Modelování podnikových procesů na bázi vlastnických vztahů a jejich směny (systém rea)

Modelování podnikových procesů na bázi vlastnických vztahů a jejich směny (systém rea) 1

Miroslav Hučka , 2 František Huňka , 1 Josef Kašík , 3 Dominik Vymětal 1

VŠB-Technická univerzita Ostrava, Ekonomická fakulta, katedra podnikohospodářská, [email protected], [email protected] 2 Ostravská univerzita v Ostravě, Přírodovědecká fakulta, katedra informatiky a počítačů, [email protected] 3 Slezská univerzita v Opavě, Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné, katedra informatiky, [email protected].

Abstrakt Příspěvek pojednává o dosud opomíjeném přístupu k modelování podnikových procesů na bázi vlastnických vztahů a jejich směny, tzv. systému REA (resourceszdroje, events-události, agents-agenti). Úvodem charakterizuje běžně používané přístupy k modelování podnikových procesů. Na rozdíl od těchto přístupů je uveden koncept sytému REA a definováno pět základních modelovacích pojmů. Dále jsou definovány dvě základní modelovací úrovně, a to operační úroveň a úroveň pravidel, prezentována mapa modelových vzorů REA pro obě úrovně a znázorněn vztah mezi úrovní pravidel a operační úrovní. Podrobněji je analyzována struktura systému REA na operační úrovni. Jsou uvedeny příklady aplikace pro oblast prodeje, nákupu materiálu a plánování výroby. V závěru jsou formulovány výhody tohoto modelovacího přístupu. Klíčová slova: model REA, ekonomický zdroj, ekonomická událost, ekonomický agent, modelování procesů, závazek, smlouva, operační úroveň, úroveň pravidel, proces směny, proces konverze, hodnotový řetězec Abstract The article deals with the so far neglected approach to modeling of business processes based on ownership relations and their exchange, so called REA system (resources, events, agents). As an introduction the present approaches to modeling of business processes are characterized. In contrast with these approaches the philosophy of the system REA is introduced and five basic modeling concepts are defined. Hereafter two basic modeling levels are mentioned, namely operational level and policy level, the map of modeling patterns for both levels is presented and the relation between policy and operational levels is illustrated. The structure of system REA on the operational level is analysed in more detail. The application examples for sales, material purchase and production planing are presented. In conclusion the advantages of this modeling approach are formulated. Key words: REA model, economic resource, economic event, economic agent, process modeling, commitment, contract, operational level, policy level, exchange process, conversion process, value chain

SYSTÉMOVÁ INTEGRACE 4/2008

93

Miroslav Hučka, František Huňka, Josef Kašík, Dominik Vymětal

1. Úvod Podnikový proces jako souhrn činností, transformujících souhrn vstupů do souhrnu výstupů pro jiné lidi nebo procesy, je základním prvkem analýzy a modelování s cílem jeho zlepšování. Podniky, které chtějí být úspěšné na trhu a uspokojovat zákazníky, žádající stále lepší výrobky nebo služby, musí soustavně uvažovat o zlepšování svých procesů. Síla konkurenčního prostředí dokonce podniky zlepšovat své procesy přímo nutí. Aby podnik mohl své podnikové procesy soustavně zlepšovat, musí vytvářet taková řešení, která zahrnují veškeré souvislosti a respektují základní zákonitosti. Jinými slovy, musí si vytvořit takové modely podnikových procesů, které absorbují základní podnikové znalosti, pronikají do všech oblastí podnikové sféry (prodej, výroba, zásobování, finance, technologický vývoj, lidské zdroje a další), používají shodné modelovací principy, aplikační oblasti jsou popsány jednoduchou množinou vzorů a jsou použitelné pro projektování softwarových podnikových aplikací. V tomto příspěvku se zabýváme relativně novým, dosud opomíjeným přístupem k projektování modelů podnikových procesů. Jde o model REA (resources-zdroje, events-události, agents-agenti), který je založen na znalostech základních zákonů podnikové sféry a umožňuje utvářet konzistentní podnikové softwarové aplikace (McCarthy, 1982).

2. Obecně k modelování podnikových procesů Jedním z nejdůležitějších přístupů při analýze, projektování a provozování podnikových procesů je jejich modelování. Obecně se pod pojmem model rozumí zjednodušené zobrazení nějakého objektu (nebo jevu či děje), ať skutečného nebo zamýšleného. Modelem bývají zpravidla zobrazeny jen určité vlastnosti, které nás v konkrétním případě zkoumání zajímají, zatímco od zobrazení ostatních vlastností se upouští, a to buď úmyslně nebo proto, že některé vlastnosti zobrazovaného objektu neznáme. Správnou volbu vlastností, které má model zobrazovat z hlediska účelu sledovaného jeho vytvářením, lze považovat za hlavní úlohu při konstrukci modelu. Při využívání modelů vystupují vždy nejméně dva prvky: zobrazovaný objekt (originál) jeho model (obraz). Koncept modelování podnikových procesů vychází z těchto principů: Předmětem (objektem) zkoumání jsou procesy, probíhající v podniku, a to buď hmotně-energetické nebo informační. V průběhu zkoumání vytváříme model (zobrazení) procesu v různých stádiích jeho existence (model současného nebo minulého stavu procesu – deskriptivní model; model projektovaného stavu procesu – normativní model). Základními prvky každého modelu podnikového procesu jsou (Řepa, 2006): ⇒ proces ⇒ činnost ⇒ podnět ⇒ vazba – návaznost.

94


Modelování podnikových procesů na bázi vlastnických vztahů a jejich směny (systém rea)

Proces je vždy modelován jako struktura vzájemně navazujících činností. Platí, že podle sémantické relativity může být obecně každá činnost samostatně popsána jako proces. Jednotlivé činnosti zpravidla neprobíhají náhodně či živelně, ale na základě definovaných podnětů či důvodů. Obecně může být podnětem vnější či vnitřní důvod. Činnosti procesu jsou řazeny do vzájemných návazností. Tyto návaznosti činí z množiny činností, tvořících proces, definovanou strukturu. Návaznosti činností jsou popsány pomocí vazeb. Existuje řada metod pro modelování podnikových procesů (Řepa 2006) jako je metodika ARIS (Architecture of Integrated Information Systems), metoda BSP (Business System Planning), metoda ISAC (Information System Work and Analysis of Change), Select Perspective, First Step, DEMO (Dynamic Essential Modeling of Organizations), resp. Porterův hodnototvorný řetězec, různé formy vývojových diagramů, příp. metodické standardy jako je jazyk UML (Unified Modeling Language) či IDEF (Integrated DEFinition). Například metoda IDEF0 (Integrated Definition for Function Modeling) je určena pro modelování činností, rozhodnutí a akcí podniku. Činnosti jsou ve vztahu svými vstupy, výstupy, kontrolními signály a mechanismy (viz obr. 1).

Obr. 1 Stavební kámen IDEF0 Zdroj: Řepa 2006 Činnosti IDEF0 mohou být hierarchicky zpodrobněny do modelů s podrobnějším rozlišením. IDEF0 však není určen k použití pro modelování sledu činností, ani k pochopení toho, jak činnosti přidávají hodnotu ekonomickým zdrojům. Mechanismy IDEF0 jsou lidé, stroje nebo systémy, které zajišťují transformaci vstupů na výstupy. Hlavní výhodou IDEF0, které je obecnou technikou modelování, je, že slouží jako nástroj pro komunikaci mezi uživateli, odborníky a projektanty a je vhodná pro pochopení podnikových procesů. Z ekonomického hlediska však model IDEF0 nedokáže odpovědět na otázku, jakým způsobem činnosti přispívají ke zvýšení hodnoty zdrojů podniku a v důsledku toho model neobsahuje odpověď na otázku, proč své činnosti vykonává.


95


3.

Charakteristika přístupu k modelování podnikových procesů na bázi vlastnických vztahů a jejich směny (systém rea)

Na rozdíl od přístupů uvedených výše, které modelují podnikové procesy pomocí obecných konceptů jako činnosti, datové entity apod., používá koncept systému REA pět základních modelovacích pojmů, kterými jsou (obr. 2): ekonomický zdroj ekonomická událost ekonomický agent závazek smlouva.

Obr. 2 Základní pojmy REA Zdroj: Hrubý 2006 Ekonomický zdroj je věc, která je vzácná, má užitek pro ekonomické agenty a podnik ji chce plánovat, monitorovat a řídit. Příklady ekonomických zdrojů jsou výrobky, služby, peníze, suroviny, práce, nářadí apod. Ekonomický agent je jednotlivec, útvar nebo organizace, schopný mít kontrolu nad ekonomickými zdroji a převádějící kontrolu na jiné jednotlivce, útvary nebo organizace anebo přejímající kontrolu od jiných jednotlivců, útvarů nebo organizací. Příklady ekonomických agentů jsou zákazníci, dodavatelé, zaměstnanci a podniky. Podnik je ekonomický agent, z jehož hlediska vytváříme model REA. Ekonomická událost představuje buď přírůstek nebo úbytek hodnoty ekonomických zdrojů, které jsou pod kontrolou podniku. Některé ekonomické

96



události nastávají okamžitě, jako např. prodej zboží; některé nastávají po určitou dobu, např. pronájem, práce, poskytování a užití služby. Dualita propojuje přírůstkové a úbytkové události a odpovídá na otázku, proč nastávají ekonomické události. Závazek je slib nebo povinnost ekonomických agentů provést ekonomickou událost v budoucnu. Např. položky v prodejní objednávce představují závazky prodat zboží. Smlouva je soubor přírůstkových a úbytkových závazků a podmínek. Za stanovených podmínek může smlouva vytvořit dodatečné závazky. Tedy smlouva může stanovit, co by se mělo stát, jestliže závazky nejsou splněny. Základní myšlenkou modelu REA je, že když podnik chce zvýšit celkovou hodnotu zdrojů pod svou kontrolou, pak obvykle musí snížit hodnotu některých svých zdrojů. Podnik může zvýšit nebo snížit hodnotu svých zdrojů buď směnou nebo konverzí (viz dále). To, že jsou modelovací elementy konkrétnější než elementy jako aktivita nebo datová entita, má zásadní význam pro množství informací obsažené v modelu při zachování jeho jednoduchosti. Na obr. 3 je znázorněna mapa modelových vzorů systému REA pro operační úroveň a úroveň pravidel (Hrubý, 2006). Účelem modelu na operační úrovni, tj. proces směny REA, proces konverze REA a hodnotový řetězec REA, je popsat, co se stalo nebo právě se stalo v uživatelském podniku. Entity v těchto modelových vzorech určují skelet aplikačního modelu. Tento skelet může být rozšířen doplněním entit, popsaných v modelech TYP, SKUPINA, ZÁVAZEK, SMLOUVA, PLÁN, POLITIKA, SPOJENÍ, ODPOVĚDNOST a PÉČE. Takové modelové vzory popisují, co by se mohlo, mělo nebo nemělo stát v uživatelském podniku. Tyto modely REA nazýváme úroveň pravidel. Struktura REA na úrovni pravidel Rozšířená kostra Co by se mohlo, mělo nebo nemělo stát

Struktura REA na operační úrovni Základní kostra Co se stalo

Obr. 3 Mapa modelových vzorů REA Zdroj: Hrubý 2006


97


Vztah mezi úrovní pravidel a operační úrovní na příkladu TYPU názorně ukazuje obr. 4. Co by mohlo nebo mělo být (budoucnost)

Typ ekonomického zdroje

pravidlo

reprezentuje

Ekonomický zdroj

Typ ekonomické události

pravidlo

Typ ekonomického agenta

reprezentuje

tok zásob

Ekonomická událost

reprezentuje

účast

Ekonomický agent

Co skutečně nastalo (minulost a blízká přítomnost)

Obr. 4 Úroveň pravidel a operační úroveň Zdroj: Geerts, McCarthy 2006

4. Struktura systému rea na operační úrovni Model REA na operační úrovni odpovídá na otázku, co se stalo (Hrubý, 2006). Podnik může zvýšit nebo snížit hodnotu svých zdrojů buď směnou nebo konverzí. Směna je proces, ve kterém podnik přijímá ekonomické zdroje od jiných ekonomických agentů a na oplátku jim předává adekvátní zdroje. Konverze je proces, ve kterém podnik užívá nebo spotřebuje zdroje, aby vyrobil nové nebo modifikoval existující zdroje. Model procesu směny REA Jde o model pro interakce mezi podnikem a jeho obchodními partnery. Tento model lze chápat jako směnu ekonomických zdrojů. Každá směna představuje nejméně jednu přírůstkovou ekonomickou událost, která zvyšuje hodnotu zdroje podniku předáním práv ke zdroji jiným ekonomickým agentům nebo od jiných ekonomických agentů. Každá přírůstková událost je vztažena nejméně k jedné úbytkové ekonomické události, která snižuje hodnotu zdroje podniku předáním práv ke zdroji jiným nebo od jiných ekonomických agentů. Vztah mezi přírůstkem a úbytkem ekonomických událostí nazýváme směnnou dualitou, nebo krátce směnou. Směnná dualita je vztah mnoha k mnohým (manyto-many relationship), ukazující, že v aplikačním modelu musí být nejméně jeden přírůstek pro každý úbytek a naopak. Proto může být směnná dualita v aplikačním modelu n-násobný vztah několika přírůstkových a úbytkových entit. Aby se pro proces směny dosáhlo přidání hodnoty, celkový přírůstek hodnoty zdrojů, vztažený k přírůstkovým událostem, by měl být větší než celkový úbytek hodnoty zdrojů, vztažený k úbytkovým událostem. Každá ekonomická událost je vztažena k ekonomickému zdroji (viz obr. 5). Vztah mezi přírůstkem a zdrojem se nazývá přítok, vztah mezi úbytkem a zdrojem odtok. 98



V aplikačním modelu musí být přesně jeden přírůstek a jeden úbytek pro každý ekonomický zdroj. Každá ekonomická událost je vztažena ke dvěma ekonomickým agentům. Ekonomická událost v procesu směny převádí práva k ekonomickému zdroji od jednoho agenta k jinému. Když událost nastane, poskytující agent ztrácí práva ke zdroji, a přijímací agent získává tato práva. V aplikačním modelu musí být pro každou ekonomickou událost nejméně jeden poskytující a nejméně jeden přijímací agent. Pro každého agenta může existovat žádná nebo více ekonomických událostí. {Během chodu, agenti s různými ekonomickými zájmy}

{Během chodu, agenti s různými ekonomickými zájmy}

1

poskytuje

1

Ekonomický agent

1

1

přijímá

poskytuje

0..*

přijímá

0..* směnná dualita

0..*

Přírůstková událost

1..*

Úbytková událost

1..*

0..*

{Různé zdroje během chodu} 1..*

odtok

Ekonomický zdroj

přítok 1

1

Obr. 5 Proces směny REA Zdroj: Hrubý 2006 Model procesu konverze REA Jde o model vytváření nového výrobku nebo služby nebo přidání hodnoty k existujícím výrobkům nebo službám. Tento model lze chápat jako konverzi některých ekonomických zdrojů na jiné. Během konverze podnik užívá nebo spotřebovává ekonomické zdroje, aby vyrobil zdroje téhož nebo jiného druhu. Každá konverze se skládá alespoň z jedné přírůstkové ekonomické události, která zvyšuje hodnotu zdroje modifikací jeho charakteristik, a alespoň z jedné úbytkové ekonomické události, která snižuje hodnotu zdroje modifikací jeho charakteristik. Přírůstky a úbytky v konverzních procesech nastávají během časového intervalu. Každá přírůstková událost je vztažena právě k jednomu ekonomickému zdroji vztahem nazvaným výroba. Vztah výroba znamená, že ekonomická událost vytváří nový ekonomický zdroj nebo modifikuje nějaké vlastnosti existujícího zdroje. Každá SYSTÉMOVÁ INTEGRACE 4/2008

99


úbytková událost je vztažena právě k jednomu ekonomickému zdroji buď vztahem užití nebo spotřeby. Vztah spotřeby znamená, že ekonomický zdroj neexistuje po úbytkové události (zdroj je spotřebován). Vztah užití znamená, že ekonomický zdroj ještě existuje po úbytkové události, avšak některé jeho vlastnosti byly modifikovány. Abychom zachovali přehled o tom, které zdroje byly využity nebo spotřebovány s cílem výroby jiných, přírůstkové a úbytkové ekonomické události jsou vztaženy prostřednictvím vztahu konverzní duality, nebo krátce, konverze. Konverzní dualita je n-násobný vztah: v aplikačním modelu může být mnoho přírůstkových a mnoho úbytkových událostí vztažených jednou konverzní dualitou.

1

poskytuje

1

Ekonomický agent

1

1

přijímá

poskytuje

0..*

přijímá

0..* dualita konverze

0..*

Úbytková událost 1..*

1..*

1..*

Přírůstková událost

1..*

0..*

1..*

spotřebovává 1

{buď anebo} užívá

vyrábí

Ekonomický zdroj 1

1

Obr. 6 Proces konverze REA Zdroj: Hrubý 2006 Každá ekonomická událost je vztažena ke dvěma ekonomickým agentům. Ekonomická událost v konverzním procesu převádí kontrolu nad ekonomickým zdrojem z jednoho agenta na druhého. Každá událost je vztažena právě k jednomu ekonomickému agentu vztahem poskytuje, a právě k jednomu ekonomickému agentu vztahem přijímá (viz obr. 6). Transfer kontroly může nastat na začátku, na konci nebo během ekonomické události. Každý agent může být vztažen k žádné nebo více ekonomickým událostem. Aby v procesu konverze byla přidána hodnota, celkový přírůstek hodnoty zdrojů vztažených k přírůstkovým událostem by měl být větší než celkový úbytek hodnoty zdrojů vztažených k úbytkovým událostem, a to během období odrážejícího podnikatelské cíle podniku.

100



Model hodnotového řetězce REA Účelem hodnotového řetězce REA je propojit modely REA do řetězce procesů předávajících hodnotu a definovat rozhraní mezi nimi. Hodnotový řetězec REA je síť podnikových procesů, jejímž účelem je přímo nebo nepřímo přispět k tvorbě žádoucích rysů finálního výrobku nebo služby a směnit jej s jinými ekonomickými agenty za zdroj, který má pro podnik větší hodnotu v chápání svých podnikatelských cílů. Hodnotový řetězec REA nepopisuje pořadí, kroky a úkoly podnikových procesů. Soustřeďuje se na klíčový jev podnikání a abstrahuje od časových sledů, které se často mění. Fungování modelu REA na operační úrovni přibližují následující tři obrázky 7, 8 a 9.

E k o n o m ic k ý z d ro j (R )

to k z á s o b

E k o n o m ic k á u d á lo s t (E )

účast

E k o n o m ic k ý agent (A )

d u a lita

Obr. 7 Elementární model REA Zdroj: McCarthy 2008

Obr. 8 Elementární model REA – iniciační fáze Zdroj: McCarthy 2008


101


j ytu sk po

e

přijím á

á přijím po sk ytu

je

Obr. 9 Elementární model REA – fáze ukončení Zdroj: McCarthy 2008

5. Příklady aplikace modelovacího přístupu rea Autorský tým se zabývá aplikací modelovacího přístupu na bázi modelu REA pro oblast plánování a řízení výroby. V souvislosti s tím jsou vytvářeny modely jednotlivých dílčích procesů, které jsou obsahem tohoto subsystému s rozšířením na prodej výrobků na straně zákazníka a nákup materiálu na straně dodavatele. I když práce v prvním roce řešení dříve uvedeného grantu jsou v začátcích, přesto autoři (řešitelé) již v této fázi mohou přispět vlastním autorským přístupem k prezentaci dílčích modelů. Pro tento příspěvek jsme zvolili jako ukázku aplikace modelovacího přístupu REA modely tří dílčích procesů: model prodeje model nákupu materiálu model plánování výroby. Modely jsou postupně znázorněny na obr. 10, 11 a 12.

102



Obr. 10 Model prodeje REA – úroveň pravidel a operační úroveň Zdroj: vlastní tvorba

Obr. 11 Model nákupu materiálu – úroveň pravidel a operační úroveň Zdroj: vlastní tvorba SYSTÉMOVÁ INTEGRACE 4/2008

103


Obr. 12 Model plánování výroby REA – úroveň pravidel Zdroj: vlastní tvorba

6. Výhody modelovacího přístupu rea Na rozdíl od tradičních přístupů, které modelují podnikové procesy pomocí obecných konceptů jako aktivity, datové entity, atd., používá model REA pět konkrétních konceptů: ekonomický zdroj, ekonomická událost, ekonomický agent, ekonomický závazek a smlouva. To, že jsou modelovací elementy konkrétnější, než elementy jako aktivita nebo datová entita, má překvapivě radikální význam pro množství informací obsažené v modelu, a to při zachování jeho jednoduchosti. REA navíc formuluje pravidla pro vytváření modelů podnikových procesů. Cílem podnikových procesů ekonomického agenta je zvýšit hodnotu svých ekonomických zdrojů. Základním pravidlem pro dobře zformulovaný model podnikového procesu REA je, že žádné zvýšení hodnoty ekonomických zdrojů není zadarmo, tedy každé zvýšení hodnoty zdrojů je pro ekonomického agenta vždy spojeno s nějakým snížením hodnoty některých ekonomických zdrojů. Toto je fundamentální vlastnost modelu a je pojmenována jako dualita mezi ekonomickými událostmi.

104



Ekonomický agent může zvýšit hodnotu svých ekonomických zdrojů buďto směnou, nebo výrobou. Při směně se ekonomický agent vzdává některých svých ekonomických zdrojů, aby získal jiné zdroje, které pro něj mají vyšší hodnotu, vztaženo k jeho podnikatelským cílům. Při výrobě agent spotřebovává některé své zdroje, aby vyrobil jiné, které pro něj mají vyšší hodnotu, v relaci k jeho podnikatelským cílům. Systém REA obsahuje pravidla pro ověření konsistence modelu, jako např. pro každý modelovaný ekonomický zdroj musí existovat ekonomická událost, která vysvětluje, jak podnik tento zdroj nabyl, a ekonomická událost modelující způsob, jak zdroj pozbude. Dále, ke každé ekonomické události, která zvyšuje hodnotu zdrojů, musí existovat událost, která snižuje hodnotu zdrojů, a pro každou ekonomickou událost musí existovat dva ekonomičtí agenti – příjemce a poskytovatel zdroje vztaženého k této události. Hlavním rozdílem modelu REA v porovnání s tradičními modely je to, že odpovídá na otázku, proč podnik určitou aktivitu vykonává, tedy proč ekonomické události nastávají. Základní výhodou systému REA je to, že modely jsou jednoduché, na úrovni abstrakce srozumitelné pro netechnicky orientované účastníky modelovacího procesu, tedy konečné uživatele a analytiky, a zároveň jsou dostatečně přesné na to, aby je bylo možné strojově interpretovat a automaticky přeložit do podoby softwarového systému, a to bez jakéhokoli nutného dalšího zásahu programátora. Další výhodou systému REA je to, že vede k návrhu softwarových systémů, ve kterých jsou zaznamenávána veškerá data ovlivňující hodnotu podnikových zdrojů. Proto software založený na systému REA umožňuje produkovat lepší a kompletnější výstupní sestavy a poskytovat relevantnější data podnikovému managementu, než jakýkoli současně dostupný software pro řízení podniku (ERP, enterprise resource planning software).

Literatura 1. 2. 3.

4.

5.

Geerts,G.L.-McCarthy,W.E.: Policy-Level Specification in REA Enterprise Information Systems. Journal of Information Systems, 2006, No. 2. Hrubý, P.: Model-Driven Design Using Business Patterns. Berlin: SpringerVerlag, 2006. ISBN 3/540/30154/2. McCarthy, W.E.: The REA Accounting Model: A Generalized Framework for Accounting Systems in a Shared Data Environment. The Accounting Review, 1982, July. McCarthy, W.E.: The REA Ontology (ISO 15944-4). Nepublikovaný text – rd powerpointová prezentace. 3 REA Technology Workshop. Montpellier, 15.6.2008. Řepa, V.: Podnikové procesy. Procesní řízení a modelování. Praha: Grada Publishing, 2006. ISBN 80-247-1281-4.

Tento příspěvek byl připraven s podporou grantu Grantové agentury ČR č. 402/08/0277 „Modelování podnikových procesů na bázi vlastnických vztahů jejich směny (Systém REA)“. SYSTÉMOVÁ INTEGRACE 4/2008

105

Modelování podnikových procesů na bázi vlastnických vztahů a jejich směny (systém rea)

Recommend Documents