Modernizace celního práva Evropské unie

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Právo Katedra mezinárodního a evropského práva

Diplomová práce

Modernizace celního práva Evropské unie Jiří Votrubec 2009/2010

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Modernizace celního práva Evropské unie zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury.

V Brně dne

_____________________ vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval JUDr. Davidu Sehnálkovi, Ph.D., za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce.

Obsah: Úvod ............................................................................................................................... 6 1

2

3

Historické pozadí.................................................................................................... 8 1.1

Historie EU ....................................................................................................... 8

1.2

Členské státy ................................................................................................... 12

1.3

Historie cla ...................................................................................................... 12

Systém cla ............................................................................................................ 15 2.1

Klasifikace cel ................................................................................................ 15

2.2

Celní řízení ..................................................................................................... 17

2.3

Celní unie ........................................................................................................ 18

2.4

Organizace celnictví v EU .............................................................................. 19

2.5

Organizace celnictví v členských státech ....................................................... 20

Právní úprava celního práva EU........................................................................... 22 3.1

Celní kodex Společenství ............................................................................... 22

3.1.1 3.2

Společný celní sazebník.................................................................................. 24

3.2.1

Kombinovaná nomenklatura .................................................................... 25

3.2.2

Celní sazby ............................................................................................... 25

3.2.3

TARIC ...................................................................................................... 26

3.3

Nařízení Rady o systému Společenství pro osvobození od cla ...................... 27

3.4

Nařízení Rady o uplatňování systému všeobecných celních preferencí......... 27

3.4.1

Nařízení Rady č. 980/2005 ....................................................................... 28

3.4.2

Nařízení Rady č. 732/2008 ....................................................................... 29

3.5 4

Nedostatky původního celního kodexu Společenství............................... 23

Nedostatky celního práva EU ......................................................................... 30

Modernizovaný celní kodex ................................................................................. 33 4.1

Důvody vedoucí k přijetí ................................................................................ 33

4.2

Platnost a účinnost .......................................................................................... 34

4.3

Celní reţimy ................................................................................................... 36

4.3.1

Propuštění do volného oběhu ................................................................... 37

4.3.2

Zvláštní reţimy ......................................................................................... 37

4.3.3

Vývoz ....................................................................................................... 40

4.4

Zhodnocení provedených změn ...................................................................... 40

5

Dopady modernizace celního práva EU ............................................................... 42 5.1

Modernizovaný celní kodex ........................................................................... 42

5.1.1

Výhody ..................................................................................................... 42

5.1.2

Nevýhody ................................................................................................. 43

5.2

Společný celní sazebník.................................................................................. 44

5.2.1

Výhody ..................................................................................................... 44

5.2.2

Nevýhody ................................................................................................. 44

5.3

Nařízení Rady o systému Společenství pro osvobození od cla ...................... 45

5.3.1

Výhody ..................................................................................................... 45

5.3.2

Nevýhody ................................................................................................. 46

5.4

Nařízení Rady o uplatňování systému všeobecných celních preferencí......... 46

5.4.1

Výhody ..................................................................................................... 46

5.4.2

Nevýhody ................................................................................................. 47

5.5

Zhodnocení dopadů modernizace celního práva EU ...................................... 47

Závěr ............................................................................................................................. 49 Resumé v cizím jazyce ................................................................................................. 51 Seznam pouţité literatury ............................................................................................. 53 Kniţní publikace ....................................................................................................... 53 Články....................................................................................................................... 54 Právní předpisy EU................................................................................................... 55 Jiné… ........................................................................................................................ 55

Úvod Téma diplomové práce „Modernizace celního práva Evropské unie“ jsem si zvolil hned z několika důvodů. Zaprvé proto, ţe jde o oblast, která dosud nebyla příliš zmapována, coţ lze přičítat především její aktuálnosti. V české literatuře jsem skutečně nenašel jediný konsolidovaný text delší článku, který by se předmětnou problematikou hlouběji zabýval a podal tak o ní ucelený přehled. Za další tvoří celní právo a zejména právo Evropské unie jednu z oblastí, kterou se zabývám v rámci své pracovní činnosti v advokátní kanceláři a které bych se chtěl věnovat i nadále. V tom se zrcadlí hned dvě výhody – jednak jiţ vládnu v příslušné oblasti určitými znalostmi, ale hlavně mohu poznatky získané vypracováním této práce vyuţít i v budoucnosti. Ze všech shora uvedených důvodů je zřejmé, čím mě dané téma zaujalo natolik, abych si jej zvolil za téma své diplomové práce. Jak jiţ bylo výše uvedeno, problematika modernizace celního práva Evropské unie nevykazuje znaky zmapovaného tématu, naopak se zmínky o ní v literatuře vyskytují jen sporadicky. Pro praktickou část této diplomové práce proto vyuţiji především dokumenty samotné Evropské unie (potaţmo Evropského společenství), ať jiţ v podobě sekundárních pramenů evropského práva, nebo v podobě dokumentů neoficiálních1. Jakýmsi středobodem této práce je tzv. „Modernizovaný celní kodex“, tedy nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 450/2008 ze dne 23. dubna 2008, kterým se stanoví celní kodex Společenství, proto mu ze všech témat bude věnována největší pozornost. Cíle práce jsou, kromě obligátního podání celistvého výkladu dané problematiky, dva. Jednak je třeba podrobit kritické analýze prameny dosavadní právní úpravy celního práva v Evropské unii. Druhým cílem pak je zhodnocení dopadů modernizace celního práva na celní proces Evropské unie jako celek, a to jak z pohledu teoretického, tak i praktického. Pracovní hypotézy diplomové práce jsou odvozeny od jejich cílů. První hypotéza zní: „Modernizace celního práva Evropské unie reflektuje podstatnou část zjištěných nedostatků a tyto efektivně odstraňuje.“ Druhá hypotéza je stanovena takto:

1

těmi se myslí především sdělení komise Evropskému parlamentu, návrhy rozhodnutí Rady a podobné „přípravné akty“

6

„Modernizace celního práva přináší Evropské unii zprůhlednění a zefektivnění celního procesu.“ V procesu vypracovávání této práci předpokládám primárně vyuţití metody zkoumání v podobě analýzy vybrané literatury i dokumentů Společenství, protoţe pro efektivní posouzení celkové úrovně fungování celního systému EU je nezbytné zkoumat základní vazby mezi jeho normami a instituty, které jej tvoří. Nevyhnutelně pak musí za účelem myšlenkového sjednocení jednotlivých fragmentů v celek následovat syntéza získaných poznatků. Jistým specifikem této práce je, ţe se soustředí na právní úpravu předmětné problematiky pouze z pohledu práva Společenství, případně s odkazem na právo členských států jako celek. Neobsahuje tak komparaci s českou, tím méně pak s jakoukoliv zahraniční úpravou celního práva. Práce vychází z právního stavu ke dni 1. ledna 2010.

7

1 Historické pozadí S ohledem na skutečnost, ţe předmětem této diplomové práce je Evropská unie jako celek, je potřeba na tomto místě uvést její stručnou historii, neboť bez tohoto kroku by nemusely být pochopeny veškeré spojitosti související s právním i faktickým stavem tohoto fenoménu tak, jak jej vnímáme dnes. Rovněţ celní právo, potaţmo clo jako institut samotný, prošlo v minulosti rozsáhlým vývojem určujícím jeho dnešní charakter, proto bude na následujících řádcích pojednáno také o jeho historii. Mezi obě kapitoly bude vklíněn stručný nástin chronologie postupného rozšiřování členské základny EU.

1.1 Historie EU Po otřesných zkušenostech s druhou světovou válkou nastala v Evropě atmosféra touhy po určité formě evropské integrace2, která by do budoucna zabránila dalším podobným konfliktům a která by zároveň plnila funkci jakéhosi protipólu k rostoucímu vlivu Sovětského svazu. Dalším problémem byla rostoucí vlna protekcionismu v oblasti mezistátních obchodních vztahů, coţ se projevovalo především v existenci ochranných opatření zavedených právě do oblasti mezinárodního obchodu – cla, daně či omezení vývozu a dovozu. V reakci na shora uvedené skutečnosti vznikají mnohé organizace evropského i regionálně neomezeného rozsahu (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj – dále jen „OECD“, či Evropské sdruţení volného obchodu – dále jen „ESVO“) a především je v roce 1951 tzv. Paříţskou smlouvou zaloţeno3 Evropské společenství uhlí a oceli (dále jen „ESUO“). ESUO vytvořilo společný trh uhlí a oceli, mezi členskými a přidruţenými státy došlo ke zrušení cel a vývozních kvót. Uhelný a hospodářský průmysl byl vyňat z pravomoci vlád a podřízen Společenství. ESUO se tak v důsledku od ostatních mezinárodních organizací odlišovalo především v tom, ţe se v jeho prospěch zakládající státy vzdaly části svých svrchovaných práv a tyto na něj následně převedly. Stejný model byl vyuţit také v roce 1957, kdy totoţné státy zaloţily tzv. Římskými smlouvami Evropské hospodářské společenství (dále jen „EHS“) a Evropské společenství pro atomovou energii (dále jen „EURATOM“). EHS mělo za úkol 2

viz. např. Winston Churchill a jeho volání po „Spojených státech evropských“ (United States of Europe) zakladatelskými státy ESUO a následně také EHS a EURATOM se staly Francie, Spolková republika Německo, Itálie, Belgie, Nizozemí a Lucembursko 3

8

vytvoření společného trhu a EURATOM spolupráci na poli mírového vyuţití jaderné energie. Paříţská smlouva vytvářející ESUO byla uzavřena na dobu 50 let od vstupu v platnost. Její platnost tak skončila 23. července 2002 a ESUO zaniklo. Pokud jde o obě Římské smlouvy, zakládající EHS a EURATOM, jejich platnost (od 1. 1. 1958) není časově omezena. Dnes tedy existují obě tato Společenství nadále.4 V roce 1967 vstoupila v platnost smlouva o spojení orgánů EHS, EURATOMu a ESUO (tzv. slučovací smlouva) v jednotný systém orgánů, aniţ by se tento fakt jakkoliv odrazil v právní subjektivitě kteréhokoliv z předmětných Společenství. O rok později došlo k odstranění vnitřních cel a zavedení jednotného celního tarifu vůči nečlenským zemím, jakoţto mezistupeň ke společnému trhu. Ačkoli byla v roce 1968 zavedena celní unie a tím došlo ke zrušení vnitřních cel, naráţel obchod mezi tehdejšími členskými státy na překáţky především v podobě rozdílností ve vnitrostátních předpisech. Především za účelem odstranění těchto překáţek byl v roce 1986 přijat Jednotný evropský akt (dále jen „JEA“), který měl primárně nasměrovat Společenství k tomu, aby do konce roku 1992 mohl vzniknout společný trh Evropských společenství5 (tedy trh, v rámci kterého se bude uplatňovat volný pohyb osob, zboţí, sluţeb a kapitálu). Faktické vymizení státních hranic mezi členskými státy přináší řadu problémů v oblasti sociální i veřejnoprávní, a ty si vynucují úzkou politickou spolupráci. Rovněţ se objevuje potřeba společné zahraniční a bezpečnostní politiky, jakoţ i spolupráce, která by překonala územní omezenost justice a vnitřní bezpečnosti.6 Na všechny tyto výzvy odpovídají Společenství Maastrichtskou smlouvou o Evropské unii, která byla podepsána v Maastrichtu 7. února 1992 a vstoupila v platnost 1. listopadu 1993. Maastrichtská smlouva oficiálně zavádí pojem Evropská unie, ovšem tento subjekt „nevybavila“ právní subjektivitou, a také mění název EHS na Evropské společenství (dále jen „ES“). Na rozdíl od Evropských společenství tak Evropská unie aţ donedávna nebyla mezinárodní organizací, coţ v konečném důsledku vedlo k tomu, ţe oba celky existovaly paralelně vedle sebe s totoţnou členskou základnou, společnými orgány, lišící se mírou své působnosti. 4

viz. Týč, V. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 5. aktualizované vydání. Praha : Linde, 2006, s. 19 5 JEA dále znamenal posílení role Evropského parlamentu či změnu společného celního sazebníku 6 viz. Týč, V. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 5. aktualizované vydání. Praha : Linde, 2006, s. 20

9

Tato smlouva je dále charakteristická tím, ţe k dosavadnímu komunitárnímu pilíři přidala 2 pilíře nové - společnou zahraniční a bezpečnostní politiku tvořící pilíř číslo dva a spolupráci v oblasti justice a vnitřní bezpečnosti jako pilíř třetí. Oba nové pilíře se navíc od toho starého zásadně odlišovaly v tom, ţe nebyly realizovány komunitární metodou, čili s uplatněním metody nadstátnosti, nýbrţ metodou mezivládní. Na druhou stranu ani první pilíř nezůstal ušetřen změn, kdy byl fakticky vytvořen vnitřní trh Společenství, v rámci kterého se aplikují čtyři základní svobody v téměř neomezeném rozsahu, a dále byl kodifikován princip subsidiarity7 a zaveden pojem občanství EU. V praxi se pak právní úprava mezinárodního obchodu jednotlivých členských států rozdělila na úpravu aplikovanou v rámci jednotného vnitřního trhu na jedné straně, a na úpravu obchodních vztahů uplatňovaných navenek na straně druhé, kteréţto podléhají naprosto odlišnému reţimu společné obchodní politiky vůči třetím zemím, spadajícímu do prvního pilíře. Je však nutné připomenout, ţe základním výstavbovým pilířem mezinárodního obchodu je Světová obchodní organizace, jejíţ členové zůstaly členy Světové obchodní organizace i po vstupu do EU s ohledem na skutečnost, ţe členem Světové obchodní organizace je současně i ES a i ono se musí řídit jeho pravidly. ES tedy reprezentuje jako jednotný subjekt své členy, kteří jsou zároveň i členskými státy Světové obchodní organizace.8 Jelikoţ bylo povaţováno za nezbytné pokračovat ve výstavbě měnové (a posléze hospodářské) unie s konečným cílem vytvoření unie politické a zároveň bylo třeba uzpůsobit organizační strukturu velice široké členské základně, která byla zjevně poddimenzovaná, bylo logickým krokem přijetí další smlouvy. Dne 17. července 1997 byla vskutku podepsána Amsterodamská smlouva, která vstoupila v platnost o téměř dva roky později. Část upravované materie byla komunitarizována, tedy přesunuta z třetího pilíře Evropské unie do prvního. Znamená to, ţe byly dále rozšířeny pravomoci Evropského společenství na úkor svrchovanosti členských států.9

7

viz článek 5 (bývalý článek 3b) Smlouvy o zaloţení Evropského společenství: „Společenství jedná v mezích pravomocí svěřených mu touto smlouvou a cílů v ní stanovených. V oblastech, které nespadají do jeho výlučné pravomoci, vyvíjí v souladu se zásadou subsidiarity Společenství činnost pouze tehdy a do té míry, pokud sledovaných cílů nemůţe být dosaţeno uspokojivě na úrovni členských států, a proto, z důvodu jejich rozsahu či účinků, jich můţe být lépe dosaţeno na úrovni Společenství. Činnost Společenství nepřekročí rámec toho, co je nezbytné pro dosaţení cílů této smlouvy.“ 8 viz. Říhová, K. Nástroje obchodní politiky ES a ochranná opatření. Právní rádce [online]. Aktualizováno 31.8.2006 [cit. 2009-11-11]. Dostupné z: 9 viz. Týč, V. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 5. aktualizované vydání. Praha : Linde, 2006, s. 258

10

Dne 26. února 2001 byla podepsána Niceská smlouva, která po ratifikaci ve všech členských zemích vstoupila v platnost 1. února 2003. Mimo jiné se musela vypořádat s neobvyklou situací, kdy jejím úkolem bylo převést agendu zaniklého ESUO na ES. Její největší přínos je spatřován v reformě sloţení orgánů ES/EU a v modifikaci rozhodovací procedury těchto orgánů10. Většina opatření zavedených Smlouvou z Nice měla za cíl připravit Evropskou unii na rozšíření o 10 nových zemí a zároveň zabezpečit její akceschopnost do budoucna. K 1. prosinci 2009 vstoupila v platnost tzv. Lisabonská smlouva, čímţ se uzavřel několikaletý proces vyjednávání o, především, institucionálních otázkách. Zvláštností této smlouvy je, ţe mění hned dvě zakládající smlouvy EU, a to Smlouvu o Evropské unii a dále Smlouvu o zaloţení Evropského společenství (tu zároveň přejmenovává na Smlouvu o fungování Evropské unie). Jejím primárním přínosem je, ţe zajišťuje Evropské unii moderní instituce a optimalizované pracovní postupy, aby tato mohla efektivně čelit výzvám, před kterými v současnosti stojí. Smlouva přerozděluje váhu hlasů jednotlivých členských států a zároveň odstraňuje v mnoha oblastech právo veta jednoho členského státu. Rovněţ rozšiřuje pravomoci Evropské komise a významnou měrou zvyšuje účast Evropského parlamentu na legislativním procesu. Navíc zavádí dvě nové funkce – stálého předsedu Evropské rady (tzv. „prezident EU“) a vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (tzv. „ministr zahraničí EU“)11. Lisabonská smlouva také poprvé přiznává EU plnou mezinárodně právní subjektivitu. To v praxi znamená, ţe EU (a nikoli pouze Evropské společenství a Euratom jako tomu je v současnosti) bude moci vstupovat do právních vztahů, tj. bude moci se stát členem jiných mezinárodních organizací či jménem členských států podepisovat mezinárodní smlouvy v oblastech, ve kterých má k tomu příslušné pravomoci.12

10

v mnoha oblastech se začalo hlasovat metodou kvalifikované většiny, zavedení sytému tzv. trojité většiny 11 historicky prvním „prezidentem EU“ se stal předseda belgické vlády Herman Van Rompuy, první „ministryní zahraničí EU“ pak dosavadní členka Evropské komise Catherine Ashtonová 12 viz. OD ÚSTAVY K LISABONU [online]. Informační kancelář Evropského parlamentu v České republice, 2009 [cit. 2009-12-07]. Dostupné z:

11

1.2 Členské státy V roce 1973 poprvé dochází k rozšíření členské základny Společenství, a sice o Velkou Británii, Irsko a Dánsko, v 80. letech je pak postupně následují Řecko, Španělsko a Portugalsko. S účinností od 1. ledna 1995 jsou za další členy přibrány Rakousko, Švédsko a Finsko, ovšem nejrozsáhlejší rozšíření zaznamenají Společenství k 1.5.2004, kdy přistupuje hned 10 nových zemí (kromě ČR dále Slovensko, Polsko, Maďarsko, Slovinsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Kypr a Malta). Zatím k poslednímu rozšíření Společenství došlo v roce 2007, kdy přistoupily Bulharsko a Rumunsko. Status kandidátské země k dnešnímu dni uţívají Chorvatsko, Makedonie a Turecko. Naopak jedinou zemí, která kdy ze Společenství vystoupila, se stalo Grónsko, které se po získání autonomie na Dánsku v roce 1979 rozhodlo na základě referenda opustit Společenství v roce 1985.

1.3 Historie cla Za historického předchůdce cla bývá označováno vybírání mýta, tedy dávky vybírané soukromými vlastníky pozemků, na kterých se nacházely obchodní komunikace, za pouţití takových komunikací. Zda je patrný značný rozdíl od konstrukce celního institutu, neboť zatímco v případě vybírání mýtného se jedná o soukromoprávní vztah, celní povinnost je dávkou čistě veřejnoprávní povahy, jejíţ výtěţek vţdy plynul do pokladny autority, která byla na daném území nositelem suverénní moci (typicky stát či panovník). Skutečností rozhodnou pro vyměření cla byl vţdy přechod zboţí přes státní hranice, jeho druh, mnoţství a původ spíše neţ pouţití určité konkrétní cesty nebo jiné komunikace pro přepravu zboţí.13 Vůbec nejstarším zdokumentovaným typem cla je clo tranzitní (průvozní), samotné vybírání cla je zaznamenáno jiţ ve starověkém Řecku i Římě. Největší příjmovou poloţku ve starověkém Řecku, ale i Římě tvořilo clo vybírané ze zboţí určeného pro zámořský obchod. Je zajímavé, ţe se prakticky nevyskytovalo clo, které by se vybíralo jen za dovoz nebo jen za vývoz zboţí, ale téměř výlučně jen za tranzit zboţí přes město nebo přístav.14

13

viz. Bakeš, M., Karlíková, M., Kotáb, P., et al. Finanční právo. 5. upravené vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 288 14 viz. Grúň, L. Finanční právo a jeho instituty. 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha : Linde, 2009, s. 194

12

Právě v období starověku (od dob vlády Karla Velikého15), a později rovněţ středověku, se clo stalo součástí tzv. královských regálů. Bylo tedy výlučně pravomocí náleţející králi clo vybírat, popřípadě z něj poskytovat úlevy. To se ovšem radikálně změnilo s příchodem období tzv. feudální rozdrobenosti, kdy si právo cla vybírat začala osobovat i šlechta, některá města a rovněţ duchovenstvo prostřednictvím klášterů. Řešení této roztříštěnosti poškozující i obchod samotný bylo nalezeno v nově vytvářených jednotných celních územích a rovněţ v odstraňování soustavy cel vnitřních. Přibliţně v této době se poprvé objevují rozsáhlé celní kodexy, které detailně upravovaly veškeré relevantní instituty celnictví své doby. Poslední období vývoje celnictví je charakteristické mezinárodně obchodním rozměrem, první mnohostranná obchodní a celní mezinárodní dohoda – úmluva GATT (General Agreement on Tariffs and Trade) vstoupila v platnost v roce 1948.16 K praktickému odstraňování překáţek obchodu bylo vyuţito mnohostranných jednání, označovaných dnes jako tzv. „kola“. Těchto jednání proběhlo dosud celkem osm: v roce 1947 v Ţenevě, 1949 v Annecy (Francie), 1951 v Torquay (Velká Británie), 1956 opět v Ţenevě. Všechna další kola probíhala jiţ v Ţenevě: 1960-1961 (tzv. Dillonovo kolo), 1964-1967 (tzv. Kennedyho kolo), 1973-1979 (tzv. Tokijské kolo), 1986-1993 (tzv. Uruguayské kolo). Poslední kolo jednání bylo ukončeno podepsáním Marrákešského protokolu, na jehoţ základě byly opět významně sníţeny celní sazby, zmírněna antidumpingová opatření, omezeny dotace v zemědělství, zvýšena ochrana duševního vlastnictví a liberalizován mezinárodní obchod se sluţbami. Výsledky jednání vedly také k vytvoření Světové obchodní organizace (World Trade Organization, WTO) v roce 1994.17 Evropské společenství přímo ve své zřizovací smlouvě identifikovalo jako jeden ze svých základních cílů „vytvoření společného trhu a hospodářské a měnové unie“18. S ohledem na rozdíly v ekonomikách členských států nebylo moţné tohoto cíle dosáhnout ihned, proto byl vývoj v této oblasti započat vybudováním celní unie mezi tehdejšími členskými státy k 1. červenci 1968 – asi o rok a půl dříve, neţ předpokládala

15

768 aţ 28. 1. 814 n.l., franský král a první středověký římský císař jedním z jejich signatářů bylo i tehdejší Československo 17 viz. Machková, H., Černohlávková, E., Sato, A. et al. Mezinárodní obchodní operace. 3., přepracované vydání. Praha : Grada Publishing, 2003, s. 117 an. 18 viz. čl. 2 Smlouvy o zaloţení Evropského společenství 16

13

v roce 1957 Římská smlouva.19 Následkem toho došlo (navţdy) k odbourání cel a obdobných dávek mezi členskými státy ES. Ne ve všech zemích světa ovšem dospěla úprava celní problematiky do takového stadia. Prvotním motivem zavedení cla bylo zabezpečení státních příjmů, později nastoupila i jeho ochranná a regulační role. Ani v současnosti se však uvedený prvotní motiv z ekonomického a politického rozhodování nikde neodstranil. Vystupuje do popředí především v těch zemích, jejichţ ekonomická vyspělost je relativně niţší, případně v zemích, které zásadním způsobem reformují svůj ekonomický řád. Platí pravidlo, ţe čím méně rozvinutá země, tím je pravděpodobnější, ţe clo představuje významnou příjmovou poloţku státních příjmů.20

19

viz. Jánošíková, P., Mrkývka, P., Tomaţič, I. et al. Finanční a daňové právo. Plzeň : Aleš Čeněk, 2009, s. 403 an. 20 viz. Grúň, L. Finanční právo a jeho instituty. 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha : Linde, 2009, s. 199

14

2 Systém cla Z pohledu finančního práva lze clo charakterizovat jako povinnou dávku blíţící se institutu nepřímých daní. Na základě literatury jej lze definovat jako povinnou platbu sui generis, stanovenou právními předpisy, která je vybírána v přímé souvislosti s přechodem zboţí přes státní hranici od osob, které zboţí dováţejí, respektive vyváţejí, nebo od osob, pro které je takovéto zboţí dováţeno, nebo vyváţeno.21

2.1 Klasifikace cel Clo plní několik funkcí, z nichţ za nejdůleţitější jsou povaţovány funkce fiskální a funkce obchodně politická. Prostřednictvím fiskální funkce naplňuje clo roli zdroje příjmů státního rozpočtu. V rámci funkce obchodně politické působí clo jako nástroj hospodářské politiky státu. Prostřednictvím výše celních sazeb a systému celních osvobození je státem či příslušnými orgány celní unie ovlivňována výše cen různých druhů zboţí, a tím i jejich spotřeba, dovoz a vývoz. To vše slouţí k ovlivňování obchodní bilance i k ovlivňování strukturálního vývoje ekonomiky.22 Z dalších funkcí je záhodno zmínit funkci negociační jako efektivní nástroj mezinárodního vyjednávání (zpravidla spojený s aplikací principu reciprocity), či, dnes jiţ v rámci ES obsolentní, funkci ochrannou, slouţící k ochraně vnitřního trhu před zahraniční konkurencí. Na základě směru přechodu zboţí přes státní hranici je moţné rozlišovat clo dovozní (importní), clo vývozní (exportní) a clo průvozní (tranzitní). Clo dovozní, které je vybíráno při dovozu zboţí z ciziny na území členského státu či celní unie, je dnes nejčastěji uplatňovaným druhem cla. Oproti tomu clo vývozní, tedy clo vybírané při vývozu zboţí z území státu či celní unie do ciziny, je dnes jiţ téměř nevyuţívané. Prakticky se pouţije pouze tehdy, pokud existuje oprávněný zájem určitou komoditu nevyváţet (v rámci cla dovozního se tak projeví ochranná funkce cla). Historicky nejstarším druhem cla je clo průvozní, tedy clo vybírané při průvozu zboţí z jednoho státu do státu druhého přes území třetího státu či celní unie. Průvozní clo odstranila

21

viz. Bakeš, M. Finančně právní instituty. Praha : Všehrd, 1990, s. 37 viz. Bakeš, M., Karlíková, M., Kotáb, et al. Finanční právo. 5. upravené vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 290 22

15

v r. 1921 tzv. Barcelonská úmluva a statut o svobodě tranzitní přepravy, neboť bylo povaţováno za překáţku rozvoje ochodu.23 Další druh dělení cla je závislý na způsobu stanovení a výše celní sazby. Na základě tohoto kritéria je moţno clo dělit na clo autonomní, smluvní a preferenční. V případě autonomního cla jsou výše cla a okruh zboţí, které je třeba proclít, stanoveny jednostranným rozhodnutím státu, příp. celní unie24. Autonomní clo je vyuţíváno především ve vztahu ke státům, se kterými nebyla uzavřena ţádná celní dohoda, má tedy subsidiární povahu. Smluvní clo je stanoveno na základě dvoustranných i vícestranných smluv, jeho sazby jsou v zásadě jednotné pro všechny státy. Velmi často je součástí takovéto smlouvy i tzv. doloţka nejvyšších výhod25. Konečně preferenční clo bývá nejčastěji uţíváno při obchodu s třetími zeměmi světa, a to na základě principu nereciprocity a nediskriminace. Podle ekonomických cílu, které jsou uvalením cla sledovány, rozeznáváme cla odvetná, ochranná, vyrovnávací, antidumpingová, diskriminační a prohibitivní. Účelem odvetných (retorzních) cel je reagovat na kroky státu, ze kterého dané zboţí26 pochází, a to buď na kroky narušující zásady mezinárodního obchodu, anebo nepřátelské kroky namířené proti státu, do kterého se zboţí dováţí. Ochranná cla bývají uţívána se záměrem ochrany určitého státu před dovozem takového zboţí z jiného státu, které by mohlo narušit ekonomiku takového státu. Vyrovnávací clo slouţí ke kompenzaci dotace či subvence poskytnuté výrobci dováţeného produktu cizím státem. Pod označením antidumpingové clo rozumíme uvalení cla na dováţené zboţí z důvodu, ţe je jeho cena niţší neţ jeho samotné náklady na výrobu. Oproti tomu clo diskriminační znamená clo uvalené na zboţí v nadměrné výši za účelem jeho znevýhodnění vůči zboţí „tuzemskému“. Krajním aţ extrémním případem diskriminačního cla je clo prohibitivní, které je na zboţí uvaleno v takové výši, ţe fakticky znemoţňuje jeho dovoz. Poslední uţívané rozdělení cel je zaloţeno na základě způsobu jejich výpočtu, kdy rozlišujeme cla valorická, specifická a kombinovaná. Výše valorických cel se stanovuje jako procentní částka z celní hodnoty zboţí. Jeho výhody lze spatřovat v nezávislosti na cenové hladině státu i v bezprostřední reflexi kvality zboţí do výše cla, 23

viz. Jánošíková, P., Mrkývka, P., Tomaţič, I. et al. Finanční a daňové právo. Plzeň : Aleš Čeněk, 2009, s. 402 24 sazba je stanovena výhradně na základě celního sazebníku státu, potaţmo společného celního sazebníku ES 25 jejím prostřednictvím se stát zavazuje, ţe ţádnému jinému státu neposkytne výhodnější podmínky 26 pojem zboţí definoval Evropský soudní dvůr ve svém rozhodnutí C-7/68 Komise v. Itálie, kde stanovil, ţe jde o „všechny statky ocenitelné v penězích a způsobilé být předmětem obchodních transakcí.“

16

nevýhody pak v přímo úměrném vztahu k cenové hladině a ve snadnější manipulaci se základem cla. I přes výše uvedené nedostatky jde o nejvíce uţívaný typ cel v rámci své kategorie. Při výpočtu specifických cel se vychází z určitých pomocných hodnot, jako jsou hmotnost, objem, počet kusů apod. Výhodou tohoto typu je jeho nezávislost na cenové hladině státu, jeho nevýhodou je jeho neschopnost rozlišovat kvalitu zboţí. Kombinovaná cla se snaţí spojit výhody valorických i specifických cel a pouţívají tak kombinaci jejich celních sazeb.

2.2 Celní řízení Celní řízení lze zjednodušeně definovat jako proces vedoucí ke stanovení cla. Jeho „nultou“ fází je určení původu zboţí. Zde je na výběr prakticky jen ze dvou moţností – zboţí pocházející z Evropské unie a zboţí, které z Evropské unie nepochází. Celní řízení se pak logicky zaobírá pouze druhou skupinou zboţí. Pro účely podání celního prohlášení bývá v členských státech obvykle uţíváno celní prohlášení v listinné formě Jednotného správního dokladu. Samotné řízení je zahájeno přijetím celního

prohlášení

deklaranta

příslušným celním úřadem.

Deklarantem můţe být pouze právnická osoba se sídlem nebo fyzická osoba s bydlištěm na území EU. V rámci celního řízení je subjektům umoţněno sjednat si zastoupení přímé i nepřímé. Kromě obecně známých rozdílů27 se tyto dva druhy zastoupení liší v úpravě povinnosti zaplatit celní dluh (příslušné clo). Obecně lze konstatovat, ţe celním dluţníkem je vţdy deklarant. V případě přímého zastoupení tak celním dluţníkem zůstává subjekt, v jehoţ prospěch zástupce jedná. Ovšem v případě zastoupení nepřímého dluţí rukou společnou a nerozdílnou jak zástupce v roli deklaranta, tak i zastoupený. Posledním stadiem celního řízení je propuštění zboţí do celního reţimu. Tomu ovšem předchází několik kroků, především je třeba dané zboţí řádně identifikovat ve formuláři příslušném pro některý z celních reţimů a dále uhradit výše zmíněný celní dluh. Aby mohla být výše cla řádně určena, je třeba předmětné zboţí subsumovat pod příslušnou kategorii a pomocí tzv. kombinované nomenklatury (forma zboţové klasifikace) mu přidělit číselný kód. Vedle správného stanovení zboţové nomenklatury a původu zboţí má pro přesné vyměření cla a daňových poplatků zásadní význam celní hodnota, která představuje základ pro jejich výpočet. Metodika stanovení základu pro 27

v případě přímého zastoupení jedná zástupce jménem i na účet zastoupeného, zatímco v případě nepřímého zastoupení jedná sice stále na účet zastoupeného, ovšem pod svým jménem

17

výpočet cla a daní, tedy celní hodnoty, zůstává nejčastěji diskutovanou otázkou v oblasti celnictví jiţ po několik desetiletí.28 Teprve na základě těchto skutečností lze s vyuţitím integrovaného celního tarifu určit konečnou sazbu cla. Na základě čl. 2 odst. 3 ve spojení s čl. 2 odst. 1 písm. a) rozhodnutí Rady EU č. 2007/436/ES29 jsou cla jedním z vlastních zdrojů Společenství a členské státy jsou oprávněny ponechat si pouze 25 % cel k úhradě nákladů spojených s jejich výběrem. Zbylých 75 % připadne právě EU.

2.3 Celní unie Vytvořením celní unie dochází k částečné liberalizaci obchodu a členským státům by mělo přinést pozitivní efekt v oblasti prosperity, ačkoliv můţe mít negativní dopad na nečlenské státy, které musí nadále čelit celní bariéře.30 K porozumění fenoménu celní unie je dobré nastínit typické vlastnosti jejího předstupně – zóny volného obchodu31, která je zároveň i nejniţší formou ekonomické integrace. Její princip vychází z ustanovení čl. XXIV odst. 8 písm. b) GATT 1994. V rámci zóny volného obchodu se tak dvě i více zemí dohodnou, ţe navzájem sníţí či úplně odstraní cla na některé výrobky. Důleţité je zdůraznit, ţe kaţdý členský stát aplikuje vůči třetím státům, potaţmo vůči zboţí pocházejícímu z takového státu, svůj vlastní celní sazebník a rovněţ vůči nim uplatňuje svou vlastní autonomní celní politiku. V celní unii, na druhou stranu, jsou zrušena nejen cla mezi členskými státy samotnými, ale prostřednictvím vnější politiky je vůči třetím zemím uplatňována společná obchodní politika. Uvnitř celní unie je tak obchod oproštěn od jakýchkoliv překáţek, zatímco po obvodu celního území existuje jakási společná celní hranice oddělující celní unii od třetích států. Celní unie se skládá ze dvou aspektů- vnitřního a vnějšího. Volný pohyb zboţí, jako základní podmínka volné soutěţe, představuje vnitřní sloţku. Vnější sloţka celní unie je zastoupena v podobě společného celního sazebníku a komunitárního celního kodexu, jejichţ prostřednictvím je uplatňována jednotná celní politika vůči třetím státům. Zásada volného pohybu zboţí je tedy v souladu s vnitřními cíli Společenství. 28

viz. Machková, H., Černohlávková, E., Sato, A. et al. Mezinárodní obchodní operace. 4., aktualizované vydání. Praha : Grada Publishing, 2007, s. 118 29 rozhodnutí Rady (2007/436/ES, Euratom) ze dne 7. června 2007, o systému vlastních zdrojů Evropských společenství 30 viz. Neal, L. The Economics of Europe and the European Union. New York : Cambridge University Press, 2007, s. 43 31 typickými zástupci jsou NAFTA, ASEAN či ESVO

18

Vztahuje se jak na komunitární zboţí, tak na zboţí pocházející ze třetích zemí po jejich proclení při jejich vstupu do jednoho ze členských států.32 Na závěr je dobré uvést skutečnost, ţe celní území ES není totoţné s územím ES (čl. 299 SES). Integrální součástí celního území jsou teritoriální moře, vnitřní námořní vody a vzdušný prostor členských států.33

2.4 Organizace celnictví v EU V rámci celní unie je vůči třetím zemím prostřednictvím EU uplatňována společná obchodní politika, která se ve smyslu čl. 207 Smlouvy o fungování Evropské unie (čl. 133 Smlouvy o ES) „zakládá na jednotných zásadách, zejména pokud jde o úpravy celních sazeb, uzavírání celních a obchodních dohod, sjednocování liberalizačních opatření, vývozní politiku a obchodní ochranná opatření, jako jsou opatření pro případ dumpingu a subvencování.“ Nejpodstatnější úlohu v této oblasti zastává Evropská komise, která zejména uzavírá obchodní dohody, jejichţ obsah zavazuje všechny členské státy, na základě pověření Rady liberalizuje obchod vůči třetím zemím a iniciuje zahájení protidumpingových řízení, a to buď na základě stíţnosti výrobců určitého odvětví, kteří se cítí poškozeni, nebo na základě vlastního rozhodnutí.34 Ve sféře celní unie působí orgán, jehoţ primární funkcí je zajišťování strategických cílů EU. Tímto orgánem je Vrchní ředitelství Evropské komise – Daňová a celní jednotka, které je tvořeno 5 ředitelstvími označovanými písmeny A – E, a tyto se dále dělí na celkem 23 referátů35:  Ředitelství koordinace a programů se člení na čtyři referáty (A1–A4). Do jeho působnosti spadají institucionální vztahy, interní koordinace, strategické plánování, informace, vzdělávání, správa programů, transevropské systémy a automatizované sluţby v oblasti cel a daní.  Ředitelství mezinárodních vztahů a tarifu se dělí na pět referátů (B1–B5). Zabývá se mezinárodními vztahy, mezinárodními bilaterálními dohodami a multilaterálními organizacemi, strategickými, politickými a ekonomickými

32

viz. Poillot-Peruzzetto, S., Luby, M., Svoboda, P. Evropské právo a podnik. Praha : Linde, 2003, s. 70 viz. Tichý, L., Arnold, R., Svoboda, et al. Evropské právo. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, s. 833 34 viz. Matoušek, P., Sabelová, L. Clo. Praha : ASPI, a.s., 2007, s. 34 35 viz. Taxation and Customs Union Directorate-General [online]. European Commission, aktual. 1.11. 2009 [cit. 2009-11-19]. Dostupné z: . 33

19

prognózami,

evaluací,

harmonizací

popisu

komodit,

kombinovanou

nomenklaturou, tříděním dle tarifu, ekonomikou tarifu, osvobozením od povinnosti platit clo, integrovaným celním sazebníkem EU, nejvzdálenějšími regiony, kandidátskými a sousedícími státy.  Ředitelství celní politiky se skládá z šesti referátů (C1–C6). Jeho náplní je celní politika, elektronické clo, obecná legislativa a jednotná aplikace celního práva, ochrana EU a jejich občanů, celní postupy, oblast původu zboţí, celní hodnoty a obchodních podmínek, řízení rizik a bezpečnost.  Ředitelství nepřímých daní a daňové správy je rozčleněno na čtyři referáty (D1–D4). Soustřeďuje se na daň z přidané hodnoty a další daně z obratu, povinnost platit spotřební daň, daně z oblasti dopravy, ţivotního prostředí a energetiky, kontrolu aplikace komunitárního práva a státních subvencí ve sféře nepřímých daní, administrativní spolupráci a boj proti daňovým podvodům.  Ředitelství analýz a daňové politiky je tvořeno čtyřmi referáty (E1-E4) a jednou vedlejší pracovní skupinou. Operuje v oblasti analýzy a koordinace daňové politiky, právní úpravy přímých daní, ekonomických aspektů zdaňování a kontroly aplikace komunitárního práva a státních subvencí ve sféře přímých daní.

2.5 Organizace celnictví v členských státech Především poslední dobou dochází v členských státech k výrazným změnám v organizačním a funkčním pojetí celní i daňové správy. Obecně lze říci, ţe ve všech nově přistoupivších zemích byla celní správa v uplynulých letech nucena vyrovnat se s obtíţným obdobím, které přineslo významný zásah do jejích kompetencí, činností i struktury. V řadě případů bylo třeba znovu přehodnotit rozsah kompetencí, které celní správa vykonává.36 Celní správa navíc v mnoha členských státech zastává funkci správce spotřebních a ekologických daní. V takovém případě celní orgány spravují tyto oblasti včetně vyměřování či vybírání daní bez ohledu na to, zda jsou dané komodity objektem dovozu či vývozu. Na organizační pojetí neexistuje mezi členskými státy EU univerzální mustr, neboť tyto (snad kromě skutečnosti, ţe celní a daňová správa nejčastěji spadají pod gesci ministerstva financí) mají celní správu upravenou rozlišně. Tuto diferenciaci lze 36

viz. Jánošíková, P., Mrkývka, P., Tomaţič, I. et al. Finanční a daňové právo. Plzeň : Aleš Čeněk, 2009, s. 409

20

přičítat především historickým, politickým a geografickým faktorům, které utvářejí jedinečný ráz a charakter jednotlivých členských států. Z hlediska fiskálního je clo jedním z nenávratných příjmů státního rozpočtu. Někdy bývá uváděno jako příjem státního rozpočtu daňového charakteru, častěji jako příjem nedaňový. Tyto příjmy jsou pro plátce za určitých podmínek povinné (obligatorní) ze zákona. Pokud jsou cla zahrnována pod veřejné příjmy daňové, pak jako daně nepřímé, selektivní.37 Nelze nepoukázat na skutečnost, ţe vhodně zvolená a řízená celní politika, jako součást

hospodářské

politiky,

můţe

znamenat

jeden

z významných

faktorů

ovlivňujících prosperitu státu. Je však třeba mít na paměti, ţe existence celního reţimu mezi dvěma státy vţdy signalizuje jistou míru neslučitelnosti mezi jejich ekonomikami i politicko – hospodářskými koncepcemi.

37

viz. Hunčová, M., Stehlík, A. Celnictví a spedice. Brno : Vydavatelství MU, Brno, 2000, s. 30

21

3 Právní úprava celního práva EU Evropské právo lze nalézt ve dvou podobách – jako právo primární a dále jako právo sekundární. Obsah primárního práva tvoří výlučně mezinárodní smlouvy sjednané členskými státy EU. Sekundární právo pak vychází z práva primárního, které tak de iure i de facto zmocňuje příslušné orgány EU k tvorbě norem práva sekundárního. V rámci primárního práva je pro oblast celního práva nejdůleţitějším pramenem Smlouva o zaloţení Evropského společenství, tzv. Římská smlouva. Ta prostřednictvím své konsolidované verze, ve znění Lisabonské smlouvy38, která je účinná od 1. prosince 2009, v článku 28 stanoví, ţe: „Unie zahrnuje celní unii, která pokrývá veškerý obchod zboţím a která zahrnuje jak zákaz vývozních a dovozních cel a všech poplatků s rovnocenným účinkem mezi členskými státy, tak i přijetí společného celního sazebníku ve vztahu ke třetím zemím.“ Tímto ustanovením je dán základ pro tvorbu a následnou aplikaci sekundárního celního práva. V oblasti sekundárního práva uplatňuje svůj vliv hned několik komunitárních předpisů, o čtyřech nejdůleţitějších bude blíţeji pojednáno v této kapitole. Jistým specifikem předpisů regulujících oblast zahraničního obchodu EU je, ţe se zde mohou vyskytnout případy retroaktivity (zpětné působnosti), a to zejména u ochranných opatření upravujících antidumpingová cla stanovená dle Nařízení Rady (ES) č. 384/96. Vţdy je však tato zpětná platnost předpisem přesně časově vymezena (např. 90 dnů před platností předpisu).39

3.1 Celní kodex Společenství V současnosti účinný Celní kodex Společenství byl vydán dne 12. října 1992 jako Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, v platnost vstoupil dne 1. ledna 1994 (dále jen „původní celní kodex Společenství“). Od té doby byl několikrát novelizován, např. tzv. bezpečnostní novelou, která byla vydána dne 13. dubna 2005 jako Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 648/200540. Celní kodex slouţí a zejména upravuje předpisy práva, které se týkají celních otázek vůči třetím státům, a má vyloučit rozdílné nebezpečí interpretace společných 38

jak jiţ bylo uvedeno výše, tato Smlouvu o zaloţení Evropského společenství nejen mění, ale zároveň i přejmenovává na Smlouvu o fungování Evropské unie 39 Matoušek, P., Sabelová, L. Clo. Praha : ASPI, a.s., 2007, s. 24 40 dále téţ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 82/1997, 955/1999 či 2700/2000

22

předpisů jednotlivými členskými státy, neboť právní úprava obchodu s nečlenskými státy spadá do výlučné pravomoci ES.41(EU) Tento předpis obsahuje jak úpravu celních reţimů, tak i nástrojů, jejichţ prostřednictvím lze aplikovat dovozní a vývozní cla. Tím jsou míněny klasifikace zboţí, určení původu zboţí (preferenční či nepreferenční) a celní hodnota daného zboţí. Působnost původního celního kodexu Společenství je stanovena jeho články 1 aţ 3. V souladu s nimi se tento vztahuje jak na obchod mezi Společenstvím (EU) a třetími zeměmi, tak na zboţí, na něţ se vztahují Smlouva i zaloţení ESUO, Smlouva o zaloţení EHS a Smlouva o zaloţení Evropského společenství pro atomovou energii.

3.1.1 Nedostatky původního celního kodexu Společenství I přes mnoho novelizací nedokázal původní celní kodex Společenství účinně reagovat na překotný vývoj odehrávající se v prostředí, ve kterém se uskutečňuje mezinárodní obchod. Tím je myšlen především rozvoj v oblasti vyuţívání informačních technologií a výměny dat zachycených v elektronické podobě. Za všechny lze na tomto místě uvést fakt, ţe základem reţimů jsou dosud transakce uskutečňované pomocí dokladů v listinné podobě, a přestoţe elektronická forma celního odbavení realizovaná prostřednictvím vnitrostátních elektronických systémů je v současnosti spíše pravidlem neţ výjimkou, uţívání těchto systémů podle práva Společenství (EU) není povinné. Negativním důsledkem novelizací je rovněţ skutečnost, ţe původní celní kodex Společenství je příliš obsáhlý a nepřehledný a často také nesystematický. Druhým zásadním nedostatkem původního celního kodexu Společenství je úprava celních reţimů, potaţmo celně schválených určení, která mohou být proclívanému zboţí přidělena. Těmi jsou ve smyslu čl. 4 odst. 15 původního celního kodexu Společenství propuštění zboţí do celního reţimu, umístění zboţí do svobodného pásma nebo svobodného skladu, zpětný vývoz zboţí z celního území Společenství, zničení zboţí a konečně přenechání zboţí ve prospěch státu. V rámci celně schválených určení poţívají dominantního postavení právě celní reţimy, kterými jsou na základě čl. 4 odst. 16 propuštění do volného oběhu, tranzit, uskladňování v celním skladu, aktivní zušlechťovací styk, přepracování pod celním dohledem, dočasné pouţití, pasivní zušlechťovací styk a vývoz. Okruh celních reţimů byl ustanoven sjednocením celních

41

viz. Dombrowski, J. Modernizovaný celní kodex Evropského společenství. Daně a právo v praxi, 2008, číslo 8, str. 52

23

reţimů uţívaných v členských státech v 80. letech minulého století. Jejich nepřehlednost a komplikovanost je EU vyčítána jiţ několik let. Další výtka směřuje ke skutečnosti, ţe původní celní kodex Společenství jednoduše nebyl a ani nemohl být dimenzován na současný počet členských států, které jej v rámci celního práva aplikují.

3.2 Společný celní sazebník Společný celní sazebník byl vytvářen od roku 1968, tj. od završení procesu vytváření celní unie. Představuje jeden ze základních prvků nutných pro její fungování.42 Je vydáván na základě nařízení Rady (EHS) č. 2658/1987 ze dne 23. června 1987, o sazební a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku43. Kaţdoročně je měněna příloha č. 1 předmětného předpisu, která obsahuje společný celní sazebník Společenství. Taková změna přílohy musí být zveřejněna vţdy do 31. října v Úředním věstníku EU, přičemţ platnost a účinnost dané změny se váţe vţdy k 1. lednu následujícího roku. V současnosti (s účinností od 1.1.2010) je platný celní sazebník Společenství vyhlášený nařízením Komise (ES) č. 948/2009 ze dne 30. září 2009. Společný celní sazebník je tím, co odlišuje zónu volného obchodu od celní unie. Při neexistenci cel v rámci zóny volného obchodu importér hledá stát s nejniţší celní sazbou pro dané zboţí, čímţ vzniká tzv. odklon obchodu. Pouze unifikací cel vzniká přirozená situace, kdy obchodník dopravuje zboţí do zóny volného obchodu nejkratší, resp. nejlevnější cestou.44 Společný celní sazebník má dvojí význam: jednak zajišťuje jednotnou aplikaci společné obchodní politiky (slouţí jako referenční základ celé obchodní legislativy ES, např. při vyšetřování dumpingu), jednak je základem pro statistické informace o mezinárodním obchodu (jednotný kód umoţňuje automatické zpracování dat).45 V případě novelizace přílohy č. 1 Společného celního sazebníku se můţe vyskytnout případ zpětné působnosti předpisu, jak o něm bylo pojednáno v úvodu této kapitoly. Stalo se tak například u Nařízení Rady (ES) č. 426/2006 vydaného dne 9. 42

viz. Rozehnalová, N., Týč, V. Vnější obchodní vztahy Evropské unie. Brno : Masarykova univerzita, 2006, s. 95 43 první společný celní sazebník byl přijat 28. června 1968 jako Nařízení Rady (EHS) č. 950/68 44 viz. Svoboda, P. Právo vnějších vztahů Evropské unie. 2. aktualizované vydání. Praha : Linde, 2007, s. 174 45 viz. Svoboda, P. Liberalizace obchodu zboţím v právu Evropské unie. 1. vydání. Praha : C.H. Beck, 2003, s. 107

24

března 2006, kterým se mění vydaný celní sazebník Společenství pro rok 2006. Daný předpis vstoupil v platnost dnem svého vyhlášení Úředním věstníku EU (16. března 2006), ale současně v něm bylo stanoveno, ţe se ustanovení tohoto nařízení pouţijí od 1. ledna 2006.

3.2.1 Kombinovaná nomenklatura Kombinovaná nomenklatura je prvním ze dvou skladebních prvků společného celního sazebníku. Jejím účelem je sjednocení nomenklatury celního sazebníku a zahraničně obchodních statistik. Kombinována nomenklatura podléhá kaţdoroční aktualizaci ze strany Komise. Obsah kombinované nomenklatury je tvořen mezinárodní nomenklaturou, komunitárním podčleněním a obecnými pravidly výkladu nomenklatury. Mezinárodní nomenklatura slouţí jako metodické roztřídění zboţí na základě druhu míry zpracování. Sestává z 21 tříd (např. ţivá zvířata, dřevo a dřevěné výrobky, obuv), které jsou dále rozčleněny do 97 kapitol (např. ryby a korýši, dřevěné uhlí, kamaše). Kaţdé z kapitol je přidělen dvoumístný kód (01-97) a dále se rozpadá na poloţky o čtyřmístném a podpoloţky o šestimístném kódu (např. kapitola 89 Lodě, čluny a plovoucí konstrukce, 89 – 03 Veslařské čluny a kánoe, 89 – 03 – 10 Nafukovací veslařské čluny a kánoe). Komunitární podčlenění rozšiřuje výše zmíněný šestimístní mezinárodní kód na kód osmimístný, čímţ výrazně rozšiřuje počet poloţek mezinárodní nomenklatury (např. 89 – 03 – 10 – 10 Nafukovací veslařské čluny a kánoe o hmotnosti jednoho člunu nepřesahující 100kg).

3.2.2 Celní sazby Celní sazba tvoří druhý skladební prvek společného celního sazebníku. Stanovení výše cel náleţí do výlučné pravomoci EU, jmenovitě tak ve světle čl. 31 Smlouvy o fungování Evropské unie (článek 26 Smlouvy o ES). Smluvní celní sazby tvoří základ celního sazebníku. Jsou pouţívány při dovozech z těch států, jimţ byla poskytnuta doloţka nejvyšších výhod. Jsou základem pro výpočet preferenčních celních sazeb a na jejich aplikaci nemohou být vázány ţádné další poplatky.46

46

viz. Machková, H., Černohlávková, E., Sato, A. et al. Mezinárodní obchodní operace. 4., aktualizované vydání. Praha : Grada Publishing, 2007, s. 122

25

3.2.3

TARIC Pro přesné stanovení cla nestačí vţdy jen celní sazebník Společenství, mnohdy

je třeba pouţití i dalších komunitárních předpisů. Pro jejich identifikaci slouţí propojený informační systém zakládající se na Kombinované nomenklatuře EU označovaný jako integrovaný tarif – TARIC (tarif integré des Communautés européenes). Integruje v sobě Kombinovanou nomenklaturu, doplňkové třídění k označení zboţí (tzv. Taric – kódy), sazby cel a další informace o opatřeních EU ve vztahu ke zboţí příslušné nomenklatury.47 Pro rozlišovací účely obsahuje další podčlenění sestávající z dalších 2 aţ 6 míst kódu. Jako podklad pro jeho vytvoření slouţí čl. 2 Nařízení Rady (EHS) č. 2658/1987 ze dne 23. července 1987, o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku. Na základě sdělení č. 2004/C 258/06 ze dne 20. října 2004 obsahuje TARIC následující údaje:  Tarifní opatření: celní sazby pro třetí země, jak je uvedeno v kombinované nomenklatuře; suspenze celních sazeb; tarifní kvóty; tarifní preference  Zemědělská opatření: zemědělské komponenty; dodatečné clo na cukr a na mouku; vyrovnávací poplatky; refundace pro základní (tj. nezpracované) zemědělské výrobky  Obchodní opatření: antidumpingová cla; vyrovnávací cla  Opatření

omezující

pohyb

zboží:

zákazy

dovozu/vývozu;

omezení

dovozu/vývozu; mnoţstevní omezení  Opatření pro sběr statistických údajů: dohled dovozu; dohled vývozu TARIC dříve existoval v písemné i elektronické formě, ovšem dne 20. října 2004 bylo prostřednictvím Sdělení Komise EU uveřejněným v Úředním věstníku EU, řady C, ročník 2004, číslo 258 oznámeno, ţe v kaţdoročním publikování integrovaného celního sazebníku Evropského společenství v písemné podobě se v rámci EU jiţ nadále pokračovat nebude a zůstává tak pouze TARIC elektronický48. TARIC v elektronické formě49 je spravován Komisí EU a podléhá denní aktualizaci.

47

viz. Matoušek, P., Sabelová, L. Clo. Praha : ASPI, a.s., 2007, s. 237 TARIC byl naposledy zveřejněn v písemné podobě v Úředním věstníku Evropské unie C 103 dne 30. dubna 2003 49 dostupný z 48

26

3.3 Nařízení Rady o systému Společenství pro osvobození od cla Mezi základní prameny celního systému EU se rovněţ řadí nařízení Rady o systému Společenství pro osvobození od cla. Jeho funkcí je stanovit a následně regulovat případy, kdy je zboţí propouštěné do volného oběhu nebo vyváţené z EU osvobozeno od dovozního nebo vývozního cla. Takto se uplatní v případě dovozního cla například u osobního majetku fyzických osob dováţeného při přenesení jejich obvyklého místa pobytu ze třetí země do Společenství (EU), u zboţí dováţeného při příleţitosti sňatku, dále v případě výbavy, studijních potřeb a vybavení domácností ţáku nebo studentů či u zboţí dováţeného v osobních zavazadlech cestujících.50 Zde je nutno dodat, ţe se nejedná o vynětí absolutní, neboť pro osvobození od cla je třeba naplnění dalších, nařízením předpokládaných podmínek. Ty se především týkají hodnoty (1000 EUR u daru novomanţelům), počtu (typicky u zásilek zboţí mezi soukromými osobami) a druhu zboţí (osvobozeny nejsou alkohol spolu s tabákovými výrobky). Osvobození od vývozního cla se pak dotýká zboţí nepatrné hodnoty (do 10 EUR) a dále produktů spojených se zemědělstvím (např. osivo, přemísťování domácích zvířat, píce, krmivo určené pro zvířata během jejich přepravy nebo produkty získané zemědělci z pozemků leţících ve Společenství). Původní nařízení Rady (EHS) č. 918/83 o systému Společenství pro osvobození od cla bylo vydáno dne 28. března 1983 a i přes řadu novelizací platilo více, neţ 25 let. Právě četné novelizace vedoucí k nesrozumitelnosti a nepřehlednosti daného předpisu vedly EU (konkrétně Radu ES), aby dne 16. listopadu 2009 přijala pod č. 1186/2009 nařízení nové, s účinností od 1. ledna 2010.

3.4 Nařízení Rady o uplatňování systému všeobecných celních preferencí Systémy celních preferencí se rozumí taková obchodně politická opatření, jejichţ prostřednictvím poskytují rozvinuté země v rámci uskupení i jako jednotlivci zemím (či územím) rozvojovým jednostranně zvýhodněný přístup na vlastní trhy. Opatření mají primárně za cíl napomáhat rozvojovým a zvláště nejméně rozvinutým zemím v odstraňování chudoby, prosazování udrţitelného rozvoje a řádné správy věcí veřejných. Konkrétně mají přispívat k tomu, aby se rozvojové země více zapojovaly do 50

dále viz. hlava II nařízení Rady (ES) č. 1186/2009, ze dne 16. listopadu 2009, o systému Společenství pro osvobození od cla

27

mezinárodního obchodu a zvýšené výnosy plynoucí především z vývozu mohly vyuţívat na podporu vlastních strategií zaměřených na udrţitelný rozvoj a sniţování chudoby.51 Jiţ v roce 1971 zavedla EU vlastní systém všeobecných celních preferencí známý pod zkratkou GSP (Generalised System of Preferences). Důleţitý krok v této oblasti podnikla EU v červenci 2004, kdy přijala klíčové zásady pro uplatňování systému všeobecných preferencí s tím, ţe konkrétní provádění bude zajišťováno dílčími nařízeními Rady (ES) vydávanými v průběhu desetiletého cyklu (2006 aţ 2015).

3.4.1 Nařízení Rady č. 980/2005 Prvním nařízením, které bylo přijato na základě výše uvedených zásad, se stalo nařízení Rady (ES) č. 980/2005 ze dne 27. června 2005, jehoţ platnost skončila 31. prosince 2008. Největším přínosem tohoto nařízení byla bezesporu skutečnost, ţe zredukoval původních 5 interních reţimů na pouhé 3, a to na:  základní režim, jenţ je aplikovatelný na všechny rozvojové země (potaţmo území)  zvláštní pobídkový režim pro udržitelný rozvoj a řádnou správu věcí veřejných (tzv. GSP Plus), který poskytuje určité skupině rozvojových zemí52 moţnost získat dodatečné preference; tato skupina sestává z těch rozvojových zemí, které jsou v důsledku nedostatečné diverzifikace a nedostatečného zapojení do mezinárodního obchodního systému zranitelné a které současně přijaly zvláštní závazky a odpovědnosti vyplývající z ratifikace a účinného provádění 2753 základních mezinárodních úmluv v oblasti lidských práv, pracovních práv, trvale udrţitelného rozvoje (ochrana ţivotního prostředí) a správy věcí veřejných54  zvláštní režim pro nejméně rozvinuté země známý pod označením iniciativa EBA (Everything But Arms — Vše kromě zbraní), jenţ 51

viz. Systém všeobecných celních preferencí (GSP) [online]. Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2009 [cit. 2010-02-03]. Dostupné z: 52 na základě rozhodnutí Komise 2008/938/ES ze dne 9. prosince 2008 vyuţívá tohoto reţimu v období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2011 celkem 16 rozvojových zemí. 53 poţadavek na ratifikaci všech 27 základních mezinárodních úmluv v uvedených oblastech byl do reţimu GSP Plus zaveden aţ nařízením Rady č. 732/2008 ze dne 6. srpna 2008 54 volně přeloţeno z Generalised System of Preferences (GSP) [online]. Evropská komise, 2009 [cit. 2010-02-03]. Dostupné z:

28

poskytuje nejvýhodnější moţné zacházení umoţněním bezcelního a mnoţstevně neomezeného přístupu na trh EU pro všechny výrobky s výjimkou zbraní a střeliva; podmínkou je, aby země zařazená do tohoto reţimu byla ze strany OSN klasifikována a uznána za „nejméně rozvinutou zemi“55

3.4.2 Nařízení Rady č. 732/2008 Nové nařízení Rady (ES) č. 732/2008 bylo přijato dne 6. srpna 2008 a jeho účelem je pokrýt druhý cyklus stanovený shora uvedenými zásadami, tedy období od 1. ledna 2009 do 31. prosince. 2011. Toto nařízení vychází ze stejných zásad, jako jeho předchůdce, a rovněţ zachovává systém 3 vnitřních reţimů. Na základě čl. 9 odst. 1 písm. a) předmětného nařízení lze nyní podávat ţádost o přiznání reţimu GSP Plus kromě základního termínu (do 31. října 2008) i v druhém termínu, dodatečně vloţeném zhruba doprostřed období platnosti nařízení (do 30. dubna 2010). Rovněţ země, která je oficiálně prošetřována Komisí pro podezření z neplnění předepsaných podmínek, zůstává beneficientem aţ do doby ukončení příslušného šetření. Graduace (zrušení preferencí) je důsledkem naplnění určitých předem stanovených číselných kritérií a obecně je chápána tak, ţe graduovaná země dosáhla v dané zboţové třídě takové úrovně, ţe jí nadále není nutné poskytovat preference v rámci GSP. Degraduace má efekt opačný, tzn. poskytování preferencí je nově zavedeno, popř. obnoveno. V obou případech jsou výchozími podklady oficiální statistické údaje Eurostatu o výsledcích vzájemného obchodu za předchozí tříleté období.56 Tento graduační mechanismus se uplatní pouze v případě základního reţimu a reţimu GSP Plus, reţimu EBA se nijak nedotýká. V přijatém nařízení je k 1. 1. 2009 nově graduována pouze třída XII (obuv aj.) u Vietnamu. Zároveň dochází k následujícím degraduacím: třída V (minerální produkty) u Alţírska, třída VI (produkty chemického průmyslu nebo příbuzných průmyslových odvětví) a třída XV (obecné kovy) u Ruské federace, třída IX (dřevo a dřevěné výrobky) u Indonésie, třída XIV (šperky a biţuterie, perly, drahé kovy, drahokamy

55

v současnosti poţívá výhod tohoto reţimu na 49 zemí viz. Systém všeobecných celních preferencí (GSP) [online]. Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2009 [cit. 2010-02-04]. Dostupné z: 56

29

a polodrahokamy aj.) u Indie, třída XVII (vozidla, letadla, plavidla a dopravní zařízení) u Jihoafrické republiky a Thajska.57

3.5 Nedostatky celního práva EU Vzhledem k privilegovanému postavení celního kodexu Společenství v rámci této diplomové práce je tomuto předpisu, resp. jeho nedostatkům, věnována samostatná subkapitola. Kapitola 3.5 tak pojednává o nedostatcích vyskytujících se v rámci ostatních celních předpisů uplatňovaných prostřednictvím EU. Veškeré předpisy v celní oblasti mají jednoho společného jmenovatele - velmi časté novelizace. V důsledku toho jsou uspořádány často nesystematicky a působí nepřehledně aţ chaoticky. Reakcí na tuto skutečnost je přijímání nových, rekodifikovaných předpisů v předmětné oblasti, jejichţ primárním cílem je zpřehlednit a zjednodušit pouţívání relevantních předpisů, a tím přispět k vyšší míře efektivity jejich aplikace. Vedlejším efektem této modernizace je ovšem nevyhnutelně i fakt, ţe se příslušné celní orgány či instituce musí těmto novým zněním předpisů přizpůsobit ve své komunikaci s jinými subjekty a také upravit mnoho denně uţívaných administrativních nástrojů v souladu s takovými předpisy. Tento krok tak znamená z dlouhodobého hlediska ulehčení a urychlení jejich práce, ovšem v rámci krátkodobého výhledu znamená značnou administrativní zátěţ pro dotčené subjekty. V rámci konkrétních předpisů lze největší nedostatek nalézt v oblasti kombinované nomenklatury, která není uspořádána příliš systematicky a také zařazování zboţí do jednotlivých kategorií není vţdy jednoduchou záleţitostí, z čehoţ rezultuje riziko značného výskytu chyb. Současně z obsahu a členění kombinované nomenklatury je ale i zřejmé, ţe řetězec členění nemá vnitřní logickou systematiku, se kterou by jednotlivé druhy zboţí byly řazeny postupně za sebou. Některé třídy i kapitoly mají vnitřní členění dle posloupnosti stupně zpracování, tj. „surovina, polotovar, výrobek“, jiné třídy a kapitoly toto členění postrádají a jsou v nich jen seřazeny produkty podle společného charakteru funkce k čemu slouţí a ve vnitřní posloupnosti

„konkrétní

výrobky,

závěrem

jinde

nejmenované

výrobky“.58

V pochybnostech o zařazení zboţí do jedné z kategorií kombinované nomenklatury 57

viz. Přijato nové unijní nařízení o uplatňování systému všeobecných celních preferencí pro období 2009 aţ 2011[online]. Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2008 [cit. 2010-02-05]. Dostupné z: 58 viz. Matoušek, P. Kombinovaná nomenklatura EU a zařazování zboţí pro oblast cla, daní a statistiky Intrastat CZ (1. část). ASPI, 2004

30

musí někdy rozhodnout aţ Evropský soudní dvůr. Tak se stalo např. rozhodnutím ve věci C-173/08 Kloosterboer Services BV ze dne 18. června 2009, kde Soudní dvůr stanovil, ţe chladící jednotky pro počítače, které sestávají z chladiče, běţně nazývaného „heat sink“, a z ventilátoru, jsou nezbytnou součástí pro fungování počítače. Jako takové splňují podmínky pro zařazení do kategorie 84733090 Celního sazebníku, která podléhá nulové sazbě cla. Důsledkem tohoto rozhodnutí je, ţe výrobci počítačových chladících jednotek mohou zpětně ţádat o vrácení cla zaplaceného při dovozu, a to aţ 3 roky zpětně. Ani systém osvobození Společenství (EU) od cla se nevyhnul výkladovým problémům, které musely být s konečnou platností rozřešeny Evropským soudním dvorem. Za všechny lze uvést nedávné rozhodnutí ze dne 2. července 2009 ve věci Har Vaessen Douane Service BV59 týkající se osvobození od cla při dovozu zásilek malé hodnoty. Soud zde potvrdil skutečnost, ţe dovoz hromadné zásilky do EU, která je sloţena z drobných zásilek nepatrné hodnoty určených k odeslání přímo jednotlivým příjemcům v EU, je osvobozen od dovozního cla také v případě, ţe celková výše hromadné zásilky přesáhne „nepatrnou hodnotu“. Za zboţí nepatrné hodnoty je ve světle platné celní úpravy60 povaţováno zboţí, jehoţ vlastní hodnota nepřevyšuje částku 150 EUR na zásilku. Předmětné zboţí bylo v zemi vývozu (Švýcarsko) jednotlivě zabaleno, označeno konečným adresátem a následně seskupeno do větších zásilek (kontejnerů). Po doručení do země dovozu (Nizozemsko) byly seskupené zásilky předány národní poště k rozeslání konečným zákazníkům. Za rozhodující faktor zde Evropský soudní dvůr označil to, ţe jednotlivé zásilky malé hodnoty obsaţené v seskupené zásilce byly určeny a adresovány konkrétním příjemcům v EU a byly jim odeslány ze státu mimo EU. Hlavní nedostatek vyskytující se ve spojení s nařízením Rady o uplatňování systému všeobecných celních preferencí se dotýká oblasti reţimu GSP Plus. Ţádost o přiznání tohoto reţimu bylo moţno podávat pouze v jednom základním termínu, coţ bylo nevýhodné pro země, které o přiznání výše zmíněného reţimu měly eminentní zájem, ovšem z jakéhokoliv důvodu nemohly podat ţádost v základním termínu. Tento neduh byl ovšem napraven novým nařízením č. Rady (ES) č. 732/2008 z 6. srpna 2008. 59

blíţe viz. Rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 2. července 2009 ve věci C-7/08 Har Vaessen Douane Service BV proti Staatssecretaris van Financiën 60 původní hodnota 22 EUR byla nahrazena hodnotou současnou s účinností od 1.12.2008, akutálně je zakotvena v čl. 23 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1186/2009, ze dne 16. listopadu 2009, o systému Společenství pro osvobození od cla

31

Na základě shora uvedených skutečností lze vypracovat dílčí závěr k první hypotéze této diplomové práce, formulované následovně: „Modernizace celního práva Evropské unie reflektuje podstatnou část zjištěných nedostatků a tyto efektivně odstraňuje.“ Při porovnání identifikovaných nedostatků a opatření přijatých v rámci novelizací primárních celních předpisů lze usoudit, ţe modernizovaná právní úprava celního práva (vyjma Modernizovaného celného kodexu, kterému je věnována následující kapitola) skutečně reflektuje a v důsledku tedy i odstraňuje převáţnou část nedostatků. Záměrně zde došlo k záměně pojmu „podstatná část“ za pojem „převáţná část“61. Stalo se tak především z důvodu nesystematičnosti a nepřehlednosti úpravy kombinované nomenklatury, která po zásadní reorganizaci přímo volá. Druhý z dílčích závěrů je uveden v následující kapitole spolu s konečným závěrem k první hypotéze.

61

tedy v gramatickém významu více neţ polovina

32

4 Modernizovaný celní kodex Evropská unie je jiţ po více neţ 40 let zaloţena na celní unii a vytvoření celního kodexu, který v sobě shromaţďuje platné celní předpisy, je jen logickým důsledkem této skutečnosti. Právní úprava obsaţená v původním celním kodexu Společenství pak uţ jednoduše nedokázala drţet krok s intenzivními změnami prostředí odehrávajícími se v prostředí mezinárodního obchodu. Proto bylo dne 23. dubna 2008 přijato nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 450/2008, kterým se stanoví celní kodex Společenství (dále jen „Modernizovaný celní kodex“). Kromě náleţitostí, které popisují Modernizovaný celní kodex jako takový, bude tato kapitola zaměřena na celní reţimy, kteréţto prošly ze všech dotčených „modernizovaných“ institutů nejzásadnější restrukturalizací a proto si zaslouţí zvýšenou pozornost.

4.1 Důvody vedoucí k přijetí Odhlédneme-li od obecného důvodu pro přijetí stanoveného v úvodu této kapitoly, lze jednotlivé další důvody vedoucí k přijetí Modernizovaného celního kodexu nalézt v úvodních ustanoveních (Preambuli) předmětného předpisu. Celní kodex musel být upraven tak, aby nejen vyhovoval elektronickému prostředí pro oblast cel a obchodu, ale rovněţ jej spravoval. Změny musí být také zapracovány tak, aby clo v rozšířeném Evropském společenství (EU) a elektronickém obchodním prostředí bylo vybíráno na místě k tomu nejpříhodnějším a tím je místo, kde je hospodářský subjekt usazen (tzv. centralizované celní řízení).62 Rovněţ je zde nutno uvést, ţe jak zastaralé reţimy, tak i řízení a další celní pravidla byly vytvořeny pro prostředí, ve kterém dominovaly doklady v listinné podobě. Tím zvyšovaly moţné riziko podvodů, coţ můţe mít za následek oslabení bezpečnosti na vnějších hranicích a v konečném důsledku vést k potlačení úlohy celních orgánů jakoţto základního činitele v rámci ochrany hranic a dohledu nad nimi ve vztahu k mezinárodnímu pohybu zboţí. Na základě důvodové zprávy k Modernizovanému celnímu kodexu je hlavním účelem samotné modernizace:

62

viz. Dombrowski, J. Modernizovaný celní kodex Evropského společenství. Daně a právo v praxi, 2008, č. 8, s.52 an.

33

 realizovat iniciativu elektronické veřejné správy v oblasti cel,63  vytvořením méně komplikovaných a přehlednějších předpisů a novým seskupením některých nařízení splnit v této oblasti závazky v rámci iniciativy „zlepšení právní úpravy“,  posílit konkurenceschopnost společností podnikajících v EU a s EU, coţ přinese hospodářský růst,  zavedením společných norem (včetně norem pro analýzu rizik) a jejich spravováním

prostřednictvím

společného

rámce

informačních

technologií zvýšit bezpečnost na vnější hranici a zlepšit její zabezpečení,  sníţit riziko podvodu,  přispět k větší soudrţnosti mezi politikami, např. politikou nepřímého zdanění, zemědělskou a obchodní politikou a politikami pro oblast zdravotnictví, ţivotního prostředí a ochrany spotřebitele,  zajistit účinný rozhodovací proces při přijímání prováděcích opatření, pokynů a vysvětlivek a dát Komisi moţnost poţadovat po vnitrostátních správních orgánech, aby určité rozhodnutí stáhly. Modernizovaný celní kodex v předloţené důvodové zprávě podle cíle svého návrhu rovněţ zohledňuje agendu Společenství (EU) pro usnadnění obchodování v souvislosti s rozvojovou agendou z Dauhá64 (silnější podpory rozvojovým zemím při budování jejich moţností zapojit se do obchodování).65

4.2 Platnost a účinnost Přijímání Modernizovaného celního kodexu se stalo několikaletým procesem, kdy jiţ od roku 2004 byly jednotlivé verze v různých stádiích přípravy projednávány s celními správami členských států, ve Výboru pro celní kodex, s evropskými oborovými organizacemi a na schůzích kontaktní skupiny pro obchod. Celý schvalovací proces byl završen dne 23. dubna 2008 podpisem předmětného nařízení tehdejším

63

úkolem Modernizovaného celného kodexu je totiţ, mimo jiné, stanovit právní rámec, v němţ lze provést rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 70/2008/ES ze dne 15. ledna 2008, o bezpapírovém prostřední pro celnictví a obchod. 64 vznik v listopadu 2001 na základě právních dokumentů ze IV. Konference ministrů WTO 65 viz. Dombrowski, J. Modernizovaný celní kodex Evropského společenství. Daně a právo v praxi, 2008, č. 8, s. 52 an.

34

předsedou Evropského parlamentu a předsedou Komise66. Podmínkou právní závaznosti předpisů EU (ES) je jejich publikace v Úředním věstníku Evropské unie. Modernizovaný celní kodex byl publikován dne 4. června 2008 ve věstníku L 145 na stranách 1 aţ 64. Na základě čl. 187 pak vstoupil v platnost dvacátým dnem po svém vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie, tedy dne 24. června 2008. Právní účinnost67 Modernizovaného celního kodexu vychází z čl. 188 daného předpisu. Především, od výše uvedeného data je účinná pouze část ustanovení Modernizovaného celního kodexu. Jejich výčet je uveden v prvním odstavci čl. 188 a konkrétně se jedná o 89 ustanovení regulujících vydávání prováděcích předpisů. Ve smyslu první části odstavce 2 čl. 188 se „všechna ostatní ustanovení pouţijí, aţ budou pouţitelné prováděcí předpisy přijaté na základě článků uvedených v odstavci 1. Prováděcí předpisy vstoupí v platnost nejdříve dne 24. června 2009“. Z toho lze dovodit, ţe účinnost Modernizovaného celního kodexu se bude přímo úměrně odvíjet od rychlosti, s jakou budou přijaty, resp. vstoupí v platnost veškeré relevantní prováděcí předpisy. Za povšimnutí zde stojí jednoletá legisvakanční lhůta stanovující, ţe účinnost Modernizovaného celního kodexu nastane nejdříve jeden rok po jeho vstoupení v platnost. Druhá část odstavce 2 čl. 188, výslovně stanovící, ţe „aniţ je dotčen vstup prováděcích předpisů v platnost, pouţijí se ustanovení tohoto nařízení uvedená v tomto odstavci nejpozději dne 24. června 2013“, zároveň určuje nejzazší termín pro nabytí plné účinnosti Modernizovaného celního kodexu. Čl. 188 obsahuje ještě odstavec 3, na základě kterého nabývá ustanovení čl. 30 odst. 1 předmětného předpisu, pojednávající o poplatcích a nákladech za provádění celních kontrol, účinnosti dne 1. ledna 2011. Naproti tomu obsahuje Modernizovaný celní kodex ve svém čl. 186 derogační klauzuli, která stanoví, ţe se ke dni nabytí plné účinnosti daného nařízení zrušuj hned tři právní předpisy. Vedle obligátního původního celního kodexu Společenství dále téţ nařízení Rady (EHS) č. 3925/91 ze dne 19. prosince 1991, o vyloučení kontroly a formalit u příručních a zapsaných zavazadel osob uskutečňujících lety a námořní cesty uvnitř Společenství a nařízení Rady (ES) č. 1207/2001, Nařízení Rady (ES) č. 1207/2001 ze dne 11. června 2001 o postupech usnadňujících vydávání nebo vystavování dokladů o původu ve Společenství a vydávání některých oprávnění

66 67

předsedou Evropského parlamentu byl Hans-Gert Pöttering, předsedou Komise pak Janez Lenarčič v předpisu uváděna jako „pouţitelnost“

35

schváleného vývozce podle předpisů upravujících preferenční obchod mezi Evropským společenstvím a některými zeměmi68.

4.3 Celní režimy Celní reţim je tzv. reţim, ve kterém se pohybuje zboţí, jeţ podléhá clu. Pokud má být zboţí propuštěno do některého z celních reţimů, musí být učiněn úkon, který je podán za účelem jeho propuštění do celního reţimu. Tento úkon lze učinit podáním celního prohlášení.69 Celní prohlášení se, v souladu s filosofií Modernizovaného celního kodexu, podává především za pouţití metody elektronického zpracování dat. Jsou-li splněny podmínky stanovené pro propuštění zboţí do dotyčného reţimu a pod podmínkou, ţe se na zboţí nevztahují ţádná omezení ani zákazy, propustí celní orgány zboţí ihned poté, co byly údaje uvedené v celním prohlášení ověřeny nebo přijaty bez ověření.70 Je však třeba mít na paměti rovněţ čl. 124 Modernizovaného celního kodexu, podle kterého vznikne-li propuštěním zboţí do celního reţimu celní dluh, je propuštění zboţí podmíněno zaplacením částky dovozního nebo vývozního cla odpovídající celnímu dluhu nebo poskytnutím jistoty, kterou se tento dluh zajistí. Účel reorganizace systému celních reţimů lze vyčíst přímo z úvodních ustanovení Modernizovaného celního kodexu, kde se v čl. 5 stanoví, ţe jedině formou jednoduchých, rychlých a standardních reţimů lze dosáhnout zjednodušení dovoleného obchodu a účinného boje proti podvodům jako základního předpokladu pro úspěšný přechod k plnému elektronickému celnímu řízení. Elektronické celní řízení sníţí zátěţ celních správ jednotlivých členských států Evropského společenství (EU) a hospodářských subjektů.71 Dalším záměrem je sloučit nebo sladit celní reţimy a jejich počet redukovat na reţimy, které jsou hospodářsky odůvodněné, coţ by mělo vést ke zvýšení konkurenceschopnosti podniků uplatňujících svůj vliv na území EU. V tomto ohledu je třeba rovněţ zmínit revidovanou Kjótskou úmluvu72, v rámci níţ se Evropské společenství (EU), jako jedna ze smluvních stran, výslovně zavázalo provádět jasné, 68

původní název, který zněl „nařízení Rady o postupech usnadňujících vydávání původních osvědčení EUR.1, vystavování prohlášení na fakturách a tiskopisů EUR.2 a vydávání některých oprávnění schváleného vývozce podle předpisů upravujících preferenční obchod mezi Evropským společenstvím a některými zeměmi“, byl změněn prostřednictvím Nařízení Rady (ES) č. 1617/2006 ze dne 24. října 2006. 69 viz. Dombrowski, J. Celní reţimy v modernizovaném celním kodexu 1. část. Daně a právo v praxi, 2008, č. 11, s. 45 an. 70 viz. čl. 123 odst. 1 Modernizovaného celního kodexu 71 viz. Dombrowski, J. Celní reţimy v návaznosti na prováděcí předpisy k modernizovanému celnímu kodexu. Daně a právo v praxi, 2009, č. 3, s. 45 72 Mezinárodní úmluva o zjednodušení a sladění celních reţimů ze dne 18. května 1973, která byla revidována dne 26. června 1999 v Bruselu

36

transparentní a moderní celní reţimy umoţňující rychlejší celní odbavení zboţí prostřednictvím nového vyuţití informačních technologií a nových technik celní kontroly, jakými jsou posuzování rizik a audity73. Zatímco původní celní kodex Společenství počítal hned s osmi druhy celních reţimů (propuštění do volného oběhu, tranzit, uskladňování v celním skladu, aktivní zušlechťovací styk, přepracování pod celním dohledem, dočasné pouţití, pasivní zušlechťovací styk a vývoz), Modernizovaný celní kodex pracuje pouze se třemi skupinami celních reţimů74- s propuštěním do volného oběhu, zvláštními reţimy a vývozem.

4.3.1 Propuštění do volného oběhu Přestoţe se jedná o základní celní reţim, je mu, na rozdíl od původního celního kodexu Společenství, v právní úpravě Modernizovaného celního kodexu věnován pouhý jeden samostatný článek, a sice čl. 129 v rámci hlavy VI kapitoly 1. Předpokladem převzatým jiţ z původního celního kodexu Společenství je, ţe se tento celní reţim stane nejčastějším způsobem nakládání se zboţím po jeho vstupu na celní území EU. Propuštěním do volného oběhu musí být ze strany celních orgánů na toto zboţí vybráno dluţné dovozní clo, popř. další výběr poplatků stanovených příslušnými platnými předpisy vztahujícími se k výběru těchto poplatků. Na zboţí mohou být uplatněna obchodněpolitická opatření, zákazy a omezení, pokud uţ nebyla uplatněna dříve.75 Okamţikem propuštění zboţí do volného oběhu získává toto tzv. „celní status zboţí Společenství“76 (dále jen „zboţí Společenství“).

4.3.2 Zvláštní režimy Tato kategorie je svým charakterem úplnou novotou, kterou zavádí Modernizovaný celní kodex do systému celních reţimů. Někdejší reţimy podmíněného osvobození od cla byly seskupeny v jeden celek a sladěny s dalšími podobnými celně schválenými určeními nebo pouţitími do čtyř zvláštních reţimů: tranzitu (vnější tranzit, vnitřní tranzit); uskladnění (dočasné uskladnění, uskladnění v celním skladu, svobodná 73

viz. čl. 5 Rozhodnutí Rady (2003/231/ES), ze dne 17. března 2003, o přistoupení Evropského společenství k Protokolu o změně Mezinárodní úmluvy o zjednodušení a sladění celních reţimů (Kjótská úmluva) 74 viz. čl. 4 odst. 12 Modernizovaného celního kodexu 75 viz. Dombrowski, J. Celní reţimy v modernizovaném celním kodexu 1. část. Daně a právo v praxi, 2008, č. 11, s. 45 an. 76 blíţe viz. čl. 129 odst. 3 ve spojení s čl. 4 odst. 18 Modernizovaného celního kodexu

37

pásma); zvláštního pouţití (dočasné pouţití, konečné pouţití); a zušlechtění (aktivní a pasivní zušlechťovací styk). Společnými pravidly se budou řídit všechny zvláštní reţimy, ať uţ se týkají jistoty, ţádosti a povolení či pouţití rovnocenného zboţí, přičemţ zvláštní pravidla zůstanou zachována pro individuální reţim pouze v případech řádně opodstatněných ekonomickými důvody.77 Reţim vnějšího tranzitu78 umoţňuje přepravu takového zboţí, které není zboţím Společenství, mezi dvěma místy na celním území Společenství (EU), aniţ by clo podléhalo dovozním clům či obchodněpolitickým opatřením. To ovšem pouze za předpokladu, ţe se nejedná o zboţí, kterému je zakázán vstup na celní území Společenství (EU), případně jeho výstup z tohoto území. Oproti tomu v rámci reţimu vnitřního tranzitu lze přepravovat zboţí Společenství mezi dvěma místy na celním území Společenství (EU) a přes jiné území mimo toto území bez toho, aby to změnilo celní status přepravovaného zboţí. Na základě modernizovaného celní kodexu, konkrétně jeho čl. 148 an., je umoţněno skladovat zboţí (které není zboţím Společenství) v celním skladu na celním území Společenství (EU), aniţ by toto podléhalo dovoznímu clu, jiným poplatkům stanoveným dalšími příslušnými platnými předpisy a obchodněpolitickým opatřením (pokud tato opatření nezakazují vstup zboţí na celní území Společenství, potaţmo EU, nebo jeho výstup z tohoto území). Dočasné uskladnění jako subreţim se vztahuje na zboţí, které není zboţím Společenství a není celním prohlášením navrţeno do některého z celních reţimů. Nemůţe-li být zboţí z kteréhokoliv důvodu propuštěno do reţimu dočasného uskladnění nebo nemůţe-li být zboţí v tomto reţimu následně ponecháno, celní orgány přijmou neprodleně veškerá opatření vedoucí k nápravě nastalé situace79. Uskladnění v celním skladu je druhým z celkových tří subreţimů spadajících pod reţim uskladnění. Jeho prostřednictvím lze uskladnit zboţí, které není zboţím Společenství, a to v prostorách nebo na jiných místech schválených za tímto účelem a pro tento reţim celními orgány a pod celním dohledem. Zboţí tak lze uskladnit buď ve veřejném celním skladu (kde můţe skladovat zboţí jakákoliv osoba) nebo v celním skladu soukromém, který můţe být provozován drţitelem oprávnění k tomuto celnímu skladu. Konečně

77

blíţe viz. Důvodová zpráva k Modernizovanému celnímu kodexu. Zvláštní reţimy – čl. 135 vnější i vnitřní tranzit viz. hlava VII kapitola 2 čl. 144 an. Modernizovaného celního kodexu 79 těmi se myslí především aplikace institutů obsaţených v čl. 125 aţ 127 Modernizovaného celního kodexu, tedy zničení či přenechání zboţí a další opatření přijímaná celními orgány 78

38

svobodná pásma80 jsou posledním ze subreţimů v rámci výše uvedeného reţimu uskladnění. Členské sáty zde mohou některé části celního území Společenství (EU) za svobodná pásma, přičemţ je třeba určit zeměpisné vymezení a místa vstupu a výstupu. Obvod a místa vstupu do svobodného pásma a výstupu z něj musí být ohrazen a vstup a výstup do těchto pásem podléhají celnímu dohledu. Jejich základní charakteristikou je, ţe umoţňují, aby na zboţí do něj propuštěného bylo nahlíţeno jako na zboţí, které se nachází mimo celní území Společenství (EU), ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není. Reţim dočasného pouţití81 se uplatní v případě zboţí, které není zboţím Společenství a má být zpětně vyvezeno a jeho pouţití je vyuţíváno na celním území Společenství (EU) s úplným nebo částečným osvobozením od dovozního cla, aniţ by se na něho vztahovaly jiné poplatky stanovené dalšími příslušnými platnými předpisy. Na zboţí nejsou uplatňována ani obchodněpolitická opatření, ovšem pouze za předpokladu, ţe tato opatření nezakazují vstup zboţí na celní území Společenství (EU) nebo jeho výstup z tohoto území. Reţim dočasného pouţití můţe být aplikován pouze za splnění určitých podmínek. Například nemá být předmětné zboţí kromě běţného sníţení hodnoty způsobeného jeho pouţíváním nijak změněno nebo musí být moţné zajistit jeho identifikaci. Na druhou stranu, reţim konečného pouţití82 umoţňuje zboţí, aby bylo z titulu svého zvláštního pouţití propuštěno do volného oběhu s osvobozením od cla nebo se sníţenou sazbou cla. Zboţí v tomto případě zůstává pod celním dohledem. Celní reţim zušlechtění se skládá ze dvou subreţimů, a sice z aktivního a pasivního zušlechťovacího styku. Aktivní zušlechťovací styk83 umoţňuje, aby pro účely jedné nebo několika zušlechťovacích operací na celním území Společenství (EU) bylo pouţito zboţí, které není zboţím Společenství. Zboţí dovezené za tímto účelem na území Společenství (EU) tak nepodléhá dovozním clům ani jiným poplatkům či obchodněpolitickým opatřením. Podmínkou je, ţe tento reţim lze pouţít pouze tehdy (vyjma případů opravy a zničení), lze-li zboţí v zušlechtěných produktech identifikovat, aniţ by bylo dotčeno pouţití příslušenství pro výrobu. Protipólem je pasivní zušlechťovací styk84, který umoţňuje, aby zboţí Společenství bylo dočasně vyvezeno z celního území Společenství (EU) za účelem zušlechťovacích operací. Povolení obdrţí taková osoba usazená na celním území Společenství (EU), která na základě své ţádosti 80

v původním celním kodexu nebyla řazena mezi celní reţimy, v rámci čl. 166 – 181 spadala spolu se svobodnými sklady mezi tzv. jiné typy celně schváleného určení 81 viz. čl. 162 an. Modernizovaného celního kodexu 82 viz. čl. 166 Modernizovaného celního kodexu 83 viz. čl. 168 an. Modernizovaného celního kodexu 84 viz. čl. 171 an. Modernizovaného celního kodexu

39

poţádá (za předpokladu splnění stanovených podmínek povolení) o propuštění zboţí do volného oběhu s úplným nebo částečným osvobozením od dovozního cla. Ţádost se přitom musí týkat zušlechtěných produktů u zboţí, které bylo vyvezeno právě za účelem zušlechtění.

4.3.3 Vývoz Vývoz se jako reţim aplikuje na zboţí, které má trvale opustit celní území Společenství (EU). Z jeho působnosti je ovšem vyloučeno zboţí, které je propuštěno do reţimu konečného pouţití nebo do reţimu pasivního zušlechťovacího styku a dále například zboţí, které bylo propuštěno do reţimu vnitřního tranzitu. Obecně lze říci, ţe celá vývozní politika EU stojí na principu neomezeného vývozu, ovšem v rámci ochranných opatření můţe být vývoz omezen buďto směrem ven (do určitých států) nebo i směrem dovnitř (jen z některých regionů EU). Některé komodity pak podléhají zvláštnímu reţimu, jako například obchod s kontaminovanými potravinami a krmivy85, s předměty kulturní hodnoty86 či s nebezpečnými chemikáliemi87. Liberalizace vývozu se dále nevztahuje na výrobky, jejichţ vývoz je omezen v důsledku opatření Společné zahraniční a bezpečnostní politiky (embarga) a na zemědělské výrobky spadající do Společné zemědělské politiky.88

4.4 Zhodnocení provedených změn S ohledem na skutečnost, ţe Modernizovaný celní kodex není (jiţ z titulu svého názvu) pouhou novelizací, ale jedná se skutečně o předpis „překopávající“ právní úpravu svého předchůdce, je nabíledni, ţe nelze nyní, několik let před jeho účinností, postihnout i docenit veškeré změny, které přináší do oblasti své působnosti. S jistotou lze ovšem tvrdit, ţe reaguje na veškeré podstatné nedostatky původního celního kodexu Společenství se snahou o jejich nápravu. Z tohoto hlediska lze usoudit, ţe druhý dílčí závěr k první hypotéze této práce, znějící: „Modernizace celního práva Evropské unie reflektuje podstatnou část zjištěných nedostatků a tyto efektivně odstraňuje.“, nemůţe znít jinak, neţ kladně, tedy ţe Modernizovaný celní kodex skutečně reflektuje 85

viz. Nařízení Rady (EHS) č. 2219/89 ze dne 18. července 1989 o zvláštních podmínkách pro vývoz potravin a krmiv po jaderné havárii nebo jiném případu radiační mimořádné situace 86 viz. Nařízení Rady (EHS) č. 3911/92 ze dne 9. prosince 1992 o vývozu kulturních statků 87 viz. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 304/2003 ze dne 28. ledna 2003 o vývozu a dovozu nebezpečných chemických látek 88 blíţe viz. Herboczková, J. Právní základ mezinárodního obchodu EU. Právo pro podnikání a zaměstnání, 2008, č. 10, s. 12

40

podstatnou část zjištěných nedostatků původního celního kodexu Společenství a tyto efektivně odstraňuje. Po analýze obou dílčích závěru k první hypotéze lze tuto hypotézu jako celek, i přes výše uvedený neodstraněný nedostatek váţící se k oblasti kombinované nomenklatury, potvrdit. Modernizace celního práva Evropské unie tak skutečně reflektuje podstatnou část zjištěných nedostatků a tyto efektivně odstraňuje.

41

5 Dopady modernizace celního práva EU Není jistě náhodou, ţe ze čtyř hlavních předpisů regulujících oblast celního práva EU byly hned dva v nedávné době nahrazeny novou legislativní úpravou a třetí byl dokonce doslova modernizován.89 Tato kapitola tak pojednává o dopadech modernizace (případně „nemodernizace“) kaţdého z nich a to jak v rovině teoretické, tak i praktické. Závěr kapitoly pak obsahuje vyhodnocení druhé z hypotéz stanovené pro účely této diplomové práce.

5.1 Modernizovaný celní kodex Jak jiţ bylo výše uvedeno, právě Modernizovaný celní kodex je tím celním předpisem EU, který doznal nejrozsáhlejších i nejradikálnějších změn. Na první pohled je zřejmé, ţe u něj došlo, oproti původnímu celnímu kodexu Společenství, k výrazné redukci počtu článků90. To by mělo pomoci k jeho větší přehlednosti i ucelenosti. Další změny nejsou jiţ letmým pohledem tak snadno objevitelé, o to větší zásah ale mohou znamenat do oblasti působnosti Modernizovaného celního kodexu. Proto jsou jim věnovány následující řádky.

5.1.1 Výhody Nepochybně největší naděje jsou vkládány do celkově reorganizovaného systému celních reţimů, které byl vskutku dokonale překopán. Stalo se tak za účelem dosaţení zjednodušení mezinárodního obchodu vedoucího k plnému přechodu na elektronické celní řízení. To by mělo vést ke zvýšení konkurenceschopnosti podniků podnikajících na území EU a ve svém důsledku umoţnit rychlejší a efektivnější celní odbavení zboţí prostřednictvím nového vyuţití informačních technologií a nových technik celní kontroly. Sloučení nebo sladění celních reţimů pravděpodobně povede k tomu, ţe bude potřeba méně odborníků, coţ povede ke sníţení potřeby školit jich větší počty. Ti proškolení se pak setkají s účinnějšími celními reţimy, jejichţ jednoduchost a zároveň propracovanost jim značně usnadní práci. Méně reţimů logicky rovněţ povede ke

89

navíc, k zajištění jeho aktuálnosti, je čtvrtý předpis, tedy Společný celní sazebník, potaţmo jeho příloha č. 1, kaţdoročně aktualizován 90 z původních 253 článků na současných 188

42

sníţení míry rizika vzniku nesrovnalostí ohledně zařazování zboţí do jednotlivých reţimů, o moţném pozitivním dopadu na oblast celních podvodů nemluvě. Pokud navíc dojde k naplnění cílů vytyčených EU v souvislosti s účelem přijetí Modernizovaného celního kodexu, dojde po jeho účinnosti kromě zjednodušení dovoleného obchodu dále k posílení domácího trhu a k odstranění překáţek mezinárodního obchodu a investic. To vše by mělo hospodářským subjektům umoţnit centralizovat a integrovat účetní, logistické a distribuční funkce s následnými úsporami administrativních a transakčních nákladů91. Jednodušší uspořádání a maximum společných prvků v různých opatřeních zajistí jak snazší dostupnost předpisů, tak méně plánovací činnosti nutné k dodrţování celních předpisů. Přesnější a soudrţnější výklad při pouţití celních předpisů bude pro hospodářské subjekty znamenat zřejmě velký přínos a jen běţná praxe ukáţe, zda se jedná o zdařilou modernizaci evropského práva a bude přínosem pro země ES (EU) včetně elektronického centralizovaného celního řízení a její obchod nebo jenom další byrokratický předpis pro podnikatelskou veřejnost.92

5.1.2 Nevýhody Při zavádění plného zjednodušeného celního řízení ovšem mohou nastat i negativní účinky, tj. zvyšování objemu dovozu zboţí v návaznosti na dovoz omamných látek, pirátského zboţí, léků, náhradních dílů, napodobenin atd. V tomto případě by měly mít celní orgány Evropského společenství (EU) řádně vypracovaný systém analýzy rizik, neměla by být podceněna práce na zdokonalení systému elektronického celního a daňového řízení, vzdělávání, posílení vnějších hranic Evropského společenství (EU) a mezinárodní spolupráce.93 Otázky mohou vyvstat rovněţ v souvislosti s centralizovaným celním řízením, které bude mít nejspíše nezanedbatelný dopad na částky vybírané kaţdým členským státem a tedy i na podíl z výběru cel, které mu patří jako vybíraný celní poplatek. Navíc, zejména při nedostatečné harmonizaci kontrolních činností, můţe představovat riziko, ţe nepřímo podpoří soustředění obchodní činnosti do velmi atraktivních zemí s velkou kapacitou, čímţ dojde ke skutečnému odklonění dopravních toků. 91

blíţe viz. Dombrowski, J. Celní reţimy v modernizovaném celním kodexu 2.část. Daně a právo v praxi, 2008, č. 12, s. 50 an. 92 viz. viz. Dombrowski, J. Modernizovaný celní kodex Evropského společenství. Daně a právo v praxi, 2008, č. 8, s. 52 an. 93 viz. viz. Dombrowski, J. Celní reţimy v návaznosti na prováděcí předpisy k modernizovanému celnímu kodexu. Daně a právo v praxi, 2009, č. 3 s. 45 an.

43

Je třeba mít na paměti, ţe k řádnému fungování změn zavedených Modernizovaným celním kodexem je třeba pečlivých příprav v oblasti administrativní i osobního vzdělávání dotčených pracovníků celní správy. To s sebou nevyhnutelně nese zvýšené administrativní náklady a navíc riziko, ţe celý nově zaváděný celní systém vzhledem k obsáhlosti změn skončí fiaskem.

5.2 Společný celní sazebník Společný celní sazebník nebyl, stricto sensu, jiţ více jak dvacet novelizován v pravém slova smyslu. Namísto toho je kaţdoročně měněna jeho příloha č. 1 obsahující společný celní sazebník Společenství. Tento předpis sestává hned ze dvou základních stavebních prvků, a to z kombinované nomenklatury a celní sazby. V souvislosti se Společným celním sazebníkem je nezbytné rovněţ zmínit TARIC, tedy propojený informační systém zakládající se na Kombinované nomenklatuře EU slouţící k identifikaci dalších94 komunitárních předpisů potřebných pro přesné stanovení cla.

5.2.1 Výhody Nespornou výhodou Společného celního sazebníku je kaţdoroční aktualizace jeho přílohy č. 1 a z toho pramenící aktuálnost a efektivnost jeho aplikace. Díky tomu dokáţe účinně reagovat na vývoj v oblasti mezinárodního obchodu se zboţím. Rovněţ zmiňovaná kombinovaná nomenklatura, sjednocující nomenklatury celního sazebníku a zahraničně obchodních statistik, podléhá ze strany Komise kaţdoroční aktualizaci. Nejvyspělejším z pohledu aktualizace je ovšem TARIC. Ač byl původně vydáván i v listinné podobě a takto podléhal jednoroční aktualizaci, od roku 2003 existuje výlučně jen v elektronické podobě a je aktualizován denně.

5.2.2 Nevýhody Téměř nevyhnutelným negativním důsledkem výše zmíněných aktualizací je nesystematičnost uspořádání jednotlivých poloţek kombinované nomenklatury a z toho rezultující spory o zařazení zboţí do některé z příslušných kategorií, které někdy vyústí aţ ve spor rozhodovaný na úrovni Evropského soudního dvora. Tento problém by

94

nad rámec Společného celního sazebníku

44

dokázala vyřešit pouze generální restrukturalizace vnitřního členění nomenklatury jako celku. Dalším znakem postrádajícím jakoukoliv logickou systematiku je zařazování částí, součástí a příslušenství, kdy někdy se tyto zařazují pod stejnou podpoloţku kombinované nomenklatury jako kompletní výrobek a někdy se dokonce zařazují pod samostatné zvláštní nomenklaturní číslo jiné, neţ je nomenklaturní číslo kompletního výrobku. Právě tato různorodost činí z kombinovaného nomenklatury a z procesu jejího uţití a ze zařazování zboţí velmi náročnou a sloţitou činnost s velkým rizikem moţných chyb.95

5.3 Nařízení Rady o systému Společenství pro osvobození od cla Účelem tohoto předpisu je stanovit a následně regulovat případy, kdy je zboţí propouštěné do volného oběhu nebo vyváţené z EU osvobozeno od dovozního nebo vývozního cla. Původní nařízení Rady (EHS) č. 918/83 ze dne 28. března 1983 bylo s účinností od 1. ledna nahrazeno nařízením Rady (ES) č. 1186/2009 ze dne 16. listopadu 2009.

5.3.1 Výhody Hlavním důvodem vedoucím k přijetí nového předpisu regulujícího danou oblast bylo hned několik zásadních novelizací96 původního nařízení Rady č. 918/83. Ty, ve snaze o reakci na aktuální vývoj předmětné oblasti, způsobovaly nepřehlednost a nesystematičnost předpisu. Nový předpis byl tedy přijat ve snaze o zvýšení jeho přehlednosti a systematičnosti s důrazem na vysokou míru jeho jasnosti a průhlednosti. Související změnou je zvýšení limitu, od nějţ je zásilka povaţována za nepatrnou a tedy osvobozena od dovozního cla, a to z původních 22 na současných 150 EUR. To můţe být v praxi, především ve spojení s výše zmiňovaným Rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 2. července 2009 ve věci Har Vaessen Douane Service BV97, zdrojem značných úspor a zároveň vést k rozvoji oblasti internetových (potaţmo zásilkových) obchodů, které mají svá distribuční centra umístěna mimo území EU. 95

viz. Matoušek, P. Kombinovaná nomenklatura EU a zařazování zboţí pro oblast cla, daní a statistiky Intrastat CZ (1. část). ASPI, 2004 96 viz. příloha V nařízení Rady (ES) č. 1186/2009, ze dne 16. listopadu 2009, o systému Společenství pro osvobození od cla 97 blíţe viz. kapitola 3.5 této diplomové práce

45

5.3.2 Nevýhody Tím, ţe nové nařízení Rady o systému Společenství pro osvobození od cla klade důraz na přehlednost právní regulace, došlo k upozadění jeho aktuálnosti. To můţe způsobovat, s ohledem na překotný vývoj v oblasti mezinárodní výměny i pohybu zboţí, mírnou „zkostnatělost“ této odnoţe celního systému EU.

5.4 Nařízení Rady o uplatňování systému všeobecných celních preferencí Systémy všeobecných celních preferencí spadají do podskupiny obchodně politických opatření. Jejich náplní je v rámci EU poskytovat rozvojovým zemím či územím jednostranně zvýhodněný přístup na vlastní trhy. Pro období od 1. ledna 2009 do 31. prosince. 2011 je tato oblast EU regulována nařízením Rady (ES) č. 732/2008 ze dne 6. srpna 2008, které se stalo nástupcem nařízení Rady (ES) č. 980/2005 ze dne 27. června 2005.

5.4.1 Výhody Jiţ předchůdce tohoto předpisu, tedy nařízení Rady (ES) č. 980/2005, přinesl výrazné zjednodušení v podobě redukce původních pěti interních reţimů na tři (základní reţim, zvláštní pobídkový reţim pro udrţitelný rozvoj a řádnou správu věcí veřejných tzv. GSP Plus a konečně zvláštní reţim pro nejméně rozvinuté země). Nové nařízení Rady (ES) č. 732/2008 tento systém tří vnitřních reţimů přejímá a v případě reţimu GSP Plus jej lehce modifikuje. Zatímco předchozí nařízení stanovilo pouze jediný termín pro předkládání ţádosti o přiznání reţimu GSP Plus, nové nařízení umoţňuje podávat ţádosti kromě základního termínu (do 31. 10. 2008) i v druhém termínu dodatečně vloţeném zhruba doprostřed období platnosti nařízení (30. 4. 2010)98. Jde o vstřícné gesto vůči zemím, které nebudou moci z jakýchkoli důvodů podat ţádosti v základním termínu, popř. nesplní příslušná kritéria nyní a reţim GSP Plus jim nebude moci být přiznán od počátku platnosti nového nařízení.99 Toto můţe být způsobeno i z toho důvodu, ţe pro přiznání reţimu GSP Plus je nově vyţadována

98

platnost reţimu GSP Plus ovšem pro jeho beneficienty skončí ke dni 31. prosince 2011, po té si tyto země budou muset o předmětný reţim znovu zaţádat 99 viz. Systém všeobecných celních preferencí (GSP) [online]. Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2009 [cit. 2010-02-19]. Dostupné z:

46

ratifikace hned 27 specifikovaných mezinárodních úmluv z oblasti lidských práv, pracovních práv, trvale udrţitelného rozvoje (ochrana ţivotního prostředí) a správy věcí veřejných. Pozitivně lze rovněţ hodnotit systém graduací a degraduací, který se dotýká pouze základního reţimu a reţimu GSP Plus. V přijatém nařízení je graduována pouze jediná třída, zatímco degraduovaných je jich hned šest. Účelem těchto institutů je zajistit, aby výhody výše uvedených reţimů byly poskytovány těm beneficiantů,. kteří je nejvíce potřebují, a naopak byly odebírány těm zemím, které jiţ v dané zboţové třídě dosáhly takové úrovně, ţe jim nadále není nutné poskytovat preference v rámci těchto reţimů.

5.4.2 Nevýhody Za jistý nedostatek lze povaţovat skutečnost, ţe země, která je předmětem oficiálního šetření ze strany Komise pro podezření z neplnění předepsaných podmínek, zůstává beneficientem aţ do doby ukončení příslušného šetření. Toto nově zavedené pravidlo by za jistých okolností mohlo vést ke zneuţívání ze strany rozvojových zemí. Rovněţ proti zavedenému systému spočívajícímu v desetiletém cyklu, kdy se pravidelně přijímá nové nařízení pro oblast systému všeobecných celních preferencí, lze mít výhrady. Vzhledem k delší pomlce mezi dvěma přijímanými předpisy se lze obávat moţné slabší reakční doby na aktuální problémy v této oblasti se přihodivší.

5.5 Zhodnocení dopadů modernizace celního práva EU Po uvedení všech uvedených skutečností ještě zbývá posoudit druhou hypotézu této diplomové práce, znějící „Modernizace celního práva přináší Evropské unii zprůhlednění a zefektivnění celního procesu.“ Zde se mohou vyskytnout jisté potíţe, neboť předpis, do kterého jsou v souvislosti s touto hypotézou vkládány největší naděje, tedy Modernizovaný celní kodex, má stanoven nejzazší limit účinnosti na den 24. června 2013100. Ačkoli se jedná o lhůtu maximální, která bude s největší pravděpodobností členskými státy o něco „předběhnuta“, nelze v současnosti v praktické rovině posoudit dopad nových institutů a změn obecně, které tento předpis do oblasti celního práva EU přináší. Pokud se ale budeme bavit v rovině teoretické, pak především reorganizovaný systém celních reţimů a s tím související elektronizace 100

viz. druhá věta čl. 188 odst. 2 Modernizovaného celního kodexu

47

celního řízení rozhodně znamenají významné vykročení vstříc průhlednému a efektivnímu celnímu procesu jako takovému. Jakkoli lze mít námitky vůči nepřehlednosti

a

nelogičnosti

uspořádání

jednotlivých

poloţek

kombinované

nomenklatury, je reálným faktem, ţe zbylé tři primární předpisy101 pro celní sytém EU lze v jejich modernizované podobě rovněţ povaţovat, z pohledu kritérií předmětné hypotézy, za velice zdařilé. Druhou hypotézu tak lze v konečném důsledku potvrdit, v tuto chvíli ovšem jedině s výhradou jejího uplatnění pouze v teoretické rovině.

101

tedy Společný celní sazebník, Nařízení Rady o systému Společenství pro osvobození od cla a Nařízení Rady o uplatňování systému všeobecných celních preferencí

48

Závěr V souvislosti s 40-ti letým výročím zaloţení celní unie byla akcentována snaha o modernizaci úpravy celního práva EU. Tato diplomová práce identifikovala jako čtyři nosné pilíře celního systému EU následující předpisy: celní kodex Společenství, Společný celní sazebník, nařízení Rady o systému Společenství pro osvobození od cla a nařízení Rady o uplatňování systému všeobecných celních preferencí. Důraz, který EU klade právě na modernizaci i aktuálnost celní oblasti, lze vypozorovat ze skutečnosti, ţe z těchto čtyř primárních celních předpisů podléhá jeden kaţdoroční aktualizaci102, dva byly v nedávné době nahrazeny novější legislativní úpravou a ten čtvrtý prošel dokonce zásadní modernizací. Prvním cílem této práce bylo podrobit kritické analýze prameny dosavadní právní úpravy celního práva v Evropské unii. Všechny čtyři výše uvedené předpisy (resp. jejich původní právní úprava) trpí stejným neduhem, a tím je jejich nesystematičnost a nepřehlednost. To pramení z příliš častých novelizací, které sice reagují na aktuální otázky celní oblasti, ale jako negativní důsledek vedou právě ke shora zmíněným jevům. Pro kaţdý z předpisů byly dále identifikovány nedostatky váţící se právě a jen ke kaţdému z nich. Z prvního cíle byla také vyvozena první pracovní hypotéza diplomové práce, stanovící, ţe „Modernizace celního práva Evropské unie reflektuje podstatnou část zjištěných

nedostatků

a

tyto

efektivně

odstraňuje.“

Vzhledem

k tomu,

ţe

Modernizovanému celnímu kodexu byla věnována samostatná kapitola zařazená za kapitolu pojednávající (mimo jiné) právě o modernizaci zbylých tří celních předpisů, byla tato hypotéza z důvodu přehlednosti rozdělena na dvě dílčí hypotézy. I přes drobné výhrady a lehkou modifikaci byla nakonec první dílčí hypotéza, vztahující se ke třem zmíněným celním předpisům, potvrzena. Ačkoli do okamţiku plné účinnosti Modernizovaného celního kodexu zbývá ještě několik let a nelze tak v současnosti plně docenit veškeré změny, které přináší do oblasti své působnosti, lze s jistotou potvrdit, ţe skutečně reaguje na veškeré podstatné nedostatky původního celního kodexu Společenství se snahou o jejich nápravu. Také druhý dílčí závěr první hypotézy, váţící se právě k Modernizovanému celnímu kodexu, tak vyzněl pozitivně.

102

resp. je kaţdoročně měněna příloha č. 1 tohoto předpisu, tedy nařízení Rady (EHS) č. 2658/1987, ze dne 23. června 1987, o sazební a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku

49

Pokud oba dílčí závěry porovnáme, nelze neţ potvrdit první pracovní hypotézu jako celek. Modernizace celního práva Evropské unie tak skutečně reflektuje podstatnou část zjištěných nedostatků a tyto efektivně odstraňuje. Druhým cílem práce bylo zhodnocení dopadů modernizace celního práva na celní proces Evropské unie jako celek, a to jak z pohledu teoretického, tak i praktického. Jedním z cílů změn adresovaných předmětným čtyřem celním předpisům EU je zpřehlednit a zjednodušit pouţívání relevantních předpisů, a tím přispět k vyšší míře efektivity jejich aplikace. To s sebou ovšem rovněţ nevyhnutelně nese zvýšenou administrativní zátěţ, především v počátcích aplikace nových institutů a změn obecně. Je totiţ třeba se s novými postupy naučit efektivně pracovat, coţ v budoucnu povede k urychlení této práce, ovšem z krátkodobého hlediska to skutečně znamená zvýšenou administrativní zátěţ pro dotčené subjekty. Rovněţ druhá hypotéza, formulována „Modernizace celního práva přináší Evropské unii zprůhlednění a zefektivnění celního procesu“, byla odvozena z druhého cíle této práce. Menší komplikace zde nastaly v souvislosti s Modernizovaným celním kodexem, jehoţ nejzazší limit účinnosti je stanoven aţ na 24. června 2013. Z toho důvodu nemohly být plně posouzeny dopady ním zaváděných změn z praktického hlediska. V teoretické rovině však znamenají změny zavedené Modernizovaným celním kodexem, především v podobě reorganizovaného systému celních reţimů a od toho odvislé elektronizace celního řízení, značný posun směrem k průhlednému a efektivnímu celnímu procesu jako celku. Rovněţ zbylé tři primární předpisy oblasti celního práva EU lze, v jejich modernizované podobě, z pohledu kritérií stanovených druhou pracovní hypotézou označit jako velice zdařilé. Rovněţ druhou hypotézu tak lze v konečném důsledku potvrdit, ovšem v důsledku data sepsání této práce jedině s výhradou jejího uplatnění pouze v teoretické rovině.

50

Resumé v cizím jazyce This thesis focuses on modernization of the customs law of the European Union. The first, mostly theoretical, part consists of historical and descriptive sections. The historical section handles the customs generally as well as the evolution of the European Union. On the other hand, the descriptive section focuses on the custom duty system along with the legal regulation of the customs law applied in the European Union. The second (practical) part deals with specific legal acts and its attributes and disadvantages arising from their application in conjunction with evaluation of the consequences of their modernization. There are four primary acts in the defined custom area – the Community Customs Code (so called „Modernised Customs Code“), the Common Customs Tariff, the Council Regulation setting up a Community system of reliefs from customs duty and finally the Council Regulation applying a scheme of generalised tariff preferences. Out of these four, one is a subject to an annual updates, two have been replaced by newer legal regulations recently and the fourth one has even been essentially modernized. This activity is also connected with recent 40th anniversary of the Customs Union. The thesis has stated two primary objectives. The first objective was to put the four original primary acts through critical analysis. The result is that all four of them suffer from the same affection – the fragmentariness and the disorderliness. This is caused by too many novelizations which may respond to actual problems in the customs area but they also cause the negative effects mentioned above. Out of the first objective results the firts hypothesis, which has been formulated: „EU customs law modernization reflects a substantive part of the identified affections and it eliminates them effectively“. According to the fact that the Modernised Customs Code has been granted a sole chapter, this hypothesis was subdivided into two seperate semi-hypotheses in order to maintain a high level of lucidity. Both of the semi-hypothese were, in the end, confirmed which means that the first hypothesis must be confirmed as well. That means that the modernization of the EU customs law really reflects a substantive part of the identified affections and it eliminates them effectively.

51

The second objective was to evaluate the impacts of the EU customs law modernization on the customs procedure from both theoretical and practical point of view. Fact is, that one of the key aims of the novelizations is to simplify and make more lucid the usage of the relevant acts, which should lead to a higher standard of effectiveness of their aplication. This, in a short time period, inevitably also means an increased administrative burden for the affected subjects, which ought to adjust their old documents and learn how to use the new institues. Also the second hypothesis, stating that „the modernization of the customs law brings the European Union more lucent and effective customs procedure“, was derived from the second objective of this thesis. A minor complications appeared in this point, because the Modernised Customs Code is not yet fully in force (the outermost term is stated on 24th June 2013). This means that the impacts of its novelties couldn’t have been duly qualified from the practical point of view. From the theoretical point of view the changes brought by the Modernised Customs Code, especially the reorganised system of the customs regimes connected with the computerisation of the customs procedures, mean an important advance towards the lucent and effective customs process. Likewise the remaining three primary acts in the EU customs area can be, in their modernised form from the point of view of the criteria stated by the second hypothesis, qualified as succesfull. From the above stated facts it is clear that also the second hypothesis must be confirmed, but according to the date of the completion of this thesis, solely with stipulation of its application only from the theoretical point of view.

52

Seznam použité literatury Knižní publikace 1. Bakeš, M. Finančně právní instituty. 1. vydání. Praha : Všehrd, 1992, 55 s. ISBN 80-85305-01-1 2. Bakeš, M., Karlíková, M., Kotáb, P., et al. Finanční právo. 5. upravené vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, 576 s. ISBN 978-80-7400-801-6 3. Grúň, L. Finanční právo a jeho instituty. 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha : Linde, 2009, 336 s. ISBN 978-80-7201-745-4 4. Hunčová, M., Stehlík, A. Celnictví a spedice. Brno : Vydavatelství MU, Brno, 2000, 159 s. ISBN 80 -210 -2256 -6 5. Jánošíková, P., Mrkývka, P., Tomaţič, I. et al. Finanční a daňové právo. Plzeň : Aleš Čeněk, 2009, 525 s. ISBN 978-80-7380-155-7 6. Machková, H., Černohlávková, E., Sato, A. et al. Mezinárodní obchodní operace. 4., aktualizované vydání. Praha : Grada Publishing, 2007, 242 s. ISBN 978-80-247-1590 7. Matoušek, P., Sabelová, L. Clo. Praha : ASPI, a.s., 2007, 496 s. ISBN 978-807357-263-1 8. Neal, L. The Economics of Europe and the European Union. New York : Cambridge University Press, 2007, 456 s. ISBN 978-0-521-86451-0 9. Poillot-Peruzzetto, S., Luby, M., Svoboda, P. Evropské právo a podnik. Praha : Linde, 2003, 776 s. ISBN 80-7201-384-X 10. Rozehnalová, N., Týč, V. Vnější obchodní vztahy Evropské unie. Brno : Masarykova univerzita, 2006, 207 s. ISBN 80-210-4073-4 11. Svoboda, P. Právo vnějších vztahů Evropské unie. 2. aktualizované vydání. Praha : Linde, 2007, 320 s. ISBN 978-80-7201-653-2 12. Svoboda, P. Liberalizace obchodu zbožím v právu Evropské unie. 1. vydání. Praha : C.H. Beck, 2003, 257 s. ISBN 80-7179-815-0 13. Tichý, L., Arnold, R., Svoboda, et al. Evropské právo. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, 928 s. ISBN 80-7179-430-9 14. Týč, V. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 5. aktualizované vydání. Praha : Linde, 2006, 288 s. ISBN 80-7201-631-8

53

Články 1. Dombrowski, J. Celní reţimy v modernizovaném celním kodexu 1. část. Daně a právo v praxi, 2008, č. 11, s. 45-49 2. Dombrowski, J. Celní reţimy v modernizovaném celním kodexu 2.část. Daně a právo v praxi, 2008, č. 12, s. 50-53 3. Dombrowski, J. Celní reţimy v návaznosti na prováděcí předpisy k modernizovanému celnímu kodexu. Daně a právo v praxi, 2009, č. 3, s. 45-47 4. Dombrowski, J. Modernizovaný celní kodex Evropského společenství. Daně a právo v praxi, 2008, číslo 8, s. 52-56 5. Herboczková, J. Právní základ mezinárodního obchodu EU. Právo pro podnikání a zaměstnání, 2008, č. 10, 6. Matoušek, P. Kombinovaná nomenklatura EU a zařazování zboţí pro oblast cla, daní a statistiky Intrastat CZ (1. část). ASPI, 2004, č. 10, s. 1-11 7. Říhová, K. Nástroje obchodní politiky ES a ochranná opatření. Právní rádce [online].

Aktualizováno

31.8.2006

[cit.

2009-11-11].

Dostupné

z:

8. Generalised System of Preferences (GSP) [online]. Evropská komise, 2009 [cit. 2010 02 03]. Dostupné z: 9. OD ÚSTAVY K LISABONU [online]. Informační kancelář Evropského parlamentu v České republice, 2009 [cit. 2009-12-07]. Dostupné z: 10. Přijato nové unijní nařízení o uplatňování systému všeobecných celních preferencí pro období 2009 aţ 2011[online]. Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2008 [cit. 2010-02-05]. Dostupné z: 11. Systém všeobecných celních preferencí (GSP) [online]. Ministerstvo průmyslu a obchodu,

2009

[cit.

2010-02-03].

Dostupné

z:

12. Taxation

and

Commission,

Customs aktual.

Union

Directorate-General

1.11.2009

54

[cit.

[online].

2009-11-19].

European Dostupné

z:

Právní předpisy EU 1. Lisabonská smlouva: Smlouva o Evropské Unii a Smlouva o fungování Evropské unie (2008/C 115/01) 2. Nařízení Rady (EHS) č. 2658/1987 ze dne 23. června 1987, o sazební a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku 3. Nařízení Komise (ES) č. 948/2009 ze dne 30. září 2009, kterým se mění příloha I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku 4. Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství 5. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 450/2008 ze dne 23. dubna 2008, kterým se stanoví celní kodex Společenství (Modernizovaný celní kodex) 6. Nařízení Rady (ES) č. 980/2005 ze dne 27. června 2005, o uplatňování systému všeobecných celních preferencí 7. Nařízení Rady (ES) č. 732/2008 ze dne 6. srpna 2008, o uplatňování systému všeobecných celních preferencí 8. Nařízení Rady (ES) č. 1186/2009 ze dne 16. listopadu 2009, o systému Společenství pro osvobození od cla 9. Rozhodnutí Rady (2007/436/ES, Euratom) ze dne 7. června 2007, o systému vlastních zdrojů Evropských společenství. 10. Smlouva o zaloţení Evropského Společenství

Jiné 1. Důvodová zpráva k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 450/2008 ze dne

23. dubna

2008, kterým se

stanoví

celní kodex

Společenství

(Modernizovaný celní kodex) 2. Rozhodnutí Komise č. 2008/938/ES ze dne 9. prosince 2008, o seznamu zvýhodněných zemí, které jsou způsobilé pro zvláštní pobídkový reţim pro udrţitelný rozvoj a řádnou správu věcí veřejných podle nařízení Rady (ES) č.

55

732/2008 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí pro období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2011 3. Rozhodnutí Rady (2003/231/ES) ze dne 17. března 2003, o přistoupení Evropského společenství k Protokolu o změně Mezinárodní úmluvy o zjednodušení a sladění celních reţimů (Kjótská úmluva) 4. Rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 10. prosince 1968 ve věci C-7/68 Komise Evropských společenství proti Italské republice 5. Rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. června 2009 ve věci C-173/08 Kloosterboer Services BV proti Inspecteur van de Belastingdienst/Douane Rotterdam 6. Rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 2. července 2009 ve věci C-7/08 Har Vaessen Douane Service BV proti Staatssecretaris van Financiën 7. Sdělení o TARIC (Integrovaný celní sazebník Evropských společenství) č. 2004/C 258/06 ze dne 20. října 2004 8. Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT 1994)

56