MORAVSKOSLEZSKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V OSTRAVĚ

MORAVSKOSLEZSKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V OSTRAVĚ Soutěž o návrh na zpracování urbanistického, architektonického, technického a provozního řešení novostavby

Ostrava 2005

Vážení přátelé, vzdělanost a vzdělávání jsou jednou z priorit Moravskoslezského kraje. K naplnění tohoto cíle nemalým podílem přispívá i Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě. Už několik desítek let však tato významná instituce sídlí v nevyhovujících provizorních prostorech. Výstavba nové budovy vědecké knihovny je velikým úkolem našeho kraje, který musí být řešen ve spolupráci se státem, bez jehož finanční podpory bychom to nezvládli.

Ing. Evžen Tošenovský hejtman Moravskoslezského kraje

1

CO PŘEDCHÁZELO SOUTĚŽI O tom, že vědecká knihovna v Ostravě potřebuje nové sídlo, nebylo již dlouho pochyb. Vždyť tato významná kulturní a vzdělávací instituce Moravskoslezského kraje s roční návštěvností 190.000 osob nikdy vlastní sídlo neměla. Při svém založení v roce 1951 byla provizorně umístěna (nejdéle na deset let) do prostor Nové radnice a do dnešních dnů se situace příliš nezměnila. Postavila se budova skladu v Ostravě-Přívoze, knihovníci zabrali další radniční sklepy, a tím s trochou nadsázky prostorový rozmach vědecké knihovny ustal. Čtenáři se tak stále marně ptají po volném výběru literatury, v půjčovně po sobě šlapou a zavalují miniaturní prostory šatničky oblíbenými batůžky. Ani zcela nedostatečné doplňování knihovního fondu, v němž stát knihovnu „podpořil“ opakovanou redukcí povinného výtisku, nezabránilo přeplnění skladů. Hledaly se tedy nové prostory. Na první pohled připadlo v úvahu několik budov, které však po propočtu kapacitních potřeb nevyhovovaly a znamenaly by pro knihovnu opět provizorní řešení. Po nerealizovaném rozhodnutí z roku 1999 dostavět objekt administrativního, společenského a kulturního centra Ostravy tak, aby se v jedné z jeho částí nacházela knihovna, bylo v březnu 2002 rozhodnuto zřizovatelem knihovny o novostavbě na „zelené louce“. Zvolená lokalita na ul. 28. října (proti Domu kultury města Ostravy) knihovně vyhovuje. Nachází se nedaleko centra města, a to na trase studentů putujících mezi univerzitou a kolejemi. Jedná se o oblast s administrativními budovami, obchody a bytovou zástavbou, s výbornou dopravní obslužností, v blízkosti vlakového i autobusového nádraží. Místo je mírně vyvýšeno a hladina spodních vod umožňuje vybudovat dvě suterénní podlaží. Názory na budoucí podobu knihovny se u nás ve „vědárně“, jak se knihovně po desetiletí přezdívá, tříbily několik let. Skeptické úvahy o výhradně virtuálním pojetí nenalezly úrodnou půdu. Vždyť jsou to právě knihovny a jedině ony, kde jsou veřejnosti k dispozici současně tištěné i elektronické dokumenty - uspořádaně a s kvalifikovanou obsluhou. Veřejné knihovny by měly být místem setkávání občanů nejrůznějšího společenského postavení s knihami i mezi sebou navzájem, měly by být příjemným prostorem, kde se návštěvníci nebudou cítit svazováni tlakem komerční společnosti. Při přípravě návrhu knihovny byly zvažovány jak zkušenosti ze zahraničí, tak kolegů z Brna, Hradce, Li-

berce, Plzně či jiných nových nebo rekonstruovaných knihoven, především se však přípravný tým snažil zohlednit zájmy budoucích uživatelů. Knihovnu bude navštěvovat odborná veřejnost a studenti, budou to však také nezaměstnaní, kteří si přijdou číst noviny a hledat informace o nabídce pracovních příležitostí. V propojující se Evropě se v knihovně zastaví Češi i zástupci jiných národností. Knihovnické služby je třeba připravit pro mladé i staré spoluobčany, pro zdravé i pro zdravotně hendikepované. Novostavba musí samozřejmě respektovat všechny rozmanité funkce, které krajská vědecká knihovna plní. V roli strážce literárního odkazu kraje trvale uchovává a zpřístupňuje veškeré dokumenty publikované v Moravskoslezském kraji a také garantuje jejich precizní zpracovávání pro národní registrující bibliografii. Jako vědecká knihovna získává, zpracovává, uchovává a zpřístupňuje českou odbornou literaturu, tuzemské normy a patentové spisy, firemní literaturu a časopisy, zahraniční odbornou literaturu, zajišťuje přístup k vzdáleným elektronickým informačním zdrojům. Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě je ale také knihovnou veřejnou s úplným fondem českých

2

periodik, beletristickou produkcí i hudebními nahrávkami. Vzhledem k rozsahu a rozmanitosti knihovního fondu je právem považována za krajské centrum meziknihovních služeb. Partnerství knihovny s Goethe-Institutem v Praze přináší další obohacení knihovního fondu i možnost organizovat společenské akce podporující vzájemné poznávání kulturního prostředí v srdci Evropy. Výstavy literárních děl a přednášky či autorská čtení patří ke vzdělávacím akcím organizovaným knihovnou pro odbornou i širokou veřejnost. Vzdělávání uživatelů knihovny je však jinak zaměřeno především na různé aspekty práce s informačními zdroji, jejichž podoba se v posledních letech velmi rychle mění. Knihovníci pomáhají uživatelům v přístupu k novým informačním nosičům, jsou k ruce při orientaci v záplavě databází nabízejících ověřené i matoucí informace, vyučují novým selekčním metodám. Ani to však není vše. Krajská knihovna ve spolupráci s patnácti tzv. pověřenými knihovnami pomáhá v rámci systému regionálních funkcí, který garantuje, rozvíjet knihovnické služby ve více než čtyřech stech knihovnách. Několikrát týdně realizuje vzdělávací akce pro pracovníky knihoven a informačních pracovišť, poskytuje poradenství a konzultační činnost z oboru knihovnictví a souvisejících. S respektováním výše zmíněného a představou, že by knihovna měla kapacitně pojmout cca dvojnásobek současného počtu publikací, tj. 2.000.000 jednotek, jejichž záznamy budou v úplnosti k dispozici v elektronickém katalogu, byl v dubnu 2002 připraven stavební program. Volný výběr je navržen pro literaturu vydanou v posledních deseti letech, ve studovnách se 400 studijními a čtenářskými místy je počítáno s bohatou příruční knihovnou včetně běžného ročníku 3.200 titulů periodik. Samostatně je koncipována studovna a půjčovna norem a patentů, ostatní prostory studoven počítají s flexibilitou v budoucím uspořádání. K dispozici uživatelům bude studovna elektronických zdrojů, kabiny pro samostudium jazyků, studovna regionálních dokumentů i klidové místo pro poslech hudby. Literární kavárna a výstavní prostor představují další dnes neodmyslitelnou součást moderní veřejné knihovny. Školící místnost se 30 místy a konferenční sál pro 100 osob pak umožní rozvoj vzdělávacích i společenských aktivit. Ačkoliv se nepředpokládá nepřetržitý provoz knihovny, bude pravděpodobně umožněno vracení publikací 24 hodin denně prostřednictvím automatu. Další automaty by měly urychlit výpůjčky publikací z volného výběru.

3

Při sestavování stavebního programu byla, jak už to při zásadních záležitostech bývá, otevřena některá kontroverzní témata, např.: • Pojetí kontrolního bodu – zda sloučit detekci kódu, jímž bude označen knihovní fond, s místem, kde bude probíhat „kontrola“ registrace uživatelů. Odpověď zatím nepadla, vítězná studie umožňuje různá řešení. • Rozsah volného výběru. Zde došlo v našem týmu poměrně brzy ke konsensu. Myšlenka kompletně otevřeného fondu byla zavržena zejména pro specifičnost některých typů dokumentů (např. norem a patentových spisů) a pro konzervační funkci u publikací získaných povinným výtiskem. • Automaty k vracení dokumentů. Pracovníci služeb potýkající se s poškozováním publikací vytrháváním listů, případně vracením zcela jiných publikací vlepených do původních obálek, dosud zastávají negativní stanovisko. Užitím automatů odpadá totiž psychologický moment možného přistižení viníka při nahodilé kontrole publikace. Ačkoliv knihy poškozuje jen zlomek čtenářů, dopad jejich chování postihuje všechny. U automatů umístěných vně budovy přistupuje k výše zmíněnému problému ještě další faktor – riziko vandalství. Zdá se, že tato služba bude vázána na možnost nepřetržitého strážení objektu vrátným. Bouřlivé diskuse probíhaly v knihovně také nad případným výběrem volně dostupných periodik, nad uspořádáním studoven, nad efektivností ochrany kompletního knihovního fondu, poměrem klasických regálů ku kompaktním atd., atd. Nakonec byla představa knihovníků poskytnuta veřejnosti k připomínkám (sešlo se jich kupodivu jen pár) a stavební program byl hotov. Současně tým specialistů různých profesí připravil na krajském úřadě soutěžní podmínky. Vše projednala s kladným výsledkem rada kraje a 30. 6. 2004 se v Ostravě přistoupilo k prvnímu viditelnému posunu v řešení situace. Moravskoslezský kraj vyhlásil veřejnou soutěž o návrh na zpracování urbanistického, architektonického, technického a provozního řešení novostavby Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě. Její kořeny, průběh a výsledky si vám dovolujeme představit v této publikaci. A co zmínit závěrem? Lze si jen popřát brzkou realizaci celého díla k radosti čtenářů i knihovníků. Ing. Lea Prchalová ředitelka Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě, příspěvkové organizace

C O P Ř I N E S E V Ý S TAV BA

NOVÉ BUDOVY MORAVSKOSLEZSKÉ VĚDECKÉ KNIHOVNY?

Přiznám se, že při přípravě veřejné soutěže na architektonický návrh novostavby Moravskoslezské vědecké knihovny mi nešlo jen o účelnost stavby či vhodné umístění v dané lokalitě. Vidím v ní změnu pohledu na kulturu v nové demokratické společnosti. Naše krajská knihovna bude představovat nejen symbol vzdělanosti či vědění, ale bude v oblasti přístupu k informacím spojovat minulost s budoucností. Minulost ve statisícových fondech knih, technických a odborných rešerších, dokumentech ze všech oblastí lidské činnosti a budoucnost v přístupu k informacím. Je třeba si uvědomit, že fondy krajské knihovny vznikaly desítky let a teprve jejich komplexní zpracování vede k tomu, že i stovky kilometrů vzdálený zájemce si na internetu může najít potřebný zdroj studia nebo poznání. Nové prostory budou znamenat i nové možnosti odborné práce a nabídky pro Moravskoslezský kraj i Českou republiku. Dále je pro mne novostavba Moravskoslezské vědecké knihovny také předobrazem vzestupu kraje. Stane se totiž, podle schváleného záměru, dalším rychle se rozvíjejícím centrem vzdělanosti, místem setkávání studentů a odborníků, místem, které bude spojovat generace, a věřím, že jednou bude sloužit nejen stávajícím oborům našich vysokých škol, ale i krajské lékařské a právnické fakultě. Novostavba krajské knihovny je zároveň i symbolem vztahu kraje ke svým mikroregionům, obcím, městům a vědeckým či muzejním společnostem. Vždyť v touze po poznání a objevování má náš kraj tradici i v rámci Evropy, od Johana Gregora Mendela a Františka Palackého až po Sigmunda Freuda a další. Co říci závěrem? Budoucnost našeho kraje je také spojena s výstavbou nové budovy Moravskoslezské vědecké knihovny. Na vedení kraje nyní ovšem je zajištění prostředků pro výstavbu, kdy je nutné sdružit finanční prostředky kraje a státu, protože bez přispění státu je pro nás tak významný projekt příliš velkým soustem.

Ing. Jiří Carbol náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje pro sociální věci a kulturu

4

S O U T Ě Ž V E FA K T E C H Vyhlašovatel soutěže: Moravskoslezský kraj Datum vyhlášení soutěže: 30. 6. 2004 Konec lhůty k odevzdání výsledků soutěže: 15. 9. 2004 Vyhlášení výsledků soutěže: 15. 10. 2004 Řádní členové soutěžní poroty závislí na vyhlašovateli: Ing. Jiří Carbol (náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje) Ing. Zbyněk Stanjura (člen rady Moravskoslezského kraje) PhDr. Jaroslava Wenigerová (náměstkyně hejtmana Moravskoslezského kraje) Ing. Lea Prchalová (ředitelka Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě, příspěvkové organizace) Řádní členové soutěžní poroty nezávislí na vyhlašovateli: Prof. Ing. arch. Miroslav Masák Doc. Ing. arch. Milan Stehlík Ing. arch. Zdeněk Jiran Ing. arch. Milena Vitoulová Ing. Martin Svoboda (ředitel Státní technické knihovny) Náhradníci soutěžní poroty závislí na vyhlašovateli: Josef Figura (člen rady Moravskoslezského kraje) Ing. Jiří Veverka (člen rady Moravskoslezského kraje) JUDr. Eva Kafková (ředitelka Krajského úřadu Moravskoslezského kraje) Náhradníci soutěžní poroty nezávislí na vyhlašovateli: Ing. arch. Zdeňka Vydrová, Ing. arch. Josef Patrný Přezkušovatel soutěžních návrhů: Ing. arch. Kamil Mojžíšek (Útvar hlavního architekta Magistrátu města Ostravy) Odborný znalec: PhDr. Ladislav Kurka (Městská knihovna v Praze) Sekretář soutěže: Ing. Jiří Janča (odbor investic Krajského úřadu Moravskoslezského kraje) Veřejná, jednokolová, anonymní soutěž, jejímž úkolem bylo nalézt nejvýhodnější urbanistické a architektonické řešení stavby při respektování optimální provozní dispozice a technologických vazeb

5

v knihovně, byla vypsána jako soutěž projektová se záměrem vybrat z autorů oceněných návrhů zpracovatele projektové dokumentace. Do soutěže bylo přihlášeno 43 návrhů, z nichž však porota věcně nehodnotila 12 návrhů, a to číslo 3, 7, 10, 14, 15, 17, 29, 30, 32, 38, 39, 42, u nichž byla porušena anonymita nebo nebyly splněny závazné ukazatele stavebního programu, tj. minimální plochy skladů knihovního fondu, půjčovny dokumentů ze skladu, volného výběru publikací, vestibulu a výstavního prostoru. V průběhu soutěže byla u jednotlivých návrhů posuzována tato hlediska: • splnění stavebního programu • kvalita provozního řešení • kvalita vnitřních prostor • technické řešení stavby a výše investičních nákladů • hospodárnost budoucího provozu • kvalita architektonické koncepce Oceněné a odměněné návrhy: První cenu získal návrh č. 26. Třetí cena byla udělena návrhům č. 16 a 25. Porota rozhodla o neudělení druhé ceny, jelikož kvalita návrhu č. 26 byla vyhodnocena jako výrazně vyšší než další dva oceněné návrhy. Odměny byly přiznány návrhům č. 31 a 43. • č. 26 – Kuba, Pilař architekti (Brno): Akad. arch. Ladislav Kuba, Ing. M.A. Tomáš Pilař, spoluautoři Lukrécia Lachmanová (Olomouc), Jan Kratochvíl (Brno) • č. 16 - Ing. arch. Tomáš Havlíček, Ing. arch. Vítězslav Nový (Brno) • č. 25 - Mgr. Ing. arch. Wieslav Kubica (Třinec), Ing. arch. Daniel Piecuch (Český Těšín), Ing. Michal Pokorný (Praha), Ing. arch. Luděk Šamšula (Olomouc) • č. 31 - Vyšehrad ateliér Praha: Jiří Smolík, Zdeněk Rychtařík, Milena Kubiszová, Martin Šafránek, spolupráce Jakub Maršík, Pavel Marek • č. 43 - Ing. arch. Pavel Rada, Ing. arch. Milan Rak, Ing. arch. Alexandr Skalický, Ing. arch. Iveta Raková, Ing. arch. Libor Rydlo, spolupráce Bc. Alena Režná, Bc. Jiří Vokřál, Ing. arch. Jaroslav Škopán, konzultant Ing. Lenka Němcová, vizualizace Jan Rybář (Brno) Ing. Lea Prchalová ředitelka Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě, příspěvkové organizace

Z POHLEDU ČLENKY POROTY Po zkušenostech s hodnocením návrhů knihoven v Praze – Dejvicích a v Hradci Králové jsem ráda přijala členství v porotě soutěže o návrh na zpracování novostavby Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě – v místě svého působiště. Práce porotce je vždy zajímavá a obohacující v závěru hodnocení se na tomto názoru shodli další členové poroty, tzv. závislí i nezávislí. Je tu příležitost seznámit se s různými přístupy k řešení zadaného úkolu a je přínosem pro způsob hodnocení architektonické tvorby. Před vyhlášením soutěže proběhla v Ostravě za účasti odborné i laické veřejnosti rozprava na téma - jak co nejlépe přistoupit k přípravě této významné stavby. V soutěži uspořádané podle zákona o zadávání veřejných zakázek (zák. č. 199/1994 Sb.) by nebylo možno po soutěžících požadovat návrh řešení, ale pouze nabídku ceny za projektovou dokumentaci, lhůtu jejího zpracování a reference o práci uchazeče. V průběhu rozpravy bylo poukázáno na skutečnost, že tento typ soutěže není pro významnou stavbu vhodný. Nelze zde posoudit, jak vítěz přistoupí k řešení a jaký názor při něm uplatní. Před rozhodnutím, kdo má být pověřen tak významným úkolem, neexistuje možnost nejdříve porovnat několik návrhů řešení a pak z nich vybrat ten nejlepší. Proto byl vyhlašovatelem soutěže přijat názor, že soutěž bude uspořádána podle zák. č. 40/2004 Sb. o veřejných zakázkách, který vstoupil v platnost v roce 2004 a který umožňuje soutěžit o nejkvalitnější návrh řešení. Podkladem pro korektní průběh architektonických soutěží jsou ustanovení Soutěžního řádu České komory architektů. Ta jej nesestavila sama, ale vycházela z podobných přístupů platných v řadě evropských zemí a respektujících standardy UIA.

návrh č. 16 - interiér

Porota se shodla v názoru, že vítězný návrh splnil nejlépe očekávání. Je zde zřejmá znalost řešené problematiky, jasně formulovaný koncept řešení, návrh reaguje originálně na podmínky, v nichž má budova knihovny existovat. Vyhlašovatel uspořádal podle mého názoru soutěž s nejlepší vůlí o dosažení dobrého výsledku a to mu přineslo ovoce. Je však na začátku cesty; teď je příležitost poskytnout prostor k rozvinutí díla při zachování celistvosti názoru. V této fázi se architekt, investor, uživatel a dodavatel stavby také budou muset rozhodnout, co je pro stavbu podstatné a co by návrh mohlo rozmělnit a znehodnotit. Ale to se, při dobrém začátku a při vzájemné úctě k profesi, určitě nestane. Ing. arch. Milena Vitoulová

Následná příprava soutěže byla podnětná, protože se při ní vytříbila kritéria hodnocení. Bylo specifikováno, co je podstatné – závazné a co bude ponecháno k formulování názoru samotnými soutěžícími v soutěžních návrzích. Podmínkou pro úspěšný průběh každé soutěže je ale její obeslání kvalitními návrhy. Jak se při hodnocení ukázalo, takových byla v soutěži řada. Po zkoumání a několikadenním hodnocení soutěžních návrhů pak vystoupily do popředí ty nejlepší z nich.

6

KNIHOVNA A PROVOZ vou plochu 11845 m2 překročily, některé podstatně. I zde se objevil rozpor provázející tyto architektonické soutěže: projekty, které nejlépe odpovídaly podmínkám náročného knihovnického provozu, často postrádaly kvalitní architektonický projev a opačně. Většina návrhů se dokázala vyrovnat se složitými dispozičními potřebami tak náročného organismu, jakým je vědecká knihovna, i když v dílčích aspektech chyběla lepší orientace.

Novostavby velkých knihoven v poslední letech v České republice (více než v období od roku 1918 do roku 1995) a desítky rekonstruovaných knihoven – koho by taková bilance na začátku devadesátých let 20. století napadla? K tomu připočtěme publicitu věnovanou u nás novostavbám českých i zahraničních knihoven nejen v knihovnických, ale i architektonických časopisech, konference o architektuře knihoven u nás i v cizině. Věřme, že už trvale se v této atmosféře prosadila myšlenka architektonické soutěže předcházející novostavbě knihovny. Nejnovějším příkladem je soutěž o návrh na urbanistické, architektonické, technické a provozní řešení novostavby Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě. 43 došlých návrhů mělo z knihovnického hlediska dobrou úroveň odvozenou mj. i od možnosti konfrontovat architektovy představy s realizovanými stavbami. Kvalita soutěže ale byla jistě především podmíněna dobře sestaveným stavebním programem, na kterém v Ostravě pracovali déle než rok. Stavební program nejen beze zbytku vytyčil základní ukazatele (velikost ploch, počty knihovních jednotek, návštěvníků, čtenářů, výpůjček, čtenářských pracovních míst s počítačem i bez něj), ale poměrně přesně formuloval i takové podmínky jako organizaci kontrolního bodu vymezujícího navíc i uspořádání nechráněné a chráněné zóny, flexibilitu uspořádání cest knihy, čtenáře a zaměstnance, doprovodné aktivity. Stavební program stanovil souhrnné požadavky na užitné plochy a prostory. Prakticky všechny návrhy předpokládanou celko-

7

Architektonické návrhy nepodcenily – na rozdíl od dřívějších soutěží – otázku flexibility: minimum příček znamená pro uživatele přehledné uspořádání a pro knihovnu snadné eventuální změny v organizaci provozu. Lépe než v jiných soutěžích zvládly návrhy problematiku vztahu nechráněné zóny (vstupních prostor) a chráněné zóny oddělené kontrolním bodem. Přesto se tu objevovaly potíže s dislokací kontrolního bodu, dokonce byly navrhovány další kontrolní body zvyšující nároky na pracovní síly, někdy se mísily činnosti určené do chráněné zóny s činnostmi charakteristickými pro nechráněnou zónu. Jeden prvek však byl vlastní jen této soutěži: přecenění úlohy výstavních prostor pro činnost vědecké knihovny – většinou byla navrhována mnohem větší plocha a těmto prostorám byl přisuzován až galerijní význam. Mnoho návrhů nezvládlo otázku dopravních cest. Někdy nedostatečný počet výtahů, jindy jejich dislokace nepřiměřeně daleko od výpůjčních a informačních pultů i od zásobování včetně problematické dislokace ve skladech ukázaly hrubé podcenění této živé problematiky knihovnického provozu. Většinou návrhy nereagovaly na požadavek individuálních boxů, které se začínají prosazovat do praxe vědeckých a odborných knihoven. Řada autorů doprovodila své návrhy určitou filozofií (knihovna jako otevřené místo nejen v dosahu, ale i dohledu knih, knihy jsou opravdovým těžištěm, okolo kterého se točí veškerý provoz – neměli by to být ale čtenáři?). Filozofii knihovny jako pevné schránky pro vědění společnosti vyjádřil vítězný návrh elegantní černou kostkou. Soutěž na novostavbu MSVK byla další příležitostí sbližovat názory architektů a knihovníků na provoz a funkce moderní knihovny. Přejme Ostravě, aby jejím konečným výsledkem byla právě taková moderní knihovna. PhDr. Ladislav Kurka, znalec poroty

KNIHOVNA? KNIHOVNA! Lidstvo po celou dobu své existence produkuje informace. Často se dnes hovoří o informační společnosti. Ale co je informační společnost? Lze se právem domnívat, že lidská komunita, jejíž členové k sobě mají blíž a blíž, je a stále více bude závislá na sdělování informací. Člověk vynalezl písmo a zaznamenal informaci. Objevil tisk. Najednou je možné informace mnohonásobně mechanicky rozmnožovat. Vynalezl digitální záznam a vytvořil virtuální informaci. Uložil informaci, myšlenku, vynález, objev na hmotný nosič, vytvořil informační konzervu, kterou lze přenést v prostoru a čase. S rostoucím množstvím informací, které produkuje, vytvořil a zdokonalil i způsoby, jak je šířit. Zdánlivě vyhrál, ale… Množství informací produkovaných i těch ukládaných na nosiče roste. Mnohé v dějinách lidského rodu bylo vynalezeno, ale informace se ztratila, protože nebyla uložena. Nedosti na tom, mnohé bylo vynalezeno, informace byla zpracována, někde existuje, ale společenství lidí ji nedokáže najít. Lidstvo znovu a znovu zbytečně opakuje svoje pokusy poznávat svět, aby ho svou činností přetvářelo. Zavalen informacemi vytváří člověk sklady informačních konzerv, tedy informací uložených na hmotných nosičích. Pro informace zaznamenané zejména písmem a nepublikované, které existují často v jediném exempláři, zřizuje archivy, pro informace obsahující publikovaná a mnohokrát rozmnožená sdělení knihovny. Jednou z prvních, o níž máme spolehlivou zprávu, byla chrámová knihovna v Edfu ve starověkém Egyptě. Od té doby uplynulo přes 5 000 let a věky prokázaly informační a vzdělávací funkci knihoven. Podstata knihovny, jíž je sklad informačních konzerv, a podstata knihovnictví, jíž je schopnost uspořádat změť informací uložených v těchto konzervách a schopnost výběru informací relevantních požadavku žadatele, se za tu dobu nezměnila. Jen nosiče informací doznaly zásadních změn. Když celou věc poněkud zjednodušíme, jde o cestu od kamene k papyru, od papyru k pergamenu, od pergamenu k papíru, k magnetickému nosiči informace, od magnetického nosiče k …..? asi k virtuální knihovně zaplněné elektronickými nosiči a …..? nejspíše k virtuální knihovně zaplněné jinými, dokonalejšími nosiči informace. Tady zřejmě nejsme omezeni. Přitom pojem virtuální je nutno chápat jako nehmotný, možný, rozptýlený, avšak za určitých okolností dosažitelný a přístupný.

Kniha v nejširším smyslu tohoto slova zůstane knihou, tj. rozsáhlým souborem uspořádaných informací, které mají smysl pro dva lidi na koncích komunikačního řetězce, pro autora a příjemce informace. Na roli knihovníka se v tomto kontextu nelze dívat očima obrozence začátku 19. století, jak se někdy stále ještě stává. Knihovnictví není mechanické půjčování knih. Role knihovny a knihovníka 21. století se v principu nemění. Smyslem zůstává vyhledávání informací fixovaných na hmotném nosiči v knihách, periodikách, kompaktních discích, CD ROMech a všech speciálních dokumentech. A také v databázích. Fyzicky přítomných v knihovně nebo těch v kyberprostoru. Forma knihy využívané v knihovnách se jen rozšířila o knihu elektronickou, možná v následné fázi bude mít podobu elektronické paměti, do níž bude možné nahrát potřebné informace a na ploché obrazovce listovat textem. Ani nemusí být tvarem příliš vzdálena od té dnešní knihy. A čtenář si bude v knihovně půjčovat elektronickou kopii potřebného textu. Člověk s vynálezem informační konzervy nevyhrál! Musí informaci také nalézt a to je nejdůležitější činností knihovníka. Najít konkrétní informaci v tom obrovském množství informací někde uložených a poskytnout ji tomu, kdo informačně strádá. Má-li zprostředkovat informaci poznamenanou lidským rozumem, tedy vědeckou či odbornou, knihovník na náš požadavek přinese skripta, monografii, normu, patent či výzkumnou zprávu. Má-li předat informaci poznamenanou lidským citem, tedy estetickou, pak přinese román, povídku, sbírku básní, pohádku, divadelní text. Sklady informačních médií jsou, stejně jako všechna vyhledávací technika, jen prostředkem informování. A je jen otázkou, jakou podobu ta informace má nebo bude mít, na jakém nosiči ji knihovník přinese a jak bude komunikace mezi tvůrcem informace a jejím uživatelem probíhat. O tom je knihovnictví. O nalezení informace. O odstranění neznalosti. Knihovna není jen institucí kulturní, je hlavně institucí vzdělávací a informační! Institucí, která má pomoci řešit informační zahlcení! K tomu, abychom nezničili kulturní dědictví, jakým až dosud klasická kniha je, mohou být informace uložené v knihách, zejména v rukopisech, prvotiscích a unikátních dokumentech, přeneseny na elektronické nosiče. Do elektronické či v budoucnu jiné podoby tak bude s největší pravděpodobností přenesena většina dnešních klasických

8

knih. Publikace, které mají „spotřební“ charakter jako např. skripta, učebnice, příručky, slovníky, encyklopedie mohou v nedaleké budoucnosti vycházet jen v elektronické podobě a jinou podobu už nikdy nedostanou. Je však třeba mít na paměti, že elektronický nosič je, alespoň prozatím, nosičem nejistým. Kniha je však také uměleckým předmětem, který nebude v nejbližší době nahrazen elektronickou nebo jinou formou. Doufejme, že knihy budou i nadále vycházet v podobě klasického kodexu, že tak budeme brát do rukou umělecké publikace a určitě i beletrii a že jedna elektronická, modernější, ale studená forma nevytlačí druhou, klasickou, už pro možnost dotknout se toho papírového výtvoru, přece jen lidsky přijatelnějšího a „živého“, s nímž je možno se sblížit a mít ho v knihovně a bytě jako pochopitelný doklad lidského umu. Klasická textová kniha s příběhem a dějem by neměla být nahrazena „předvařenou“ audiovizuální informací, která je nejvýše odrazem inteligence a fantazie autora, zdaleka však tolik nepodněcuje fantazii a inteligenci čtenáře. Koneckonců máme paralelu. Film také nevytlačil živá představení v divadlech. Obojí existuje vedle sebe. Možná i proto, že v živém představení je také, jako v knize, možno „číst mezi řádky“. Obě formy knihy, klasický kodex i elektronická multimediální kniha, by měly existovat vedle sebe, jinak je tu nebezpečí, že lidstvo zapomene číst a hlavně myslet. Role knihovny a knihovníka se s ubíhajícím časem příliš nemění, jen rychle těžkne, komplikuje se a bude vyžadovat pořád komplexnější schopnosti při vyhledávání informací, pořád větší univerzalitu vědomostí a vedle toho pořád větší vnitřní specializaci v rámci oboru. Je pořád víc třeba, aby knihovník nalezl a uměl přečíst informaci v různých jazycích, aby uměl informaci přeložit z daného jazyka do jazyka srozumitelného příjemci. Přirozené jazyky se v budoucnu určitě udrží. Každý bude mluvit svým mateřským jazykem, vedle něj však bude muset ovládat přirozený univerzální propojovací jazyk, který se již nějakou dobu vyvíjí. Zdá se, že z angličtiny. Knihovník musí ovládat navíc ještě umělý vyhledávací selekční jazyk. Knihovnictví a činnost knihovníka chápejme jako službu. Službu každému, kdo chce poznávat, poučit se či zažít něco krásného. A knihovník je tu proto, aby pomohl, byl prostředníkem mezi množ-

9

stvím informací uložených v dokumentech a jejich konzumentem. Nic víc a nic méně. Nezapomeňme, užitá informace se stává výrobním nástrojem a hlavní hybnou silou vývoje současné společnosti! To není jen fráze. PhDr. Jaroslav Vyčichlo ředitel Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje

PŘÍBĚH JEDNÉ SILNICE

Knihovna je významná věc a potřebuje významnou budovu na významném místě. Možná se Vám to nezdá, ale louka, na které bude stát, významná je. Má svou historii, nedlouhou, ale o to zajímavější. Dnes louka a co před 200 lety? Taky louka. Ale okolo ní někdo podle pravítka vystřihl silnici. A ne ledasjakou. Říšskou, řekněme raději císařskou, od knížecí Opavy do knížecího Těšína. Spojuje dvě významná města rakouského Slezska. A někde uprostřed protíná maličké městečko Ostravu. Doslovně, protože si to řeže Vítkovickou branou okolo radnice přes náměstí, aby se kousek za branou Kostelní ovlažila v řece Ostravici a pospíchala okolo Slezskoostravského hradu k Těšínu. Silnice je to přímá, dlouhá, stromovím lemovaná, někdy poněkud prašná, jindy zase samé bláto. Občas formanský povoz, občas pěší poutník, jinak klid. Jen vítr zašumí stébly trav. Ale v kovářských výhních už hoří černé kamení

a ťukání kladiv se nese štolami. Železný oř přisupěl od Vídně a potřebuje se nažrat. Uhlí. Městečko začíná praskat ve švech, tedy v hradbách, a „černá horečka“ začíná. Prospektoři se jako švábi rozlézají z Burně do okolí a před půlkou století páry začnou hloubit díru i daleko za stodolami a poli ctihodných měšťanů ostravských u odbočky z naší silnice do Vítkovic. Na počest svého majitele ponese díra hrdý název Jáma Šalomoun. (I svobodný pán hrabě Salomon Rothschild je ješita - dnes zůstal z celé slávy prostý odvětrávací komínek v podchodu Frýdlantských mostů.) Permoníci jsou proti, a tak těžba na Dole Šalomoun začíná až o 30 let později. Šachta potřebuje havíře, havíři potřebují bydlet a od šachty se lukami ke Svinovu rozlévají domečky kolonie. Naší loukou se prohánějí bosé a špinavé děti havířů a po císařské silnici se prohánějí drožky a fiakry; „Moravská Ostrava hlavní náměstí – nádraží

10

Svinov a zpět“. Do Opavy a Těšína se jezdí vlakem. Město se tlačí na sever blíže k přívozskému nádraží (na jihu dýmají hutě a koksovny a na východě je poněkud mokro), až narazí – na hřbitov. Kam s ním? No přece zase někam na okraj, kde je (ještě) místa dost. Kousek od jámy Šalomoun, na severní stranu císařské silnice. Křesťané i Židé. Uhlí ze Šalomouna už cestuje po nové „štrece“ do frýdeckých textilek a frýdlantských hutí. Copak nám to tu zase praská ve švech? Nemocnice? Naproti Šalomouna, vedle hřbitova, aby to nebylo daleko. Císařskou silnici už nelemují stromy, to oblaka kouře z parní tramvaje se válejí po škarpách. A okolo zastávky Čertova Lhotka (anebo už Mariánské Hory?) se hrnou dělníci do fabrik, koksoven a šachet, nebo do nuzných bytů cihelných kolonií. Město Mariánské Hory se vydalo podél silnice naproti městu Moravská Ostrava. V roce 1924 se města potkala, objala a spojila. Touto dobou už má městský hřbitov důstojné průčelí, jak se na hřbitov průmyslového srdce jedné z nejvyspělejších zemí světa sluší a patří. A krásné krematorium, neboť ani mrtví nestačí tempu, ve kterém to srdce tepe. Může být vůbec krematorium krásné? Soudruzi dospěli k názoru, že nikoliv, a tak jej nechali o 50 let později zase zbourat. Ale nepředbíhejme. Poté, co utichlo řinčení tankových pásů obojích armád a prezidentem se stal truhlář, ocelové srdce nám poněkud zbytnělo a žádalo více a více všeho, tedy i uhlí. „Gdě ho zebrať? Mumy ho pod nosem sudruzi, pod ohradnikem, bo to je aji tak buržuazni přežitek. My postavime novu Ostravu, šumnějši, čistějši na polach v Porubě.“ A na císařské silnici, dávno opatřené asfaltovými montérkami a drátěnou čepicí (neboť jsme v půli století elektřiny), zaznívá k řinčení tramvají zpěv rozesmátých děvčat v šátcích. Nebo že by soudružkám zedničkám na lešeních nebylo do zpěvu? Po bulváru sovětského střihu pochodují rozjásané davy. 1. máj zdraví havíři OKD, valcíři Nové huti Klementa Gottwalda, jeřábnice z Vítkovic a v dáli vidím alegorický vůz našich chemiků. Ne, není to omyl, ten vůz tam skutečně ještě před chvílí byl!!! Na práci jsme u silnice - pardon třídy - postavili Stavo, Hutní i jiné projekty, správní budovy energetiků, vodohospodářů, i hotel se najde. Jak se na takové velmi významné budovy patří, zachovávají si od silnice odstup (přeci jen ten pochybný feu-

11

dální původ!). Po práci legraci, a tak nám soudruh architekt Fragner namaloval Kulturák. „No ja, ale ten hřbitov, ten hřbitov… Kdě momy eště místo? Na Slezske, u Jozefa! Aji to krematorijum! A vedle kulturaku budě park. A v parku Opera! Že je třa bytuv a haviři jaksik na operu něsu? Tuž opera budě pozdějši. Postavime misto ni panelak. Jaj, moš pravdu na hřbitově rači ni. Tak budě panelak stať přes cestu. Ale trošičku dal, bo u cesty budě největši, nejduležitějši a nejkrasnějši barak v cele Ostravě. Krajsky vybor naši rodne Strany. Buldozery, michačky, jeřaby – co hlupnětě chlopi s tymi klučami???“ A tak nám tu podél třídy 28. října, naší staré známé prašné císařské silnice, co kdysi spojovala dvě významná města rakouského Slezska, z těch dvou stovek let každá epocha něco zanechala. Něco činžovních domů i vilek rakouského mocnářství, vedle odvětrávacího komínku se místo těžní věže tyčí k nebi německá pojišťovna, krásný park místo krásného krematoria, realistický kulturní dům a realistické starosti s jeho provozem. V hutním projektu už nenavrhují vysoké pece, ale budoucnost Moravskoslezského kraje, železobetonové monstrum rodné matky Strany se postupně mění v normální úřady a naše louka má za zády panelák – ten, co je dál od cesty. Knihovna je významná věc a potřebuje významnou budovu na významném místě. Možná už nepochybujete o tom, že ta louka, na které bude stát, významná je. Ing. arch. Kamil Mojžíšek Útvar hlavního architekta Magistrátu města Ostravy

STAVEBNÍ MÍSTO PRO MORAVSKOSLEZSKOU VĚDECKOU KNIHOVNU V OSTRAVĚ

PROČ BYCHOM SE NETĚŠILI Tak zpívá sbor ve známé národní opeře. Nám, pracovníkům Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě, však nejde jen o těšení se ze zdraví - byť bychom rádi, aby nám je pánbůh dal a aby nám je ve starých prostorách také zachovati ráčil. Nuže a jsme náhle uprostřed věci – proč bychom se netěšili, když nám možná a snad zřizovatel novou knihovnu dá, resp. postaví. Je notoricky známo, že naše knihovna žije již více než půlstoletí v provizoriu a už dávno zde být neměla. Pamětníci mohou vzpomínat, kolikrát bylo knihovně vyhrožováno, že bude vystěhována, a kolikrát slíbeno, že bude přestěhována do novostavby. Jistě, hlavními důvody, proč je nutno usilovat o nové sídlo, jsou prostory pro fondy a důstojné místnosti pro uživatele. Nechci se zde ale zabývat vlhkými, plesnivějícími a neustále stěhovanými svazky, ani tím, že kromě skladů má knihovna i zoufalý nedostatek studoven, stísněné vstupní prostory, není kde vystavovat apod. Sobecky se na věc míním podívat z hlediska nás – zaměstnanců – laiky považovaných za kancelářské myši, které razítkují knihy a v horším případě si je někde za regálem čtou. No, tedy jak kde, ale za našimi regály by si asi žádný pracovník číst nechtěl, neboť v poloutmě a polousvětle mine tam den po dni, slovy básníka řečeno. Těšíme se tedy, že v nové budově nebudou sklady bludiště plná zákoutí a zatáček, potrubí a snížených profilů nad nebohou hlavou. Dokonce se tam zřejmě vyznáme, i když se vrátíme z dovolené a zapomeneme, jak se momentálně sled signatur klikatí. O tom, že budou všechny fondy pod jednou střechou, si už ani snít netroufáme... Opusťme ale sklepení a postupme výše. I samotný vchod do knihovny stojí za těšení. Zatím mají obě křídla naší knihovny vždy jen jedny dveře. Tudíž, je-li zavřeno, slouží zaměstnancům v pravém křídle skrytá malá petlička. Suterénní sklady jsou vhodné pro trpaslíky, petlička zase vyžaduje štíhlou ručku akrobata nebo zručnost kapsáře, jinak běda zápěstím, hodinkám či rukávům. Nu a v levém křídle pak můžeme občas nalézt vtíravé nepovolané až ve svých kancelářích. Když uvažujeme o pracovištích v nové budově, myslíme také na to, zda v ní budeme mít své místo na slunci. Většina z nás si totiž nyní denního světla užije jen omezeně. Okna jsou orientována k západu nebo k severu a jsou stíněna stromy. Navíc byla původně míněna jako výlohy, a tak vedou až

ke stropu a propouštějí chladu více, než je zdrávo. Zato tam, kde není neprůhledné sklo, vystavujeme své pracovní úsilí všanc chodcům. Teď bychom měli být vysoko a u oken, stropy budou podstatně nižší a pokud avantgardní plášť budovy dovolí, měli bychom mít i dost světla a méně chladu. Také bychom se měli těšit, že budeme všichni pohromadě. Jestliže čtou tyto řádky kolegové z jiných knihoven, diví se možná. Vědí, že jde o kolektiv převážně ženský a že, čím jsou si ženy blíže, tím více vztahů navážou - nu a některé ty vztahy nejsou vždy pozitivní. Nicméně nyní jsme ve dvou křídlech rozdělených náměstím a kolegyně z automatizace a metodiky máme zase v jiném koutu náměstí. To ještě neuvažuji o depozitních skladech v jiných čtvrtích Ostravy, kde je nutno chvílemi také pracovat. V létě je to ještě dobré, odložíme teplé bačkory a svetříček a s lejstrem nebo knihou přeběhneme náměstí. Ale v zimě se nám oblékat a obouvat do sněhu a sloty několikrát denně nechce. Pomysleme i na to, že pohromadě budeme moci konečně být i jinak: budeme mít konečně dostatečný sál, kam se všichni vejdeme na školení, přednášku, poradu či setkání s důchodci. Tak se zdá, že už jsme probrali vše, co člověk potřebuje. Ale i láska ke knihovně prochází někdy žaludkem. Ovšem my, zcela bez kuchyněk, jsme odkázáni vybíhat za teplým žvancem ven z budovy, nebo nutit spolupracovníky, aby si beze zbytku vyčichali vše, co sníme. Máme tedy k těšení další položku. Nakonec si nechám tu poslední věc, samozřejmě někdy náramně důležitou: i toalet máme v knihovně poskrovnu. Některé se nedají větrat a nutí čichat člověčinu následující, navíc se k nim musí přes kanceláře kolegyň, o jiné se „pereme“ s návštěvníky knihovny, jinde čekáme ve frontě, případně neustále vykukujeme z kanceláří, zda už je volno. Takže, když se právě netěšíme, že nám pánbůh zdraví dal, mění se podmíněný pobyt na pracovišti v hrůznou můru. Bude volno, když budu muset? Omlouvám se váženému čtenáři za takový konec úvahy a za takové místo k těšení (se). Ale uznejte sami, proč bychom se netěšili až do těch detailů, když máme naději, že se i nám, knihovníkům, toho tolik změní. PhDr. Aleš Hrazdil vedoucí oddělení zpracování knihovního fondu Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě, příspěvkové organizace

14

VÍTĚZNÝ NÁVRH Pozemek určený pro výstavbu Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě leží jihozápadně od centra města v katastrálním území Moravská Ostrava při ulici 28. října. Pozemek je vymezen ze severu ulicí 28. října, na západě rozestavěným skeletem budovy Střediska správních činností Magistrátu města Ostravy a budovou finančního úřadu, na jihu ulicí Zelenou s polyfunkčním objektem a na východě hranicí pozemků č. 2633 a č. 2637 se stávající

Zelené – její prostorové „vychýlení“ od osy ulice 28. října tak podtrhuje dominantní polohu objektu při dálkových průhledech. Vztah k okolí, které je tvořeno poněkud nesourodou zástavbou, nás vedl ke koncepci elementárního objektu ve tvaru mírně převýšené krychle – věže, kde výrazové prostředky uplatněné v exteriéru stavby jsou vědomě minimalizovány. Přesná forma budovy oproštěná od klasického architekto-

vzrostlou zelení. Protipól budoucí stavby knihovny tvoří Dům kultury města Ostravy – v této souvislosti byl vysloven předpoklad vytvoření náměstí mezi budovou kulturního domu a Moravskoslezskou vědeckou knihovnou. Tématem naší úvahy bylo, zda má objekt knihovny svou hmotou vymezovat budoucí náměstí, nebo zda se má nacházet v jeho středu. Po zvážení všech prostorových vazeb a vzhledem k významu stavby jsme se rozhodli pro koncepci solitérního objektu, který se nachází v ploše náměstí - v prostoru, jehož pozadí je již vymezeno polyfunkčním domem v ulici Zelené. Stavba knihovny je půdorysně vztažena k mírně pootočenému ortogonálnímu systému zástavby při ulici

nického tvarosloví dodává instituci knihovny vážnosti, která je v daném prostředí nutností. Objekt knihovny chápeme jako pevnou schránu vědění společnosti. Monumentální tvar vytváří dojem nadčasovosti a solidnosti - porézní plášť naopak symbolizuje otevřenost instituce. Charakter nového náměstí silně ovlivňuje dopravní tepna městské třídy 28. října a velké měřítko okolních staveb. Přívětivý pocit při vnímání náměstí utváří vodní plocha obklopující budovu knihovny. Pobytové epicentrum se nachází kolem ní. Měkká plocha vodní hladiny kontrastuje s přísnými hranami knihovny a činí náměstí pro občany atraktivnějším. Vodotrysky ve vodní ploše

15

přispívají k plasticitě náměstí, jejich dynamika oživuje celkovou atmosféru. Objekt knihovny je rozčleněn do 2 podzemních a 8 nadzemních podlaží. Vstupní podlaží je volně přístupné veřejnosti a jsou v něm umístěny i související funkce – kavárna, výstavní prostor atd. Půjčovny a studovny se nacházejí ve vyšších podlažích a jsou přístupné pouze přes kontrolní bod. Administrativa knihovny je umístěna do posledních dvou pater. Konferenční sál se souvisejícími provozy se nachází v suterénu. Hmota skladu knih je navržena v podzemí v jižní části řešeného území. Současně jsou do podzemí umístěna technická zařízení budovy. Vertikální hmota knihovny je provozně příznivá kumulace komunikací a dopravy knih do jednoho páteřního bodu zpřehledňuje provoz a zkracuje komunikační vzdálenosti. Vertikální rozčlenění umožňuje oddělovat nebo naopak spojovat plochy studoven, volného výběru apod. Přízemí objektu zcela vyplňuje vstupní hala. U vstupu se nachází referenční pult a informační bod veřejné správy. Přímo proti vstupu stojí kombinovaný pult integrovaný do hlavního komunikačního jádra. Vedle kombinovaného pultu se nachází kontrolní bod, z něhož směřují návštěvníci do horních pater pomocí tří osobních výtahů nebo skulpturálně pojatým schodištěm do patra volného výběru. Toto schodiště propojuje i vstupní halu se suterénem

s konferenčním sálem. Vstup pro zaměstnance je orientován na jih směrem k parkovišti. Na východní straně vestibulu je umístěna šatna s obsluhou doplněná o samoobslužné ukládací skříňky. V západní části jsou u vodní hladiny navrženy literární kavárna s výstavním prostorem. V návaznosti na kavárnu se nacházejí toalety pro veřejnost. Výstavní prostor je zhlédnutelný z vrátnice. Horní podlaží s volným výběrem a studovnami jsou ve vybraných místech ustoupena a prostor knihovny se stává vertikálně kontinuálním. V místech propojení pater se nacházejí plasticky výrazná točitá schodiště. Plochy regálů jsou promíseny se studijními místy, měřítko interiéru je jemnější a atraktivnější. Poslední dvě patra jsou vyhrazena administrativě knihovny. Prostor kanceláří a pracovišť je dělen nábytkem, respektive skleněnými demontovatelnými příčkami, což umožní budoucí variabilitu dispozic a vzdušnější atmosféru pracoviště. V centru administrativní plochy v nejvyšších podlažích je vybráno z hmoty domu atrium, které komfortně prosvětluje interiér a současně umožní relaxaci pracovníků. Do suterénu budovy, kde se nacházejí konferenční sál, školící místnost a dílny reprografie, digitalizace a knihvazačská, vstupuje veřejnost přímo z vestibulu v přízemí po schodišti. Imobilní návštěvníci mohou použít výtahu. Centrální hala suterénu je spojena skleněnou příčkou s konferenčním sálem. Dílny a další prostory jsou rozprostřeny po obvodu

16

kolem anglického dvorku vzniklého zapuštěním předsazeného pláště fasády pod terén. Do jižní části suterénu za hlavním komunikačním jádrem jsou navrženy technické servisní provozy přímo přístupné z manipulačního prostoru umožňujícího příjezd automobilu. U hlavního jádra knihovny, obsahujícího pět knižních výtahů, se nachází i vstup do skladu knihovního fondu. Druhé podzemní podlaží vyplňuje zbývající polovina skladu knihovního fondu, bezprostředně pod vertikální hmotou knihovny leží technické podlaží. Objekt knihovny je dopravně napojen z jihu z ulice Zelené. Budova je doplněna o nadzemní parkoviště pro 140 automobilů (z toho 7 stání pro invalidy). Na východní straně parkoviště se nachází sjezd do podzemí knihovny, kde je umístěna garáž pro dva služební vozy. Touto cestou probíhá i zásobování objektu. Návštěvníci knihovny využívající městskou hromadnou dopravu vstupují do objektu od zastávek ze severu z nového náměstí. Provoz pasantů a automobilů se nekříží a pro budoucí uživatele knihovny je maximálně bezpečný. Nosnou konstrukci stavby tvoří železobetonový monolit. V zájmu maximálního uvolnění dispozic jsou vertikálními nosnými prvky stavby monolitická jádra s integrovanými vertikálními komunikacemi v kombinaci se subtilními ocelovými sloupky (příp. táhly) po obvodu stavby. Horizontální nosné konstrukce tvoří monolitické železobetonové desky. Těleso archivu v podzemí na jižní straně parcely je navrženo jako monolitický železobetonový skelet na sloupech v rozteči 7,8/7,8m. Monolitická konstrukce by měla být přiznána i v interiéru stavby. Plášť stavby je prosklený po celém obvodu v klasickém fasádním sytému např.

Schuco, vnější vrstva obvodového pláště je tvořena předsazeným ocelovým pororoštem v tmavě kovové barvě. Zábradlí schodiště vstupní haly je kovové plné, ostatní zábradlí ve stavbě jsou navržena z čirého kaleného skla. Obklady prostoru zápultí a pulty služeb jsou provedeny v kombinaci skla s potiskem a lakovaných desek. Vstupní zádveří stavby je navrženo ve strukturálním zasklení. Vertikální hmota knihovny je příznivá jak provozně, tak hospodárně. Poměrně mělká dispozice umožňuje dostatek přirozeného denního světla a snižuje energetickou náročnost budovy. Navržená koncepce dvouplášťové fasády umožňuje maximální přístup rozptýleného denního světla, přičemž kovový pororošt (oka 35/35mm hl.35mm) na vnějším povrchu zamezuje přímému slunečnímu záření ze všech světových stran. Venkovním odstíněním fasád je účinně zamezeno přehřívání interiéru a tepelné akumulaci hmoty stavby. V meziprostoru fasádního pláště jsou umístěny pochůzí pororoštové lávky, které umožňují snadné čištění oken z vnější strany. Vodní plocha po obvodu stavby v létě příznivě ovlivní klima v blízkosti stavby i ve stavbě samé. Navrhujeme velmi malou hloubku hladiny (50mm) z toho důvodu, aby i při vypuštění hladiny v zimních měsících vznikl dlážděný pochozí prostor náměstí a zpevněná plocha tak mohla fungovat i v tomto období. Akad. arch. Ladislav Kuba, Ing. M.A. Tomáš Pilař, spoluautoři: Lukrécia Lachmanová, Jan Kratochvíl

17

3. CENA NÁVRH Č. 16

OCENĚNÉ NÁVRHY

3. CENA NÁVRH Č. 25

Ing. arch. Tomáš Havlíček, Ing. arch. Vítězslav Nový (Brno)

Mgr. Ing. arch. Wieslav Kubica (Třinec), Ing. arch. Daniel Piecuch (Český Těšín), Ing. Michal Pokorný (Praha), Ing. arch. Luděk Šamšula (Olomouc)

18

NÁVRH Č. 31

ODMĚNĚNÉ NÁVRHY

NÁVRH Č. 43

Vyšehrad ateliér - Jiří Smolík, Zdeněk Rychtařík, Milena Kubiszová, Martin Šafránek, spolupráce Jakub Maršík, Pavel Marek (Praha)

Ing. arch. Pavel Rada, Ing. arch. Milan Rak, Ing. arch. Alexandr Skalický, Ing. arch. Iveta Raková, Ing. arch. Libor Rydlo, spolupráce Bc. Alena Režná, Bc. Jiří Vokřál, Ing. arch. Jaroslav Škopán, konzultant Ing. Lenka Němcová, vizualizace Jan Rybář (Brno)

19

NÁVRH Č. 1

O S TAT N Í H O D N O C E N É N Á V R H Y

NÁVRH Č. 2

Tomáš Velehradský, Ing. arch. Miroslav Velehradský (Brno)

SIA Architects, s.r.o. – Ing. arch. Richard Černý, Ing. arch. Diana Hocková, Ing. arch. Radim Kousal, Ing. arch.Václav Králíček, spolupráce Ing. arch. Lukáš Brynda, Ing. arch. Gabriela Brixová, Ing. arch. Kristina Petroušková, Vincent Max Ureš (Praha)

20

NÁVRH Č. 4


NÁVRH Č. 5

Mgr. A. Milan Hakl (Praha), Mgr. A. Luboš Zemen (České Budějovice), Ing. arch. Jan Drahozal (Praha), Ing. arch. Pavel Mikulenka (Praha), Ing. arch. Radek Janošík (České Budějovice), Ing. arch. Eva Zemenová (České Budějovice)

Ing. arch. Karel Doležel, Ing. arch. Ondřej Špaček (Praha), Bc. David Saturka (Brno)

21

NÁVRH Č. 6


NÁVRH Č. 8

Autorský tým AID spol. s.r.o. – Ing. arch. Igor Dřevíkovský, Ing. arch. Mária Hanzalovičová, Jan Dřevíkovský (Praha)

Švancar architects a společnost TECH INVEST OSTRAVA a.s. - Ing. arch. Monika Hessová, Ing. arch. Jiří Klímek, Ing. arch. Petr Švančar, Ing. arch. Petra Švančarová, Ing. Jiří Londýn, Ing. Petr Urban (Ostrava)

22

NÁVRH Č. 9


NÁVRH Č. 11

OSA projekt s.r.o. – Aleš Vojtasík, Martin Chválek, Oldřich Bajger, Marek Danys, Jitka Melichaříková, Tomáš Janča, spolupráce Luděk Wolek (Ostrava)

Onex spol. s.r.o. – Petr Benedikt (Praha), David Belko (Prostějov), Tomáš Adámek (Praha), Milena Lengálová (Zliv), Jakub Sedmík (Praha)

23

NÁVRH Č. 12


NÁVRH Č. 13

Prof. Ing. arch. Ivan Ruller, Ing. arch. Martin Borák (Brno), spolupráce Ing. arch. Martin Kareš, Ing. arch. Robert Rais, Ing. Jiří Hirš, Ing. Karel Cejpek

Atelier 38 s.r.o. – Vladimír Milata, Ing. arch. Jan Zelinka, Ing. arch. Tomáš Bindr, Ing. Luděk Valík, Ing. Jaromír Krejčí (Ostrava)

24

NÁVRH Č. 18


NÁVRH Č. 19

Michal Pešák (Praha), Jiří Dostál (Dolní Rožínka), Rudolf Grimm (Žďár nad Sázavou), Martin Belica (Praha)

Architekti Hrůša – Pelčák, Ateliér Brno s.r.o. - Ing. arch. Petr Hrůša, Ing. arch. Petr Pelčák (Brno)

25

NÁVRH Č. 20


NÁVRH Č. 21

Ing. arch. David Průša (Ostrava), Radomír Otýpka (Ostrava), Ing. arch. David Mikulášek (Uherské Hradiště)

Ing. Jan Svoboda, Ing. Eva Matějková, Ing. arch. Jaroslav Beneš (Praha), spoluautoři Vilma Vaňurová (Kralupy nad Vltavou), Jan Jordák (Praha)

26

NÁVRH Č. 22


NÁVRH Č. 23

Buš building workshop s.r.o. (Praha) – Ing. arch. Karel Buš (Valašské Meziříčí), spolupráce Ing. Pavel Buš, Ing. arch. Martin Řežábek, Břetislav Horák, Filip Zelenka

Ing. arch. Jan Novotný, Jiří Opočenský, Ing. arch. Lukáš Ježek, Ing. Tomáš Novotný (Praha)

27

NÁVRH Č. 24


NÁVRH Č. 27

Ing. arch. Kamil Mrva (Kopřivnice), Ing. arch. Radim Václavík (Ostrava), spolupráce Ing. arch. Martin Jeřábek, Ing. Bohuslav Kunat, Ing. Jaroslav Holub, Petr Vala

Hutní projekt Ostrava a.s. – Ing. arch. Ladislav Němec, Ing. arch. Jiří Smejkal (Ostrava)

28

NÁVRH Č. 28


NÁVRH Č. 33

Chládek – projekční kancelář - Ing. arch. Zdeněk Chládek, Ing. arch. Pavel Chládek (Zlín), spoluautor ASTRA 92 a.s. – ředitel Ing. Zdeněk Dokulil (Zlín)

Technoprojekt Ostrava - Ing. arch. Jiří Hájek, autoři Miroslav Šilhavý, Ing. arch. Jiří Hájek (Ostrava)

29

NÁVRH Č. 34


NÁVRH Č. 35

Ing. arch. Igor Saktor (Ostrava)

Hutní projekt Ostrava a.s. – Ing. arch. Ladislav Němec, Ing. arch. Jiří Smejkal (Ostrava)

30

NÁVRH Č. 36


NÁVRH Č. 37

Ing. arch. Václav Filandr (Ostrava)

Bílek Associates s.r.o. – Ing. arch. Marcela Bílková (Praha), spoluautoři Ing. arch. Petr Bílek (Praha), Ing. arch. Zdeněk Janeček (Praha), Ing. Karolina Ailová (Praha), Ing. arch. David Zadražil (Hrušovany nad Jevišovkou), vizualizace Ing. arch. Dana Matějková (Praha)

31

NÁVRH Č. 40


NÁVRH Č. 41

Ateliér 5, spol. s.r.o. (Ostrava) - Ing. arch. Czeslaw Mendrek (Český Těšín), spoluautor Ing. Andrea Šacherová (Český Těšín)

Ing. arch. Jan Havlíček, Ing. arch. Josef Havlíček (Ostrava)

32

Vydavatel: Moravskoslezský kraj a Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, příspěvková organizace Redakční zpracování: Mgr. Bc. Monika Oravová Design: Agentura API s.r.o. Foto: archiv MSK Produkce: Agentura API s.r.o. Náklad: 300 kusů ISBN 80-7054-107-5

Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, příspěvková organizace Prokešovo náměstí 9 728 00 Ostrava tel.: 596 118 881-2 fax: 596 138 322 e-mail: [email protected] www.svkos.cz

MORAVSKOSLEZSKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V OSTRAVĚ

Recommend Documents