„Inovace výuky československých a českých dějin 20. století na středních školách v Olomouckém a Moravskoslezském kraji“
MODERNÍ ČESKÉ DĚJINY VE SBÍRCE ACADEMIA FILM OLOMOUC (AFO DOC.PORT)
Jedná se o snímky, které byly prezentovány v minulých ročnících Academia Film Olomouc. Tyto dokumenty, často oceněné významnými oceněními mají významný dokumentační a interpretační význam a reprezentují vynikající doplňující zdroj ke klasické výuce dějepisu na středních školách. Všechny filmy jsou dostupné formo prezenční výpůjčky v Knihovně Univerzity Palackého v Olomouci (tzv. Zbrojnice)
Zenta… osud rakousko-uherského křižníku 2006, Petr Jančárek V roce 2005 se vydala česká potápěčská expedice k vraku křižníku Zenta potopeného na začátku první světové války. Dokument mapuje nejen historii, ale i příběhy těch, jimž osud této lodi ovlivnil život.
Soukromé století: Mávnutí motýlích křídel 2002, Jan Šikl Snímek z cyklu Soukromé století nás prostřednictvím archivních rodinných záběrů seznamuje s životem hudebního skladatele, akademického funkcionáře a představitele komunistické elity Václava Felixe.
Zemřel pod cizím jménem 2005, Jiří Šinda 21. dubna 1956 byl do pražské nemocnice Na Bulovce přivezen těžce nemocný starý muž. Při příjmu byl zapsán jako Josef Císař. O den později zemřel. Na úmrtním listě se už objevilo jeho pravé jméno - Jan Šrámek. Dokument mapuje poslední léta života Msgr. Jana Šrámka, kněze, zakladatele Orla, dlouholetého předsedy Československé strany lidové, prvorepublikového ministra, předsedy exilové londýnské vlády a také místopředsedy vlády v letech 1945 až 1948.
Paměť XX. století: Nesdělitelné 2004, Helena Třeštíková
Dokument Heleny Třeštíkové vypovídá o největší masové vraždě českých občanů. V osvětimském koncentračním táboře byly v březnu a červenci roku 1944 zavražděny tisíce židovských vězňů.
Zrádce nebo oběť? 2007, Petr Lokaj Po vzniku samostatného Československa nastoupil právník Emil Hácha k Nejvyššímu správnímu soudu a v roce 1925 se stal jeho ředitelem. Byl členem haagského rozhodčího soudu, působil v legislativní radě vlády ČSR, překládal (román Tři muži ve člunu) a psal poezii (sbírka Omyly a přeludy). Lidé si ho však pamatují jako protektorátního prezidenta a přisluhovače nacistického Německa. Dokumentarista 2
Petr Lokaj hledá odpovědi na otázky provázející tuto tragickou postavu české historie. Nesoustředí se pouze na Háchův politický a profesní život, ale pokouší se také nahlédnout do jeho mysli a pátrat po příčinách jeho rozporuplných rozhodnutí. Pro své zkoumání využívá režisér archivních záběrů, scén z televizní inscenace Noc rozhodnutí (1993), věnované Háchovu osudovému souhlasu s okupací, a také úryvků z jeho poezie. Komentáře se ujímá řada odborníků z vědních oborů historie, filozofie, lékařství, ale také potomci protektorátních ministrů a lidé, kteří měli příležitost se s prezidentem setkat.
Fronťačky 2007, Martin Řezníček
Kniha generála Ludvíka Svobody Z Buzuluku až do Prahy, která byla svého času povinnou četbou, se ve světle výpovědí žen z východní fronty jeví jako zcenzurovaný, účelově uhlazený odvar reality. Už jen to, jak opomíjí, že velká část vojáků takzvané Svobodovy armády přišla bojovat na frontu za odměnu – za propuštění z gulagu. Kniha zapomíná i na chyby velení, které měly na svědomí zbytečné utrpení. V tomto kontextu nutí přímé vyprávění ženských hrdinek dokumentárního filmu Martina Řezníčka přemýšlet o snadné cestě falzifikátorů dějin a nezaměnitelné autentičnosti prožitého. Specifikem východní fronty bylo také to, že ženy bojovaly přímo v první linii, se zbraní v ruce, vypráví o tom například elitní střelkyně Marie Lastovecká. Zajímavé je, že postavení žen bylo v armádě oproti mužům i legislativně značně složité a dlouho nevyjasněné – v předválečných předpisech nebylo o ženách a jejich postavení v armádě ani zmínky, jednoduše se s nimi nepočítalo, vůbec se nepředpokládalo, že by mohla nastat situace, kdy jich bude potřeba v boji tak naléhavě.
Československo 1968 Tento snímek není dostupný v doc.portu. Film, který získal v roce 1970 Oscara za nejlepší krátký dokument, byl natočen na zakázku pro Americkou informační agenturu (USIA). Zachycuje invazi sovětských vojsk a dává ji do souvislosti s nacistickou okupací roku 1939, aniž by události komentoval. Američtí vědci, odborníci a politici se před srpnem 1968 shodovali na tom, že se Sovětský svaz snahy o socialismus s lidskou tváří nepokusí zastavit hrubou silou. Reformismus v Československu sice pro sovětskou komunistickou vládu představoval nebezpečí liberální nákazy všech zemí východního bloku, vojenská intervence by však znamenala vystupňování studené války a světový odsudek vedoucí k ekonomickým a obchodním omezením. 20. srpna 1968 v 11 hodin večer (tj. v 5 hodin ráno středoevropského času) byl prezidentskou kampaní vyčerpaný Nixon probuzen telefonátem, v kterém se dozvěděl, že vojska Varšavské smlouvy obsazují Československo. Spojené státy nijak ostře proti invazi nevystoupily, OSN veřejné odsouzení navrhovala, ale neodhlasovala. V americkém tisku se přitom objevovala přirovnání k vojenské intervenci ve Vietnamu nebo nacistické okupaci českých zemí v roce 1939. Právě této poslední souvislosti dokument využívá. Připomíná hlavní body krátké existence nezávislého československého státu, aby pak ukázal hořký konec tzv. Pražského jara. Do jaké míry vyjadřoval Oscar za tento film také odsudek vojenského vpádu?
3
Gentleman Josef Škvorecký 2007, Petr Kaňka V útulném bytě s obrovskou knihovnou plnou autorových rukopisů, knih i jejich zahraničních vydání a s jazzovým koutkem s fotografiemi jeho hudebních vzorů se spojuje pohled na poklidnou atmosféru kanadského města se vzpomínkami na domov a dospívání, totální nasazení za protektorátu či seznámení s osudovou ženou Zdenou Salivarovou. Ti dva spolu mluví o stáří, o toleranci, která je základem jejich vztahu. Zpověď doplňují materiály z archivu nebo ukázky z filmů. Některé vzpomínky jsou ilustrovány scénami z Náchoda, spisovatelova rodiště. Režiséru Petru Kaňkovi a jeho štábu se podařilo během osmi natáčecích dnů v Torontu přiblížit se k manželům Škvoreckým natolik, že dokument nahlíží nejen do oblasti tvůrčí, ale i rodinné, citlivě vykresluje obraz dvou starých lidí, kteří vzdor mnohým životním hořkostem neztrácejí schopnost reálného i humorného pohledu na svět a jsou spolu svázáni úzkým poutem těch, kdo nemají než jeden druhého.
Zapomenuté transporty do Polska 2009, Lukáš Přibyl
Poslední ze čtveřice filmů vypráví osudy mužů a žen z Československa, kteří byli odvlečeni do ghett a lágrů v Lublinu, Zamośći, Piaski, Sobiboru a Sawinu. Jedinou možnost přežití znamenal útěk do nehostinného kraje, jehož obyvatelstvo bylo povětšinou nepřátelské a kde se život Žida rovnal pěti kilogramům cukru. Vyprávění hrdinů líčí útěky a ukrývání se před nacisty v Maďarsku a Polsku. Útěk znamenal neustálé skrývání, strach, nejistotu a trvalou samotu. Jeden z vypovídajících například zvolil riskantní cestu na svobodu, když předstíral, že je hluchoněmý prosťáček, a své údajné nežidovství dokazoval neobřezaným penisem. Jiný byl třikrát dopaden a uvězněn ve stejném vězení, vždy pod jiným jménem a s odlišným životním příběhem. Poslední ze série dokumentů problematizuje často poněkud jednostranně vnímaný obraz utlačovaných Židů jako pasivních obětí.
V hlavní roli Gustav Husák 2008, Robert Sedláček Jako student právnické fakulty patřil Gustáv Husák pro svoji vzdělanost i politickou obratnost k slovenským levicovým intelektuálům. Během války se stal odpůrcem Slovenského štátu, členem hnutí odporu, které vyústilo v národní povstání. Po válce se podřídil zájmům komunistů a jejich cestě k nastolení totalitní moci. Ovšem už v roce 1951 byl zatčen a ve vykonstruovaném soudním procesu odsouzen na doživotí stal se obětí systému, který sám budoval. V šedesátých letech se stal Husák jednou z hlavních osobností reformního proudu, aby po okupaci Československa v roce 1968 provedl další ze svých politických obratů. Dostal se do čela komunistické strany a v polovině sedmdesátých let se stal i československým prezidentem. „Negativní postavy, a řekněme to přímo, velcí darebáci vyzařují zvláštní energii, která k nim lidi vábí nejen za jejich života, ale i dlouho po jejich smrti. Asi je to i příklad tohoto filmu. Gustáv Husák nás přitahoval jako čistá esence všeho, co je na politice odpudivé, jako obrazárna pudů, jichž je politika katalyzátorem,“ připomíná režisér Robert Sedláček.
4
Poselství Jana Palacha 2008, Kristýna Vlachová Šestnáctého ledna 1969 se v Praze na Václavském náměstí na protest proti praktikám vládnoucího režimu v Československu upálil student historie a politické ekonomie Jan Palach. Jeho čin vyvolal nebývalý ohlas u mladé generace a jeho pohřeb se stal protestním shromážděním proti pokračující okupaci Československa, když se jej zúčastnily tisíce lidí z celé republiky. Dokument využívá dosud nezveřejněných archivních materiálů, které teprve nedávno zpřístupnilo ministerstvo vnitra. Přináší také unikátní záběry z Palachova pohřbu, které natáčeli tehdejší studenti pražské filmové akademie. Režisérka přistupuje k tématu investigativně a činy Jana Palacha vysvětluje v širších společensko-kulturních souvislostech. Svědectví o životě a myšlenkách Jana Palacha podávají jeho nejbližší, včetně Janova bratra Jiřího. Kontroverzním se pak stalo zařazení autentických záznamů z nemocnice, kde vážně zraněný Palach vysvětluje lékařům motivy svého činu.
Zatajené popravy 2008, Petra Všelichová Přes šest set Čechů a Slováků přišlo tehdy v Sovětském svazu o život. Po první světové válce sem odjeli pracovat, hledali lepší budoucnost. Mnozí zde podnikali už za carského Ruska. Dodnes neznáme jména všech popravených, v evidencích jsou mezery. Řada jejich potomků zůstala na Ukrajině a v Rusku, aniž by tušila, kde jejich blízcí skončili. Celá desetiletí věřili, že se jim příbuzní vrátí, podle oficiálních zpráv sovětských úřadů byly totiž stovky nezvěstných převezeny do koncentračních táborů. Byl mezi nimi mladík, který v r. 1937 jako jediný cizinec dobyl s ruskou expedicí severní pól, nebo elitní důstojník, příbuzný biskupa Lobkowicze. V jediný den 28. 9. 1938 bylo popraveno sedmasedmdesát Čechů v ukrajinském Žitomiru, oficiálně kvůli špionážním kontaktům českého Sokola. Teprve při natáčení se mnozí pozůstalí dozvěděli pravdu. Dokument přináší nová svědectví, odhaluje dosud neznámé skutečnosti, poukazuje na to, že Rusko se se svou minulostí stále nedokázalo vyrovnat natolik, aby zpřístupnilo alespoň základní informace.
Zapomenuté transporty do Běloruska 2007, Lukáš Přibyl Druhý díl Zapomenutých transportů seznamuje diváky s osudy Židů z Čech a Moravy převezených do ghetta v Minsku a vyhlazovacího tábora Malý Trosinec. Ze sedmi tisíc deportovaných se konce války dožilo pouhých dvaadvacet. Přeživší líčí Bělorusko v letech 1941 až 1944 jako apokalyptickou krajinu s nocemi ozářenými plameny ze stovek vypalovaných vesnic a půdou doslova prosycenou krví lidských obětí. Rozvaliny zničených měst lemovali oběšenci, prašné cesty křižovaly pojízdné plynové komory přezdívané „dušehubky“. V rozlehlých lesích se přemnožili „obrovští vlci, vlci lidojedi“, kteří hodovali na masových hrobech. Jedinou možností Židů na přežití bylo přeběhnout k partyzánům, kteří ale přijímali jen ozbrojené. Pouze několika málo Židům se tento riskantní podnik vyplatil, drtivá většina pokusů končila tragicky. Snímek vypráví o absurditě války, nečernobílých situacích a omezených možnostech volby, přináší příběhy nezměrné brutality a sadismu, ale i lidského hrdinství a přátelství. Je svědectvím o vznešeném pohrdání smrtí a nepotlačitelné touze žít. 5
Zapomenuté transporty do Estonska 2007, Lukáš Přibyl Třetí díl dokumentárního cyklu nás zavede na území válečného Estonska. Do malé vesničky Raasik přijíždí transport tisíce českých Židů. Na nádraží je od ostatních oddělena skupina mladých dívek a žen. Jejich rodiny odjíždějí, ony zůstávají a nakládají zavazadla na automobily. Když konečně dorazí do lesem obklopeného koncentračního tábora Jägala, je jim po důkladné tělesné prohlídce řečeno, že mezitím byli jejich příbuzní převezeni do „vytápěného tábora“. Úkolem dívek je třídit majetek ze zavazadel deportovaných. Osamělé ženy se postupně semknou do obdivuhodně pevného kolektivu, kde obětavá pomoc je samozřejmostí. S postupem času se životní podmínky děvčat zhoršují. Jsou přemístěny do Centrálního vězení v Tallinnu, tíživost situace si ale dík humoru a naivitě mládí nepřipouštějí. Jsou nasazeny na nucené práce, kde se sbližují s obyčejnými lidmi. Je jim nabídnuta možnost útěku. Dívky odmítají, předem byly varovány, že by za jejich přečin byli potrestáni rodiče. Až koncem války se dozvídají smutné tajemství zmizení svých nejbližších.
Zapomenuté transporty do Lotyšska 2007, Lukáš Přibyl
První díl Přibylovy tetralogie nám připomíná zatím neprobádanou éru rižského ghetta, kam bylo v lednu roku 1942 převezeno několik set nic netušících českých Židů. Jsou ubytováni v polorozpadlé, plotem obehnané části lotyšské metropole. V opuštěných a sněhem zafoukaných místnostech nacházejí hrnce, které stále stojí na plotnách, oblečení poházené po zemi, jako by ti, co tu bydleli, odešli v prudkém chvatu. Mladí muži držení v policií hlídaném sektoru ghetta jim pak přehazují přes ostnatý drát kameny zabalené do kusů papíru. Na nich doručené vzkazy odhalují děsivý osud, který očekává nově příchozí: Všichni budete zabiti, jako naše rodiny. My jsme poslední, co přežili. Poté, co bylo ghetto uzavřeno, putují Židé do různých táborů, kde se i za stávajících děsivých okolností zoufale snaží žít „normálně“. Děti chodí do školy kolem oběšenců a chlapci hrají fotbal na dvoře, kde bývají popravováni jejich sousedé.
Szent István… osud rakousko-uherské bitevní lodě 2010, Petr Jančárek
Jadranským Titanikem bývá nazývána bitevní loď Szent István ležící od roku 1918 na dně Jadranského moře. Režisér Petr Jančárek se s českou expedicí k vraku vydal ve dvou etapách, v letech 2006 a 2008. Unikátní záběry potápěčského týmu vedeného Zdeňkem Partynglem jsou spojeny s výkladem námořního historika Borise Gola a dalších odborníků, přibližující konstrukci 152 metrů dlouhé lodě, včetně zbraňového systému vyrobeného ve Škodě Plzeň, okolnosti stavby plavidla i jeho zničení. Film volně navazuje na snímek Zenta... osud rakousko-uherského křižníku, využívá autentické archivní záběry ze slavnostního spuštění lodě na vodu a z okamžiků jejího potopení, včetně fotografií posádky pořízených za běžného provozu lodi.
6
Nikomu jsem neublížil 2011, Pavel Křemen Pavel Křemen je režisérem několika dokumentárních filmů, jako jsou například To byl Jiří Sovák, Příběhy slavných, Šimek šoumen, 13. Komnata Martiny Navrátilové nebo Zapomenutá hvězda. Dokumentárním snímkem Nikomu jsem neublížil otevřel pro mnohé stále aktuální téma udavačství v období komunistické vlády v Československu. Zpovídáni jsou tři bývalí důstojníci StB a několik dalších, kteří byli uváděni jako agenti či tajní spolupracovníci. Jaká byla praxe Státní tajné bezpečnosti? Byli agenti spolupracující s StB pouze oběťmi tísněnými strachem, nebo bezcharakterními jedinci souhlasícími se spoluprací? Byla to touha po dobrodružném životě špiona, nebo sobecké jednání s cílem vlastního prospěchu? Jak své chování někdejší agenti s odstupem času hodnotí? Cítí příslušníci StB vinu? Na podobné otázky se snaží režisér hledat odpovědi. Ty se různí podle zkušeností a postojů jednotlivých dotazovaných, kteří se však úplně shodují v jedné věci, tvrdí: Nikomu jsem neublížil. K metodám práce Státní bezpečnosti se rovněž vyjadřují historici Petr Blažek, Radek Schovánek, Jindřich Marek a psycholog Slavomil Hubálek.
Můj otec George Voskovec 2011, Libuše Rudinská
Jiří Voskovec je osobnost, kterou snad v České republice ani není třeba představovat. Dokument Můj otec George Voskovec na tohoto nezapomenutelného herce nejen českého divadla a filmu nahlíží pohledem jeho mladší dcery Gigi. Ta se po letech snaží pochopit otcovo jednání, když na žádost své poslední ženy Christine poslal ji i její sestru Vicky k adoptivní rodině. Jiří Voskovec emigroval do USA v roce 1950, byl však téměř rok držen na Ellis Islandu pro podezření z komunismu. S předsudky vůči emigrantům, ale i steskem po domově se musel potýkat po zbytek svého života. Snímek střídá dokumentární záběry míst spojených s hercovým životem s ukázkami z filmů a divadelních představení, ve kterých účinkoval. Jmenujme např. legendární broadwayské nastudování Hamleta s Richardem Burtonem. Snímkem provází podmanivý jazz, čtené pasáže z knihy Ladislava Matějky Korespondence V+W či nahrávky Voskovcova hlasu z archivu Českého rozhlasu. O údělu emigranta ve Spojenýchstátech promluví režiséři Miloš Forman a Andrei Serban, s nimiž pojilo Voskovce dlouholeté přátelství. Prostřednictvím rozhovorů s nejbližší rodinou je postupně vnášeno světlo do dosud neznámých částí hercova života.
Dejte nám křídla 2010, Jakub Tabery Vojenský pilot Jaroslav Hlaďo opustil protektorát Čechy a Morava, aby mohol pôsobiť v RAF vo Veľkej Británii. Stretol sa tu so slovenským pilotom Ottom Smikom, s ktorým vznik Slovenského štátu značne otriasol a taktiež emigroval. Spoločne slúžili v 122. stíhacej peruti, kde ich úlohou bolo so spitfireami doprevádzať bombardéry. Jedným z hnacích motorov ich zmyslu života bola vášeň lietať. Druhým bol vytúžený návrat domov. Ich cesty sa na nejaký čas rozišli prevelením do rozdielných perutí. Hlaďo sa Smikovi v počte zostrelov nevyrovnal. Smik bol povestný svojim šťastím, na nepriateľa útočil s ľadovým kľudom. Tento mladý pilot nemal za sebou znepokojivé skúsenosti, ktoré by ho ovplyvnili a priviedli do rozpakov. Nemal problém odpojiť sa 7
od konvoja a sám zničiť dvojicu nemeckých Focke-Wulfov. V poslednej etape svojej kariéry sa opäť stretol s Hlaďom v 310. peruti, kde získal veliteľský post. Pri jednom útoku s prehnanou agresivitou bezhlavo zaútočil na nepriateľa – bolo to osudné. Pilot posadnutý túžbou stláčať spúšť sa nedožil návratu domov. Zahynul vo veku 22 rokov. Dokumentárny film využíva dobové zábery spolu s inscenovanými scénami, ktoré rekonštruujú udalosti.
Moc má jméno šibenice 2013, Jiří Šinda Dokument České televize zkoumá perverzní morálku vládnoucího komunistického režimu v Československu na přelomu 40. a 50. let. Množství státních tajných spolupracovníků, dvojitých agentů a provokatérů mělo za úkol důmyslným systémem lží či příslibů navést tehdejší „ideologicky nepřizpůsobivé“ občany k protistátní činnosti. V mnoha případech se do vlastní sítě lapili samotní posluhovači STB, kdy je režim coby nepohodlné svědky poslal na popraviště. Strach nahánějící nevypočitatelnost vládnoucí garnitury ilustrují tři rozdílné případy, jež současně dokazují manipulativnost tehdejších médií a tápání současné justice. Ta do poloviny 90. let nebyla schopna rehabilitovat nevinné účastníky vtáhnuté do uvedených kauz. Nejvíce prostoru dostává „případ Babice“: v malé vesnici na moravskobudějovicku byli roku 1951 zastřeleni 3 funkcionáři místního Národního výboru. Roli zde hrály cílené provokace a mýty opředená postava pravděpodobného pachatele Ladislava Malého. Mrazivě tragikomicky působí příběh Josefa Matouše, nastrčeného udavače a špicla, který na příkaz STB záměrně slovně či fyzicky napadal vytipované vesnické funkcionáře. „Odměnou“ mu soud v následném procesu udělil trest smrti.
Pančovaná republika 2013, Lukáš Kokeš
Metanolová aféra z podzimu minulého roku měla za následek několik desítek lidských životů a vážných otrav. Jejím vyvrcholením bylo zavedení celoplošné prohibice a následně se rozpoutala debata, hledající hlavního viníka kauzy s pančovaným alkoholem. Pravdu se snaží nalézt autorský dokument Pančovaná republika dokumentaristy Lukáše Kokeše z cyklu Český žurnál. Viník je těžko odhalitelný, je to stát a jeho orgány, prodejci, nebo jsou to samotní konzumenti? Zaznívají názory široké škály lidí od barmanů, detektivů, lékařů, novinářů, obětí metanolu až po filozofa Václava Bělohradského. Film kombinuje autentické policejní záběry a aktuální zpravodajství spolu s rozhovory s lidmi, kterých se metanolová aféra dotkla, tvůrci nechávají diváka, aby si vytvořil vlastní názor na tuto problematiku. Jak se zdá, problém pančovaného alkoholu je hluboce zakořeněný a úzce propojený se státní správou a černý trh, o kterém prý všichni vědí, koexistuje za benevolentního přihlížení politické garnitury. Tvůrci nahlíží na problém z širší perspektivy: Proč se už nediskutuje nad tím, že tzv. bezpečný alkohol zabije ročně více než 300 lidí a výdaje spojené s alkoholem převyšují příjmy z jeho prodeje?
8
Vrahem z povolání. Utrpení soudce Karla Vaše 2013, Jan Bělohlavý, Pavel Paleček Karel Vaš se dočkal klidného stáří a zemřel v úctyhodných nedožitých 97 letech. Před smrtí ochotně poskytl dokumentaristům obsáhlý rozhovor, v němž adresoval svou minulost, především pak působení v úloze vyšetřovatele ve vojenské kontrarozvědce, jím vedená zmanipulovaná vyšetřování politicky nepohodlných lidí, brutální výslechy a popravy bez soudních procesů a pod smyšlenými záminkami, které nařídil. Celoživotní stoupenec komunistické ideologie a obdivovatel sovětského politického vzoru komentuje beze známek zpytování svědomí řetězec svých zločinů, které vyvstávají z výpovědí historiků, pamětníků a rodinných příslušníků obětí. Akcentuje marginální utrpení, které zakusil, a ignoruje značné utrpení, které způsobil. Těžiště filmu se nachází v citlivých místech, kde se výpovědi dotazovaných radikálně odlišují, střetávají a navzájem se vylučují. Nescházejí ani přesahy do témat etické integrity v souvislosti s politickým přesvědčením či kompetencí české justice, jelikož v její moci není Vašovy promlčené zločiny jakkoliv potrestat. Dokumentární film samotný se svou strukturou podobá soudnímu procesu s obžalovaným Vašem v hlavní roli, se zástupy usvědčujících svědků a divákem coby soudcem.
Patriotismus, nacionalismus a národovectví v českých zemích 2013, David Čech Nevšední šestidílný cyklus vzdělávacích grotesek má českým středoškolákům přiblížit vývoj nacionalismu od středověku po současnou neonacistickou scénu. Sami autoři krátké snímky označují za filmový punk. Rasismus představují třeba na příkladu světlého a tmavého piva. Symboliku a chování extrémistů zase přibližují jako v přírodopisném filmu, kde cestovatel pozoruje současného průměrného neonacistu v jeho přirozeném prostředí. Hlavním posláním dokumentu je tímto společensky závažným tématem zaujmout dnešního teenagera rozptýleného atrakcemi všeho druhu. Proto autoři volili takové výrazové prostředky, které mají potenciál lehce šokovat a zároveň jsou blízké dané věkové skupině. Mimo jiné zapojili různé animační techniky. Filmový cyklus byl vyroben v rámci vzdělávacího projektu pro Univerzitu J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.
Volynští 2013, Ján Mančuška Historie a osudy Čechů na ukrajinské Volyni od jejich příchodu v 19. století až po návrat do původní vlasti po roce 1945. Dokument Jána Mančušky shrnuje historii a osudy Čechů, kteří se v druhé polovině 19. století v důsledku krize a nedostatku zemědělské půdy v českých zemích vystěhovali v několika vlnách na Ukrajinu do Volyňské gubernie, kde postupně založili téměř 200 vesnic.
9
Druhé Vojvodovo: myslet obrazem 2013, Michal Pavlásek Vojvodovo je vesnice v Bulharsku, kde v letech 1900-1950 žilo několik stovek českých protestantů. V rámci poválečné reemigrace do pohraničí ČSR se na jižní Moravu spolu s nimi přestěhoval rovněž „duch“ jejich světa. O jeho vyvolání se film prostřednictvím video-elicitace pokouší. Vizuální obrazy vojvodovských kulis se stěhují k těm, kteří je postupně vyplňují významy prožitého, podobně jako je ve filmu oblékána figurína symbolizující tuto komunitu. Mezi strážce odkazu paměti dnes patří kromě rodáků i generační potomci a profesionální etnografové, kteří kouzlu Vojvodova propadli, a na (re)konstrukci jeho obrazu se svými texty významně podílejí. Podobnou roli jistě sehrává i tento film, multivokální vizuální narativ konstruovaný „tady“ a „tam“ (na jižní Moravě a v Bulharsku), druhé Vojvodovo. Aspekt geografické vzdálenosti je potlačen, do popředí je postavena vzájemnost distribuovaná profesionalita.
10
