil a díky tomu ses pak zachoval jinak? Ovlivňují Tě myšlenky, které Tě napadly při kouření i později, nebo na ně zapomeneš?

Díky rozhovoru jsem měla možnost pozastavit se u tématu, které mne zajímalo, hlouběji ho prozkoumat a dosáhnout tak většího porozumění dané oblasti (Charmaz, 2006), čehož bych pomocí dotazníků nedosáhla. Podařilo se mi tak například odhalit reflexe týkající se smyslu užívání marihuany pro jedince, které se neobjevily v žádném podobném výzkumu, nebo pochopit složitý vztah mezi celkovou spokojeností se svým životem, náladou předcházející kouření marihuany a tématy, kterými se jedinec následně zabývá. Také bylo u zkoumané populace nutné nejprve navázat vztah s jednotlivými členy, kteří se později do výzkumu zapojili, a získat si jejich důvěru, neboť někteří se například obávali přiznat délku a frekvenci svého užívání, aby nebyli označeni za „feťáky“. Vytvoření vztahu důvěry bylo nutné také kvůli tématu rozhovorů. Obsahem reflexí v intoxikovaném stavu bývají citlivá témata, která si jednotlivci nechávají pro sebe a nesdílí je s ostatními, neboť jsou pro ně často nepříjemná. Bylo tedy nejvhodnější užít

43

právě rozhovory, v jejichž závěru jsem se mohla zaměřit na participantovy silné stránky a úspěchy (Charmaz, 2006) tak, aby neodcházel s negativními emocemi.

4. Způsob zpracování dat 4.1 Metoda analýzy dat K analýze rozhovorů jsem zvolila metodu zakotvené teorie. Mým cílem nebylo pouze identifikovat jevy, ale nalézt souvislosti a vztahy mezi nimi, čemuž nejlépe odpovídala právě tato metoda analýzy sloužící k induktivnímu odvození teorie o určitém jevu (Miovský, 2006; Strauss & Corbinová, 1999). Dle Strausse a Corbinové (1999) jsem měla postupovat skrze tři typy kódování: otevřené, axiální a selektivní, a tak dosáhnout podoby tzv. paradigmatického modelu, který ilustruje složité vztahy mezi kategoriemi. Já jsem však užila jiné paradigma než tito autoři. Aplikovala jsem na data pouze otevřené kódování tak, jak jej popisují, ale dále jsem pak hledala formu, která vyhovovala datům. Nesnažila jsem se tedy svá data přizpůsobit definované podobě paradigmatickému modelu, nýbrž vytvořil model vlastní, dle povahy svých dat. Vycházela jsem v tomto bodě z pojetí zakotvené teorie druhého z původních autorů, Barneyho Glasera. Pojetí metody zakotvené teorie se u obou původních autorů, Strausse i Glasera, shoduje v postupech odpovídajících otevřenému kódování. Sběr dat a jejich analýza mají probíhat současně. Pomocí tzv. konstantního srovnávání, kdy dochází k neustálému porovnávání dat mezi sebou, získáme kódy a kategorie vyjadřující shody mezi jednotlivými daty. Po konceptualizaci těchto kategorií má výzkumník odhalit vztahy mezi nimi a některé kategorie mohou být sloučeny do tzv. kategorií vyššího řadu, čímž se ze zahrnutých původních kategorií stávají její vlastnosti. Tímto způsobem zvýšené abstrakce se výzkumník snaží nalézt nejvyšší kategorii, která je schopna obsáhnout všechny ostatní. Tato kategorie je pak nazývána kategorií centrální a je klíčovým konceptem organizujícím celou vznikající teorii. Se sběrem nových dat se testuje správnost vytvořené teorie tak dlouho, dokud data již nepřináší nové informace a pouze potvrzují stávající teorii (Rennie, 1998; Strauss & Corbinová, 1999). Strauss s Corbinovou však rozvíjeli metodu dále. Tvrdí, že význam získané kategorie musí být obohacen právě použitím paradigmatického modelu. Tato modifikace však připisuje každému sociálnímu fenoménu procesuální charakter na rozdíl od původního postupu, kdy vzniklé kategorické systémy byly buď charakteru strukturálního, procesuálního, případně kombinací obou, avšak v závislosti na datech, z nichž byly vytvořeny. Glaser kritizuje tento postup 44

s odůvodněním, že tímto způsobem dochází k odklonu od zakotvenosti v datech směrem k subjektivitě a dogmatismu. Navíc nesouhlasí s použitím metody zakotvené teorie k verifikaci, nýbrž k validizaci. Ačkoli jsou oba tyto účely hodnotné, verifikace na rozdíl od validizace není součástí analýzy pomocí zakotvené teorie, neboť vyžaduje, aby se postupovalo způsobem typickým pro přírodní vědy. Avšak i validizace má své podmínky. Přestože je nezbytná kreativita pro vytváření kategorií a jejich vlastností, musí podle něj výzkumník neustále ověřovat jejich vhodnost a relevantnost, zaměnitelnost indicií, vztah k centrální kategorii a jejich integraci do vznikající teorie (Rennie, 1998). Glaser tedy nesouhlasí s tím, že by sociální fenomény byly nutně procesuální, jak je svým paradigmatickým modelem představují Strauss a Corbinová. Trvá na tom, že tak musí nutit data, aby se modelu přizpůsobila. Přitom však nezavrhuje použití teoretického schématu, které usnadní pochopení vztahů mezi kategoriemi, ale toto schéma musí odpovídat datům. Považuje za zavádějící, že se Strauss s Corbinovou upnuli pouze na jedno teoretické schéma a vyžadují jeho uplatňování. Podle něj by se měli výzkumníci řídit jimi zvolenými podmínkami pouze tehdy, pokud to opravdu odpovídá datům, která mají a nechápe fixaci Strausse a Corbinové na podmínkách, které k vytvoření zakotvené teorie stanovili. Hlavní rozdíl mezi pojetím zakotvené teorie Glasera a Strausse a Corbinové je tedy v tom, že Glaser jednak uplatňuje rozdíl mezi verifikací a validizací a dále je podle něj cílem metody rozvíjet teorii, která odpovídá datům, na rozdíl od ověřování teorie nebo dokonce importování racionální teorie, kde je nutné upravit data tak, aby zapadla do daného schématu (Rennie, 1998). Dle Glasera má tedy výzkumník sám hledat vztahy mezi různými kategoriemi a proměnnými, zatímco v pojetí Strausse a Corbinové jsou tyto vztahy předem modulovány právě prostřednictvím paradigmatického modelu. Jak jsem již napsala výše, rozhodla jsem analyzovat svá data pomocí metody zakotvené teorie v pojetí Glasera. Po otevřeném kódování jsem tedy nechala vztahy mezi kategoriemi, aby se samy induktivně vynořily z dat, aniž bych se je snažila dosadit do modelu Strausse a Corbinové. Tak jsem docílila vlastního modelu, který bude představen dále.

4.2 Postup analýzy dat Analýza rozhovorů byla prováděna postupně, jak byly rozhovory uskutečňovány. Každý rozhovor jsem nejprve podrobila otevřenému kódování tak, jak jej definovali Strauss s Corbinovou i Glaser (Rennie, 1998; Strauss & Corbinová, 1999). Výpovědi participantů jsem

45

označila pojmy či koncepty, které je označovaly a zastřešovaly. Tyto pojmy jsem pak porovnáváním a tříděním seskupovala do jednotlivých kategorií dle jejich vzájemné podobnosti. Dále jsem však hledala vztahy a souvislosti mezi kategoriemi, aniž bych se držela doporučeného postupu Strausse a Corbinové, jak jsem již vysvětlovala výše. Kategorizaci pojmů a nalézání vztahů mezi nimi jsem prováděla u každého rozhovoru zvlášť. Nerozvíjela jsem kategorizaci prvního rozhovoru, abych se vyhnula zkreslení, které by tento postup případně mohl způsobit. Získala jsem tak jedenáct individuálních kategorizací a jedenáct náčrtků vztahů mezi nimi. Ukázkou první kategorizace jednoho z rozhovorů je Tabulka č. 3.

46

Tabulka č. 3: Kategorizace rozhovoru Pepy Kategorie

Obsah kategorií 

nálada pozitivní aspekty

 

útlum negativních emocí zklidnění uvolnění odbourání stresu pozitivnější emoce oproštění od problémů zintenzivnění (aktivita x pasivita) nekonfliktnost mírumilovnost



flegmatičnost

 

podceňování větší uvědomění důsledků jiný pohled na věc pohled na problém očima druhého detailnější rozebrání tématu více času na přemýšlení přemýšlení s odstupem klidný přístup bez emocí citová neangažovanost

    

Intoxikovaný stav vlastnosti

negativní aspekty

přístup k druhým přístup k životu sebepojetí

kvalita myšlení



   

myšlení

 podíl emocí

 

Změny způsobené intoxikací rozhodování, řešení problémů

chování

    

tolerance přátelštější přístup nekonfliktnost nezaobírání se malichernostmi nové alternativy řešení  převažující mlčení  špatné vyjadřovací schopnosti  kvalitativně komunikace jednodušší forma komunikace  komunikativnost při nízké intoxikaci  vyhýbání se negativnímu chování změna chování  snížená agresivita  kárání sama sebe za 47

   společnost

  

převládající chování

  

týkající se vlastní osoby

  

angažovanost

 lhostejnost pozitivní   

emoce

negativní

   

životní situace

Náměty uvažování

vlastní osoba

osobní problémy hodnocení úspěchů

      

plánované negativní chování odsuzování negativního chování přehodnocení negativního chování vyhledávání stejně intoxikovaných osob stranění se osob neužívajících marihuanu stranění se nesympatických lidí poslouchání rozhovorů druhých pozorování druhých lidí uvažování nad povahou druhých přílišná kontrola svého chování a vzhledu snaha zamaskovat intoxikaci neschopnost samostatného řešení problémů snaha být „dobrým člověkem“ spokojenost s málem strach z negativních reakcí okolí obavy ze shazování druhými shazování sama sebe obavy ze zaškatulkování obavy z důsledků negativního chování strach vyjádřit vlastní názor zaměstnání peníze bydlení aktuální řešené osobní problémy dlouhodobé osobní problémy žádné životní úspěchy neschopnost něco 48

vytvořit neschopnost něčeho dosáhnout  nabádání sama sebe k činům  srovnávání s úspěchy druhých  uvědomění si smysl dopadů užívání užívání  porovnávání přínosů marihuany a ztrát  nápady na aktivity  témata druhých lidí 

náměty druhých aktuální události dne druzí lidé

Motivy k užívání marihuany

Oblíbené činnosti v intoxikovaném stavu

         

 

přemýšlení o povaze druhých lidí uvažování nad vlastními volbami chování na místě druhých

  

myšlenky na kouření marihuany ignorování nepříjemných témat strach z devastujících důsledků užívání nespokojenost s prací pocit těžkého života nízké sebevědomí chybí motivace k abstinenci agresivnější chování upřímnost arogantnost částečné uskutečnění činností naplánovaných v intoxikaci neuskutečnění zamýšlených plánů na zlepšení života

činnost přátel únik ze stereotypu denní rituál ulehčování života uklidnění ve stresu sledování filmů počítačové hry odpočinek nechuť k aktivitám nenaplňující aktivity myšlení

emoce Střízlivý stav

chování

        

Uvědomované dopady užívání

  

psychická závislost ztráta veškeré motivace úpadek osobnosti

Tyto analýzy jsem následně představila jednotlivým participantům. Každého jsem seznámila s analýzou jeho vlastního rozhovoru, popsala jsem jim mé porozumění vazbám a 49

vztahům mezi jednotlivými kategoriemi tak, jak se objevily v jejich výpovědi, a požádala je o připomínky, korekci, případně o přesnější vysvětlení té které souvislosti. Analýzu jsem jim nepředstavovala v jazyce pojmů a kategorií, ale připravila jsem si ji převyprávěnou jako příběh, jak ukazuje Tabulka č. 4, k jehož přesnosti a pravdivosti se mi během mého vyprávění vyjadřovali. Tabulka č. 4: Úryvek části analýzy Pepy a podoby jejího převyprávění pro participanta Změny v intoxikovaném stavu

Podoba příběhu

Střízlivý stav:  stres  negativní emoce  plánování negativního chování bez domýšlení důsledků  vyhledání uklidnění pomocí marihuany ↓

Jestli tomu dobře rozumím, tak ty jsi celý den v práci ve stresu, neustále musíš řešit nějaké problémy, které se vyskytnou a cítíš se pak vyčerpaný a v nepříliš dobré náladě. Někdy se navíc stane, že se s někým nepohodneš, ten člověk tě naštve nebo ti něco provede, a ty už přemýšlíš, jak bys mu to oplatil.

Motivy k užívání:  uklidnění ve stresu ↓

V takových chvílích si jdeš dát jointa, aby ses uklidnil.

Intoxikovaný stav:  uvolnění  zklidnění  útlum negativních emocí  detailnější rozebrání tématu  přemýšlení s odstupem  větší uvědomění důsledků,  citová neangažovanost  přehodnocení a zavrhnutí negativního chování  pokárání se za plánované negativní chování

Zhulený se pak uvolníš, zapomeneš na všechen stres z práce, nic tě netrápí a cítíš se příjemně. Pokud si měl předtím s někým konflikt, tak nad ním více popřemýšlíš, probereš si jej z více úhlů, taky třeba z pohledu toho druhého. Necítíš přitom už žádný vztek, jsi v klidu a můžeš to tak víc promyslet. Jestli jsi tomu člověku chtěl původně něco provést, víc to promyslíš, co všechno by se pak mohlo stát, jaké bys mohl mít ty nebo on nepříjemnosti. Uvědomíš si, že to byl nesmysl a rozhodneš se tento konflikt dál neřešit a zapomenout na něj.

Připomínky participantů k mému porozumění jejich příběhu jsem zařadila do jejich osobních analýz a začala jsem jednotlivé analýzy vzájemně porovnávat a hledat jejich společné kategorie a vztahy mezi nimi. Porovnáním analýz mezi sebou jsem objevila dvě rozdílná působení marihuany na její uživatele. Jedna skupina popisovala běžný intoxikovaný stav jako naprosté uvolnění, kdy si člověk jen užívá klidu a zábavy, aniž by vykonával nějakou fyzickou činnost. Většinou například sledovali filmy, poslouchali hudbu nebo se účastnili konverzace s jinými lidmi v podobném stavu, která se vyznačovala především fantazírováním a nereálností. Především byl pro ně tento stav ale spojen s naprostou nechutí cokoli dělat, ať už se jednalo o manuální práci nebo zábavnou aktivitu. Přáli si pouze odpočívat, maximálně se věnovat nějaké nenáročné aktivitě, jakou pro ně bylo třeba skupinové hraní počítačových her. Naopak lidé v druhé skupině 50

se v intoxikaci vyznačovali značnou aktivitou, iniciativou. Měli spoustu nápadu jak trávit volný čas, vymýšleli neustále nové činnosti, do kterých se pouštěli a strhávali k nim i ostatní. Přemýšleli nad tím, jak vylepšit věci, na kterých pracovali, jako byla například výroba nábytku nebo různých pomůcek využívaných při zájmových činnostech. Na rozdíl od osob z první popisované skupiny, které prožívali všestranný útlum, se jejich fyzická i mentální aktivita zvýšila a oni tak byli velmi produktivní v obou oblastech. Nejprve jsem se domnívala, že se v případě těchto dvou odlišných stavů jedná o jakousi dimenzi intoxikace, kde je rozdíl dán množstvím vykouřené marihuany nebo přesněji mírou intoxikace. Aktivitu jsem považovala za projev nižší míry a utlumení jako důsledek silné intoxikace. Tuto myšlenku mi však participanti vyvrátili. Sice potvrdili, že při velkém množství vykouřené marihuany celková aktivita jedince opravdu klesá, ale v tomto případě se jedná o jakési zintenzivnění vlastností. U jedinců, kteří jsou i v běžném životě spíše pasivnější, málo nápadití a méně iniciativní, se v běžné intoxikaci jejich převažující pasivita ještě více zintenzivní. Naopak obecně aktivnější lidé jsou po vykouření marihuany ještě více činní. Jak už jsem ale zmiňovala, při vysoké intoxikaci, participanty nazývanou „přehulení“, celková aktivita každého jedince klesá, nezávisle na jeho vlastnostech. Namísto jakékoli mentální nebo fyzické aktivity si jen užívá přítomný okamžik. Je více vtažen do svých zájmů, dokáže lépe vnímat sluchové a vizuální efekty, více prožít daný okamžik. Participanti tento stav popisují jako pocit prázdné hlavy, kdy na nic nemyslí, nic nedělají, pouze sedí a prožívají to, co se kolem nich děje. Nejlépe právě poslech hudby nebo různé vizuální podněty, které lépe vnímají. Nezáleží na tom, jestli jsou sami nebo ve společnosti druhých lidí, jejich prožívání zůstává nezměněné. Během tohoto stavu nedochází k žádným reflexím, proto jsou mimo můj výzkumný zájem. Ve většině případů ale jedinci kouří marihuanu jen do té doby, dokud nepocítí určitý běžný příjemný stav, tzv. „zhulení akorát“. V tomto stavu jsou někteří fyzicky pasivnější, jiní aktivnější, jak bylo popsáno výše, ale vždy dochází k zamýšlení nad různými tématy. Taková míra intoxikace marihuanou podporuje rozvoj reflexí. Jejich témata však následně závisí na situaci a společnosti, v níž se jedinec nachází. Spektrum uvažovaných témat je obrovské v závislosti na aktuálních událostech dne, v současnosti řešených tématech, zájmech nebo také lidech, s nimiž jsou probírána. Celkově je ale možné je rozdělit do dvou velkých skupin podle podmínek, za nichž se objevují, a typických rysech daného uvažování. Pokud je člověk ve společnosti jiných lidí, převažuje společné fantazírování nad nejasnými otázkami, jako je například existence mimozemských civilizací, ale také třeba vymýšlení nereálných řešení běžných situací. Pokud je

51

však člověk sám, propracovává svá osobní témata. Bližší vysvětlení těchto kategorií je uvedeno dále v kapitole Výsledky. Velkým rozdílem, který se objevil v kategorizacích jednotlivých rozhovorů, bylo téma řešení osobního života ve smyslu spokojenosti sám se sebou, úspěchy a neúspěchy, blízkými vztahy a podobně. I v této otázce se objevily dvě skupiny tvrzení. Podle jednoho je přemýšlení nad sebou samým nejčastějším, ne-li jediným tématem během intoxikace vůbec, kdykoli zůstane po zakouření marihuany jedinec o samotě. Dochází k jakémusi bilancování svého života, kdy se jedinec zaměřuje na své rodinné i partnerské vztahy, životní úspěchy, touhy a přání a jejich naplňování. Druhá skupina lidí však zastávala přesně opačný názor. Nad osobním životem nikdy nepřemýšleli. Výjimkou byla pouze otázka financí a zaměstnání, kterou se zabývaly obě skupiny. První však pociťovali hlavně nespokojenost a frustraci, zoufali si nad svojí situací, zatímco druzí, přestože svou finanční situaci také nevnímali jako uspokojivou, spíše uvažovali nad různými přivýdělky a snažili se přijít na způsob dalšího získání peněz. Kromě toho se zabývali spíše nápady na zlepšení a ulehčení různých prací, plánováním volného času a blízké budoucnosti nebo sny, které skutečně mohli brzy zrealizovat. V tomto případě jsem si nebyla jistá vysvětlením rozdílu mezi oběma skupinami. V jednom rozhovoru, kde bylo popisováno uvažování nad osobním životem, se objevila zmínka o nízkém sebevědomí autora, ale netroufla jsem si jej zobecnit na všechny participanty, kteří uvedli podobnou zkušenost. V jiném rozhovoru, kde bylo naopak uvažování nad vlastním životem negováno, autor přímo uváděl, že se je svým životem spokojený a nemá tak, co by na něm řešil. Napadla mě tak souvislost mezi osobní spokojeností a náměty uvažování. Obrátila jsem se tedy na dva z participantů, Petra a Pepu, kteří tvrdili, že téma osobního života je jejich jediným námětem k přemýšlení ve chvílích, kdy jsou po kouření marihuany sami. Nezávisle na sobě jsme se s každým z nich dobrali k vysvětlení, že nejsou spokojeni s tím, co v životě dokázali a jak nyní žijí, a proto se tímto v intoxikaci neustále zabývají. Srovnávali se s druhými lidmi, kteří byli podle jejich názoru lepší a úspěšnější a porovnávali své sny se skutečností, že je nikdy nenaplnili a nejspíš ani nenaplní. Následně jsem se každého ze zbývajících respondentů zeptala na jejich názor, co se týče tohoto rozdílu v námětech přemýšlení, na spokojenost se sebou a svým životem a na jejich případný souhlas či nesouhlas s tvrzením, že tato spokojenost ovlivňuje výběr témat, nad nimiž uvažují. Sedm z jedenácti zkoumaných osob při první otázce na příčinu tohoto rozdílu samo odpovědělo, že je jí to, jak se člověk obecně cítí, tedy jeho spokojenost. Zbývající čtyři osoby pak souhlasily s mým předloženým vysvětlením, ačkoli jej samy hned neuvedly. Vliv

52

spokojenosti, případně nespokojenosti se sebou a svým životem na přítomnost a nepřítomnost tématu bilancování osobního života se pak potvrdil u každého z participantů. Ve skupině osob, které se věnovaly v intoxikaci uvažování nad svým životem, se však ještě objevovaly rozdíly týkající se průvodních emocí. Nejednalo se o rozdíl mezi jedinci, jako spíš rozdíl mezi jednotlivými stavy. Zatímco někdy člověk přemýšlel nad svým neuspokojivým životem, aniž by se ho toto téma nějak emočně dotýkalo, uvažoval nad ním s jakýmsi odstupem, jindy prožíval smíšené až spíše negativní emoce, které mohly přetrvat i po vystřízlivění. Na příčinu vysvětlující tento jev, mě přivedl rozhovor s Tomášem. Ten jako jediný uvedl termíny „dobrý a špatný stav“, na jejichž význam jsem se ho následně doptala. Uvedl, že pokud má člověk před zakouřením marihuany spíše dobrou náladu, jeho nálada v intoxikaci se ještě zlepší, prožívá kladné emoce. Pakliže v tomto „dobrém stavu“ začne přemýšlet o nepříjemných věcech, dokáže se od nich odpoutat, vidět je s odstupem, nepřipouštět si je. Jeho emoční ladění sklouzne do neutrální roviny. Nálada pro něj není ani dobrá, ani špatná, jedná se spíše o takové klidné, nezúčastněné uvažování. Pokud se ovšem před užitím marihuany člověk necítí dobře, jeho nálada je velmi špatná, pak dochází k naběhnutí „špatného stavu“. Nálada se sice opět o něco zlepší, ale protože výchozí emoce byly velmi negativní, dochází k jejich posunu maximálně na smíšené. V takovém případě je uvažování nad vlastním neuspokojivým životem provázené smíšenými až negativními emocemi a také po vystřízlivění přetrvává tendence inklinovat k negativnějšímu emočnímu ladění. Souhrnně bylo z dat zřejmé, že pokud jedinec při kouření marihuany dosáhne ideální míry intoxikace, tzn. takzvaně se „nepřehulí“, má dvě možnosti, jak tento čas využije. Jednak je to buď zájmová nebo zábavná činnost s přáteli či bez nich, nebo se uchýlí k přemýšlení nad mnoha různými tématy. Zde už nastal rozdíl v tom, jestli přemýšlí kolektivně s partou jiných uživatelů nebo o samotě. V prvním případě dochází k jakémusi fantazírování, většinou k vtipným nápadům na řešení určitých situací nebo například probírání filozofických témat. Jedná se spíše o zábavné využití volného času, legraci, než reflexe v pravém slova smyslu. Ty se odehrávají až v případě, kdy se jedinec ocitá sám se svými myšlenkami. Hlouběji se zamýšlí nad tématy, která se ho osobně dotýkají, a promýšlí je podrobněji a do důsledků. Tento jev je stěžejním pilířem mé práce a jedním z nejčastějších důvodů, proč lidé marihuanu užívají. Kategorie Propracování osobního tématu, která je nejobsáhlejší a nejpropracovanější kategorií, se tak vynořila jako kategorie centrální a bude blíže představena dále. Výsledný model analýzy zobrazuje Obrázek č. 3.

53

Obrázek č. 3: Výsledný model Intoxikovaný stav

Užívání zábavy

Přemýšlení / uvažování

o samotě

Propracování osobního tématu

Smysl užívání marihuany

Praktické činnosti

omezení užívání X obhajoba užívání

nápady na vylepšení a zjednodušení

v kolektivu

Společné fantazírování

Aktuální problémy

přehodnocení zamýšleného negativního chování povznesení nad konflikt

Osobní život

u lidí spokojených se sebou a svým životem

naděje a víra do budoucna nabádání sebe sama k odpovědnosti snaha vést „dobrý život“ realizace plánů

u lidí nespokojených se sebou a svým životem

podceňování sama sebe žádná motivace ke změně nerealizování plánů

„dobrý stav“

kladné emoce

neutrální emoce

„špatný stav“

smíšené emoce 54

5. Výsledky Analýzou dat získaných z polostrukturovaných rozhovorů pomocí metody zakotvené teorie se vynořil výše uvedený model přibližující význam reflexí podpořených intoxikací marihuanou pro její uživatele. Nyní budou jednotlivé kategorie v modelu obsažené blíže představeny.

5.1 Intoxikovaný stav Kategorie Intoxikovaný stav zahrnuje všechny změny, které nastanou po vykouření marihuany. Uživatelé převážně hodnotí tyto změny pozitivně, někteří si však uvědomují i negativní aspekty, které tento stav obnáší. Obsah kategorie Intoxikovaný stav ilustruje Tabulka č. 5. Tabulka č. 5: Obsah kategorie Intoxikovaný stav Název kategorie

Hodnocení uživateli

pozitivní hodnocení

Obsah kategorie     

Intoxikovaný stav

 rozdílná hodnocení 

zlepšení nálady větší vnímavost kvalitativně odlišné prožívání větší představivost kvalitativně odlišné myšlení změna psychomotorického tempa (útlum x zrychlení) lhostejnost

Z pozitivních dopadů je uživateli nejvíce oceňována změna nálady. Dochází k jejímu celkovému zlepšení, odbourání negativních emocí a celkovému uklidnění a uvolnění. Jak uvádí Tomáš: „Když se mám dobře třeba a dám si, tak se mám ještě líp. A když mám špatnou náladu a dám si, tak je to taky v pohodě. Uvolňuje mě to. Tak se jako zklidním.“. Podobně popisuje i Janek: „Když jsem třeba nevyspanej, protivnej, tak to změní úplně náladu do pohody. Prostě se najednou cítíš úplně jinak.“. Pozornost jedince se odkloní od starostí, prožívá pocit „prázdné hlavy“, emoční ladění se vždy posouvá směrem ke kladné rovině a okolní svět je vnímán jako „radostnější“. Tato změna bývá uživateli označována za nejhodnotnější, jak potvrzuje Michal: „Největší z důvodů, proč si zakouřím, je právě špatná nálada. Během pár minut se dostaví ta dobrá, a že bylo něco špatně, to už tě ani nenapadne.“. Stejně tak

55

argumentuje Petr: „Tam je to hlavně o tom, co to udělá s tou tvou náladou. Proto já vlastně hulím. Já to beru nějakým způsobem jako afrodiziakum nebo nějakej utišující uvolňující lék.“. Se změnou nálady se pojí dvě základní obecné motivace k užívání marihuany. V prvním případě ji jedinci kouří proto, aby si jednoduše zpříjemnili den. Je to jejich rituál nejčastěji po příchodu ze zaměstnání či školy nebo jakési obohacení volnočasových aktivit. Radim to popisuje následovně: „To je takovej můj rituál. Já jdu prostě po práci se psem ven, že si zahulím, uklidním se, dám si cigáro, pustím si hudbu.“ Ať byla původní nálada jedince dobrá nebo špatná, zakouří si, aby se dostavil vyhledávaný příjemný pocit uvolnění a odbourání nahromaděného stresu, jak jej popisuje Alois: „Je to takovej zvláštní stav, prostě jen tak na nic nemyslíš, seš v pohodě, v klídečku, žádnej stres, nic tě netrápí. Odpočineš si od těch problémů, co máš za celej den. Prostě relax.“. Účelem kouření je v tomto případě celkový uvolněný příjemný psychický i fyzický stav připodobňovaný relaxaci, ve kterém si jedinec jednak odpočine a také si více užívá zábavy a náplně zájmových činností. Druhá obecná motivace k užití marihuany pramení ze silně negativního emočního naladění často způsobeného nějakým konfliktem nebo potížemi, během kterých dochází k velkému nahromaděni negativních, především agresivních pocitů. Ve chvílích, kdy jsou jedinci rozladěni nějakou konfliktní situací, mají často chuť zachovat se agresivně vůči člověku, který se s nimi do daného konfliktu dostal. Zažívají nával negativních emocí, který je jim nepříjemný. Vyhledávají proto možnost si co nejdříve zakouřit marihuanu, díky níž dovedou tyto negativní emoce opět potlačit a celkově se uklidnit. Navíc se intoxikovaný stav vyznačuje nekonfliktností. Intoxikovaný člověk se vyhýbá jakýmkoli konfliktům, odsuzuje hádky, nemá potřebu prosadit svůj názor a přehodnocuje své původní agresivní chování. V důsledku toho potom dochází v případě drobných konfliktů k jejich urovnání a zapomenutí, jak uvádí Pepa: „Mě když něco sere nebo když se nad něčím zaobírám, tak mě to prostě úplně strašně sere a proto už třeba vyhledávám to, kde bych si zahulil, aby mě to tak neštvalo.“. Alois dodává: „ A pak si zahulíš, uklidníš se a říkáš si: seru na to, co si na něm vezmu. Tak to prostě hodíš za hlavu a už to neřešíš.“. V intoxikovaném stavu se tak díky útlumu negativních emocí jednodušeji povznesou nad daný konflikt a dál se jím nezabývají. Výjimkou jsou závažnější situace týkající se financí, majetku nebo například zaměstnání. V těchto případech si uvědomují jejich závažnost a nutnost je řešit: „To se spíš vyseru na takový věci mezi známýma. Samozřejmě když mám řešit nějaký prachy, tak se na to nemůžu vysrat. Ale když mám třeba s někým problém, tak než abych si dělal zlo a s někým se hádal nebo tak, tak se na to radši vyseru.“ (Radim). Kromě celkového zlepšení nálady dochází také ke změně vnímání a prožívání hodnocených rovněž pozitivně. Intoxikovaný jedinec je senzitivnější vůči sluchovým i zrakovým jevům. Díky tomu dovede více prožít poslech hudby nebo si odnáší silnější zážitek ze sledování

56

filmů, především bohatých na různé efekty: „Když se díváš na film, je to něco úplně jiného, když jsi do toho filmu zažranej, když jsi zkouřenej. Je to jinej zážitek.“ (Petr). Kvalitativně jiné je také hraní počítačových i outdoorových her. V intoxikovaném stavu je jimi jedinec více pohlcen, strhávají ho přímo doprostřed dění. Je více vtáhnut do děje a hra se tak pro něj stává více reálnou: „Když se bavím, tak hrami, ať běhám po lese nebo sedím u počítače. Hulo mi dodává pocit napětí při hře.“ (Ruprecht). Dochází také ke zlepšení představivosti. Intoxikovaného jedince napadá spousta netradičních myšlenek a spojení mezi věcmi, která by ho ve střízlivém stavu nenapadla: „Kolikrát dokáže člověk zhulenej vymyslet víc věcí než střízlivej. Že naopak ta představivost pracuje víc a dokážeš si víc věcí tak nějak jako představit jinak.“ (Petr). Rozdíl v hodnocení se objevuje v případě změn psychomotorického tempa. Ty se u jednotlivých uživatelů liší v závislosti na jejich vlastnostech. U obecně pasivnějších jedinců dochází k celkovému útlumu myšlení i fyzických aktivit. Jejich psychomotorické tempo se zpomalí a oni vyhledávají pouze nenáročné činnosti, jako je například hraní počítačových her, poslech hudby či sledování filmů nebo posezení s přáteli klidně i bez vzájemné komunikace: „My se třeba někdy ani nebavíme, každej mlčí a seká se. Prostě jen tam stojíme a nikdo nad ničím nepřemýšlí, jen je takovej zaseklej, vymáslenej.“ (Alois). U obecně aktivnějších jedinců se naopak psychomotorické tempo vlivem užité marihuany zvýší. Mají větší chuť do jakýchkoli aktivit, i těch, kterým by se ve střízlivém stavu vyhýbali, jako jsou například domácí práce. Lépe se soustředí a jsou schopni rychleji reagovat. Oproti uživatelům z první skupiny, kteří touží po odpočinku, dodává těmto marihuana naopak další energii: „Hulo mi pomáhá se soustředit. V tomhle se od ostatních huličů drasticky liším, protože i když jsem teď nebo jindy při hrách zfouklej, tak dokážu reagovat. Většina se zpomalí, já naopak soustředěnej zrychlím a nemívám takový pocit únavy.“ (Ruprecht). Negativně jsou pak některými uživateli hodnoceny změny myšlení. Týká se to především uživatelů, jejichž psychomotorické tempo se vlivem marihuany snížilo. Uvědomují si, že jejich vnímání reality není tak přesné, jako když jsou střízliví. Některé aspekty reality se jim zdají výraznější a důležitější než obvykle, jiné naopak nepodstatné. Po vystřízlivění si pak uvědomí nepřesnost tohoto hodnocení a jeho případné negativní důsledky. Negativní hodnocení souvisí také s útlumem, kterého je u nich marihuana příčinou. Uvědomují si zpomalení svého myšlení i nechuť k fyzickým aktivitám a po vystřízlivění považují tento čas za promarněný, nenaplněný: „To tě tak trochu otupí a pak ty tvoje dovednosti se snižují některé. Myslím si, že co se týče hlavně toho přemýšlení. Potom si řekneš: kdybych nebyl zkouřenej, určitě bych to udělal líp. Člověk má lepší vnímání té reality, čistý rozum a tak dále.“ (Petr).

57

Další změnou je lhostejnost nebo flegmatičnost. Její hodnocení se u různých uživatelů opět liší. Zatímco jedni ji negují, druzí ji berou jako součást své osobnosti, především ti, kteří marihuanu užívají nejdéle. Poslední skupinka lidí ji vnímá jako silně negativní průvodní jev užívání. Lhostejnost se projevuje především v otázce odpovědnosti a povinností. V intoxikovaném stavu uživatelé často vnímají své povinnosti jako zbytečné, odkládají je nebo je úplně vynechají. Často pak bývají označování za nespolehlivé: „Všichni o mě říkají, že jsem strašnej flegmoš, že na to prostě seru. No, tak co už.“ (Radim). U některých uživatelů však marihuana působí přesně opačným směrem. Zatímco za střízliva by jejich postoj k odpovědnosti byl laxnější, během intoxikace si uvědomí své povinnosti a všechny jejich důsledky a nabádají sami sebe, aby se chovali odpovědněji: „Když jsem nezkouřený a přemýšlím o škole, řeknu si jednoduše: seru na to. Když jsem zkouřený, stíhají mě výčitky svědomí, že na školu tak seru a že bych měl začít něco dělat, jinak skončím s krompáčem v ruce, rodiče budou naštvaní a všechno bude prostě špatně.“ (Michal). Tento jev souvisí s kvalitativně jiným přemýšlením, které v intoxikaci nastává a které bude přiblíženo v kapitole věnující se kategorii Propracování osobního tématu. Náplní času, kdy je jedinec intoxikován, jsou dva typy aktivit, jak ukazuje Model analýzy: Užívání zábavy nebo Přemýšlení/uvažování. To, která z nich v konkrétním intoxikovaném stavu převáží, záleží jednak na míře intoxikace, ale také na konkrétním rozpoložení jedince. Zatímco někdy jeho nálada a míra intoxikace podporují uvažování nad různými tématy, jindy se těmito věcmi vůbec nechce zabývat a pouze si užívá příjemný stav, který mu marihuana navodila. Kategorie Užívání zábavy zahrnuje veškeré aktivity, které jedinec během intoxikace záměrně provádí. Spadají sem volnočasové aktivity a zájmové činnosti jako například počítačové hry, kutilství, sledování filmů, poslech hudby, outdoorové hry, procházky přírodou, modelování či četba knih, dále posezení s přáteli, relaxace a odpočinek a další aktivity, kterými je kouření marihuany zpestřováno. Kategorie Přemýšlení/uvažování pak zahrnuje tuto mentální aktivitu, která se v intoxikovaném a střízlivém stavu vzájemně odlišuje, jak bude popsáno dále. Rozdíl však je i v této aktivitě během intoxikace v závislosti na přítomnosti dalších osob, se kterými mohou být myšlenky sdíleny. Pokud jedinec přemýšlí o samotě, dochází k Propracování osobního tématu, zatímco v kolektivu jiných lidí kouřících marihuanu se uplatňuje Společné fantazírování, jak ilustruje část výsledného modelu na Obrázku č. 4.

58

Obrázek č. 4: Část výsledného modelu I Intoxikovaný stav

Motivace  zpříjemnění dne  uklidnění

míra intoxikace rozpoložení jedince

Užívání zábavy

Přemýšlení / uvažování

o samotě

Propracování osobního tématu

v kolektivu

Společné fantazírování

5.2 Společné fantazírování Společné fantazírování je kategorií zahrnující kolektivní uvažování nad nějakým tématem. Témata se různí s ohledem na konkrétní složení kolektivu, momentální náladu jednotlivých osob a aktuální dění. Často se jedná o uvažování nad náplní společně tráveného volného času, reflexi právě prováděné činnosti, úvahy nad globálními problémy lidstva nebo aktuálním společenskopolitickým děním. Velmi oblíbené jsou vědecké a filozofické otázky, například zamýšlení se nad smyslem různých aspektů známého světa, přemítání o existenci mimozemských civilizací, vize světa v blízké i daleké budoucnosti a podobně: „Témata se odvíjí podle toho, co koho kdy napadne a pak se pokračuje v debatě. V tomto stavu se dokážeš bavit o věcech, které by tě nikdy v životě nenapadly.“ (Michal). Přestože je spektrum uvažovaných témat velmi široké, mají společnou jednu základní vlastnost a tou jsou právě fantazijní prvky. Uživatelé neuvažují nad věcmi tak, jak existují reálně, ale vymýšlí bizarní alternativy řešení a souvislosti, které by ve skutečnosti nemohly existovat. V případě nejasných otázek, jako je existence mimozemských civilizací, uvažují například nad jejich vzhledem, znalostmi a změnou světa, která by nastala, kdyby se jejich existence potvrdila. Zaměstnávají je myšlenky, které by je ve střízlivém stavu vůbec nenapadly, a oni je navíc dále rozvíjí do bizarních závěrů: „Třeba něco řešíme, když jsem s někým, ale to je zas úplně cokoliv prostě. Většinou o nereálném. Nějaké fantazie. Takové nadvýšení, ale většinou nic víc z toho.“ (Rosťa). Může se zde 59

objevit i obyčejné téma, například jak získat více financí, které lidé běžně řeší, ovšem řešení této otázky už není tak obvyklé. Jedinci se nesnaží nalézt to nejlepší a nejvýhodnější řešení, opět se tu promítají fantazie. Domluví se například, že začnou sázet nebo že vymyslí jedinečný vynález, který si posléze nechají patentovat a získají tak za něj nemalé peníze. Tato kolektivní uvažování tedy představují spíše zábavnou aktivitu. Nejedná se o řešení nějakých potíží nebo osobních problémů, ale o komunikaci zprostředkující legraci. Jedinci se baví především o tématech, která udržují jejich náladu stále v kladné rovině prostřednictvím vtipů, bizarních nápadů a smíchu: „Probíráme víc veselejší věci než ty smutný. A ze smutných si děláme třeba většinou srandu. Ne z těch vážnejch, ale z takových těch lehčích událostí.“ (Tomáš). Rozdíl mezi přemýšlením nad určitými tématy o samotě a v kolektivu lidí shrnuje Alžběta: „Je to jiné v tom, že kamarádi můžou přemýšlet s váma. To pak je většinou ta nálada veselejší, smějete se a řešíte věci typu: jak si myslíš, že to tady bude za pár let vypadat? Co budeš dělat, až dostuduješ? A ty odpovědi jsou většinou fantazijní, typu: babičky už nebudou nosit šátky a zástěry, ale volné kalhoty, skate, čapku a tak dále.“. Společné fantazírování je tedy zábavné polemizování s fantazijními prvky, jehož smyslem je legrace a udržování dobré nálady v kolektivu.

5.3 Propracování osobního tématu Kategorie Propracování osobního tématu je centrální kategorií mého modelu. Stejně jako v případě kategorie Společné fantazírování se jedná o přemýšlení či uvažování podmíněné intoxikací marihuanou, avšak od prvně popisované kategorie se liší jak v kvalitě, tak i ve svém účelu. Podmínkou přemýšlení ve smyslu Propracování osobního tématu je to, že mu není přítomna žádná další osoba. Odehrává se tedy tehdy, kdy se buď jedinec ocitne po Společném fantazírování sám, nebo pokud si již marihuanu zakouřil o samotě a žádná další osoba se k němu následně nepřidala. Účelem tohoto typu přemýšlení není zábava, nýbrž uvažování nad sebou a svým životem, jeho hodnocení a nápady na zlepšení. Toto přemýšlení je kvalitativně odlišné jak od běžného uvažování ve střízlivém stavu, tak i od Společného fantazírování. V případě Společného fantazírování tkví rozdíl právě v různých účelech. Zatímco smyslem kolektivního přemýšlení je udržení zábavy prostřednictvím fantazií, přemýšlení intoxikovaného jedince o samotě je založeno především na reálném bilancování jeho dosavadního života. Od přemýšlení ve střízlivém stavu se liší hloubkou a zaměřením na dané téma. V běžném životě se člověk nad mnoha věcmi příliš nepozastavuje, nevěnuje jim tolik pozornosti. V intoxikaci na ně má naopak subjektivně více času. Dokáže se intenzivně věnovat

60

pouze jednomu tématu po velmi dlouhou dobu a promyslet jej tak mnohem víc, než když by se mu povrchně a ve spěchu věnoval za střízliva. Participanti zmiňovali takzvaný „zásek“, který vyjadřoval stav, kdy naprosto soustředí myšlení na jednu jedinou věc či téma. Například ve chvíli, kdy hrají nějakou hru, přemýšlí pouze nad ní, jejím smyslem, reflektují svoji schopnost ji hrát a porozumět jí: „Když něco děláme, tak nad tím zrovna přemýšlím aji zároveň. Tak třeba když hrajem hakis, jak to hrajem, proč to vůbec hrajem, když to neumíme. Prostě přemýšlím víc nad tou věcí. Když ten hakis hraju nezhulenej, tak přemýšlím nad jinýma věcima.“ (Alois). Pokud je zaujme určité téma, myšlenka, dovedou se na ni upnout celou pozorností a věnovat se pouze jejímu rozvíjení: „Prostě se zasekneš a nad něčím se zapřemýšlíš, prostě nad nějakou vlastní věcí, nad čím fakt zrovna přemýšlíš. A přemýšlíš jenom nad tím, jak by sis to vymyslela nebo jak bys to udělala nebo co a jak.“ (Rosťa). Tím, že jsou schopni zaměřit se na jedno téma a věnovat se mu intenzivně po delší dobu, dovedou jej lépe promyslet ve všech jeho detailech a souvislostech. Navíc se na něj údajně dovedou podívat z více úhlů, případně z pohledu jiného člověka, a také s nadhledem či odstupem, který souvisí s udržováním emocí v klidné rovině. Nejsou tedy ovlivňování emocemi a jejich pohled na dané téma či konflikt je tak dle jejich slov „nestranný“. Díky tomu jsou schopni dané téma posuzovat z úplně odlišné perspektivy, než jak byli doposud, a nalézt tak nečekané alternativy řešení, které by je ve střízlivém stavu nenapadly: „Na jednu stranu na to jak kdyby zapomeneš, nebo spíš neštve tě to tolik. A na druhou si to potom zase víc rozebereš. Zas z takovýho toho pohledu uvolněnýho, takovýho, když to řeknu, takovýho v klidu.“ (Petr). Při reflexi určitého tématu jsou schopni jej domyslet do větších důsledků, více předvídat, než ve střízlivém stavu, kdy na přemýšlení nad danou věcí nemají subjektivně tolik času a proto věci řeší ve spěchu: „Když si nezahulím, tak to nepromyslím do úplných detailů, do úplného konce. A když jsem střízlivej, tak prostě na rychlo to chcu spíchnout. Když si zahulím, tak to sešrotuju v tý hlavě úplně jinak. Proberu to do důsledků a neřeším to tak zbrkle, jak když jsem nezhulenej a jen rychle to prostě udělat a mít to z krku.“ (Radim). Kromě toho užívají také srovnání mezi svým pojetím daného tématu před a po vykouření marihuany. Uvědomují si ten rozdíl, přemýšlí o něm a příčinách jeho vzniku a snaží se ho uplatnit při řešení určitých situací tak, aby jejich výsledek byl co nejlepší. Další výraznou charakteristikou reflexí během intoxikace je prohloubení zájmu o dané téma. Přestože je jedinec zaujat danou věcí i ve střízlivém stavu, v intoxikaci se jeho zaujetí prohlubuje. Snaží se shromáždit více informací a vysvětlení, které s ní souvisí. Karel tento jev popisuje následovně: „Přemýšlím nad věcma, který mě zajímají i normálně, že se o ně zajímám, ale takhle je to jiný. Třeba se o ně zajímám víc.“. Tomáš popisuje svoji zkušenost s prohloubením zájmu v intoxikaci na příkladu školní praxe: „Máme tam mistra, a když jsem zkouřenej, tak furt se na něco ptám,

61

furt bych jakože snažil se to udělat jinak, nebo se ptám: proč to je takhle? Proč to nejde jinak? Za střízliva bych udělal, co řekne, a neřešil bych to“. Reflexe během intoxikací vedou u jedinců ke změně chování, jak bude popsáno dále na příkladu subkategorií této centrální kategorie. Kromě toho však navíc dodávají jedincům pocit smysluplnosti světa. Vnímají, že má nějaký řád a nic se v něm neděje nahodile, což jim dodává pocit jistoty a porozumění, který popisuje Alžběta: „Pokud nehulíš, dokážeš taky nad hodně věcma přemýšlet, ale po tom, co si zakouříš, vidíš ty věci jasněji, přijde ti, že všechno je možný, že se dá všechno nějak zvládnout, přejít jakákoli překážka. Připadá ti, že všechno na tomto světě má místo, že i když se stala nějaká tragédie, tak má svůj důvod.“. Aby tedy došlo u jedince k naplnění kategorie Propracování osobního tématu, musí se vlivem některého z motivů rozhodnout zakouřit si marihuanu a následná intoxikace musí dosáhnout ideální míry, která v součinnosti s ideálním emočním rozpoložením podporuje u jedince chuť uvažovat nad určitými tématy. V tomto stavu se navíc musí ocitnout o samotě, aby nebyl rušen nápady a myšlenkami kolektivu. Pokud jsou všechny podmínky splněny, dochází u jedince ke kvalitativně odlišnému přemýšlení, které bylo popsáno výše. Jeho obsahem jsou čtyři základní okruhy témat, subkategorie této centrální kategorie, které znázorňuje Obrázek č. 5. Obrázek č. 5: Část výsledného modelu II

Propracování osobního tématu

Smysl užívání marihuany

omezení užívání X obhajoba užívání

Praktické činnosti

nápady na vylepšení a zjednodušení

Aktuální problémy

přehodnocení zamýšleného negativního chování povznesení nad konflikt

Osobní život

62

5.3.1 Smysl užívání marihuany Uvažování nad smyslem užívání marihuany se u jedinců liší. Zatímco například Ruprecht nebo Radim, kteří kouří marihuanu oba přes deset let, tyto myšlenky vůbec neuvádí a považují marihuanu za běžnou součást svého života, ostatní se nad touto otázkou pozastavují velmi často, Petr uvádí, že skoro pokaždé: „Když si zahulíš, říkáš si, jestli ti to stojí za to nebo ne. Jestli ti to hulení vlastně pomůže v něčem nebo ne. Říkáš si: ty jo, kdybych nehulil, nebylo by to lepší? Většinou to skončí tak, že si řeknu: proč si nezahulit? Prostě jako když mě to uklidní, když mně to v tomhle pomůže zas.“. Přemýšlí nad tím, jak se změnil život poté, co začali marihuanu užívat, a také uvažují nad přínosy a negativními důsledky, které se s jejím užíváním pojí. Podle převahy jedněch nebo druhých argumentů následně obhajují své chování nebo užívání omezí, či se o to alespoň snaží. Největším přínosem, kterého se nechtějí vzdát, je obohacení volného času a zlepšení nálady, čímž se pro ně den stává příjemnějším, jak již bylo popsáno u kategorie Intoxikovaný stav. Přestože si uvědomují negativní důsledky, které na ně může užívání marihuany mít, snaží se jej obhajovat: „Neříkám, že je to nejlepší zahulit si, ale sem tam je to jako v klidu, si myslím.“ (Rosťa). Někdy dojdou ke zjištění, že ani sami nevědí, proč v užívání vlastně pokračují. Neuvědomují si žádné výhody, které by jim kouření marihuany přinášelo, přesto ji nadále užívají: „Říkám si, že mi to hulení asi nedělá moc dobře na zdraví a nevím, proč to kouřím. Ale to je tou dobou asi.“ (Tomáš). V některých případech uvědomění negativních důsledků převáží nad vnímanými přínosy, ale ani v takové situaci není jisté, jestli jedinec užívání omezení nebo nikoli. Uvědomují si, jaký dopad má dlouhodobé užívání na jejich zdraví, osobní život a budoucnost, ale také na blízké osoby v jejich okolí. Vnímají zhoršování paměti, narůstající psychickou závislost a další změny, jako je například splývání dnů, opakování stále stejných myšlenek, ztrátu motivace nebo život v jakémsi vlastním světě, který vnímají jednodušší, než skutečně je. Uvědomění si negativních důsledků, které však nevedou k omezení užívání, reprezentuje výpověď Pepy: „To si kolikrát říkáš: teď jsem zhulenej, teď tady hraju místo toho, abych byl třeba někde na fušce a vydělával tady peníze. Ale zas ono není kde. Není to tak lehký prostě. A tady ty věci si prostě ulehčuješ tím hulením.“. Naopak Alžběta vlivem těchto reflexí své užívání omezila: „Když jsem hulila často, tak mi přišlo, že mi je všechno ostatní ukradený a že si žiju jakoby svůj vlastní svět. Bylo to super, ale pak mi začlo docházet, že se chovám hrozně, že neberu ohled na ostatní a že hrozně zapomínám a podobně.“. Smysl užívání marihuany je tedy ve většině případů velmi častým námětem reflexí během intoxikace, ať už jedinci uvažují nad jeho přínosy, či negativy. Jaký dopad však budou mít tato uvědomění na chování jedince, zdali užívání omezí, nebo jej bude sám pro sebe obhajovat, už záleží na konkrétní situaci a konkrétním jedinci.

63

5.3.2 Praktické činnosti Kategorie Praktické činnosti zastřešuje uvažování jedince nad praktickými, především technickými věcmi. Většinou se jedná o situace, kdy daný uživatel přemýšlí, jak vyřešit nebo zlepšit určitý výrobek, na kterém právě pracuje, ať už v zaměstnání nebo například během domácího kutění: „Hodněkrát se zfouknu a jdu makat. Jednou jsem takhle udělal poličku na mikrovlnku a tak. Ale i nad prací, co bude druhý den v zaměstnání, přemýšlím zfouklej. Jsem taková zhulená kutilka.“ (Ruprecht). Tato kategorie úzce souvisí s vlastnostmi jedince a změnami psychomotorického tempa, jak byly popsány v kapitole o kategorii Intoxikovaný stav. Člověk, který je obecně spíše aktivnější, získá prostřednictvím marihuany více energie na provádění svých aktivit. Lidé obecně pasivnější se naopak více utlumí a jakýmkoli činnostem se většinou vyhýbají. Uvažování nad praktickými, či manuálními činnostmi je tedy spíše výsadou obecně aktivnějších jedinců, kteří se v intoxikaci těmto činnostem věnují. Reflexe praktických činností jsou dvojího typu: buď jedinec uvažuje, jak věc vyrobit či vylepšit zároveň s tím, jak na ní pracuje, nebo v intoxikaci uvažuje nad tím, jak by určitou věc udělal v budoucnu. Zde ovšem hrozí možnost, že daný nápad bude po vystřízlivění zapomenut, jak popisuje Radim: „Vždycky, když přemýšlím nad nějakou prácou, co máme zrovna rozdělanou, to mě vždycky něco napadne úplně, jak to udělat a když dojdu do práce, v práci nehulím, tak si na to nemůžu vzpomenout, jak jsem to měl namyšlené.“. Díky rozdílné kvalitě přemýšlení během intoxikace se jedincům daří vymyslet a zrealizovat netradiční nápady a udělat tak své výrobky propracovanějšími a zajímavějšími. Tím, že se u nich po vykouření marihuany prohlubuje zájem o danou věc a větší snaha jí porozumět, dovedou často naplánovat a vyrobit produkt, který je naprosto ojedinělý: „V jedné z mojich zálib, airsoftu, jsem vymyslel pár vychytávek na zbraně. Teď například dělám projekt: zásobník, který se ve svojí třídě ani nevyrábí, ale já si ho udělám.“ (Ruprecht). Netradiční nápady a uvědomění souvislostí, které jsou následkem intoxikace marihuanou, tak pomáhají zlepšit výsledky jejich práce.

5.3.3 Aktuální problémy Kategorie Aktuální problémy obsahuje témata, která jsou pro jedince v tu chvíli právě aktuální a s nimiž se pojí především negativní emoční ladění. Nejčastěji se jedná o právě uskutečněné konflikty s jinými lidmi nebo neúspěch v oblasti, na které danému jedinci záleží.

64

V takových případech jedinec vyhledává marihuanu, aby se uklidnil a jeho emoční ladění se opět zlepšilo. Jedná se tedy především o obecnou motivaci Uklidnění, která byla popsána v kapitole o kategorii Intoxikovaný stav. Rozrušený uživatel si záměrně zakouří marihuanu, aby se zbavil nepříjemných negativních emocí, a v důsledku toho pak danou věc lépe promyslí, ačkoli hlubší uvažování nad daným problémem nebylo prvotním účelem k užití marihuany: „No, byl jsem v situacích, kdy jsem si teda jako musel zahulit. Kdybych si nezahulil, tak nevím. To bych asi byl fakt nasranej jenom. Ale když jsem na někoho nasranej a zahulím si, tak to prostě si proberu tak, že to vyřeším potom v klidu.“ (Radim). Tím, že se člověk zbaví negativních emocí, dokáže danou věc promyslet s odstupem a uvědomit si případně také pohled druhého člověka, se kterým se do konfliktu dostal. Navíc je intoxikovaný jedinec nekonfliktní, nesnaží se za každou cenu prosadit svůj názor a snáze ustoupí, přestože třeba s názorem druhého nesouhlasí. Díky tomu dochází k přehodnocení konfliktu a také zavržení negativního chování, kterým se uživatel případně plánoval pomstít: „Přehodnotíš to a řekneš si: co z toho budu mít? Jenom problémy. Vždycky tak nějak zkrotíš sám sebe a neuděláš to. To za střízliva tě někdo nasere a už vymýšlíš, co bys mu udělal a pak si zahulíš a řekneš si: kašli na to, takových blbců třeba ještě bude. To je lepší neřešit, neužírat se tím, hodit to za hlavu.“ (Pepa). V důsledku uklidnění rozjitřených emocí a schopnosti problém více promyslet a podívat se na něj z více úhlů, se jedinec nad konflikt nejčastěji povznese a dál jej neřeší. Navíc přehodnotí původně zamýšlené agresivní chování vůči člověku, s nímž se do konfliktu dostal: „V těch špatných věcech tě to drží zpátky. Většinou se zhulím a prostě pak se na to radši vykašleš, než bys třeba někomu rozbil držku.“ (Rosťa). Sami se sebou jsou následně spokojení, považují svůj život za klidnější a sebe za mírumilovnější.

5.3.4 Osobní život Obsah kategorie osobní život se u jednotlivých uživatelů liší v závislosti na jejich spokojenosti se sebou samým a svým životem. Tento pocit ovlivňující témata reflexí má zároveň vliv na změnu chování, prožívání a vnímání svých schopností, což následně vede k různému emočnímu ladění, jak ilustruje část analýzy na Obrázku č. 6.

65

Obrázek č. 6: Část výsledného modelu III Osobní život

u lidí spokojených se sebou a svým životem

naděje a víra do budoucna nabádání sama sebe k odpovědnosti snaha vést „dobrý život“ realizace plánů

u lidí nespokojených se sebou a svým životem

podceňování sama sebe žádná motivace ke změně nerealizování plánů

„dobrý stav“

kladné emoce

neutrální emoce

„špatný stav“

smíšené emoce

Pokud je uživatel spokojený nebo vyrovnaný jak se sebou samým, tak svým životem, nemá potřebu uvažovat nad svými nedostatky a případnými neúspěchy: „Vztahy mám vyrovnaný, peněz mám dost, abych poplatil vše, co musím. Práci mám a v mojem oboru práce bude. A moje ideály omezuje můj příjem. Takže nemám moc co řešit.“ (Ruprecht). Ve chvílích, kdy uvažuje nad svým osobním životem, jsou témata jeho reflexí zaměřena spíše do budoucna. Plánuje si, čeho by chtěl ještě dosáhnout, co by chtěl získat a udělat, nebo jak svůj život ještě zlepšit: „Vždycky si takhle nad něčím zapřemýšlím a mám z toho radost. Co bych chtěl, že bych si chtěl třeba postavit barák, že bych si chtěl něco koupit a takový.“ (Radim). Těmito reflexemi si plánují uskutečnění svých snů v budoucnu a skutečně věří, že jich dosáhnou. Pokud si uvědomí, že určitý aspekt jejich chování se neslučuje s tím, aby svého cíle dosáhli, nabádají sami sebe k jeho změně, například k odpovědnějšímu chování co se školní docházky týče. Nabádání k větší odpovědnosti někdy následuje také po reflektování vlastního chování v minulosti. Jedinci porovnávají své ideály o tom, jací by chtěli být a jaký život by chtěli vést, s tím, jak se skutečně chovají. Pokud zaznamenají nějakou diskrepanci, snaží se ji hned napravit a změnit své chování tak, aby to bylo v souladu s jejich představami. Jakmile se během intoxikace rozhodnou na sobě něco změnit, skutečně tyto plány realizují, i když vystřízliví. 66

Zažívají tak pozitivní emoce v obou stavech a jejich pocit spokojenosti s vlastní osobou i životem, který vedou, se nadále upevňuje. Rozdíl v chování, prožívání i vnímání sebe sama je u uživatelů, kterým jejich současný život ani úspěchy, kterých dosáhli, respektive nedosáhli, nevyhovuje. Během bilancování svého života v intoxikaci si uvědomují rozdíl mezi svými ideály a skutečným životem, ale nemotivuje je to k žádné změně jejich dosavadního chování. Porovnávají své úspěchy s úspěchy jiných lidí a vychází z tohoto srovnání jako méně úspěšní. Začnou tak o sobě ještě více pochybovat, podceňují se, a přestože je napadá, co by mohli udělat, aby se jejich stav zlepšil a oni se ve svých očích viděli lépe, nerealizují takové plány: „Když jsem sám, zaobírám se nad sebou. Jakej jsem špatnej, že jsem nic nedokázal, že jenom hulím a nejsem schopnej sám nic udělat, nic vybudovat. Nebyl by den, kdy bych si neřekl, že musím něco dokázat a zaobírám se nad tím, abych to udělal co nejlíp a takhle. Podceňuju se, shazuju se, říkám si: jo, ten má tamto, udělal tamto. Já už jsem chtěl tolikrát přestat, ale je to težký. Když ti někdo řekne: dej si toho štráfka, tak si dáš. A den za dnem.“ (Pepa). Přestože ale o sobě uvažují spíše negativně, emoce, které se s tímto uvažováním pojí, jsou během různých stavů odlišné. Zatímco někdy je jedinec schopen tohoto uvažování, aniž by se jej to zvlášť emočně dotýkalo, jeho emoce jsou spíše neutrální, mohou se objevit také emoce negativní spojené především se sebepodceňováním. Tento rozdíl je způsoben počáteční náladou, se kterou jedinec do intoxikace vstupuje. Jak již bylo vysvětleno v kapitole o kategorii Intoxikovaný stav, marihuana vždy zlepšuje náladu člověka, který ji užije. Toto zlepšení ovšem není vždy do stejné míry. Marihuana dovede zlepšit náladu vždy pouze o určitý stupeň. Pokud tedy byla výchozí nálada dobrá, následně se ještě zlepší. Pokud byla silně negativní, dojde k jejímu zlepšení taktéž, ovšem jestli zůstane v negativním rozpoložení nebo se přehoupne do pozitivního, záleží na výchozím bodu, tedy na tom, jak moc špatná původní nálada byla. Uživatelé tak rozlišují tzv. „špatný“ a „dobrý stav“. Dobrý stav nastává tehdy, když marihuana udrží náladu v pozitivní rovině. Špatný stav je potom sice určité zlepšení emočního rozpoložení, ale stále přetrvávající spíše v rovině negativní. Od navozeného stavu se pak odvíjí polarita emocí, které jedinec pociťuje během uvažování nad nespokojeností se sebou samým. Pokud se ocitne v dobrém stavu, je schopen o sobě takto uvažovat, aniž by se ho to výrazně dotýkalo. V opačném případě, při navození špatného stavu, však zažívá pocity smíšené až negativní.

Z výše uvedeného vyplývá, že odpověď na hlavní výzkumnou otázku, Jaký význam mají pro uživatele marihuany reflexe podpořené intoxikací touto drogou?, dává centrální kategorie mého modelu, tedy Propracování osobního tématu. Význam zkoumaných reflexí vidí uživatelé

67

především v hlubším propracování jednotlivých témat bez emocí, které by jim zkreslovaly jejich úsudek, v rozšíření úhlů pohledu, odstupu, nadhledu a jiných perspektivách vnímání daného tématu, které jim pomohou nalézt alternativy, jež by je ve střízlivém stavu nenapadly. Obsah těchto reflexí a způsob, jakým jednotlivé uživatele ovlivňují, tedy odpovědi na dvě výzkumné podotázky, jsou subkategorie této centrální kategorie: Smysl užívání marihuny, Praktické činnosti, Aktuální problémy a Osobní život a následné změny chování, které jsou uvedeny v kapitolách o těchto jednotlivých subkategoriích. Ovlivnitelnost názorů vlivem reflexí během intoxikace, která byla součástí poslední výzkumné podotázky, všichni participanti negují.

6. Diskuse Předkládaná diplomová práce odpovídá na otázku, jaký význam mají pro uživatele marihuany reflexe podpořené intoxikací touto drogou. Ve studii Osborneho a Fogela (2008) byly reflexe v intoxikaci po užití marihuany označeny za jeden z nejčastějších motivů vedoucích k samotnému užívání. Aby však mohlo k daným reflexím vůbec dojít, je nutno dostát několika podmínkám, jak se ukázalo v tomto výzkumu. Tou základní je intoxikovaný stav s ideální mírou intoxikace, která ve spojení s vhodným psychickým rozpoložením podporuje jedincovu chuť věnovat se této mentální aktivitě namísto prostého užívání si zábavy. Druhou podmínkou je pak společnost lidí, respektive samota jedince. Pakliže se nachází v kolektivu osob, které s ním marihuanu také užily, rozbíhá se polemizování nad velkým spektrem témat, které se vyznačuje především fantazijními prvky a bizarními nápady. Účelem takového kolektivního přemýšlení je udržovat zábavu a dobrou náladu. V modelu tuto aktivitu zastřešuje kategorie Společné fantazírování. Pokud se však jedinec ocitne o samotě, všechny podmínky jsou splněny a on se tak může naplno věnovat reflektování svých osobních soukromých témat. Tyto reflexe představuje kategorie Propracování osobního tématu. Jedná se o zamýšlení nad tématy, která se jedince osobně dotýkají a se kterými se často nechce svěřovat v kolektivu. Význam těchto reflexí spočívá především v kvalitativně odlišném uvažování, které vede k rozdílným závěrům a výsledkům, než by tomu bylo v případě přemýšlení nad stejným tématem ve střízlivém stavu. Díky intoxikaci má totiž jedinec subjektivní pocit více času, takže se může danému tématu déle věnovat. Jeho soustředění je zaměřené pouze na toto téma, které promýšlí do úplných detailů a snaží se předvídat všechny důsledky svého případného jednání. V intoxikaci navíc dochází k utlumení 68

případných negativních emocí a celkovému uklidnění a uvolnění jedince, což mu umožňuje věnovat se tématu v klidu, bez rozhodnutí ovlivňujících emocí, s nadhledem a odstupem. Témata, která jsou nejčastějším obsahem reflexí, vyjadřují subkategorie centrální kategorie. Prvním, nejméně očekávaným tématem, je uvažování nad samotným smyslem užívání marihuany. Uživatelé jsou i během intoxikace schopni reflektovat přínosy marihuany pro jejich život a zároveň si uvědomovat negativní důsledky, které se s užíváním pojí. Přestože není k dispozici pro porovnání žádná jiná studie, která by se zabývala výhradně reflexemi během intoxikace marihuanou tak jako tento výzkum, nevyskytla se ani ve studiích na podobné téma (Osborne & Fogel, 2008; Hathaway, 2003; Shukla, 2005) žádná zmínka o tom, že by se intoxikovaní jedinci zaobírali smyslem svého užívání. Důsledkem těchto uvědomění je následné omezení užívání nebo jeho obhajoba. Co stojí za výběrem té které možnosti, předkládaný výzkum neodhalil. Mohlo by to však být zajímavé a užitečné téma další studie, v níž by se mohly rozkrýt podstatné argumenty vedoucí k ukončení užívání. Dalším významným tématem reflexí a subkategorií centrální kategorie výsledného modelu je promýšlení postupu v praktických činnostech. Díky kvalitativně jinému přemýšlení v intoxikaci se jedinci dovedou podívat na řešenou věc z jiné perspektivy než doposud a nalézt souvislosti, které by je jinak nenapadly. Navíc se s intoxikací rozvíjí představivost, takže často dochází k inkubaci netradičních nápadů na zlepšení nebo samotnou výrobu toho kterého produktu. Toto téma bylo možno předem očekávat. V mnoha výzkumech, které se zabývají motivací k užívání marihuany (Shukla, 2005; Osborne & Fogel, 2008; Hathaway, 2003; Pearson, 2001) bylo uvedeno, že uživatele motivují ke kouření marihuany různé manuální činnosti, ať už se jednalo například o kutilství nebo domácí práce. Pro účastníky Pearsonova (2001) výzkumu se tak staly manuální činnosti lépe snesitelnější. Naopak někteří participanti studie Osborneho a Fogela (2008) se užívání během nudných prací vyhýbali, neboť se u nich nepříjemné pocity spojené s vykonáváním těchto činností ještě zesilovaly. Účastníci předkládaného výzkumu vypověděli, že se pro ně díky marihuaně stávají nudné manuální práce zábavnějšími a jsou schopni je vykonávat s radostí namísto odporu, který by se jich zmocnil ve střízlivém stavu. Někteří z nich tyto práce přímo vyhledávali, užívali si je, plánovali je dopředu a těšili se na ně. Byli to především ti, jejichž psychomotorické tempo se po užití marihuany zvyšovalo, tedy jedinci obecně aktivnější, iniciativnější. Výsledky tohoto výzkumu tak podporují zjištění Pearsona (2001).

69

Třetím námětem reflexí, který také není překvapivý, byly aktuální problémy, které v danou chvíli jedinec řešil. Ty se objevily již ve Svrškově (1998) kategorizaci motivů k užívání. Docházelo k pokračování palčivých témat ze střízlivého stavu, které však v intoxikaci byly promyšleny a nakonec i uskutečněny jinak, než měli uživatelé původně v plánu. Především díky útlumu negativních emocí a promyšlení důsledků plánovaného agresivního chování toto chování přehodnotili, zavrhli a snažili se nad konflikt povznést a nadále jej neřešit, ačkoli kouření marihuany nebylo uskutečňováno za tímto účelem. Jedinci se díky ní snažili zbavit negativních emocí a následná nekonfliktnost byla jen důsledkem intoxikovaného stavu a reflexí v něm uskutečněných. Vyhledávání marihuany v okamžiku záplavy negativních emocí, tedy především v případě konfliktů a nepříjemných situací, které uváděli participanti tohoto výzkumu, korespondují se zjištěními Lucenka et al. (2003), Bujarskiho et al. (2012) i Hathawaye (2002). V posledním jmenovaném výzkumu bylo zvládání stresu a úzkosti, tedy negativních emočních stavů jedince, druhou nejčastější odpovědí na motivy k užívání marihuany. Bujarski et al. (2012) došli k závěru, že adolescenti mohou marihuanu užívat ke zmírnění všeobecné negativní nálady. Předkládaný výzkum rozšiřuje tyto závěry také na mladé dospělé, neboť jeho účastníci uvedené závěry potvrdili. Výsledky analýzy dat jsou také v souladu se zjištěními Somainiho et al. (2012), kteří ve své studii přišli s tvrzením, že jedinci užívající marihuanu mají subjektivně sníženou citlivost k negativním emocím a ohrožení. Ohroženími se tento výzkum nezabýval, avšak potvrzuje subjektivně nižší citlivost k negativním emocím. Participanti označovali sami sebe jako „flegmoše“, čímž kromě lhostejnosti vyjadřovali také schopnost nenechat se vyvést z míry, tedy nenechat se pohltit negativními emocemi. Posledním frekventovaným tématem reflexí bylo uvažování nad sebou samým a svým osobním životem, které se různilo podle spokojenosti, eventuelně nespokojenosti jedince v tomto směru. U spokojených jedinců směřoval obsah reflexí do budoucna. Uvažovali nad tím, čeho by chtěli dosáhnout, jaký život by chtěli vést a za jakého člověka by chtěli být ostatními považováni. Dávali si realistické cíle, kterých mohli s větším či menším úsilím dosáhnout a korigovali své chování tak, aby se jim jejich naplnění skutečně podařilo. Překvapivě se někteří jedinci během intoxikace nabádali k odpovědnějšímu chování, než jaké uskutečňovali ve střízlivém stavu, a skutečně se svými pobídkami řídili. S každým plánováním a dosaženým úspěchem pak zažívali pozitivní emoce.

70

Naopak lidé nespokojení se svou životní situací a svými dosavadními úspěchy se v intoxikaci srovnávali se svými ideály i druhými lidmi a výsledkem tohoto srovnání bylo ještě větší podceňování než za střízliva. Uvědomovali si, čeho by museli dosáhnout, aby byli se svým životem spokojenější a plánovali si cesty k tomuto cíli stejně jako lidé spokojení se svým životem, avšak jejich cíle byly často nereálné nebo příliš vzdálené. Jedinci jich tak nemohli dosáhnout, což jejich frustraci nadále prohlubovalo. Přesto se ne vždy cítili během těchto reflexí nepříjemně. Pokud se jim podařilo navodit „dobrý stav“, tedy pokud marihuana zlepšila jejich náladu až do pozitivní roviny, svedli o sobě přemýšlet, aniž by pociťovali negativní emoce. Pokud však dosáhli pouze „špatného stavu“, tedy jejich nálada zůstala spíše v rovině negativní, jejich emoce byly smíšené a někdy nepříjemné. Ve své podstatě tato zjištění potvrzují výsledky výzkumu Zablockiho et al. (1991), kteří se zaměřovali na rozdílný dopad introspekcí v intoxikaci na psychickou pohodu jedince. Podle jejich výzkumu docházelo u uživatelů, kteří byli více introspektivně zaměřeni, k psychickému strádání. Důvodem bylo časté zaměření na problematické aspekty já a na kontrast mezi ideálním a vnímaným self, ke kterému docházelo během reflexí v intoxikovaném stavu. Na jedince, kteří se sami sebou tolik nezaobírali, neměla marihuana takový vliv. Ačkoli nikdo z osob účastnících se tohoto výzkumu neuváděl žádné výraznější psychické obtíže, rozdíl, na který upozorňují Zablocki et al. (1991) lze vysledovat i na jeho datech. Jedinci spokojení se sebou a svým životem prožívali kladné emoce, zatímco u nespokojených se objevovaly úzkosti a frustrace. Spokojenější jedinci také uváděli, že se nad svým životem příliš nezamýšlí, neboť jsou spokojeni. Tedy řečeno v terminologii Zablockiho et al. (1991), nebyli tolik introspektivně zaměřeni a jejich psychická pohoda byla větší. Ve shodě se závěry Hathawaye (2003) a Osborneho a Fogela (2008) odhalil předkládaný výzkum příznivý dopad reflexí na způsob života jedince. Účastníci jejich studií vypověděli, že díky nim upravili svůj pohled na život, dokázali se na sebe podívat kriticky a uvědomit si, co je potřeba zlepšit. V tomto výzkumu se však ukázalo, že ačkoli se tato uvědomění týkají všech uživatelů, pouze někteří své chování skutečně změní. Jsou to především lidé obecně spokojení se sebou a svým životem, u kterých se jedná o změny nevelkého rozsahu. Naopak lidé nespokojení a s negativním sebepojetím tyto plány zpravidla neuskutečňují. Předem je vzdávají s odkázáním na nesnadnost jejich realizace v dnešní těžké době. Zajímavá je zmínka o získání pocitu smysluplnosti světa a nenahodilosti událostí, která se objevila v rozhovoru s jedinou ženou ve vzorku. Muži uváděli lepší pochopení událostí a souvislostí v životě, případně až jakousi moudrost dospělých, kterou jim marihuana poskytla.

71

Vyjadřovali to tvrzením, že by se věta „To pochopíš, až vyrosteš.“ měla spíše nahradit větou „To pochopíš, až si zahulíš.“. Nicméně nezmiňovali se o tom, že by se jim události ve světě staly smysluplnými tak, jak se o nich vyjadřovala právě jediná žena mezi nimi. Tvrdila, že díky marihuaně chápe nenahodilost událostí, všechno se děje za nějakým účelem, ať už se jedná o věci pěkné nebo tragédie. Získala tak jakousi životní jistotu, možná by se dalo říci až víru ve správnost světa. U mužů se jednalo spíše o hlubší pochopení, porozumění jevům, které se ve světě dějí. Bylo by zajímavé prozkoumat tento jev více. Zjistit, jestli je tato diference způsobena rozdílným pohlavím, nebo na ni mají vliv jiné faktory. Bylo by tedy třeba nalézt další ženy, které marihuanu dlouhodobě užívají.

Kromě poskytnutí odpovědi na zvolené výzkumné otázky potvrzuje analýza dat předkládaného výzkumu také závěry jiných studií uvedených v teoretické části této práce. Je zajímavé, že ačkoli jsou tyto studie z odlišného sociokulturního prostředí, jejich závěry jsou si značně podobné. Výsledky výzkumu se shodují například s tvrzeními Halla (2009) a Centerse a Weista (1998), kteří uvádí, že rizikovým faktorem pro užívání marihuany je dobrá dostupnost drogy a její užívání významnými osobami v blízkosti jedince. Několik účastníků tohoto výzkumu vypovědělo, že kouří marihuanu proto, že ji kouří také všichni jejich přátelé. Pokud by si nezakouřili s nimi, neměli by se vzájemně o čem bavit, neboť konverzace intoxikovaných jedinců je od běžné odlišná. Oba dva výzkumy, které s tímto závěrem přišly, získaly data od adolescentů a své závěry vztahují pouze na ně. V tomto výzkumu však převažovali mladí dospělí. Průměrný věk činil 21 let a věkové rozmezí se pohybovalo od 17 do 26 let. Vliv vrstevníků a jiných blízkých osob se tedy patrně neuplatňuje pouze v adolescenci. Stejně jako osoby účastnící se výzkumu Pearsona (2001) i participanti tohoto výzkumu nepovažovali užívání marihuany za nic výjimečného. Jednalo se o běžnou rutinní součást dne, která podporovala celkové uvolnění a uklidnění jedince a zpříjemňovala mu den. Kouření vnímali jako relaxaci, která jim pomohla odbourat nahromaděný stres, zlepšit náladu a celkově si víc odpočinout, jak uvádí ve svých výsledcích také Hathaway (2003). Kromě toho obohacovala náplň jejich volnočasových aktivit, které díky ní nabývaly nových rozměrů. Prožitek z hudby nebo sledování filmů považují za naprosto odlišný než ve střízlivém stavu. Zde se data shodují také se závěry výzkumů Osborneho a Fogela (2008) a Shukly (2005). Podporu v datech by nalezl také závěr výzkumu Wilsona et al. (2005). Podle něj se riziko užívání marihuany zvyšovalo se snižující se nadějí osob do budoucna. Předkládaný výzkum se

72

sice nezaměřoval na rizikové faktory vedoucí k užívání, nicméně několik participantů uvedlo, že jsou přesvědčení o své schopnosti přestat s užíváním, avšak nemají proč. Dle jejich názoru je život příliš složitý a nemají vyhlídky na žádné zlepšení, proto si jej alespoň zpříjemňují stavy navozenými kouřením marihuany. V tomto případě se jednalo opět především o osoby obecně nespokojené se sebou a svým životem. Sebevědomí a spokojení jedinci neužívali marihuanu za účelem zjednodušení života, ale spíše využívali možnosti, které jim nabízela, jako hlubší zamyšlení, netradiční nápady, lepší pochopení událostí a podobně. Za zmínku stojí také podpora dat Beckerovu tříkrokovému modelu (Hallstone, 2002), podle kterého je nutné splnit tři podmínky vedoucí k užívání marihuany pro prosté potěšení: naučit se marihuanu kouřit správně, rozpoznat vlastní stav intoxikace a označit jej za příjemný zážitek. Pokud se tak nestane, lidé dle Beckera nadále v užívání nepokračují. V jednom z rozhovorů se objevilo vysvětlení, proč někdo po prvních zkušenostech s kouřením marihuany přestane a jiný v něm pokračuje. Výpověď daného participanta se shodovala s hypotézou Beckera: když se někdo ze začátku „přehulí“, nechce v užívání nadále pokračovat, protože mu nic nedalo, nelíbil se mu jeho stav, nezažil v něm nic příjemného. Někdo začíná s kouřením plný očekávání a pak je zklamán. Pokud si člověk zakouří tak, aby se cítil dobře a zažil v daném stavu něco netradičního a příjemného, pak v užívání pokračuje i nadále. V opačném případě se mu již vyhýbá. Hlavním limitem výzkumu je možné zkreslení výpovědí participantů způsobené několika blízkými vztahy mezi nimi a výzkumníkem. Ačkoli někteří uváděli naopak větší otevřenost a snahu podat co nejdetailnější a nejpřesnější informace, u jiných participantů byla cítit nervozita až strach z přílišné upřímnosti. Ty pramenily především z obav o prozrazení jejich užívání a zaškatulkování mezi „feťáky“, přestože byli ujištěni o naprosté anonymitě výzkumu. Ve vzorku tak byli tři participanti, jejichž výpovědi nemuseli být vlivem známosti s výzkumníkem zcela přesné a úplné. Naopak výpovědi dalších čtyř osob, které také patřily do okruhu výzkumníkových známých, byly dle jejich vlastních slov pravdivé a vyčerpávající. Vztah mezi výzkumníkem a osobami účastnícími se jeho výzkumu tak může být na jedné straně silnou stránkou výzkumu, na druhé může vést k nepřesnosti výsledků, v závislosti na tom kterém jedinci. Známost s některými účastníky výzkumu mohla vést ke zkreslení také ze strany výzkumníka. Především vlivem znalostí, které o těchto jedincích měl již před tím, než s nimi vedl rozhovor. Mohlo tak dojít k chybné interpretaci jejich výpovědí. K vyvarování se tomuto však bylo užito zpětné kontroly výzkumníkovy interpretace samotnými participanty. Rozsah tohoto zkreslení by tak měl být nanejvýš minimální.

73

Jiné velké omezení výzkumu pramení ze specifičnosti zkoumané populace. Většinu osob, s nimiž byl prováděn rozhovor, se podařilo zastihnout ve střízlivém stavu. Byly to především uživatelé, u nichž frekvence užívání nebyla tak vysoká a oni byli ochotni odložit kouření až na čas po rozhovoru. Vzorek však obsahoval jedince, kteří kouřili marihuanu několikrát denně, takže rozhovory byly uskutečňovány také během intoxikace dané osoby. Jednalo se o tři uživatele, z nichž dva uváděli pomalu odeznívající stav, zatímco jeden z nich si zakouřil před rozhovorem i během něj. Jejich odpovědi tak mohly mít jinou podobu, než jaké by nabývaly ve střízlivém stavu. Ve dvou případech se ale jednalo o jedince, kteří užívali marihuanu již přes deset let a v intoxikovaném stavu byli po většinu dne. Je tedy možné, že jejich výpovědi by byly v obou případech stejné nebo alespoň velmi podobné. Pro případ dalšího zkoumání reflexí během intoxikace by bylo vhodné zkoumat jej odděleně u osob celkově spokojených se svým životem a naopak, neboť výsledky naznačují, že se tyto reflexe i jejich důsledky liší. Při dostatečně velkém vzorku obsahujícím vyrovnaný počet spokojených i nespokojených jedinců, by mohlo dojít k upřesnění, případně korekci výsledků tohoto výzkumu. Jak vyplývá z výše popsaného, výsledky předkládaného výzkumu se z velké části shodují se závěry jiných studií. Kromě rozšíření jejich výsledků také na populaci mladých dospělých je přínosem výzkumu především detailnější rozpracování tématu reflexí v intoxikaci, kterým se zmíněné výzkumy věnovaly pouze okrajově jako jednomu z nejčastějších motivů vedoucích k užívání marihuany. Naopak tento výzkum se zaměřuje přímo a pouze na daný jev a rozkrývá jeho význam pro uživatele, přínosy, které jim poskytuje, a vliv, jež tyto reflexe následně mají na chování uživatelů a jejich život. Ilustruje diferenci mezi reflektováním témat ve střízlivém stavu a v intoxikaci a jejich rozdílnou váhu. Je tak možné lépe porozumět odlišnému chování uživatelů marihuany a pohnutkám, které je k užívání vedou. Jednotlivé kategorie a subkategorie odhalené ve výzkumu by mohly být inspirací k dalším studiím. Především úvahy nad smyslem užívání marihuany jsou zajímavým a v současné době neprozkoumaným tématem dané problematiky. Jejich probádání by mohlo přispět k odhalení faktorů, které jednotlivé uživatele výrazně ovlivňují v pokračování nebo ukončení užívání této drogy. Jak bylo uvedeno v teoretické části, existuje celá řada motivů vedoucích k užívání. Prozkoumání úvah nad jeho samotným smyslem by dané poznatky mohlo posunout dále. Ve výsledcích se ukázalo, že uživatelé srovnávají přínosy a negativní důsledky marihuany, přičemž negativa si uvědomují velmi přesně. Přesto je pro některé marihuana nepostradatelná, ačkoli závislost na ní popírají. Váží si prohloubené relaxace, kterou jim poskytuje po náročném dni,

74

zlepšení nálady a odlišných myšlenek, které je dle jejich slov obohacují. Oni sami se tak cítí být obohacení, odlišní od ostatních i původního stavu sebe sama. Je možné, že právě pocit výjimečnosti by mohl hrát klíčovou úlohu při rozhodování o ukončení užívání. Tuto tendenci objevující se v datech je ale potřeba dále prozkoumat a ověřit. Stejně tak tématika osobního života a celkové spokojenosti jedince je velmi komplexní a případný výzkum, který by se jimi zabýval, by jistě odhalil další souvislosti a jevy, které se v tomto výzkumy neobjevily vůbec nebo pouze okrajově. Data naznačují, že právě spokojenost, respektive nespokojenost jedince se sebou a svým životem je rozhodujícím milníkem, který ovlivňuje jak motivy k užívání, tak úvahy nad jeho smyslem. Rozdíl v celkové spokojenosti společně s úvahami nad smyslem užívání by tak mohly mít na vztah jedince k marihuaně největší vliv. Velmi zajímavým námětem k dalšímu výzkumu by pak mohla být také otázka různého dopadu užívání marihuany na osobnost člověka. V tomto výzkumu byli participanty dlouhodobí uživatelé, na kterých se však očividně marihuana zatím nijak výrazně nepodepsala. Existují však jedinci, na nichž je na první pohled zřejmá degradace osobnosti, ačkoli užívají marihuanu stejně dlouho jako někteří z účastníků tohoto výzkumu. Uvažování nad popisovanou diferencí bylo součástí neformálního rozhovoru s informátorem, který se domnívá, že příčina spočívá v kombinování marihuany a alkoholu, případně tvrdších drog. Jeho vysvětlení by podporovala tvrzení všech participantů tohoto výzkumu, kteří tvrdili, že alkohol neužívají, a pokud už si jej chtějí dopřát, pak alespoň současně neužívají marihuanu. Stavy, které po takové kombinaci pak následují, jsou prý velmi silné a často nekontrolovatelné. Zařazení těchto jedinců do výzkumu by bylo pravděpodobně obtížné, mohlo by však přinést užitečné poznatky právě ohledně vlivu marihuany na osobnost člověka. Uvědomovaným a uváděným negativním dopadem užívání marihuany na participanty tohoto výzkumu bylo postupné snižování motivace, které zdůrazňovaly především osoby, jejichž frekvence užívání byla i několikrát denně. Jejich tvrzení by mohla být podporou pro teorii amotivačního syndromu, ke které zatím není v současné vědě zaujato jasné stanovisko. Amotivační syndrom zastřešuje rozvoj pasivnější osobnosti, která se uzavírá do sebe a začíná žít pouze přítomným okamžikem na úkor budoucích cílů. Jindy bývá obecněji popisován jako ztráta touhy pracovat nebo soutěžit a ztráta energie (Miovský a kol., 2008). I v tomto případě by bylo žádoucí zaměřit se na danou problematiku a blíže ji prozkoumat v rámci další studie.

75

IV. Závěr Předkládaná diplomová práce se podrobně zabývá jedním z nejfrekventovaněji uváděných motivů vedoucích k užívání marihuany, jak byl označen v několika zahraničních výzkumech. Jedná se o reflexe podpořené intoxikací touto drogou, které bývají uživateli velmi oceňovány, avšak dosavadní výzkumy se jimi zatím zabývaly pouze okrajově. Kromě jejich klíčové úlohy v rozhodnutí pokračovat s užíváním tak o nich nebylo známo nic bližšího. Tato práce si kladla za cíl probádat a rozpracovat dané téma tak, aby bylo možné vysvětlit jejich význam pro uživatele marihuany. Účelem výzkumu tedy bylo zvoleno objasnit význam reflexí během intoxikace marihuanou pro její uživatele. V ohnisku zájmu stály také konkrétní obsahy těchto reflexí, tedy témata, jimiž se uživatelé nejčastěji zabývají. Dále pak navíc případné vlivy na chování a názory jednotlivých uživatelů a dopad na jejich celkový život. Výsledky výzkumu potvrdily konstatování zahraničních studií, co se týče klíčové úlohy reflexí v oblasti motivace k užívání, a blíže ilustrují tento fenomén. Především byly stanoveny podmínky, za kterých k reflexím dochází. Jedná se o ideální míru intoxikace v souvislosti s vhodným emočním rozpoložením jedince, které u něj podporují chuť věnovat se této mentální aktivitě. Druhou podmínkou je nepřítomnost dalších osob, tedy soukromí uživatele, aby se mohl svým osobním tématům zcela věnovat. Reflexe v intoxikaci se pak vyznačují kvalitativně odlišnými prvky, než jaké by měly ve střízlivém stavu jedince. Především se jedná o uvažování s odstupem, nadhledem, který je umožněn útlumem negativních emocí a celkovým uklidněním uživatele, a schopností dlouhodobého soustředění pouze na jedno téma. Díky tomu dochází k promyšlení daného tématu do naprostých detailů a domýšlení důsledků, ke kterým by vedly různé formy jedincova chování. Důsledkem intoxikace je nekonfliktnost a zlepšení nálady, které mají na případná rozhodnutí učiněná během reflexí také vliv, a větší představivost, která podporuje inkubaci netradičních nápadů. Témata reflexí se odvíjí od vlastností a zájmů uživatele. Nejčastěji se jedná překvapivě o smysl samotného užívání marihuany, dále pak promýšlení postupu praktických činností, přemítání nad aktuálními problémy a úvahy o osobním životě, které se diferencují podle obecné spokojenosti či nespokojenosti jedince se svým životem. Ve výběru témat se promítá obecně aktivnější nebo pasivnější přístup jedince, který se v intoxikaci ještě zintenzivňuje. Reflektování

76

daných témat má následně vliv na jeho chování a prožívání. Dochází ke změnám a diferencím od původního stavu a plánů před užitím marihuany. Výzkumná zjištění jsou v souladu s dostupnou odbornou literaturou, která se alespoň částečně tématu reflexí v intoxikaci věnuje. Vzhledem k malému množství těchto informací lze předkládaný výzkum považovat za mapující daný jev a nabízející další možnosti výzkumného zkoumání. Kromě témat navazujících výzkumů nabízených v diskusi, by vhodným dalším postupem mohlo být jednak podrobnější rozpracování témat, která se zde vynořila a nebyl jim věnován dostatek prostoru, a také prozkoumání daného fenoménu v populaci žen, dlouhodobých uživatelek. Participanty předkládaného výzkumu, díky jejichž výpovědím v polostrukturovaných rozhovorech následně analyzovaných pomocí metody zakotvené teorie byly získány výše uvedené výsledky, byli dlouhodobí uživatelé marihuany, převážně muži. Výzkumu se účastnila pouze jedna žena. Ačkoli tato nerovnost ve své podstatě kopíruje cílovou populaci, další výzkum by mohl blíže prozkoumat pojetí zmíněných reflexí u dlouhodobých uživatelek a tak případně korigovat a doplnit výsledky předkládané práce, která se touto částí zkoumaného fenoménu nezabývala. Přestože je v populaci zastoupena pouze okrajově, mohla by být výzkumně zajímavá a doplnit obraz významu reflexí pro dlouhodobé uživatele marihuany.

77

V. Literatura 1. Arseneault, L. et al. (2002). The targets of violence committed by young offenders with alcohol dependence, marijuana dependence and schizophrenia-spectrum disorders: findings from a birth cohort. Criminal Behavior & Mental Health, 12 (2), 155 - 168. Retrieved by March 22, 2012, from Ebsco database. 2. Aryana, A. & Williams, M. A. (2007). Marijuana as a trigger of cardiovascular events: Speculation or scientific certainty? International Journal of Cardiology, 118 (2), 141 - 144. Retrieved by March 23, 2012, from www.sciencedirect.com. 3. Barroso, C. S. (2008). Youth Exposure to Community Violence: Association with Aggression, Victimization and Risk Behaviors. Journal of Aggression, Maltreatment & Trauma, 17 (2), 141 - 155. Retrieved by March 13, 2012, from Ebsco database. 4. Battista, N. et al. (2008). Regulation of male fertility by the endocannabinoid system. Molecular & Cellular Endocrinology, 286 (1/2), 17 - 23. Retrieved by March 24, 2012 from www.sciencedirect.com. 5. Bertolín-Guillén, J. M. et al. (2008). Cannabis-induced mania? Journal of Substance Use, 13 (2), 139 - 141. Retrieved by March 25, 2012, from Ebsco database. 6. Bonn-Miller, M. O. et al. (2007). Posttraumatic stress symptom severity predicts marijuana use coping motives among traumatic event-exposed marijuana users. Journal of Traumatic Stress, 20 (4), 577 - 586. Retrieved by March 13, 2012, from Ebsco database. 7. Bonn-Miller, M. O. et al. (2011). Cannabis use among military veterans after residential treatment for posttraumatic stress disorder. Psychology of Addictive Behaviors, 25 (3), 485 491. Retrieved by March 13, 2012, from PsycArticles database. 8. Bottorff, J. L. et al. (2009). Relief-oriented use of marijuana by teens. Substance Abuse Treatment, Prevention, and Policy, 4 (7). Retrieved by March 17, 2012, from PsycInfo database. 9. Bremner, J. D. (1998). Chronic PTSD in Vietnam combat veterans: Course of illness and substance abuse. The American Journal of Psychiatry, 153 (3), 369 - 375. Retrieved by March 13, 2012, from ProQuest database. 10. Brook, J. S. et al. (2008). Pathways from Earlier Marijuana Use in the Familial and NonFamilial Environments to Self-Marijuana Use in the Fourth Decade of Life. American Journal on Addictions, 17 (6), 497 - 503. Retrieved by March 15, 2012, from Ebsco database.

78

11. Bujarski, S. J. et al. (2012). Marijuana use among traumatic event-exposed adolescents: Posttraumatic stress symptom frequency predicts coping motivations for use. Addictive Behaviors, 37 (1), 53 - 59. Retrieved by March 13, 2012, from PsycInfo database. 12. Centers, N. L. & Weist, M. D. (1998). Inner-city youth and drug dealing: a review of the problem. Journal of Youth and Adolescence, 27 (3), 395 - 411. Retrieved by March 13, 2012, from ProQuest database. 13. Cerdá, M. et al. (2011). Medical marijuana laws in 50 states: Investigating the relationship between state legalization of medical marijuana and marijuana use, abuse and dependence. Drug and Alcohol Dependence, 120 (1-3), 22 - 27. Retrieved by March 12, 2012, from PsycInfo database. 14. Cerullo, M. A. & Strakowski, S. M. (2007). The prevalence and significance of substance use disorders inbipolar type I and II disorder. Substance Abuse Treatment, Prevention and Policy, 2, 29 - 37. Retrieved by March 5, 2012, from Ebsco database. 15. Colins, O. et al. (2009). Are psychotic experiences among detained juvenile offenders explained by trauma and substance use? Drug & Alcohol Dependence, 100 (1/2), 39 - 46. Retrieved by March 22, 2012, from www.sciencedirect.com. 16. Conrad, Ch. (2001). Konopí pro zdraví. Praha: Pragma. 17. Corless, I. B. et al. (2009). Marijuana Effectiveness as an HIV Self-Care Strategy. Clinical Nursing Research, 18 (2), 172 - 193. Retrieved by March 22, 2012, from cnr.sagepub.com. 18. Day, N. L. et al. (2011). The effects of prenatal marijuana exposure on delinquent behaviors are mediated by measures of neurocognitive functioning. Neurotoxicology & Teratology, 33 (1), 129 - 136. Retrieved by March 24, 2012, from Ebsco database. 19. Degenhardt, L. & Hall, W. D. (2008). The averse effects of cannabinoids: Implications for use of medical marijuana. Canadian Medical Association Journal, 178 (13), 1685 1686. Retrieved by March 3, 2012, from PsycInfo database. 20. Denson, T. F. & Earleywine, M. (2006). Decreased depression in marijuana users. Addictive Behaviors, 31 (4), 738 - 742. Retrieved by March 18, 2012, from PsycInfo database. 21. DeSimone, J. (1998). Is Marijuana a Gateway Drug? Eastern Economic Journal, 24 (2), 149 164. Retrieved by March 4, 2012, from Ebsco database. 22. Dunn, M. S. et al. (2011). Effects of Youth Assets on Adolescent Alcohol, Tobacco, Marijuana Use, and Sexual Behavior. Journal of Alcohol & Drug Education, 55 (3), 23 - 40. Retrieved by March 18, 2012, from Ebsco database.

79

23. Durdle, H. et al. (2008). Major depression: the relative contribution of tender, MDMA, and cannabis use. Depression & Anxiety, 25 (3), 241 - 247. Retrieved by March 25, 2012, from Ebsco database. 24. Durst, R. & Lotan, Ch. (2011). The Potential for Clinical Use of Cannabinoids in Treatment of Cardiovascular Diseases. Cardiovascular Therapeutics, 29 (1), 17 - 22. Retrieved by March 23, 2012, from Ebsco database. 25. Ellickson, P. L. & Hays, R. D. (1992). Stepping through the drug use sequence: Longitudinal scalogram analysis of initiation and regular use. Journal of Abnormal Psychology, 101 (3), 441 - 451. Retrieved by March 5, 2012, from Ebsco database. 26. Engelander, M. et al. (2010). Efektivní regulace užívání marihuany. Praha: Úřad vlády České republiky. 27. Farhat, T., Simons-Morton, B. & Luk, J. W. (2011). Psychosocial correlates of adolescent marijuana us: Variations by status of marijuana use. Addictive Behaviors, 36 (4), 404 - 407. Retrieved by March 17, 2012, from Ebsco database. 28. Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha: Portál. 29. Fernandez-Espejo, E. et al. (2009). Role of cannabis and endocannabinoids in the genesis of schizophrenia. Psychopharmacology, 206 (4), 531 - 549. Retrieved by March 5, 2012, from Ebsco database. 30. Ferrari, F., Ottani, A. & Giuliani, D. (1999). Influence of the cannabinoid against HU 210 on cocaine - and CQP 201-403-induced behavioral effects in rat. Life Sciences, 65 (8), 823 831. Retrieved by March 4, 2012, from PsycInfo database. 31. Fogarty, A. et al. (2007). Marijuana as therapy for people living with HIV/AIDS: Social and health aspect. Aids Care, 19 (2), 295 - 301. Retrieved by March 22, 2012, from Ebsco database. 32. Geller, T., Loftis, L. & Brink, D. S. (2004). Cereberall Infarction in Adolescent Males Associated With Acute Marijuana Use. Pediatrics, 113 (4), 365 - 370. Retrieved by March 3, 2012, from Ebsco database. 33. Giaconia, R. M. et al. (2000). Comorbidity of substance use and posttraumatic stress disorders in a community sample of adolescents. American Journal of Orthopsychiatry, 70 (2), 253 - 262. Retrieved by March 13, 2012, from Ebsco database. 34. Gibbons, C. J. et al. (2010). Treatment process, aliance and outcomes in brief versus extended treatments for marijuana dependence. Addiction, 105 (10), 1799 - 1808. Retrieved by March 12, 2012, from Ebsco database.

80

35. Gorzalka, B. B. & Hill, M. N. (2006). Cannabinoids, Reproduction, and Sexual Behavior. Annual Review of Sex Research, 17, 132 - 161. Retrieved by March 3, 2012, from Ebsco database. 36. Hall, W. (2009). The adverse health effects of cannabis use: What are they, and what are their implications for policy? International Journal of Drug Policy, 20 (6), 458 - 466. Retrieved by March 24, 2012, from Ebsco database. 37. Hall, W., Christie, M. & Currow, D. (2005). Cannabinoids and cancer: causation, remediation, and palliation. Lancet Oncology, 6 (1), 35 - 42. Retrieved by March 3, 2012, from Ebsco database. 38. Hallstone, M. (2002). Updating Howard Becker´s theory of using marihuana for pleasure. Contemporary Drug Problems, 29 (4), 821 - 845. Retrieved March 14, 2012, from Ebsco database. 39. Haney, M. et al. (2005). Dronabinol and Marijuana in HIV+ marijuana smokers: acute effects on caloric intake and mood. Psychopharmacology, 181 (1), 170 - 178. Retrieved by March 23, 2012, from Ebsco database. 40. Harder, V. S., Morral, A. R. & Arkes, J. (2006). Marijuana use and depression among adults: testing for causal associations. Addiction, 101 (10), 1463 - 1472. Retrieved by March 5, 2012, from Ebsco database. 41. Hart, C. L. et al. (2002). Comparison of smoked marijuana and oral ∆9tetrahydrocannabinol in humans. Psychopharmacology, 164 (4), 407-415. Retrieved by March 2, 2012, from Ebsco database. 42. Hathaway, A. D. (2003). Cannabis effects and dependency concerns in long-term frequent users: a missing piece of the public health puzzle. Addiction Research & Theory, 11 (6), 441 - 458. Retrieved by March 13, 2012, from Ebsco database. 43. Heekeren, K. (2011). Führt Cannabiskonsum zu Schizophrenie? Praxis, 100 (22), 1361 1367. Retrieved by March 5, 2012, from Ebsco database. 44. Hendin, H. et al. (1987). Living high: Daily marijuana use among adults. New York: Human Sciences Press. Retrived by April 1, 2012, from books.google.cz. 45. Howard, R. C. & Menkes, D. B. (2007). Changes in brain function during acute cannabis intoxication: preliminary findings suggest a mechanism for cannabis-induced violence. Criminal Behavior & Mental Health, 17 (2), 113 - 117. Retrieved by March 22, 2012, from Ebsco database. 46. Charmaz, K. (2006). Constructing grounded theory: a practical guide through qualitative analysis. London: Sage Publications.

81

47. Chen, A. L. C. et al. (2008). Hypothesizing That Marijuana Smokers are at a Significantly Lower Risk of Carcinogenicity Relative to Tobacco-Non-Marijuana-Smokers: Evidenced Based on Statistical Reevulation of Current Literature. Journal of Psychoactive Drugs, 40 (3), 263 - 272. Retrieved by March 22, 2012, from Ebsco database. 48. Chen, K. et al. (1998). Predictors of cessation of marijuana use: an evant history analysis. Drug and Alcohol Dependence, 50 (2), 109 - 121. Retrieved by March 25, 2012, from PsycInfo database. 49. Cherek, D. R., Lane, S. D. & Dougherty, D. M. (2002). Possible amotivational effects following marijuana smoking under laboratory conditions. Experimental and Clinical Psychopharmacology, 10 (1), 26 - 38- Retrieved by March 2, 2012, from PsycArticles database. 50. Ilan, A. B. et al. (2004). Effects of marijuana on neurophysiological signals of working and episodic memory. Psychopharmacology, 176 (2), 214 - 222. Retrieved by March 25, 2012, from Ebsco database. 51. Iskandar, J. W. et al. (2011). Marijuana-induced mania in a healthy adolescent: A case report. General Hospital Psychiatry, 33 (6), 3 - 4. Retrieved by March 25, 2012, from PsycInfo database. 52. Johnson, K. et al. (2010). Exploring the Mediational Role of Coping Motives for Marijuana Use in Terms of the Relation between Anxiety Sensitivity and Marijuana Dependence. The American Journal on Addictions, 19 (3), 277 - 282. Retrieved by March 12, 2012, from Ebsco database. 53. Johnson, S. D. et al. (2006). The association of substance use disorders with trauma exposure and PTSD among African American drug users. Addictive Behaviors, 31 (11), 2063 - 2073. Retrieved by March 13, 2012, from www.sciencedirect.com. 54. Kagel, J. H., Battalio, R. C. & Miles, C. G. (1980). Marihuana and work performance: Results from en experiment. Retrieved by March 4, 2012, from Ebsco database. 55. Kalayasiri, R. et al. (2010). Adolescent cannabis use increases risk for cocaine-induced paranoia. Drug & Alcohol Dependence, 107 (2/3), 196 - 201. Retrieved by March 22, 2012, from www.sciencedirect.com. 56. Kalina, K. a kol. (2008). Základy klinické adiktologie. Praha: Grada. 57. Khoury, L. et al. (2010). Substance use, childhood traumatic experience, and posttraumatic stress disorder in an urban civilian population. Depression and Anxiety, 27 (12), 1077 - 1086. Retrieved by March 13, 2012, from Ebsco database.

82

58. Kilpatrick, D. G. et al. (2000). Risk factors for adolescent substance abuse and dependence: Data from a national sample. Journal of Consulting and Clinical Psychology, 68 (1), 19 - 30. Retrieved by March 13, 2012, from PsycArticles database. 59. King, L. A., Carpentier, Ch. & Griffiths, P. (2005). Cannabis potency in Europe. Addiction, 100 (7), 884 - 886. Retrieved by March 1, 2012, from Ebsco database. 60. Kolektiv autorů sdružení Sananim. (2007). Drogy: otázky a odpovědi. Praha: Portál. 61. Korf, D. J., Benschop, A. & Wouters, M. (2007). Differential responses to cannabis potency: A typology of users based on self-reported consumption behavior. International Journal of Drug Policy, 18(3), 168-176. Retrieved by February 29, 2012, from PsycInfo database. 62. Kouri, E. M. & Pope, H. G. (2000). Abstinence symtomps during withdrawal from chronic marijuana use. Experimental and Clinical Psychopharmacology, 8 (4), 483 - 492. Retrieved by March 24, 2012, from PsycArticles database. 63. Lac, A. et al. (2009). Pathways from Parental Knowledge and Warmth to Adolescent Marijuana Use. Extension to the Theory of Planned Behavior. Prevention Science, 10 (1), 22 - 32. Retrieved by March 17, 2012, from ProQuest database. 64. Lastra-Lastra, G. et al. (2007). The Endocannabinoid Network: Insight Into the Regulation of the Neuroendocrine and Metabolic System. Journal of the Cardiometabolic Syndrom, 2 (1), 53 - 58. Retrieved by March 24, 2012, from Ebsco database. 65. Liguori, A., Gatto, C. P. & Robinson, J. H. (1998). Effects of marijuana on equilibrium, psychomotor performance, and simulated driving. Behavioural Pharmacology, 9 (7), 599-609. Retrieved by March 2, 2012, from PsycInfo database. 66. Lipschitz, D. S. et al. (2003). Posttraumatic Stress Disorder and Substance Use in Inner City Adolescent Girls. The Journal of Nervous and Mental Disease, 191 (11), 714 - 721. Retrieved by March 13, 2012, from ovidsp.tx.ovid.com. 67. Lucenko, B. A. et al. (2003). Negative Affect and HIV Risk in Alcohol and Other Drug (AOD) Abusing Adolescent Offenders. Journal of Child & Adolescent Substance Abuse, 13 (1), 1 - 17. Retrieved by March 13, 2012, from Ebsco database. 68. Manno, J. E., Kiplinger, G. F. & Heine, S. E. (1970). Comparative effects of smoking marijuana or placebo on human motor and mental performance. In Miovský, M. a kol. (2008). Konopí a konopné drogy: Adiktologické kompendium, 220. Praha: Grada. 69. Mariani, J. J. et al. (2009). Effects of research setting on observed depressive symptoms in marijuana users. Journal of Substance Abuse Treatment, 37 (4), 431 - 434. Retrieved by March 25, 2012, from www.sciencedirect.com.

83

70. Marmorstein, N. R. & Iacono, W. G. (2011). Explaining associations between cannabis use disorders in adolescence and later major depression: A test of the psychosocial silure model. Addictive Behaviors, 36 (7), 773 - 776. Retrieved by March 25, 2012, from www.sciencedirect.com. 71. Mathew, R. J. et al. (1993). Depersonalization after marijuana smoking. Biological Psychiatry, 33 (6), 431 - 441. Retrieved by March 22, 2012, from www. sciencedirect.com. 72. Medina, K. L. et al. (2007). Depressive symptoms in adolescents: associations with white matter volume and marijuana use. Journal of Child Psychology and Psychiatry, 48 (6), 592 - 600. Retrieved by March 5, 2012, from Ebsco database. 73. Metrik, J. et al. (2011). Acute effects of marijuana smoking on negative and positive affect. Journal of Cognitive Psychotherapy, 25 (1), 31 - 46. Retrieved by March 18, 2012, from PsycInfo database. 74. Miovský, M. (2006). Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada. 75. Miovský, M. a kol. (2008). Konopí a konopné drogy: Adiktologické kompendium. Praha: Grada. 76. MKN-10: aktualizovaná druhá verze k 1. 1. 2012. (2012). Retrieved March 5, 2012, from www.uzis.cz. 77. Moore, G. (2007). The dark side of marijuana. Active Living: Newsletters. Retrieved by March 22, 2012, from Ebsco database. 78. Nalls, A. M. et al. (2008). American Indian youths´perceptions of their environment and their reports of depressive symptoms and alcohol/marijuana use. Adolescence, 44 (176), 965 - 978. Retrieved by March 15, 2012, from Ebsco database. 79. O´Leary, D. S. et al. (2002). Effects of Smoking Marijuana on Brain Perfusion and Cognition. Neuropsychopharmacology, 26 (6), 802 - 816. Retrieved by March 22, 2012, from ProQuest database. 80. Osborne, G. B. & Fogel, C. (2008). Understanding the Motivations for Recreational Marijuana Use among Adult Canadians. Substance Use & Misuse, 43 (3/4), 359 - 572. Retrieved by March 14, 2012, from Ebsco database. 81. Padula, C. B. et al. (2007). Spatial Working Memory Performance and fMRI Activation Interactions in Abstinent Adolescent Marijuana Users. Psychology of Addictive Behaviors, 21 (4), 478 - 487. Retrieved by March 25, 2012, from PsycArticles database. 82. Pearson, G. (2001). Normal drug use: Ethnographic fieldwork among an adult network of recreational drug users in inner London. Substance Use & Misuse, 36 (1-2), 167 - 200. Retrieved by March 14, 2012, from Ebsco database.

84

83. Pedersen, W. (2008). Does cannabis use lead to depression and suicidal behaviours? A population-based longitudinal study. Acta Psychiatrica Scandinavica, 118 (5), 395 - 403. Retrieved by March 5, 2012, from Ebsco database. 84. Pickworth, W. B., Rohrer, M. S. & Fant, R. V. (1997). Effects of abused drugs on psychomotor performance. Experimental and Clinical Psychopharmacology, 5 (3), 235 - 241. Retrieved by March 2, 2012, from PsycArticles database. 85. Presl, J. (1995). Drogová závislost. Praha: Max dorf. 86. Raja, M. & Azzoni, A. (2009). Suicidal Ideation Induced by Episodic Cannabis Use. Case Reports in Medicine, 1-2. Retrieved by March 5, 2012, from Ebsco database. 87. Remaekers, J. G. et al. (2006). High-Potency Marijuana Impairs Executive Function and Inhibitory Motor Control. Neuropsychopharmacology, 31, 2296-2303. Retrieved by February 29, 2012, from ProQuest database. 88. Rennie, D. L. (1998). Grounded Theory Methodology: The Pressing Need for a Coherent Logic of Justification. Theory & Psychology. Sage Publications. 89. Robson, C. (2011). Real world research: a resource for users of social research methods in applied settings. Chichester, West Sussex: Wiley-Blackwell. 90. Rodondi, N. et al. (2006). Marijuana Use, Diet, Body Mass Index, and Cardiovascular Risk Factors (from the CARDIA Study). American Journal of Cardiology, 98 (4), 478 - 484. Retrieved by March 24, 2012, from Ebsco database. 91. Rohrbach, L. A. et al. (2009). Impact of Hurricane Rita on Adolescent Substance Use. Psychiatry: Interpersonal & Biological Processes, 72 (3), 222 - 237. Retrieved by March 13, 2012, from Ebsco database. 92. Rossato, M., Pagano, C. & Vettor, R. (2008). The Cannabinoid System and Male Reproductive Functions. Journal of Neuroendocrinology, 20, 90 - 93. Retrieved by March 3, 2012, from Ebsco database. 93. Safaa, A. M. et al. (2012). Marijuana-induced recurrent acute coronary syndrom with normal coronary angiograms. Drug and Alcohol Review, 31 (1), 91 - 94. Retrieved by March 23, 2012, from PsycInfo database. 94. Shaughnessy, J. J. & Zechmeister, E. B. (1990). Research Methods in Psychology. New York: McGraw-Hill Publishing. 95. Shukla, P. C. & Moore, U. B. (2004). Marijuana-induced Transient Global Amnesia. Southern Medical Journal, 97 (8), 782 - 784. Retrieved by March 22, 2012, from Ebsco database.

85

96. Shukla, R. K. (2005). Using Marijuana in Adulthood: The Experience of a Sample of Users in Oklahoma City. Journal of Ethnicity in Substance Abuse, 4 (3/4), 153 - 181. Retrieved by March 14, 2012, from Ebsco database. 97. Smith, A. M. et al. (2010). Effects of marijuana on visuospatial working memory: an fMRI study in young adults. Psychopharmacology, 210 (3), 429 - 438. Retrieved by March 24, 2012, from Ebsco database. 98. Smolík, P. (2002). Duševní a behaviorální poruchy: průvodce klasifikací, nástin nozologie, diagnostika. Praha: Maxdorf - Jessenius. 99. Solowij, N. et al. (2011). Verbal learning and memory in adolescent cannabis users, alcohol users and non-users. Psychopharmacology, 216 (1), 131 - 144. Retrieved by March 24, 2012, from www.springerlink.com. 100.

Somaini, L. et al. (2012). Psychobiological responses to unpleasant emotions in

cannabis users. European Archive sof Psychiatry & Clinical Neuroscience, 262 (1), 47 - 57. Retrieved by March 17, 2012, from www.springerlink.com. 101.

Soufuoglu, M., Sugarman, D. E. & Caroll, K. M. (2010). Cognitive Function as an

Emerging Treatment Target for Marijuana Addiction. Experimental and Clinical Psychopharmacology, 18 (2), 109 - 119. Retrieved by March 9, 2012, from PsycArticles database. 102.

Steen, J. (2010). A Multilevel Study of the Role of Environment in Adolescent

Substance Use. Journal of Child & Adolescent Substance Abuse, 19 (5), 359 - 371. Retrieved by March 17, 2012, from Ebsco database. 103.

Storr, C. L. et al. (2004). Neighborhood Environment and Opportunity to Try

Methampethamine („Ice“) and Marijuana: Evidence from Guam in the Western Pacific Region of Micronesia. Substance Use & Misuse, 39 (2), 253 - 276. Retrieved by March 17, 2012, from Ebsco database. 104.

Stracciari, A. et al. (1999). Transient amnesia triggered by acute marijuana

intoxication. European Journal of Neurology, 6 (4), 521 - 523. Retrieved by March 22, 2012, from onlinelibrary.wiley.com. 105.

Strauss, A. & Corbinová, J. (1999). Základy kvalitativního výzkumu. Postup a techniky

metody zakotvené teorie. Boskovice: Albert. 106.

Svršek, J. (1998). Drogová závislost. Časopis Natura: online, 3. Retrieved by March

27, 2012, from natura.baf.cz/natura/. 107.

Sydney, S. et al. (1997). Marijuana Use and Mortality. American Journal of Public

Health, 87 (4), 585 - 590. Retrieved by March 23, 2012, from Ebsco database.

86

108.

Wagner, F. A. & Anthony, J. (2002). From First Drug Use to Drug Dependence:

Developmental Periods of Risk for Dependence upon Marijuana, Cocaine, and Alcohol. Neuropsychopharmacology, 26 (4), 479 - 488. Retrieved by March 9, 2012, from ProQuest database. 109.

Wallace, C. et al. (2004). Criminal Offending in Schizophrenia Over a 25-year

Period Marked by Deinstitutionalization and Increasing Prevalence of Comorbid Substance Use Disorders. American Journal of Psychiatry, 161 (4), 716 - 727. Retrieved by March 22, 2012, from ProQuest database. 110.

Weinstein, A. et al. (2008). A study investigating the acute dose - response effect

of 13 mg and 17 mg ∆ 9-tetrahydrocannabinol on cognitive-motor skills, subjective and autonomic measures in regular users of marijuana. Journal of Psychopharmacology, 22(4), 441451. Retrieved by February 29, 2012, from Sage database. 111.

Weinstein, A., Brickner, O. et al. (2008). Brain imaging study of the acute effects 9

of ∆ -tetrahydrocannabinol (THC) on attention and motor coordination in regular users of marijuana. Psychopharmacology, 196 (1), 119 - 131. Retrieved by March 3, 2012, from Ebsco database. 112.

Weiss, P. A. (2008). Does Smoking Marijuana Contribute to the Risk of

Developing Lung Cancer? Clinical Journal of Oncology Nursing, 12 (3), 517 - 519. Retrieved by March 3, 2012, from Ebsco database. 113.

Wilson, N. et al. (2005). Adolescent Alcohol, Tobacco, and Marijuana Use: The

Influence of Neighborhood Disorder and Hope. American Journal of Health Promotion, 20 (1), 11 - 19. Retrieved by March 17, 2012, from Ebsco database. 114.

Zablocki, B. et al. (1991). Marijuana use, introspectiveness and mental health.

Journal of Health & Social Behavior, 32 (1), 65 - 79. Retrieved by March 15, 2012, from Ebsco database. 115.

Zimmerová, L. & Morgan, J. P. (2003). Marihuana: mýty a fakta. Praha: Volvox

Globator. 116.

Zinzow, H. et al. (2009). Prevalence and mental health correlates of witnessed

parental and community violence in a national sample of adolescents. Journal of Child Psychology & Psychiatry, 50 (4), 441 - 450. Retrieved by March 13, 2012, from Ebsco database.

87

VI. Seznam příloh Příloha č. 1: Otázky do rozhovoru Příloha č. 2: Přepisy rozhovorů

Příloha č. 1: Otázky do rozhovoru 1. Co se s Tebou děje, když si zakouříš? Jak se cítíš? Jaké to je? 2. O čem přemýšlíš, když si zakouříš? 3. Jaké je to přemýšlení? V čem je to jiné, když nad něčím přemýšlíš, aniž by sis zakouřil? 4. Přemýšlíš i o sobě? K čemu třeba dojdeš? 5. Máš nějaká obvyklá témata, nad kterými uvažuješ, když si zakouříš? A jaká? 6. Uvědomil sis při kouření něco, co Tě do té doby nenapadlo? Co to bylo? 7. Změnil si někdy po takovém přemýšlení při kouření na něco názor? 8. Změnilo se to, jak o věcech přemýšlíš, i když nekouříš? 9. Stalo se Ti někdy, že sis při kouření něco uvědomil a díky tomu ses pak zachoval jinak? 10. Ovlivňují Tě myšlenky, které Tě napadly při kouření, i později, nebo na ně zapomeneš? 11. Ovlivňují tyto reflexe Tvůj život ještě nějakým jiným způsobem?

Příloha č. 2: Přepisy rozhovorů 1. Pepa, 22 let Od kdy hulíš? Asi tak od šestnácti, ale to bylo jen výjimečně třeba po škole nebo tak, ale po maturitě každý den, takže tak tři roky. A každý den víckrát? Každý den víckrát. A hulíš sám nebo s někým? Jsem schopnej i sám, uvařit si kafe, zahulit si, dát si dvě cigarety. Ale většinou volám ještě někoho, jestli nejde se mnou, protože je to lepší. Nejseš sám, máš se s kým bavit a teď když máš vedle sebe člověka, kterej si zahulil taky, tak se s ním bavíš úplně jinak, než když máš vedle sebe člověka, kterej nehulil. Kdybych byl třeba teď zhulenej a bavil se s tebou, tak bych se ti nedíval do očí, nebyl bych tak upřímnej, snažil bych se to zamaskovat, že jsem si zahulil, aby nikdo neměl ani podezření. A já aji když si zahulím, tak jsem takovej vyplašenej a nevyhledávám společnost, která nehulila se mnou taky nebo která neví, že jsem zhulenej, a která neví, jak se bavím, když jsem zhulenej. Protože se bavím úplně jinak, když zhulenej nejsem a úplně jinak, když zhulenej jsem. Takže ty nechceš, aby to o tobě někdo zjistil? Jasně, já nechci, aby si o mně někdo myslel, že jsem nějakej vyhul. Ale zas je to věc, která uklidní, otupí všechno, na nic nemyslíš a seš takovej neškodnej, úplnej flegmoš, takovej nestraník. Takovej: ff, dělejte si, co chcete, to jde úplně mimo mě. Já tady mám svoji mističku a budu si tu jest svoji kašičku a vy si tam jezte, co chcete. Nic neřeším, nic mě nemůže rozhodit. Úplně: ff, mně je to jedno. Nad čím teda potom přemýšlíš, když jsi zhulenej? Já třeba co dělám strašně rád, když se zhulím, tak prostě mlčím, ale poslouchám všechny kolem sebe. A jenom si o nich dělám obrázek svůj. A prostě sedím a jenom si říkám: no, tak ty to nebudeš mít v hlavě moc srovnaný. Teď začne mluvit někdo jinej a: co se tady předvádíš? Prostě dělám si na všechny obrázek. A dělám to, i když nejsem zhulenej, ale víc když jsem. Protože když jsem, tak si toho strašně všímám a prostě jeden řekne něco špatně a říkám si: ty vole, tohle bych třeba nikdy neudělal. Ale nahlas to neřeknu. Ale už mám v hlavě takový obrázky zafixovaný o těch lidech a beru už je třeba potom úplně jinak. Třeba když sedím a poslouchám, tak mám strašně moc času si to všechno srovnat v tý hlavě a prostě všechno, co oni říkají. Takže ty víc přemýšlíš o těch lidech, co jsou kolem tebe, než třeba nad sebou? Hele, když sedím s někým a hulím s něma, tak přemýšlím ve finále o tom, co říkají a co bych udělal jinak. Ale neřeknu jim to nahlas, prostě si vyslechnu jejich názor a prostě vím. Ale když jsem sám, tak se hodně zaobírám sám nad sebou. Jakej jsem špatnej, že jsem nic nedokázal, že prostě jenom to, hulím, nejsem schopnej sám nic udělat, nic vybudovat. Jsem pořád jenom na bytovce zavřenej a nic jsem nedokázal. Nebyl by den, kdy bych si neřekl, že musím něco dokázat, že musím něco vybudovat, mít prostě to a zaobírám se nad tím, abych to udělal co nejlíp a takhle. Ale nebyl by den, kdy bych si tohle neříkal. Ale i když zhulenej nejsem. I když to je málo, že nejsem. Ale nad tím se pozastavuju hodně.

Takže když si zahulíš, tak se ve vztahu k sobě cítíš hůř? Jo, podceňuju se hlavně, shazuju se, říkám si: jo, ten má tamto, ten nehulí, udělal tamto, tamto. Já tady hulím a prostě jsem zavřenej na bytovce v králikárně a nic jsem nedokázal. A to tě třeba nemotivuje k tomu, abys toho nechal? Ono je to těžký, já už jsem chtěl tolikrát přestat, ale ono je to těžký. Ty dojdeš ven a prostě tam už jsou na stole položený skleněnky a tam už to někdo nabíjí, a když ti řekne: dej si toho štráfka, tak si dáš, to prostě neodmítneš. Protože hulijou všichni a ty si říkáš: jo, taky bych si dal. A dáš si a den za dnem. Když někam dojdeš a je tam pět lidí a čtyři jsou zhulení, tak jako bav se s něma, když jsou zhulení. Mají nějaký svoje téma nebo tohle. Tak se zhulím taky a teď prostě bavím se s něma na jejich vlně. A v čem je teda jiný to, když si zahulíš a přemýšlíš nad něčím, a když si nezahulíš? Když třeba přemýšlíš nad těma ostatníma. Protože když si nezahulím, tak se nebojím říct svůj názor. Jako ne nebojím, to jsem řekl špatně, ale prostě když se zhulíš, tak nechceš říct něco špatně, aby si o tobě nemyslel někdo něco špatného. Takže si dáváš pozor na to, co řekneš. Hodně velkej pozor si dávám na to, co řeknu, když jsem zhulenej, protože aby pak na tebe někdo neměl ten názor, jak si dělám já, když nemluvím a poslouchám. Tak si na to dávám strašně velkej pozor. Protože pak třeba nejsem zvědavej na to, aby mi pak někdo odpověděl: ty drž hubu, vole, ty ses zhulil a nevíš, co říkáš. Třeba jo. Už jsem taky tohle hodněkrát slyšel. Tak si dávám strašnej pozor na to, co řeknu. A je kolikrát lepší neříkat nic, než něco, protože nic neřekneš, nikdo nic neví. A když přemýšlíš nad sebou, tak v čem je to jiný? Kdybych nebyl zhulenej a přemýšlel nad tím, tak se tím akorát rozčiluju. Ani bych nad tím nechtěl přemýšlet. Když nejsem zkouřenej, tak přemýšlím nad tím, jak se zkouřím. To přemýšlí asi každej. To ti nikdo neřekne ale. To už tě nebaví, to si říkáš: ježiši, co budu dělat, zahulil bych… Já když jsem byl mladej, tak jsem řešil cigára. Dojel jsem ze školy a: ty vole, kde vezmu cigarety. Teď už jsem starší a řeším, kde si zahulím. Myslím, že je blbost, když někdo říká, že je na trávě závislej. Ale souhlasím s psychickou závislostí. Že si vsugeruješ, že hulit prostě budeš, že prostě hulit chceš, že to hulení si shánět budeš. Ale návyková tráva není. Myslím si, že kdybych chtěl přestat, tak přestanu, ale motivace chybí. Já kdybych mě třeba nabídku na nějaké pracovní místo s lepším ohodnocením, tak tam bych hulit ani nemohl, tak bych prostě nehulil, nechybělo by mi to. Snažil bych se prostě dělat jen to, co dělám a nehulil bych. Zvládl bych to. Vím, že bych to zvládl. Ale když tady každý den ten stereotyp, pořád to samý, prostě to hulení už bereš jako samozřejmost. Máš to vsugerovaný, že prostě dojedeme z práce a zahulíme, líp se nám bude spát nebo… Dojdeš z práce a první: kdo to uvaří nebo kdo to nabije? Nebo aji když jedeš ráno do práce, tak na to probrání si dáš. Že třeba po ránu jsou všichni znechucení, spijou, a ty si dáš dva prdy a máš náladu si povídat. Takže on nikdo nemluví, ale ty máš v sobě tu trochu trávy a seš takovej otevřenější. A hlavně v práci třeba o tom nikdo neví a ty když se s nima bavíš, tak si myslijou, že seš třeba komunikativnější. Ale nesmíš moc, musíš jen tak do nálady, abys byl trošku ukecanější. Nad tím, jestli budeš hulit dál nebo ne, záleží těch prvních pár hulení. My jsme si třeba dali a bylo nás asi pět nebo šest a poprvé, když jsme začínali, si pamatuju, to už je dlouho, tak taky jsme se smáli každé blbosti a prostě byla sranda a všechno tohle, ale postupem času, když hulíš, tak nejsou takové stavy, jak bejvávaly. Teď když si zahulíš, tak tě to jenom otupí, hodí tě to do nějakého určitého stavu, ve kterým ty prostě nejseš schopnej sám nic vyřešit. Ty potřebuješ vedle sebe někoho, s kým by si byl, a s kým bys ty problémy řešil. Kdybysme nikdo nehulil, tak si zajedeme každej tam, tam, tam a vyřešíme to. My když si zahulíme a potřebujeme něco vyřešit, tak tam jedem všichni. Třeba ve třech nebo ve dvou. A prostě potřebuješ mít vedle sebe oporu, protože já když si zahulím, tak třeba sám nejsem tak ambiciózní, abych něco udělal. Dám třeba příklad: měl bych vstávat v devět ráno na pohovor a nehulil bych. Vstal bych, šel bych a

pohodička. Pokecal bych si, já jsem takovej, že zasmáli bysme se s tou babou u toho pohovoru, fakt ten první dojem bych udělal. Kdybych byl zhulenej a šel tam na tu devátou, tak tam buď ani nejdu, a nebo tam přijdu, sednu si a všechno jim odkývu: ano, ano. Protože nejsem schopnej nic. Protože si dávám strašně velkej pozor na to, co řeknu. Jinak bych zapůsobil, byl bych svůj. Takhle mě vzali aji teď do práce, byli se mnou maximálně spokojení, jenom proto, že jsem nehulil a že jsem byl sám sebou. Takže ty, když se zhulíš, se strašně kontroluješ? Jo, víc se kontroluju a snažím se být takovej dobrej. Jako ne, že bych něco udělal špatně, ale takovej nestraník. A hlavně pozoruju. Když jsem zhulenej, tak hodně si všímám věcí. Hodně prostě aji těch lidí a říkám si: ty vole, tohle bych tak neudělal, nevím, jestli je tohle správný, já bych to udělal jinak. Ale zase jako neřeknu mu t na plnou hubu, protože je to jeho názor a dělej si, co chceš. Já jsem takovej nestraník, vidím, slyším, ale neřeknu. Teď už ani nemám ty smějící se stavy, teď prostě tě to akorát úplně odstresuje po tom celým dnu, na nic jiného nemyslíš, seš takovej kliďas. Ležérní přístup, laxní přístup, neřešíš nic prostě. Většinou řešíš, co budem dělat. Většinou se jde na film nebo většinou se berou notebooky a jdem si někam sednout a hrajeme nebo takhle. Nic pořádnýho ale. Nic prostě takovýho, co by tě naplňovalo. Prostě se zhulíš, jdeš si zahrát, nebo se zhulíš a jdeš na film, ale co to je, že jo? Zase jsme u toho. To třeba kolikrát, když hraješ, tak třeba: ty jo teď jsem zhulenej, teď tady hraju místo toho, abych byl třeba někde na fušce a vydělával tady peníze. Ale zas ono není kde. Není to tak lehký prostě. A tady ty věci si prostě ulehčuješ tím hulením. Život je strašně těžkej, tak si ho ulehčuješ tady tím. Stereotyp, teď není to lehký, teď ještě s tou prácou problémy, málo peněz, teď máš hodně placeního. A kdybys na to měla pořád myslet a pořád se tím zaobírat, tak se prostě sama zničíš. Tak si zahulíš a nemyslíš na to. A v čem je to teda jiný, když si zahulíš a přemýšlíš nad něčím, a když si nezahulíš? Tys říkal, že u něčeho jsi v klidu, ale něčím se zaobíráš zase víc. Když nejsem zhulenej a přemýšlím nad tím, tak mě to rozčiluje. A jsem schopnej se s tím člověkem aji pohádat jen proto, že se mi třeba nelíbí jeho názor. A řekl bych mu to. Ale když se zhulím, tak si ho poslechnu, odkývu mu to, možná mu řeknu, že bych to udělal jinak, ale prostě jsem pohodář, neřeknu mu to takovým tím hnusným tónem. Ale řeknu mu to v pohodě, vysvětlím mu to, co bych třeba udělal já a je to v klidu. Když už se s ním třeba bavím. Ale když bych tam s ním seděl normálně, třeba u kafe, tak bych třeba aji zvýšil hlas, byl bych takovej jinačí, arogantnější. Takže jsi víc tolerantní a přátelštější? Tak, no. Já třeba jo, na mě to tak dělá. Ale to je ve vztahu k druhým. A ve vztahu k sobě? Když přemýšlíš nad sebou? Se víc sebou zaobírám. Když jsem sám. Ale rozdíl asi žádnej tam nebude, když si zahulím a nezahulím. Takže je to stejný, přemýšlíš nad stejnýma věcma, akorát nad nima přemýšlíš víc, když si zahulíš? To je pravda, protože jak říkám, není den, abych si neříkal, že prostě musím něco dokázat. Musím něco vybudovat, musím tu po sobě něco nechat. Pro mě je prostě úplně odstrašující příklad Zelda. Já to říkám každému. Prostě říkám, už bysme neměli, podívejte se, jak skončil on. Ten borec má třicet roků a v životě nic nedokázal. To je strašně náš odstrašující příklad. Proto já si na to třeba hnedka vzpomenu a hned si říkám: já takovej nemůžu být, já musím něco dokázat, musím něco udělat. To si všechnu tu realitu víc připouštíš.

Ale stejně tě to nemotivuje k tomu, toho nechat? Asi ne. Máš nějaký obvyklý téma, nad kterým uvažuješ? Nebo od čeho se odvíjí to téma, nad kterým uvažuješ? To téma se odvíjí od toho, s kým su. Buď su s někým, kdo nějaký to téma začne a bavíme se o tom téma, ale většinou, když jsem sám, tak přemýšlím sám nad sebou. Hodně sám nad sebou. Když jsem sám, tak přemýšlím vždycky sám nad sebou. Vždycky si sednu a říkám: co by mohlo být lepší nebo jak to udělat, aby to bylo lepší? A jak se potom cítíš, když nad tím přemýšlíš zhulenej? Tak si to nepřipouštím. Já si to třeba řeknu v hlavě a prostě si přebírám ty možnosti, jak by to mohlo být a tohle. Ale pak se ráno probudíš a zase tě to sere a pak to neuděláš tak, jak sis říkala, když se zhulíš. Zase se probudíš, nejseš zhulená, zase se zhulíš a zase přemýšlíš úplně nad něčím jiným. Takže ty si zahulíš, a když jsi sám, tak přemýšlíš nad tím, co bys chtěl udělat jinak nebo co bys chtěl dokázat a tak, ale nijak to neprožíváš? Hlavně pro to nic neudělám. Jen nad tím třeba přemýšlím, ale nic pro to neudělám. Jako sere mě to, ale co s tím naděláš. To se strašně těžko vyjadřuje. Já nechápu to, že tys říkal, že si zahulíš a cítíš se uvolněnej, bez stresu, líp. Ale nedokážu si představit, že přemýšlíš teda nad sebou, cos nedokázal a podobně a že se cítíš líp. Tak to si prostě nepřipouštíš, že nad tím přemýšlíš. To abys měla aspoň nad čím přemýšlet, tak přemýšlíš nad tímto. Jako že bych se tím nějak užíral, to ne. Ale většinou jako nehulím sám, že jo. To spíš doma, když ležíš, tak před tím, než usneš, si říkáš: ty vole, baví tě to takhle? Co z toho máš? Otázky si kladeš, strašně otázek. Ale cítíš se teda potom líp, když se zhulíš a přemýšlíš nad tím, nebo když jsi střízlivej a přemýšlíš nad tím? Co je lepší? Asi když se zhulím a přemýšlím o tom. Takže to pro tebe není jako tak traumatický, než když jsi střízlivej? Jo, jsem schopnej to řešit a zároveň se u toho nestresovat. Takže to je takový odosobněný? Že si od toho dokážeš udělat odstup? Mně když něco sere nebo když se nad něčím zaobírám, tak mě to prostě úplně strašně sere a proto už třeba vyhledávám to, kde bych si zahulil, aby mě to tak neštvalo. Aby mě to prostě uklidnilo všechno a už jsem se na to díval úplně jinak, z jinačího pohledu. Takže už se na to nedívám tak stresovitě, tak křečovitě a už se na to dívám úplně jinak. Třeba nejsem zhulenej, jsem nasranej a třeba bych byl schopnej jít a rozbít mu okno od auta. Ale kdybych se zhulil a sralo by mě to, tak bych si řekl: to je čurák, ale mrdám naň ho, co z něho mám? Prostě ho nebudu řešit. A je to lepší. A když přemýšlíš nad sebou, tak je to jaký? Když teda přemýšlíš, jak si říkal, žes něco nedokázal nebo si něco chtěl udělat, tak to si zahulíš, neprožíváš to tolik, ale pak vystřízlivíš a dolehne to na tebe víc? Nebo to spíš na tebe dolíhá víc, když si zahulíš a přemýšlíš o tom víc? Já nad tím přemýšlím, když jsem zhulenej. Když se z toho probudím a jsem střízlivej, tak přemýšlím zase nad něčím jiným. Úplně to odklopíš, vylezeš ven a zase jen přemýšlíš, kde si zahulíš. Pak si zahulíš, seš třeba někde sama a zase přemýšlíš sama nad sebou, protože seš sám a nemáš kolem sebe někoho, s kým by sis mohl povykládat o něčem jiném.

Takže za střízliva vůbec tohle neřešíš nebo to neřešíš v takové míře. Jo, neřeším to v takové míře. A když se zhulenej, tak nad tím sice přemýšlíš, ale zas to pro tebe není nějak stresující? Tak, ale musím být sám. Ono to není lehké vyjádřit. A to kdybych byl zhulenej, tak to bych se vůbec nedokázal vyjádřit. To tak je. To je jen taková jednodušší komunikace ve společnosti, která je zhulená. A je rozdíl, jestli člověk hulil před deseti minutama, půl hodinou nebo hodinou. Na začátku kecáš a pak už nic. Kdybych před hodinou hulil, tak to bych ti teď řekl: ne, necháme to na jindy. Nedokážeš se bavit s lidma, kteří nehulili, vyhledáváš ty, kteří hulili s tebou. A uvědomil sis někdy, když sis zahulil, něco jinýho? Něco, co tě do té doby nenapadlo? To asi ne. Jenom přemýšlíš nad tím, cos už vymyslel za střízliva a možná to jenom zdokonaluješ. Co bych udělal jinak, co by bylo lepší. Ale že bych vymyslel něco novýho, ani že bych se snažil vymyslet něco novýho, to asi ne. Jako na problémy se díváš jinak, díváš se z toho klidnýho pohledu, z toho laxního přístupu. Co tím vlastně myslel ten člověk, když dělal to a to. Podíváš se na to, zhodnotíš to. Jako vidíš to určitě jinak, vidíš to z toho pohodovýho dojmu. Ale že bych vymyslel něco novýho, to určitě ne. Ale rozebíráš ty situace víc a díváš se na to třeba i z toho pohledu toho druhýho. Jako já když třeba teď jsem něco řešil s tou Kristýnou, tak mě to furt sralo, furt jsem za ňou chodil a pak jsem se zhulil a říkal jsem si: jak to asi viděla ona? A díval jsem se na to jejíma očima. A říkal jsem si: no, když za tebou pořád někdo chodí, tak to taky nebude moc příjemný, těch smsek taky napíšu třeba moc, taky bych nemusel tolik psát. Udělal jsem tamto, to jsem nemusel, to jsem neměl dělat, to jsem udělal špatně. A vracím se třeba takto nad tím a přemýšlím takto nad tím. A to by tě normálně nenapadlo? Kdybych nebyl zhulenej, tak mám tu tendenci pořád psát a pořád bych to řešil. Ale když se zhulíš, tak prostě to neřešíš, položíš telefon a řekneš: když bude chtít napsat, tak napíše. A teď, když už to víš, dokázal by sis třeba představit, že kdybyste zase něco řešili, tak že jí prostě nebudeš psát? Že si řekneš, že teda napíše, když bude chtít. Dokážu, ale žralo by mě to. A furt bych nad tím přemýšlel a říkal bych: a neměl bych jí něco napsat? A furt bych se na ten telefon díval. Ale kdybych si zahulil, tak prostě ani tak nad tím nepřemýšlíš a řekl bych si: ne, nebudu psát, nebudu. Takže dokážeš zpětně využít to, co tě napadlo, když sis zahulil, třeba to, že jí nenapíšeš, ale nedokázal bys to vydržet za střízliva? Tak jako vydržel bych to, ale víc by mě to deprimovalo. Zhulenej to tolik neřešíš, nebereš to tak na těžkou váhu a prostě si to tak nějak pomalinku přebereš a uvědomíš si, co bys udělat měl a co neměl. Když si zahulíš, tak máš čas. Nikam nespěcháš, takže všechno v klidu. Klídeček, pohodička. A prostě všechno děláš v klidu, všechno děláš s nějakou rezervou, na nic nespěcháš. Seš úplně bezkonfliktní. Většina huličů jsou takoví pohodáři, takoví splachovací. Určitě já. Třeba když chlastáš alkohol, tak čím víc vypiješ, tím víc jsi agresivnější. A u hulení platí, že čím víc hulíš, tím víc je ti všechno jedno. Takže já bych to takhle bral, že huliči jsou prostě pohodáři. Ti tě nenapadnou jak nějak alkoholik nebo flák zasranej. Huliči jsou prostě taková samostatná kapitola, která prostě má svůj klid, nechte nás všichni bejt, my bordel dělat nebudeme, my jsme v klidu, nevšímejte si nás. My jsme úplně nestraníci. Takovej nějak kokot, kterej ti vypije půl litra slivovice a pak tady jde po vesnici, tak může napadnout kohokoliv, může udělat, jakej bordel chce. Ale takhle když si zahulíš a něco uděláš, tak si víc uvědomuješ ty následky, co z toho budou. Ty když se ožereš a něco uděláš, tak si neuvědomuješ nic. Prostě je ti všechno jedno, já jsem ten nejlepší. Ale prostě když si zahulíš a i kdyby někdo oželej řekl: hele, rozbijeme sklo, tak ty seš ten první, co řekne: hele, ne, z toho budou problémy, radši toho nech. Seš takovej jakože bojácnej. Nejseš tak

agresivní, seš prostě pohodář, nic neuděláš, nestraník. Nejseš pro to okolí nijak nebezpečnej. Nejseš třeba tak výřečnej, ale určitě nejseš žádnej provokatér nebo tak agresivní. A změnils na něco názor, když sis zahulil a přemýšlels nad tím? Asi ne. To si myslím, že ne. Spíš bych názor na někoho změnil, když jsem střízlivej. To bych byl víc ochotnej změnit názor. A třeba s prácou, když jsem střízlivej, tak si říkám, že mám prácu na hovno, že nemůžu všechno poplatit, málo peněz a tak. A pak si zahulím a říkám si, že mám aspoň něco, že to zas není tak špatný, že spousta lidí nemá prácu vůbec. Ale zas když jsem střízlivej, tak si říkám: fakt málo peněz, musím sehnat něco lepšího, musím jít pryč. A pak si dáš prdíka a řekneš si: ale zas na druhou stranu můžu být rád, že vůbec něco mám, je hodně lidí, kteří nemají vůbec nic. Můžu být fakt rád, že mám aspoň něco, protože na moje místo je dalších pět lidí, kteří se třepou, až já vypadnu. Proč bych jim já dělal tu radost, že odejdu? Jenom kvůli tomu, že nejsem spokojenej s penězi. Můžu být vůbec rád, že nějaký peníze mám. Takže když si zahulíš, tak to bereš takhle, ale když vystřízlivíš, tak se zase vrátíš k tomu, že je to blbý. Jo, málo peněz, musím si najít novou. Takže to spíš souvisí s tím, že ne že bys změnil názor, ale když seš zhulenej… …tak se na to dívám jinak. Jinačí pohled. A změnilo se to, jak o věcech přemýšlíš, i když nejseš zhulenej? Že třeba víš, že zhulenej dokážeš tu věc víc probrat a že to vede k lepším výsledkům, tak že bys to víc probíral i za střízliva? To zas záleží na tom, jak dlouho to je, co sis zahulil. Do té půlhodiny všechno úplně řešíš, ale pak už vymýšlíš, co dělat, abys tolik nemluvila, a jdeš se třeba dívat na film. Takové činnosti, u kterých moc nemluvíš, protože už se ti ani nechce mluvit. Nejintenzivnější na to řešení je fakt první půl hodiny, když si zahulíš. A když seš potom střízlivej, tak určitě nepřemýšlíš stejně. Hlavně vždycky, když se zkouříš, tak řešíš jiné téma. Neřešíš pořád jedno a to samé téma. Možná prácu. Nebo peníze, jak přijít k penězům. To řešíme hodně. Ale ve finále se ty témata pořád měnijou. A stalo se ti někdy, že sis zahulil, přemýšlels nad něčím a zachoval ses pak jinak, než jak ses původně chtěl zachovat? Jak tys třeba říkal, že bys někomu rozbil to okno. Určitě, udělal bych opak nebo neudělal bych to. A to se týká spíš toho špatného chování? Jo, přehodnotíš to a řekneš si, co z toho budu mít, jenom problémy. Nedej bože, že to zjistijou a stojí ti to za to? Ty máš tady svojich placení a svojich problémů a ještě tohle budeš dělat? Vždycky tak nějak zkrotíš sám sebe a neuděláš to. Sám sebe pokáráš, řekneš si: tohle přece nemůžeš udělat. Uděláš to, oni to zjistijou a budeš mít problémy. Vyser se na to a neřeš to. To za střízliva tě někdo nasere a už vymýšlíš, co bys mu udělal a pak si zahulíš a řekneš si: kašli na to, takových blbců třeba ještě bude. To je lepší neřešit, neužírat se tím, hodit to za hlavu. A ovlivňuje tě takové přemýšlení při hulení ještě nějak potom: Máš to v sobě nebo to zapomeneš? No, dám takovej příklad. Jednou jsme se zhulili a řešili jsme, kde vezmeme peníze a tak jsme se domluvili, že budeme sázet na fotbalový výsledky nebo sportku a tak. A že budeme sledovat ty výsledky a tak. A když seš zhulenej, tak to všechno úplně vidíš. To si říkáš: jo, to budu sledovat, budu všechno pozorovat, budu se dívat na teletext na výsledky, jak ty týmy hrajou. Pak se ráno probudíš a říkáš si: ty jo, včera jsme řešili vsázení, tak jdeš a ne že bys všechno pozoroval, ale hodíš tam třeba tři sloupky sportku nebo dám tři zápasy fotbalu, ale že bych to nějak pozoroval, to asi ne. Ale něco v tobě zůstane, když to řešíš, ale neděláš to pak s takovou vervou, jako když to plánuješ. Když jsme to řešili, tak teda jdu a dám si tu sportku a třeba mi to vyjde, ale že bys to všechno dělala tak, jak to vykládáš, když jsi zhulená, tak tak to určitě není.

A ovlivňuje tě to přemýšlení při zhulení ještě nějak jinak, než jak jsme se teď bavili? Kromě toho teda, že seš víc v klidu a že třeba neuděláš něco, co bys původně ze vzteku udělal? Ovlivňuje mě to, že jsem hodně bojácnej, když si zahulím. Nerad vyhledávám konflikty, nerad jsem s někým, koho nemusím, protože se neumím přetvařovat. Na mě by hned poznali, že nejsem upřímnej. Střízlivej se dokážeš přetvařovat. Ale zhulenej ne, to ta mimika je jiná a nejde tak ovládat. To by ti lidi, které nemám rád, poznali. Takže vyhledávám jen ty lidi, který mám rád. A chtíč to ovlivňuje strašně. Nechce se ti dělat zbytečný věci. Nejradši bys seděla.

2. Petr, 23 let Co se s tebou děje, když si zakouříš? Tak se uvolním, získám lepší náladu, pomůže mi to od stresu. Takže se cítíš líp? Hm. Dá se říct, že jo, no. Aji třeba zapomeneš na nějaké problémy nebo se cítíš veselejc nebo něco takovýho? No, přesně tak, přesně něco takovýho. Pomůže ti to na chvilku vypnout hlavu. No, a když potom vystřízlivíš, tak je to jak? Když si potom znovu uvědomíš, že ten problém vlastně máš. Spíš jde o to chvilkové uvolnění, které ti potom dovolí se nad věcí, dá se říct, víc seknout nebo zamyslet. A na jednu stranu na to jak kdyby zapomeneš, nebo spíš neštve tě to tolik. A na druhou si to potom zase víc rozebereš. Aspoň takdlenc teda je to podle mě. Takdlenc. Takový stavy mám já. Takže ti to pomůže se nad tím víc zamyslet? Hm. Zas z takovýho toho pohledu uvolněnýho, takovýho, když to řeknu, takovýho v klidu. Jakože bez emocí? No jasně. Jakože bez emocí se nad tím dokážu zamyslet a buď potom ve finále stejně ten problém buď vyřešíš, nebo ne. Ale neříkám zas, že hulím jenom kvůli tomu, že mám nějaký problémy, jo? Chápeš? Ale pokud jde o tenhle případ prostě. A o čem třeba přemýšlíš, když si zakouříš? To je různý. V podstatě o všem. O všem možným. Napadá tě každá blbost, každou věc řešíš do detailů, na každé věci se trošku pozastavíš. Věnuješ jí větší vlastně… Řekneš si, proč to je tak a proč to tak. Zas jak na čem. Dá se na tom seknout třeba na hudbě, když si pustíš hudbu nebo takdlenc. Nějaké třeba aji světelné efekty, filmy, když se díváš na film je to něco úplně jiného, když jsi do toho filmu zažranej, když jseš zkouřenej. Je to jinej zážitek. A když si říkal, že přemýšlíš nad nějakým problémem, tak to přemýšlíš nad problémem, co máš ty nebo nad problémem jako že je třeba ekonomická krize a tak? Třeba jestli přemýšlíš nad tím, co se ti stalo nebo nad nějakýma globálníma otázkama? Tak to už záleží na tom, co se ten den stalo, že jo. Jsou dny, kdy je to něco jako vyloženě uvolnění, že jdeš ven s kámošema a dáš si pár prásků a tak nějak tě to prostě jenom uvolní a jsou dny, kdy máš z něčeho nervy, jo, tak si zahulíš a uklidní tě to na tu chvilu. Dá se říct konkrétní případ, když jsem se třeba rozešel s holkou, že jo, máš z toho nervy, furt jenom nad tím přemýšlíš, co a jak a proč. A když si zahulíš, tak tě to natolik, dá se říct, vymázne nebo uklidní, že prostě furt nad tím přemýšlíš, ale už je ti to tak nějak jedno. V podstatě tě to otupí. A dojdeš k nějakýmu závěru? No, ve finále v podstatě nedojdeš, že jo. Nebo si myslím, že dojdeš k tomu stejnýmu vlastně, jak kdybys byl střízlivej. To je právě taky to, že jo, na někoho to působí třeba jinak. Znám lidi, kteří když jsou zhulení, tak se pomalu nedokážou ovládat, vymýšlijou blbosti, dělají bordel a tak dále. To já zas si zahulím a jsem tak prostě klidnej. Dokážu se s někým, když nahodí téma, dokážu se s ním o tom bavit a tak dále.

Takže ten rozdíl je v tom, že když si nezahulíš, tak to víc prožíváš? Jasně no. U všeho. Je tam víc emocí, víc třeba toho vzteku, když řešíš nějakej problém, a takových těch věcí, no. Těch pocitů. Když se zhulíš, tak je to podle mě potom vlastně podobný stav, jako když se ožereš. Je ti pak taky po tom všechno tak nějak jedno. Ale zase když se zhulíš, není ti po tom zase tak špatně, jako když se ožereš. Když to přeženeš s hulením, tak si myslím, že nemáš z toho pak takový hnusný stavy, jako když se opiješ a potom strávíš hodiny na záchodě. A ve finále ty účinky jsou v podstatě stejné. Skoro. Akorát si myslím, že alkohol ti přidá víc té agresivity. Naopak právě když seš nasranej a řešíš něco ožralej, tak je to špatně. Proto já nepiju, já se zhulím a jsem úplně jak vyměněnej. A myslíš, že když jsi zhulenej a řešíš nějakej problém, tak dojdeš k lepšímu výsledku, než když si nezahulíš? Myslím si, že kolikrát jo, protože jak říkám, když jsem třeba nasranej řešil něco, když dám zas ten konkrétní případ, s bývalou, že jo, tak jsem byl hafo nasranej, že už tě napadaj věci jako kurva a todlenc, ale když seš zhulenej, tak si říkáš: říkej si, co chceš, mně je to jedno. Takže jsi takovej objektivnější? Objektivnější? No, jak bych to řekl, spíš takovej laxnější. Máš k tomu takovej volnej přístup. Už se tě to tolik nedotýká. Jo. Takže když si zahulíš, tak se tě věci tolik nedotýkají, neprožíváš u toho tolik emocí. A je to ještě v něčem jiný, když nad věcma přemýšlíš zhulenej? Myslím si, že jinak ne. Že by mě to jinak… Jak bych to řekl. Myslím si, že ne. Že kolikrát dokáže člověk zhulenej vymyslet víc věcí než střízlivej. Že naopak ta představivost pracuje víc a dokážeš si víc věcí tak nějak jako představit jinak. Jako že za střízliva bys docházel pořád k jedné věci, kdežto když si zahulíš, dokážeš vymyslet i jiný alternativy? Jasně. Tak nějak. A přemýšlíš někdy, když si zahulíš, i sám nad sebou? Tak v podstatě, dá se říct, skoro pokaždé. Když si zahulíš, říkáš si, jestli ti to stojí za to nebo ne. Jestli ti to hulení vlastně pomůže v něčem nebo jestli ne. Takže když si zahulíš, tak ještě přemýšlíš nad tím, jestli je to pro tebe dobrý? Jasně no. Říkáš si: ty jo, kdybych nehulil, nebylo by to lepší? Ale potom si řekneš… Většinou to skončí tak, že si řeknu: proč si nezahulit? Prostě jako, když mě to uklidní, když mě to v tomhle pomůže zas. Samozřejmě prostě jsou případy, kdy hulit nemůžeš, že jo. Jedeš někam, nemůžeš se zhulit, jedeš do práce, nemůžeš se úplně odvařit, abys tam stál a čuměl do blba. Ale v některých případech prostě jo. Je to teda tak, že přemýšlíš nad sebou nějak? Ne jestli budeš hulit nebo nebudeš, ale že třeba přemýšlíš, jestli máš dobrou práci nebo jestli jsi v dobrým vztahu. No, tak nad tímhle taky přemýšlím a to si myslím, že je pravda, protože to je vlastně jedna z nevýhod hulení, že prostě když si zahulíš, seš víc flegmatickej a míň takovej… Nemáš takové ambice prostě. V tomhle tě to otupí, že potom si řekneš: jo, dobrý, v pohodě. A pak si zase řekneš: ty jo, kdybych nehulil, tak mám víc možností. Určitě aji ta práce by se třeba mohla naskytnout lepší, ale řekneš si v tomhle stavu, že todlenc dělat nechceš, že to je třeba, dejme tomu, náročné psychicky. Takže určitě to má vliv.

Takže když si zahulíš, tak jsi víc spokojenější sám se sebou? No, spokojenější ne, tam je to hlavně o tom, co to udělá s tou tvou náladou. Proto já vlastně hulím. Já to beru nějakým způsobem jako afrodiziakum nebo nějakej utišující uvolňující lék, jakože v tomhle směru. Tohle si myslím, je vlastně nějaká největší výhoda. Mně to přišlo, jak jsi říkal, že jsi flegmatickej, když si zahulíš, tak že se cítíš víc v pohodě, že jsi spokojenej sám se sebou. No, sice si zahulíš a uklidní tě to, ale zas na druhou stranu tě to tak trochu otupí a pak ty tvoje dovednosti se snižují některé. Myslím si, že co se týče hlavně toho přemýšlení, že jo. Potom si řekneš: kurva, kdybych nebyl zkouřenej, určitě bych to udělal líp. Takže v tomhle to asi bude pravda, že když člověk nehulí, je to lepší. Má lepší vnímání té reality, čistý rozum a tak dále. Že jasněji myslíš? Že si dokážeš víc uvědomit tu realitu? Jasně, no. Zase když se zhulíš, tak tě to, jak říkám, otupí a zpomalí dost. Aspoň teda mě, no. Mě to dost zpomaluje, řekl bych. Právě že když si zahulím, tak potom ten laxní přístup, no. Ale nemáš problém s tím, že by sis třeba uvědomil nějaký svůj ideál, kterého si nedosáhl, že by ses podceňoval? Asi jo zase. Třeba jednu dobu jsem chtěl jít k policajtům a vlastně díky tomu, že jsem hulil, tak vlastně to automaticky padalo. Protože už bych tu práci dělat nemohl. Protože pokud beru už jenom to, že bych musel na testy a že by zjistili, že hulím. Takže vždycky je to takový uvědomění, že ti to hulení něco zkazilo? Ale nepojí se to s tím, že by sis zahulil a uvědomil si, žes něco neudělal, nedokázal? To ne, to právě naopak si uvědomíš až třeba druhej den toto. Že si řekneš: ty jo, byls zkouřenej a ten den jsem úplně prozevlil a byl úplně zbytečnej. Až vlastně potom ten druhej den si řekneš: mohl jsem to udělat líp nebo mohl jsem se třeba dostat někam na lepší místo nebo todlenc. To zas asi spíš takhle. Takže v tu chvíli je to jakoby víc v pohodě než potom, když se z toho dostaneš? Jo. A máš nějaký obvyklý téma, nad kterým přemýšlíš, když si zahulíš? Jo, jsou to takové otázky stylu bytí a nebytí a pak jsou to věci, které mě třeba bavijou, tak se do nich v tu chvíli dokážu zažrat ještě jednou tolik, jo. Třeba diskuze o mimozemských civilizacích, o tom, jaká je příroda, v čem by mohla být lepší. Potom třeba moje hobby, Pán prstenů, prostě když se zhulíš, přemýšlíš nad tím daleko jinak. Když se na ten film díváš, úplně tě to vtáhne do děje a tak dále. Takže je to spíš to, že dokážeš víc probrat ty témata, které tě zajímají? Jo. A napadlo tě někdy, když sis zahulil, něco, co tě do té doby třeba nenapadlo? To asi ne. To spíš víc vymyslíš, nebo napadne člověka, když je střízlivej, no. Takže to spíš jen prohlubuješ ty témata, když si zahulíš? No, jasně. Pokud vyloženě, když seš zkouřenej, ti někdo nenavrhne nějakej novej nápad, tak jsem zase ten typ člověka, kterého samotného už pak nic nenapadne. Nějakej návrh na výlet nebo něco takového. Návrh na to, co dělat. Ale zase znám takový kámoše, kteří se zhulijou a mají tolik nápadů, že to není možné. Že nevijou, co by dělali dřív potom. To si myslím, že je zas otázka povahy člověka, jestli je víc flegmatickej nebo víc aktivní.

A může to třeba souviset i s tím, jestli se víc zhulíš? Tam už je to spíš, čím víc jsi zhulenej, tím míň ti to myslí. Tam se to násobí. Asi v podstatě něco jako s alkoholem. Jsi víc v té lepší náladě, víc uvolněnej, ale zas na druhou stranu nepřemýšlíš už skoro nad ničím. Už jen tak sedíš a už si užíváš. Právě tam už si spíš užíváš těch zvukových a vizuálních vjemů. Tě zaujmou už spíš takovéhle věci, ale spíš je to horší s tím přemýšlením. Takže takový stav, že spíš něco prožíváš, než že bys nad něčím přemýšlel? Jo. Asi tak, no. A stalo se ti někdy, že by sis zahulil a že bys úplně přehodnotil názor na něco nebo na někoho? To asi ne, to si myslím, že takhle názory neměním rychle, jestli jsem zkouřenej nebo ne. Většinou když už mám nějakej svůj názor zažitej, tak se pro mě nemění. Já to nemyslím tak, že bys měnil názor podle toho, jestli jsi zhulenej nebo střízlivej, ale spíš jak jsi říkal, že nad tou věcí potom víc přemýšlíš, tak třeba pak přehodnotíš nějaký svůj postoj. To asi ne, to si myslím, že ne. Takže vždycky setrvává ten názor, který jsi měl už před hulením? Jo, asi tak. A změnilo se to, jak přemýšlíš o věcech i jindy, když nejsi zhulenej? Těžko říct takdlenc. Nevím. Asi ne. Takhle mě to neovlivňuje. Jako třeba lidi, který znám už spoustu let, a baví se se mnou tak jako ty, tak třeba nikdy nepoznali, že jsem zkouřenej. A to jsou dospělí lidi. Ten způsob toho mého myšlení se nikdy nezměnil, jo, že by mi řekli třeba: ty jo, co to meleš za blbosti. Jenom jsem víc takovej ukecanej, že když se o něčem bavíme, že se na tom fakt seknu a dokážu ten příběh o tom probrat čtyřikrát hloubějc. Ale jako že by mi to změnil názor nebo to myšlení, to ne. Já jsem to myslela spíš tak, že ta kvalita myšlení, že by byla jiná. Ne že bys měnil názor, ale žes třeba poznal, jaké to je přemýšlet nad něčím bez emocí a s nadhledem, jak jsi říkal, z víc perspektiv a pak bys to používal i bez hulení. To asi ne. A stalo se ti někdy, že si zahulil, popřemýšlel sis nad něčím a vlivem tohoto přemýšlení, že by ses pak zachoval jinak? Že by se změnilo tvé chování tím, jak si nad něčím uvažoval zhulenej? Třeba nad tím rozchodem? To je právě zas takové, že vím, že když jsem nasranej, že se musím zhulit, aby mě to uklidnilo. A pak když jsem byl zkouřenej a tak nějak uklidněnej a přemýšlel jsem nad tou věcí, tak nějak jsem třeba dospěl k tomu názoru, že: jo dobrý, je to vlastně jedno. A potom už to tak vlastně zůstalo, takže jo. Takže potom, když jsem se zhulil, jsem nad tím zapřemýšlel jinak a potom, jak říkáš třeba ten příklad s tou holkou: naštvala mě, měl jsem vztek jak tohle, chuť jí napsat něco škaredýho, co by si třeba i zasloužila, ale ve finále jsem se zhulil, pak jsem si řekl: jé, dobrý, kašlu na to, asi to tak mělo být třeba a už jsem u toho zůstal. Takže ti to vydrží pak i za střízliva. Jo. A to třeba když jsi naštvanej, tak si jdeš účelně zahulit, abys třeba něco neudělal ukvapeného? Ne abych něco neudělal, ale aby mě to uklidnilo, protože nemám rád pocit stresu, když nad něčím furt přemýšlíš a nemůžeš myslet na nic jinýho. Takže vědomě jsem si zahulil, abych vlastně se uklidnil.

A ovlivňuje tě to přemýšlení nad různýma věcma při hulení ještě nějak jinak? No určitě. Furt mě vyvstává na mysli takovej ten příklad, že když se něco stane nebo tě někdo naštve, tak si zahulíš, uklidní tě to. Ale víc dalších následků to asi nemá pro mě. Spíš takové to ničení té vůle, toho chtíče. Jakože když hulíš častějc, jde to potom poznat, že už třeba nemáš tolik zájmu o nějakou věc, ale pak třeba měsíc nehulíš a máš čistou hlavu a pak si říkáš: ty jo, kdybych nehulil, tak jsem za tu dobu třeba tady dva týdny cvičil. Takže má to na mě takovej ten dopad, jak jsem říkal, jsem laxní, ležérní, tohle je spíš ten nejhorší dopad. No a z toho s postupem času úplně vystřízlivíš, že si to pak dokážeš uvědomit? Já si myslím, že jo. Čím dýl nehulíš, tím máš jasnější rozum a zase si říkáš: ty jo, mohl bych mít to a děláš pro to víc. Takže ten hlavní vedlejší efekt je to, že nemáš zájem, nechceš nic dokázat. Jo, zevl prostě. A jak dlouho hulíš? Ty jo, to bude pár let. Asi sedm let s přestávkami. A jak často teď hulíš? Asi obden. Je týden nic, jen o víkendu, pak týden, kdy hulím každý den. Průměrně asi třikrát týdně. A sám nebo s někým? Sám vlastně nikdy, vždycky mi někdo zavolá a jdem spolu. A když si třeba naštvanej, tak ty taky někomu zavoláš, ať si jdou s tebou zahulit? Spíš se zeptám, co dělá, jestli nejde na prda, tak nějak nevinně, a když člověk chce, tak jdem, dáme prda. A když by řekl, že nejde, tak si ho sám nedáš? Jo, to bych si dal sám. Jakože když nikdo nejde, nejsem ten, že bych přemlouval. Dám si štráfa sám.

3. Radim, 26 let Jak dlouho hulíš? Od patnácti, poprvé jsem si zahulil na učňáku, takže jedenáct let. Jak často hulíš? Dalo by se říct, že denně. A pak záleží na kvalitě. Když mám dobrou, tak si dám jenom sklo, když je to horší, tak si holt musím ubalit jointa. A taky jde o to, že když hulím sám, tak si nabiju sklo, ale když se mnou jde někdo, tak ubalím cigáro. A hulíš častěji sám, nebo když jde někdo s tebou? Spíš asi sám. Je to lepší? Ne, tak já chodím každej den se psem, že jo, takže dojedu z práce a to dělám prostě furt. Dojedu dom, vezmu psa, venku si zahulím, pustím si hudbu, projdu se, pohodička. Když se někdo přidá, že by šel taky, tak mi to nevadí, ale jako nijak takhle nikoho nemusím, můžu jít sám úplně v pohodě. A co se s tebou děje, když si zahulíš? To je spíš taková odreagovačka, dojedu z práce, stresy nebo tohle, furt nad něčím musíš přemýšlet v práci. A takhle dojdu a pohoda. Takže se uvolníš, žádný stres? No, vypustím psa do lesa a jdu si sám, v klidečku, víš jak. Pustím si hudbu kdyžtak. A o čem přemýšlíš teda, když si zahulíš? No, když si zahulím, tak to je spíš takový fantazírování. Co bych chtěl, že bych si chtěl třeba postavit barák, že bych si chtěl něco koupit a takový. Ale pak se zase uzemním, že jo, pak si řeknu: dyť to je stejně úplně… (smích). To stejně nikdy nevyjde. Ale víš jak. Vždycky si takhle nad něčím zapřemýšlím, mám z toho radost. Takže přemýšlíš o tom, co bys chtěl dokázat? Po čem v životě toužíš? Co bych chtěl dokázat, dalo by se říct. Akorát, na to nemám prachy teda. (smích) Můžu jenom fantazírovat. A jaký to je, když nad tím přemýšlíš, třeba že si chceš postavit barák, když si zahulíš a když si nezahulíš? No, když si nezahulím, tak nad tím ani nepřemýšlím, protože vím, že prostě nemám ty peníze. Nic pěknýho si takhle nepředstavím, víš jak. Když si nezahulím, tak to je akorát tak řešení složenek a takových těch problémů, starostí. Když si zahulím, tak je všechno úplně v růžových barvách. Takže to jsou úplně jiný témata než normálně? Jo, to takhle neřeším, že bych si chtěl postavit. Ale jak se zhulím, úplně to vidím, jak bych měl svoje. A přemýšlíš někdy o sobě i v jiném smyslu? Nejen o tom, co bys chtěl, ale spíš o sobě jako osobnosti, o svém chování, vztazích? O sobě? Tak to ani ne. Tak určitě jsou věci, který mě naserou, když si na něco takovýho vzpomenu, ale já na takový věci radši nevzpomínám. Já jsem spokojenej, já si nemůžu takhle jako stěžovat. Mám dobrou práci, dobrý prachy teď. I když třeba jo, chtěl jsem se třeba chytit v rajchu,

že jo, a furt jsem se tlačil do toho, že se naučím německy a nikdy z toho nic nebylo. Ale stejně se mám dobře. To, co jsem měl v rajchu, když jsem tam dělal, tak mám aji teď. A takhle si myslím, že je všechno v klidu. Takže tím, že jsi sám se sebou spokojenej, tak nad tímhle neuvažuješ? No, ani ne no. Není co změnit. Já jsem rád, že mám prácu a když to všechno vyjde, budu mít prachy, tak si můžu postavit, můžu si koupit to kolo. Je to všechno o tom, že ty prachy nemám a furt bych něco chtěl. A máš nějaké obvyklé téma, nad kterým uvažuješ, když si zahulíš? Něco, co se opakuje? To je furt o těch penězích. Furt jako že bych potřeboval víc peněz, abych si mohl koupit to, co chcu a pak bych byl spokojenej. A když nad tímhle přemýšlíš, třeba že si chceš postavit ten barák, máš z toho třeba nějaký špatný pocit? Že toho nemůžeš dosáhnout a přitom bys chtěl? Tak jako mám takovej pocit, ale já jako doufám, že to zvládnu, že to postavíme sami. Když vyjdou peníze a rodina mi pomůže s prácema. Já jako spíš přemýšlím už nad tím, že to mám postavené, když si zahulím. Ne, že se mi to nedaří. Já už to vidím. Takže ty máš vlastně pocit, že to zvládneš, že toho dosáhneš? Doufám. Tak jako mám z toho trošku blbej pocit, když nad tím přemýšlím, protože už o tom mluvím dlouho, ale chci už letos začít. Akorát furt nejsou ty peníze, můžu jenom mluvit. Ale už jsem začal na tom nějak dělat. A uvědomil sis někdy, když sis zahulil, něco, co tě do té doby nenapadlo? Tak to je oříšek teda. To asi ne. Nebo nic mě nenapadá takovýho. Třeba něco, co tě za střízliva nenapadlo a pak sis zahulil a vymyslel si nějaký super nápad. Tak jako takhle jo, nějakej nápad, ale konkrétně ti neřeknu, co to bylo. Ale nějaký takový nápady vždycky mám, když jsem zhulenej. To mě jako vždycky úplně něco napadne a pak když jsem střízlivej, tak si na to nemůžu vzpomenout a akorát mě to sere. A je to nápad nějakej praktickej, jak něco udělat nebo? No, spíš jako do práce a takhle. Vždycky když přemýšlím nad nějakou prácou, co máme zrovna rozdělanou, to mě vždycky něco napadne úplně, jak to udělat a když dojdu do práce, v práci nehulím, tak si na to nemůžu vzpomenout, jak jsem to měl namyšlené. (smích) Změnil si potom názor na něco nebo na někoho po tom, co sis zahulil? To ne, to spíš jsem si uvědomil, že když jsem si něco koupil a zahulil jsem si to, tak jsem si uvědomil, že mě někdo ošmelil. (smích). Jinak ne. Nevybavuju si něco takovýho, takovou situaci. Někdo třeba říkal, že se dokáže na věc podívat z více úhlů, když si zahulí, že má větší odstup. Jo, tak takhle. To jo, no. To mě vždycky takhle jako něco napadlo, než třeba být na někoho nasranej, tak to hodit do klidu a vyřešit to nějak jinak. Takže když jsi na někoho naštvanej, tak si radši zahulíš, abys byl v klidu? Ne, to zas jako ne, ale když jsem na někoho nasranej a zahulím si, tak to prostě si proberu tak, že to vyřeším potom v klidu. Kolikrát se mi to stalo, že jsem byl nasranej jak sviňa a pak třeba po půl hodině jsem si to probral v hlavě a řekl jsem si: nebudu to řešit takhle, vyřešíme to prostě úplně jinak.

A myslíš, že kdyby sis nezahulil, že by ses třeba neuklidnil takhle, abys to vyřešil v klidu, aby sis to uvědomil? No, byl jsem v situacích, kdy jsem si teda jako musel zahulit. Kdybych si nezahulil, tak nevím. To bych asi byl fakt nasranej jenom a nevím. Takže si vlastně ulehčuješ život, jo? Jo. A je nějakej rozdíl, když nad něčím přemýšlíš zhulenej a když nezhulenej? Tak rozdíl tam je určitě. Spíš jako si myslím, že když si nezahulím, tak jako to pořádně nepromyslím do úplných detailů, do úplnýho konce. A když jsem vlastně střízlivej, tak prostě na rychlo to chcu spíchnout, aji kdybych se měl s někým zhádat nebo takhle. Když si zahulím, tak to sešrotuju v tý hlavě úplně jinak. Proberu to důsledků a všechno takhle a neřeším to tak zbrkle, jak když jsem nezhulenej a jen rychle to prostě udělat a mít to z krku. A čím to je, že když si zahulíš, že to dokážeš takhle víc promyslet? Že na to máš jakoby víc času? No, tak to jako, když máš nějaký problémy. Já jdu se psem, dám si nějakou skleněnku v lese a mám čas na to, to všechno důkladně promyslet. No, a kdybys šel a nedal sis tu skleněnku a byls s tím psem v lese, myslíš, že bys to tak nepromyslel? No, to si neumím představit. (smích) Že bych šel jen tak. A myslíš, že bys to dokázal takhle promyslet, kdybys nebyl zhulenej? Ty jo, to těžko říct. Jakože teď hodně se mi stávalo, že třeba když na mě někdo udělal nějakej pojeb v práci nebo tak, tak jsem to chtěl vrátit skrz peníze. A probral jsem to úplně do důsledků, že já z toho nebudu mít nic a ten druhej, kterýmu bych vlastně udělal problém, by měl problémy. Tak se na to radši vyseru. Mně by to nějak neulehčilo a nějakýmu borcovi by to zbytečně přitížilo. Taková hovadina, víš jak. To zní tak, jakože si zahulíš a seš takovej… Hodnější, no, to asi jo. Tím, že se dokážeš zbavit těch emocí, jak si zahulíš, tak se od toho dokážeš oprostit, že tě někdo naštval? Jo, dalo by se říct, že jo. Zas jak v čem, že jo. A taky jde o to, jestli toho borca znám a v čem mě podělal. Jako když si zahulím, tak to všechno beru jakože s nadhledem. Všichni o mě říkají, že jsem strašnej flegmoš, že na to prostě seru. No, tak co už. No a potom, když to hulení odezní, tak to pořád přetrvává, že se na to dokážeš podívat s nadhledem, nebo se ten vztek vrátí? No, to ne, to už spíš mám v tý hlavě, že jsem se tak probral, už to beru s tím nadhledem. Stalo se ti někdy, že sis při hulení něco uvědomil a pak ses zachoval jinak? To možná souvosí s tím, cos říkal, že seš naštvanej, něco bys provedl, ale pak si zahulíš a vykašleš se na to. Jo, je to tak. A týká se to spíš takových věcí negativnějších jen? Ne, to spíš se vyseru na takový věci mezi známýma. Samozřejmě když mám řešit nějaký prachy, nějaký pohledávky, tak se na to nemůžu vysrat. Ale když mám tady třeba s někým problém, tak než abych si tady dělal zlo a s někým se hádal nebo tak, tak se na to radši vyseru. A dokážeš si představit, že aji v nějaké situaci jiné by ses zachoval jinak? Jo, tak to jako jo. Jako když to promyslím, tak nakonec to udělám jinak třeba.

A jakých věcí se to týká? Spíš těch praktických, něco do práce a tak. Víc to promyslím. A když něco vymyslíš, říkals, že to někdy zapomeneš, jindy v tom pokračuješ. Co je častějc? No, spíš si to pamatuju. Ale jsou takový chvíle, když něco vymyslíš a říkáš si: jo, to je dobrý a zrovna to zapomenu. Ale jinak takhle jako nezapomínám věci, že by mě něco napadlo, jak by to šlo dělat a pak bych to zapomněl. To zas ne. Má na tebe tohle přemýšlení během hulení ještě nějaký jiný vliv? To ne. To asi nic takovýho. Takže jenom to, že se zklidníš a vymyslíš něco důkladněji? No, právě, že se zklidním, to je takovej můj rituál. Já jdu prostě po práci hned se psem ven, že si zahulím, uklidním se, dám si cigáro, pustím si hudbu, a když je to delší, když jdu dál, tak přemýšlím nad takovýma těma praktickýma věcma, co mám třeba do práce nebo doma, co bych dělal. A nebo ta stavba, že jo, ale to už je zase moc fantazírování. Já si vždycky tady řeknu: ty vole, nad čím tady přemýšlíš, vždyť to stejně nevyjde. A je v tom nějakej vztah, že třeba když si zahulíš víc, že třeba víc fantazíruješ? Ne, to asi ne. To je spíš podle toho, jakou mám náladu.

4. Ruprecht, 24 let Jak dlouho hulíš? Záleží, jak to bereš. Jako první zkušenost až posud? Dá se říct. Většinou má někdo nějakou pauzu, ale spíš od té první zkušenosti. No, tak ve třinácti první zkušenost, ale od patnácti pravidelně až dosud, deset let. A jak často zrovna teď hulíš? Denně. Jedenkrát denně? No, tak dvakrát. Když dojdu z práce a tak dvě hodiny potom. Potom jídlo a už moc nehulím, abych vnímal v práci. Všední dny hulím tak dvakrát, ale když mám volno, tak častěji. A hulíš spíš sám nebo raději třeba jako skupinka lidí? V Brně sám. A když dojedu na okres tak skupinově samozřejmě. A co se s tebou děje, když si zakouříš? Jak se cítíš? Tak teď cítím, jak mi všechny starosti a hlavně nervy z práce odplouvají někam do neznáma. Ale ze začátku se dá říct, že to byl pocit radosti. Teď zrovna máš po hulení? Ááno. V čem je to třeba jiný? Když jsi zhulenej a když ne? Hm… Tak abych to rozvedl… Když jsem v realitě, tak si samozřejmě uvědomuju všechny okolnosti, které jsou kolem mě. Když nejsem pod vlivem, tak to je po většinu roku v práci, jinak se bavím ve volném čase: počítačove hry, výlety na okres, v zimě brusle, v létě airsoft, hasiči, kalbičky. Když se bavím, tak hrami, ať běhám po lese nebo sedím u počítače. Hulo mi dodává pocit napětí při hře. A taky mi pomáhá se soustředit. V tomhle se od ostatních huličů drasticky liším, protože i když jsem teď nebo jindy při hrách zfouklej, tak dokážu reagovat. Většina se zpomalí, já naopak soustředěnej zrychlím a nemívám takový pocit únavy. O čem přemýšlíš, když si zahulíš? Přemýšlím, co budu dělat, čím se zabavím. Hodněkrát se zfouknu a jdu makat. Jednou jsem takhle udělal poličku na mikrovlnku a tak. Teď se chystám na poličky na záchod. Jinak bohužel vždycky skončím u počítače. Ale je zajímavý, že hrávám skoro vždy hry na přemýšlení, strategie. Když jsem bydlel na okrese, tak jsem třeba i vzal borce a šli jsme si do lesa udělat posezení s krbem a grilem nebo jsme na rybníku udělali v zimě sněžný monolit. A stavím modely zfouklej. Prostě vymýšlím pičoviny. Takže jestli to chápu dobře, tak ty přemýšlíš nad přítomnýma věcma: co teď budu dělat, jak pokračovat v té hře a tak, jo? Ale přemýšlíš třeba i tak nějak obecně třeba nad nějakýma problémama, situacema? Ale jo, třeba jsem se jednou zfoukl jak svíčka a jelikož má doma tak nějak peníze v ruce moje žena, nakupuje, platí účty, tak jsem ji začal kecat do rozpočtu, co se týká mě. Vymáslel jsem, že když si nebudu vybírat z bankomatu peníze já ale žena, tak ušetřím, protože když nebudu mít v ruce obnos tak ho neutratím a vím, že žena umí šetřit. Tak už od listopadu má moji kartu do bankomatu a je to. Za tři měsíce pět tisíc. A to jsem si od ní předtím musel každý měsíc ještě

půjčovat. Ale i nad prací, co bude druhý den v zaměstnání, přemýšlím zfouklej. Jsem taková zhulená kutilka. A jaké je to přemýšlení, co se kvality týče? V čem je to třeba jiný, když nad něčím přemýšlíš zhulenej a když nezhulenej? Klidně to uveď na nějakém příkladu, jestli tě napadne. No, já se na problémy dívám celkem stejně. Aspoň se mi to celkem zdá. Samozřejmě v autě neřídím zfouklej, ani v práci si nedám pivo, nic. Protože ty reflexy jsou prostě pomalejší. Ale jinak bych neřekl, že se na problémy dívám nějak jinak. Ani sex nějak jinak neprožívám a třeba zábavu u piva s kamarády nemůžu porovnat, protože jsme na stejné vlně. Takže nevidíš rozdíl v tom, jak uvažuješ nad problémem zhulenej a za střízliva? Myslím spíš nad teoretickým problémem: vztahy, peníze, práce, ideály. Než nějaký konkrétní věci jako řízení auta a tak. Tak zase určité věci nemůžu porovnat. Vztahy mám vyrovnaný, peněz mám dost, abych poplatil vše, co musím. Práci mám a v mojem oboru práce bude. A moje ideály omezuje můj příjem. Takže nemám moc co řešit. A přemýšlíš někdy třeba o sobě? Jistě. A nejsem se sebou spokojený, hlavně s tím, že kouřím. Takže když přemýšlíš nad sebou, tak docházíš k těm negativním věcem? K nějaké nespokojenosti třeba právě ohledně svého chování, hulení? Kouřením jsem nemyslel hulo, myslel jsem cigarety, krabička denně omezuje můj výkon na mých hrách. Jinak přemýšlím celkem pozitivně. V jedné z mojich zálib, airsoftu, jsem vymyslel pár vychytávek na zbraně. Teď například dělám projekt: zásobník, který se ve svojí třídě ani nevyrábí, ale já si ho udělám. Na papíře to vypadá moc hezky. Teď jsem taky například dodělal model druhoválečného britského transporteru a mám z něj sakra radost. Dej mi pět minut, dojel mi před barák dealer. Ok. Smutný je, že to myslím vážně. Tak se vrátím k tomu, jak přemýšlíš o sobě, když jsi zhulenej. K čemu třeba dojdeš? Nad čím přesně přemýšlíš ve spojitosti se sebou? Třeba vlastnosti, aspirace, touhy. Tak samozřejmě když o sobě přemýšlím, tak většinou přemýšlím, co by se dalo zlepšit. Moje fyzické vlastnosti jsou dané. Jediná, a to je výdrž při sportech, by se dala zlepšit tím, že přestanu kouřit. Bohužel už jsem se o to pokusil tak mockrát, že by mi v tomhle pomohl jedině pustý ostrov. Nad mojemi mentálními vlastnostmi zase tak nepřemýšlím, ale nemyslím si o nich nic špatného. Aspirace mám materiální: byt, auto. Uvědomuju si ale moji podvědomou potřebu mít spíš něco, co jen tak nikdo nemá. Moje skromná sbírka: noviny Lidové listy 25. 12. 1938, titulní a poslední strana, dýka britská druhá světová válka, replika, činčilu v krásné voliéře třeba. Jinak mojí touhou je mít psa. Mini jezevčíka co má Muťa. Chtěl bych ho trénovat. Taky mojí letošní touhou je postoupit s hasičema do okresního kola v požárním útoku. A je moji ideou vést a trénovat chlapy u nás na vsi na okrese. Taky byt, který plánujem příští rok. A taky je mojí ideí jet na chatu přes dva víkendy a makat tam na nové koupelně a celkově stavební práce, na které se zfouknu a bude to dobrý. Takže jestli to dobře chápu, když si zahulíš a přemýšlíš nad sebou, nad svým životem, tak jsi víceméně spokojený? Nemáš nějaký špatný pocity z toho, že si něco udělal nebo neudělal nebo že nějaký jsi nebo nejsi? Dá se to tak říct, většinou přemýšlím, co budu dělat v konkrétní situaci, ale když mě už hry nebaví, tak přemýšlím, kde by se co dalo dělat, a i taky nad sebou, jak a co by se dalo spáchat.

Takže jsi sám se sebou teda spokojený? A máš nějaká obvyklá témata, nad kterýma uvažuješ, když si zahulíš? Jasně, jsem se sebou až na pár detailů spokojenej. Přemýšlím o práci, o plánech na volný čas, o hrách a o zábavě, o nápadech, které mám ohledně všech zálib, o běžných věcech všedního dne. Většinou však sednu po práci po záhulu k počítači a otevřu složku s hrami a přemýšlím, kterou si zahraju. A když mě hraní i zhulenýho přestane bavit, tak si vytáhnu krabici s modelem a modeluju, nebo si zapnu film, dokument nebo si přečtu knihu. Je ale fakt, že po záhulu nejdu číst, ale čtu pod vlivem. Literatura faktu zaměřená na historii, osobnosti, techniku a veliké události. Uvědomil sis někdy při hulení něco, co tě do té doby nenapadlo? Tak nový nápady, ale to mě napadají i tak. Ale rád přemýšlím zfouklej. A napadne tě nějaký příklad? Tak většinou věci technickýho charakteru nebo nápady na jiné záliby. Ale konkrétní příklad: včera jsem dokončoval model a napadlo mě vyměnit britský kulomet za německý nepřátelský. Vyšlo to, vypadá to pěkně a bude to vypadat ještě líp, až k tomu kulometu dám jednu vysmátou postavičku britského vojáka, jak sedí za tím kulometem. Kořist. Takže spíš takové praktické nápady jak něco vyřešit, zlepšit? Nebo i nějaké věci ohledně vztahů, práce? Máš pravdu, moc o emotivních věcech moc nepřemýšlím, flegmatičnost u huličů se popřít nedá. Nepřemýšlím, jak se ke komu chovat, protože sám člověk ti dá najevo, jak se k němu chovat a to nemůžu říct ani slovo. Takže věci tohoto typu ti na mysl nepřichází? Tak určitě přichází, ale nedávám těm myšlenkám moc valnou váhu, protože si myslím, že já mám svoje svědomí čisté, takže nepřemýšlím nad tím, co jsem komu upřímně řekl. Jsem upřímný člověk, ale za svou upřímností si stojím. Ještě se zkusím zeptat, jestli si někdy změnil na něco nebo někoho názor po tom, co sis zahulil? Názor na člověka jsem změnil určitě, ale nevzpomínám si, že by v tom mělo podíl hulo. Stává se mi ale, že měním názor na lidi, které jsem dříve znal jen od vidění, a poté, co jsem si s nimi pět minut promluvil nebo slyšel s někým mluvit, tak na ně teprve změním názor nebo si potvrdím svůj důvod k averzi. Jinak nevím, jak jsem to poznal, ale dříve jsem dokázal poznat člověka opravdu v minutách. Ale hulení v tom nehraje roli, chápu to dobře? Jo, je to věc spíš emotivního rozhodnutí a hulo to nějak neovlivňuje. Spíš intuice nebo instinkt, tak je to přesnější. A změnilo se to, jak o věcech přemýšlíš, i když nehulíš? Třeba že si dřív přemýšlel o věcech jinak a pak si zažil tu zkušenost s jiným typem uvažování při hulení a začal si ho nějak vědomě praktikovat? Těžko říct, hulím už dlouho a před deseti lety jsem jako ještě děcko přemýšlel nad úplně jinýma věcma než teď jako dospělý, takže tadle otázka je spíš pro někoho mladšího. Myslím spíš kvalitativně. Slyšela jsem třeba, že při hulení se dokážeš na věc podívat z více úhlů, víc to rozebrat než normálně. A jestli to pak třeba děláš vědomě i za střízliva, že se snažíš nějakou takovou věc uplatnit. No, spíš to nebude tím, že by si dokázala něco víc na hulu nebo bez něj, ale když je člověk zfouklej, tak má hlavně čas si danou věc promyslet a tudíž vlivem své zhulené bujné fantazie vyjádřit netradiční názor, nápad. U mě se ale nedá říct, že by mě to ovlivnilo i ve střízlivém stavu při nadhledu na věc, problém. Ale co se dá sledovat u huličů, tak je změna charakteru, kde dlouhodobý uživatel vidí dění kolem sebe moc jednoduché a ztrácí motivaci na daný cíl.

A stalo se ti někdy, že sis při hulení něco uvědomil a pak ses zachoval jinak? Neříkám, že nestalo, ale nepamatuju se na to a řekl bych spíš, že ne. A ovlivňují tě myšlenky, které tě napadly při hulení, i později? Nebo je pustíš z hlavy, zapomeneš na ně? Pokud ty myšlenky mají nějakou budoucnost, využití, tak určitě stojí za to je zkusit použít. A nebo je rozebrat s někým. Ale pokud jsou to hovadiny nepoužitelné v praktickým životě, tak to zapomínám. A který například jsou ty využitelný? Mohl bys mi říct nějaký příklad? Nápady jak trénovat kluky v hasičině, technický věci, nápady jak strávit volný čas jak s mladou tak s přáteli a jinak mě nic moc nenapadá. A ovlivňují tyto myšlenky během hulení ještě nějak jinak tvůj život? To je těžká otázka. Myslím si, že ne. Vedu poslední dva roky celkem stereotypní styl života, takže jedu ve vyjetých kolejích. Samozřejmě kdybych nehulil, tak bych líp vystudoval a možná bych dneska končil vysokou školu. Ale nemůžu říct, že to, že hulím, a to, že ji třeba nemám, nějak ovlivňuje můj postoj nebo kvalitu života. A myšlenky, které mě napadají, jsou mimo vyjeté koleje, které nejsou součástí života. Stálá žena, stálá postel, plné břicho, prázdný pytel, lucky boy. Rýmovačka na závěr. To já třeba vymyslím zhulenej.

5. Karel, 19 let Jak dlouho hulíš? Teďka v květnu to budou 4 roky od chvíle, co jsem si poprvé zahulil. A jak často teď hulíš? Já nevím, z týdne tak dva dny nehulím. Takže asi minimálně každej druhej den. A hulíš radši sám, nebo když je vás víc? Právě že spíš v té společnosti, než sám. Sám je to takový… To asi většinou každej radši ve společnosti. Jako když nikdo nejde, tak si třeba zahulím sám, ale to je spíš takový výjimečný. A seš ty ten iniciátor, kdo řekne, ať si jdete zahulit, nebo se spíš svezeš s tím, že to někdo řekne? No, dneska už hulí každej druhej, takže to se vždycky někdo najde, kdo řekne. Když si zahulíš, tak co se s tebou děje? Co se se mnou děje? Je to takový, jak se říká… Není to nic moc silnýho. Když to člověk zkouší poprvé, tak se třeba bojí, ale když je na to člověk zvyklej, tak už je to jiný. Když si na to zvykneš na ten stav, tak seš takovej uvolněnej, nemyslíš na věci, co tě normálně stresujou a tak. Třeba já mám takový menší závratě, když jsem někde ve výšce, ale třeba když jsem zhulenej, tak je nemám. To úplně ztratím takovej ten nepříjemnej pocit v nohách. Takže se jako zbavíš toho strachu? No, dá se říct, že takhle jo. Ale není to, že bych se zbavil strachu, že bych vyskočil z okna, to zas ne. A jak se cítíš, když se zhulíš? Tak jako někdy jsem v klidu, mám dobrej den, tak nemám vůbec potřebu hulit. Ale třeba někdy jsem nasranej nebo něco a tak si zahulím na to. Takže hulíš spíš, když jsi naštvanej? Jo. A když jsi v pohodě, tak nemáš potřebu si zahulit? No, to zas tak ne, to taky hulím, ale spíš když jsem nasranej. Takže to spíš vyhledáváš proto, aby ses uklidnil? Jo, ale ne že bych byl zas nějak rapl nebo tak, to zas ne. Třeba jak jsou ty různý nemoci, tak to je přesně na to, ne? Aby se ti lidi zklidnili, jako sedativum. Třeba Alzheimer. To jsem někde četl. A jaký je rozdíl v tom, když si zahulíš a když nejsi zhulenej? Je to takový prostě radostnější ten svět. Třeba řeknu příklad zrovna ze včerejška. Byl jsem strejdovi pomáhat na dvoře a taková nic práca, nuda, uklízení. Tak jsme se na to zkouřili a hned to bylo dobrý. Aji nás ta práca víc bavila, úplně jsme to dělali vesele. Byla to sranda. Takže je to dobrý i u takových činností, které tě moc nebaví, aby tě bavily víc? No, třeba. Znám třeba jednoho zedníka, co hulí každé ráno jointa u kafe a úplně výbornej zedník, nikdy nic nepostavil špatně. Nemá to na něj žádný vliv, že by třeba stavěl někde křivě nebo tak. Už má něco za sebou, jemu je už asi tak třicet tři.

A o čem přemýšlíš, když si zahulíš? Třeba já když jsem začínal, tak jsem měl vždycky takovej pocit, že jsem měl hlas, kterej mi v hlavě napovídal. To jsem si jako tak vymyslel, ale prostě mi říkal, co mám dělat dobře. To bylo, jak když přemýšlíš, ale ne nahlas, takovej ten vnitřní hlas. Tak jak kdybych si představoval, jak je ten vnitřní hlas zhulenej. Ty začátky byly takový jinačí. Teď třeba se s kámošem někdy zkouříme večer, třeba když bylo léto, a úplně jsme čuměli do hvězd a přemýšleli jsme nad mimozemšťanama a tak. Kámoš dovede třeba půl hodiny mluvit a já ho jenom poslouchám a prostě takhle dovedeme diskutovat. Nebo třeba i o politice kolikrát. Ale to s ním moc ne. Takhle jako hodně věcí. Ale ne že bych nad nima normálně nepřemýšlel, ale takhle, když seš zhulenej, tak se nad nima pozastavíš víc a víc je probereš, podíváš se na ně z víc úhlů. Víc to rozebereš, nějaké dopady. Že se prostě tak někdy o něčem zakecáme úplně. Co by nás třeba i normálně nenapadlo. Třeba si aji říkám kolikrát, že to snad aji sníží sebevědomí nebo já nevím. Úplně třeba když někde jdeš, tak si říkám: ty jo, nevypadám nějak moc špatně? Jako že jsem zhulenej, jestli to na mě nejde poznat. Díval jsem se do prosklených vitrín a tak. Přitom třeba mi každej říká, že na mě to nejde poznat, když někde jdu. Že by to do mě neřekl, že vypadám úplně normálně. Ale takhle, když jdu třeba někde po městě, tak se nad tím zamyslím třeba. Jestli to na mě nejde moc vidět. Třeba si říkám: tvař se normálně, nesměj se moc a tak. Takže ten rozdíl, když nad něčím přemýšlíš zhulenej, a když nejsi zhulenej, je v tom, že se tím víc zaobíráš? Přemýšlíš prostě nad věcma, nad kterýma bys normálně nepřemýšlel, nebo bys je tak jakoby bral jinak, kdybys nebyl zhulenej. Přemýšlím nad věcma, který mě zajímají i normálně, že se o ně zajímám, ale takhle je to jiný. Třeba se o to zajímám víc. A přemýšlíš ještě nějak jinak o sobě, kromě toho, jak vypadáš? No, to nevím, to se tak nedá říct. To ti změní to, jak se to říká, podvědomí, ne? Třeba teď jsem četl, myslím, že to bylo včera dokonce, že našli v hrobce nějakého faraona konopí a že oni to tam kouřili, ti vysoce postavení, aby přemýšleli nad těma problémama i jinak. Z toho jinýho pohledu. A ty, když si zahulíš, tak taky nahlížíš na věci z více úhlů? No, právě, že se třeba podíváš na věci z jinýho pohledu. Z toho, že seš normální, jak prostě znáš všechno, a z toho, jak seš zhulenej. A ty si aji uvědomuješ ten rozdíl, když se zhulíš? No, to si uvědomuješ určitě. Já myslím, že jako když seš na to zvyklej, tak už si to uvědomuješ. Chápu, že třeba když někdo nikdy nehulil a pak by si zahulil, tak by možná pak nemohl být ani sám. Kdyby byl moc zhulenej. Už jsem někoho takového aji viděl. A přemýšlíš o sobě kromě hulení ještě jinak? Třeba o svém životě? No, jasně, o tom přemýšlíš dnes a denně snad. A přemýšlíš o tom víc zhulenej nebo za střízliva? To nevím, to asi na to nemá vliv. To prostě přemýšlím pořád. Osobní věci musíš řešit. Já třeba, když řeknu příklad, tak jsem taky chodil do školy dva roky do Brna a teď jsem zase ve Znojmě od prváku, bude mi dvacet a nenadělám nic, že jo. Teď prostě musím už udělat tu školu. Většinou jsou to takové smíšené pocity. Ale je to tak, že když si zahulíš, tak se tomu říká droga smíchu, ne? Nebo tak nějak. Někdo se směje zhulenej, ne? Je to takový, že jsi prostě na tom světě takovej víc šťastnější, že neřešíš nějaké věci, si říkáš: jo, to bude dobrý, to nějak dopadne. Seš takovej víc spokojenější. Takže když se zhulíš a přemýšlíš nad nějakýma věcma, tak dojdeš ke spokojenějšímu závěru? Jo.

A když vystřízlivíš, tak co? Tak je to takový horší. Já si třeba s někým píšu a něco mu napíšu a pak si třeba říkám, když se zhulím: ježiš, co jsem to napsal, to jsem psát neměl. Takže přehodnotíš to chování, cos udělal za střízliva? No, jasný, tak to je právě aji o tom, ne? O těch jiných úhlech pohledu. Že když se zhulíš, tak se na ty věci díváš trošku jinak, než normálně. A stalo se ti někdy třeba to, žes chtěl něco udělat a zahulil sis a neudělals to? Nebo naopak nechtěls něco udělat a zahulil sis a udělals to? Aji tak aji tak. Třeba když máš chuť udělat něco hnusnýho a pak si to zhulenej rozmyslíš a neuděláš to. A naopak to třeba nefunguje? Že by ses zhulil a naopak bys udělal něco hnusnýho? No, to právě ne. To seš takovej mírumilovnej člověk. Akorát hodně se to srovnává s alkoholem. Že když je někdo opilej, tak je takovej agresivní, ale když se někdo zhulí, tak maximálně usne, když si dá moc. Ožralej člověk ten se hádá: je to tak, rozbiju ti hubu. A zhulenej člověk řekne: jo, je to tak, ale nikomu rozbíjet hubu nebude. Spíš se na to vykašle, než by se hádal. Nestojí si tak za tím, umí prohrávat. Nepotřebuje to prosadit, ten názor. Dá si říct prostě. Ještě se vrátím k tomu, když si zahulíš a přemýšlíš o sobě, tak k čemu třeba dojdeš? Tak třeba s tou školou, že jsem neudělal, tak o tom jsem přemýšlel, ale teď už je cíl stanovenej, dodělat tady tu druhou školu. Teďka bych vlastně za čtrnáct dní maturoval, to mě třeba sere toto, že jo. Určitě to toho člověka sere. Jako sere mě to, ale co mám dělat? Spíš to hodím za hlavu. To bych nad tím mohl přemýšlet pořád, že jo? Že jsem blbej, že jsem teď mohl maturovat. Přemýšlím taky hodně, že už mi bude pomalu dvacet let, že teď jsem mohl třeba maturovat a už bych se potom mohl aji odstěhovat. Už bych chodil do práce. To mě třeba taky sere. Nad tím tak kolikrát přemýšlím. Kdyby to tam klaplo, tak už jsem to mohl mít blíž. Já jsem si to trošku oddálil. Ale já myslím, že bych to neřešil, ani kdybych nehulil, že jsem to neudělal. Nad tou školou i nad tím bydlením s rodičema. Mohl bych jít třeba bydlet k babičce. A zhulenej bych nad tím přemýšlel stejně asi. Ale myslím, že by mě to míň sralo právě. Že bych si to tak úplně nebral, že jsem nějakej špatnej nebo tak něco takovýho. Jako probral bych to, ale neprožíval bych to zas tak. Ale zas dejme tomu, když jsem začínal, tak to mi umřel děda a úplně jsem nad tím přemýšlel tenkrát a hodně jsem to probral. A ne že by mě to nesralo, že jo, ale toho člověka to tak uklidnilo. Přemýšlím nad tím, ale nenarážím hlavou do zdi a tak třeba. Jako ne že bych narážel hlavou do zdi normálně. Vím třeba o jedný paní, tý je čtyřicet, a jí umřel tatínek a ona třeba nehulí, jen kouří cigarety, a jak jí umřel ten taťka, tak si obstarala a zahulila si, aby ji to uklidnilo. A když to potom odezní, tak jaký jsou ty pocity? Potom, když to odezní, tak ne že bych se zas na to začal dívat z toho starýho pohledu, jak jsem byl normální. To zas ne. To většinou prostě beru z toho pohledu tak, jak jsem byl zhulenej. Ani nevím, jak mám popsat to, jak to odezní. Je to takový slabší, jsem uklidněnej. To je třeba dobrý na spaní, kdo nemůže spát, tak bych mu to doporučil. Tomu se aji říká spací droga, myslím. A jak si mluvil o tom nízkým sebevědomí, když jsi procházel tím městem, tak to je tím, že ses to snažil zamaskovat před ostatníma? To ne, třeba nad tím jenom víc přemýšlím, víš? Jestli nevypadám moc zhulenej. Že třeba kdybych byl normální, tak bych přece normálně šel a neřešil bych to, jak vypadám. Jako ne že by mně úplně klesalo, ale víš jak, když řešíš, jak vypadáš, tak to je přece takový s tím sebevědomím. Když si sebevědomej, tak je ti jedno, jak vypadáš.

Uvědomil sis někdy, když sis zahulil něco, co tě do té doby nenapadlo? To docela povzbuzuje fantazii člověka. Třeba v Alence v říši divů, to napsal chlap, co kouřil marihuanu a takhle si to líp představoval. Sem se na to schválně díval. Napadá tě vlastně víc věcí. Z toho, jak si nebyl zhulenej, a taky z toho, jak seš. Jak máš to změněný podvědomí, dá se říct. Tak se díváš na ty věci z trochu jinýho pohledu. A na jaké věci třeba? Třeba jak jsem říkal, že když se zhulíš, tak že tě to nesere. Ale já jsem to spíš myslela tak, že si zahulíš a tím, jak je to přemýšlení jiné, že by sis třeba uvědomil, že něco by šlo zlepšit. Tak třeba jak jsem říkal, že jsme se bavili s tím kámošem, tak taky jako už jsme takhle kolikrát debatovali: musíme vymyslet něco, co nikdo nevymyslel a necháme si to patentovat a budeme milionáři. To už jsme kolikrát dělali takové vizionáře. Nebo třeba jak jsem mluvil o tom strejdovi, tak my jsme se zkouřili a on se teďka podíval a říká: ty jo, já tady mám bordel. A začal zametat a uklidil si pokoj. I takhle to funguje. A přitom se kolikrát říká, že se ti nic nechce, ale přitom to funguje i takhle. Někdo říká, že je vyzevlenej, ale já to třeba taky tak dělám doma, zhulenej umývám nádobí, to je dobrý. To mě víc baví, ani to neřeším. A když se zhulíš, tak seš víc aktivnější nebo míň? Já ani nevím, když to tak řeknu. Někdy je dobrý se zhulit a dívat se na film nebo v kině. Ale zas na druhou stranu, když jsme se zhulili s tím strejdem při té práci, tak taky to toho člověka povzbudí. Že ho prostě tak debilní práce baví, jako je vyklízení průjezdu a takhle. A změnils někdy, když sis zahulil a přemýšlels nad tím, na něco nebo někoho názor? Jako ne že bych ho úplně změnil, ale že třeba když to vezmu na nějakýho člověka, to bych tak nebral, že když se zhulím, tak že změním na něj názor. Spíš bych řekl, že toho člověka vnímáš z víc úhlů, než když nejseš zhulenej. Názory nějak neměním. Ke změně názoru to nevede. A změnilo se to, jak o věcech přemýšlíš, když nekouříš? Když zrovna nejsi zhulenej? Jakože ne úplně, že by mi to dodalo třeba víc otázek, na které se mám zeptat. To musím být zhulenej, abych měl ten jinej úhel pohledu. To přemýšlení je vesměs furt stejný. A ještě bych se vrátila k tomu chování. Stalo se ti někdy, že sis zahulil, něco sis uvědomil a zachoval ses jinak? To se mi stalo, už několikrát. O tom jsem už říkal. V těch špatných věcech tě to drží zpátky. Většinou se zhulím a prostě pak se na to radši vykašleš, že jo, než bys třeba někomu rozbil držku nebo tak. Když už nad něčím přemýšlíš zhulenej, ovlivňuje tě to ještě jinak, než že se zachováš jinak nebo si něco uvědomíš? No, třeba, dejme tomu, nejsem zhulenej a třeba něco řeším po smsce a mám na to takovej názor, myslím si, že je to tak. A pak jdu ven, ocitnu se ve společnosti, zahulím si a teď nad tím třeba začnu přemýšlet jinak a prostě úplně změním ten názor, kterej jsem měl. A prostě začnu to úplně řešit a udělám něco jinak, než jsem chtěl původně. Úplně nad tím přemýšlíš jinak. Ale hodně lidí říká, že je to spíš takový odpočinkový, že se zhulíš a ležíš u televize nebo tak. Jestli to na mě bude mít nějakej vliv, tak to se ukáže asi až za delší čas, jestli to bude mít nějakej efekt.

6. Alois, 20 let Co se s tebou děje, když si zahulíš? Ze začátku, když jsem na to ještě nebyl zvyklej, tak jsem měl časté výbuchy smíchu. Smál jsem se všemu. Když už jsem hulil dýl, tak mi to nic nepřinášelo, jen jsem se cítil jinak. Nad ničím jsem nepřemýšlel, nic jsem neřešil. Je to takovej zvláštní stav, prostě jen tak na nic nemyslíš, seš v pohodě, v klídečku, žádnej stres, nic tě netrápí. Odpočineš si od těch problémů, co máš za celej den a tak. Prostě relax. Ale neděje se se mnou nic pořádného, jen je to tělo takové zpomalenější, ale to je jen vliv na THC. A postupně se mi změnila nálada k tomu, že jsem se začal čím dál víc nudit. Prostě jsem si zahulil a byl jsem takovej zamlklej. Nuda, nic pořádnýho. Už jsem se ani nesmál a tak. Jen se tak vymažeš. A nad čím přemýšlíš, když jsi zhulenej? Nad ničím konkrétně, jen třeba nad tím, co právě dělám. Co se kolem mě děje. Někdy si řeknu, že jsem třeba debil. A co třeba je to, co se kolem tebe děje? Co právě dělám nebo co děláme. Když je nás víc, tak prostě co zrovna děláme, tak nad tím zrovna přemýšlím aji zároveň. A co je to třeba konkrétně? Můžeš dát nějakej příklad? Tak třeba když hrajem hakis, jak to hrajem, proč to vůbec hrajem, když to neumíme, a co budem dělat potom. Prostě přemýšlím víc nad tou věcí. A je tohle přemýšlení v něčem jiné, když jsi zhulenej, než když jsi v pohodě? Ano, když ten hakis nehraju zhulenej, tak u toho přemýšlím nad jinýma věcima. Takže když ho hraješ zhulenej, tak přemýšlíš jenom nad samotnou tou činností? Ano, když to hraju zkouřenej, tak se nad tím seknu. Prostě nad ničím jiným neuvažuju. Je to jenom tady ta hra a nic víc v tý hlavě nemám. Přemýšlím jak co udělat a tak. A proč vlastně nás to tak baví a hrajem to, když to vlastně fakt nikdo neumí, takže si to jen tak pokopáváme a tak. Máš v tý hlavě prostě jenom tady tu věc a nic jinýho. A přemýšlíš třeba i nad jinýma věcma kromě té konkrétní činnosti, kterou zrovna děláš? Ne, to až když dojdu dom a nudím se u pc třeba, tak přemýšlím nad tím, co se za ten den odehrálo. Co se mi třeba stalo nebo co jsem se dozvěděl a tak. Ale to dělám, jenom když jsem sám pak až doma. Když jsme venku, tak ne, tam na to není čas, tam řešíme jiný věci a tak. Co kdo řekne, nebo co právě teda děláme a tak. Nebo my se třeba někdy ani nebavíme, každej mlčí a seká se. Prostě jen tam stojíme a nikdo nad ničím nepřemýšlí, jen je takovej zaseklej, vymáslenej. A když teda potom dojdeš domů a přemýšlíš nad sebou, nad čím konkrétně třeba přemýšlíš? No, když tak dojdu, tak pak přemýšlím, co se mi teda třeba stalo ten den nebo tak. Když mě třeba někdo nasral nebo tak. A nebo třeba co musím udělat, že budu končit školu a tak. Nad tím taky přemýšlím. Co třeba budu pak dělat, jestli půjdu někam dělat nebo budu na pracáku a tak nad tím uvažuju, co se mnou třeba bude. A taky často přemýšlím nad hulením. Jakože co z toho mám, když jsem jenom vyhulenej a zaseklej, že to možná není úplně dobrý. Já už to omezuju. Našel jsem si přítelkyni a tak, tak už tolik nehulím. Ono ti to pak už moc nedává, spíš se fakt nudím, žádnej smích a tak, akorát je to taková odreagovačka, že zapomeneš na ty starosti a tak. A jak se cítíš, když takhle třeba nad sebou uvažuješ?

Tak jako v pohodě, já jsem v pohodě, že jo. To ani nemáš žádnej stres, když seš zhulenej, takže to nějak neprožívám jako. A já jsem se sebou vcelku spokojenej jako normálně. Za chvilku budu končit školu a docela dobrý a mám dobrou holku, se kterou jsem spokojenej a tak. Nic moc takhle neřeším, jsem v pohodě. Mám takovej pohodovej život, nic mě jako nějak netrápí nebo tak. Takže já jsem v pohodě aji když si zahulím. Spíš tak přemýšlím nad takovou tou budoucností, co tak jako asi budu dělat a tak, ale jako žádnej stres. Akorát to hulení mě teda trošku sere, to už fakt chci asi skončit nebo tak. Mám teď tu přítelkyni a chci být třeba radši s ňou než vyhulenej čumět někde venku, když z toho nic nemám. Takže jsi se svým životem spokojenej i normálně a nic takhle neřešíš? Jo, nemám co řešit, prostě je všechno v pohodě, takže aji já jsem v pohodě. A jak si říkal, že si někdy zkouřenej řekneš, že seš debil, tak to souvisí s čím? No, právě že hulím, že tam hraju ten hakis a nic pořádnýho. Ale jako nijak to neprožívám, jen si to tak třeba řeknu, že jsem mohl dělat něco lepšího. A máš třeba nějaké obvyklé témata, nad kterýma uvažuješ, když jsi zkouřenej? Tak jako třeba ta budoucnost moje, co jsem říkal, tak to často nad tím přemýšlím, jako co třeba bude za pár let, kde budu bydlet, protože u maminy už asi nebudu bydlet, že jo. Tak kde budu a co tak asi budu dělat. Jestli najdu tady prácu nějakou, nebo jestli třeba budu muset jít někam třeba do Brna nebo tak, prostě někam pryč vodsaď. Tak nad tím tak přemýšlím, jak to jako třeba bude všechno. A jinak je to různý. Nad tím přemýšlím, jenom když jsem už pak sám doma. Ale když jsme třeba venku, tak nad tím nepřemýšlím. To jsme třeba zaseklí na tom hakisu a nad ničím neuvažuješ. A nebo se třeba taky bavíme tak o všem. Že třeba někdo něco řekne, co dělal nebo co slyšel a tak. A pak to třeba rozebíráme. Třeba nějaký mimozemšťany a tak, že byli někde spatření nebo ti Májové, jak dělali to proroctví, že teď vlastně skončí svět, tak o tom se třeba bavíme a zasekneme se na tom a diskutujeme tak o tom. Ale někdy fakt, jak jsem říkal, třeba se nebavíme vůbec, jenom tak sedíme a čumíme do blba a každej mlčí a jen tak sedíš a to je všechno. A uvědomil sis někdy, když si takhle přemýšlel nad něčím u toho hulení, něco, co tě do té doby nenapadlo? Tak to asi ne. To většinou nic nevymyslím, že bych jako něco vymyslel. Leda že třeba řešíme ty mimozemšťany nebo ten konec světa a tak a vymýšlíme, co by se mohlo třeba stát. Protože to máš tu fantazii takovou rozjetou, tak to bych třeba normálně nevymyslel, že jako co může být. A takhle to úplně vidíme tu apokalypsu a tak. Ale jako že by mě napadlo něco normálního jinýho, tak to mě nikdy nenapadlo. A stalo se ti někdy, že bys o něčem přemýšlel a pak bys změnil názor na něco nebo na někoho? Že by na to mělo to přemýšlení, když seš zkouřenej, takovej vliv? To nevím, já názory neměním. Když už nějakej mám, tak ho mám pořád a ne že bych se zkouřil a pak bych ho změnil. To vůbec ne. Já mám názory furt stejný, to se mi jako nestává. Ale jako někdy třeba nad něčím přemýšlíš jinak a něco tě napadne. Třeba že seš nasranej a pak nad tím přemýšlíš a říkáš si: seru na to, co se s tím budu otravovat, stejně je to blbost a akorát mě to bude srat a tak. Tak se na to prostě vykašleš a pustíš to z hlavy a tak. Ale jako že bych změnil názor, tak to ne. A změnilo se to, jak o věcech přemýšlíš, i když nejsi zkouřenej? Ne, tak to ne, to já přemýšlím furt stejně, tam není žádnej rozdíl. To prostě se nemění. Jako když jsem zkouřenej, tak třeba mám víc té fantazie a taky mě ty věci tak neserou třeba, když mám nějakej problém zrovna nebo když mě někdo fakt nasere. Ale to přemýšlení normálně je furt stejný. To bych si musel zase zahulit, abych přemýšlel jinak, protože to takhle tě nenechá

přemýšlet jinak, když třeba seš nasranej, tak prostě vidíš jen tu jednu věc a nic jinýho. To by sis musel zahulit a pak teprve to vidíš třeba aji jinak nebo něco vymyslíš, ale nezhulenej jako určitě ne. A stalo se ti někdy, že sis při tom hulení něco uvědomil a zachoval ses pak jinak? Tak jako nějakej rozdíl tam je, ale jako nic třeba velikýho nebo tak. To spíš třeba to, jak jsem říkal, že tě někdo nasere a ty prostě seš vytočená, jo. A teď bys mu nejradši třeba něco udělala a už přemýšlíš, co by to tak mohlo být. A pak si zahulíš, uklidníš se a říkáš si: seru na to, co si na něm vezmu nebo tak. Tak to prostě hodíš za hlavu a už ho neřešíš. Takže jako neuděláš to, že bys mu dal třeba přes držku nebo tak. Ale jinak se chování jako moc nemění. Ani normálně, když nehulím. Akorát se teď teda zhulenej strašně nudím, jak jsem říkal. Je to prostě nuda, nic ti to nedává a tak toho chci fakt nechat. A ovlivňují tě ty myšlenky, který tě napadly, když sis zahulil, i potom? Nebo na ně zapomeneš? Tak já si jako vesměs všechno pamatuju a třeba když nad něčím přemýšlím, tak to se pak snažím aji někdy udělat. Třeba právě jsem si říkal, že už nebudu tolik hulit, že to aji mojí přítelkyni vadí a tak a tak se fakt snažím přestat, jo, a už tolik nehulím. Protože jsem si aji říkal, že z toho fakt nic nemám a nemám zas takový nějaký problémy nebo tak, abych musel hulit. Jo, že třeba někdo hulí jen proto, aby se uklidnil a zapomněl na všechno, na ty stresy a tak a to já jako nemusím, protože takhle jako nic nemám. Takže já se na to klidně můžu vykašlat. Spíš to byla ze začátku taková sranda a tak, ale teď už je to o ničem, tak proč to budu dělat dál? Ale třeba zas kolikrát vymýšlíme blbosti a to potom nijak dál neděláš, že jo. To prostě pustíš z hlavy. Jako pamatuju si to všechno, ale je to k ničemu, takže to dál neřeším. A ovlivňuje tě to přemýšlení ještě nějak jinak? Že by na tebe mělo nějakej vliv? Ne, to ne. Akorát fakt se třeba uklidníš, když seš vytočená a tak, ale jinak to na mě takhle nemá vliv. To spíš víc vymyslím, když si žádnýho prda nedám, než když jsem zkouřenej. Takže to na mě takhle nemá nějakej vliv.

7. Alžběta, 20 let Co se s tebou děje, když si zakouříš? Když si zakouříš, tak ze začátku se cítím normálně, pak to ale začne působit. To pak cítím, jak mi padají víčka, mám malé červené oči a začínám se dívat na všechno jinak. Je to takový zvláštní. Všechno kolem mě mi připadá jako film. Jakoby film, na který se dívám, ale zároveň do něj můžu i zasáhnout. A jak se při tom cítíš? Ty pocity jsou zvláštní, na jednu stranu si tento stav užívám, ale zas jako na druhou stranu z něj mám strach a chci zase rychle vystřízlivět. Podle mě je hodně důležité místo, kde si zakouříš. V čem je to důležitý? Že když je to místo, kde se člověk normálně cítí bezpečně, tak je to v pohodě. Ale když je třeba někde na diskotéce nebo tak, tak mám spíš strach, aby se něco nepřihodilo nebo tak. Takže když si zakouříš na takovém méně známém místě, tak jsi víc obezřetnější? Jo, přesně tak, dávám si větší pozor, co dělám a co se kolem mě děje. A o čem přemýšlíš, když si zakouříš? Když si zakouřím, tak hodně pozoruju lidi kolem sebe, jak se chovají, jak mluví, jaká dělají gesta. Například na té diskotéce, když si zakouřím, tak nejhorší je jít mezi ty lidi, připadá vám, že na vás každý civí jako na mimozemšťana, do toho vám strašně duní hudba. Mnohem víc než obvykle, kolikrát až nesnesitelně. Tam ale na druhou stranu máte možnost přemýšlet nad sebou, vidíte, jak se zde lidé chovají, můžete srovnávat, jak byste se chovat měli a jak ne. Pokud nedám příklad diskotéku, ale takové to běžné chození ven, někam na vyhlídku a tam si s kamarády zakouřit, je to jiné v tom, že kamarádi můžou přemýšlet s váma. To pak je většinou ta nálada veselejší, smějete se a řešíte věci typu: jak si myslíš, že to tady bude za pár let vypadat? Co budeš dělat, až dostuduješ? A ty odpovědi jsou většinou fantazijní, typu: babičky už nebudou nosit šátky a zástěry, ale volné kalhoty a skate, čepky a tak dále. Takže uvažujete nad budoucností a nad takovýma spíš filozofičtějšíma otázkama? Jo, přesně tak. Co budeme dělat, kde asi budeme za pár let, co bysme chtěli dělat a jaký bude svět. A jaké je to přemýšlení? V čem je to jiné, když nad něčím přemýšlíš, když si zahulíš a když jsi nezhulená? Pokud nehulíš, dokážeš taky nad hodně věcmi přemýšlet, ale potom, co si zakouříš, vidíš ty věci jasněji, přijde ti, že všechno je možný, že se dá všechno nějak zvládnout, přejít jakákoliv překážka. Připadá ti, že všechno na tomto světe má místo, že i když se stala nějaká tragédie, tak má svůj důvod. Takže je ten svět smysluplnější? Chápu to dobře? Jo, najednou všechno dává smysl, nic se nestalo jen tak. Všechno má svůj význam. A přemýšlíš někdy třeba i o sobě? Hodně o sobě přemýšlím, hlavně nad tím, kam se vlastně dostanu, až dostuduju, jestli budu natolik cílevědomá, že půjdu za svým snem, za tím co mě baví, co bych v životě chtěla dělat. Přemýšlím i nad tím, jestli jsem už vůbec něco dokázala. V tu chvíli chci všechno změnit, udělat tlustou čáru a začít dělat něco naplno. Ale pak zjistíš, že v reálu to není až tak možné, že ti na to nezbývá čas a je težké si ten čas udělat.

Takže když vystřízlivíš, tak si uvědomíš tu realitu? Jo, a většinou z toho pak máš takovej blbej pocit, že to vlastně nejde, jak sis to naplánovala. A máš nějaká témata, nad kterýma hodně uvažuješ, když si zakouříš? Ty témata se rodí v hlavě většinou spontánně, podle situace. Třeba co se ten den stalo, co jsem řešila, nebo třeba co řešil někdo jinej a řekne to. Nebo co navrhne někdo, kdo s tebou hulí. Třeba se někdo zrovna něčím zaobírá nebo tak, tak nad tím pak tak uvažujeme. Ale vždy pak přemýšlím nad sebou. Právě co budu dělat v budoucnu a co bych chtěla udělat a čeho bych chtěla dosáhnout a tak. Uvědomila sis někdy, když sis zahulila, něco, co tě do té doby třeba nenapadlo? Možná taková směšná myšlenka, co nás napadla s kamarádkou, při jednom takovým veselým výletě. Chtěly jsme si založit raperskou skupinu a začaly jsme skládat i texty. Ale naštěstí jsme to nikde nepublikovaly. To by byla ostuda. Jinak takhle mě nic převratnýho nenapadá. To spíš přemýšlím nad těma věcma, co už znám. A stalo se ti někdy, že by sis zahulila, popřemýšlela nad něčím a pak v důsledku toho změnila na něco názor? V tu chvíli možná ano, ale bohužel si teď nevybavím žádnou situaci. Ale jako určitě je ten názor jenom chvilkový. Po vystřízlivění zase vidíš jinak a podle mě se zase vrátíš k názoru, který jsi zastávala předtím. Takže to je jen takovej záblesk, kterej vlastně nemá žádnej význam ve skutečnosti. Protože ty názory zůstávají pořád stejný. A změnilo se to, jak o věcech přemýšlíš, i když nekouříš? Rozhodně. U mě aspoň jo. Snažím se přemýšlet nad věcmi tak intenzivně, jako když hulím. To je prostě něco úplně jinýho, víc to probereš, víc se nad tím zamyslíš a taky to víc promyslíš, co by se mohlo stát a takhle. Samozřejmě nepřemýšlím nad školou, spíš nad věcmi běžného života. Co se děje, co se mi přihodilo, jak co udělat a tak. A stalo se ti třeba, že sis při kouření něco uvědomila a díky tomu ses pak zachovala jinak? Tak to už bohužel nevím, možná jsem někdy kvůli tomu, že jsem si zahulila, překopala své plány na ten den, abych nemusela spěchat a mohla si užít ten stav. Ale jinak nevím. Třeba žes měla v plánu se nějak zachovat, nebo si něco řešila, a pak ses rozhodla to udělat jinak. Jo, tak to třeba jo, že tě někdo naštve a ty máš chuť toho člověka zakopat pod zem, ale pak si zahulíš a řekneš si, že je to vlastně blbost a že nemá cenu se tím vůbec zabývat. A necháš to být a už se tím nezabýváš. Škoda nervů. Tak takhle jako jo. A ty myšlenky, které tě napadly při zahulení, tě pak ještě nějak ovlivňují? Nebo na ně třeba zapomeneš? Většinou jsem na ně zapomněla, ale někdy se mi vybaví při podobných situacích. Třeba když přemýšlím, jak budu vypadat, až budu stará. Napadne mě hned, že budu nosit volné kalhoty a skate čepku. Tak to si pak třeba vzpomenu. A nebo pak třeba nezapomínám to, že jsem se třeba chtěla vykašlat na nějakej ten problém. To prostě už v sobě máš, že na něj kašleš a už to pak neřeším dál. A ovlivňují tě tyto reflexe ještě nějakým jiným způsobem? Myslím si, že ne, jen se člověku občas vybaví a dívá se na tu situaci trochu jinak. Že si třeba vzpomenu, že už jsem něco podobnýho takovýho zažila, a když jsem si pak zahulila, tak jsem to nakonec udělala tak a tak. A když jsem v podobný situaci, tak si na to vzpomenu a řeknu si: jo, tenkrát to bylo dobrý, když jsem to tak udělala a snažím se to tak udělat znovu. Ale jinak mě to nijak zvlášť neovlivňuje. Každopádně moje zkušenost s marihuanou je taková, že když jsem hulila často, což bylo třeba dvakrát denně asi měsíc a půl, tak mi přišlo, že mi je všechno ostatní

ukradený a že si žiju jakoby svůj vlastní svět. Bylo to super, ale pak mi začlo docházet, že se chovám hrozně, že neberu ohled na ostatní a že hrozně zapomínám a podobně. Můj názor je takový, že pokud nehulíš často, tak to neublíží. Takže tím, že sis žila ve vlastním světě, tak si se chovala k ostatním hůř? Ne, že bych se k nim vyloženě chovala nějak špatně, ale prostě jsem na ně kašlala, plno věcí jsem neřešila a to pak jim mohlo třeba ublížit, i když to nebylo záměrně. Ale ublížila jsem jim vlastně. Takže jsem to zmírnila. A jak často teda teď hulíš? Jak jsem říkala, hulila jsem asi dvakrát denně měsíc a půl a to mi bylo tak patnáct nebo šestnáct. Teď je mi dvacet a hulím tak jednou dvakrát za měsíc, většinou při nějaké příležitosti. A hulíš raději sama nebo v partě víc lidí? Nejraději hulím s přáteli, víc se u toho pobavím.

8. Janek, 22 let Jak dlouho hulíš? Asi sedm let. A jak často teď hulíš? Ted' už tak dvakrát nebo třikrát do týdne. A hulíš spíš sám, nebo s někým? Spíš s kámošema. A co se s tebou děje, když si zahulíš? No ono taky zaleží, jak silnou trávu hulíš. Spíš stav takovej pohodovej, klídek, žádnej větší stres. Když jsem třeba nevyspanej, protivnej, tak to změní úplně náladu do pohody. Můj případ. Prostě se najednou cítíš úplně jinak. Nic neřešíš, seš takovej… Máš tu hlavu prostě čistou, prázdnou. Nic tě netrápí a nic tě nestresuje a tak. Taková pohodička, klídeček, no stres. V klídečku si něco děláš nebo si nad něčím zarozumuješ a přemýšlíš o tom, ale nic tě prostě fakt netrápí, ani si to nebereš a užíváš si jenom a tak. Když sem venku, tak většinou s kámošema si kopem třeba, doma si něco zahraju na komplu, nějaký hry, a tak si prostě užíváš a nestresuješ se za celý den. A o čem tak přemýšlíš, když si zahulíš? Tak přemýšlím třeba o tom, co děláme, jak si třeba kopem nebo jak pokračovat v té hře a tak. Ono se to dost různí podle toho, co právě dělám, takže je to různý. A taky záleží, co je třeba za den, že jo. V týdnu já třeba přemýšlím, třeba co bych měl udělat, vyřídit, a o víkendu co třeba podniknu večer. Kam vyrazím nebo tak. To se prostě různí. A taky třeba přemýšlíme o různých věcech s kámošema, když se o něčem bavíme, třeba o těch hrách počítačových nebo prostě co nás zajímá takhle. To je fakt různý. Každej něco řekne a pak nad tím přemýšlíme a ono je to různý prostě. Nad vším možným. Co zrovna řešíš a tak. A přemýšlíš i o sobě? Jo, jo, určitě. Ted' se snažím přibrat, nad tím přemýšlím každej den. Jsem strašně hubenej a každej mi to říká a už mě to štve. Tak jsem se rozhodl, že začnu víc jest a taky asi začnu cvičit nebo tak, abych nabral svaly. To ale ještě nevím, podle peněz. Je to dost drahý ty posilovny. Ale taky jsme třeba přemýšleli s kámošem, že bysme začali běhat. To je zadarmo, že jo. Tak že bysme do toho šli společně. A jinak nad ničím moc nepřemýšlím. Není nad čím asi takhle. Jo, třeba ještě nad přítelkyní přemýšlím občas. A k čemu třeba dojdeš, když přemýšlíš nad přítelkyní? O čem přesně nad ní přemýšlíš? Tak určitě esi nám to klape, nebo esi nedělám něco špatně a tak. Jsme spolu chvilu, tak jako jaký to je, jestli jsme tak jako spolu spokojený. To je zase různý. Třeba se pohádáme, tak nad tím pak člověk přemýšlí, že jo. Ale i když se nehádáme, tak si nad tím tak říkám: jo, je to dobrý, že jsme spolu, nebo není to dobrý. A hodně teda přemýšlím, jestli za to nemůžu třeba právě já, že jestli nedělám třeba něco blbě nebo tak. Jestli se nechovám blbě. Abych to nepokazil, víš co. Tak na to si dávám pozor, nad tím přemýšlím a pak si třeba říkám: ty jo, tohle jsem neměl nebo tohle už nebudu dělat a tak. Abych k ní nebyl nějakej hnusnej. To bych nechtěl. A aby se to nepokazilo, že jo. A to máš pocit, že třeba děláš něco špatně i normálně nebo jenom když si zahulíš? To i normálně jakože ne pořád, ale jen někdy. Když se něco stane. Někdy je to v pohodě, ale z toho normálně blbej den, člověk se blbě vyspí nebo se mu něco stane a už to jede, že jo. To pak

se třeba fakt chovám blbě, že nepřemýšlím vůbec a něco udělám a pak si to třeba vyčítám. Tak nad tím pak přemýšlím, jestli jsem to neposral třeba. To pak máš furt v hlavě. A když si zahulíš, tak nad tím přemýšlíš víc? Ne, to ne, to je nastejno. To prostě už v tý hlavě máš a už to pořád probíráš. A máš nějaké obvyklé témata, nad kterýma zhulenej často uvažuješ? No, to spíš uvažuju nad hrama, obvyklé téma nemám. A nad prací teda ještě. Protože to je takový hodně častý téma, že jo, Řešíš prachy pořád, furt musíš něco platit a někam ty prachy cpat, tak musíš taky vymyslet, kde je vzít, že jo. Tak to právě pak hodně přemýšlím o práci. Ale aji tak s kámošama všichni o tom přemýšlíme, jako kde je to lepší, kde horší, jak vydělat prachy a tak. A když přemýšlíš nad tou prací, jak se cítíš? Jsi s ní spokojenější nebo naopak? Ted' spíš naopak, jsem zrovna nezaměstnanej. Takže je to úplně na hovno. Jsem z toho nasranej, nemůžu najít prácu a ty prachy chybijou potom, že jo. Mamina mi jako půjčí, ale co z toho. Prostě potřebuju svoje prachy, že jo. To si tak pak furt říkám, kde tu prácu vzít a je to hrozný takhle. Takže to, že jsi nezaměstnanej, hůř prožíváš, když nehulíš? Když si zahulíš, tak se cítíš líp? Jo, jo, když nehulím, tak hůř, a když si zahulím tak líp. To pak nad tím tak nepřemýšlíš, že jo. To jako řešíš, ale co, prostě si řekneš: to nějak bude, prácu najdu. Ale pak se probereš a práca není a zas tě to sere, že jo. Je to prostě na hovno. A změnil si někdy na něco nebo někoho názor po tom, co sis zahulil? Že by sis něco uvědomil a řekl si, že ten člověk nebo ta věc je vlastně jiná? Ne, ne, to vůbec ne, to je stejný. Já bych takhle nikdy názor neměnil. Co si o kom myslím, tak za tím si stojím, to je jedno, jestli jsem hulil nebo nehulil. Prostě ten člověk takovej je a co jako, já s ním nic nenadělám, že jo. Jako názory fakt neměním, to vůbec. A stalo se ti někdy, že sis při kouření něco uvědomil a pak ses zachoval jinak? Tak určitě jo, ale na to už si nevzpomenu přesně co. Akorát prostě tě to uklidní, takže pak nejsi v takových točkách a v klidu si třeba něco promyslíš a už to pak tak neřešíš a seš v pohodě. Takže třeba to, že to neřeším pak, že se na to vykašlu. To je zbytečný to řešit. A to si třeba řekneš, když si zahulíš. Jako: co já se budu stresovat, seru na to a budu v pohodě. Tak já se pak třeba s nikým nehádám nebo takhle. Už na to kašlu, žádný stres. Ať si dělají, co chcou, tak mě nerozhodijou, to já jim na to pak kašlu. Prostě někdy bys fakt v tom raplu někomu něco udělal nebo tak, ale pak si zahulíš, klídeček, uklidníš se a seš zase úplně v cajku a nic tě netrápí, takže si můžou dělat, co chcou a ty nic na to. A ovlivňuje tě nějak to, jak nad věcma přemýšlíš, když hulíš? Pociťuješ nějakou změnu v něčem? Ne, to ne, jen změní tu náladu, když je špatná. Ale jako že by mě to nějak měnilo, to jako takhle ne. Akorát teda se nehádám. To je všechno. A jinak nic. To už pak nic nedělá. Aspoň u mě to teda nic nedělá, nevím, jak ostatní, ale já nic.

9. Michal, 20 let Co se s Tebou děje, když si zakouříš? Musím říct, že mě to jistým způsobem uklidňuje. Lidi si myslí, že zkouřený borec je bůh ví jak nebezpečný, ale to není pravda. Všechny starosti, co jsem do té doby měl, jsou v tu chvíli pryč a neexistuje nic a nikdo kdo by mě dokázal vytočit. Prostě pohoda, klídek, sezení a smání. Největší z důvodů, proč si zakouřím, je právě špatná nálada. Během pár minut se dostaví ta dobrá, a že bylo něco špatně, to tě už ani nenapadne. A o čem přemýšlíš, když si zakouříš? O čem přemýšlím? To je různé. Když sedím s přáteli, tak se bavíme o nejrůznějších problémech celého světa, o vesmíru, nebo třeba o klonování lidí. Témata se odvíjí podle toho, co koho kdy napadne a pak se pokračuje v debatě. V tomto stavu se dokážeš bavit o věcech, které by tě nikdy v životě ani nenapadli. No, a když jsem zkouřený sám, tak je to něco naprosto jiného. Jsem uzavřen s vlastní myslí, přemýšlím sám nad sebou, co jsem kdy udělal dobře, co špatně a co bych mohl změnit, abych byl lepším člověkem. Hodně závisí na tom, s jakými lidmi zrovna sedíš a jestli kouří taky nebo ne. Stává se taky, že sedíš, skvěle se bavíš a přijde cizí člověk. A pro zkouřeného to je narušitel. Dobrá nálada opadne a ty jen mlčky sedíš a doufáš, aby tento narušitel co nejdřív odešel tam, odkud přišel, a vy si mohli v klidu užít svoji předešlou náladu. A jaké je to přemýšlení? V čem je to třeba jiný, než když nad věcma přemýšlíš normálně? Tak dáme příklad třeba školu. Když jsem nezkouřený a přemýšlím o škole, řeknu si jednoduše: seru na to. Když jsem zkouřený, stíhají mě výčitky svědomí, že na školu tak seru a že bych měl začít něco dělat jinak skončím s krompáčem v ruce, rodiče budou naštvaní a všechno bude prostě špatně. Výhodou zkouřenosti je, že se na věc dokážeš dívat z mnohem více úhlů. Třeba zvážíš, jestli bude lepší být doma, sledovat seriály, běhat po venku nebo si řekneš, že se tam stejně nebude nic důležitého dělat a dopíšeš si to jindy. Po chvilce ti ale dojde, že by bylo nejlepší tam přece jenom jít, i když tam budeš jen sedět a poslouchat tlachání vaší milované paní učitelky. Někdy se ale stává, že přemýšlíš tak dlouho, až škola skončí, nebo se zapřemýšlíš nad něčím jiným, třeba kadícím psem a na školu úplně zapomeneš. Skočíš k asiatům na gyros a pak se uvidí co dál. A když přemýšlíš o sobě, tak je to jaké? O sobě přemýšlím prakticky pořád, když jsem sám. Přemýšlím nad tím, jak vydělat hromady peněz, jak bych procestoval celý svět nebo co všechno bych si koupil. A pak závěrem mi vždycky dochází, že je jen ve mně, jestli se tyto sny stanou skutečností, nebo jenom dalšími tématy k zamyšlení. Častokrát taky vzpomínám na doby, když jsem byl menší a vedl jsem bezstarostný život. Hrozně rád bych se do těch dob vrátil, ale to asi každý. A jak se cítíš, když nad tím tak přemýšlíš? Docela v pohodě, uvědomím si, že se mám snažit a že to můžu dokázat. Že to záleží na mně. Většinou je to takový pohodový pocit. A máš nějaká obvyklá témata, nad kterými uvažuješ, když si zakouříš? Přemýšlím o budoucnosti. Jak to se mnou bude, až dostuduju, kde budu pracovat, jestli teda vůbec budu, kde budu bydlet, jestli někde na zemi nebo v bytě, kde asi. Častokrát mě přepadá myšlenka, že moje máti mě měla už v osumnácti. Mně je teď dvacet, ale nedokážu si představit, že bych vychovával dva roky staré, ukakané, uplakané a uprděné stvoření. Taky se často zapřemýšlím nad tím, jaké jsou děti teď a jaké dítě jsem byl já. Je to až k neuvěření jak moc se změnily. Nedávno jsem se bavil s jedním třináctiletým klukem od nás z vesnice a vylezlo z něj, že

kouřil marijánku, ale už přestal. Je to až k neuvěření, že třináct roků starý klučina už stihl přestat s trávou. A když takhle nad věcma přemýšlíš, uvědomil sis někdy něco, co tě do té doby nenapadlo? Tak pokaždé při kouření přijdu na nové a nové nápady a názory. To je jedním z darů této krásné rostlinky. Při kouření jsem si uvědomil spoustu věcí, o kterých nám v mládí říkali. Určitě každý slyšel: to pochopíš, až vyrosteš. Možná by víc sedělo: to pochopíš, až si zahulíš. Ale to je jen další z mnoha mých domněnek. Nedokážu teď uvést žádný příklad, ale víš, jak to myslím. Napadají mě různé věci, ale za polovinu z nich by mě mohli zavřít, nemám moc rád cigány. Takže jestli to chápu dobře, tak ty jakoby zmoudříš, když to takhle přeženu? Že si uvědomuješ souvislosti věcí, které si dřív nemohl pochopit? Jo, přesně tak. Dřív bych to bral jinak, ale když si zahulím, tak to chápu. To možná souvisí s těmi více úhly pohledu. A stalo se ti někdy, že bys změnil po takovém přemýšlení při kouření na něco názor? Jistě už mnohokrát. Už je to přes půl roku, kdy jsem přestal kouřit cigarety, našel jsem si brigádu a snažím se líp vycházet s rodiči. Přece jenom pěstuji svoje poklady u nás na zahradě. Mamka zalívá, tatík se jen raduje, jak pěkně to roste. Něco takového by asi v jiných domácnostech neprošlo, proto jim jsem velmi vděčný a snažím se je nijak nezklamat. Takže to jsou spíš takové věci, že si uvědomíš, že by ses měl chovat nějakým způsobem? Jo, prostě na cigarety jsem se vykašlal, rozhodl jsem se vydělávat vlastní peníze a taky jsem si uvědomil, že naši toho pro mě fakt hodně dělají, takže se snažím se k nim podle toho chovat. A změnilo se to, jak o věcech přemýšlíš, i když nekouříš? Když jsem zkouřený a přijdu na něco nového, tak se snažím si to hlavně zapamatovat a pak teprve nějak použít. Beru to tak, jako že můj mozek je obohacen o marihuanu. Tím pádem to je něco víc než normální myšlení, proto si vážím každého závěru a s hrdostí je používám, kde se dá. Třeba když jsme měli psát referát v češtině. Za normálních okolností musím přemýšlet hrozně dlouho nad tématem, které si vyberu, jak začnu a jak skončím. Jako zkouřený prostě vidím téma, napíšu nadpis, a začnu psát. Je to tak jednoduché, až je to zábavné. Ovšem být zhulený ve škole nedoporučuji žádnému začátečníkovi. Kdo na svým hulometru nemá alespoň pár desítek gramů, měl by na tom zapracovat a teprve potom si to zkusit. A stalo se ti někdy, že sis při kouření něco uvědomil a díky tomu ses pak zachoval jinak? Určitě ano, ale nemůžu si zrovna nic vybavit. Problém je ten, že většinou když něco chcete udělat a zahulíte si, tak to odložíte na jindy. Ale to zase záleží na každém z nás. To je ten špatný důsledek. A ty myšlenky, které tě napadly při hulení, spíš zapomeneš nebo pak využíváš, jak si říkal? Záleží na tom, co je to za myšlenku. Ale na velikou většinu z nich zapomenu. Nevím, jestli si zrovna pamatuješ na to, na co si myslela minulý týden a jestli ano tak klobouk dolů. A ovlivňuje tě to přemýšlení, když jsi zhulenej, ještě nějak jinak, než jsme se teď bavili? Problémem je zhoršení krátkodobé paměti. Všeho přece moc škodí, proto sem to omezil jen na víkendy. Hlavně mě ale mrzí, že existují lidé, kterým my huliči vadíme. Jsou to ale lidé, kteří o hulení neví vůbec nic a od malička jim bylo říkáno: tráva je špatná, tráva je zlo. Takoví lidé tě za zády pomlouvají, říkají si: to je ten feťák, co bere ty drogy, ten co kouří marijánku. Přitom kuřák marihuany má od feťáka neskutečně daleko a proto mě mrzí, když mě tak někdo osloví. Říkám mrzí, protože je mi líto lidí, kteří danému tématu nerozumí, ale i přesto tě nazývají feťákem. Říká

se, že marihuana je vstupní droga, ale to taky není pravda. Taky sem si o marihuaně myslel jak špatná je a že ji nikdy nebudu kouřit, ale to sem byl malý klučina. Teď hrdě hulím už pátým rokem a hodlám v tom pokračovat, dokud mě neomrzí. Takže ty teď hulíš už jenom o víkendech? Jo, hlavně o víkendech třeba jednou, dvakrát. V týdnu už opravdu jen málokdy. A hulíš raději sám, nebo když je s tebou víc lidí? Určitě když je nás víc. Je to takové zábavnější, máme si o čem povídat. Ale nevadí ani, když si dám sám.

10. Rosťa, 20 let Co se s tebou děje, když si zahulíš? V čem je rozdíl? Tak určitě tam je rozdíl, že když si zahulíš, tak je všechno v klidu. Nevím, jak bych to řekl. Určitě je tam změna nálady. Prostě jdeš a třeba v práci tam děláš a je ti to jedno, víš co, neřešíš to nějak. A prostě v pohodě. Neřešíš žádný problémy. Na komunikativnosti to třeba nic nemění nebo tak, ale prostě je to lepší, si myslím. Nemluvím asi pořád stejně, když jsem zhulenej, ale dá se úplně normálně komunikovat, jestli seš zhulená nebo ne. Záleží taky třeba o čem. Já třeba si dokážu zhulenej povykládat o čemkoli. Nebo dělat cokoliv, co chcou. Nevidím v tom nějakej velikej rozdíl. Akorát pak tě to unaví a nic víc. To až ale po chvíli, třeba po půl dnu. A v čem je to teda dobrý, proč to děláš? Proč duníme? Nevím, protože je to droga. Ne že bych musel, ale už jsme v takovém jinačím stádiu tady a nic jiného se tady nedělá. A že by ti to třeba něco přinášelo nebo tak? Tak to vůbec jako. To ti nic nepřináší, žádný štěstí nebo tak. Jo, jako chvilku je to dobrý. Zpříjemní ti to ten den, nebo jak to mám říct. Uteče ti to jinak. A v pohodě. Taková pohoda, lepší než furt nějaký stres a nervy, prostě uvolní tě to. A o čem přemýšlíš, když si zahulíš? Co se ti honí hlavou? Co se mi honí hlavou? Právě že většinou nic. To tě pak tak jakoby vymaže prostě. Jako třeba něco řešíme, když jsem s někým, ale to je zas úplně cokoliv prostě. Většinou o nereálném. Nějaké fantazie. Takový nadvýšení, ale většinou nic víc z toho. Ale nevím, je to v klídku prostě občas zahulit trávu a taková pohoda, pohodička. A jaký je v tom rozdíl, když nad něčím přemýšlíš zhulenej a když nejsi zhulenej? Tak nevím, třeba můžu říct, že když seš zhulená, tak se na tom víc sekneš a víc se nad tím zamyslíš jako. Dokážeš to víc promyslet. Ale někdy to třeba zas posereš. Ale většinou se nad tím zapřemýšlíš líp. Nebo vymyslíš nebo předvídáš tak trochu dopředu, bych řekl, líp. Víc se nad tím zamyslíš, rychleji a dopředu, ale potom jako už taky určitě ne. Ale když se o tom bavíme, čistě když si zahulíš, tak to jako jo, ale zpomaluje to jako, to určitě. Já nevím, záseky jako nějaký… A co to je ten zásek? Prostě že se zasekneš a pak se nad něčím zapřemýšlíš, prostě nad nějakou vlastní věcí, nad čím fakt zrovna přemýšlíš. A přemýšlíš jenom nad tím, jak by sis to vymyslela nebo jak bys to udělala nebo co a jak. Zasekneš se nad nějakým tématem třeba a přemýšlím si nad tím sám a nevadí mi to, prostě si jenom nad tím přemýšlíš, já nevím, jak to mám vysvětlovat. Neříkám, že je to nejlepší zahulit si, ale sem tam je to jako v klidu si myslím. A přemýšlíš někdy třeba aji nad sebou? Tak to určitě právě, jako to bych řek hlavně nad tím. To je tak nejčastější téma. Většinou nad tím, co bys mohla zlepšit nebo zdokonalit. A jak se u toho cítíš, když nad sebou přemýšlíš? Pořád stejnej pocit, to nějak neřešíš tohle. Jako dá se přemýšlet a tak, ale stejně jako, já to nějak neřeším, já si prostě zahulím… Jako v dnešní době si nevybereš, jako kdybys chtěla něco dokázat nebo to, tak myslíš, že by ti to nějak zpomalilo? Já nevím. Jako můžou bejt příklady, třeba jako že srali na školu nebo tak, ale znám taky lidi, co hulili a byli v pohodě a taky se učili a dali si maturitu a všechno. Ale to prostě ta doba jim přinesla, že jako nic nemají, protože je hnus doba prostě. Za to nemůže žádná tráva, to už se jenom zhoršilo v tom, že už to hulijou tam dvanáctiletý děcka a

hulí to kde kdo. Jako určitě se zamyslíš, žes třeba něco nedokázala nebo nad takovýma věcma, co tě sere nebo tak. Ale stejně s tím prostě nic neuděláš, tak si dáš prda. Pustíš to z hlavy, to je spíš takovej vymazávač, bych tomu říkal. A jsou nějaký obvyklý témata, nad kterýma přemýšlíš zhulenej? Jo, peníze prostě. Nic jinýho v dnešní době. Takže to, co i normálně tak nějak nejvíc řešíš, tak pak nad tím přemýšlíš, i když si zahulíš? Jo, je to tak, ale prostě co stejně s tím chceš dělat, že jo? Zahulíš si a stejně, aji kdyby sis nezahulila, tak stejně přemýšlíš nad těma penězama. Co s nima. A uvědomil sis někdy, když sis zahulil něco, co tě do té doby třeba nenapadlo? Jako jo, já bych řekl, že určitě, třeba při tom ulehčování nějaké té práce, víš co. Nad tím se taky hnedka zamýšlíš, jak bys to udělala nejrychleji, nejlíp a prostě hned třeba. Nějakej zlepšovák. Když prostě není co dělat, tak si dáš prostě práska a neřešíš to, víš co. Ale jako určitě to není jedna z nejlepších variant, ale prostě když kolem tebe všichni jenom dusijou, tak to je hnus. A stalo se ti někdy, že bys změnil na něco nebo na někoho názor? Že si takhle zapřemýšlíš a něco si uvědomíš. Tak lidi určitě bych řekl, že když jsi zkouřená, tak posuzuješ úplně jinak. Že každýho víc, si o něm něco řekneš. A třeba kdybys nebyla zkouřená, tak by ti to bylo úplně jedno, víš co. Takže si jich víc všímáš? Jo, přesně tak, víc si jich jako všímáš, co asi tak třeba… Není ti to tak jedno, jako když si jdeš někam sednout a prostě nic tě nezajímá nebo tak. Všímám si těch zhulených i těch nezhulených. To si říkáš: ten je namachrovanej nebo to, tak proč bych se s ním měl o něčem bavit. To si raději právě půjdu za někým, kdo si dá práska a pokecáš o čemkoliv, vyřešíš cokoliv, zeptáš se, co potřebuješ a v pohodě jako. Ale že bys na někoho měnil názor, třeba že sis doteď myslel o tom člověku jen samý dobrý věci, pak by sis zahulil a přehodnotil to a tento horší názor ti pak o něm vydržel, to ne? To ne, to určitě ne. To je ti jedno, všímáš si sama sebe. A spíš bych řekl, jak všichni říkají, že si zahulíš a už seš bůhví co, tak jako já nevím. Takovej rozdíl už v tomhlenctom já nedělám už teďka. Mám horší názory na jinačí drogy a to je úplně zas něco jiného. A změnilo se to, jak o věcech přemýšlíš? Že víš, že když jsi zhulenej, tak přemýšlíš takhle a že bys to používal i normálně? Že by ses třeba snažil něco víc promyslet i nezhulenej a tak? Jo, tak třeba když řeknu příklad, tak třeba kámoš hraje na počítači a on tu hru úplně ovládá, jo. Taky si na tom úplně ulítává, na té hře, prostě zkouřenej a on ti o té hře povykládá prostě úplně všechno. Nebo nevím, jak bych to vysvětlil. Prostě pamatuje si od každého všechno a to prostě nevím… Jestli je zkouřenej nebo ne, tak stejně to všechno ví a zná. Druhej kámoš to stejný, když bych řekl příklad. On si taky valí na komplu jak sviňa a věřím tomu, že když se zhulí, tak se mu víc chce a prostě baví ho to víc, víš co. Že se do těch zájmů víc zažere? Jo, no. Tak bych to řekl asi, jak říkáš ty, že se do toho prostě jako víc zažere a prostě dokáže z toho fakt vyždímat cokoli. Mně třeba nakouřenej s komplem udělal úplně zázraky jako. Třeba jinej kámoš nehulí trávu a taky to ovládá, rozumíš jako jo, takhle to myslím. Ale třeba že bys nezhulenej přemýšlel jinak, to ne? To ne, já bych řekl, že to přemýšlíš pořád stejně, jenom se zhulenej jako pozastavíš víc párkrát nad určitýma věcma akorát. Za střízliva se tak jako nezasekneš. Zhulenej si tak jako užíváš ten

život. Tak jako já jsem to třeba trošku omezil, já třeba neduním pořád. Jako třeba moje holka nechce vůbec, abych dunil, a stejně si občas dám. Jako prostě to už je ta droga. Ale jako tráva je v dnešní době nic, to už prostě bereš jak ty cigarety prostě. Fakt tomu věřím, že každej čtvrtej člověk už hulí trávu. Protože znám jako dost lidí a to jenom tady v tomhletom okruhu. A to hulí každej. Tady ty malý děcka, co chodijou na základu, už hulijou trávu. To už je něco úplně jinýho, než to, když jsme začínali. To my jsme se museli furt schovávat, furt řešit. Teď toho mají všude plno. Už spíš valijou ty tvrdý drogy a taky už je hodně lidí z toho v prdeli. A myslíš si, že je pravda, jak se říká, že když někdo začne hulit trávu, že potom sklouzne k tvrdým drogám? Myslím si, že je to pravda. Na tohle je taky hodně témat. Hodně lidí říká, že tráva je prostě spouštěč. A je to droga, že jo, pak už se setkáš… Prostě ti, co hulijou, tak už vijou, co je to perník, že jo, a tak. Tak už se do toho namočíš zas jako rychleji. Ale prostě já nevím, já bych k tomu nikdy jako nečuchl k takovýmu shitu. Proto já raději než si dát dennodenně deset piv, tak já si dám raději dva prdy a v pohodě. Než bych bral nějakej sajrajt. To vůbec jako. Jak říkám: to si dám raději dva prdíky než místo nějakých třeba pěti piv, rozumíš, a stačí mi to prostě. A stalo se ti někdy, že sis třeba něco uvědomil, když sis zahulil a zachoval ses pak jinak, než si měl původně v plánu? To se mi jako určitě stalo někdy. To spíš tak něco oddaluješ třeba. Že když si zahulíš, tak už pak třeba něco nestíháš. Jako že se na to vykašleš nebo že ti to zabralo čas? Ne, jenom že to nestíháš. Že pak chodíš všude pozdě nebo tak. Nebo ne všude pozdě. Ale prostě si zapálíš a ztrácíš čas a už někde nestíháš, tak furt jenom spěcháš, všude jenom proběhneš. Ale to spěcháš, až když se z toho dostaneš, ne? Jo, to pak pořád se spěchá. A když tě něco napadne zhulenýho, tak pak si to ještě pamatuješ nebo to zapomeneš? Ne, tak to si jako pamatuješ, když nad něčím přemýšlíš, tak si to zapamatuješ. Ale jako třeba když se dělají blbosti, když se prostě jen valí, tak to zapomeneš takový blbosti prostě. Ale jinak si to prostě zapamatuješ úplně stejně. A třeba se nad tím zapřemýšlíš a snažíš se to zrealizovat třeba. A funguje u tebe i takový ten stav, že si zahulíš, když jsi naštvanej a pak se uklidníš a vykašleš se třeba na to, že si to chtěl tomu dotyčnému vrátit? Tak já myslím, že tohle funguje na každýho. To už se pak nad tou určitou věcí jenom povzneseš, víš co, přestaneš to nějak řešit. A jako určitě, uklidňuje to, víš co. Záleží jako jakej konflikt to je, ale třeba se na to vykašleš. A když u toho hulení přemýšlíš nad něčím, tak má to ještě nějaký vliv na tebe, než to, co si říkal? Já myslím, že ne. Akorát ta únava prostě, že když už to z tebe vyprchává, tak tě to tak unaví. A jak dlouho už hulíš? Asi čtyři roky přibližně. A jak často teď zrovna? Tak asi obden. A hulíš spíš sám nebo s někým? No, to spíš když je nás víc, tak je to takový lepší.

11. Tomáš, 17 let Jaký to je, když si zahulíš? Co to s tebou udělá? Jaký to je? Máš takovej uvolněnější stav potom. A když seš třeba nervózní, tak tě to uklidní. A seš takovej… Taková pohoda prostě. A změní se třeba i tvoje nálada nebo fyzická výkonnost? No fyzická výkonnost ne, ale nálada určitě. Když se mám dobře třeba a dám si, tak se mám ještě líp, víš co. A je mi v pohodě, nijak se nezlobím. A když mám špatnou náladu a dám si, tak je to taky v pohodě. Uvolňuje mě to. Tak se jako zklidním. Takový uvolněnější člověk je. A o čem přemýšlíš, když si zahulíš? O čem přemejšlím? Tak záleží na tom, s kým jsem venku třeba. Třeba o čem se bavíme takhle. Nevím, tak jak asi normálně, když nejsem pod vlivem, normálně se bavím, přemejšlím. Nad různýma věcma, že jo, každej přemejšlí nad něčím jiným. To záleží třeba i na tom, jakou mám náladu nebo co se ten den stalo. Když se stane něco závažnýho ten den, tak to třeba probírám, myslím na to a tak. Takže jakoby pokračuješ v těch myšlenkách, které máš i normálně, když si nezahulíš? Jo, jo, určitě. A je v tom, když nad něčím přemýšlíš zhulenej a když nezhulenej, je v tom nějaký rozdíl? No, asi jo, určitě. Hlavně to docela dost vymazává jakože paměť. Nebo jakože starší třeba. A přijde ti v týdnu třeba každej den jakože stejnej a takhle. Všechno podobný ty myšlenky. A s tou pamětí, tos myslel tak, že když vystřízlivíš, tak si nepamatuješ, na cos myslel, nebo jak to myslíš? No, když si toho dáš třeba moc nebo něco silnějšího, tak taky no. Že vnímáš třeba jenom ten stav, co je, a když ho už nemáš, tak třeba ani nevíš, že byl nebo tak. Někdy to tak je teda. A když nad něčím přemýšlíš, třeba nad tím, co se ten den stalo, a když pak nad tím přemýšlíš zhulenej, je v tom nějaký rozdíl? V tom přemýšlení samotném? Tak jako podíváš se na to taky z jinýho úhlu, jo, nebo taky jak to třeba udělat líp. To taky. Nebo co jsem udělal špatně a takhle. Takže to víc rozebíráš? No, jasný, no. Působí to aji docela na city, jako no. Že je člověk potom takovej… Dává si víc pozor a tak. Přemejšlí o sobě. Co třeba udělal a tak. A když takhle přemýšlíš nad sebou, tak k čemu třeba dojdeš? No, že mi to hulení jako asi nedělá moc dobře na zdraví a nevím, proč to kouřím, že jo, taky. Ale to je tou dobou asi. Nad nějakýma osobníma věcma jako moc nepřemýšlím, to spíš ne, to si spíš užívám takovou jakože zábavu. Takový volnější je to. Jak kdy, podle toho, jakej je stav taky, že jo. To taky hraje roli. No když třeba chytneš tu špatnou náladu, tak nemáš moc chuť řešit věci a myslet na něco a oddáváš se tomu stavu jakože. A když chytneš dobrej stáveček, tak je to v pohodě docela. Každej to má jinak jakože daný, jo, ale nevím. To bys to musela zkusit někdy, abys věděla. Mě by zajímalo, jestli nad sebou přemýšlíš víc normálně, než třeba zhulenej. Nebo jestli je to naopak. Já když jsem třeba zkouřenej, tak nějaký takový věci jako nevnímám, užívám si spíš ten stav svůj. Neřeším nějaký věci, co se mi nepovedly nebo co jsem dal a tak. Moc o tom nepřemýšlím jakože.

Takže pro tebe je to spíš taková zábava, že nic neřešíš a spíš si užíváš to, co prožíváš? No, jasný, asi tak. A stejně se zeptám ještě, jestli jsou nějaký obvyklý témata, nad kterýma uvažuješ zhulenej? No, tak většinou třeba o tom, co jsem chtěl udělat a nestihl jsem to udělat a udělal to někdo jinej a nestihl jsem to sám pro sebe. Díky tomu, že jsem třeba kouřil tu trávu a nedělal jsem to, co jsem měl. Třeba jsem chtěl chodit s holkou a prostě jsem neměl na ňu čas kvůli trávě třeba a našel si ju někdo jinej a teď mě to třeba sere, víš jak. A vyčítám si to třeba někdy. Podle toho, jakej mám ten stav. Když mám třeba špatnej stav, špatnou náladu, tak si to někdy vyčítám tohle. Říkám si, že jsem… Proč jsem to neudělal, že jo. A tak. A když jsem s kámošema a jsme zkouření všichni, tak většinou vzpomínáme na šťastný vzpomínky, zasmějeme se věcem a takhle. Probíráme víc veselejší věci než smutný. A ze smutných si děláme třeba většinou srandu. Ne z těch vážnejch, ale z takových těch lehčích událostí. Takže když je vás víc, tak i když je něco takovýho blbýho, tak si to převedete… … jasný, no. To si převedeme na srandu. A když jsi sám a přemýšlíš nad takovýma těma smutnějšíma věcma, tak si to nedokážeš převézt do tý radostnější roviny? Že víc prožíváš tu smutnější stránku? No, jak kdy. To je prostě pokaždé jiný, no. A v čem je ten rozdíl, jestli to prožiješ jako dobrý nebo jako špatný? No, nevím, jak to říct, no. Třeba když je člověk zkouřenej, tak moc to těm lidem nemyslí. Nechcou se zabývat starostma a moc o tom přemýšlet, víš, a tak. Takže spíš se snažíš o to, nic fakt neřešit? No, jasný, neřešit to, co bylo a co to, ale co je teďka, víš co, co se děje a tak. A uvědomil sis někdy při zkouření něco, co tě do tý doby třeba nenapadlo? No, když jsem třeba nehulil ještě, tak jsem neznal skoro nikoho, kdo hulil. A od tý doby, co hulím taky, tak znám všechny lidi, kteří hulijou, fakt všechny. Koho znám, tak hulijou všichni. A předtím jsem neznal nikoho. Ale já myslím spíš něco takovýho, jako že bys najednou nějak prozřel, když sis zahulil a napadlo tě něco jiného, co do té doby ne. No, tak to určitě, jo, asi jo. Myslím, že jo. A dokázal bys říct třeba nějakej příklad? No, přemýšlím, přemýšlím. Ale je to těžký, když je člověk zkouřenej a někdo ho vyslýchá. Nebo třeba když vezmu svůj obor, když jsem na tom truhlářovi a jsem třeba na praxi a když už jsem v tom druháku, tak děláme třeba nějaký výrobky a máme tam mistra a když jsem zkouřenej, tak furt se na něco ptám, furt bych jakože snažil se to udělat nějak jinak, nebo se ptám: proč to je takhle, proč to nejde jinak? Šlo by to jako udělat líp a tak. Jako jak říkám, v tom truhlářství. A když bys nebyl zkouřenej, tak by ses na to neptal? No, asi tak. Udělal bych, co řekne a neřešil bych to. A změnils někdy po takovém přemýšlení, jaks byl zkouřenej, na něco názor? No, to jako taky, když jsem třeba zkouřenej a na někoho se podívám, tak ho posoudím nějak úplně jinak, než když třeba zkouřenej nejsem.

A to vede k tomu, že na něj přehodnotíš a změníš názor, i když už z toho třeba vystřízlivíš? No, jo určitě. Měl jsem kámoše a potkával jsem ho, jenom když jsem byl zkouřenej, protože jsem ho potkával na zábavě a tak, a taky jsem ho poznal zkouřenej. A myslel jsem si o něm jako ne moc dobrý věci, ale ani jako nějaký špatný úplně, ale potkal jsem ho pak, když jsem nebyl zkouřenej a on taky ne, tak byl úpně v pohodě člověk. Myslel jsem si o něm horší věci, než jako doopravdy dělal a tak. Takže když dáš na ten úsudek, když jsi zkouřenej, tak to může být zkreslený? No, asi tak. A změnilo se to, jak o věcech přemýšlíš, i když nehulíš? Je tam nějaký rozdíl? Ani ne. A stalo se ti někdy, že sis zahulil a pak ses zachoval nějak jinak, jak sis to promyslel? Jako určitě že se třeba na něco vykašleš, kdyžs byl nasranej. Tak to jo. To kolikrát. A funguje to i naopak? Že bys naopak udělal něco ne moc dobrýho? Jo, tak taky. Já si myslím, že to funguje tak aji tak. Že to je prostě stejný, jak když nejsi na té droze. A ovlivňuje tě to, jak nad něčím přemýšlíš, i potom, když vystřízlivíš? Nebo na to zapomeneš? No, to právě většinou zapomeneš na to, cos měla v tom stavu. To už pak jakože nějak neřešíš. A když třeba přemýšlíš nad tou holkou, jak si říkal, že si za ní měl jít dřív a tak, tak nad tím třeba už neuvažuješ, když vystřízlivíš? Když se to podělá, když jsem zhulenej, tak to pak řeším, když jsem střízlivej. To taky tak probírám. A řeším, proč jsem udělal to a proč jsem neudělal to a zase z druhý strany naopak, když to udělám nezkouřenej. Je to oboustranný, no, asi. A ovlivňují tě ty myšlenky aji nějak jinak, než jak si mi teď říkal? Ne, to ani ne. A jak dlouho hulíš? Jak dlouho? No, jak skončila devátá třída a začaly velký prázdniny. Tak asi dva roky. A jak často teď hulíš? No, jak často? Tak třeba když je škola, tak si dám před školou někdy, není to vždycky, že jo, někdy třeba nemám chuť nebo náladu na to. Nebo si dám každý ráno, nebo ráno si třeba nedám a dám si pak o volný. Pak po škole většinou dáváme. A pak záleží, s kým jdu ven. Když jdu ven s lidma, kteří nehulijou, tak to nehulím, protože když sám hulím, tak to mě nebaví. To nedělám, to nemám moc rád. Radši se zkouřím s někým a užívám si ten stav s více lidma než sám se sebou. Je to takový zasekaný. A o víkendu to moc nehulím.