Seminární práce zpracovaná v rámci cyklu seminářů „Ženská práva jsou lidská práva“ pořádaného Nezávislým sociálně ekologickým hnutím (NESEHNUTÍ Brno) http://zenskaprava.ecn.cz/ Název: Žena a práce Autorka: Michaela Killarová Ročník seminářů: 2001/02
Žena a práce Téma ženské práce s objevovalo ve feminismu ihned zpočátku jeho existence. Práce ženy mimo domácnost, práce výdělečná,byla pokládána za jeden z hlavních prostředků k emancipaci ženy, k její nezávislosti na dobré vůli manžela a dalších vlivných osob. Řada významných feministek i feministů ji pokládala téměř za všelék na bolesti ženské role, za možnost skutečné rovnoprávnosti muže a ženy. Mohu uvést například citát z knihy Simoně de Beauvoir-Druhé pohlaví z roku 1949 ...Francouzský zákoník už mezi povinnosti manželky nezařazuje poslušnost a každá občanka se stala voličkou, tyto občanské svobody zůstávají abstraktní, pokud nejdou ruku v ruce s hospodářskou samostatností, žena vydržovaná – ať je to manželka nebo kurtizána – není ještě osvobozena od muže tím, že má v rukou volební lístek, soudobá morálka má pro ni méně donucovacích předpisu, ale toto negativní uvolnění nikterak nezměnilo její situaci. Zůstává dál ve svém postavení vazalky.Teprve prací žena do jisté míry zkrátila a někdy i překročila vzdálenost, která ji dělila od muže, jenom práce jí může zajistit konkrétní svobodu. Jakmile přestane být příživnicí, zhroutí se celý systém založený na její závislosti, mezi ní a světem už není potřebí mužského prostředníka. Prokletí, které leží na ženě vazalce je právě v tom, že je jí dovoleno nic nedělat, pak se vyčerpává v nemožné snaze najít své bytí v narcismu, v lásce, v náboženství, jakmile je produktivní, aktivní, nabývá opět své transcendence, ve svých osobních plánech se projevuje jako konkrétní subjekt, v poměru k cíli, za kterým jde, k penězům, k právům, jichž nabývá, má vlastní odpovědnost... Některé ideologie (komunismus) pak práci přímo nařizovaly a tak se práce ženy stala nejen svobodnou volbou, ale přímo povinností. Nepracující žena se stala „vydržovanou příživnicí“ a toto schéma stále přetrvává v myslích řady lidí. Na druhou stranu se však očekávalo a stále očekává, že žena kromě práce mimo domov bude udržovat rovněž chod
domácnosti, vychovávat děti a naplňovat tak svou tradiční roli. Z pracující ženy se tak stal štvanec honěný dvěma rozdílnými rolemi, dvojitou pracovní zátěží. Nelze se tedy divit, že se objevilo i volání po návratu k tradičnímu rozdělení rolí. Na druhé straně však sílilo i sebevědomí žen, které skrývaly svou únavu a z relativního zvládnutí domácnosti i zaměstnání si učinily přednost, aby tak mohly pohrdat muži, kteří něco takového nedokážou. Jaká je však nynější situace? Po pádu komunismu u nás nastalo období charakterizované návratem ke konzervatismu a tedy i k tradiční ženské roli. Žena je chápána jako ozdoba, nucena k týrání svého těla po tělocvičnách, křivení svého charakteru a užívání „ženských taktik“. Navenek se hovoří o úspěšných ženách a rovnosti, po hospodách však stále zaznívá obava z takové ženy, snaha vysvětlovat ženskou prací stoupající nezaměstnanost. Chtějí však současné ženy pracovat? Co utváří jejich mínění o tom, co je správné a co „ženě nepřísluší"? Pokusím se klást podobné otázky v této své práci a snad se mi podaří rozkrýt alespoň částečně složitost této problematiky. Jako základ této své debaty použiji knihu Ann Oakley – Pohlaví, gender a společnost, dle mého názoru knihu poměrně komplexní a objektivní a v českém kontextu zároveň jednu z aktuálních. Autorka se pokouší na práci ženy pohlédnout skrze kulturní kontext a srovnáním jednotlivých kultur vyvrátit či alespoň zproblematizovat některé zažité mýty o tom co je pro ženu přirozené (tj. dané biologicky). Nižší IQ? Horší úspěšnost žen v zaměstnání vysvětluje nikoliv jejich nižší inteligencí, ale tlakem na přijetí role zeny v období puberty. U dívek se objevuje obava, že budou-li dosahovat stejně dobrých výsledků jako chlapci, pak to bude na úkor jejich popularity u chlapců. Přitom popularitě u chlapců se tradičně připisuje větší hodnota. Dva nezávislé výzkumy prokázaly, že postavení dívek a žen v drtivé většině neodpovídá jejich zjištěné hodnotě IQ. Dle nich dvě třetiny žen s IQ 170 a více byly v domácnosti nebo pracovaly jako úřednice. Lze předpokládat, že situace v ČR je buď stejná nebo přinejmenším obdobná. Studie Joyce Josephové, která se zabývá vztahem 600 dospívajících dívek k práci a manželství, ukazuje, že tyto dívky přijaly tradiční očekávání týkající se jejich budoucí role. Velká většina dívek mezi 14 a 17 lety věku neměla žádné pracovní ambice, plánovala pouze manželství a vedení domácnosti. Na rozdíl od chlapců neočekávaly, že budou nazákladě studijních výsledků budovat pracovní kariéru. Na otázku „Jaké chceš mít povolání?“ ( ve smyslu placeného pracovního místa odpovědělo 48 % dotazovaných dívek „manželství“… (str. 70 [2])
... V testu, kde měly děti odhadnout, jak se vyrovnají s novým úkolem, chlapci věřili, že je to v jejich schopnostech a že si s tím poradí, a odhady chlapců na úspěch odpovídaly zhruba jejich hodnotě IQ. To však neplatí pro dívky, ty pokládají naději na vyřešení úkolu spíše za dílo náhody... (str. 72 [2]) ...dívky mají větší obavu z neúspěchu než chlapci a hůře jej snášejí. Chlapci se chopí výzvy, dívky před ní couvají... (str. 72 [2]) Mateřství, determinace práce žen? ...Rodičovství zahrnuje jak mateřství, tak otcovství. To, že industriální společnost bagatelizuje úlohu otce, nečiní z mateřství univerzální lidskou nutnost. Mateřství může omezovat sociální a ekonomické role žen, ale zrovna tak může otcovství omezovat role mužů. Existují společnosti, v nichž se muži a ženy dělí víceméně stejným dílem o úkoly vyplývající z mateřství a porodu... (str. 103 [2]) ... Kojenci potřebují nejen dobrou fyzickou péči, ale i úzký citový vztah k jiným lidem. Vyžadují určité minimum kontinuity péče i osob, které o ně pečují, a potřebují verbální i neverbální stimulaci. Žádný vědec nikdy nedokázal, že tuto péči musí vykonávat matka spíše než otec, žena spíše než muž, dospělý spíše než starší sourozenci. Ovšem společnost, která pěstuje něhu pouze u žen, musí nutně potřebovat úzké pouto mezí matkou a dítětem... (str. 146 [2]) Častým argumentem proti přijetí ženy do zaměstnání je její mateřství. Když děti onemocní, žena zůstává doma, práce v domácnosti zabere řadu času, který muž věnuje svému zaměstnání a kariéře. Žena se tak nutně stává méně spolehlivým pracovníkem. Navíc se ženská péče o dítě považuje za nenahraditelnou a nutnou pro normální vývoj dítěte. Já osobně se domnívám, že cesta ven vede jedině tehdy, přijmou-li muži svůj díl odpovědnosti za výchovu dětí a domácnost, když pochopí, že mají práva ovlivnit život svých dětí a najdou v nich radost. Když začneme své syny vychovávat prvořadě ne k úspěchu a dravé kariéře, ale k hodnotám rodiny pak nastane emancipace mužů. Domácí práce - přirozená práce ženy? ...Nyní už se nebojuje proti práci ženy mimo domov, ale pouze pokud žena nekonkuruje svému manželovi v kariéře nebo ve výdělku. Manželské příručky nabádají ženy k opatrnosti, aby si zachovaly tradiční rovnováhu v domě, aby neubíraly muži na mužnosti (a sobě na ženskosti)... (str. 144 [2]) ..Osud ženy služky je proto tak nevděčný, že na ni připadly
při rozdílení úkolů práce, které ji naprosto odsuzují k všeobecnému a nepodstatnému. Bydlení a jídlo jsou k životu sice potřebné, ale nedávají mu smysl... [1] Domácí práce bývají v naší kultuře žádány od žen. Touha mužů po ženě, která je doma, vychovává děti, uklízí, vaří a toužebně očekává jejich návrat je posilována působením filmů i pohádek. Častým argumentem, pro to, aby ženy vykonávaly domácí práce bývá, že jsou snadnější a nevyžadují velkou fyzickou sílu. Jak je ale pak možné vysvětlit nakupování mi uniká. Dalším argumentem bývá, že je ženy konají odjakživa a mají na ně jaksi buňky. Tento argument však rovněž neobstojí ve srovnání s ostatními kulturami. ...Coia de Bois píše, že v Aloru, kde rozdíly mezi ekonomickou rolí muže a ženy existují, není nijak nemožné, aby muž přijal ženskou práci a naopak-tito lidé jsou spíše obdivováni , že mají schopnosti navíc... (str. 113 [2]) Jsou ženy lepší učitelky a sociální pracovnice? ...Předpoklad, že místo ženy je doma, znamená, že jejím posláním není kariéra. Když žena přijme zaměstnání mimo domov, je to - jak jsme viděli - téměř vždy „feminní“ práce, která odpovídá konvenčním představám o genderové roli ženy.... (str. 148 [2])... Švédská studie například ukázala tendenci zaměstnavatelů klasifikovat výrobní místa jako feminní v případě, že jde o práci slučitelnou s tradiční ženskou prací, pro niž jsou typickými činnostmi vaření, šití a péče o druhé... (str. 149 [2]) Existuje povolání, kde je drtivá většina žen. Patří mezi ně zdravotní sestry, učitelky, sekretářky, úřednice, prodavačky, sociální pracovnice. Všechny tyto práce mají několik společných rysů. Ženy jsou k nim odmalička vychovávány formováním typicky ženských vlastnosti, k nimž patří např. empatie, ochota sloužit, schopnost komunikace. Nejsou to však práce ženám vrozené, ale práce, které jsou společností spíše tolerované než zaměstnání technická a vědecká. Navíc umožňují relativní sloučení domácnosti a práce. Jsou to také zaměstnání, k němž jsou ženy směřovány např. ve škole (viz. slabikář a „tatínek kutil, maminka zdravotní sestra“). ...Existence institucionálních záruk rovnosti pohlaví je však zavádějící ještě v jiném směru, totiž v tom, že mnohé tyto záruky se ve skutečnosti nevyužívají, protože se ženy bojí, že je připraví o jejich feminitu. Takovým příkladem je vyšší vzdělání. Technické specializace jsou otevřené i ženám, ty si je však vybírají jen zřídka.... (str. 154 [2]) Hovoří něco pro práci žen?
... 1. Průměrná žena má jedno nebo dvě děti. 2. Průměrný věk, kterého se dožívají ženy, činí v současnosti asi 75 let. Z nich asi 2-3 roky stráví ženy v těhotenství a kojení. Průměrná žena stráví asi 6% svého plodného věku nebo 3% svého života – svázaná poutem reprodukce. 3. Neexistují žádné medicínské důvody (navzdory rozsáhlým výzkumům), proč by mělo těhotenství (v zájmu zdraví dítěte ) bránit ženě v jiných – v jakýchkoli – aktivitách. I když předpokládáme, že žena se těchto aktivit vzdá, zbývá jí ještě 97 % života.... (str. 151 [2], zkráceno) Asi se nebude většina lidí přít, řekne-li se, že pro hodně žen v ČR je život bez zaměstnání nepředstavitelný. Už jsme si zvykli na to, že práce je realizací nejen pro muže, ale i pro ženy. Ženy už dnes nepotřebují tolik bojovat za své právo pracovat, jako spíše za stejnou odměnu za svou práci, nebo za ohodnocení práce v domácnosti. Idea placené ženy v domácnosti je spíše myšlenkou budoucnosti, nevidím v ní však nic nesmyslného. Navíc statistiky hovoří tak, že ženy v domácnosti trpí duševními chorobami více, než ženy zaměstnané. Zdá se tedy, že i zdravotní hlediska podporují práci žen. Navíc čas ženy s jedním či dvěma dětmi může být těžko naplněn, když děti odrostou a není se o koho starat. Kolem čtyřicátého, padesátého roku tedy často nastává období, kdy se i ženy zaměřené výrazně na rodinu začínají orientovat na svou profesi a kariéru. Závěr: ...Genderová diferenciace skutečně v poslední době neslábne, naopak spíše zesílila a vštěpuje lidem přesvědčení, že vrozené rozdíly mezi pohlavími ospravedlňují rozdíly v genderové roli v duchu samovyplňujícího se proroctví. Skutečnost, že zaměstnavatelé mimo jiné stále trvají na tom, že rozdíly v temperamentu předurčují muže a ženy k rozdílným pracovním rolím, zajišťuje do budoucna dvě věci: Předně to, že přetrvá diferenciace pracovních míst podle genderu, a za druhé, že se posílí přesvědčení, že existují vrozené pohlavní rozdíly v temperamentu mužů a žen... (str. 153 [2]) Každá společnost se vyvíjí. Vývoj sebou nese i vývoj mužské a ženské role. Myslím si, že momentálně jsme ve fázi hledání nové identity každé z těchto rolí. Toto hledání by však nemělo bořit vše, co bylo dříve, spíše postupný posun povede k novým kvalitám, nebo možná k obnově kvalit starých již zapomenutých. Zatím si nedovedu představit, že by role muže a role ženy úplně splynula. Dovedu si však v určitých oblastech představit jejich vzájemné přiblížení. Tyto změny však musí přijít nejenom tvorbou vhodných zákonů, ale především
změnou myšlení směrem k větší pružnosti a otevřenosti, k odvaze žít v stále měnícím se světě. S prací žen a s jejich rostoucí konkurenční silou se budou muset muži smířit. Zároveň se však budou muset ženy vzdát své výsadní role ve výchově dětí. Každá mince má dvě strany. Já osobně se těším především na dobu mužské emancipace. Na dobu, kdy budou muži bojovat za možnost prožívat hluboké emoce, zůstávat s dítětem v době nemoci a pečovat o své staré rodiče. Na dobu, kdy muži pochopí, že celý ženský svět jim byl dosud odepřen o budou se dožadovat vstupu do něj. Pokud tato doba nastane, dostanou se do popředí feminní hodnoty více než kdy předtím a svět se začne orientovat úplně jiným směrem. Věřím, že se tak stane, protože sou-časný model věčného úprku za finančním úspěchem není už dlouho udržitelný. Alespoň dokud bude lidské vztahy tak upozaďovat jako doposud. Myslím, že model nabízený některými z feministek, kdy oba rodiče pracuji na kratší pracovní úvazek (řekněme 4-6 hodin denně) a ve zbylém čase se věnují dětem, osobnostnímu růstu a zkvalitňováním svého vztahu je asi tou nejlepší alternativou, kterou si momentálně dovedu představit.
Literatura: [1] Beauvoirová Simone - Druhé pohlaví, Praha, Orbis 1966 [2] Oakey Ann - Pohlaví, gender a společnost, Praha, Portál 2000 [3] Hauserová Eva - Na koštěti se dá i lítat aneb ženy dokážou i nemožné, Praha, NLN 1995 [4] sborník Femisnismus devadesátých let českýma očima, sestavili Marie Chřibková, Josef Chuchma, Eva Klimentová [5] Potměchuť, feministický občasník, 1/2000, téma Žena, práce, zaměstnání
