MOŽNOSTI VYUŽÍVÁNÍ REGIONÁLNÍCH KULTURNÍCH PAMÁTEK UVEDENÉ NA PŘÍKLADECH ZÁMKŮ V UHERČICÍCH A JEMNICI

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Sdruţená uměnovědná studia

MOŽNOSTI VYUŽÍVÁNÍ REGIONÁLNÍCH KULTURNÍCH PAMÁTEK UVEDENÉ NA PŘÍKLADECH ZÁMKŮ V UHERČICÍCH A JEMNICI Bakalářská diplomová práce

Autor: Dolejská Pavlína Vedoucí práce: PhDr. Tomáš Jeřábek

Brno 2010

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou diplomovou práci zpracovala samostatně a pouţila pouze uvedené prameny a literaturu. Brně dne 10. května 2010

Pavlína Dolejská

Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat paní kastelánce Evě Štěpánové, PaeDr. Jiřímu Třískovi a Ing. Miloši Nevěčnému za ochotu a pomoc. Dále děkuji PhDr. Tomáši Jeřábkovi za vedení práce.

Obsah ÚVOD ............................................................................................................................... 1 1.

PROBLÉM NA REGIONÁLNÍ ÚROVNI ......................................................................... 3 1.1. 1.2.

FINANCOVÁNÍ ........................................................................................................... 5 PŘÍNOS PRO REGION ................................................................................................... 7

2.

ARCHITEKTURA JAKO AUTONOMNÍ DÍLO A JEHO FUNKCE ........................................ 8

3.

VYUŽÍVÁNÍ ............................................................................................................ 10 3.1. 3.2.

4.

JAK OŽIVIT PAMÁTKY ................................................................................................. 11 PROBLÉM „DŮSTOJNÉ“ REPREZENTACE PAMÁTKOVÉHO OBJEKTU ....................................... 12

UHERČICE .............................................................................................................. 14 4.1. STRUČNÁ HISTORIE A POPIS OBJEKTU............................................................................ 14 4.2. PAMÁTKOVÁ OBNOVA .............................................................................................. 15 4.3. MOŽNOSTI VYUŽÍVÁNÍ UHERČICKÉHO ZÁMKU ................................................................ 17 4.3.1. Zámecká expozice .......................................................................................... 19 4.3.2. Netradiční expozice v Uherčicích .................................................................... 20

5.

JEMNICE ................................................................................................................ 21 5.1. STRUČNÁ HISTORIE A POPIS ZÁMKU A ZÁMECKÝCH BUDOV ................................................ 21 5.2. PAMÁTKOVÁ OBNOVA .............................................................................................. 23 5.3. PLÁNY PRO VYUŽÍVÁNÍ .............................................................................................. 25 5.3.1. Historické slavnosti ........................................................................................ 28 5.3.2. Barchan .......................................................................................................... 29

6.

VYUŽITELNÉ HODNOTY POPSANÝCH OBJEKTŮ ....................................................... 31 6.1. 6.2.

KTERÉ Z HODNOT UHERČICKÉHO ZÁMKU URČUJÍ MOŽNOSTI JEHO VYUŽÍVÁNÍ ........................ 31 VYUŽITELNÉ HODNOTY JEMNICKÉHO ZÁMKU .................................................................. 32

ZÁVĚR ............................................................................................................................ 34 RESUMÉ ......................................................................................................................... 36 SUMMARY ..................................................................................................................... 37 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ A LITERATURY: .................................................................. 38 PŘÍLOHY ......................................................................................................................... 41 PŘEHLED KULTURNÍCH AKCÍ POŘÁDANÝCH NA STÁTNÍM ZÁMKU UHERČICE OD ROKU 1999 ................... 41 STAVEBNĚ HISTORICKÝ VÝVOJ ZÁMKU UHERČICE ........................................................................... 45 PŮDORYS ZÁMECKÉHO AREÁLU JEMNICE ..................................................................................... 46

Úvod Základem pro tuto práci je přesvědčení o moţnosti lepšího a pro společnost prospěšnějšího vyuţívání kulturních památek, namísto bezduchého pokračování v devalvaci jejich nepopiratelných hodnot. Zmíněný jev má původ v minulém reţimu, kdy nevhodným uţíváním, nedostatečnou

údrţbou

a

necitlivými

úpravami

zmizelo

velké

procento

obnovitelných hodnot našeho kulturního dědictví. Především se ale silně změnilo vnímání veřejnosti a s ním spojený nezájem o obnovu památek. Přesto, ţe je kultura základním zdrojem pro vzdělání a bývá deklarována jako jedna z hlavních priorit veřejné politiky, odvíjí se její podpora „pouze“ od jakéhosi morálního imperativu, který sice není zpochybňován, na druhou stranu ale není ani vnímán jako společensky naléhavé téma. Práce klade důraz na regionální památky potýkající se nejen s finančními problémy, ale především s nezájmem a nedoceněním ze strany vlastního politického a sociálního prostředí. Kategorie „regionální“ v názvu této práce, má tak poukázat především na kontext, ve kterém se objekty pokoušejí o uplatnění. V ţádném případě uvedené označení nemá sniţovat nebo zpochybňovat význam popisovaných objektů. Budeme se pohybovat v prostředí tzv. „trhu volného času“ nebo „kulturní turistiky“ a s tím spojenými úvahami o kvalitě nabízeného produktu v současném sociálněkulturním prostředí. Popis výše uvedené problematiky nás zavede i k příčinám ekonomickým, politickým a sociálním. Pokud kulturní marketing není ničím jiným, neţ naplňováním „základních cílů a poslání kulturní organizace vůči veřejnosti“1, pak se nevyhneme ani marketingovému diskurzu. První

teoretická

část

kriticky

představí

problematiku

vyuţívání

a vyuţitelnosti kulturních památek. Řeč bude především o světských nemovitých kulturních památkách většího rozsahu, jako jsou hrady nebo zámky. Poloţíme si otázky týkající se těch jejich hodnot, které mají spojitost s vyuţitelností. Cílem práce je tedy popsat moţnosti vyuţití vyplývající z potenciálu podobných objektů. Pokusíme se připomenout aktuálnost problému zanedbávání kulturního dědictví a upozorníme na přínos vyuţívané kulturní památky v regionu.

1

KESNER, Ladislav. Management a marketing muzeí a památek. 1.vyd. Praha: Grada, 2005. s.12.

1

Druhá část práce, jak předesílá uţ její název, specifikuje problematiku na dvou konkrétních zámeckých objektech, státním zámku Uherčice a zámku Jemnice. Zde pro úplnost představíme jejich historii a program památkové obnovy směřující k jejich vhodnému vyuţívání. To nám v závěru práce umoţní srovnání situací obou vzorových objektů. Proto je pro tuto práci zvolena jako nejvhodnější metoda deskriptivní a komparační. Pro první část budou směrodatné především publikace z ekonomickomanagerského prostředí, jako kniha Marketing a management muzeí a památek, která poskytuje aktuální popis dané problematiky a nabízí širší pohled na fungování kulturních institucí. Blíţe k základním ekonomickým otázkám v kontextu vyuţívání mají publikace Jiřího Hudečka Ekonomické pohledy na památkové statky našich měst a Památky našeho města jsou náš kapitál s podtitulem Památkové aspekty regenerace historických částí měst od Ivo Hobila. Tyto tituly i přesto, ţe vznikaly na začátku 90 let, řeší stále aktuální problémy plynoucí z nepochopení nebo zatvrzelého odmítání vztahu ekonomie a kultury. Působení architektonického prostředí na současného diváka pomůţe osvětlit sborník editorů Marty Filipové a Matthewa Ramleyho Možnosti vizuálních studií : Obrazy-texty-interpretace, který přibliţuje působení veškerých obrazů, jeţ nás obklopují. Druhá část práce soustředící se na konkrétní objekty, bude vycházet především ze stavebně historických průzkumů a projektů, ze kterých vzejdou jak popisy objektů, tak i návrhy na konkrétní vyuţití prostorů. Směrodatné pro popis minulých i současných projektů vyuţití budou rozhovory s bývalými i současnými správci příkladových zámků. Kastelánka uherčického zámku paní Eva Štěpánová osvětlila problémy, se kterými se v souvislosti se správou tohoto komplexu potýká a nastínila vlastní vize týkající se jeho současného i budoucího vyuţívání. Bývalý starosta Jemnice PaeDr. Jiří Tříska popsal výsledky svého snaţení o obnovu a vhodné vyuţití zámku, a současný starosta Ing. Miloslav Nevěčný ozřejmil důvody města směřující k prodeji zámeckého areálu. K přiblíţení celé problematiky poslouţí také tematicky blízké články z několika ročníků Zpráv památkové péče, které se dotýkají například problematiky produktu nabízeného památkovými objekty a otázek jeho kvality.

2

1.

Problém na regionální úrovni Jedním

z hlavních

limitujících

faktorů

pro

adekvátnější

vyuţívání

urbanistického a kulturního bohatství českých měst a obcí, je nevratné poškození kulturně-historického dědictví, jako smutné dědictví minulého reţimu. Od 70. let se stala devastace památkových hodnot téměř organizovanou záleţitostí2 a v 90 letech se na ní podepsalo „vulgární období českého kapitalizmu“3. Se samozřejmostí je bohuţel i v současnosti přijímáno, ţe i přes změnu politického systému stále chátrá velké mnoţství „méně významných“ památek na okraji zájmu veřejnosti i úřadů všech úrovní4. „Devastací, nebo dokonce úplným zánikem je ohrožen velký počet historických staveb, které přežily staletí, II. Světovou válku i čtyřicet let socialistické péče a rozpadají se právě v období, kdy se Česká republika snaží o návrat do vyspělejší části Evropy.“5 Špatný stav kulturně-historického dědictví pak Ladislav Kesner řadí k „nejzávažnějším společensko-kulturním problémům České republiky“6 a upozorňuje na fakt, ţe tento problém stále není dostatečně vnímán společností ani její politickou reprezentací. Pokud se problém nezačne řešit uţ na regionální úrovni a sami lidé si neuvědomí, ţe jejich obec vlastní cennou kulturní památku, jejíţ obnovu by měli podporovat, budeme nadále ztrácet základní sloţku kulturního kapitálu. Dalším faktorem působícím na nezájem o regionální památky můţe být i nedostatečně rozvinutá turistická infrastruktura v regionu a z ní plynoucí sluţby, nebo také chybějící spolupráce mezi jednotlivými městy a obcemi. Ideálem pro obce je své památkové objekty vyuţívat hospodárně, jako reprezentační prostory, kulturně nebo komerčně. Otázkou jak, nebo vypracováváním projektů se ale tolik nezabývají. Přístup „buď se najdou peníze, nebo to spadne“ je 2

KESNER. s.21.

3

BEČKOVÁ, Kateřina. Mezi exponátem a rekvizitou, mezi osvětou a byznysem… Lze čelit se ctí

nárokům záţitkové turistiky? In Zprávy památkové péče : časopis státní památkové péče. Národní památkový ústav. Roč. 67. Č.6. Praha: Jalna, 2007. s.445. 4

SCHUBERT, Alfréd. Zachráníme „méně významné“ architektonické památky? In Zprávy památkové

péče : časopis státní památkové péče. Národní památkový ústav. Roč. 57. 10/1997. Č.9. Praha: Jalna, 1997. S. 219. 5

Tamtéţ. 220.

6

KESNER. s.21.

3

bohuţel stále mnoha vlastníky vnímaný jako jediný moţný. Přitom jde především o nacházení kompromisů mezi tzv. veřejným zájmem (tedy zachováváním památkových hodnot pro budoucí generace), a zájmem obce, případně se zájmem soukromého investora. Kompromis je podstatný především proto, ţe přehnaný perfekcionismus ze strany památkářů můţe vést k zdlouhavým sporům, které samy jen oddálí nebo znemoţní vlastní rekonstrukci. Nedostatečné vnímání vztahu kulturního a ekonomického potenciálu uvádí jako jednu z hlavních příčin dnešního stavu památek jak Kesner, tak Hudeček7. Ten řadí k hlavním příčinám popsaného stavu také purismus v památkové péči a krátkozraké podnikatelské praktiky. Příklady zámků, na kterých budeme problém konkretizovat, jsou vybrané jako

reprezentativní

vzorky

vlastních

kategorií.

První

z příkladů,

zámek

v Uherčicích, národní kulturní památka, je v majetku státu, probíhá na něm rozsáhlá památková obnova a organizují se kulturní akce. V regionálním kontextu o něm mluvím především kvůli jeho lokaci, která ho předurčila ke stejným problémům jako jakýkoli jiný, i „méně významný“ objekt. Uherčice se nachází nedaleko hranic s Rakouskem, za minulého reţimu se jednalo o pohraniční pásmo, do kterého byl vstup značně omezen. Zámek byl nejdéle vyuţíván státními statky, a je tak dodnes místními vnímán spíš jako statek neţ jako zámek a národní kulturní památka. S regionálními památkami jej spojuje také problém prezentace, neboť o jeho existenci donedávna nevědělo ani nejbliţší okolí. Tak je uherčický zámek dnes i pro odbornou veřejnost v podstatě „novinkou“. Druhý příklad, zámek v Jemnici, leţí od Uherčic 14 km a na jeho špatném stavu se podepsala především mnohaletá správa armády. Dnes je zámek v majetku města a proběhlo zde několik, dosud neúspěšných pokusů, jak o vyuţívání, tak o prodej, s nimiţ se seznámíme v následujících kapitolách. Objekt se v současné době potýká především s nezájmem a nedostatečnou péčí. Oba objekty z historického hlediska představují ukázku vyuţívaného šlechtického sídla aţ do počátku 20. století.

7

HUDEČEK, Jiří. Ekonomické pohledy na památkové statky našich měst. Pracovní skupina pro

regeneraci MPR a MPZ ČR při výzkumném ústavu výstavby a architektury v kniţnici ministerstva ţivotního prostředí ČR, 1992. 1. Vyd 84 s. ISBN 85-85124-15-7.

4

1.1.

Financování Kulturní památky mohou být financovány z rozpočtů svých územněsprávních

celků, tedy krajů, obcí ale také státu prostřednictvím jednotlivých ministerstev. Tyto celky mají své vlastní podmínky a mechanismy pro poskytování dotací v závislosti na Zákonu o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů8. Výše dotací je určována neměnným podílem na příslušném rozpočtu, uděluje se na kalendářní rok a i poté se můţe rozdělit do několika splátek. Financování ochrany kulturních památek ale nemá konkrétní zákonné zakotvení. Zákon o státní památkové péči popisuje v § 16 pouze moţnost a podmínky poskytnutí příspěvku. Tento systém by se však dal označit za nepraktický a demotivující. U památek vedených jako příspěvkové organizace má totiţ zřizovatel moţnost nařídit odvod prostředků vydělaných vlastní činností zpět (obci, kraji, státu). Existuje také mnoţství omezujících předpisů, které neumoţňují pruţný přístup vedení. Systém také nedává záruky dlouhodobého dotování, coţ znemoţňuje plánování rozsáhlejších projektů a nenabízí odměny za dobré výsledky. To se ve výsledku odráţí na celkové kvalitě produktu, jeho niţší úrovni a z toho plynoucí nenaplnění očekávání návštěvníka. Kesner například navrhuje jako řešení například transformaci z příspěvkové organizace na veřejnoprávní organizaci. Prostřednictvím různých programů mohou přispívat ministerstva. Nejčastěji tak činí Ministerstvo kultury ČR, které má pro tyto účely zřízeny programy odboru památkové péče nebo Státní fond kultury ČR. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR nabízí dotace v Programu obnovy venkova a Regenerace nebo Program podpory podnikání v památkových rezervacích a zónách. Ministerstvo ţivotního prostředí ČR nabízí podporu v rámci Státního fondu ţivotního prostředí a Programu péče o krajinu. U odboru památkové péče můţe vlastník nemovité kulturní památky zaţádat o dotace z následujících programů: Program regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón, Havarijní program, Program záchrany architektonického dědictví (z jehoţ zásob jsou dotovány oba naše vzorové objekty), dále Program péče o vesnické památkové rezervace, vesnické památkové zóny a krajinné památkové zóny. 8

KOPECKÁ, Marie. Financování ochrany kulturních památek. Brno, 2008. Diplomová práce na

Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity. Vedoucí diplomové práce Jurníková Jana.

5

„Je více než zřejmé, že souhrn všech prostředků, které mohou v současné době stát, církev, obce a jednotliví vlastníci věnovat na opravu architektonických památek ani zdaleka nestačí na zajištění celkové obnovy všech těchto cenných historických staveb. Zásadní zlepšení nelze v nejbližších letech očekávat; není proto možné s odvoláním na potřebu generální rekonstrukce neustále odkládat nejnaléhavější opatření nutná pro přežití chátrajících a rozpadajících se památek.“9 Hlavním problémem při investicích do nově vznikajících architektur přitom nejsou finance, pokud se jedná o návratnou investici nebo reprezentativní budovy měst a institucí. Při obnově památkových objektů ale vzniká hned několik omezení – rozvrţení vnitřních prostor je předem dané bez moţnosti větších úprav a dodrţování původního projektu je pak samozřejmě hlídané památkovým dozorem. Z toho vyplývají přirozená omezení pro většinu nabídek. Objekt se musí konzervovat, proto nabízí jen omezenou škálu vyuţití za poměrně vysokou cenu. Ve vyspělých zemích se však zaţívá vztah kultury a ekonomiky, který na toto pole usnadňuje vstup nových investorů a bourá stereotypy vnímání kultury jako ztrátové oblasti. Kulturní kapitál České republiky, jak o něm mluví Kesner10, patří k našim největším aktivům, stále ale chybí v úvahách o ekonomickém a sociálním rozvoji. Moţný další příjem (kromě výdělku ze vstupného) je pak provoz vlastních vedlejších sluţeb, který je sice obtíţný, na druhou stranu ale zvyšuje nezávislost organizace na veřejných dotacích, coţ pomáhá její schopnosti odolávat rizikovému vnějšímu prostředí. Obchod, restaurace nebo jiné pohostinské zařízení a jeho provoz má proto dvě základní funkce. Rozšiřuje spektrum sluţeb a atraktivitu daného zámku, hradu či muzea, a zároveň se povaţuje za jejich standardní součást. Jeho finanční výnosy se mohou stát jedním ze zdrojů příjmů mateřské instituce, ať uţ se o jejich provoz pokouší vlastní silou nebo pro něj pronajímá své prostory. Dalším moţným zdrojem příjmů je pronájem prostor pro pořádání nejrůznějších společenských nebo kulturních akcí jako jsou svatby, oslavy, konference, semináře nebo koncerty, o čemţ bude řeč níţe.

9

SCHUBERT, Alfréd. Tamtéţ. s.220.

10

KESNER. S.31

6

1.2.

Přínos pro region Uchování kulturních hodnot, tedy hodnot historických, dokumentárních,

uměleckých, estetických, edukačních, uţitných nebo urbanistických, které jsou v památkových stavbách obsaţeny, a jsou formou svědectví o určitém jevu či společenské etapě, by mělo být cílem kaţdého vlastníka kulturní oamátky. Přítomnost zachovaného a vhodně vyuţívaného památkového objektu v katastru obce s sebou přináší hned několik výhod, které by se souhrnně daly zařadit pod kulturní prestiţ. Kolektiv Jiřího Hudečka střízlivě komentuje situaci tak, ţe s vynecháním ekonomických termínů a postupů lze říct, ţe: „[a]traktivita města je synergický výsledek celého souboru podmínek a výsledků především pracovních, obytných, nákupních, kulturních a oddechových příležitostí, které jsou dané hmotou a funkční strukturou města. Podíl památkových statků na atraktivnosti … a prosperitě města se nedá příliš přesně měřit, ale … zkušenosti a odhady svědčí, že tento podíl může být významný.“11

11

HUDEČEK, Jiří. S.27.

7

2.

Architektura jako autonomní dílo a jeho funkce V této

kapitole

se

odkloníme

od

pohledu

obecně

ekonomického

a manaţerského a přiblíţíme se oblasti vizuálních studií a estetiky, nebo lépe řečeno popíšeme moţná působení objektů na současného diváka. Architektura, coby nejveřejnější umělecký druh, kterému se člověk ţijící v městské společnosti jen stěţí vyhne, ovlivňuje zásadně náš ţivot a jeho kvalitu. Architektura nás omezuje, ale můţe vznikat i se záměrem nás umravňovat a ukázňovat. Jejím prostřednictvím se veřejný ţivot projevuje materiálním způsobem, proto má pro společnost tak velký význam. Nikolaus Pevsner navíc vymezil rozdíl mezi stavbou a architekturou následovně: stavba je podle něj „téměř cokoliv, co uzavírá prostor a je v měřítku, které stačí člověku, aby se do něj nastěhoval … architektura se vztahuje pouze k stavbám, které byly navrženy s vědomím, že budou zároveň estetickým apelem.“12 Vznik a existence architektonických děl je úzce spjat s jejich umístěním a funkcí. To dává památkám hodnotu uţitnou, urbanistickou a krajinotvornou. Architektura můţe být také vnímána jak v diskurzu filosofickém, společenském, tak i materiálním, stavebnickém nebo architektonickém. Richard Williams rozděluje architekturu a její působení do tří oblastí – architekturu jako jednu z forem umění, jako symbolickou oblast a jako prostorovou zkušenost. „Na architekturu je … především nutné nahlížet jako na diskurs. Díky takovémuto pohledu pochopíme architekturu jako dílo, na kterém se může podílet každý. … Zcela klíčový je pohled na architekturu z hlediska nejen její výroby, ale také užívání. … Užívání architektury lze vnímat ve dvou rovinách: ve vztahu k jejímu porozumění jakožto znaku či symbolu a ve vztahu k její prostorové zkušenosti.“13 Architektura jako znak by se měla, alespoň podle Williamse, diskutovat v kontextu porozumění neodborným publikem. Znak díla, artefaktu nebo objektu se dá také chápat jako závislý na vztahu k okolí a na tom, co si s sebou přináší divák. 12

WILLIAMS, Richard. Architektura ve vizuální kultuře. In Možnosti vizuálních studií : Obrazy-

Texty-Interpretace. FILIPOVÁ, Marta – RAMPLEY, Matthew (eds.). 1.vyd. Brno: Společnost pro odbornou literaturu - Barrister & Principal : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Seminář dějin umění Masarykova univerzita, 2007. S. 46-62. s.50. 13

Tamtéţ. s.54.

8

Význam znaku je pak nestálý a proměnlivý. S touto teorií je nutno pracovat i v kontextu našeho tématu, tedy při vyuţívání památkových objektů. Další moţnou funkcí je funkce komunikativní, nebo také sdělovací. „Dílo jako komunikativní znak není pasivní kopií reality, ačkoli k určité skutečnosti, události či místu směřuje. Komunikativní hodnota je na obsahu díla nezávislá a nemusí nutně odrážet skutečnost v její reálné podobě.“14 Dílo se vztahuje k vnější realitě a podle obecného vědomí a na základě všeobecných znalostí pak podléhá interpretaci. Dílo je také umístěno v kontextu společenského jevu a nemusí být vţdy zrcadlem doby, ve které vzniklo, můţe být jejím opakem, metaforou nebo paralelou. Architektonická díla mají ţít svým vlastním specifickým ţivotem a ten jim zaručuje právě daná společnost a její kulturní vyspělost.

14

FILIPOVÁ, Marta. Vizuální studia v českém prostředí. In FILIPOVÁ, Marta – RAMPLEY,

Matthew (eds.). 1.vyd. Brno: Společnost pro odbornou literaturu - Barrister & Principal : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Seminář dějin umění Masarykova univerzita, 2007.. S. 213-226. s.215.

9

3.

Využívání Neustále probíhá diskuze o tom, jaké je vhodné nebo nejvhodnější vyuţívání

našich památek. Ovšem ne jen vyuţívání ale smysluplné vyuţití, které respektuje kulturní hodnoty památkového objektu. Ladislav Kesner mluví o vyuţívání památek jako o nabízení produktu na trhu volného času15. V centru proţitků návštěvníka je podle něj kulturní nebo estetický záţitek, který vychází ze smyslové zkušenosti. Můţe sem patřit jak prohlíţení exponátů tak i poslouchání hudby, to s sebou nese také duchovní a edukativní aspekty. Další součástí záţitku z památkového objektu je i poznání bezprostředního okolí, parku nebo zahrad, a s tím spojené sociální interakce, nakupování, konzumace jídla a pití, relaxování a tak dále. Takový doprovodný program bývá ale často hlavním cílem návštěvníků, kteří mají hlavní záţitek spojený s návštěvou občerstvení a „náhodným“ spočinutím zraku na historické budově a krajině „vyvolávající romantické či nostalgické pocity“16. Problémem pak je, ţe takovému druhu publika mají některé instituce tendenci přizpůsobovat program a lákat je na produkty tzv. záţitkové turistiky za vidinou ekonomického zisku. Naše vzorové objekty mají potenciál k produkci kvalitních kulturních programů a disponují také vhodnými prostory pro jiţ popsané vedlejší doprovodné činnosti, jako je provoz restaurace nebo obchodu. Hlavním produktem by měla být vţdy expozice nebo výstava a vedlejší programy by jej měly vhodně doplňovat, ale v ţádném směru převyšovat. Jakým potenciálem disponují naše vzorové objekty a jak jej vyuţívají, popíšeme v následujících kapitolách. Dojem, ţe o matérii a formu památky se mají starat památkáři, zato o její funkci její majitel přináší základní rozpory, památka zbavená své funkce propadá muzealizaci nebo je odsouzená k zániku. Je proto nutné respektovat, ţe idealistická představa „muzealicace“ architektonického dědictví je pro společnost nevýhodná a zároveň neúnosná ekonomicky. Moderní idea „funkční reanimace památek“, která vzešla od členů Klubu za starou Prahu, spočívá v hledání rovnováhy mezi mírou modernizace a konzervace 15

KESNER s.118.

16

KESNER s.119.

10

tak, aby objekt nepřestal být památkou a aby přesto mohl slouţit svému vlastníkovi. Uţitná hodnota památek je tedy ta, na kterou se u našich příkladových objektů soustředíme především. Uţívání památkových objektů je totiţ nutný prostředek pro zachování jejich hodnot pro budoucnost. Podle Ivo Hobila17 se ukazuje, ţe zakládat památkovou péči na některé z památkových hodnot, ať uţ jí byla hodnota stylové jednoty podle puristů, hodnota „stáří“ jak jí vyzdvihoval Alois Riegel, nebo kulturní nacionalismus podle Georga Dehia, je jen dočasné. Podobně neuspěla vědecká, výtvarná ani etická hodnota. A přitom se právě památková péče a obnova zakládá na odpovědné analýze všech hodnot památky, i na hodnotě utilitární – coţ je podle Hobila analýza celkové památkové hodnoty = monumentality, tedy hodnoty památky in situ.

3.1.

Jak oživit památky Hlavní otázka zní: „Jak by organizace spravující kulturní hodnoty měly

naplňovat své základní kulturní role v době, která se v mnoha ohledech podstatně liší od doby, v níž vznikaly?“.18 Památky jsou ale stále samozřejmou součástí našeho ţivotního prostoru. Situaci u nás podle Ladislava Kesnera charakterizuje neochota opustit prostředí tradičního konceptu a ani systém financování zde neprospívá inovativním postupům. Tento způsob podle něj tak jen konzervuje desítky let známé instituce neschopné se otevřít novým projektům. Architektura se totiţ na rozdíl od ostatních druhů umění jen těţko obejde bez patronátu. Právě „klient“ určuje funkci objektu, nejen pokud se jedná o novostavbu ale také o jiţ existující objekty bojující o uplatnění. Produktem památkových objektů pro veřejnost je primárně nabídka expozic, výstav, prohlídek, přednášek, workshopů, koncertů, divadelních představení, pořádání sochařských sympozií nebo různých edukačních a zábavních programů. Můţe jím být ale také pořádáním seminářů, školení, provoz restaurace, kavárny, obchodu atp. Vhodnými prostory pro podobné doplňkové provozy přitom disponuje většina památkových objektů. 17

HOBIL, Ivo. Monumentalita a autentická funkce architektonických a urbanistických památek.

Příspěvek ze semináře „Památková ochrana a regenerace historických sídel ČR po roce 1990“. Teoretická úvaha s praktickými důsledky. In Zprávy památkové péče : časopis státní památkové péče. Národní památkový ústav. Roč. 60.Č.10. Praha: Jalna, 2000. s.295. 18

KESNER. S.13

11

Základním produktem, který si návštěvník kupuje, je určitý druh záţitku, který můţe dosahovat duchovního naplnění, „jen“ relaxace, nebo nabytí informací a dovedností. Objekty tohoto typu zároveň ale nesmí ztrácet svou váţnost, odbornost a etiku, která přináší povznesení a dlouhodobý záţitek namísto chvilkové avantýry. Při současném splývání vysoké a nízké kultury, i při opouštění jejich původního rozdělení, musíme pamatovat na zachovávání kulturních hodnot objektů a zabránit jejich devalvaci v podobě přestaveb na obchodní centra, strašidelné hrady atp. Podstatné je získání určité kulturní prestiţe, kterou kvalitní kulturní instituce obci nebo městu přináší Podstatná je přitom i participace místních obyvatel na kultuře a moţnosti jejího rozvoje. Bylo zjištěno, ţe se většina populace kulturních aktivit neúčastní, zejména pak těch řazených k tzv. vysoké kultuře. V notoricky známém ţebříčku hodnot podle Maslowa patří potřeby, které naplňuje kultura aţ do horních dvou pater – potřeba uznání sociálního statusu, seberealizace a vlastní vývoj a rozvoj. Tento model ale není jediný směrodatný, Kesner například upozorňuje na fakt, ţe zde mezi základními potřebami chybí relaxace a odpočinek, nebo únik ze stereotypu.

3.2.

Problém „důstojné“ reprezentace památkového objektu Na tomto místě vyvstává konfrontace s tzv. záţitkovou turistikou. Na jedné

straně stojí ekonomický zisk pro památku i okolí, zvýšení turistické atraktivity místa, na druhé straně sníţení kvality a zpronevěření se úkolu kvalitní reprezentace kulturního dědictví. Za jakých podmínek je ale moţné vyhovět nárokům záţitkové turistiky rozpoutává debatu mezi památkáři i kastelány. Samotná, seriózně prezentovaná historická informace, čistá krása věcí a budov a jejich estetické kvality přitáhnou jen určité, nejspíše velmi malé mnoţství návštěvníků, které by po ekonomické stránce bylo podstatně „pod limitem smysluplnosti provozování (i dotovaného) historického objektu. Ve snaze zmínit schodek mezi náklady a výnosy (měřeno exaktními čísly) i ztlumit rozpor mezi nejlepšími osvětovými úmysly a malým společenským efektem (měřeno počtem návštěvníků) je atraktivita objektu dle vlastní invence a organizačních schopností kastelánů, případně jejich nadřízených, podporována jednorázovými či sezónními akcemi (jarmarky, historický šerm, divadelní vystoupení a další umělecké produkce, 12

noční prohlídky, strašidla a podobně).19 Coţ samo o sobě není nic objevného. Památkový objekt by ale neměl být „zneužit jako kulisa panoptikální expozice, která by dobře zapadla do jakéhokoli zábavního parku nízkých kulturních ambicí“20. V mnoha případech proto vzniká tlak veřejnosti a částečně i zřizovatele na otevření různých nočních prohlídek, kostýmovaných průvodců, herních vsuvek vtahujících diváky do děje, šermířských vystoupení atp. Doposud popisovanou problematiku shrnuje Miloš Jiroušek, kastelán hradu Kunětická Hora, kdyţ píše, ţe pokud se soustředíme pouze na kvalitní projekty, dojde k rapidnímu omezení rizikových aktivit a zároveň ke zvýšení úrovně prezentovaného kulturního dědictví. Aby tento ideální vzorec fungoval, je podle pana Jirouška nezbytné: „odbourat stávající ekonomickou závislost a finančně zajistit řádnou údržbu a provoz objektů“ a dodává, ţe pro řešení problému je také třeba: „… zákonnými a daňovými úpravami zajistit navracení části příjmů z cestovního ruchu zpět k památkám v terénu.“21 Dále pan Jiroušek naléhá na urychlenou změnu systému, který brzdí přímý přístup k Evropským fondům. Cílem by měl být objekt jako ukázka kulturní úrovně, ne jako doklad ekonomické samostatnosti na úkor kvality. Snaha zachovat dobrý stav našich památek, v evropském kontextu s mimořádnou autenticitou, je vizitkou úrovně naší dnešní společnosti.

19

BEČKOVÁ, Kateřina. Mezi exponátem a rekvizitou, mezi osvětou a byznysem… Lze čelit se ctí

nárokům záţitkové turistiky? In Zprávy památkové péče : časopis státní památkové péče. Národní památkový ústav. Roč. 67. Č.6. Praha: Jalna, 2007. s.445. 20

Tamtéţ.

21

JIROUŠEK, Miloš. Mezi exponátem a rekvizitou, mezi osvětou a byznysem… : Lze čelit se ctí

nárokům záţitkové turistiky? k článku Kateřiny Bečkové uveřejněnému v časopise Zprávy památkové péče 6/2007. In Zprávy památkové péče : časopis státní památkové péče. Národní památkový ústav. Roč. 68. Č.2. Praha: Jalna, 2008. s.156.

13

4.

Uherčice Obec leţí u západní hranice okresu Znojmo. Od přelomu 9. a 10. Století

náleţela ves do hradského obvodu Bítova, v písemných pramenech je poprvé zmíněna roku 1312. Osídlení je díky archeologickým nálezům prokázáno uţ od 9. stol.n.l. V současné době zde ţije okolo 400 obyvatel, coţ ve srovnání s Jemnicí tvoří přibliţně desetinu. Uherčice leţí necelých 5 km od hranic s Rakouskem, od Jemnice jsou vzdáleny 14 km, stejně jako od Vranova nad Dyjí.

4.1.

Stručná historie a popis objektu Stavební vývoj šlechtického sídla se datuje od 30. let 16. století, kdy byla

započata stavba trojkřídlové tvrze. Renesanční ráz dala objektu palácová přestavba, která byla nepochybně inspirovaná italským stylem palácových staveb. Tyto přestavby byly provedeny za rodu Krajířů z Krajku. Krajíře vystřídali Streinové ze Švarcenavy, významný dolnorakouský rod, kterému zámek slouţil jen jako vesnické sídlo. Přesto jsou patrné jeho přestavby ve stylu kníţecího zámku. O celé panství ale přišli jako nekatolíci po Bílé hoře, kdy jej museli prodat Jakubu Berchtoldovi. Renesanční areál je připisován pozdnímu 16. století, přestavba byla započata Václavem Krajířem z Krajku a dokončena za rodu Streinů. Berchtoldové přinesli na zámek baroko, tyto úpravy se dají srovnat s nedalekým premonstrátským klášterem v Louce u Znojma, pocházejí převáţně z 60. let 17. století22. I přesto ţe Brechtoldové získali hraběcí titul s přídomkem z Uherčic, nebyl uherčický zámek jejich rodovým sídlem, za to je povaţována Police a za hospodářské sídlo bukovský zámek. Přestavby vrcholného baroka má na svědomí další majitel Donát Heissler z Heitersheimu, který vlastnil panství od roku 1692. Z této doby pochází i barokní přestavby, podle Bohdany Fabiánové23 v rukopisu Domenica Martinelliho, jehoţ přímá účast zde však nebyla potvrzena. Výjimečnost uherčického zámku mezi

22

FABIÁNOVÁ, Bohdana. Uherčice: Příběh zámku na hranici. Brno: Národní památkový ústav,

územní odborné pracoviště v Brně, 2004. s.9. 23

Tamtéţ. s.10.

14

moravskými sídly reprezentuje především interiérová výzdoba a štuky na nichţ se podepsal i Baldassare Fontana. Heisslerové drţeli panství aţ do 30. let 18. století. Roku 1768 získal zámek hrabě Tomáš Viciguerra Collalto, příslušník významného severoitalského rodu. Tento rod drţel zámek aţ do konce 2. sv. války a provedl poslední stavební úpravy aţ ve dvacátých letech 19. století a to přestavbou sýpek na banketní sál. V klasicistním stylu byly malířsky dekorovány interiéry, barokní štuky však zůstaly zachovány. Po roce 1945 byl zámek zkonfiskován a slouţil jako sídlo Ústředního ředitelství státních lesů a statků a vojenský útvar Pohraniční stráţe. Této správě a způsobu vyuţívání se dá připsat také míra devastace. Výsledek směrnic pro rekonstrukci ze 70. let říká, ţe: „rekonstrukce zámku bude umožněna po nalezení vhodného využití, po kterém může následovat vypracování projektu.“24 Dnes víme, ţe se takové vhodné vyuţití podařilo najít aţ v roce 1995. Zámek je zajímavý nejen prostorovou a hmotovou skladbou s hodnotnými architektonickými detaily, především se ale jedná o reprezentativní ukázku sídla od středověku aţ po 20. století. Architektonické pojetí uherčického zámku je velmi velkorysé. Tvoří jej samotné šlechtické obydlí, hospodářské budovy, uţitkové i okrasné zahrady a rozsáhlý přírodní park. Díky svému umístění slouţil v minulosti jako zastávka na cestách mezi Vídní a Prahou. V dobách společenského rozmachu tak byl předurčen k funkci venkovského sídla, které hojně navštěvovala vídeňská aristokracie i umělci. Na východní straně zámku se nachází původní tvrz s nádvořím, na ni navazuje mladší nádvoří s arkádami, dále pak vstupní nádvoří a nádvoří hospodářské. V celém komplexu můţeme rozeznávat postupně všechny styly aţ po klasicismus. Zámek je obklopen zachovalým anglickým parkem, ve kterém se nachází objekty z počátku 19. století. Tento park na jihovýchod od zámku navazuje na park francouzského typu, který je ale zachovaný pouze z části.

4.2.

Památková obnova V roce 1995 byl zámek Uherčice přijat pod správu Památkového ústavu

v Brně. Co nejrychleji byly zahájeny nejnutnější opravy potřebné pro obnovu 24

STRACH, E. – LÍBAL, D. et. al. Stavebně historický průzkum zámku Uherčice. Praha: 1974. s.99.

15

a zachování památky. Přenesení uherčického zámku pod správu PÚ ale předcházelo směřování k prodeji soukromému subjektu, za jehoţ neuskutečnění dnes paní kastelánka děkuje osudu „… respektive těm soudným lidem, kteří se zasadili o převzetí Uherčic Památkovým ústavem v Brně. Věru si jinak neumím představit dnešní ani zítřejší důsledky včerejšího scestného počínání, jež směřovalo k prodeji zámku do soukromých rukou.“25 Zámek v Uherčicích, je a zdá se, ţe i zůstane nebývale rozsáhlou celkovou památkovou obnovou na území působnosti Památkového ústavu v Brně. V současné době probíhá jeho rekonstrukce, a zároveň je zpřístupněn veřejnosti netradiční prohlídkovou trasou. Podle původních plánů obnovy, bylo datum ukončení stanoveno na konec června 2000. Dnes vidíme, ţe měla paní Štěpánová pravdu, kdyţ toto datum v roce 1996 označila za „zbožné přání“26. V tomto plánu měla být celková cena obnovy zámku 180 mil.Kč, a to jen za hlavní zámek bez hospodářských budov, zahrad a lihovaru – se kterým se v novějším plánu obnovy počítá jako se zprovozněnou, nebo alespoň zpřístupněnou technickou památkou o níţ se zmíníme níţe. Později se plány rozšířily i na obnovu hospodářských budov a parku, cena tedy činila 270 mil.Kč Uherčice jsou nyní dotovány z Programu záchrany architektonického dědictví. Kromě financí hraje proti snahám o obnovu především čas. „Jestliže se chceme s uspokojením zahledět na malou část obrodného díla, nemůžeme tak učinit v klidu a pohodě, neboť jsme si uvědomili, že jiná část objektu se může v tu chvíli zřítit za našimi zády.“27 První etapa rekonstrukce byla proto řešena především konzervační metodou, která měla prezentovat jednotlivé nálezy, seznámit návštěvníka s průběhem památkové obnovy a také nastínit moţnosti finální úpravy. Aţ v druhé etapě obnovy se tak v roce 1996, hned po zpřístupnění objektu, začalo s opravami střech a stropů na starém zámku (tedy v původním raně renesančním jádru zámku stojícím na místě gotické tvrze). V první fázi obnovy se počítalo s částečným zpřístupněním objektu

25

ŠTĚPÁNOVÁ, Eva. Uherčice – „vlajková loď projektu záchrany“ In Zprávy památkového ústavu

v Brně. 2/1998. . Brno: Památkový ústav v Brně, 1998. s.9. 26

Štěpánová. S.8

27

Štěpánová. S.9

16

veřejnosti. Počáteční fáze obnovy se proto soustředily na zpřístupnění zámecké kaple a pěti reprezentačních místností v západním křídle, opravu arkád na vstupním nádvoří, obnovu střech a komínů západního křídla hlavního nádvoří, stavbu provizorního dřevěného schodiště do 1. arkádového patra západního křídla hlavního nádvoří a opravu arkádového stropu spojenou se zajištěním statiky narušeného kamenného kladí. V kapli i ve zpřístupněných místnostech byla osazena nová okna a do vstupů jednotlivých salónů z arkády byly opatřeny nové dubové dveře.

4.3.

Možnosti využívání uherčického zámku Jak uţ bylo popsáno, zámek je částečně zpřístupněn veřejnosti a v některých

jeho prostorách se konají i doprovodné kulturní akce. První prohlídková trasa byla otevřena v červenci roku 1996, Paní Štěpánová je zde kastelánkou od února téhoţ roku. Jako nejzávaţnější problém spojený s moţnostmi vyuţívání zámku ale vidí paní Štěpánová stále způsob financování. Záměrem, ke kterému směřuje správa uherčického zámku, není jen rozvoj publika, ale hlavně „budování participace“, které je zaloţeno na budování základní podpory veřejnosti. Skutečnost, ţe je zámek prázdný, chápe paní kastelánka jako výhodu a volné ruce při vypracovávání nových projektů. V projektu obnovy byla hned zpočátku vytyčena návštěvnická trasa, projektováno umístění pokladny, kanceláře, restaurace i prodejny se suvenýry. Jako problém do budoucna ale paní kastelánka vnímá vyuţití hospodářských budov, doufá v jejich souvislosti ve včasné a kladné přijetí památkové ochrany jako součásti uceleného renesančního urbanistického celku. Nyní jsou tyto prostory vyuţívány jako garáţe a dílny zemědělské firmy. Dnešní zemědělský provoz, je však pro nevhodný. V zájmu zachování atraktivity zámku a jeho klidového okolí zde paní kastelánka stále plánuje klidovou zónu, stáje a uvaţuje i o moţnostech hypnoterapeutického vyuţití.28 V této souvislosti dochází, a pravděpodobně také bude docházet, ke konfliktům a střetům zájmů zámku a zemědělců. Paní Štěpánová v tomto směru uvaţuje v širších souvislostech a mluví i o budoucích ziscích pro obec ve smyslu druhotných moţností pracovních příleţitostí.

28

Štěpánová, s.15.

17

Paní kastelánka zde proto navrhuje například zřízení koňských stájí a kočárovny,

čemuţ

nahrává

i

samotné

klidné

prostředí,

nepřetěţovaná

infrastruktura, nedaleký chov koní v obci Dešná a také dosaţitelnost turistických dalších turistických cílů (v této souvislosti uvaţuje paní kastelánka o moţných hipoterapeutických pobytech) a dodává, ţe zpřístupněný památkový objekt, ač sám nevyřeší velkou nezaměstnanost v okolí, můţe mít na tento jev vliv druhotně, zvýší moţnosti výdělků jak ve sluţbách, tak v řemeslné výrobě. Přičlenění

lihovaru

do

projektu

obnovy

je

podle

Ing.

Frimmela

a Ing. Sedláka29 neobvyklá a svého druhu ojedinělá akce. Prezentace přilehlých hospodářských budov, které v minulosti slouţily jako přivýdělek pro své majitele i jako pracovní příleţitosti pro okolní obyvatelstvo, je tedy nepochybně nutné ke kompletnímu pohledu na památku. „V současné době se na žádném památkovém objektu nenaskytá možnost seznámit se s hospodářskou výrobou na panství, nehledě k tomu, že lihovarnická technologie jako taková není nikde názorně představena. Umístěním expozice lihovarnictví s nejzajímavějším a původním zařízením (s možností ukázky parního stroje v pomalém pohybu) by se získalo velmi atraktivní využití prostoru, který byl určený také v minulosti pro tuto technologii.“30 V prostoru lihovaru se uvaţuje také o tematické expozici zaměřené na hospodářský ţivot na přelomu 19. a 20. století. Celá

obnova

je

cíleně

směřována

k rozšíření

prohlídkových

tras

a doplňujícímu kulturnímu vyuţití. Od roku 1998 jsou mimo hlavní expozici na zámku v Uherčicích pořádány výstavy, koncerty i jiné doplňkové kulturní akce. Konají se většinou na vstupním arkádovém nádvoří, které jen pro představu disponuje plochou 48x45 m, v zámecké kapli nebo banketním sále. Ve většině případů se tak děje ve spolupráci Obce Uherčice s PÚ v Brně. Kaţdoročně se od roku 1999 v zámecké kapli konají adventní koncerty nebo „štědrovečerní dostaveníčka“, pořádají se divadelní nebo šermířská představení, taneční kurzy, koncerty, recitály, společenské projekty. Podrobný výpis konaných kulturních akcí viz příloha. 29

FRIMMEL, Tomáš – SEDLÁK, Jaroslav. Zámecký lihovar v Uherčicích. In Zprávy Památkového

ústavu v Brně. 2/1998. s.81. 30

Tamtéţ. s.83.

18

4.3.1. Zámecká expozice Současné prostředí spolu s poţadavky trhu, jemuţ se při úvahách na toto téma nemůţeme vyhnout, mají i další dopady na základní produkt kulturních organizací. Kaţdý návštěvník totiţ na základě svých individuálních schopností a dispozic, kulturní kompetence a imaginace specificky interpretuje předkládaný produkt, ať uţ je jím sbírka nebo historická architektura. Podle své interpretace si návštěvník vytváří podobu výsledného proţitku. „Expozice, onen reálný i metaforický prostor vnímání, by měla akceptovat různé úrovně připravenosti svých návštěvníků, umožnit, aby se v ní pohybovali a využívali ji způsobem, který odpovídá jejich možnostem.“31 Samozřejmě není prakticky moţné splnit poţadavky všech individuálních očekávání, mohou ale být zohledněny a na jejich základě vytvořeny podmínky nebo kategorie nabízeného produktu podle procesu segmentace. Expozice zaměřené na určitý historický aspekt, bývají označované pojmem heritage industry32. Tento pojem se v našem prostředí příliš neujal, je ale zaloţen na rostoucí popularitě evokace minulosti a rostoucím zájmu o kulturní instituce zabývající se dědictvím. V současné době spravuje památkový ústav přes osmdesát hradů a zámků s původními historickými fondy. Některé z nich zůstaly z období historismu jednotně komponovány, jsou to například zámky Hluboká, Sychrov, Hrádek u Nechanic, Dačice, Ţleby a další. Během 50. a 60. let minulého století docházelo k takovým úpravám zpřístupněných interiérů, které se měly stát učebnicovými příklady vývoje slohů, jako například zámek v Dačicích, na který byl svezen mobiliář z Kynţvartu a Libochovic. Vznikaly tak často historicky nekorektní interiéry naprosto nerespektující autenticitu prostředí. Ideální je však situace, kdy se dochovají záznamy dobového interiéru i se zachovaným mobiliářem v depozitářích, coţ umoţní následnou rekonstrukci do původního historického stavu33. I kdyţ hrady a zámky nejsou klasickými výstavními institucemi, výstavy v nich konané mají zvláštní význam i svá specifika na rozdíl od klasických muzeí 31

KESNER s.180.

32

Tamtéţ. s.26.

33

KŘÍŢOVÁ, Květa. Památkové interiérové instalace. In Zprávy památkové péče : časopis státní

památkové péče. Národní památkový ústav. Roč. 67. Č.6. Praha: Jalna, 2007. s.446-448.

19

nebo galerií. Z finančních i organizačních důvodů je zde ale obtíţné otevírat nové trasy nebo výstavy. I přesto je ale důleţité oţivovat nabídku například prezentací mobiliáře z depozitářů jiných zámků nebo pořádáním různě tematických výstav ať uţ dobových vazeb květin nebo porcelánu. Mohou být samozřejmě organizovány i výstavy moderního umění, coţ sice přináší mnohá rizika, ale na druhou stranu nabízí nové moţnosti reprezentace jak vystavovaných exponátů, tak vlastního objektu a jeho interiéru.

4.3.2. Netradiční expozice v Uherčicích Návštěvnické sezóny jsou v Uherčicích od roku 1996 a v plánu je otevření čtyř okruhů, jejichţ záměrem by bylo postupně prezentovat vlastní mobiliář. Současná netradiční prohlídková trasa poskytuje návštěvníkům vstup na část hlavního nádvoří, do zámecké kaple, pěti místností západního reprezentačního křídla včetně komorního barokního divadla, dále také banketní sál a část severního křídla. Prezentované prostory se přitom nachází v různých fázích památkové obnovy, coţ umoţňuje návštěvníkům rekonstrukci sledovat přímo na místě a v reálném čase. „Podotýkám, že otevřít návštěvníkům bránu zdevastovaného zámku a dát jim možnost nahlédnout do procesu obnovy považuji za myšlenku originální a přitažlivou.“34 Podařilo se tím upoutat pozornost jak laické tak odborné veřejnosti. Paní Štěpánová mluví v souvislosti s typem expozice o „uherčickém experimentu“. Tento experiment s akcentem na didaktickou sloţku podle ní návštěvníci hodnotí kladně a s uznáním. Uţ po ukončení třetí sezony zde byla patrná tendence návratu některých zaujatých návštěvníků. Vytyčení návštěvnické trasy bylo podle paní Štěpánové vcelku jednoduché, protoţe ta byla dána kvalitou prostor a jejich návazností. Je to ale opět financování, které brzdí otevírání nových tras a tím i moţnost častějších návratů těch, kteří přijíţdějí sledovat postup památkové obnovy. Zámek tak i přes veškerou snahu nestíhá naplňovat potřeby zaujatého publika. To se paní kastelánka snaţí kompenzovat alespoň obměňováním exponátů a pořádáním doprovodných kulturních akcí. „Nedomnívám se však, že s tímto řešením vystačíme bez úhony na dobré pověsti i v příštích letech“35, dodává. 34

ŠTĚPÁNOVÁ. Uherčice – „vlajková loď programu záchrany. s.10.

35

Tamtéţ. s. 12.

20

5.

Jemnice Městské opevnění pochází z roku 1227, a ten se také pokládá za rok zaloţení

města, o purkrabském hradu jsou zmínky aţ z roku 129536. V jemnické městské památkové zóně je 97 kulturních památek. SHP Jemnice z roku 1985 město popisuje jako jedno z nejzachovalejších městských sídel na Moravě. Jemnice byla od svých počátků zřejmě městem královským a díky své poloze měla značný význam jako obranný bod na hranici jiţní Moravy. Město uţívalo značných privilegií za vlády Lucemburků. Dnes se jedná o hospodářské a kulturní středisko oblasti. Křiţují se zde hlavní cesty na Dačice, Slavonie, Moravské Budějovice, Dešov, Chotěbudice, Radotice a Slavonie. Katastrálně má město 2532 ha, 1107 domů a něco málo přes 4000 obyvatel. Chátrající zámek v samotném centru města je obrazem přístupu většiny obyvatel a jejich upadajícího vztahu k vlastním kulturním hodnotám, coţ se jeví jako paradox ve městě, kde se údajně uţ od husitských válek do dnes uchovala tradice pořádání historické slavnosti Barchan. Její doprovodný program, jako jedna z mála akcí, se koná v zámeckém areálu. Vypracované projekty směřujících k četnějšímu vyuţití a oţivení jemnického zámku budou představeny v následujících kapitolách.

5.1.

Stručná historie a popis zámku a zámeckých budov Současná podoba Jemnice se datuje od roku 1832, kdy město z velké části

vyhořelo a vznikl tak jeho současný klasicistní charakter. „Kvalitu měšťanské architektury (zejména na náměstí) o mnoho převyšuje uměleckohostorická hodnota zámecké budovy“37. Na místě dnešního zámku stál původně románský dvorec, o jeho podobě ani o proměnách pozdně románského bergfritového hradu nemáme zprávy, stejně tak o jeho pravděpodobné přestavbě na renesanční zámek během 60. let

36

ZAHRADNÍK, P. Jemnice zámek : stavebně historický průzkum. Praha: Státní ústav památkové

péče, 1997. s.2. 37

SEDLÁK, Jan. Jemnice. Brno, Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Brně,

1971. s.8.

21

17. století. I kdyţ Miroslav Paleček ve své encyklopedii uvádí, ţe hrad byl přestavěn na renesanční zámek mezi lety 1578-1594 Tasem z Lomnice38. Téměř dnešní podobu získal objekt další přestavbou ve století 18., provedl ji Maxmilián hrabě Daun pravděpodobně okolo roku 176039. Významná úprava zámeckého parku se datuje do počátku 19. století. Barokní členění je dnes překryto mimořádně bohatou eklekticko nebarokní přestavbou z pozdního 19. století, která absolutně převládla vně i vevnitř celé stavby. Jemnický zámek slouţil od roku 1841/2 do roku 1945 jako sílo markrabat Pallavicini. Po vyvlastnění připadl městu, které ho v roce 1962 převedlo na Ministerstvo národní obrany. Ve správě armády zůstal zámek aţ do roku 1994. Na stav nejen zámku samotného ale i přilehlých budov a parku se tak podepsaly nevhodné stavební úpravy, nedostatečná údrţba i nevhodné uţívání. Ihned po převzetí správy městem se začalo uvaţovat o vyuţívání zámku, zámeckých budov i parku. Zámecká budova stojí na nepravidelném čtvercovém půdorysu, který tvořil základy bývalé tvrze. Zámek má tři podlaţí, všechna jsou dispozičně stejně řešena a jsou spojena dvěma schodišti v západním a východním křídle. Jeho hlavní průčelí se středovým, mírně vystouplým rizalitem směřuje na východ. Vnitřní nádvoří se můţe pochlubit dobrou akustikou. Richter přisoudil barokní přestavbu zámku Domenicu Martilellimu, coţ je ale jejím rázem zcela vyloučeno. Tento omyl vyvrátil Jan Sedlák, kdyţ uvedl, ţe do roku 1774 stále nebyla tato přestavba dokončena40, coţ Martinelliho vliv vylučuje. Do zámeckého areálu dále náleţí budova koníren. Nachází se v západním okraji zámeckého areálu, i s podkrovím má tři podlaţí, honosnou nebarokní fasádu a mansardovou střechu. Střední podlouhlá část budovy spojuje dva boční rizality. Hlavní prostor v přízemí, tedy vlastní jízdárna, slouţila během pobytu vojska jako kinosál s vyvýšeným jevištěm. Stavba pochází z období klasicismu, ale byla radikálně přestavěna na počátku 20. století.

38

PALEČEK, Miroslav. Ilustrovaná encyklopedie hradů, hrádků a tvrzí. Praha: Libri, 2001. s.280.

39

ZAHRADNÍK, P. s.7.

40

SEDLÁK, Jan. s.8.

22

Dalším objektem zámeckého areálu je kočárovna. Přízemní budova s vyuţívaným podkrovím a mansardovou střechou se nachází vedle hlavního vstupu do zámeckého areálu. V podkroví se nenachází 6 pokojů. Budova pivovaru uzavírá areál ze severní strany, má nepravidelný půdorys a tři podlaţí. Dále se zde nachází bývalá správní budova v severovýchodním rohu areálu, disponuje také třemi podlaţími. Ta před revolucí slouţila jako jídelna a je nyní jedinou zrekonstruovanou a vyuţívanou budovou v areálu. Slouţí jako podnikatelský inkubátor. Jednou z moţností jak vrátit nevyuţívaným objektům v majetku měst jejich funkci kulturního městského centra je například zřízení galerie nebo obrazárny. Pro takové projekty jsou často vyuţívány právě budovy koníren nebo jízdáren.

5.2.

Památková obnova Město tedy spravuje zámek od roku 1994, starostou byl od roku 1990

PaeDr. Jiří Tříska, a ten také dal první impulzy k vypracování projektů pro obnovu a pozdější vyuţívání objektu městem. V té době město převzalo dlouhodobě neudrţovaný komplex, který byl napadený dřevomorkou domácí, měl promáčené zdivo a mechanicky poškozené interiéry i exteriéry. Staticky byl však objekt v pořádku, doposud slouţil k dennímu uţívání, měl novou střechu a byl vytápěný. V 90. letech se zámek dočkal hned několika fází rekonstrukcí, byly vedeny vášnivé debaty o jeho vyuţívání a byly vypracovány projekty jak pro rekonstrukci zámku, zámeckých budov, parteru tak i zámeckého parku. V roce 1991 se začalo s rekonstrukcí v městském parku. Pro ilustraci pravděpodobného přístupu k památkové péči uvádím úryvek z městské kroniky z roku 1991: „3. září informoval starosta…, že od listopadu je město prohlášeno za památkovou zónu. Úpravy domů, které budou občané provádět, se musí podrobit zájmům památkové péče“41. Tak byla představena a snad i chápána celá památková obnova a zájem o ní na začátku 90. let. Ovšem v kronice se také vyskytuje poznámka: „je nutno poznamenat, že (po úpravách fasád některých domů – pozn.aut.) náměstí zkrásnělo.“42

41

Kronika města Jemnice. s. 710.

42

Tamtéţ. s.722.

23

PaeDr. Tříska byl znovu zvolen starostou v roce 1994. O vyuţití zámku se po převzetí správy městem mělo rozhodnout podle nejlepší nabídky. 19. a 25. května 1994 se na zámku uskutečnil den otevřených dveří. Zásluhou PaeDr. Třísky byl objekt zapsán do Programu záchrany architektonického dědictví, a byly tak zaručeny dotace na první fáze obnovy. Během počáteční rekonstrukce se zjistilo poškození dřevěných konstrukcí dřevokaznými houbami a hmyzem. Toto poškození se během probíhajících oprav ukázalo být v plošném rozsahu. Květinový parter byl zničený, v nejbliţším okolí zámku i v zámeckém parku bylo několik účelně vybetonovaných ploch a vystavěných vojenských staveb jako garáţe nebo vrátnice. Tyto objekty byly z parku odstraněny začátkem ledna 1994. Jemnický mobiliář je dnes rozvezen na mnoha zámcích po celé republice mj. na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou, Náměšti nad Oslavou, Dačicích, Boskovicích, Jemništi, knihy ze zámecké knihovny jsou v Olomouci, knihovna v Uherčicích, původní nábytek je i v Miloticích, zbraně na Konopišti a dalších místech. Moţnost jeho navrácení pro přípravu budoucí zámecké expozice vyjednal také PaeDr. Tříska. Zámek i přes svou devastaci skrýval překvapení v podobě ornamentální výmalby ve stylu druhého rokoka, která byla objevena ve východním křídle. Výmalba interiéru z poloviny 18. století byla doporučena k restauraci. Podle původní studie revitalizace byly navrţeny stavební práce za 111 mil.Kč. Obnova byla naplánována na 10 let a město schválilo roční dotaci 1 milion

Kč,

ostatní

finance

měly

být

čerpány

z Programu

záchrany

architektonického dědictví. V první fázi obnovy v roce 1995 se provedla nová kanalizace, sanovalo se hradní zdivo a dřevěné konstrukce proti dřevomorce. V roce 1996 se dokončily se venkovní inţenýrské sítě a vnitřní rozvod elektřiny, následující rok byla zřízena základní umělecké škola v patře kočárovny, v průjezdech se odstranily poškozené omítky a zhotovily se sanační omítky, vybudovalo se veřejné toalety v bývalé kotelně a byly provedeny počáteční práce v druhém podlaţí. Následující rok 1998 bylo odstraněno plechové oplocení, které zbylo po armádě, zahájila se obnova kamenné balustrády, hlavní budova a bývalé konírny byly osvětleny, provedla se oprava historického oplocení a opravy v přízemí severního a východního křídla, dokončila se kompletace elektrické rozvodny a byly zahájeny venkovní opravy. Tyto práce byly dokončovány v následujícím roce 1999, konkrétně 24

byla dokončena oprava balustrády, oplocení celého areálu a obnova zahradního parteru před průčelím zámku. Pro následující rok 2000 se měl zajistit balkon nad hlavním vchodem, sanovat nové ohnisko dřevomorky, měly být dokončeny vnitřní úpravy v přízemí severního křídla pro zřízení muzea. Dále bylo v plánu osadit mobiliářem zahradní parter a vysadit zeleň. Z těchto plánů byly provedeny pouze uvedené úpravy v parteru a byl zajištěn balkon.

5.3.

Plány pro využívání Projekt vypracovaný v roce 1995 píše o záměru vyuţívání všech tří podlaţí

zámku, měly slouţit především jako zámecká expozice ale také ke konání kulturních akcí a v přízemí měla být zřízena vzorová prodejna čaje místních balíren. V přízemí se počítalo se také s obřadní síní, restaurací, kuchyní, sociálním zařízením, zázemím pro průvodce zámku a počátkem vlastní expozice v severozápadním nároţí. V prvním poschodí měla vzniknout hlavní část expozice, depozitář a byt, ve druhém potom měly vzniknout depozitáře Moravské galerie a druhý byt43. Prostory koníren, především jejich přízemí a sálu se mělo vyuţívat pro společenské účely a technické zázemí. V kočárovně měla být zřízena škola, jsou zde vhodné prostory pro dílny i třídy, v bývalém pivovaru pak měl vzniknout internát pro 42 ţáků a v bývalé ve správní budově penzion. Uţ od roku 1994 se totiţ pracovalo na projektu nové střední integrované školy, která měla být zřízena městem ve vedlejších zámeckých budovách. Projekt z roku 1998 stále pracuje s plánem zřízení školy a skladovacích prostor v budovách v areálu zámku. Budova bývalé konírny měla být vyuţita pro vybudování nových bytů. Budova pivovaru měla slouţit především jako skladové prostory, měl zde také vzniknout obchod. 30. ledna 1998 proběhly volby, ve kterých na post starosty uţ PaeDr. Tříska nekandidoval a byl jím zvolen Mgr. Milan Havlíček. „Na posledním zasedání městského zastupitelstva před volbami, došlo k poslednímu vážnému rozhodnutí poslanců. Většinou hlasů při jednom zdržení bylo odhlasováno převedení zámku do vlastnictví státu. Převod bude bezúplatný. Převod na poslední chvilku organizoval odstupující starosta PaeDr. Jiří Tříska. Do konce roku 1998 nebyl převod

43

ŘEHOŘKA, P. et. al. Zámecký areál v Jemnice. Brno: Projekční a inţenýrská kancelář Archatt,

1995.

25

proveden.“44 Na první schůzi městské rady za nového vedení bylo rozhodnutí zrušeno a byl schválen záměr prodeje zámku. Tím definitivně skončily dosavadní reálné naděje na vhodné vyuţívání zámku a okolních budov. Zahájená památková obnova objektu ustrnula, ale byla zdrojem mnoha nových zjištění. Krátce nato převzal Památkový ústav v Brně do své správy hrad Veveří, který podle doktora Třísky přišel jako „náhrada“ za zámek v Jemnici. S určitou mírou nadsázky by se dalo podotknout, ţe od roku 1999 se hlavním zájmem financování pro město stalo městské koupaliště. Jakoby ţádná koncepce obnovy nemohla být dopracována k celospolečenskému prospěchu pro nedostatek politické vůle. Další záměr vyuţívání byl vypracován v roce 200045 a je následovný: k výstavním i konvenčním účelům měla slouţit hlavní budova zámku. Nádvoří zámku mělo slouţit k pořádání koncertů (především pro vyuţití vhodné akustiky prostoru) nebo jiných kulturních akcí. V přízemí zámku se stejně jako v dřívějších projektech počítalo s restaurací, sociálním zařízením, zázemím pro zámecké průvodce a koncertním salonkem, dále pak s prodejnou čajů místních balíren i s čajovnou, výstavními prostory, tentokrát pro Západomoravské muzeum v Třebíči. Na rozdíl od předešlých záměrů se zde uţ nezmiňuje zřízení školy. Zámecká expozice měla být i v prvním poschodí, ve druhém poschodí měly být depozitáře Moravské galerie a byt kastelána. Počítalo se i s vyuţitím suterénu pod západním křídlem, kde měla být obnovena vinárna. Dále se uvaţovalo o ubytování pro turisty v bývalé správní budově v severovýchodním rohu areálu. Zde by také byl prostor například pro restauraci. Ke všem zmíněným budovám se mělo přistupovat jako k historicky cenným objektům tak, aby se jejich stav co nejvíce přiblíţil stavu poslední předválečné úpravě zámku. Současné vedení se však drţí záměru prodeje, snaţí se zabránit spekulantům, a proto nastavilo pro případné zájemce tvrdé podmínky v podobě předkupní smlouvy s jasně definovaným záměrem vyuţití atp. Podle současného starosty Ing. Nevěčného se město nebrání ani převodu na stát za symbolickou cenu. Dokonce podle něj město upřednostňuje státní správu a s ní spojený soustavný přísun státních investic před nejistým záměrem soukromého investora. Město v současnosti nemá přímý zájem 44

Kronika města Jemnice. s.890.

45

STEHLÍK. Bedřich. Zámecký areál Jemnice. Jemnice: Odbor investic a výstavby města, 2000.

26

dotovat opravy větší částí rozpočtu neţ je bezpodmínečně nutno, obnova zámku v podobné reţii jako v 90. letech by proto nyní podle pana starosty nebyla moţná. Během posledních let proběhlo několik nabídek, z nichţ jednu z roku 2007 vyzdvihl Ing. Nevěčný jako doposud nejzajímavější. Zámek neměl být zdrojem přímého výdělku, ale měl slouţit jako reprezentační sídlo česko-čínské společnosti pro ekonomickou expanzi do lokality Rakouska a Bavorska. Při této reprezentaci měla být uvedena v provoz konfrontace expozic čínské a naší kultury, coţ by mělo i turistický význam. V části zámku měly vzniknout její vlastní reprezentační prostory spojené s produkcí tradičních čínských výrobků, kterou by si na místě společnost sama zajišťovala. Pro zmíněný účel měly vzniknout specializované dílny s expozicí čínských tradičních produktů. Tato varianta by byla podle pana starosty vhodným kompromisem mezi komerčním a kulturním vyuţitím, navíc by byly expozice přístupné veřejnosti a to by znamenalo kýţenou kulturní prestiţ a přínos pro město. Zvláštním jevem by přitom bylo i navrácení k původní ţivé reprezentační funkci zámku, kterou se často ani zpřístupněné zámky, podléhající jisté muzealizaci, nemohou pochlubit. Bohuţel, před schválením podle pana starosty nakonec rozhodovalo i veřejné mínění s obavami z kulturních rozdílů a snad i spekulacemi o moţném propojení s nelegální imigrací46. Co se týká současného stavu financování, město stále získává dotace z Programu záchrany architektonického dědictví, město údajně podává ţádosti na 1500 tis. Kč ročních dotací, bývá mu poskytnuta přibliţně polovina. Při současném nezájmu města o obnovu areálu je tak ale jasné, ţe cíle vytyčené v posledním záměru vyuţívání z roku 2000 jsou nereálné. V současné době po uskutečněných prvních fází obnovy, funguje areál spolu s parkem jako odpočinková, klidová zóna města, které vévodí znovu získaná městská dominanta. Samotný nejbliţší prostor před zámkem tvoří květinový parter s nově zrekonstruovanou kašou a lavičkami. Zámecký park, který se po rekonstrukci stal přirozenou součástí města, nabízí prostor jak pro volnočasové aktivity a sociální interakce v příjemném přírodním prostředí, které korunuje budova zámku prostřednictvím průhledu v aleji stromů. Plnohodnotný vizuální záţitek je ovšem moţný jen při určitém odstupu od zámecké budovy, dokud není plně zřetelná míra poškození. 46

Rozhovor s Ing. Nevěčným

27

Ze spícího zámeckého areálu by se přitom dalo vybudovat nové ţivé městské centrum při vyuţití objektů jak ke konání kulturních akcí nebo jako sídlo kulturních institucí, tak jako volný prostor pro podnikatele a místní ţivnostníky, kteří by v okolních budovách mohli najít vhodné zázemí. Lokální muzeum, památka nebo regionální festival je několik moţných alternativ pro vyuţití tohoto místa. Vhodné jsou pak především moţnosti, které odpovídají poptávce po místně vymezené, autentické neglobalizované kultuře, nebo úzce profilované akce zaměřené na specifický segment publika47. Jemnický zámek je zapsán na seznamu nejohroţenějších a nevyuţívaných památek České republiky, objekt začal rychle chátrat po ukončení obnovovacích, v roce 2005 byly náklady na obnovu vyčísleny na 100 mil Kč48. V současné době je ve stádiu jednání nabídka na odkoupení od Moravského zemského muzea za účelem zřízení depozitářů, coţ by dalo jemnickému zámku především naději na další investice a pozastavení chátrání.49

5.3.1. Historické slavnosti Poptávku po návratu do minulosti zastávají mimo historických expozic také různé historické slavnosti a průvody. Existuje jich několik typů. Mohou přibliţovat přírodní koloběh, ţivotní cyklus, náboţenský nebo společenský ţivot. S nimi spojené průvody mohou být stavovské, připomínat významné jubileum nebo historickou událost. K takové události se vztahuje i historická slavnost s průvodem, která se koná kaţdoročně v Jemnici. Vysokou laťku podobným akcím nastavily například svého času konané barokní slavnosti ve Valticích nebo morová slavnost v Brtnici. Jemnický zámek, respektive jeho areál oţívá jen několikrát do roka a to při novoročních oslavách, na Mikuláše a právě při konání svatovítské slavnosti Barchan. Ten je také nejvýznamnější zde konanou událostí lákající kaţdoročně stovky návštěvníků. Zámecký areál jim nabízí proţití poklidné relaxace, pocity nostalgie nebo návratu do minulosti. Pocit autenticity z historického prostředí je přitom jedna z hodnot, na které by se při úvahách o vyuţívání jemnického zámku nemělo zapomínat. 47

KESNER s.86

48

Seznam nejohroženějších a nevyužívaných památek v České republice. Praha: Národní památkový

ústav, ústřední pracoviště, 2005. 49

Rozhovor s Ing. Nevěčným.

28

5.3.2. Barchan Jak jiţ bylo řečeno, jediná událost, kterou jemnický zámek opravdu oţívá, je historická slavnost Barchan, konaná kaţdoročně první neděli po sv. Vítu. Je to zároveň i jediný moment, kdy si město můţe plně uvědomit nutnost vyuţití chátrajícího zámeckého areálu. Tato slavnost se ve městě koná údajně uţ od dob husitských válek, ale první písemný doklad o jejím se o ní dochoval aţ z roku 1713. Podle pověsti se slavnost pořádá jako dík za udělení privilegií Janem Lucemburským v roce 1327, která měl věnovat městu údajně za péči o královnu Elišku Přemyslovnu během jeho bojů v roce 1312 (podle pověsti s Matoušem Čákem Trenčanským) podle historických dokumentů snad během obléhání Sádku u Třebíče50. Slavnost i historický průvod, který je v současnosti její nedílnou součástí, prošly za dobu svého konání několika proměnami. Původně se přítomnost královny Elišky připomínala kaţdoročním závodem čtyř poslů, kteří jí měli během pobytu v Jemnici nosit zprávy o manţelově taţení. Chudá královna je ale nemohla odměnit penězi, proto prvního odměnila náprsníkem, druhého šátkem, třetího punčochami a čtvrtého věncem. Tento běh má být údajně nejstarším běţeckým závodem na světě, v současnosti se koná během slavnosti v sobotu dopoledne. Historický průvod pak čtyřikrát v různém sloţení prochází městem, nejpočetnější je v sobotu odpoledne, kdy se ho účastní i král s druţinou. Také sloţení průvodu se částečně obměňuje, jeho novodobé podoby se účastní trubači, bubeníci, konšelé, Eliška Přemyslovna s dvorními dámami, halapartníci, páţata, často i kejklíři, sokolníci, kati atp., v zastoupení především místních dobrovolníků. Takový průvod má funkci především zábavní, obsahuje v sobě také prvky lokálního patriotismu, vzdělávací a kulturní záměr. Historická divadelní hra se odehrává na improvizovaném jevišti místního sportovního areálu. Atmosféru středověkého města tam evokují jen kulisy hradních věţí.

50

KOVÁRNÍKOVÁ, Marcela. K tradici svatovítské slavnosti „Barchan“ v Jemnici. Brno, 1988.

Diplomová práce na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. Vedoucí diplomové práce Marečnová Marie. s. 79.

29

Zámecký areál je „pouze“ dějištěm části doprovodného programu v podobě historických trhů, vystoupení historických skupin, hudebníků, šermířů, večerních zábav, venkovních stánků s občerstvením, a v poslední době také ohnivých show a ohňostroje.

30

6.

Využitelné hodnoty popsaných objektů Ţádný z paragrafů památkového zákona „nehovoří o tom, že některé památky

je třeba usilovně chránit, zatímco jinými není nutno se příliš zabývat. Představa o menším významu památky může ostatně vycházet jen z jejího neúplného poznání, případně z dnešní stupnice hodnot. … Mnohá dnes nedoceněná stavba z přelomu 19. a 20. století bude za sto let považována za památku výjimečné ceny“51. Při úvahách o moţnostech vyuţívání památek je proto nutné najít spojitost mezi hmotou objektu, který chceme uţívat, a jeho estetickými vlastnostmi, které jeho vyuţívání do jisté míry předurčují. O nutnosti udrţení určité úrovně vyuţívání památkových objektů jsme se zmínili výše. V této kapitole se pokusíme u našich objektů najít ty hodnoty, které by podpořily jejich uţitnou hodnotu. Uváţíme-li estetické hodnocení podle Jana Mukařovského52, pak musíme posuzovat jev jako celek a do estetické hodnoty počítat i všechny mimoestetické hodnoty a funkce. Pokud je však přijmeme, vrátíme se zpět na pole sociologie umění. Na to je důleţité upozornit, protoţe „sdělení obsažené v díle architektonickém je těsně spjato s praktickou funkcí, kterou architektonické dílo vykonává; budova „znamená“ své určení, tj. děje a úkony, které se mají dít v jejím prostoru, ohraničeném a formovaném zdivem.“53 Hodnota díla se v procesu jeho přeměn v čase můţe měnit od hodnoty ţivé po historickou, reprezentativní nebo například edukativní. Jako doklad změny vnímání hodnot poslouţily poznámky o vyuţívání našich vzorových objektů v minulém reţimu.

6.1.

Které z hodnot uherčického zámku určují možnosti jeho využívání Uherčický zámek, jak jiţ bylo popsáno, disponuje mnoha vyuţitelnými

prostory, nechybí ani projekty pro jejich vyuţití, ani maximální snaha je provádět a pořádat další doprovodné akce i za současného stavu. Hlavní hodnoty, které toto 51

SCHUBERT, Alfréd. Zachráníme „méně významné“ architektonické památky? In Zprávy

památkové péče : časopis státní památkové péče. Národní památkový ústav. Roč. 57. 10/1997. Č.9. Praha: Jalna, 1997. s.220. 52

MUKAŘOVSKÝ, J. - ČERVENKA, M. - JANKOVIČ, M. Studie [I]. 1. vyd. Brno: Host, 2000.

556 s. ISBN 8072940007. Estetická funkce, norma a hodnota jako sociální fakty. S.81-148. 53

Tamtéţ. s.135.

31

umoţňují, jsou velkorysé urbanistické řešení, které v současné době umoţňuje například

organizování

koncertů

nebo

výstav

na

arkádovém

nádvoří.

Neopomenutelnou hodnotu představuje i okolní krajina a zámecké parky. Historickou a didaktickou hodnotu najdeme v podobě čitelných stylů od pozdní gotiky v prostorách starého zámku, rozsáhlé renesanční dostavby, barokní přestavby po klasicistní úpravy. Dále je zde nutné uvést vysoce hodnocenou interiérovou výzdobu v podobě štukové a freskové výzdoby, polychromovaných omítek s barokními a klasicistními figurálními scénami, tedy hodnoty výtvarné a estetické, jejichţ prezentace je jedním z cílů současné koncepce prohlídkové trasy. Celkově je objekt povaţován za cenný jak z hlediska historického tak architektonického. Na tomto místě z hlediska uţitnosti uvedeme i hodnoty jinak vnímané jako záporné, jak uvádí paní i kastelánka – tedy fakt, ţe je zámek prázdný a v mnoha částech minulým uţíváním přišel o některé ze svých obnovitelných hodnot, zde paradoxně dává více volnosti při dalších projektech a nechává prostory pro doplňkové sluţby, jak byly uvedeny například v kapitole 3.

6.2.

Využitelné hodnoty jemnického zámku Vedle hodnot vytvářených pro trvání vznikají i hodnoty k přechodné

platnosti, tvořené pro daný okamţik nebo etapu. Zatímco na Uherčicích vzniklo v průběhu dějin mnoho hodnot trvalých od celkového urbanismu po vysoce ceněnou Fontanovou štukovou výzdobu, je jemnický zámek dokladem opaku. Je oříkladem neostilů, které nenesou tak významnou historickou hodnotu. Tvoří ale naopak stylově sjednocený celek a plán obnovy zámku směřoval většinou k návratu stavu z první poloviny 20. století. Přesto byla doporučena k rekonstrukci rokoková freska jako doklad dobového středního proudu, stejně jako byly znovu osazeny secesní sochy do nebarokních nik na vstupním poschodí. Komunikační hodnota jemnického zámku tvoří znak bývalé úrovně města. Protoţe „jakákoli skutečnost se může stát znakem sdělovacím“54 můţeme o sdělení jemnického zámku uvaţovat ve dvou hlavních rovinách tedy jako o bývalém reprezentativním sídle, jehoţ funkce by mu mohla být alespoň z části navrácena a jako o aktuální chátrající památce, která vypovídá o nezájmu svého okolí.

54

MUKAŘOVSKÝ. s.131.

32

V současné době tedy podle Mukařovského terminologie zastupuje estetická funkce všechny funkce ostatní, které zámek pozbyl. Celková hodnota jemnického zámku je právě v moţnostech jeho vyuţívání, jiţ bylo poukázáno na vnitřní nádvoří s akustikou vhodnou pro pořádání koncertů, ale neopomenutelné nejsou ani prostory okolních budov, kterým jejich niţší historická hodnota umoţňuje poměrně široké spektrum například podnikatelského vyuţití, samozřejmě stále v rámci zacházení s památkovými objekty. Celý areál leţí v centru města, coţ by se v tomto smyslu dalo také povaţovat za výhodu.

33

Závěr V této práci byla obecně popsána problematika vyuţívání, se kterou se potýkají české kulturní památky. Pokusili jsme se shrnout moţnosti, které se památkovým objektům bojujícím o zájem publika nabízejí a pozastavili se nad problémem regionálních kulturních památek, které se mimo jiných často potýkají i s nezájmem vlastního okolí a tím i omezenými moţnostmi finančními. Z těchto plyne mimo jiné i dilema mezi kvalitní prezentací nebo určitou mírou popularizace a s ní spojený finanční zisk. Dospěli jsme k závěru, ţe stále zmiňovaná historická hodnota díla vede přímo k hodnotě edukační a zesiluje tak estetickou hodnotu, která pak můţe vést aţ k vyšší hodnotě uţitné tím, ţe k sobě přitáhne pozornost konzumentů (objednavatelů). Ke správné prezentaci hodnot je potřebná pomoc managementu kulturního, který slouţil k jako nepostradatelný průvodce touto prací. Na problematiku vyuţívání kulturních památek jsme dále nahlíţeli jak z diskurzu ekonomického, společenského tak politického. Dospěli jsme také k tomu, ţe kaţdá kulturní památka disponuje hodnotami historickými, uměleckými atp., které při jistém úhlu pohledu mohou slouţit nejen jako muzealizované artefakty, ale také jako hodnoty vyuţitelné. Takové hodnoty pak mohou pro nevyuţívané památky znamenat naději na další existenci. V druhé polovině práce jsme se soustředili na dva konkrétní objekty, oba situované v jiţní části českomoravského pomezí, zámek v Uherčicích a zámek v Jemnici. Popsali jsme jejich, do jisté míry srovnatelné, výchozí situace a rozdílné cesty, které musely oba objekty projít pro vidinu budoucího vhodného vyuţívání. Viděli jsme také, ţe jemnický zámek byl z několika důvodů v tomto snaţení dosud neúspěšný. A protoţe jsme při popisování hodnot poznali, ţe „mimoestetické hodnoty v umění nejsou … záležitost jen díla samého, nýbrž i vnímatele. Ten ovšem přistupuje k dílu se svým vlastním systémem hodnot, se svým vlastním postojem ke skutečnosti“55, je zřejmé, ţe odpovědnost za stav našich památek neseme především naše společnost a její přístup k památkovým hodnotám. Jak je zřejmé, tato práce nesměřovala k nalezení řešení daného problému, ale chtěla problém především popsat a představit moţná východiska. Zmínila také problém zevnitř kulturní památky, tedy působení jí samotné a vyuţívání jejího 55

MUKAŘOVSKÝ. s. 141.

34

potenciálu jejími správci, tak také zvenčí, tedy vnímání památek návštěvníky a diváky. Stejně jako pro Jana Mukařovského pro definování estetické hodnoty je i při popisu našeho tématu zřejmé, „že zejména důležitá pro náš účel je otázka mimoestetických hodnot obsažených v uměleckém díle.“56 Podle něj je totiţ estetická hodnota artefaktu tím vyšší, čím větší počet mimoestetických hodnot, které k sobě dokáţe připoutat. Při podrobnějším zkoumání mozností vyuţívání kulturních památek by bylo jistě podnětné pozastavit se podrobněji nad moţnostmi financování, které poskytuje náš právní systém a pokusit se najít východiska z dnešní patové situace, kdy je nepoměrně velké procento kulturních památek pod správou státu, který nemá dostatečné prostředky pro jejich financování a zároveň direktivními předpisy a sloţitou administrativou komplikuje vstup soukromých investorů na toto pole. Stejně tak by mohlo být přínosné představit moţnosti čerpání dotací ze zahraničí, jako například z Programu Culture 2000 nebo z Evropských fondů.

56

MUKAŘOVSKÝ. s.139.

35

Resumé Tato diplomová práce se zabývá problematikou vyuţívání regionálních kulturních památek. Zaměřuje se na světské nemovité kulturní památky většího rozsahu, jakými jsou hrady a zámky. Popisuje moţnosti vyuţívání, které vyplývají z potenciálu těchto objektů, a poukazuje na význam jejich vhodného vyuţití, jeţ napomáhá uchovat jejich kulturně-historické hodnoty. V této souvislosti diplomová práce poukazuje také na otázky financování. Upozorňuje na s tím spojený problém kvalitní prezentace památkových objektů, který úzce souvisí s dilematem mezi kvalitou a ekonomickým ziskem. Klade přitom důraz na zachování památkových hodnot ale také na kulturní přínos pro společnost. První polovina práce popisuje problematiku obecně v kontextu současného socio-ekonomického prostředí a zabíhá také do prostředí tzv. „trhu volného času“ a kulturní turistiky. V této souvislosti poukazuje na nutnost nacházení kompromisů mezi striktním konzervováním a „muzealizací“ památek a jejich společensky prospěšným vyuţitím, bez nějţ se bude špatný stav českého kulturního dědictví jen zhoršovat. Druhá polovina práce tuto problematiku konkretizuje na objektech zámků v Uherčicích a v Jemnici. Zde shrnuje jejich historii, představuje aktuální situaci a popisuje konkrétní moţnosti vyuţívání vyplývající z jejich potenciálu. Představuje také projekty, které byly pro jejich vyuţívání vypracovány, a jejich realizaci, ke které došlo pouze na uherčickém zámku. Práce se také na několika místech zamýšlí nad působením architektonických památek a nad jejich estetickou, historickou, památkovou nebo edukační hodnotou.

36

Summary This bachelor thesis is aimed at utilization of regional cultural heritage. It is focused on

secular cultural immovable monuments of a larger character, such as

castles and chateaus. It describes possible utilization of these facilities following from their potential and highlights the importance of their appropriate use to help preserve their cultural and historical values. In this context, the thesis also points out the funding issues. Attention is also drawn to the quality of presentation of monuments that is closely related with the dilemma between quality and economic profit whereby preservation of monument values as well as cultural contribution to the public are emphasized. The first part deals with general issues in the context of the current socioeconomic environment and the so-called “leisure time market” and cultural tourism. In this context the necessity of compromises between strict preservation or "musealization" of sights and their socially beneficial utilization without which the bad condition of the Czech cultural heritage would only deteriorate. The second part of the thesis explains the main issue in more specific details by examples of the castles in Uherčice and Jemnice. Herein their history is summarized, the current situation is presented and particular opportunities resulting from their potential are described. In this part also projects developed for their utilization and the realization of these projects are introduced (however, only the Uherčice project has come into existence). In the thesis also the function of architectural monuments and their esthetic, historical, relic or educational values are commented.

37

Seznam použitých zdrojů a literatury: KESNER, Ladislav. Management a marketing muzeí a památek. 1.vyd. Praha: Grada, 2005. 304 s. ISBN 8024711044. Možnosti vizuálních studií : Obrazy-texty-interpretace. FILIPOVÁ, Marta – RAMPLEY, Matthew (eds.). 1.vyd. Brno: Společnost pro odbornou literaturu Barrister & Principal : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Seminář dějin umění Masarykova univerzita, 2007. 254 s. ISBN 9788087029268. KAIGL, J. – PECHOVÁ, K – ZÍDEK, M. Příručka vlastníka kulturní památky, Praha: Jalna, 2003, 2. Up. vyd. 18.stran. ISBN: 8086310191. HUDEČEK, Jiří. Ekonomické pohledy na památkové statky našich měst. Pracovní skupina pro regeneraci MPR a MPZ ČR při výzkumném ústavu výstavby a architektury v kniţnici ministerstva ţivotního prostředí ČR, 1992. 1. vyd. 84 s. ISBN 8585124157. HOBIL, Ivo. Památky vašeho města jsou váš kapitál : Památkové aspekty regenerace historických částí měst. Praha: Pracovní skupina pro regeneraci MPR a MPZ ČR při výzkumném ústavu výstavby a architektury v kniţnici ministerstva ţivotního prostředí ČR, 1993. 1. vyd. 69 s. ISBN 8085124246. PALEČEK, Miroslav. Ilustovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí. Praha: Libri, 2001. ISBN 8072770462. KOPECKÁ, Marie. Financování ochrany kulturních památek. Brno, 2008. Diplomová práce na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity. Vedoucí diplomové práce Jurníková Jana. MUKAŘOVSKÝ, J. - ČERVENKA, M. - JANKOVIČ, M. Studie [I]. 1. vyd. Brno: Host, 2000. 556 s. ISBN 8072940007. Estetická funkce, norma a hodnota jako sociální fakty. S.81-148. STRACH, E. – LÍBAL, D. et. al. Stavebně historický průzkum zámku Uherčice. Praha: 1974. Uloţeno ve skladu brněnského územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu, Nám. Svobody 8, Brno.

38

FABIÁNOVÁ, Bohdana. Uherčice: Příběh zámku na hranici. Brno: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně, 2004. ISBN 8086752186. CZAJKOWSKI, Petr. Stavebně historický průzkum státního zámku Uherčice. 2002. Uloţeno na státním zámku Uherčice. CZAJKOWSKI, Petr. Gotická tvrz a renesanční zámek : Vymezení a interpretace dispozičního řešení zámku v závislosti na aktuálním stavu jednotlivých stavebních etap. Brno: [b.j.] 2001. Uloţeno na státním zámku Uherčice. KREJČIŘÍKOVÁ,

Kamila.

Památkový

záměr

na

restituci

zahrad

zámku

v Uherčicích. 2002. Uloţeno na státním zámku Uherčice. ŠABATOVÁ, Lenka. Stavebně historický průzkum hospodářských budov a objektu lihovaru. 2001. Uloţeno na státním zámku Uherčice. SEDLÁK, Jan. Jemnice. Brno, Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Brně, 1971. Seznam nejohroženějších a nevyužívaných památek České republice. Praha: Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, 2005. ISBN 8086234703. REML, L. - Líbal, D. – Heroutová, M. et. al. Stavebně historický průzkum Jemnice. Praha, 1985. Uloţeno v knihovně brněnského územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu, Nám. Svobody 8, Brno. STEHLÍK. Bedřich. Zámecký areál Jemnice. Jemnice: Odbor investic a výstavby města, 2000. Uloţeno na Městském úřadě v Jemnici. Husova 103, Jemnice. ZAHRADNÍK, P. Jemnice zámek : stavebně historický průzkum. Praha: Státní ústav památkové péče, 1997. Uloţeno na Městském úřadě Jemnice, Husova 103, Jemnice. ŘEHOŘKA, P. et. al. Zámecký areál v Jemnice. Brno: Projekční a inţenýrská kancelář Archatt, 1995. Uloţeno na Městském úřadu Jemnice. Husova 103, Jemnice. KŘIVÁNEK, Ivan. Znalecký posudek číslo 2428-258. Jemnice, 1998. Uloţeno na Městském úřadě Jemnice, Husova 103, Jemnice. Program revitalizace areálu zámku. Uloţeno na Městském úřadě Jemnice, Husova 103, Jemnice. TARCALOVÁ, Ludmila. Slavnostní průvody. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 1994. ISBN 8090191312. 39

KOVÁRNÍKOVÁ, Marcela. K tradici svatovítské slavnosti „Barchan“ v Jemnici. Brno, 1988. Diplomová práce na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. Vedoucí diplomové práce Marečnová Marie. Kronika města Jemnice. Uloţeno na Městském úřadě Jemnice, Husova 103, Jemnice. Zprávy Památkového ústavu v Brně. 2/1998. Brno: Památkový ústav v Brně, 1998. Vychází nepravidelně. 1997-2002. Zprávy památkové péče : časopis státní památkové péče. Národní památkový ústav. Roč. 56. 6/1996. Č.5. Praha: Jalna, 1996. 1937 - . ISSN 1210-5538 Zprávy památkové péče : časopis státní památkové péče. Národní památkový ústav. Roč. 57. 10/1997. Č.9. Praha: Jalna, 1997. 1937 - . ISSN 1210-5538 Zprávy památkové péče : časopis státní památkové péče. Národní památkový ústav. Roč. 59. Č.2. Praha: Jalna, 1999. 1937 - . ISSN 1210-5538 Zprávy památkové péče : časopis státní památkové péče. Národní památkový ústav. Roč. 60. Praha: Jalna, 2000. 1937 - . ISSN 1210-5538 Zprávy památkové péče : časopis státní památkové péče. Národní památkový ústav. Roč. 61. Praha: Jalna, 2001. 1937 - . ISSN 1210-5538 Zprávy památkové péče : časopis státní památkové péče. Národní památkový ústav. Roč. 63. Č.2. Praha: Jalna, 2003. 1937 - . ISSN 1210-5538 Zprávy památkové péče : časopis státní památkové péče. Národní památkový ústav. Roč. 64. Praha: Jalna, 2004. 1937 - . ISSN 1210-5538 Zprávy památkové péče : časopis státní památkové péče. Národní památkový ústav. Roč. 65. Praha: Jalna, 2005. 1937 - . ISSN 1210-5538 Zprávy památkové péče : časopis státní památkové péče. Národní památkový ústav. Roč. 67. Č.6. Praha: Jalna, 2007. 1937 - . ISSN 1210-5538 Zprávy památkové péče : časopis státní památkové péče. Národní památkový ústav. Roč. 68. Praha: Jalna, 2008. 1937 - . ISSN 1210-5538 Rozhovor s PaeDr. Jiřím Třískou, 8.1.2010, Budkov. Rozhovor s Ing. Miloslavem Nevěčným, 28.1.2010, Jemnice. Rozhovor s paní Evou Štěpánovou, 12.2.2010, Uherčice. 40

Přílohy Přehled kulturních akcí pořádaných na státním zámku Uherčice od roku 1998 2009 5.6.

Oficiální slavnostní zahájení sezóny a vernisáţ dvou výstav s hudebním doprovodem

15.7. Koncert operní pěvkyně Pavlíny Senič a Collegia českých filharmoniků 21.7. Cimbálovka ze Znojma 29.8. Bohosluţba ke cti blahoslavené Juliány Collalto u příleţitosti posvícení 19.12. Adventní koncert znojemské skupiny Mosty Výstava plastik P. Jakuba Jana Meda Výstava NPÚ-Uherčice v běhu 20.století, fotografie 2008 21.12. Adventní koncert v zámecké kapli. ÚČINKUJÍCÍ: Mosty Znojmo 27.7. Tango land party v jídelně starého zámku. Praţští Tangueros (tanečníci argentinského tanga) – kurz pro zájemce 26.7. Koncert skupiny Růţový mor 7.6.

Řád Červených Nosů – divadlo pro děti

2007 21.12. Adventní koncert v zámecké kapli. Účinkující: Slávek Klecandr 31.7. Skupina historického šermu REGO z Vrchlabí „Vo Honzovi pohádka“ 6.5.

Slávek Klecandr – sólový recitál kytaristy skupiny Oboror

17.3. Koncert barokní duchovní hudby v kapli s průvodním slovem P.O.Máši, Fam. O.T. Účinkující: studenti církevní konzervatoře v Opavě. Repertoár: B.Marcello, J.J.Fux, F.Couperin, Greoriánský chorál

41

2006 Adventní koncert v zámecké kapli. Účinkující: Schola červená růţe 25.8. Trio Ivana Hlase (Ivan Hlas, Jaroslav Olin Nejezchleba, Norbi Kovacz). Skupina Knezaplacení 4.8.

Koncert skupiny Benedikta

26.7. Recitál Karla Plíhala „Nebe počká“ 16.7. Divadlo Klauniky Brno „Don Quijote de la Anja“ Výstava obrazů Tomáše Kobolky 2005 Adventní koncert 19.8. Koncert skupiny Trabant 5.8.

Koncert skupiny Bůhví

16.7. Gwalarn – keltská hudba z Bretagne 8.7.

Čundrgrund ve sloţení Vladimír Mišík, Jan Hrubý, Pavel Skála, Vladimír Merta

Výstava Tomáše Kučerovského, brněnského architekta a výtvarníka, výběr z kreseb, kniţnách obálek, návrhů pro počítačové hry UFO-Aftermath a Vision, ilustrací pro hru Dračí doupě, komixy Návštěvník a Pohádka a komixový kalendář 2004 Adventní koncert 30.7. Koncert skupiny Poutníci 23.7. Hradišťan s Jiřím Pavlicou 17.7. Koncert skupiny Koňaboj 4.7.

Koncert skupiny Jablkoň

Výstava keramiky ţáků ZŠ Vedlejší 10 Brno Bohunice „S hlínou se nenudíme“ 2003 Adventní koncert 24.8. Koncert skupiny Majerovy brzdové tabulky 17.8. Koncert skupiny Čundrgrund (V.Mišík, J.Hrubý, P.Skála)

42

10.8. Divadelní spolek Rotunda Znojmo Herecká dramatická kočovná společnost Evţena Humpla Moravské Budějovice 2 divadelní představení na arkádovém nádvoří 2.8.

Recitál Raduzy¨

27.7. Koncert Pavla Bobka a Lídy Nopové 20.7. Loutkové divadlo Starost Prostějov 13.7. Koncert Evy Henychové a Slávka Klecandra 6.7.

Koncert skupiny Musica a tree

Výstava fotografií Petra Daniela „Barvy, barvy, barvy“ 2002 24.12. „Štědrovečerní dostaveníčko“ v zámecké kapli 10.8. Jaromír Nohavica 3.8.

Historic Quartet Hradec Králové Historické skladby, dobové kostýmy a ukázka tanců z období gotiky, renesance a baroka

27.7. Recitál Karla Plíhala 13.7. Koncert skupiny Jablkoň 5.7.

Koncert Vladimíra Merty a Jany Lewitové Společný projekt GIZ-Thaytal: předčítání z básnických sbírek v české i německé verzi

Výstava Linde Brodrera a Máši Rivolové „Obrazy a keramika“ 2001 24.12. „Štědrovečerní dostaveníčko“ v zámecké kapli 25.8. Recitál Evy Henychové v kapli 4.8.

2 akce v banketním sále: Historic quartet – koncert skupin Pozounéři (baroko a renesance) a Grál (gotika) Divadelní spolek Rotunda Znojmo „Malé lekce milování“ (podle Bocaccia)

21.7. Loutkové divadlo Starost „Kníţe Maxmiliál aneb překaţený funus“ 14.7. Recitál Karla Plíhala

43

7.7.

Koncert Vladimíra Merty a Jany Lewitové

23.6. Divadelní spolek Rotunda Znojmo „Romeo a Julie XL“ Výstava keramiky Aleše Navrátila „Lov na kance a jiné“ 2000 24.12. „Štědrovečerní dostaveníčko“ v zámecké kapli 12.8. Koncert kytarového a pěveckého tria Nadosah 5.8.

Moravská šermířská skupina Asmodeus

27.7. Divadelní spolek Rotunda Znojmo „Komedie o strašidle“ 22.7. Recitál Evy Henychové 8.7.

Jarmark Tradiční lidová umělecká řemesla – ukázky a prodej, projíţďky koňmo a kočárem v zámeckém parku, miniexpozice dravců z Bítova a dvě představení loutkového divadla Starost Prostějov

Výstava Lukáše Tůmy, absolventa AVU Praha, oboru sochařství „Grafiky a plastiky“ 1999 24.12. „Štědrovečerní dostaveníčko“ v zámecké kapli Kordely – pěvecká a instrumentální vystoupení místního smíšeného sborupod vedením ředitele ZŠ Lubnice (děti i dospělí), čtení z „Knihy apokryfů“ Karla Čapka, pohoštění vánočním punčem a čajem 7.8.

Hudební večer – produkce kytarového tria

25.6. Společenská akce Den otevřených dveří pro pracovníky orgánů státní správy a samosprávy za účasti zástupců obcí Vranovska, OkÚ Znojmo a PÚ Brno Výstava keramiky Máši Rivolové a Jindřicha Dudziaka 1998 Výstava Martina Vybírala, prof. SŠUŘ Brno „Umělecká fotografie s tématikou uherčického zámku“

44

Stavebně historický vývoj zámku Uherčice

45

Půdorys zámeckého areálu Jemnice

Legenda 1.

Zámecká budova

2.

Jízdárna

3.

Kočárovna

4.

Spojovací chodba

5.

Pivovar

6.

Správní budova

7.

Oranţerie

8.

Zámecká zahrada

46