Model agregátní poptávky a nabídky: Model agregátní poptávky a agregátní nabídky rozvíjí předcházející modely – model s křivkou pod úhlem 45 stupňů a model IS-LM. Oproti nim však opouští předpoklad, že cenová hladina je fixní. Agregátní poptávka Křivka agregátní poptávky při pohyblivé cenové hladině zobrazuje všechny kombinace cenové hladiny (P) a úrovně důchodu/produktu (HDP, Y), při kterém jsou trhy statků a trhy aktiv v rovnováze. Jinými slovy agregátní poptávka vyjadřuje souhrnné množství statků, které lidé poptávají při dané cenové hladině. Odvození křivky agregátní poptávky: Odvození vychází z modelu IS-LM. Předpokládejme, že se změní (klesne) cenová hladina P. V takovém případě se posune reálná nabídka peněz (křivka M/P). To vede k poklesu rovnovážné úrovně úrokové míry, pro kterou platí, že nabídka a poptávka po penězích se rovnají. K tomuto poklesu rovnovážné úrokové míry dochází při každé úrovni důchodu, což způsobuje, že se křivka LM posunuje dolů doprava. Tím pádem se mění i bod rovnováhy na trhu aktiv – výstup se posouvá. Můžeme potom sestrojit novou křivku, který zobrazí úrovně výstupu pro různé cenové hladiny, tato křivka je křivkou agregátní poptávky. Křivka agregátní poptávky je, jak plyne z obrázku, klesající. Důvody, proč tomu tak je, jsou následující: • Pigouoův efekt bohatství: Pokud klesá cenová hladina, zvyšuje se reálná hodnota peněz v hotovosti a na bankovních účtech. Lidé za tyto peníze mohou začít více utrácet a zvyšovat spotřebu (C). • Keynesův efekt úrokových měr: Při poklesu cenové hladiny lidé nemusí držet v hotovosti tolik peněz. Začnou je tudíž více půjčovat (nabízet bankám, nakupovat za ně obligace apod.). To vede k růstu cen aktiv a poklesu jejich výnosu (úrokové míry). Pokud klesá úroková míra, roste velikost investic. A investice (I) jsou součástí AD. • Mundell-Flemingův efekt měnového kursu: Pokles úrokové míry na trhu aktiv vede k odlivu kapitálu, čili k růstu poptávky po zahraničních měnách a ke znehodnocení domácí měny. Znehodnocení domácí měny však znamená růst čistého vývozu (NX), jež je součástí AD. Pozn.: rovněž platí, že prvotní pokles cenové hladiny, reálně zlevňuje domácí statky vůči zahraničním, což též vede k vyššímu vývozu.
i
M/P1
M/P2
i
LM1
i1
LM2
i2 L=kY-hi M/P, L
i
IS
LM1
Y1
Y1
Y
LM2
Y2
Y
P P1 P2
Y
Obr.: odvození křivky agregátní poptávky Rovnici křivky agregátní poptávky lze matematicky odvodit z rovnice vyjadřující rovnováhu křivek IS a LM (Rovnice 1):1 Y = u*(1 + ubk/h)*A + (b/h)*(u/1 + ubk/h)*(M/P) Označme si v rovnici 1 výraz u*(1 + ubk/h) jako β a výraz (b/h)*(u/1 + ubk/h) jako γ. Potom můžeme rovnici 1 psát jako: Y = β*A + γ*(M/P) /M (Rovnice 2) Jak již víme, křivka AD není nic jiného než průsečík křivek IS a LM při různých cenových hladinách. Cenovou hladinu P lze z rovnice 2 po úpravách vyjádřit jako: P = (β*M)/(Y- γ*A) (Rovnice 3), 1
Tato rovnice je odvozena v části, která se věnuje modelu křivek IS-LM
Rovnice 3 je rovnicí agregátní poptávky. Tato rovnice říká jaká bude cenová hladina pro různé rovnovážné úrovně výstupu. Agregátní nabídka Křivka agregátní nabídky udává množství výstupu, které jsou firmy ochotny nabízet při dané cenové hladině. Křivku agregátní nabídky jde odvodit z křivek agregátní nabídky a poptávky po práci a produkční funkce. V grafech se obvykle křivka agregátní nabídky značí písmeny AS. W/P
SL
DL
W0/P
L0
Y0
L0
Obr.: Odvození křivky agregítní nabídky Trh práce se vyčisťuje v bodě L0 při reálné mzdě W0/P. Produkční funkci si vyjádřeme jako funkci práce2, tedy: Y = f(L). Potom rovnovážné množství osob, které pracuje, vyprodukuje produkt Y0. Tuto hodnotu produktu můžeme označit za potencionální produkt a množství L za přirozenou zaměstnanost. Nezaměstnané při zaměstnanosti ve výši L0 můžeme řadit mezi přirozeně nezaměstnané – patří mezi nezaměstnané z frikčních či strukturálních důvodů. Na polohu křivky agregátní nabídky existují rozdílné názory: Předpokládáme, že se množství kapitálových statků nemění, což je pro krátké období vcelku realistický předpoklad.
2
•
•
•
klasické keynesiánství: křivka AS je vodorovná. Vychází se, z toho, že v ekonomice je nezaměstnanost a firmy mohou za stávající mzdy zaměstnat libovolné množství práce. Mzdy se tedy nemění, nemění se pak ani cenová hladina. Zvýšení výstupu lze dosáhnout při stávající cenové hladině. klasický případ: křivka AS je svislá. Vychází se z toho, že trh práce je vždy v rovnováze (tj. nabídka práce se rovná poptávce po práci). Pokud firmy chtějí zvýšit výstup, zaměstnat více osob, musí zvýšit mzdy, vyšší mzdy však znamenají vyšší náklady a růst cen výstupu. Dochází tedy k růstu cenové hladiny, aniž by se měnil výstup (množství pracovní síly se nemění). K obdobným závěrům docházejí i zastánci monetaristické teorie. neoklasická syntéza3: v dlouhém období je křivka AS vertikální –nabídka statků závisí na reálných zásobách práce, kapitálu, dostupných technologiích. Změny cenové hladiny nemají na křivku AS vliv – mění se všechny ceny (jak vstupů, tak výstupů), tudíž firmy nerealizují vyšší ani nižší zisky a nemají důvod měnit produkci. V krátkém období je křivka AS rostoucí – růst cenové hladiny vede k růstu výstupu. Důvody jsou rozebrány dále.
Důvody, proč je krátkodobě křivka agregátní nabídky rostoucí: • teorie strnulých mezd: Tato teorie říká, že v krátkém období jsou mzdy strnulé- o změně mezd je nutno vyjednávat, změna mezd je nákladná4. Pokud klesá cenová hladina a nemění se mzdy, realizují firmy menší zisky. Firmy se potom snaží omezovat výrobu, aby danému jevu zabránila. Omezování produkce znamená pokles výstupu. • teorie strnulých cen: Tato teorie říká, že v krátkém období jsou strnulé i ceny výstupů firem. Jednak proto, že změna cen je pro firmy nákladná (přelepování cenovek, změny v katalozích apod., tento důvod se označuje někdy jako náklady jídelníčku5), jednak proto, že řada cenových kontraktů na finální statky se uzavírá na delší dobu. Pevnost cen v delším časovém období přináší jistotu jak zákazníkům (vědí za kolik statky nakoupí), tak firmám (vědí, jaké budou jejich tržby a tím i zisky). Pokud při pevných cenách některých firem roste cenová hladina, tak při těchto strnulých cenách, jsou firmy se strnulými cenami komparativně levnější. Roste tedy poptávka po jejich statcích a službách. Na tuto rostoucí poptávku reagují firmy rozšiřováním produkce. Rozšiřování produkce znamená růst výstupu • teorie mylného chápání: lidé nevnímají, že roste cenová hladina (nejsou schopni sledovat všechny ceny ). Myslí si, že rostou pouze ceny jejich výrobních faktorů (zejména práce) a jsou ochotni nabízet více výrobních faktorů. Větší nabídka výrobních faktorů vede k růstu výstupu. Krátkodobě ani firmy nejsou schopni rozeznat, že roste cenová hladina a domnívají se, že rostou pouze ceny jejich statků. I firmy proto na růst cenové hladiny mohou reagovat růstem produkce, což vede k růstu výstupu.
Tato syntéza je v současné době převažujícím směrem makroekonomie, daná teorie představuje nejuznávanější teorii agregátní nabídky. 4 Další důvod proč jsou mzdy strnulé objasňuje teorie efektivních mezd, kterou jsme probrali v části věnované nezaměstnanosti. 5 Název pochází podle zkušeností z restaurací, pro které v době psacích strojů bylo nákladné každý den měnit ceny jídel – musely by totiž přepsat na stroji celý jídelní lístek.
3
W/P2
SL
DL
W/P1 P W/P2
P1
L2
L1
P2
Y1 Y1
Y2
L2
L1
Obr.: zdůvodnění rostoucího tvaru křivky agregátní nabídky – důvod mzdové strnulosti Pokles cenové hladiny zvýší hladinu reálných mezd z W/P1 na W/P2. Pokud jsou nominální mzdy strnulé, tj. pokud W neklesne ve stejném poměru jako P (cenová hladina), mohou tyto reálné mzdy přetrvávat po delší dobu. Zaměstnavatelé potom budou poptávat L2 osob. Tito lidé vyrobí výstup ve výši Y2, který je menší než výstup Y1 při cenové hladině P1. Růst cenové hladiny tedy vede k poklesu produktu. Z hlediska tvaru křivky agregátní nabídky lze konstatovat, že výše agregátní nabídky zcela jistě závisí na výši produkce. Lidé přitom zvyšují produkci, pokud se domnívají, že jejich relativní cena roste oproti cenám jiných statků. Typickým příkladem je zaměstnanec, který se domnívá, že roste jeho mzda a nikoliv cenová hladina. Domnívá se tedy, že roste jeho relativní cena oproti cenám ostatním statkům. Ve stejné situaci je ale i firma, která se domnívá, že roste cena jejích statků a nikoliv cenová hladina. Jak firma, tak zaměstnanec budou zvyšovat produkci. Tyto závěry můžeme zobecnit: • je-li vlastníky výrobních faktorů i podnikateli očekávaná cenová hladina stejná jako skutečná, nic se neděje, nedochází ke zvyšování ani snižování produkce • je-li vlastníky výrobních faktorů i podnikateli očekávaná cenová hladina vyšší než skutečná, dochází ke zvyšování produkce – zaměstnavatelé i zaměstnanci se domnívají, že jejich ceny, tj. ceny, za které se podílejí na tvorbě produktu,
Y1
ceny výrobních faktorů, které zaměstnanci i zaměstnavatelé vlastní, jsou vyšší než ostatní ceny, a proto zvyšují produkci. • je-li vlastníky výrobních faktorů i podnikateli očekávaná cenová hladina nižší než skutečná, dochází ke snižování produkce - zaměstnavatelé i zaměstnanci se domnívají, že jejich ceny, tj. ceny, za které se podílejí na tvorbě produktu, ceny výrobních faktorů, které zaměstnanci i zaměstnavatelé vlastní, jsou nižší než ostatní ceny, a proto snižují produkci. Uvedené vztahy lze zapsat rovnicí: Y-Y´= v*(P-Pe) (Rovnice 4), kde: Y´= potencionální produkt, v = koeficient závislosti HDP na odchylku skutečné cenové hladiny od očekávané, P = skutečná cenová hladina, Pe = očekávaná cenová hladina. Rovnice 4 je rovnicí křivky agregátní nabídky. Z této rovnice plyne pro v: 1/v = (P-Pe)/(Y-Y´) (Rovnice 5) Výraz 1/v je sklonem křivky agregátní nabídky 6. Čím bude tento výraz menší, tedy čím bude menší v, tím bude křivka agregátní nabídky strmější.
W2/P1
DL1 (Pe =P)
SL
DL2 (Pe
W1/P1 = W2/P2 W3/P2
L1
L3
L2
Obr. Efekt mylného chápání cen. Rovnovážná zaměstnanost je nejprve na úrovni L0 při reálné mzdě W1/P1. Poté vzrostla cenová hladina na úroveň P2, zároveň s tímto růstem cenové hladiny vzrostly stejně i mzdy na úroveň W2. Reálné mzdy W2/P2 se tedy nezměnily a zůstávají na stejné úrovni (=W1/P1). Zaměstnanci však nemají dostatek informací o růstu cenové hladiny. Domnívají se, že rostou jen jejich mzdy a předpokládají/očekávají, že jejich reálná mzda je W2/P1. Nabízejí tedy L2 množství práce. To vede k posunu křivky agregátní nabídky práce o rozdíl L2-L1. Protože se zaměstnanci domnívají, že cenová hladina je menší než skutečná (Pe
V různých textech se lze setkat i s jinak, byť obdobně formulovanými rovnicemi agregátní nabídky.
být vyšší mi výstup ((potencionální) HDP). Růst cenové hladiny tak vede k růstu HDP. Pozn.: časem samozřejmě zaměstnanci přijdou na to, že skutečná cenová hladina je P2 a nikoliv P1. Pak klesne jejich ochota pracovat, množství práce se sníží opět na úroveň L1 a produkt na hodnotu Y1.
P
LRAS CSRAS
SSRAS
KSRAS
Y´
Y
Obr: možné tvary křivky agregátní nabídky LRAS = křivka agregátní nabídky v dlouhém období (většina škol uznává, že v dlouhém období je křivka AS svislá) SSRAS = standardní tvar křivky AS v krátkém období (neoklasická syntéza), CSRAS = klasický tvar křivky AS v krátkém období KSRAS = keynesiánský tvar křivky AS v krátkém období. Y´= potencionální produkt, tj. maximální množství statků, které lze v ekonomice v daném okamžiku s danými výrobními faktory vyprodukovat. Posuny křivek AS a AD V této části textu prozkoumáme různé situace, kdy se posouvá křivka agregátní nabídky a poptávky. Rozbor začneme rozborem otázky, jak spolu souvisí křivky IS a LM a křivky AD a AS. Předpokládejme, že vláda zvýší vládní výdaje. To posouvá křivku IS (z IS1 do IS2), výstup se ocitá nad úrovní potencionálního produktu (Y´). Firmy ale nad úrovni potencionálního produktu nemohou zvýšit výstup, mohou pouze zvýšit ceny. Všeobecný růst cen znamená růst cenové hladiny, křivka LM se tedy posouvá z LM1 do LM2, výstup zůstává na úrovni potencionálního produktu při vyšší cenové hladině. Tyto posuny se snaží objasnit, proč je křivka agregátní nabídky svislá.
P
LRAS 2 LM1
LM2
1
Y´
IS1
Obr: Vytlačování v klasickém případě
IS2
Y
Nyní se podívejme na důsledky monetární expanze v modelu AS-AD: Růst peněžní zásoby, vede nejprve k růstu reálných peněžních zůstatků (prozatím se nemění cenová hladina). Růst reálných peněžních zůstatků pak vede k růstu poptávky po statcích, tento růst ve svém souhrnu znamená růst agregátní poptávky a posun křivky AD (z AD1 do AD2). V krátkém období, kdy je agregátní nabídka rostoucí, firmy najímají nové pracovníky, případně se prodlužuje pracovní doba, rozšiřuje využití kapitálu apod.), výstup tedy roste. Je dosaženo nové rovnováhy. Zároveň však v tomto bodě nové rovnováhy roste/je vyšší cenová hladina. Postupně tak rostou i ceny vstupů. Ten to růst vstupů redukuje nabídku firem, křivka AS se postupně posouvá doleva (z AS1 do AS2). V dlouhém období tak monetární expanze vede pouze k růstu cenové hladiny. Jinými slovy v dlouhém období jsou peníze neutrální. Tím se potvrzuje náš závěr, který jsme formulovali v dřívějších kapitolách. P
LRAS 2 AS1
AS2
AD2 1 Y*
AD1
Y
Obr.: Důsledky monetární expanze v modelu AS a AD Podívejme se dále ještě jednou na důsledky fiskální expanse v modelu, tentokrát pouze z pohledu modelu AS-AD: Fiskální expanse posune křivku AD (z AD1 do AD2). V krátkém období je agregátní nabídka rostoucí, firmy najímají nové pracovníky, případně se prodlužuje pracovní doba, rozšiřuje využití kapitálu apod.),
výstup tedy roste. Je dosaženo nové rovnováhy. Zároveň však v tomto bodě nové rovnováhy roste je vyšší cenová hladina. Postupně tak rostou i ceny vstupů. Ten to růst vstupů redukuje nabídku firem, křivka AS se postupně posouvá doleva (z AS1 do AS2). V dlouhém období tak fiskální expanze vede pouze k růstu cenové hladiny. Grafické znázornění fiskální expanze je stejné jako grafické znázornění monetární expanze. Podívejme se na důsledky fiskální i monetární expanse modelu AS-AD ještě jinak: Model křivek AS-AD vychází ze skutečností, že v dlouhém období je křivka agregátní nabídky svislá na úrovni potencionálního produktu. V krátkém období však křivka agregátní nabídky bude pravděpodobně rostoucí a v krátkém období může, ale nemusí být výstup nižší než potencionální produkt – křivka AD může křivku AS protínat pod úrovní potencionálního produktu. Pokud je výstup nižší než potencionální produkt, může jak fiskální, tak monetární expanse vést k zvýšení výstupu (až na úroveň potencionálního produktu). Nad úrovní potencionálního produktu, kdy jsou vskutku využity všechny vstupy, však zvýšení vládních výdajů nebo zvýšení množství peněz v oběhu nemůže vést ke zvýšení výstupu, poroste (byť třeba s určitým časovým zpožděním) pouze cenová hladina. Naši dosavadní analýzu jsme tedy rozšířili o předpoklad, že nemá-li ekonomika žádné volné kapacity/vstupy, je-li tedy nad úrovni potencionálního produktu, (na úrovni potencionálního produktu se ještě setkáváme se frikční a strukturální nezaměstnaností, tedy nějaké volné vstupy existují), bude křivka agregátní nabídky bez ohledu na délku období svislá.
P AD2 AD4
AD1
AD3 SSRAS1 Y*
Y
Obr. Křivka agregátní nabídky nad úrovní potencionálního produktu Graf říká, že se tvar standardní krátkodobé křivky AS v okamžiku, kdy se dostane nad/za úroveň potencionálního produktu, mění z rostoucího na svislý. Růst vládních výdajů, který obecně způsobuje posuny křivky agregátní poptávky, vedou tedy ke zvýšení výstupu jen tehdy, pokud je ekonomika v krátkém období pod úrovní potencionálního produktu. Pokud se podrobněji zamyslíme nad důsledky modelu AS-AD, tak zjistíme, že tento model v zásadě říká, že pokud se výstup dostane pod úroveň potencionálního produktu, nemusí vláda nic dělat, protože na tento pokles v delším období zareaguje
cenová hladina a ekonomika se opět vrátí na úroveň potencionálního produktu. Podívejme se na sled jednotlivých kroků: - agregátní poptávka se z nějakého důvodu (např. pokles autonomní spotřeby Ca) posouvá z AD1 do AD2. V bodě nové rovnováhy je nižší cenová hladina. - Nižší cenová hladina znamená nižší ceny, jak výstupů, tak vstupů. Nižší ceny vstupů vedou k tomu, že firmy mohou využívat více výrobních faktorů (ještě se jim jejich využívání vyplatí, při vyšších cenách by tomu už tak nebylo). Agregátní nabídka se tak posouvá z AS1 do AS2. V dlouhém období je dosaženo opět rovnováhy na úrovni potencionálního produktu.
P AD1 AD2
AS1 2
1
Y´
AS2
Y
Obr.: přizpůsobování křivek AD a AS úrovni potencionálního produktu Má samozřejmě smysl zdůraznit, že model dostatečně neřeší skutečnost, že pokles cenové hladiny může být relativně dlouhodobý a spojen s řadou obtíží – např. pokud klesá cenová hladina, nemají dlužníci (např. podnikatelé) dost prostředků na splácení svých závazků. Tyto závazky jsou přitom vyjádřeny v nominální hodnotě, čili samy o sobě neklesají. Tato neschopnost splácet své závazky vede k bankrotům dlužníků, k tomu, že jsou znehodnocována jejich aktiva, k propouštění zaměstnanců, k omezování produkce apod. To může vést v krátkém období k dalšímu poklesu skutečného výstupu pod potencionální. Závažný problém pro ekonomickou politiku představuje situace, pokud se z nějakého důvodu (např. živelná katastrofa, růst cen základních surovin apod.) posune krátkodobá křivka agregátní nabídky doleva nahoru (z AS1 do AS2) – tzv. negativní nabídkový šok. V takovém případě klesá produkt a zároveň roste cenová hladina (inflace) – tento jev se nazývá stagflace7. Na růst cenové hladiny budou lidé reagovat omezováním své spotřeby, tudíž křivka agregátní poptávky se posouvá doleva dolů (z AD1 do AD2). Výsledkem je celkový pokles potencionálního produktu. Chceme-li zachovat výstup na původní úrovni potencionálního produktu, je obvykle nutné stimulovat agregátní poptávku, a to buď zvýšením vládních výdajů nebo růstem peněžní zásoby 8, což vede k posunu do polohy AD3.
S negativním nabídkovým šokem se ekonomiky setkaly v novodobých dějinách prvně v roce 1973, kdy arabské země v důsledku své prohrané války s Izraelem zvýšily ceny ropy. 8 Pro zvýšení peněžní zásoby centrální bankou, aby se pokryly důsledky negativního nabídkového šoku se používá termín akomodační politika.
7
P
AD3 3 2 AD2
AS2
1 AS1
AD1 Y*
Y
Obr.: Důsledky nepříznivého nabídkového šoku a reakce na něj pomocí zvýšení vládních výdajů nebo růstu množství peněz v oběhu. Teoreticky lze dle závěrů modelu AS-AD v případě negativního nabídkového šoku nic nedělat, ekonomika se postupně vrátí do původní rovnováhy. Sled kroků: - negativní nabídkový šok - křivka AS se posouvá z polohy AS1 do polohy AS2, roste cenová hladina (P) a klesá produkt (Y) - na růst cenové hladiny reagují lidé omezením poptávky – křivka AD se posouvá doleva dolů (z AD1 do AD2). Produkt dále klesá, klesá ale i cenová hladina. - na pokles cenové hladiny reagují firmy vyšší poptávkou po výrobních faktorech – křivka AS se posouvá doprava dolů (z AS2 do AS3), roste produkt a klesá cenová hladina. - na pokles cenové hladiny reagují lidé vyšší poptávkou – křivka AD se posouvá doprava nahoru (z AD2 do AD3), roste produkt a cenová hladina - reakce firem na předcházející krok je nejednoznačná, pokud ale ekonomika nebude na úrovni potencionální produktu (v takové situaci produkt roste více než cenová hladina), budou mít tendenci rozšiřovat výrobu - křivka AS se posune v takovém případě doprava dolů (z AS3 do AS4, přičemž AS4=AS1), roste produkt i cenová hladiny - i reakce spotřebitelů (vlastníků výrobních faktorů) na posun křivky AS z AS3 do AS4 není jednoznačná, pokud ale produkt poroste více než cenová hladina, budou mít tendenci zvyšovat spotřebu, křivka AD se posouvá doprava nahoru (z AD3 do AD4, přičemž AD4 = AD1). Ekonomika se opět dostává na původní úroveň potencionálního produktu. Problém je, že daný návrat může trvat poměrně dlouho, mezitím se ekonomika potýká s nezaměstnaností apod. Navíc v našem sledu kroků jsme předpokládali, že po původním nabídkovém šoku už ekonomika není vystavena žádným dalším šokům. To je ale vcelku nerealistický předpoklad. Proto vlády zpravidla provádějí fiskální politiku.
P
1
AS1 =AS4
AD1 = AD4 5
3 2
AD2 AS2
4
6 AD3
AS3
Obr.: reakce ekonomiky na negativní nabídkový šok
Y*
Y
Položme si ještě otázku, k čemu vede indexování mezd. (Podstata indexování mezd spočívá, že se mzdy automaticky zvyšují podle inflace): Předpokládejme, že v ekonomice dojde ke zvýšení agregátní poptávky (např. z důvodu zvýšení vládních zásahů či množství peněz v oběhu). Toto zvýšení vede k růstu cenové hladiny. Jsou-li mzdy indexovány, automaticky se zvýší, což zdražuje reálné náklady firem na práci. Firmy v takovém případě nebudou poptávat nové zaměstnance, ekonomika zůstane na původní úrovni HDP. Jiná je ale situace v případě nepříznivého nabídkového šoku. Ten zvyšuje jak cenovou hladinu, tak snižuje produkt (a zvyšuje nezaměstnanost). Pokud by klesla nominální mzda, tak by se snížila i reálná mzda, což by vedlo k ochotě firem zaměstnávat více osob. Indexace mezd však tomuto poklesu nominálních a reálných mezd brání. Naopak nominální mzdy dále zvyšuje, což vede k přetrvání, respektive prohlubování nezaměstnanosti.
