noviny
leden 2009
f a r n o s t i s v. A n e ž k y n a S p o ř i l o v ě , r o č n í k
XI
é e e, je čist t mi, am, kd te s í : ě e l i e t z ě d b c dě na Mo jít t srd jící sv é dlit . t e a t u mo e, moje a není í tedy má , oslň ztaven ilov n s ďt yž am st sťa sl mu o d e e Hle K ř k dko vosku s jeh y . ts i a l d l m m d a s l e a y e o k h u h k š . o p :m us Bo Bo jno mi Na lohu na ze ení s m, opo dva ko pojení ebi. klad. ú n j u v s ám o ka po no lzá ko tě n áš p á krás tí člově než s ýsi ba ení ja c, toto o n r j ě je k ob ne k m je štěs iného é d má s ě ja m spo ásná v t. ě v b v s o j o í i é kr Čl vs ve rn ic op : to přij jete není n , cítíte o důvě t. Je to á poch k Bůh které u l i at t , é a d li m ilov tba spojen v tom oddě se ne it, avš adidlo i l m d již ým ez ou Mo hem odl a je k jež opn chá b im e js me je těstí, b o l h t š i ě B c l u e s í od aan a s h a d může e to š esm učin s nez vykon e J ů e n Naše m n a . s B á , í m . ř e n í ř lo ady oření ychom uvali. rozš . Nikdy ed dob k tv rom b o l a s h a ř e u š o j m , v m d rá Jso je. P ho . rný ychom ím roz m í u t í a z n a n b lit sla u. rvá udě nep žili b m s n ho t u Boh mod e, pro chno o u o e o , j l i h t s c e n . Za l, aby ením oje dě tí neb a vše Pá em šek u š li muj zcela Franti e h m ě . o š o t c , v u d o m d tý do ým p tří vě ře alé při ce od e m kousi p téká d d slun si neu ože pa e! Sva le my rn c í d r š t m a s s ce ře u s ja že , pro t lé d olikrá ! A pře áte itba je , který sníh p mně, i ě t m d h vo sit lec Vy Modl říje ko ed teří u. K . o m i tají ja hle a p yba ve tyto uš e spol me pro oví, k . t a h e r st ak m oj yc ce Bo .J uji luví co ch Jsou t e pok osti ou stra s tak r ejí jako jak mil k m d b y a o a te e. m sl litb mu áč trác ta ch, mod ě ubíh litbě z sti. O ím jako li děla m jdem měl od t naše u o ě n od litb dno hom sn přiš lan ych č ta mod se v m prostře mluvili e sem e, pro ov, ab zíme k kdybyc ou i ř P ř í ří á sl ír , m dob nen řich echno ivou v na a o js pár , kte ž š lidé h srdci eho Pá íme, c , víme ti říci yž se p v u ev du om jic ovo kd aš me V je iděli n tela a n u jde říkali: J ím, že li bych pravd em. sl ív u že so om dc os a jin e do k k něk by Boh o si my , obdr prosili tým sr Maria n e y t u s n ž Jan o to Čas kdy Via a či Pán jako jdem
2. strana Tartu, prosinec 2008 Naši drazí přátelé! Srdečně děkujeme za Váš stálý zájem a štědrou podporu naší katolické školy. V současné době ji navštěvuje téměř 230 žáků. Letošní školní rok jsme otevřeli opět dvě první třídy, jedna je zaměřena na intenzívní výuku anglického jazyka a druhá na výuku hudební. 19. září jsme oslavili 15. narozeniny naší školy. Oslava byla zahájena ranním programem ve farním kostele Neposkvrněného Početí Panny Marie. Přijel též apoštolský nuncius pro pobaltské republiky O. bisk. Karel Zurbringen a estonský O. bisk. Phillipe Jourdan. Úvodním slovem sestry Kataríny byl ve školním sále zahájen přednáškový program, na jehož konci předal otec nuncius sestře Kataríně vyznamenání od Svatého otce Benedikta XVI. pro sestru Vojtěchu a také osobně přítomné sestře Mary Venard, která do naší školy v roce 2001 pomohla zavést vlastní metodou výuky angličtiny. Vyznamenání jim bylo uděleno za zásluhy na rozvoji a pomoci církvi v Estonsku. Večer jsme při slavné mši sv. ve farním kostele poděkovali za obdržené milosti předcházejících let a prosili o požehnání do budoucna. Současně byl také po mši sv. posvěcen kříž na věži kostela, který před několika lety spadl. Nyní byl znovu „povýšen“ nad všechny starosti a potřeby naší farnosti, jejíž součástí je a z níž vzešla i naše katolická škola. 10. října byla s. Katarína a zástupci naší školy závazně podepsat smlouvu o koupi budovy polikliniky, o které jsme se Vám již dříve zmiňovali. Tento akt se neplánovaně uskutečnil v úmrtní den jedné ze tří sester, které v Estonsku působily uplynulých 50 let a začínaly zde s mateřskou školkou v domě, který nyní slouží naší katolické škole. Shodou okolností tyto sestry, když jim byla znemožněna činnost ve výchově, pracovaly jako zdravotní sestry právě v té budově polikliniky, kterou se nyní chystáme koupit. Věříme, že u Boha neexistují náhody a že nám svou obětí připravovaly cestu a nyní se za nás v nebi přimlouvají. První splátka byla dána
farní noviny – leden 2009
farní noviny – leden 2009
dohromady z příspěvku Kongregace sester z Čech a z daru organizace Renovabis. Od 3. listopadu jsme v naší škole na týden uvítali skupinu žáků a učitelů z Litvy, Německa, Turecka, Řecka a Itálie. Šlo o akci mezinárodní organizace „Comenius“, která pořádá výměnné pobyty žáků, aby se mohli seznámit s kulturou, zkušenostmi a zvyky jiných zemí. Snažíme se dál pokračovat v budování školního společenství na základě spolupráce s rodinou, farností a společností. Velké díky patří paní ředitelce Liivi, která po odchodu s.Vojtěchy do Čech přijala úlohu vedení školy. Ve školním sále i nadále slavíme jednou za měsíc mši sv. a děti se každý týden setkávají ke krátkému duchovnímu zamyšlení na nový školní týden - tzv. „homikuring“. Nyní v adventní době je mívají v kostele, kde jim náš farář O. Miguel vždycky řekne něco na téma adventu a vánoc. Menší děti z prvního stupně chodívají do kostela světelným průvodem s lucerničkami. Poslední větší událostí před vánočními prázdninami byl 6. listopadu školní „advendilaat“ - adventní jarmark. Děti na něm nabízely své vlastní výrobky. jako vánoční přání, zdobené perníčky, hračky, ozdoby na stromeček. Školní jídelna se proměnila v adventní kavárnu, kterou měli tradičně na starosti rodiče třetí třídy. V sále probíhalo hudební a taneční vystoupení dětí a nechyběla ani dražba některých předmětů s výtěžkem ve prospěch školy. Ještě se můžeme těšit na několik předvánočních hudebních i dramatických vystoupení pořádaných učiteli a žáky naší školy a potom už přijdou dětmi i námi ostatními očekávané vánoční svátky. Při radostné oslavě narození Ježíše Krista budeme s vděčností pamatovat také na Vás, kteří jste našimi milými dobrodinci. Lásku, kterou rozdáváte, ať Vám Ten, který se pro nás stal malým dítětem, štědře odmění. To Vám přejeme zvlášť o těchto Vánočních svátcích za celou naši Tartu Katoliku Kool.
KŘEST PÁNA Ježíš přijímá povolání ke službě: služba člověku, jeho spáse. Aby jako dobrý syn svého Otce znovu získal a přivedl lidstvo, které se od něho odtrhlo. Na konci této služby bude jiný křest, křest krve. Ježíš sám to říká: „Mám být pokřtěn ještě jiným křtem a jak jsem nedočkavý, dokud se tak nestane.“ Touto vydaností, touto smrtí za nás všechny je stvrzena jeho služebnost. Je to pečeť jeho služby a lásky. Také my všichni jsme přijali křest. K čemu jsme byli křtem posvěceni? Křest je svěcení k boji proti zlu. Zlo v nás nachází tajemnou spoluvinu: je pro nás svůdnější než dobro. To pociťoval apoštol Pavel: „Dělám zlé, které nechci, a dobré, které chci, nedělám...“. Naše vůle je ochromena, snadno se dáme nalákat svůdnými iluzemi. Je potřebí změnit něco hluboko v nás, a jen Bůh to může učinit. Dostává se nám vnitřní síly, abychom si uchovali srdce dítěte. Tato síla je naznačena mazáním oleje: „Olej, kterým tě mažu, je znamením síly...“. Lidský život je velký a podivuhodný, avšak nepatříme jen této zemi. Víra nám otevírá nový svět, nový způsob, jak pohlížet na svět, jak prožívat svůj život. Žít tu na zemi jako tu žil Kristus, milovat, co on miloval, připodobnit se Bohu. Stát se Božím dítětem znamená vstoupit do tohoto božského života, jak říkáme v mešním kánonu: „Ježíš nás bere za ruku a vede nás ke svému Otci“. Nemůžeme jít za Ježíšem a zároveň se k němu otočit zády. Křtem se zavazujeme, že budeme v sobě rozvíjet všechno, co je Boží a přibližuje nás Kristu. Romano Quardini
Vaše sestra Magdalena
strana 3
Kristův křest, Pierro della Francesca. Wikipedie, Křesťanské motivy ve výtvarném umění
farní noviny – leden 2009
farní noviny – leden 2009
strana 5
S
VUML, jsem už v podstatě neměla problémy, jen minimální plat bez vyhlídky na vylepšení. Jak se tě dotkly politické změny v roce 1989? Začala úplně nová etapa mého života, protože se mi v 41 letech narodilo první dítě. Tehdy jsem to považovala za ukázku Božího humoru. V Albatrosu se konečně uvolnila situace, vybojovala jsem edici s křesťanským zaměřením a sotva jsem si pomyslela, že teď budu dělat něco „důležitého“, jsem otěhotněla a odešla na mateřskou. Život šel jinak a zazářilo nové světlo. Po roce 1989 ti také začaly vycházet knížky. Tvá cesta vedla ke knížkám, ač jsi vystudovala práva a pak žurnalistiku. Sedmnáct let jsem pracovala jako redaktorka naučné literatury v nakladatelství Albatros. Psala jsem jen do šuplíku, protože mé knížky nebylo možné vydat. Po politických změnách jsem jednak zůstala s dcerou doma, mohla jsem, byť po nocích, psát a jednak odpadla překážka pro publikování. Zaměřuješ se výhradně na psaní knížek pro děti? Když jsem psala první věci, někdy po dvacítce, nenapadlo mne psát pro děti. Nicméně jak šel čas, zjistila jsem, že psaní pro děti je veselejší a zábavnější. V dětské literatuře dobro vyhrává a zlo
je potrestáno či napraveno. To jsou pravidla žánru. Ve „velké“ literatuře jsou ta pravidla – s nadsázkou řečeno – nastavena opačně. A to mě nebaví. Před Vánoci ti vyšla osmá knížka s názvem Kůň jménem Zázrak. Můžeš ji představit? Je o dětech, koních a zvláštních zázracích, které se odehrávají v životě. Děj je zasazen do prostředí jezdecké školy, kde parta dětí, co se zde učí jezdit, postupně odhaluje tajemství spojená s touto školou. Druhoplánově ukazuje na to, že situace se někdy odvíjí jinak, než bychom předpokládali, ale že Boží prozřetelnost je stále u díla. Jakým způsobem píšeš? Při psaní pociťuju obrovské štěstí. Nemám ani ROZHOVOR SE ZUZANOU rituály, ani denní penHOLASOVOU sum stránek. Píšu, když mám čas. Potřebuji impulz a od něho se vše odvíjí. Když už hodně žiju příběhem, tak bych nejraději psala bez přestávky - což samozřejmě nejde. Tvé knížky jsou přístupné i nevěřícím čtenářům Křesťan bezpečně křesťanské poselství v mých knížkách rozezná, ale ostatní ho úplně neodhalí, nerozkódují, i když je může křesťansky „přednaladit“. Prvoplánové rozhodně není. V mých knížkách se jenom zrcadlí moje vnímání světa.
Stojíme na prahu nového roku, můžeme rekapitulovat, dávat si předsevzetí. Bilancuješ? Ne Máš tvůrčí vizi, pracuješ na něčem novém? Chtěla bych napsat druhý díl ke Koni jménem Zázrak a promýšlím si knížku pro menší děti. Ale musím se také něčím živit - nejde jen psát, a tak rediguju a lektoruju. Rozšířila jsi řady františkánských terciářů, kteří se scházejí při kostele svaté Anežky. Žiju léta ve františkánské farnosti, kde jsme s františkánskou spiritualitou v neustálém kontaktu. Kdybych to obrazně popsala: každý člověk má nějakou barvu, a když se setká s něčím, co má barvu stejnou, navíc mnohem jasnější a zářivější, chopí se toho, aby mohutněl a sílil. Svatý František má dvě zásadní modlitby, Píseň o bratru Slunci a Učiň mě Pane nástrojem svého pokoje – a ty jsou pro mě takovou jasnější a zářivější barvou. Tudíž moje cesta k františkánským terciářům byla zcela přirozená. Jsi stálou farnicí. Nenapadlo tě někdy změnit kostel? Z několika důvodů ne. Jednak ke zdejšímu kostelu mám tři minuty chůze, jednak zde působí jedinečný pater Řehoř, který mě v počátcích mého křesťanského života výrazně formoval. Nezapomenutelná jsou pro mě jeho setkávání s mládeží právě v letech normalizace, která mimo jiné často bývala i originálními literárními semináři. Připravila M. Tučková
pisovatelku Zuzanu Holasovou není třeba skalním farníkům představovat. Mnohé z jejích knížek také ne, ale pro úplnost tohoto rozhovoru uvádíme seznam jejích knížek: Nefritový prsten, Příběhy z Bible, Bible kniha knih, Čtrnáct malých setkání, Popoupo, Jakub a radost, Strašidelné město a Kůň jménem Zázrak. Jak to bylo s tvou konverzí? Konvertovala jsem na počátku normalizace, v době, kdy bylo pokřtěno mnoho dalších mně podobných, původně křesťanstvím nezasažených lidí. Vyrůstali jsme v rodinách, kde se mělo za to, že Bůh je pověra vhodná pro „staré báby“, ve školách se učilo totéž. A najednou dar shůry. Bůh vzbudil Abrahamovy syny z kamenů – tak mi to zpětně připadá. To je poznatek plný naděje. Protože totéž může učinit kdykoli a kdekoli. Myslíš si, že vaše konverze byla ovlivněna i dobou, ve které jste žili? Spíš jde o čas, kdy nazraje doba k něčemu mimořádnému, ale co je příčinou téhle zralosti, nedokážu posoudit. Doba, ve které jsem uvěřila, byla pustina, prázdnota. A v té naprosté duchovní tmě byl Kristus světlo, ke kterému člověk mohl s nadšením vyrazit. Stát se věřícím na začátku sedmdesátých let s sebou neslo vnější problémy. Samozřejmě se vědělo, kdo chodí do kostela. Člověk byl stále nastražený, ale intenzivně jsme cítili Kristovu blízkost. V zaměstnání po počátečních narážkách a tlaku, abych nechala hloupostí, vstoupila do KSČ, či aspoň začala studovat
4. strana
6. strana SILVESTR V BRUSELU Také letos jsme se s Jirkou Matějů rozhodli oslavit příchod nového roku trochu jinak, než je v dnešní sekulární společnosti zvykem. A tak jsme na sv. Štěpána večer odjeli na evropské setkání mladých, které každoročně v tomto období připravují bratři z křesťanské ekumenické komunity Taizé již po více než padesát let a nazývají je „Poutí důvěry na Zemi“. To letošní se konalo v Bruselu, oficiálně od 29.12. 2008 do 2.1. 2009, ze všech koutů Evropy i ji-ných světadílů se na něm sešlo téměř 40 000 mladých lidí. My jsme na setkání vyrazili o dva dny dříve, abychom bratrům pomohli se závěrečnou přípravou, především pak s uvítáním českých a slovenských poutníků, kteří přijeli na hlavní program. Měli jsme tak možnost lépe se aklimatizovat a také si prohlédnout aspoň částečně město, symbol sjednocené Evropy. Celé setkání oficiálně začíná samozřejmě příjezdem účastníků, kteří jsou podle národností (tedy ve svém jazyce) přivítání na předem daném místě, je jim vysvětlen průběh setkání, za drobný příspěvek obdrží kartičku na jídlo a průkazku na mětskou dopravu a také adresu farnosti, kde se mají registrovat, a která jim přidělí konkrétní ubytování. Po celou dobu setkání jim bude tato farnost jakýmsi druhým domovem. Každá hostitelská farnost se tak stará přibližně o dvě stě lidí různých národností. Program setkání probíhá v duchu života v Taizé. Třikrát denně se všichni schází ke společné modlitbě postavené na zpěvech a chvíli ticha, ráno ve farnostech, v poledne a večer na hlavním dějišti (většinou to bývá městské výstaviště, jehož budovy jsou pro tento účel upraveny). Po ranní modlitbě jsou „farníci“ rozděleni zhruba do desetičlenných mezinárodních skupinek, kde společně nacházejí odpovědi na otázky spojené s hlavním duchovním tématem setkání. Po obědě na výstavišti a po modlitbě začnou probíhat semináře na různá témata, případně se poutníci sejdou na regionálních setkáních. Slavení příchodu nového roku se zahajuje modlitbou ve farnostech ve 23 hodin a po ní už si všichni přejí „Šťastný Nový Rok“ a začíná „Festival národů“. Každý
farní noviny – leden 2009
farní noviny – leden 2009
národ ve farnosti si měl připravit krátký program pro ostatní. Letos se většinou hrály různé interaktivní hry nebo se tančilo a zpívalo. Již tradičně pak první den nového roku zvou hostitelské rodiny účastníky poutě na oběd, a to i ty, kteří po dobu setkání bydleli na nějakém hromadném místě. Hlavní duchovní program, na kterém celé setkání stálo, vycházel kromě Písma svatého z Dopisu bratra Aloise, současného představeného bratrů z Taizé. Myšlenky pro tento dopis jsou obvykle zformulovány na setkání mládeže na jiném kontinentě, které celoevropské setkání předchází. Letos se konalo v Africe, v Keni. Bratr Alois se v něm mimo jiné zamýšlí nad důležitostí života křesťana v dnešní společnosti, zvláště pak klade důraz na tři jeho aspekty. Prvním je osobní hledání Krista, otevření se jeho lásce a odevzdání se mu v naprosté důvěře. Druhým aspektem, který vlastně z prvního vychází, je praktický život, ve kterém se má toto důvěrné spojení projevit. Jak br. Alois píše, jde o to vystoupit ze sebe a zaměřit se na druhé, dát jim svou lásku. Hledat příležitosti a udělat aspoň to málo, co můžeme. Duchovní společenství v rámci farnosti pak představuje třetí aspekt našeho života. Cesta, kterou jsme si zvolili, není lehká. Nejsme na ní ovšem sami, a když budeme mít možnost vzájemného sdílení a vzájemné podpory, půjde se nám po ní snáz. V tom všem máme spoléhat na pomoc Ducha Svatého, ať se nám zdá naše víra jakkoli nedostačující. Součástí dopisu pak bylo ještě zamyšlení nad tím, jak jako křesťané můžeme přispět k budování sjednocenné a pokojné Evropy. Br. Alois nás na tomto místě vyzývá k tomu, abychom žili střídmě, nebažili po nadstandartních věcech a spíše soustředili své úsilí na pomoc druhým, na vytváření opravdových vztahů založených na důvěře a ne podezíravosti, na přijímání uprchlíků. Osobně se mi na Taizé líbí, že podněcuje vytvoření osobního vztahu s Bohem na základě vzájemné lásky a důvěry, vybízí ke spolehnutí se na Ducha Svatého, ale zároveň vybízí k praktickým činům. Nejde tam o to zažít nějaké
duchovní vytržení ještě podnícené davem. Naopak nabízí prostor k zastavení se, vstoupení do ticha a nabrání nových sil, je inspirací ke každodennímu křesťanskému životu ve světě. Na to je kladen obrovský důraz nejen v samotném Taizé ve Francii, ale i při každém novoročním setkání mládeže. Proto se do Taizé ráda vracím. A tímto bych i vás všechny, ale hlavně vás mladé, chtěla jménem bratrů z komunity pozvat buď přímo do Taizé, nebo na příští evropské novoroční setkání mládeže, které se bude konat tentokrát v polské Poznani. Všechny konkrétní informace najdete nejlépe na oficiálních internetových stránkách komunity Taizé (www.taize.fr/cs), nebo částečně na nástěnce spolča u vchodu do kostela Markéta Štromerová
strana 7
Děkujeme všem, kdo nám přispěli do kasiček, jejichž obsah podpoří jako každoročně Farní charitu Chodov. O výsledku sbírky bude v příštím čísle farních novin informovat ředitelka této instituce paní Eva Černá. Při Mikulášské sbírce na bohoslovce bylo vybráno 5000 Kč
Křty: Petra Fingerlandová, Nikola Müllerová Úmrtí: Věra Wünschová
C O
S E
D Ě J E
P O D
K O S T E L E M
Pondělí
Úterý
Středa
Pátek
Pěvecký sbor 19.00
Schůzka oddílu Šnečci 16.30
Výuka náboženství 14.30,15.15,16.00
Úklid kostela 8.00
FA R N Í
Ú Ř A D
P. Řehoř Mareček Jihovýchodní IV. č. 25 tel. 2 72 76 34 60 úřední hodiny: po – pá 8.00 – 10.00
B O H O S L U Ž B Y úterý – pátek: . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18.00 neděle: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.30 . . . . . . . . . . . . . . . .10.30 dětská mše
8. strana
farní noviny leden 2009
31. 1. Světový den po6. 2. pravidelné měsíční shroSTANE moci malomocným. Fimáždění Sekulárního franSE nanční pomocí můžeme tiškánského řádu (SFŘ) u sv. přispět na konto: LL-Likvidace Anežky se koná od 16.30 hod. Selepry, Londýnská 44, Praha 2, tkáváme se v místnosti pod presbytá120 00, č. účtu: 189914227/0300 řem kostela, pokračujeme mší svatou var. symbol: 111. V příštím čísle v kostele v 18. hodin a po jejím skončepřineseme aktuální rozhovor s Jiřím ní ještě můžeme pokračovat. Všechny Holým o novinkách v LL. zveme. 1.2. svátek Uvedení Páně do chámu - Hromnice slavíme při nedělní ranní i dětské mši svaté.
Pravidelný úklid kostela v pátek v 8 hodin 16. 1. a 30.1. Kdo by chtěl pomoci, bude srdečně vítán.
Po nedělní ranní mši svaté se mohou farníci ohřát, vypít čaj či kávu v prostorách učebny náboženství. Bude příležitost si popovídat, blíže se poznat, či jen vyčkat příjezdu vhodného spoje.
Děkujeme všem, kteří se postarali o úklid a výzdobu našeho kostela na Vánoce a samozřejmě také těm, kteří se podíleli na hudební produkci při všech bohoslužbách. Do nového roku kromě obvyklých přání připojujeme i modlitbu A. Pereiry: Má budoucnost je před tebou otevřená.Ty přesně víš, co se mi může přihodit až do poslední hodiny mého života. Já to nevím. Ale vím, že ty vidíš můj život v neustálé proměně. Žádný rok mě nenechává takového, jaký jsem byl na jeho začátku. Všechno se mění. Ale ty jsi stále týž. Tvor se mění, ne však tvůrce. Důvěřuji ti, v tobě jsem věčný, můj Bože.
ARCIBISKUPSKÉ GYMNÁZIUM pořádá 14.1. den otevřených dveří v 17:00
v lednu 2009 dny ote-
hodin, více informací na
vřených dveří, a to v úterý 13. 1. a 27. 1.
www.krestanskegymnazium.cz
vždy od 17 hodin. (www.arcig.cz)
Naše noviny si můžete přečíst i na internetové adrese www.anezka.ic.cz. Cena: 4 Kč. Číslo vyšlo 11. 1. 2009. Redakce: Michaela Tučková, Magdalena Martinovská
