ÚVOD Je to tady jaro a s ním i třetí číslo časopisu. V novém roce, v novém kabátě a se spoustou zajímavých článků. Tím série překvapení nekončí, nově můžete časopis sledovat i na webových stránkách ocima.cz. A co vás čeká v budoucnu? Chystáme pro vás soutěž o zajímavé ceny, takže sledujte náš Facebook. A opět hledáme nové tváře, které by s námi chtěly spolupracovat, takže vemte místo a přidejte se do rozjetého vlaku. Hana Pustková
OBSAH ÚVOD ......................................................................................... 2 ZORNÉ POLE ............................................................................. 3 JSTE ZODPOVĚDNÍ ŘIDIČI? ....................................................... 5 OPTA 2014 ................................................................................ 8 TOXOPLASMOSA A OKO ......................................................... 9 OČNÍ DOMINANCE .................................................................. 10 ANISEIKONIE 1. díl ................................................................... 14 SLOVNÍČEK POJMŮ ................................................................ 16 POVRCHOVÉ ÚPRAVY 3. díl .................................................... 19
ZORNÉ POLE Binokulární vidění (prostorové vidění) je závislé na součinnosti obou očí, a proto je omezené na oblast binokulárního zorného pole, tedy oblast zorného pole, kde se vnitřní části zorných polí obou očí vzájemně překrývají a obrazy v této oblasti zorného pole splynou v jeden. Pojďme si tedy něco povědět o tom, co to vlastně zorné pole je a jakým způsobem ovlivňuje naše vidění. Zorné pole je tedy široká oblast v prostoru, rozprostírající se kolem fixačního bodu, který oko sleduje. Obrazy bodů nacházející se v této oblasti dopadají na sítnici. Zásadní poznatky o zorném poli přinesl již Leonardo da Vinci ( 1452-1519 nl ), který zjistil, že rozsah zorného pole od bodu fixace je větší jak 90°. V roce 1668 objevil Mariotte slepou skvrnu. První, kdo po-psal neurčité výpadky zorného pole, byl Hippoktares ( 430-380 př. nl ) a nazval je jako hemianopie. V roce 1708 Boerhouve definoval skotom, jehož význam pochází z Řecké slovo Skotos a znamená tem-notu. Na něho navázal v roce 1817 Joesph Beer Georg, který používá výrazy jako "centrální skotom" a "paracentrální skotom". [1] V roce 1801 fyzik a lékař Thomas Young ( 1773-1829 ) jako první změřil vnější hranice zorného pole. Jeho hodnoty měření se od dnešních hodnot lišily asi jen o 10° v horní oblasti zorného pole. Ostatní hodnoty se téměř shodovaly s dnešními. V roce 1825 na Yangovu práci navázal biolog Jana Evangelista Purkyně (1787-1869), který po-sunul temporální hranice zorného pole z 90° na 100°. [1] Rozsah zorného pole je fyziologicky omezený například nosním kořenem, nadočnicovým obloukem, očnicí, nebo tvářemi. Čím více budou oči zapadnuté do očnice, tím více se bude rozsah pole zmenšovat. Jako první vnímáme v zorném poli pohyb, pak následují barvy. Největší rozsah monokulárního zorného pole máme pro bílou barvu a to: směrem temporálně 90-100°, nazálně 60°, nahoru 50-60° a dolů 70°. Menší rozsah je pak naměřený pro barvu modrou, červenou a nejmenší pro barvu zelenou. Při pohledu oběma očima se větší část zorných polí pravého a levého oka překrývá a tím nám umožňuje prostorové (stereoskopické) vidění. Horizontální rozsah stereoskopického binokulárního vidění je 120°. Jen malá část zorných polí se temporálně nepřekrývá a je vnímána jedním okem tedy
monokulárně. Celkový rozsah binokulárního vidění je 180° (od temporální strany P oka po temporální stranu levého oka) a monokulárního zorného pole se uvádí 150° (90° temporálně + 60° nazálně). [2][3] Rozlišovací schopnost oka značně klesá od centra k periférii. Je to způsobené fyziologickým rozmístěním světločivých elementů na sítnici oka. V centrální části, v místě nejostřejšího vidění zvané fovea, se nachází pouze čípky (jejich celkový počet je 6-7 miliónů). Směrem do periférie se počet čípků snižuje a začínají se objevovat tyčinky (celkový počet 120 miliónů) až jejich počet zcela vymizí a vnímáme jen prostřednictvím tyčinek. Centrální vidění je ostré a barevné, zatím co periferní vidění vnímá odstíny černé a bíle, ale pro nás je vnímání periferií velmi důležité z hlediska adaptace na tmu, umožňuje nám orientovat se v prostoru a je citlivé k vnímání pohybu. [3] Defekty v zorném poli označujeme jako skotomy a jedná se o ohraničené výpadky zorného pole, podle vnímatelnosti při poklesu víčka je rozlišujeme na absolutní skotom - výpadek se týká všech podnětů, relativní skotom - Výpadek se týká jen některých podnětů, například pacient vidí pohyb, ale nevidí barvu, pozitivní skotom – jedná se o defekt v zorném poli, který si pacient uvědomuje jako skvrnu, která ho omezuje a negativní skotom – takový to výpadek si pacient neuvědomuje a fyziologickým negativním skotomem je slepá skvrna tzv. Mariottův bod, který se nachází temporálně, 15° od bodu fixace a představuje promítnutí terče zrakového nervu do prostoru (terč na sítnici je nazálně). Dále skotomy můžeme rozlišit podle jejich místa výskytu, tvaru, rozsahu například na centrální, centrocekální, pericentrální atd. Je nutné si uvědomit, že na sítnici dopadají obrazy pře-vrácené a zmenšené, tedy co se nachází vpravo / vlevo, dopadá na sítnici vlevo / vpravo a co se nachází nahoře / dole dopadá dolů / nahoru. Zorné pole představuje jakousi samozřejmost. Ale existuje řada příčin, kdy dochází k omezení zorného pole, nebo ke vzniku skotomů, které ovlivňují zrakovou pohodu a kvalitu našeho života. Jednou z příčin omezení zorného pole mohou být i víčka. Jaké patologie v postavení víček mohou významně ovlivnit zorné pole a jak víčka vyšetřujeme, o tom si povíme něco v příštím čísle.
Reference [1] History of Perimetry. Perimetry In-troduction Guide [online]. Germany: Oculus. [vid. 25. 10. 2013]. Dostupné z:
[2] JUREČKA, Tomáš. Anatomie a fyziol-ogie oka I. Brno, 2009. Přednáška zorné pole. Masarykova Univerzita. [3] HORNOVÁ, Jara. Oční propedeutika. Praha: Garda Publishing, 2011. 72s. ISBN 978-80247-4087-4.
Bc. Kamila Laťaková, Dis. 5. ročník Optometrie [email protected]
? VÍTE, ŽE? Víte proč se žlutá skvrně říká žlutá? Žlutá skvrna ve skutečnosti zaživa není vůbec žlutá, nýbrž o něco červenější než okolí. Tento přívlastek však makula dostala podle toho, že se žlutou jeví u mrtvoly. * * ROSYPAL, Stanislav. Nový přehled biologie. : Scientia, 6447. S. 797.
Makula z anatomického hlediska zahrnuje plochu o průměru 5,5 cm. Ačkoli název možná získala až na pitevně, nezapomínejme, že obsahuje lutein a zeaxantin, což jsou pigmenty žluté barvy ze skupiny karotenoidů. ** ** ŘEHÁK, Jiří REHÁK, Matúš. Venózní okluze sítnice. 5. vyd. Praha: Grada, 6455, 578 s.
JSTE ZODPOVĚDNÍ ŘIDIČI? Dá se říct, že skoro každý z nás je nebo se do budoucna stane řidičem automobilu. V rámci vlastní bezpečnosti a bezpečnosti silniční dopravy bychom měli věnovat dostatečnou péči svým očím. Pokud člověk nemá zrak ve stoprocentním nasazení, měl by vždy používat brýlovou korekcí. Jak vidí řidič, který brýle potřebuje, ale nepoužívá je, a jak to eventuálně může dopadnout, si můžete přečíst v tomto článku. Emetropie Emetropické oko je takové oko, u kterého se pozorovaný obraz předmětu v nekonečnu zobrazí ostře na sítnici bez použití akomodace. V tomto případě sítnice odpovídá optickému nekonečnu a leží v rovině
ohniska optického systému. Emetropické oko nepotřebuje pro vidění žádnou refrakční pomůcku. Na obrázku níže emetropické oko zahlédne chodce ve 250 metrech před sebou - v případě brzdění z rychlosti 50 km/h zbývá 222 metrů, aby zastavil - po brzdění z 90km/h zbývá 160 metrů - pokud auto brzdí ze 130 km/h zbývá 121 metrů k tomu, aby dobrzdil.
Ametropie U ametropického oka neleží obrazové ohnisko optické soustavy na sítnici, ale buď před, nebo za sítnicí. Pokud leží obrazové ohnisko před sítnicí, jedná se o myopii, pokud leží za ní, jde o hypermetropii. Kromě odlišné délky oka od oka emetropického mohou být dalším důvodem ametropie jiné poloměry křivosti lámavých ploch. V poslední řadě se může jednat o abnormální indexy lomu optických prostředí oka. Ve všech případech neleží daleký bod v nekonečnu, ale v jiné vzdálenosti. Pokud nepoužijeme brýlovou korekci pro odstranění nepravidelnosti, oko nevidí předměty více či méně ostře. V případě řidičů je kompenzace ametropie nutná.
Myopie Myopie je refrakční vada, při které se obraz z nekonečna zobrazí ostře až za sítnicí. Pokud člověk není korigovaný, vidí vzdálené předměty rozmazaně, blízké předměty ostře. Má problém s oslněním. Aby myopické oko vidělo i vzdálené předměty ostře, předkládáme před něj nejslabší rozptylnou čočku, se kterou je dosažené ostré vidění. Díky ní se obraz posune zpět na sítnici a je vnímán ostře. Pokud myopa překorigujeme, bude nucen více akomodovat a dojde k vyvolání astenopických potížím, jako je bolest hlavy, pálení očí nebo například slzení. Na obrázku níže pozorujeme myopického řidiče s nekorigovanou vadou -0,75 dpt. V tomto případě řidič zahlédne chodce ve 125 metrech před sebou. - pokud by jel rychlostí 50km/h zbývá mu na zabrzdění jen 97 metrů - po brzdění z 90km/h zbývá řidiči již jen 35 metrů
-
pokud by jel 130 km/h zbývá -4 metrů, v tomto případě by to znamenalo, že řidič nestačí dobrzdit před chodcem a chodce by přejel. Na dalším obrázku má řidič již refrakční vadu – 2 dpt. Je vidět značný pokles zrakové ostrosti. Tento řidič by zahlédl chodce až ve 25 metrech před sebou - při rychlostí 50km/h by auto zastavil až -3 metry za chodcem. - Při brzdění z 90 km/h by chodce přejel o -65 metrů - při rychlosti 130 km/h by nedobrzdil o -104 metrů. I na tomto příkladu je vidět, že nekorigovaná refrakční vada je při řízení zásadní. Hypermetropie Hypermetropické oko je oko, u něhož se obraz pozorovaného předmětu z nekonečna zobrazí ostře v konečné vzdálenosti za sítnicí. Dalekozraké oko je oko příliš krátké, nebo má ke své délce příliš nízkou optickou mohutnost. Hypermetrop nevidí moc dobře ani do dálky ani do blízka. Při nízké vadě oko nemusí mít do dálky žádný problém. Při akomodační kompenzaci způsobuje asteno-pické potíže. K tomu aby se obraz posunul zpět na sítnici a vytvořil ostrý obraz, použijeme nejvyšší možnou spojnou čočku, při které nedojde ke zhoršení zrakového vjemu. Na obrázku výše pozorujeme dalekozrakého řidiče s nízkou refrakční vadou. Tato nízká hodnota mu umožňuje dobré vidění do dálky. Řidič ale potřebuje vidět i dobře na střední vzdálenost, v tomto případě je touto vzdáleností palubní deska s ukazateli rychlosti. Zaostřit na palubní desku mu dělá značný problém. Díky tomu nemůže sledovat rychlost, kterou jede a může hrozit havárie díky větší rychlosti, než je povolena.
Astigmatismus Astigmatické oko nemá ve všech meridiánech stejnou optickou mohutnost. Rohovka není ideální kulová plocha, a proto je téměř každé oko zatíženo fyziologickým astigmatismem. Tedy optická mohutnost rohovky ve svislém řezu je o 0,5 dpt větší než v řezu horizontálním. Astigmatismus bývá nejčastěji způsobený nesouměrností rohovky, někdy asymetrií lámavých ploch čočky. Astigmatismus se u řidičů může projevovat slzením a pálením očí, dále řidič může mít pocit snížené soustředěnosti nebo dokonce bolesti hlavy. Většinou mívají řidiči problém při jízdě v automobilu v noci. Obraz
vnímají celkově rozostřený a zamlžený. Nedokáže dobře zaostřit na žádnou vzdálenost. Problém mu dělá při předjíždění odhadnout hloubku prostoru a vzdálenosti. Na obrázku níže vidíme zorné pole řidiče, který má cyl – 3 dpt ax 170 . Vidíme značně rozmazaný celý obraz, který znesnadňuje orientaci i celkové vnímání. Věřím, že všichni čtenáři vidí silnici jako řidič prvního obrázku a pokud ne, brzy budou. Doufejme, že potkáme na silnicích co nejméně bezohledných řidičů. Reference [1] Essilor. 2008. Praktická refrakce. Listy očních optiků. 08, 2008. [2] Jaroš, Adam. 2012. Blesk.cz. [Online] 21. duben 2012. [Citace: 15. 11. 2013.] http://www.blesk.cz/clanek/radce-auto/ 172942/podivejte-se-jak-vidi-ridic-ktery-nenosibryle-je-postrachem-silnic.html. [3] Kuchyňka, Pavel a kolektiv, a. 2007. Oční lékařství. Praha : Grada, 2007. 978-802-4711638. [4] Polášek, Jaroslav. 1975. Technický sborník oční optiky. Praha : Oční optika, 1975. [5] NeoVize, 0ční klinika Brno. 2013. Dok-tor-zdraví.cz. [Online] 10. květen 2013. [Citace: 24. 2. 2014.] http://www.do ktor-zdravi.cz/clanky/ridite-a-nemate-zrak-v-poradkupodivejte-se-jak-vidi-lide-s-nezkorigovanou-ocni-vadou/. Zdroj obrázků: [1] [5]
Bc. Veronika Janatová 5. ročník Optometrie [email protected]
OPTA 2014 V únoru proběhla jedna z důležitých událostí ve světě optiky, optometrie a oftalmologie. Opta je akce, na které se daří úspěšně skloubit vícero aktivit najednou. Už dávno to není jen veletrh, ale i společenská událost, díky které máte možnost setkat se s přáteli, nakoupit obruby či se dozvědět něco nového. No jo, ale co z toho student má? Kromě toho, že nasaje atmosféru svého budoucího povolání, lze tady uplatnit pořekadlo: “Když nemůže Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi!“ Není skvělé, že zrovna ve městě, kde studujete, se odehrává akce takového rozměru? Sjedou se na ni nejen firmy, ale i majitelé a ostatní zaměstnanci očních optik, očních center a můžete si na ní naklonit svoji pracovní štěstěnu nebo karmu chcete-li.
Ale jaká byla vlastně letošní Opta? Grandiózní, pestrá, neotřelá, vkusná, střízlivá, dvacetiletá, vzdělávací, novátorská, skvělá. Podívejme se na ni ve fotografiích. V rámci nedělního programu byla letos pro návštěvníky nachystána jedna novinka, a to možnost navštívit veletrh Styl a Kabo zaměřený na módu, obuv a kožené zboží. A že jste to letos nestihli? Tak si ji příští rok rozhodně nenechejte ujít. Už teď si můžete zapsat do kalendáře, že se uskuteční 20. – 22. 2. 2015 na brněnském výstavišti.
Hana Pustková 1. ročník Ortoptiky [email protected]
TOXOPLASMOSA A OKO Toxoplasmosa je infekční onemocnění člověka a zvířat způsobené prvokem Toxoplasma gondii. Infekce probíhá u většiny nakažených bez klinických příznaků nebo jen s mírnými příznaky (uzlinová forma). Infekce je nejvíc nebezpečná pro plod v prvním a druhém trimestru těhotenství a pro imunodeficientní pacienty (např. pacienti s HIV, po transplantacích či po ozáření). Kongenitální (vrozená) toxoplasmosa má v Evropě nízkou incidenci, mnohem častější je toto onemocnění v zemích Jižní Ameriky, především v místech s nedostatečnou hygienou. U 70-90% případů dochází k recidivující chorioretinitidě, dalším následkem onemocnění může být mikroftalmus, katarakta, panuveitida (zánět celé oblasti uvey, tj. iridocyklitida a choroiditida) a atrofie očního nervu. Toxoplasmosa může být uni- nebo bi- laterální. Obvykle se nevyskytuje jen jeden z výše zmíněných projevů, ale většinou jsou v kombinaci, např. chorioretinitida, katarakta a strabismus. Při zánětu sítnice bývá přítomný edém a zvýšený nitrooční tlak. Získaná toxoplasmosa se u dětí téměř nevyskytuje, týká se převážně imunodeficientních pacientů. Může se projevovat jako nekróza a těžká destrukce v ostře ohraničených okrscích sítnice, při velmi těžkém zánětu také zkalení sklivce. Subjektivním příznakem je mlhavé vidění, plovoucí zákalky ve sklivci a zhoršení zrakové ostrosti podle umístění zánětlivého infiltrátu
na sítnici. Obvykle je postižen zadní pól sítnice nebo oblast nazálně od makuly k terči zrakového nervu. Zánětlivé ložisko se hojí pigmentovou jizvou, typická jizva je ostře ohraničená, provázená centrální chorioretinální atrofií a hyperpigmentací okolí. I po letech od zhojení může dojít k reaktivaci onemocnění a dalšímu zjizvení tkáně. Toxoplasmosa se diagnostikuje pomocí sérologického vyšetření krve, punkce komorové tekutiny, diagnostickou pars plana vitrektomií (PPV), skiaskopií, nepřímou oftalmoskopií v mydriáze. Mezi další diagnostické procedury řadíme fluorescenční angiografii (FA), indocyaninová fluorescenční angiografii (ICFA), optickou koherentní tomografii (OCT) nebo ultrazvukovou sonografii (UVZ). Léčbu je třeba zahájit co nejdříve, neboť je účinná pouze v akutní fázi onemocnění, pokud infekce přejde do chronického stádia, léky jsou neúčinné. Včasně zahájená léčba umožní zrychlení hojení ložiska, a to zmenší výslednou jizvu po hojení. K léčbě se používá mono nebo kombi terapie. Nejčastěji se používá trojkombinace pyrimetamin, sulfadiazin a prednison. Při monoterapii azitromycin po dobu od 3 do 6 týdnů. Je kontraindikována léčba kortikosteroidy. Pro léčbu je možné použít i fotokoagulaci, kryoterapii a vitrektomii. Při fotokoagulaci a kryoterapii je nutné zvážit rizika při zákroku, jako je možnost intraretinálního krvácení, krvácení do sklivce, či odchlípení sítnice nebo objevení sítnicových cyst. Pars plana vitrektomie se používá při zkalení sklivce. Reference [1] Ophthalmologic Manifestations of Toxoplasmosis. LIHTEH, Wu. Medscape [online]. 2013, 27.3.2013 [cit. 2014-02-09]. Dostupné z: http://emedicine.med scape.com/article/2044905-overview [2] KUCHYŇKA, Pavel. Oční lékařství. 1.vyd. Praha: Grada, 2007, [40], 768 s. ISBN 9788024711638.
Mgr. Hana Nevřivá absolvent Optometrie [email protected]
OČNÍ DOMINANCE V minulém čísle jsme se podrobně věnovali stranové preferenci a dozvěděli jsme se, jak je to s lateralitou horních a dolních končetin. V tomto příspěvku se budeme zabývat dominancí očí. Dozvíme se také
nejen to, že oční dominance není pouze jedna (jak se mnozí možná domnívají), ale i jak lze jednotlivé dominance zjišťovat a jaký význam má určení oční dominance pro praxi. Zlomovým bodem pro oční dominanci, je rok 1861, kdy G. M. Humphrey u očí zjistil funkční nesouměrnost. A od tohoto okamžiku se oční dominanci věnuje neustálá pozornost. Předpokládáme, že každý člověk má jedno oko vedoucí. Rozdíl je pouze v intenzitě, jakou se oko prosazuje při binokulárním vidění. Dominantní oko nemusí mít vždy lepší zrakovou ostrost, ta ale nesmí být výrazně horší než je u oka nedominantního. Pokud tedy není vidění u obou očí stejné z patologického nebo refraktivního důvodu či je přítomen strabismus, nabývá lepší oko výrazné převahy. Je-li zraková ostrost na obou očích přibližně stejná, lze ji ve větším nebo menším stupni prokázat za použití vhodných zkoušek. Ve vedení se mohou obě oči při dívání do dálky a do blízka střídat (emetropické oko do dálky, myopické do blízka). Stanovení oční dominance je významné při zrakové korekci. Při plné monokulární korekci nemusí být binokulární korekce vždy korekcí optimální (plná korekce nedominantního oka může narušit vliv oka dominantního a způsobit tak astenopické potíže). Pojďme se tedy blíže podívat na druhy oční dominance. Existují tři typy: a) senzorická b) okulomotorická c) směrová. Při senzorické dominanci dává zrakový systém přednost jednomu oku před druhým anebo druhé oko snadněji tlumí (senzoricky nedominantní oko je oproti senzoricky dominantnímu oku snadněji utlumeno). Rozhodující může být kvalita obrazu či vzdálenost pozorovaného předmětu při alternujícím vidění. Jedním z příkladů uplatnění senzorické dominance může být monokulární mikroskopie, kdy při pohledu do okuláru mikroskopu či do hledáčku fotoaparátu upřednostníme jedno z očí (to senzoricky dominantní) a druhé většinou úplně zavřeme. Toto si můžeme jednoduše sami vyzkoušet. Oko, které používáme při monokulárním vidění, je označováno jako oko zaměřovací. Senzorickou dominanci na dálku lze určit při pohledu na optotyp s odpovídající korekcí. Před jedno oko předsazujeme hodnotu dané
adice, kterou jsme zjistili během vyšetření refrakce a zjišťujeme rozdíl v jasu a kontrastu znaků při zamlženém pravém a následně levém oku. Při srovnání obou obrazů je lepší vjem při zamlžení senzoricky nedominantního oka (jsou-li znaky jasnější při zamlžení levého oka, tedy že levé oko snáší zamlžení lépe, levé oko je v tomto případě okem nedominantním, pravé oko je tedy senzoricky dominantní do dálky). Obdobně lze testovat senzorickou dominanci do blízka, s tím rozdílem, že předsazujeme rozptylku. U okulomotorické dominance se při binokulárním vidění projevuje u jednoho oka lepší fixace (např. při fixační disparitě u heteroforie se dominantní oko odchyluje méně). K vyšetření okulomotorické dominance lze s výhodou použít MKH testů s fixační značkou. Směrová dominance je nejvyužívanějším typem oční dominance. Zjišťujeme směrovost při binokulárním vidění. Určujeme tedy oko, se kterým se zaměřujeme na konkrétní předmět. Toto oko, označujeme jako oko řídící. Směrovou dominanci lze poměrně jednoduše a spolehlivě určit např. manuskopem. Jedná se o čtyřboký jehlan s obdélníkovou základnou v šíři obličeje, vysoký je asi 20 cm, zúžený na vrcholu do otvoru 3x4 cm. Tímto jehlanem se vyšetřovaný dívá oběma očima na nějaký malý předmět (např. obrázek či malý nápis), který vyšetřující drží v úrovni svých očí ve vzdálenosti 3 až 4 metry od vyšetřovaného. V otvoru manuskopu pak vyšetřující vidí oko, které předmět fixuje, to je pak okem vedoucím. Směrovou dominanci lze také testovat např. pomocí metody hrany a palce, kdy si oběma očima vybereme nějaké vertikální rozhraní a před něj předložíme svůj vztyčený palec. Střídavě zavíráme levé a pravé oko. Nebo pohledem přes otvor, kdy si z rukou vytvoříme průhled, jímž se budeme dívat na nějaký předmět, který vidíme na zdi. Poté opět střídavě zavíráme pravé a levé oko. Pokud nám pozorovaný objekt při pozorování jedním okem, zůstává v průhledu, či zůstává vztyčený palec na pozorované hraně, jedná se o oko dominantní. Při pohledu druhým okem obraz více „uskočí“, v tom případě se jedná o oko nedominantní. Výše popsané dominance se nemusí vždy nacházet na stejném oku, tedy že by jedno oko bylo dominantní současně pro všechny tři
typy dominance. Je možné, že kupříkladu pravé oko bude mít dominanci senzorickou a levé dominanci směrovou. Nejvýznamnějším pro optometristickou praxi je především stanovení dominantního oka pro aplikaci kontaktních čoček metodu monovision. Při této metodě korigujeme dominantní oko do dálky, nedominantní oko korigujeme do blízka. Při metodě monovision tak dochází k aniseikonii. Nestejná velikost obrazů vznikajících na sítnici je snesitelná do rozdílu 2 - 2,5 D a ne všem klientům může tato metoda vyhovovat. Období, při kterém si zákazník musí na tuto metodu aplikace kontaktních čoček zvykat, se nazývá adaptační období a je u každého individuální, obvykle však trvá cca 14 dní. V tomto období je nutné se vyvarovat všech aktivit, ve kterých je v první řadě zapotřebí prostorového vidění (to je totiž po tuto dobu zhoršené), zakázané je především řízení motorových vozidel. Další význam má stanovení oční dominance před laserovým zákrokem. Lékaři toto stanovení pomáhá zvolit priority léčby. Pro pacienta bude v prvních dnech po operaci lepší, pokud bude jeho dominantní oko bez potíží. Ke stanovení oční dominance přistupujeme u každého zákazníka vždy individuálně dle jeho konkrétních přání a potřeb, pro které bude zvolená korekce sloužit. Pro praxi je vhodné si nejprve určit, jakou konkrétní korekci budeme pro zákazníka volit a tedy na jaký typ oční dominance se následně při vyšetřování zaměřit. Reference: ANTON, Milan. Refrakční vady a jejich vyšetřovací metody. 3. přeprac. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2004, 96 s. ISBN 80-7013402-X. CENDELÍN, Jiří. Poznámky z přednášek předmětu Kontaktní čočky II, Kladno: ČVUT, FBMI, 2011 DAŇKOVÁ, Veronika. Posouzení binokulárních funkcí v praxi optometristy. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta lékařská, 2008. Vedoucí diplomové práce MUDr. Šárka Skorkovská CSc. DRNKOVÁ, Zdena a Růžena SYLLABOVÁ. Záhada leváctví a praváctví. Praha: Avicenum, 1991. ISBN 80-201-0113-6. MAŠKOVÁ, Alice. Laserové operace pro korekci dalekozrakosti metodou lasek. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta lékařská, 2011. Vedoucí diplomové práce MUDr. Rudolf Autrata, CSc., MBA SALMON, Thomas O. Vision Science lll - Binocular vision: Lecture 11 - Ocular Dominance. In: [online]. [cit. 2014-02-28]. Dostupné z: http://arapaho.nsuok.edu/~salmonto/vs3_materials/Lecture11.pdf
Bc. Kateřina Zirmová, Dis. 5. ročník Optometrie [email protected]
ANISEIKONIE 1. díl Definice aniseikonie Přeloženo z řeckého aniseikonia znamená "nestejné obrazy". Jedná se o binokulární stav, kdy obraz v jednom oku je vnímán v odlišné velikosti v porovnání s obrazem druhého oka. Rozlišujeme dva různé typy aniseikonie: statická a dynamická aniseikonie. Statická aniseikonie nebo aniseikonie ve zkratce znamená, že ve statické situaci, kdy oči hledí v určitém směru, se vnímané obrazy liší ve velikosti. Dynamická aniseikonie neboli (opticky indukovaná) anisophorie znamená, že oči se stáčí v jiném poměru, tak aby se pohledové osy střetly v jednom bodě v prostoru. Toto je zvláště obtížné pro oční rotace ve vertikálním směru. Aniseikonie je cílovým parametrem, který se měří a koriguje. Naproti tomu, anisophorie je více či méně dána korekci aniseikonie. Hodnoty aniseikonie podle definice udávají, jak moc by mělo být pravé oko zvětšeno či zmenšeno, aby se aniseikonie vyrušila. Například, naměřená aniseikonie –5% znamená, že obraz v pravém oku je vnímán přibližně o 5% větší než obraz v levém oku, a proto aniseikonie je korigována zmenšením obrazu pravého oka o 5 % (nebo zvětšení obrazu na levé oko o přibližně 5%, nebo kombinace obou).
Pacienti s rizikem aniseikonie Další obrázek schematicky ukazuje, jak oko vnímá velikost obrazu. Objekty z vnějšího světa jsou zobrazeny s určitým optickým zvětšením/zmenšením na sítnici. Dále receptory sítnice přetvářejí obraz do "pixelů" a tyto informace jsou zpracovávány v mozku. Aniseikonie
může nastat v případě rozdílu mezi očima v některém ze tří kroků, znázorněných na Obr. 3. Lidé s opticky indukovanou aniseikonií mohou být anisometropové, pacienti s pseudofakií či pacienti refrakční chirurgie. Aniseikonie může být navozena také změnami na sítnici. V důsledku komprese či roztažení sítnice, způsobené různými očními chorobami nebo oční chirurgií, bude obraz promítaný na sítnici zpracováván větším či menším počtem receptorů. Vnímaný obraz bude vypadat větší nebo menší (macropsie nebo micropsie). Může se také objevit zkreslení obrazu, tzv. metamorfopsie a to i vícečetně nahodile. Tento typ aniseikonie se může objevovat u pacientů s odchlípením sítnice, s makulárními dírami, makulárním edémem nebo s retinoschisis.
Příznaky aniseikonie Bannon a Triller sepsali seznam charakteristických pří-znaků aniseikonie, založených na studii s 500 pacienty (viz tabulka 1). Burian publikoval podobný seznam představující symptomy, na které si pacienti nejčastěji stěžovali. Tyto symptomy rozdělil do tří skupin: I. Astenopické příznaky II. Poškozená fúze a/nebo špatná stereopse III. Anomální prostorová lokalizace
Klinicky významné hodnoty aniseikonie Aniseikonie je klinicky významná při hodnotách 3-5%. Někdy u citlivých jedinců se může objevit podezření na příznaky z nízké aniseikonie, ale je dost možné, že tyto příznaky jsou způsobeny opticky indukovanou anisophorií a ne aniseikonií.
Z anglického originálu přeložila a upravila Mgr. Gabriela Cvancigerová Absolventka Optometrie LF MU http://www.opticaldiagnostics.com/info/aniseikonia.html
SLOVNÍČEK POJMŮ INSET Inset znamená umístění a decentraci progresivního kanálu a dílu pro dívání do blízka oproti dílu pro dívání do dálky. Standardní velikost decentrace u konvenčních progresivních čoček je 2,5 mm. Poloha očí při dívání do blízka závisí na mnoha proměnných. Pevná poloha dílu do blízka u konvenčních čoček vede k zužování binokulárního zorného pole, které je způsobeno tím, že se oči nedívají středem oblasti určené pro dívání do blízka. Variabilní inset znamená, že je decentrace proměnlivá, závisí na individuálních parametrech a čtecích návycích klienta. Horizontální poloha variabilního insetu je závislá zvláště na čtecí vzdálenosti (poloze hlavního pracovního bodu HPB), PD klienta, vrcholové lámavosti dílu do dálky v ose 180° a vrcholové vzdálenosti (VD). [1]
ARTEFICIÁLNÍ HETEROFORIE Arteficiální heteroforie je uměle navozený stav heteroforie (skrytého šilhaní). Vzniká jako následek nesprávně centrovaných (decentrovaných) brýlových čoček. Paprsky, které procházejí skrze decentrovanou čočku, jsou v důsledku prizmatického účinku vychýleny ze svého rovnoběžného průběhu. Oko je nuceno stočit se ve směru vychýleného paprsku a vznikne tak skryté šilhání. To je spojeno s nadměrným fúzním úsilím. [2]
HEMERALOPIE/ NYKTALOPIE Hemeralopie je porucha adaptace na tmu – šeroslepost – neboli denní slepota, pacient vidí lépe za šera a za tmy, najdeme ji u totální barvosleposti. Vyšetřujeme ji adaptometry, a to např. Hartingerovým nebo Birch – Hirschfeldovým. Adaptometry zjišťujeme nejnižší osvětlení, které vyšetřovaný odliší od tmy. Nejprve adaptujeme vyšetřovaného na světlo – dívá se asi 10 min na jasně osvětlenou plochu. Poté za úplné tmy v krátkých intervalech nabízíme hraniční osvětlení, které vyšetřovaný právě odliší od tmy. Vyšetření adaptace trvá ¾ hodiny Nyktalopie neboli noční slepota může být vrozená, ale častěji získaná. Její příčinou je nedostatečný přívod nebo špatná resorpce vitamínu A, který se podílí na syntéze rodopsinu. Dále může být způsobena poruchou pigmentového a smyslového epitelu sítnice či degenerativní myopií. Vyšetřujeme ji nyktometry, které měří orientačně jen rychlost fáze adaptace, sledují pouze zotavení po oslnění (vyšetření u řidičů z povolání).
STILESŮV – CRAWFORDŮV EFEKT Stiles – Crawfordův efekt je vlastnost lidského oka, která odkazuje na citlivost fotoreceptorů. Tento efekt lze rozdělit na dva druhy, které jsou oba závislé na vlnové délce světla a nejvíce se projevují za fotopických podmínek. Světlo vstupující do oka v blízkosti okraje pupily vyvolá nižší odezvu fotoreceptorů než světlo se stejnou intenzitou vstupující do oka středem pupily. Reakce fotoreceptorů je podstatně nižší při nízkém úhlu, pod kterým vstupuje světlo do oka při okraji pupily. Nejvyšší odezvu fotoreceptorů vyvolá světlo vstupující do oka 0,2 až 0,5 mm nasálně od středu pupily. Barva monochromatického světla vstupující do oka v blízkosti okraje pupily je odlišná v porovnání se světlem stejné vlnové délky, která vstoupí do oka středem pupily, bez ohledu na celkovou intenzitu obou světel. S-C efekt se podílí na korekci otvorové vady. Absorpce světla na sítnici závisí na úhlu dopadu paprsků na sítnici. Paprsky vzdálenější od optické osy se podílí na tvorbě obrazu méně, proto dochází k menšímu
podráždění v oku. Výhodu proto mají lidé s menším průměrem pupily. [3,4]
IRADIACE • • •
zdánlivé zvětšení rozměrů osvětleného předmětu proti temnému pozadí a naopak ozařování (zejm. ultrafialovými paprsky) vystřelování bolesti z postiženého místa do vzdálenějších oblastí (Bolest při pankreatitidě vyzařuje často do levé poloviny břicha, při ledvinné kolice u mužů do varlat, u infarktu myokardu např. do levé horní končetiny apod. Nápadná je i. při chorobách páteře, které tak mohou napodobovat onemocnění vnitřních orgánů.)
BANGERTROVY FILTRY (FOLIE) Bangerterovy okluzní filtry jsou průsvitné fólie z tenkého pružného vinylu s různým stupněm ztmavení, jejichž cílem je vyrovnat prostorový kontrast dominantního oka na kontrast oka amblyopického. Filtry se lepí na brýlovou čočku, je možné jej zastřihnout do tvaru očnice obruby. Folie se volí podle odpovídající zrakové ostrosti, označení 0,01,0. Rozsah: BOF BOF-LP BOF-LT BOF BOF BOF BOF BOF BOF BOF
-0.0 bez zrakové ostrosti, úplná okluze bez zrakové ostrosti, pouze světlocit -0.1 ostrost menší než 20/300 -0,1 ostrost 20/200 -0.2 ostrost 20/100 -0.3 ostrost 20/70 -0.4 ostrost 20/50 -0.6 ostrost 20/30 -0.8 ostrost 20/25 -1.0 ostrost 20/20
Bangerterovy filtry jsou vhodné pro léčbu lehké a střední tupozrakosti spojené se strabismem, pro optimální výsledek je vhodné kombinovat je v průběhu léčby s klasickou okluzí. [5,6]
Reference: [1] MÝLKOVÁ, Magdaléna. Progresivní a degresivní brýlové čočky - aplikace vhodného typu dle individuálních parametrů klienta. 2012, 86 l. [2] ŘIHOŠKOVÁ, Šárka. Důsledky nepřesně zhotovených brýlí. 2009, 61 l. [3]http://www.merglova.webzdarma.cz/OCT%203/OCT%203/%C3%9Avod+otvorov%C3%A1 %20vada.doc [4] http://en.wikipedia.org/wiki/Stiles%E2%80%93Crawford_effect [5] https://theses.cz/id/166mu0/Amblyopie_a_jej_lba.txt [6] http://www.west-op.com/occlusionfoil.html
Mgr. Hana Nevřivá, absolventka Optometrie [email protected]
POVRCHOVÉ ÚPRAVY 3. díl 4. Hydrofobní a olejofobní úprava Po nanesení AR vrstvy je brýlová čočka mikroskopicky poměrně hrbolatá, a proto na ní snadno ulpívají nečistoty, jako je prach, otisky prstů a kapky vody. Pokud jste nositeli brýlí, jistě tušíte, že je velmi nepříjemné, když Vám ve výhledu zavazí nějaká šmouha. K tomu, aby se snadno dala odstranit, byly vyvinuty hydrofobní a olejofobní povrchové úpravy (tzv. superhydrofobní), které zajistí snazší čištění čočky. Jaká jsou ovšem kritéria hydrofobnosti, potažmo olejofobnosti? Jedná se o veličinu, kterou nazýváme kontaktní úhel. Čím je kontaktní úhel vyšší, tím je povrch hydrofobnější a naopak. Na obrázcích lze pozorovat, (shora dolů) jak se chová povrch čočky bez úprav (60°), s nejnovějšími typy úprav (např. SEECoat, Crizal Forte, Solitaire Protect Plus, a pod. - 110° a více). Nanášení těchto úprav dnes probíhá prakticky výhradně v procesu vakuového napařování, a to společně s většinou ostatních vrstev.
5. Antistatická úprava Jednou z nejaktuálnějších novinek na poli povrchových úprav je vrstva, která má antistatické účinky, a tím zvyšuje odolnost čočky proti ulpívání prachových částic na jejím povrchu. Kromě toho, že je tak povrch čočky udržován ve větší čistotě,
zároveň je tak čočka více chráněna proti mikroskopickému poškození úprav a tím jejich poškrábání. Výhodu má tato úprava obzvláště u méně důsledných klientů, kteří častěji čistí čočky za sucha. Ale vzhledem k tomu, že je díky této úpravě významně prodloužena životnost povrchových úprav, vyplatí se každému klientovi. 6. Anti-UV vrstva Tento typ úpravy se stal v posledních několika měsících pravděpodobně nejskloňovanějším typem povrchové úpravy. Na našem trhu jsou dnes k dostání brýlové čočky, které se pyšní tzv. E-SPF certifikátem, tedy certifikátem UV ochrany, a to hned ve variantách SPF 25 a SPF 50. Tato vrstva je součástí zadní antireflexní vrstvy a je koncipována tak, aby při dopadu světelného paprsku na zadní plochu čočky bylo UV spektrum propuštěno skrze čočku a neodrazilo se tak do oka. Výhodné je použití na všech dioptrických brýlových čočkách a především pak na brýlových čočkách s absorpční vrstvou.
7. UV-filtr Minerální čočky přirozeně nepropouští světlo v rozsahu 320 350 nm, organické čočky do 350 - 380 nm, u polykarbonátu je to pak 385 nm. Čočky z materiálu trivex pak 100% UV záření.
8. Absorpční vrstva napařovaná Jedná se o vrstvu nanášenou na zadní plochu minerálních čoček metodou vakuového napařování.
9. Absorpční vrstva barvená Nejedná se o povrchovou úpravu v pravém slova smyslu, ale pro úplnost si ji zmíníme. Brýlové čočky barvíme máčením do roztoku barviva o určité teplotě. Molekuly barviva pronikají do struktury čočky difuzí. Brýlové čočky barvíme v klasických odstínech šedé, hnědé a zelené. Dále můžeme čočky barvit v tzv. BlueBlocking barvách a barvách, které zjasňují či zvyšují kontrast. U plastových čoček je možno též využít tzv. fashion odstínů, kde najdeme například růžovou, modrou, žlutou, fialovou a mnoho dalších.
Brýlové čočky barvíme celoplošně, nebo tzv. gradálně, kdy je horní část čočky tmavší a postupně se zesvětlí (tohoto efektu dosáhneme kývavým namáčením v různě dlouhých intervalech). Trivex je možné barvit pouze při výrobě materiálu.
10. Blue filtry V posledním roce se na optickém trhu objevila ještě jedna žhavá novinka, a tou jsou Blue filtry. Nalezneme je pod obchodními názvy SeeCoat Blue, Xblue, Blue Control a podobně. Tyto speciální součásti moderního multicoatingu brýlových čoček mají tu vlastnost, že filtrují částečně dlouhovlnnou část viditelného spektra, které produkují například zářivky, moderní obrazovky a led přístroje. Jejich spektrum totiž není spojité, ale v modré části spektra mají významný vysokoenergetický výkyv, který způsobí rozostření obrazu na sítnici a tím i únavu očí. V souvislosti s touto částí spektra se také hovoří o možnostech rozvoje makulopatií a především tolik skloňované VPMD. Tato úprava je vhodná pro klienty, kteří tráví většinu dne v kancelářích a u počítačů.
11. Samozabarvování Minerální samozabarvovací čočky mají ve sklovině přimíchány fotoreaktivní molekuly halogenidů. Podobně je tomu u levnějších čoček organických. Jejich zabarvení je výraznější v silnějších částech čočky, je silnější v chladu a jejich reaktivnost, respektive odbarvení je poměrně pomalé. Zbytkové zabarvení je pak mezi 9 - 15 %. Jejich výhodou je delší životnost fotoreakce. Nejnovější metodou samozabarvování je technologie Transitions. Transitions je povrchovou úpravou. Jeho výhodou je rovnoměrnost zabarvování, a v posledních generacích pak nižší závislost na venkovní teplotě a také rychlejší zabarvení i odbarvení. Jejich předností je také nižší zbytková barva. V posledním roce se na trhu objevilo několik novinek v této technologii. Pod obchod- ním názvem Transitions Signatuer VII. se skrývá nejnovější technologie molekul Chromea 7, které jsou reaktivní i na nepřímo dopadající, boční světlo.
Další novinkou je Transitions XTRActive, které mají trochu vyšší zbytkové zabarvení asi 9 %, ale dokáží se zabarvovat i za čelním sklem, a to asi na 50 %. Na slunci se dobarví plně. Poslední novinkou je pak Transitions Vantage, které s rostoucím zabarvením zvyšují míru své polarizace. Jedná se tedy o čočky s postupnou polarizací. Byly výhradně určeny pro trh v USA, ale v Čechách je můžeme zakoupit u společnosti Omega Optix. Do rodiny čoček Transitions patří také čočky DriveWear, které mají barvu zvýrazňující kontrast v kombinaci s polarizací a samozabarvováním. V základu mají zelenkavou barvu v asi 50% zabarvení a za volantem lehce hnědnou. Na slunci pak poskytují plnou sluneční ochranu.
12. Polarizace Polarizace taktéž není povrchovou úpravou v pravém slova smyslu, ale jedná se o folii, která je natmelená na brýlové čočce a má polarizační účinek. To znamená, že při správné orientaci je schopna odfiltrovat paprsky odražené od vodorovných ploch, tedy vodní hladiny, silnice, palubní desky a podobně. Výhodná je především pro řidiče a specifické druhy sportů, ale díky přídatné filtraci světla jsou výborné pro všechny uživatele. Reference: Přednášky Mgr. Petra Veselého, DiS., PhD., reklamní materiály a přednášky firmy Omega Optix, Nikon, Essilor, Rodenstock Obrázky: Prezentace společnosti Nikon.
Bc. Hana Adámková, DiS. 5. ročník Optometrie, 1. ročník Ortoptiky LF MU [email protected]
