Svatý rok milosrdenství 2015 - 2016
POUŤ DŮVĚRY VSTŘÍC BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ V KRÁLOVÉHRADECKÉ DIECÉZI
2
Modlitba papeže Františka pro Svatý rok milosrdenství: Pane Ježíši Kriste, učil jsi nás být milosrdnými, jako je milosrdný nebeský Otec, a řekl jsi nám, že kdo vidí tebe, vidí Otce. Ukaž nám svou tvář a budeme spaseni. Tvůj láskyplný pohled osvobodil Zachea a Matouše z otročení penězům, cizoložnici a Marii Magdalénu od hledání štěstí jen ve stvořených věcech, přiměl Petra plakat, když tě zradil, a zaručil kajícímu zločinci ráj. Dej, ať každý z nás slyší tvá slova určená samařské ženě, jako bys je říkal nám: „Kdybys tak znala Boží dar!“ Ty jsi viditelnou tváří neviditelného Otce, Boha, který projevuje svou všemohoucnost nejvíce odpouštěním a milosrdenstvím: dej, ať je církev pro svět tvou viditelnou tváří, tváří svého Pána, vzkříšeného a oslaveného. Tys chtěl, aby také tvoji služebníci byli podrobeni slabosti, a tak mohli soucítit s těmi, kdo se potýkají s nevědomostí a omylem: dej, ať každý, kdo se s jediným z nich setká, zakusí, že ho Bůh očekává, miluje a odpouští mu. Sešli svého Ducha a posvěť nás všechny jeho pomazáním, aby se Svatý rok milosrdenství stal rokem Hospodinovy milosti a aby tvá církev s obnoveným nadšením mohla přinášet radostnou zvěst chudým, vyhlásit svobodu zajatým a zdeptaným a navrátit zrak slepým. Na přímluvu Panny Marie, Matky milosrdenství, o to prosíme tebe, jenž žiješ a kraluješ s Otcem a Duchem Svatým na věky věků. Amen.
3
Pouť důvěry vstříc Božímu milosrdenství I takto bychom mohli nazvat tuto modlitební aktivitu pro Svatý rok milosrdenství v naší diecézi. Každý měsíc v určité dny bude hostem ve vašem domě tento obraz Božího milosrdenství. Inspirovali jsme se Putovními svatyňkami od Schönstattského hnutí v ČR, kterému děkujeme za vstřícnost při využití této modlitební aktivity. „Ježíš Kristus je tváří Otcova milosrdenství. Tajemství křesťanské víry je patrně shrnuto v tomto slově. Milosrdenství ožilo, stalo se viditelným a dosáhlo svého vrcholu v Ježíši Nazaretském. »Nekonečně milosrdný« (Ef 2,4) Otec…“ (MV 1). Když obraz přijmeme jako vzácného hosta, může to být i taková naše malá duchovní obnova v rodině, v duchu přání papeže Františka pro tento rok: „Zvláštním znamením Svatého roku je pouť, protože je obrazem cesty, kterou se každý člověk svým životem ubírá. Život je putováním a lidská bytost je viator, poutník, který jde po cestě ke kýženému cíli. Také ke Svaté bráně v Římě a kamkoli jinam bude každý moci podle svých sil vykonat pouť. Bude to znamení skutečnosti, že také milosrdenství je cílem, kterého je třeba dosáhnout a který vyžaduje závazek a oběť. Pouť je tedy podnětem k obrácení: prostřednictvím Svaté brány se necháme obejmout Božím milosrdenstvím a zavážeme se k tomu, abychom vůči druhým byli milosrdní, jako je Otec k nám.“ (MV 14) Setkání kolem obrazu Božího milosrdenství by se mohlo nést v tomto duchu. A proto je důležité neustále oslavovat Boha, toho, jehož „milosrdenství trvá navěky!“ (Ž 136) Oslava, pouť a milosrdenství jsou pilíři této duchovní obnovy. Na základě slov Svatého otce ať je i tento obraz Božího milosrdenství pro nás pomůckou k tomu, abychom s otevřeným srdcem vešli do brány milosrdenství, ať už v Římě nebo na území naší diecéze či v našich domovech. Kéž se dokážeme dobře připravit závazkem a obětí 4
a předkládat je Božímu milosrdenství, které symbolicky připutovalo k nám s tímto obrazem.
Spiritualita úcty k Božímu milosrdenství Tato spiritualita je vlastní Kongregaci sester Matky Božího Milosrdenství, které v naší diecézi sídlí ve Dvoře Králové. Je spojená s jejich řádovou sestrou, sv. Faustynou Kowalskou. Formy úcty jsou tyto: -
korunka k Božímu milosrdenství modlitba v hodině milosrdenství úcta obrazu Božímu Milosrdenství svátek Božímu Milosrdenství šíření úcty Božímu Milosrdenství
Děkujeme představeným Kongregace SMBM za jejich svolení, abychom využili některých forem pro toto duchovní putování ve Svatém roce milosrdenství.
Obraz Božího Milosrdenství Před vámi je obraz Božího Milosrdenství tak, jak ho přikázal Pán Ježíš namalovat sestře Faustyně 22. února 1931 ve vidění. Sestra ve svém deníku píše: „Večer, když jsem byla v cele, spatřila jsem Pána Ježíše oblečeného do bílých šatů. Jednu ruku měl pozdviženou k žehnání a druhá se dotýkala šatů na hrudi. Z poodhrnutých šatů na hrudi vycházely dva velké paprsky: jeden červený a druhý světlý … Po chvíli mi Ježíš řekl: »Namaluj obraz podle toho, co vidíš, s nápisem: Ježíši, důvěřuji Ti«.“ Sestra Faustyna se tedy snaží namalovat podle předlohy obraz Páně. Ale její umělecké schopnosti nepostačují. Po mnoha trápeních najde za pomoci svého zpovědníka malíře Evžena Kazimirowského. Tak vzniká 5
podle jejích pokynů roku 1934 ve Vilně první obraz milosrdného Ježíše. Když sestra Faustyna spatří hotový obraz, zesmutní, neboť umělci se nepodařilo namalovat Pána tak pěkně, jak se jí ukázal ve vidění. Ale Ježíš ji utěšuje slovy: „Velikost tohoto obrazu nespočívá v kráse barev nebo v dovednosti malíře, nýbrž v mé milosti.“ Od 26. do 28. dubna 1935 je obraz poprvé vystaven k veřejné úctě ve Vilně (dnešní Litva) v »Úzké bráně« svatyně Ostra Brama, která je zasvěcená Panně Marii – Matce milosrdenství. Když se sestra Faustyna ptala na význam paprsků, Pán prostými slovy vysvětluje: „Ty dva paprsky představují krev a vodu – světlý paprsek znázorňuje vodu, která duše ospravedlňuje; červený paprsek představuje krev, která je životem duší … Tyto dva paprsky vytryskly z nitra mého milosrdenství ve chvíli, kdy mé umírající Srdce bylo na kříži otevřeno kopím. Tyto dva paprsky chrání duše před hněvem mého Otce. Šťasten, kdo bude žít v jejich stínu, neboť ho nezasáhne spravedlivá Boží ruka.“ Co může znamenat »žít ve stínu těchto paprsků«, mohla jednou sestra Faustyna prožít zcela konkrétně, když se modlila za jednoho umírajícího: „Viděla jsem umírajícího člověka ve strašných mukách a zápase. Bránil ho jeho anděl strážný, ale byl jakoby bezmocný vůči tak velké ubohosti té duše. Celé množství satanů na tu duši čekalo, ale během modlitby té korunky jsem uviděla Ježíše tak, jak je namalovaný na tom obrazu. Ty paprsky, které vytryskly z Ježíšova Srdce, zaplavily nemocného a síly temnoty poděšeně uprchly. Nemocný pokojně naposledy vydechl.“ S úctou k tomuto obrazu Ježíš spojil mimořádné přísliby, které nás mají povzbudit k horlivému šíření: „Slibuji, že duše, která bude tento obraz uctívat, nezahyne. Slibuji také už zde na zemi vítězství nad nepřáteli a obzvlášť v hodině smrti. Já sám ji budu bránit jako svou slávu.“
Svatý rok milosrdenství „Chceme tento jubilejní rok prožít ve světle Pánova slova: Milosrdní jako Otec. Evangelista přináší Ježíšovo učení: »Buďte milosrdní jako je 6
milosrdný váš Otec« (Lk 6,36). Je to životní program, který je náročný a stejně tak plný radosti a pokoje. Ježíšův pokyn je určen těm, kdo slyší Jeho hlas (srov. Lk 6,27). Abychom byli schopni milosrdenství, musíme tudíž nejprve naslouchat Božímu Slovu. To znamená obnovit hodnotu mlčení při rozjímání Slova, které nám je určeno. Takto lze rozjímat Boží milosrdenství a osvojovat si je jako vlastní životní styl.“ (MV 13) Tato slova Svatého otce Františka mohou být vstupní branou k tomu, jak prožít tyto dny obnovy ve společenství s obrazem Božího milosrdenství.
Jak prožít svou Hodinu milosrdenství? Nyní vám nastíníme, jak můžete prožít svou malou duchovní obnovu ve Svatém roce při návštěvě obrazu Božího milosrdenství. Jedná se pouze o návrhy, jak prožít dny, kdy bude hostem ve vašem domě obraz Božího milosrdenství. Záleží na vaší modlitební praxi a vašich možnostech. Nejdříve si vysvětlíme, co se primárně myslí Hodinou milosrdenství.
Hodina Milosrdenství V říjnu roku 1937 Pán Ježíš ve zjevení sestře Faustyně přikázal uctívat hodinu své smrti (15.00 hod.) a aspoň chvíli se v tuto hodinu dovolávat milosrdenství skrze zásluhy jeho utrpení a smrti pro celý svět. Nemusí to být 60 minut, může to být i minutka, chvilka k tomu, aby člověk si vzpomněl na utrpení Pana Ježíše v hodině Jeho smrti na kříži. V spiritualitě Kongregace sester Matky Božího milosrdenství se hodinou milosrdenství myslí 15.00 hodin každý den. „Připomínám ti, má dcero, že kdykoliv uslyšíš, jak hodiny odbíjejí třetí, celá se ponoř do mého milosrdenství, veleb je a oslavuj; svolávej jeho všemohoucnost na celý svět, zvláště na ubohé hříšníky, vždyť v té chvíli bylo pro všechny duše otevřeno dokořán. V tuto hodinu vyprosíš pro sebe 7
i pro jiné všechno, v tuto hodinu se dostalo milosti celému světu milosrdenství zvítězilo nad spravedlností…“ (1572)* „…Je jen jedna cena, za kterou lze koupit duše - a tou je utrpení spojené s mým utrpením na kříži. Čistá láska rozumí těmto slovům, tělesná láska jim nikdy neporozumí.“ (324) „O třetí hodině vyprošuj mé milosrdenství, zvláště hříšníkům, a alespoň na chvilku se zamýšlej nad mým utrpením, zvláště nad mou opuštěností ve chvíli umírání. Je to hodina velikého milosrdenství pro celý svět. Dovolím ti proniknout do mého smrtelného smutku, v tuto hodinu nic neodmítnu duši, která mě prosí pro mé utrpení…“ (1320) (*Čísla uvedená v závorkách za citátem označují místo v textu Deníku sv. sestry Faustyny)
My jsme tento termín použili pro putování obrazu Božího milosrdenství a pro modlitební společenství před tímto obrazem. I když to není přesně v duchu spirituality úcty k Božímu milosrdenství, kde se zdůrazňuje třetí hodina, navrhujeme vám, že modlitbu můžete prožít v kterékoliv části dne, když to nebude možné o třetí hodině. Na následujících stránkách je několik způsobů, jak můžete prožít určitou chvíli před obrazem Božího milosrdenství. Mohou to být taková osobní duchovní cvičení, kdy se budete pokoušet společně hledět na Krista jakožto Božského Přítele, Bratra a Pána, který nás chce na této cestě přivést k sobě, abychom s ním byli zajedno. Především záleží na tom, zda jste zvyklí se spolu modlit, jak dlouho a jak často, jaké máte možnosti… Na druhém místě je důležité „složení“ vaší domácnosti – zda máte malé děti nebo spíše dospívající mládež anebo jste už sami. Tomu všemu se dá modlitba přizpůsobit.
8
Návrhy modliteb: Zde jsou návrhy modliteb. Můžeme využít některé z forem úcty k Božímu Milosrdenství v rámci spirituality Kongregace sester Matky Božího Milosrdenství, jak jsme si je nastínili dříve anebo z dalších typů pobožností.
1. Modlitba korunky k Božímu milosrdenství (Korunka se modlí na obyčejném růženci.) Na začátku: Otčenáš a Zdrávas Maria a Věřím v Boha, na zrnkách Otčenáše: Věčný Otče, obětuji Ti Tělo a Krev, Duši a Božství Tvého nejmilejšího Syna a našeho Pána Ježíše Krista, na smír za hříchy naše i celého světa; na zrnkách Zdrávasu: Pro Jeho bolestné utrpení buď milosrdný k nám i k celému světu. Na závěr se pomodlíš třikrát: Svatý Bože, Svatý Silný, Svatý Nesmrtelný, smiluj se nad námi a nad celým světem. Tuto modlitbu nadiktoval Pan Ježíš sestře Faustyně ve Vilně 13. září – 14. září roku 1935
2. Litanie k Božímu Milosrdenství Pane, smiluj se. - Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. - Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se. - Pane, smiluj se. 9
Bože, náš nebeský Otče, smiluj se nad námi. Bože, Synu, Vykupiteli světa, smiluj se nad námi. Bože, Duchu svatý, smiluj se nad námi. Bože, v Trojici jediný, smiluj se nad námi.
Milosrdenství Boží, nejvyšší vlastnosti Stvořitele, - důvěřujeme Ti. Milosrdenství Boží, nejvyšší dokonalosti Vykupitele, - důvěřujeme Ti. Milosrdenství Boží, bezedná lásko Ducha Posvětitele, - důvěřujeme Ti. Milosrdenství Boží, nepochopitelné tajemství Nejsvětější Trojice, důvěřujeme Ti. Milosrdenství Boží, výraze největší moci Páně, - důvěřujeme Ti. Milosrdenství Boží, které se zjevuješ ve stvoření nebeských duchů, důvěřujeme Ti. Milosrdenství Boží, které nás z nicoty voláš k bytí, - důvěřujeme Ti. Milosrdenství Boží, které objímáš celý svět, - důvěřujeme Ti. Milosrdenství Boží, které nám daruješ nesmrtelný život, - důvěřujeme Ti. Milosrdenství Boží, které nás chráníš před zaslouženými tresty, důvěřujeme Ti. Milosrdenství Boží, které nás pozvedáš z bídy hříchu, - důvěřujeme Ti. Milosrdenství Boží, které nám dáváš ospravedlnění ve vtěleném Slově, důvěřujeme Ti. Milosrdenství Boží, které vyvěráš z ran Kristových, - důvěřujeme Ti. Milosrdenství Boží tryskající z Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, důvěřujeme Ti. Milosrdenství Boží, kterés nám dalo Nejsvětější Pannu jako Matku milosrdenství, - důvěřujeme Ti. 10
Milosrdenství Boží zjevené v Božích tajemstvích, - důvěřujeme Ti. Milosrdenství Boží projevené založením všeobecné Církve, důvěřujeme Ti. Milosrdenství Boží v ustanovení sedmera svátostí, - důvěřujeme Ti. Milosrdenství Boží, které se projevuješ především ve svátosti křtu a pokání, - důvěřujeme Ti. Milosrdenství Boží, projevené ve svátosti oltářní a kněžství, důvěřujeme Ti. Milosrdenství Boží v našem povolání ke svaté víře, - důvěřujeme Ti. Milosrdenství Boží v obrácení hříšníků, - důvěřujeme Ti. Milosrdenství Boží v posvěcování spravedlivých, - důvěřujeme Ti. Milosrdenství Boží ve zdokonalování bohabojných, - důvěřujeme Ti. Milosrdenství Boží, prameni pro nemocné a trpící, - důvěřujeme Ti. Milosrdenství Boží, útěcho ztrápených srdcí, - důvěřujeme Ti. Milosrdenství Boží, naděje zoufalých duší, - důvěřujeme Ti. Milosrdenství Boží, které provází všechny lidi stále a všude, důvěřujeme Ti. Milosrdenství Boží, které nás předcházíš svými milostmi, - důvěřujeme Ti. Milosrdenství Boží, pokoji umírajících, - důvěřujeme Ti. Milosrdenství Boží, nebeská radosti vykoupených, - důvěřujeme Ti. Milosrdenství Boží, osvěžení a ulehčení duší v očistci, - důvěřujeme Ti. Milosrdenství Boží, koruno všech svatých, - důvěřujeme Ti. Milosrdenství Boží, nevyčerpatelný zdroji zázraků, - důvěřujeme Ti.
11
Beránku Boží, který jsi projevil největší milosrdenství vykoupením světa na kříži, smiluj se nad námi. Beránku Boží, který se milosrdně obětuješ za nás v každé mši svaté, smiluj se nad námi. Beránku Boží, který z nevyčerpatelného milosrdenství zahlazuješ naše hříchy, smiluj se nad námi.
Milosrdenství Boží nechť je nade všemi jeho díly, - proto budu věčně chválit milosrdenství Pánovo.
Modleme se: Bože, Tvé milosrdenství je bezedné a poklady dobroty nevyčerpatelné: pohlédni na nás laskavě a rozmnož v nás důvěru ve Tvé milosrdenství, abychom se nikdy, ani v největších těžkostech, nepoddávali zoufalství, ale vždycky se s důvěrou odevzdávali do Tvé vůle a souhlasili s ní, protože ona je milosrdenstvím samým. Skrze našeho Pána Ježíše Krista, Krále milosrdenství, který nám s Tebou a Duchem svatým projevuje milosrdenství na věky věků. Amen.
3. Lectio divina Je to četba Božího Slova spojená s rozjímáním. Má tyto části: 3.1. Vzývání Ducha svatého Můžeme tak učinit modlitbou k Duchu Svatému z Kancionálu, anebo i vlastními slovy – jde o to, abychom pozvali Ducha Svatého, aby On sám v nás jednal. 12
K vzývání Ducha Svatého lze použít tuto nebo podobnou modlitbu: Svatý Otče, Ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit Tvé Slovo. Sešli mně Ducha Svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout Tvou Pravdu. Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s Tebou poznal a miloval Tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o Tvém evangeliu. Prosím Tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s Tebou v Duchu Svatém žije na věky věků. Amen. 3.2. Četba Božího slova (= lectio) Nyní si přečteme úryvek z Božího Slova. Texty se mohou týkat Božího milosrdenství, anebo to mohou být i texty ze dne, jak se čtou při mši svaté podle Liturgického kalendáře uvedeného např. v Katolickém týdeníku, na odkazu: http://www.katolik.cz/kalendar/kalendar.asp nebo http://www.liturgie.cz/. Boží Slovo čteme nahlas i několikrát a snažíme se zachytit ta slova, která nám Duch Svatý chce dát, čím nás chce zasáhnout a oslovit. Pak by mohl kratičký komentář osvětlit jednotlivé slovo, abychom mu správně rozuměli.
Zde jsou některé návrhy biblických textů k rozjímání: a) Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: „Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ Ježíš mu odpověděl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“ On mu řekl: „»Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí« a »miluj svého bližního jako sám sebe«.“ Ježíš mu řekl: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“ Zákoník se však chtěl ospravedlnit, a proto Ježíšovi řekl: „A kdo je můj bližní?“ Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma 13
do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého. Náhodou šel tou cestou jeden kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu. A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho. Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem; přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral. Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: »Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.« Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“ Zákoník odpověděl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“ Lk 10, 25-37
b) Řekl jim: „Někdo z vás bude mít přítele, půjde k němu o půlnoci a řekne mu: »Příteli, půjč mi tři chleby, protože právě teď ke mně přišel přítel, který je na cestách, a já mu nemám co dát«. On mu zevnitř odpoví: »Neobtěžuj mne! Dveře jsou již zavřeny a děti jsou se mnou na lůžku. Nebudu přece vstávat, abych ti to dal.« Pravím vám, i když nevstane a nevyhoví mu, ač je jeho přítel, vstane pro jeho neodbytnost a dá mu vše, co potřebuje. A tak vám pravím: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. Což je mezi vámi otec, který by dal svému synu hada, když ho prosí o rybu? Nebo by mu dal štíra, když ho prosí o vejce? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!“ Lk 11, 5-13
c) Do jeho blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a zákoníci mezi sebou reptali: „On přijímá hříšníky a jí s nimi!“ Pověděl jim toto podobenství „Má-li někdo z vás sto ovcí a ztratí jednu z nich, což nenechá těch devadesát devět na pustém místě a nejde za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne? Když ji nalezne, vezme si ji s radostí na ramena, a když přijde domů, svolá své přátele a sousedy a řekne jim: »Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která se mi ztratila.« 14
Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují. Nebo má-li nějaká žena deset stříbrných mincí a ztratí jednu z nich, což nerozsvítí lampu, nevymete dům a nehledá pečlivě, dokud ji nenajde? A když ji nalezne, svolá své přítelkyně a sousedky a řekne: »Radujte se se mnou, poněvadž jsem nalezla peníz, který jsem ztratila.« Pravím vám, právě tak je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“ Lk 15, 1-10
d) Řekl také: „Jeden člověk měl dva syny. Ten mladší řekl otci: »Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.« On jim rozdělil své jmění. Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře. A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával. Tu šel do sebe a řekl: »Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem! Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.« I vstal a šel k svému otci. Když ještě byl daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil. Syn mu řekl: »Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.« Ale otec rozkázal svým služebníkům: »Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.« A začali se veselit. Starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to má znamenat. On mu odpověděl: »Vrátil se tvůj bratr, a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že ho zase má doma živého a zdravého.« I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel a domlouval mu. Ale on mu odpověděl: »Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz; a mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Ale když přišel 15
tenhle tvůj syn, který s děvkami prohýřil tvé jmění, dal jsi pro něho zabít vykrmené tele.« On mu řekl: »Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé. Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.«“ Lk 15, 11-32
e) Na cestě do Jeruzaléma procházel Samařskem a Galileou. Když přicházel k jedné vesnici, šlo mu vstříc deset malomocných; zůstali stát opodál a hlasitě volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“ Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím!“ A když tam šli, byli očištěni. Jeden z nich, jakmile zpozoroval, že je uzdraven, hned se vrátil a velikým hlasem velebil Boha; padl tváří k Ježíšovým nohám a děkoval mu. A to byl Samařan. Nato Ježíš řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, kdo by se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?“ Řekl mu: „Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.“ Lk 17, 11-19
f) Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháč; toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit. Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít. Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: „Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě.“ On rychle slezl a s radostí jej přijal. Všichni, kdo to viděli, reptali: „On je hostem u hříšného člověka!“ Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně.“ Ježíš mu řekl: „Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův. Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.“ Lk 19, 1-10
g) Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce. Když byli u večeře a ďábel již vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna Šimonova, aby ho zradil, Ježíš vstal od stolu 16
a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází, odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se; pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán. Přišel k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?“ Ježíš mu odpověděl: „Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš.“ Petr mu řekl: „Nikdy mi nebudeš mýt nohy!“ Ježíš odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.“ Řekl mu Šimon Petr: „Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!“ Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. I vy jste čisti, ale ne všichni.“ Věděl, kdo ho zradí, a proto řekl: Ne všichni jste čisti. Když jim umyl nohy a oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim: „Chápete, co jsem vám učinil? Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem. Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já. Jn 13, 1-15
h) Ale Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou. Otázali se Marie: „Proč pláčeš? “ Odpověděla jim: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.“ Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on. Ježíš jí řekl: „Proč pláčeš? Koho hledáš?“ V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: „Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu.“ Ježíš jí řekl: „Marie!“ Obrátila se a zvolala hebrejsky „Rabbuni“, to znamená »Mistře«. Ježíš jí řekl: „Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.“ Marie Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: „Viděla jsem Pána a toto mi řekl.“ Jn 20, 11-18
ch) Potom se Ježíš opět zjevil učedníkům u jezera Tiberiadského. Stalo se to takto: Byli spolu Šimon Petr, Tomáš, jinak Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a ještě dva z jeho učedníků. Šimon Petr jim 17
řekl: „Jdu lovit ryby.“ Odpověděli mu: „I my půjdeme s tebou.“ Šli a vstoupili na loď. Té noci však nic neulovili. Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on Ježíš jim řekl: „Děti, nemáte něco k jídlu?“ Odpověděli: „Nemáme.“ Řekl jim: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete.“ Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb. Onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: „To je Pán!“ Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť – byl totiž svlečen – a brodil se k němu vodou. Ostatní učedníci přijeli na lodi – nebyli daleko od břehu, jen asi dvě stě loket – a táhli za sebou síť s rybami. Když vstoupili na břeh, spatřili ohniště a na něm rybu a chléb. Ježíš jim řekl: „Přineste několik ryb z toho, co jste nalovili!“ Šimon Petr šel a vytáhl na břeh síť plnou velkých ryb, bylo jich sto padesát tři; a ač jich bylo tolik, síť se neprotrhla. Ježíš jim řekl: „Pojďte jíst!“ A nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ Věděli, že je to Pán. Ježíš šel, vzal chléb a dával jim; stejně i rybu. To se již potřetí zjevil učedníkům po svém vzkříšení. Když pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: „Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Pas mé beránky!“ Zeptal se ho podruhé: „Šimone, synu Janův, miluješ mne?“ Odpověděl: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Buď pastýřem mých ovcí!“ Zeptal se ho potřetí: „Šimone, synu Janův, máš mne rád?“ Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: „Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád.“ Ježíš mu řekl: „Pas mé ovce! Amen, amen, pravím tobě: Když jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede, kam nechceš.“ To řekl, aby mu naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech dodal: „Následuj mne!“ Jn 21, 1-19
3.3. Rozjímání Božího slova (= meditatio) Dalším krokem lectio divina je meditace – rozjímání. Rozjímat znamená přemýšlet nad hodnotami, o nichž mluví biblický text, nehledat poznatky, nýbrž „chuť“ Božího slova, „přežvykovat“ Slovo a soustředěně se jím zabývat ve svém nitru. Meditovat znamená zavřít oči v Pánově 18
přítomnosti a konfrontovat text s vlastním životem, aby sis uvědomil, k jakým postojům a pocitům tě Boží slovo inspiruje. Můžeš si pomoci těmito nebo podobnými otázkami: Co je základní myšlenkou a hodnotou úryvku? Proč je pro mě tento text důležitý? Co mi říká a k čemu mě vede? Jaké postoje a pocity mi sděluje? Jak se tyto postoje a pocity mohou projevit v mém životě? V tomto kroku máš nechat Boží slovo sestoupit do hlubin své duše, všemi svými silami se s ním poměřit, „vstoupit do jeho nitra“ a „obrátit se“ k němu.
3.4. Modlit se Božím slovem (= oratio) Poctivé rozjímání Božího slova nezbytně vede k modlitbě. Modlitba je odpovědí Bohu, poté, co jsme mu naslouchali; je to souhlas s Boží vůlí a s plánem, který pro tebe má. V modlitbě vracíme Bohu Slovo, které nám daroval. Proměnit Slovo v modlitbu znamená vidět se v zrcadle Písma a všechny každodenní události, ať už jsou radostné nebo naplněné hořkostí, úspěšné či neúspěšné, srovnávat s Boží vůlí; s neúnavnou synovskou důvěrou prosit o Boží sílu, abychom mohli plnit své povinnosti a úkoly tak, jak chce Bůh, a toužili po tom, co se mu líbí.
3.5. Jednání podle Božího slova (= actio) Předchozí kroky mají smysl pouze tehdy, jsou-li orientovány na život. Proto se doporučuje, aby ses nějaké slovo nebo větu vzaté z Božího slova snažil žít. Proces lectio není uzavřen, pokud nás nedovede k tomu, abychom z Božího slova udělali inspiraci pro život. Tohoto cíle dosáhneš, až ve svém nitru budeš vnímat pro lectio divina typické plody Ducha Svatého. Jsou jimi vnitřní pokoj, který vyrůstá v radost, a chuť z Písma svatého; schopnost rozlišovat mezi podstatnými skutečnostmi a Božími a tím, co je povrchní nebo dokonce dílem zlého; odvaha rozhodnout se a konkrétně jednat v souladu s evangeliem. 19
Než zavřeš Písmo svaté, dej si konkrétní předsevzetí, o něž se budeš v průběhu dne snažit a které ti může pomoci v úsilí o růst v křesťanském životě. Své setkání s Božím slovem pak uzavři nějakou modlitbou, např. touto: Dobrý Otče, Ty jsi zdroj lásky, děkuji Ti za to, že jsi mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život. Pomoz mi, abych Slovo Tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem. Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem Tvého evangelia spásy. Prosím Tě o to skrze Krista, našeho Pána. Amen.
4. Modlitba breviáře Pokud je to možné začněte, nebo zakončete den společně Denní modlitbou Církve – Ranními nebo Večerními chválami (Večerní chvály = nešpory). Pokud nemáte doma breviář nebo si nejste jisti, zda najdete „ty správné stránky“, existuje internetová podoba breviáře, kde jsou texty nakombinovány a vygenerovány pro příslušný den (www.ebreviar.cz). Po přímluvách můžete vložit vlastní přímluvy a prosby, případně zapojit do modlitby touto formou vlastních přímluv své malé děti.
5. Modlitba růžence Modlitební setkání jistě může mít ráz modlitby růžence – spojeného s biblickými meditacemi: (http://www.pastorace.cz/Tematicke-texty/Modlitba-ruzence.html). Před jednotlivými desátky růžence je možno si přečíst příslušný text evangelia.
20
6. Pobožnost smíření Jedno večerní setkání by mohlo být prožíváno jako modlitba smíření. Svatý otec František v bule, kterou vyhlásil Svatý rok milosrdenství, prosí o to, abychom konali pouť v duchu smíření. Tato pobožnost by mohla vypadat například takto: Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen. Pane Ježíši, Ty, který jsi k nám milosrdný, nauč nás být milosrdnými jako náš Nebeský Otec. Přijmi, prosíme, tuto touhu našeho srdce jako večerní oběť. Amen. Předstupujeme před Tebe jako lidé, kteří se dopouští chyb a vin, proto si je chceme přiznat. Toužíme před Tebou říct: Je to má vina! A také je chceme vyznat i před našimi bližními, dej nám, prosíme, tuto odvahu. Chvíle ticha Žalm 51(50) Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství, pro své velké slitování zahlaď mou nepravost. Smyj ze mě úplně mou vinu a očisť mě od mého hříchu. Neboť já svou nepravost uznávám, můj hřích je stále přede mnou. Jen proti tobě jsem se prohřešil, spáchal jsem, co je před tebou zlé, takže se ukáže, jak je tvůj rozsudek spravedlivý, že jsi bez úhony ve svém soudu. Hle, s vinou jsem se narodil 21
a v hříchu mě počala má matka. Hle, líbí se ti upřímné srdce, ve skrytu mě učíš moudrosti! Pokrop mě yzopem, a budu čistý, umyj mě, a budu bělejší než sníh. Popřej mi slyšet hlas veselí a radosti, ať zajásají kosti, které jsi zdrtil. Odvrať svou tvář od mých hříchů a zahlaď všechny mé viny. Stvoř mi čisté srdce, Bože! Obnov ve mně ducha vytrvalosti. Neodvrhuj mě od své tváře a neodmítej mi svého Svatého Ducha. Vrať mi radost ze své ochrany a posilni mou velkodušnost. Bezbožné budu učit tvým cestám a hříšníci se budou obracet k tobě. Zbav mě, Bože, trestu za prolitou krev, Bože, můj Spasiteli, ať zajásá můj jazyk nad tvou spravedlností. Otevři mé rty, Pane, aby má ústa zvěstovala tvou chválu. Vždyť nemáš zálibu v oběti, kdybych věnoval žertvu, nebyla by ti milá. 22
Mou obětí, Bože, je zkroušený duch, zkroušeným a pokorným srdcem, Bože, nepohrdneš. Pane, obšťastni Sión svou přízní, znovu zbuduj hradby Jeruzaléma. Pak opět najdeš zalíbení v zákonitých obětech, v celopalech i žertvách, na oltář ti budou klást býčky. Papež František nás upozorňuje na Ježíšova slova: „Nesuďte, a nebudete souzeni, nezavrhujte, a nebudete zavrženi. Odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Dávejte, a dostanete: míru dobrou, natlačenou, natřesenou a vrchovatou vám dají do klína. Neboť jakou mírou měříte, takovou se naměří vám“ (Lk 6, 37-38). K tomu Svatý otec dodává: „(Ježíš) především říká nesoudit a nezavrhovat. Kdo nechce být souzen Bohem, nesmí se stát soudcem vlastního bratra. Lidé totiž svým soudem ulpívají na povrchu, zatímco Otec hledí do nitra. Kolik jen škodí slova pronášená se žárlivostí a závistí! Mluvit špatně o bratru v jeho nepřítomnosti, znamená stavět jej do špatného světla, poškozovat jeho pověst a vydávat jej napospas řečem. Nesoudit a nezavrhovat má pozitivní význam, totiž umět chápat to, co je v každém člověku dobré, a nedovolit, aby trpěl naším stranickým soudem a naším předsudkem, že víme všechno. To však ještě k vyjádření milosrdenství nestačí. Ježíš žádá také odpouštění a dávání. Máme být nástroji odpuštění, protože se nám od Boha jako prvním dostalo odpuštění. Být velkodušní ke všem a vědět, že Bůh nás také zahrnuje obrovskou velkorysostí.“ (MV 14) Pane, jsme hříšníci. Každý den propadáme slabostem, pokušení a malomyslnosti. Nemůžeme ale dostat odpuštění, když nebudeme svých hříchů opravdu litovat. Prosíme Tě o sílu, ať dokážeme v pokoře přiznat, že jsme něco pokazili. Dej, ať jsme před Tebou pravdiví - vždyť Ty o nás dávno 23
všechno víš. Prosíme, pomoz nám, ať dokážeme své hříchy poznat, přiznat si je a nebojíme se poprosit Tě o pomoc. Zároveň, kéž umíme odpouštět všem, kdo se provinili proti nám. Budeme odpovídat: Pane, smiluj se.
Pane, odevzdáváme Ti svoji pýchu, domýšlivost a povyšování se nad druhými.
Odevzdáváme naše sobectví, odmítání druhých a odmítání sebe sama.
Odevzdáváme Ti svou lhostejnost a vlažnost.
Odevzdáváme svou neposlušnost, vzdor a rouhání.
Odevzdáváme Ti svůj hněv, zlost, zatrpklost a odpor.
Odevzdáváme také svou nenávist a nevraživost vůči druhým.
Odevzdáváme každé neodpuštění a touhu po pomstě.
Odevzdáváme náš strach, úzkost, ustaranost a napětí.
Odevzdáváme všechny pocity beznaděje, frustrace a zklamání.
Odevzdáváme všechen zbytečně promarněný čas před obrazovkou počítače, televize nebo před displejem mobilu.
Odevzdáváme naše sebevražedné myšlenky.
Odevzdáváme situace, kdy jsme zbytečně riskovali život svůj nebo životy jiných.
Odevzdáváme všechny neslušné myšlenky, slova a činy.
Odevzdáváme sebeukájení a smilstvo.
Odevzdáváme sledování nevhodných filmů a pornografie.
Odevzdáváme svoje závislosti - na počítačových hrách, alkoholu, cigaretách a hazardu. 24
Odevzdáváme také závislosti na druhých osobách a materiálních věcech.
Odevzdáváme nezdravou touhu po uznání, slávě a moci.
Odevzdáváme svoji touhu po bohatství.
Odevzdáváme naše lakomství.
Odevzdáváme svoji lenost, požitkářství a nestřídmost v jídle a pití.
Odevzdáváme naši pověrčivost a amulety pro štěstí.
Odevzdáváme náš zájem o věštění, čarování a magii.
Odevzdáváme svůj zájem o horoskopy, výklad karet a vyvolávání duchů.
Odevzdáváme víru v okultismus, esoteriku a reinkarnaci.
Odevzdáváme naše předsudky a zaujatost vůči druhým.
Odevzdáváme naši žárlivost a závist.
Odevzdáváme každé srovnávání se s druhými.
Odevzdáváme Ti naše sebeobviňování.
Odevzdáváme chvíle, kdy jsme svalovali vinu na druhé.
Odevzdáváme všechny hádky, zbytečné spory a urážky druhých.
Odevzdáváme naše pomluvy, neuctivé řeči, falešné lichocení a lži.
Odevzdáváme zanedbávání a bezmyšlenkovité odříkávání modliteb.
Odevzdáváme svoji nedůvěru vůči Tobě.
Odevzdáváme všechny zanedbané příležitosti ke konání dobra.
Odevzdáváme naši neochotu k oběti a službě.
Odevzdáváme naši neúctu k Eucharistii a nehodné přijímání tvého Těla. 25
Odevzdáváme všechna nepřijatá pozvání k účasti na tvé hostině.
Odevzdáváme všechny své nepřiznané a skryté hříchy.
Pomodleme se modlitbu, kterou nás naučil Pan Ježíš: Otče náš… Modleme se: Pane Ježíši Kriste, Ty jsi řekl: „Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky.“ Když přiznáváme, že jsme hříšní, přitahujeme na sebe Tvé milosrdenství a Ty můžeš začít náš život měnit. Dej nám víru, že Ty dokážeš proměnit každou situaci našeho života, když Tě do něj pozveme. Neboť Ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen. Pane, Tvé milosrdenství trvá navěky, děkujeme Ti za to! Amen! Dej nám své požehnání, chraň nás od všeho zlého a přiveď nás do života věčného. Amen.
Zdrávas Královno, matko milosrdenství, živote, sladkosti a naděje naše, buď zdráva! K tobě voláme, vyhnaní synové Evy, k tobě vzdycháme, lkajíce a plačíce v tomto slzavém údolí. A proto, orodovnice naše, obrať k nám své milosrdné oči a Ježíše, požehnaný plod života svého, nám po tomto putování ukaž, ó milostivá, ó přívětivá, ó přesladká, Panno Maria! 26
Závěr Pokud vám vyhovují jiné způsoby modlitby, jistě je možné jich využít nebo je případně doplnit zkrácenou variantou z našich nabídek (jeden žalm z breviáře, nebo si přečíst jenom evangelium příslušného dne, případně se pomodlit jeden desátek růžence…). Je důležité mít na paměti to, že nezáleží na délce modlitby, ale na tom, jak hluboce je připravené a soustředěné naše srdce a zda naše ztišení a modlitba nás vedou k jednotě, k vzájemné lásce, milosrdenství a pokoji. Ať nás toto modlitební úsilí Svatého roku milosrdenství přiblíží k poznání Boha, který je k nám nekonečně dobrý, a kéž ho budeme moci napodobovat v milosrdné lásce k našim bližním.
Literatura: http://www.vira.cz/Texty/Knihovna/Lectio-divina-kap.html http://www.mirjam.mysteria.cz/Frame/Bozi-Milosrdenstvi.htm http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=21717 https://artep1605.signaly.cz/1402/kajici-litanie-soucast-mse-pro
27
Průběh putování v praxi 1. S touto iniciativou se může začít pouze se souhlasem místního duchovního správce. 2. Asi deset domácností – ať rodin nebo jednotlivců – utvoří putovní okruh. V tomto okruhu putuje obraz Božího milosrdenství. U každého zůstává přibližně tři dny (je to podle počtu lidí, aby obraz byl v každé domácnosti jednou měsíčně). Případně se putování přizpůsobí místním okolnostem. Např. je možné udělat dlouhodobé putování farností či vikariátem, je možno upravit počet účastníků. 3. Předání obrazu dalšímu účastníkovi záleží na vzájemné dohodě. Lidé si ho mohou předat v kostele anebo při společné návštěvě. 4. Obraz dáme doma na důstojné místo. Má to být zároveň tam, kde se odehrává náš všední den. Během dnů návštěvy se snaží rodina (jednotlivec) najít si chvíli čas pro Boha, pokud možno společně. 5. Průvodce, jeden člen z putovního okruhu, přebírá úkol kontaktní osoby. Je zodpovědný za dobrou organizaci ve své skupině. 6. Noví členové mohou být vždy zapojeni do okruhu po dohodě s kontaktní osobou. Účastníci mohou kdykoliv z okruhu vystoupit. Informují o tom kontaktní osobu. 7. Celá iniciativa trvá po celý Svatý rok milosrdenství 2015-2016. Může pokračovat i dále. Pokud se ukončí, ikonu i knihu si může kdokoliv ponechat. 8. Účastníci nemají žádné jiné závazky.
V následujícím přehledu je dobré zapsat jména účastníků, nejlépe s kontaktem. V kolonce „od-do“ se zapíšou dny, kdy bude ikonka v konkrétní domácnosti (např. 1.-3.) každý měsíc. Jméno kontaktní osoby se může podtrhnout nebo jinak označit. 28
PŘEHLED ČLENŮ PUTOVNÍHO OKRUHU:
Pořadí:
Od - do:
Jméno:
Mobil:
1._____________
___________________
_______________
2._____________
___________________
_______________
3._____________
___________________
_______________
4._____________
___________________
_______________
5._____________
___________________
_______________
6._____________
___________________
_______________
7._____________
___________________
_______________
8._____________
___________________
_______________
9._____________
___________________
_______________
10.____________
___________________
_______________
29
BISKUPSTVÍ KRÁLOVÉHRADECKÉ 23.11.2015 (vydáno pro vnitřní potřebu)
30
