ČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA
TEZE K DIPLOMOVÉ PRÁCI
Možné zdroje financování starých ekologických zátěží
Hanušová Ivana
2004
Tato diplomová práce se zabývá problematikou financování škod na životním prostředí a to hlavně problematikou starých ekologických zátěží. Vzhledem k k rozsahu těchto ekologických škod jsem zvolila příklady v regionu Ústí nad Orlicí. V této práci se snažím popsat velkou část problémů, které se na tomto úseku vyskytly i likvidaci těchto ekologických škod. Vzhledem k očekávanému vstupu našeho státu do Evropské unie je nutné problematiku ekologie a ochrany životního prostředí řešit důrazněji a dosáhnout odstranění veškerých zátěží, které jsou v naší republice pozůstatkem naprosté liknavosti a nezájmu minulého režimu. Ve své práci dala za cíl ukázat, jaké jsou možnosti financování sanací těchto starých ekologických
zátěží
a
škod,
které
vznikly
působením
státních
podniků
před rokem 1989, a jak se stát se svými orgány na financování těchto závazků podílí. Rovněž jsem
se
snažila
diagnostikovat
jednotlivé
problémy,
které
jsou
spojené
s touto problematikou, a to jak ze strany státu, tak i ze strany firem, které tyto práce provádějí. Nejprve jsem se snažila objasnit problém starých ekologických zátěží z hlediska legislativního. Co se týká legislativy celý proces se řídí těmito hlavními zákony: zákon 92/1991 Sb (zákon o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby), zákon 171/1991 Sb (zákon o působnosti orgánů ČR ve věcech převodu majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku ČR), usnesení vlády ze dne 10. ledna 2001 č.51(obsahuje přílohu s názvem Zásady vypořádání ekologických závazků vzniklých při privatizaci) Poté jsem se snažila nalézt veškeré možnosti k jejich financování. Financovat staré ekologické zátěže lze buď ze státního rozpočtu a to z kapitoly MŽP ČR nebo z FNM ČR. Lze také použít pomoc ze strukturálních fondů EU. Na závěr jsem se snažila ukázat daný problém na příkladu regionu Ústí nad Orlicí. Ve své práci chci ukázat jak jsou práce na odstraňování ekologických sanací finančně náročné a i problémy, které jsou s jejich likvidací spojené.
1
Podklady ke své práci jsem získala na Fondu národního majetku ČR, ministerstvu životního prostředí a část informací pochází z podnikových zdrojů. Na základě zpracování diplomové práce jsem dospěla k následujícímu závěru: 1. Právní úprava starých ekologických zátěží je velmi složitá. Neexistuje jediný zákon, který danou problematiku řešil. Legislativa je neucelená. Rámcové řešení poskytuje zákon č. 92/1992 (novela zákona č. 92/1991) o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, dále zák. č. 171/1991 (respektive jeho čtvrtá novelizace zákon č. 282/92) o působnosti orgánů ČR ve věcech převodu majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku ČR. Finanční spoluúčast státu řeší usnesení vlády č. 123/1993, které bylo nahrazeno usnesením vlády č.51/2001. Zákon č. 254/2001 (novela zákona č. 138/1973) o vodách zase stanoví výši limitů znečištění jakož i to, že konkrétní opatření k nápravě bude ukládat ČIŽP. 2. Financování bylo v začátcích hodně problematické . Jedním z počátečních problémů byly nezkušenosti se sanacemi, neexistence jednotného metodického pokynu či předpisu jak provádět financování, kontrolu a ani jak provádět následnou kontrolu. Velkým problémem byl i způsob proplácení faktur za provedenou práci. Pokud není dohoda uzavřena jinak, tak
jsou
finanční
ve
kterém
jsou
prostředky sanační
poukazovány práce
z účtu
prováděny
FNM a
na
teprve
účet tento
podniku, podnik
převede tyto prostředky na účet firmy provádějící tyto práce. Je-li pak podnik nesolventní anebo v platební neschopnosti, může sanační firmě zadržovat platby a používat tyto prostředky na jiné účely. Od roku 2001 došlo ke změně a finanční prostředky jsou převáděny
přímo na účet dané sanační firmy, ale pouze
u zakázek uzavřených po 1. 1. 2001. Nabyvatel pouze schvaluje faktury. 3. Ohrožení pro podniky při současné legislativě a administrativě vidím v tom, že
po
vstupu
do
EU
budou
někteří
obchodní
partneři
ochotni
vstupovat
do obchodních vztahů, či zakoupení podniku, u nichž je vyřešena ekologická otázka. Tím jsou značně znevýhodněny podniky z první vlny privatizace, protože nemají nárok na peníze od státu a případný obchodní partner raději postaví nový závod než financovat odstraňování starých ekologických zátěží. To je zas výhoda podniků z druhé vlny privatizace, kteří mají ze zákona nárok na jejich odstranění. Přestože nás EU podporuje 2
a je ochotna poskytnou peníze na řešení ekologických problémů, nedostáváme téměř žádné peníze. Důvodem je jednak nepřehledné financování, 0zákon o veřejných zakázkách, ale i značně složitá schvalovací řízení ze strany EU a její podmínky , které nemohou některé podniky a menší obce dodržet. Vstupuje zde i malá informovanost o přesných podmínkách získání těchto prostředků od EU. 4. Řešení je možno vidět v urychleném vypracování jednotného zákona o starých zátěží. Je pochopitelně nutné definovat zájem a politiku státu ve vztahu ke starým zátěžím, přičemž tento základní pohled vytvoří osnovu pro celý předpis. Mezi důležité prvky řešení můžeme zařadit: •
míru použití principu zavinění jako východiska pro stanovení odpovědnosti za starou zátěž
•
míru odpovědnosti vlastníka pozemku a vztahy vlastníka a uživatele zatíženého pozemku
•
vytvoření registru starých zátěží včetně zajištění zdrojů pro jeho realizaci, vedení a užívání
•
specifikaci vlivu existence starých zátěží na organizaci koupě a prodeje pozemků (míra odpovědnosti prodávajícího a kupujícího za starou zátěž)
•
plán a program sanace starých zátěží,
•
podíl státu na odpovědnosti, resp. Na financování likvidace starých zátěží,
•
organizaci systému, především funkci a postupy státní správy
•
podíl regionů a samosprávy na řešení
•
možné stimulační nástroje pro aktivizaci prvků systému odstraňování starých zátěží
•
soubor donucovacích prostředků V dnešní době lze jen zkonstatovat, že pokrok v úsilí o zvládnutí problému starých
ekologických zátěží je značně omezený.Za hlavní příčinu je považována dlouhodobá absence potřebných aktivit ze strany MŽP.
3
