Mnoho pacientû má vût í strach z onkologické léãby neï

N A D ù J E N A O B R AT

Rakovina jako osud – nadûje na obrat

M

noho pacientÛ má vût‰í strach z onkologické léãby neÏ z nádoru samého. To je na jednu stranu pochopitelné – kvÛli masivním vedlej‰ím pfiíznakÛm, které chemoterapie a ozafiování s sebou nesou. Je to mrzuté, ale „jemnou“ medicínou takov˘ komplexní dûj, jak˘m je rakovina, ze svûta zprovodit nelze. Proti této Ïivot ohroÏující chorobû pomáhá jen rozhodné jednání a odvaha pustit se navzdory mnoha zátûÏím do boje s nemocí. Pocit, Ïe onkologie neléãí dostateãnû obsáhle, vede tfii pacienty ze ãtyfi k vyuÏití pfiírodních léãebn˘ch metod – aniÏ to konzultovali s onkologem. To ov‰em mÛÏe mít dalekosáhlé negativní dÛsledky: jiÏ nûkolik sklenic grapefruitové ‰Èávy nebo vysoká dávka vitaminu C v nesprávném okamÏiku mohou onkologickou léãbu ohrozit, nebo dokonce zhatit. Pacienti mohou dokonce mít subjektivní dojem, Ïe se jim vede lépe. MoÏná v‰ak sná‰ejí obávanou chemoterapii lépe jen proto, Ïe ta byla oslabena – a ne pouze její vedlej‰í úãinky.

Onkologie a pfiírodní léãitelství nejsou v protikladu V této knize jde o to, rozpt˘lit pfiedsudky jak vÛãi onkologické terapii, tak vÛãi pfiírodnímu léãitelství. Není to tak, Ïe by ta první byla chladná a nelidská a ta druhá jemná a bez rizik. V˘kony vûdecké medicíny jsou mezi lidmi podceÀovány, pfiírodním léãebn˘m postupÛm se zase dostává pfiíli‰né dÛvûfiivosti, a u lékafiÛ je tomu pfiesnû naopak, pfieceÀují moÏnosti moderní, vysoce v˘konné medicíny a zanedbávají tradiãní léãebné metody. Onkologie a stejnû tak pfiírodní léãitelství v sobû skr˘vají velk˘ potenciál pro léãbu rakoviny, musí se v‰ak pouÏívat správnû 12


a ve vzájemném sladûní. To pfiedpokládá u lékafiÛ znalost a u pacientÛ osvûtu. Pfiesto v‰ak jsou názory na obou stranách urãovány pfiedsudky místo fakty. To hraje do karet neseriózním k‰eftafiÛm a spasitelÛm, ktefií propagují „biologické“ postupy, aniÏ by mohli dát nûjakou záruku za úspû‰nost léãby, hlásají speciální diety na rakovinu nebo prodávají pochybné receptury proti rakovinû. Vychvalují „celostnost“ sv˘ch metod a zároveÀ zavrhují údajné „spiknutí“ farmaceutického prÛmyslu proti pacientÛm. Kupãení se strachem je obzvlá‰tû temnou kapitolou v pfiístupu k rakovinnému onemocnûní. Tato kniha byla napsána proto, aby byla signálem pro boj proti strachu a aby ukázala, Ïe onkologie a pfiírodní léãitelství nejsou ve vzájemném protikladu, ale mohou proti rakovinû spolupracovat. Doby zákopové války mezi pfiírodovûdnû erudovan˘mi zdravotníky a tradiãnû léãícími terapeuty jsou pryã. Nová éra individualizované medicíny obû strany sbliÏuje, jak ukáÏeme, a sice tam, kde metody mají vûdecké zdÛvodnûní a dokázaly si získat respekt v klinické praxi.

Zmûna úhlu pohledu v onkologické léãbû Kdo ve sdûlovacích prostfiedcích pozornû sleduje zprávy o léãení rakoviny, zjistí, Ïe onkologie je na vzestupu. Hovofií se o „nov˘ch generacích“ lékÛ, genetice nádorÛ, terapii kmenov˘mi buÀkami, protilátkách a nanomedicínû. Pfiedev‰ím pokroky v molekulární biologii zcela zmûnily ná‰ pohled na nejosudovûj‰í nemoc. V integrativní onkologii, je‰tû mladém odvûtví protinádorové medicíny, dostávají pfiírodní léãba a tradiãní postupy novou úlohu, spoãívající pfiedev‰ím v tom, Ïe vyvádûjí postiÏené z jejich bezmocnosti a podporují je v aktivním zvládání choroby. Tímto zpÛsobem se pacient stává partnerem lékafie. Svítá mu opût nadûje. 13


PRINCIP NEKONEâNOSTI: CO JE RAKOVINA?

L

idsk˘ organismus se skládá z asi 100 bilionÛ bunûk. Staré nebo po‰kozené buÀky se usmrtí samy. Dennû se tvofií aÏ 50 milionÛ nov˘ch, které nahrazují ty, které doslouÏily nebo obsahují chybu. Probíhá-li v‰e hladce, nová buÀka se pfiipojí na místo staré buÀky a koná svou práci – napfiíklad v plicích, játrech, mozku nebo kostech.

Programovány na chaos Rakovinné buÀky to nedûlají. Jsou programované na chaos a neustále, bezuzdnû a zbyteãnû se dûlí. Jejich sebevraÏedn˘ program je vypnut˘. Dostávají-li dostatek kyslíku a energie, stále se mnoÏí, a to navzdory tûÏkému po‰kození, které donekoneãna kopírují a pfiedávají dále. Naru‰ená komunikace Zdravé buÀky mají jakési sociální cítûní: jsou komunikativní a prostfiednictvím kontaktních míst a kanálÛ na svém povrchu si vymûÀují zprávy. Napfiíklad kdyÏ se mnoÏí, dávají si pozor, aby se ke sv˘m sousedÛm pfiíli‰ nepfiiblíÏily, a k nim vysílají chemické stop-signály. To zabraÀuje nadbyteãnému dûlení. Tímto zpÛsobem buÀky vzájemnû omezují svÛj poãet. Normální buÀky jsou kromû toho specializované. Jsou preciznû uzpÛsobené na potfieby orgánu, k nûmuÏ patfií. Tak tfieba buÀky srdce umoÏÀují jeho rytmické stahování, kostní buÀky se formují v hustou lamelární strukturu, plicní buÀky vytváfiejí jemnou sliznici. U rakovinn˘ch bunûk je tomu zcela jinak: na signály jin˘ch bunûk nereagují a plnûní sv˘ch úloh odmítají. Místo toho se rozrÛstají v neuÏiteãnou hromadu bunûk – nádor. Slepí pasaÏéfii Po‰kozené buÀky nepfietrÏitû kolují v organismu. Vysílají signály, které ukazují, Ïe jsou nemocné, Ïe se zvrhávají nebo jsou po‰kozené. Obranná soustava postiÏené buÀky oznaãuje a prostfiednictvím signálních fietûzcÛ z rÛzn˘ch imunitních a zabíjeãsk˘ch bunûk je niãí.

14


Rakovinné buÀky v‰ak mohou potlaãovat signální látky, které na nû upozorÀují. Nûkteré neustále mûní strukturu svého povrchu, aby hlídaãÛm imunitního systému unikly, nebo vyluãují inhibitory, aby se k nim obranné buÀky tûla nedostaly.

Podnûcování rÛstu cév Jakmile shluk bunûk vyroste v nádor, zaãíná boj o zdroje. Zdravé buÀky jsou nenároãné, dostávají potfiebn˘ kyslík a v˘Ïivu cévami zásobujícími jejich orgán. Ale nádor stále roste a spotfiebovává mnoho energie ãast˘m bunûãn˘m dûlením. Proto se rakovinné buÀky nabourají do blízk˘ch cév a produkují chemické látky, které podnûcují rÛst dal‰ích cév. Ty v urãitém okamÏiku vytvofií vlastní síÈ pro zásobování nádoru. Migrace nádorov˘ch bunûk Posledního stupnû v˘voje rakoviny je dosaÏeno, kdyÏ se buÀky oddûlí z nádoru a krevním a lymfatick˘m fieãi‰tûm doputují do jin˘ch ãástí tûla. Zatímco zdravé buÀky jsou svému orgánu pfiizpÛsobené a zÛstávají v nûm (s v˘jimkou krevních a lymfatick˘ch bunûk nemigrují), rakovinné buÀky se dokonce dokáÏou smr‰Èovat a tímto zpÛsobem se pohybovat jako mûÀavka. Biologové tuto schopnost znají u bíl˘ch krvinek; rakovinné buÀky tedy ke svému roz‰ífiení vyuÏívají techniku pfieÏití, která vlastnû patfií ke zcela jinému typu bunûk. Proã se rakovinné buÀky vlastnû vÛbec vydávají na cestu, není dosud vysvûtleno. Nûmecké v˘zkumné spoleãenství financuje nákladn˘ v˘zkumn˘ projekt Univerzity Freiburg a Imunobiologického institutu Maxe Plancka k vyjasnûní tûchto otázek. Dosud je známé jen to, Ïe existují paralely mezi rakovinn˘m rÛstem a embryonálním v˘vojem. Tvorba metastáz Diferenciace bunûk pfied narozením je velmi pfiesnû regulována morfogenezí, mimo jiné programem, kter˘ se naz˘vá „epiteliální

15


CO JE RAKOVINA?

(POKRAâOVÁNÍ)

mesenchymální pfiechod“. Pokud se chybnû reaktivuje v rakovinn˘ch buÀkách, procházejí buÀky celou fiadou zmûn, které jim umoÏní stát se mobilními. Napfiíklad ztratí pfiilnavost k sousedním buÀkám. Pronikají jin˘mi vrstvami tkání díky vyluãování proteáz – to jsou enzymy rozpou‰tûjící bunûãné membrány. Tyto procesy jsou pravdûpodobnû podporovány zmaten˘mi signálními fietûzci imunitního systému.

Rozsev nádoru Av‰ak i kdyÏ je buÀka mobilní, zdaleka to neznamená, Ïe by se mohla usadit a navázat na jiném místû. Proto se metastázy zv˘‰enou mûrou tvofií tam, kde krev nebo lymfa teãou obzvlá‰tû pomalu nebo kde jsou cévy, jako jsou napfiíklad kapiláry (nejjemnûj‰í cévy) a cévy v lymfatick˘ch uzlinách, velmi úzké. Obzvlá‰tû ãasto postiÏené b˘vají plíce, protoÏe jsou prvním kapilárním pletencem, k nûmuÏ se dostává krev pfiicházející z mnoha orgánÛ. Dal‰ím typick˘m místem usídlování jsou játra, jimiÏ krev z tlustého stfieva protéká jako prvním orgánem. Na novém místû potom rakovinná buÀka vytvofií dcefiin˘ nádor – obávanou metastázu. Dobré a zlé Nádory se rozli‰ují na nezhoubné (z latiny benigní) a zhoubné (z latiny maligní). Nezhoubné nádory vût‰inou pfiesnû kopírují tkáÀ, z níÏ vznikají. Proto jsou jednotlivé buÀky dobfie vyvinuté a jsou k nerozeznání od bunûk zdrav˘ch. Nezhoubné nádory zpravidla rostou pomalu, mají jasné ohraniãení a omezují se na postiÏen˘ orgán. Neniãí tedy okolí a po dlouhou dobu nezpÛsobují Ïádné potíÏe nebo nanejv˘‰ jen malé. Pomal˘ rÛst Nezhoubné nádory nevytváfiejí Ïádné metastázy. Vût‰inou se dají dobfie chirurgicky odstranit a jen vzácnû ohroÏují Ïivot. Jejich rÛst ov‰em mÛÏe utlaãovat sousední orgány a cévy a tak po‰kozovat

16


orgány v okolí. Nebezpeãné je, kdyÏ pro rÛst nezb˘vá místo – napfiíklad v hlavû. Nádor mozku mÛÏe odfiíznout dÛleÏité oblasti nervové tkánû od krevního zásobování a stát se smrteln˘m. Pfiíklady nezhoubn˘ch nádorÛ jsou lipomy (nádory tukové tkánû) nebo melanocytov˘ névus kÛÏe, oznaãovan˘ téÏ jako matefiské znaménko.

Izolované genetické po‰kození Rakovina je choroba genÛ, ale nejde o Ïádnou dûdiãnou nemoc, protoÏe se mûní substance dûdiãnosti jen jednotliv˘ch bunûk tûla, nikoli substance dûdiãnosti celého tûla. Rakovina se tedy pfiímo z matky nebo otce pfiená‰í na dítû jen ve velmi vzácn˘ch a v˘jimeãn˘ch pfiípadech. Rakovina je vût‰inou nemocí vy‰‰ího vûku. PrÛmûrn˘ vûk onemocnûní je podle Institutu Roberta Kocha u muÏÛ 66 a u Ïen 67 let. Souvislost mezi vûkem a rakovinou vyvolává domnûnku, Ïe kontrolní a obranné mechanismy tûla se jednoho dne prostû vyãerpají. Rakovina ve stáfií Stále více lidí Ïije déle, a proto poãet onemocnûní rakovinou v obyvatelstvu vyspûl˘ch prÛmyslov˘ch zemí rapidnû roste. Star‰í pacienti se v‰ak v terapeutick˘ch studiích vyskytují jen zfiídka. Je to mimo jiné tím, Ïe star‰í pacienti mívají základní onemocnûní, která neumoÏÀují léãbu podle onkologick˘ch koncepcí intenzivní terapie. Pro tuto rostoucí skupinu pacientÛ se musí strategie léãby pfiizpÛsobovat a dále vyvíjet. Více neÏ 200 druhÛ JelikoÏ kaÏd˘ ãlovûk je geneticky jin˘, není Ïádn˘ pfiípad rakoviny identick˘ s jin˘m pfiípadem. Kromû toho existuje tolik druhÛ nádorÛ, kolik existuje typÛ bunûk: více neÏ 200. Lze je zhruba rozdûlit na karcinomy (vznikající z pojivové tkánû, tj. kÛÏe a sliznice), sarkomy (z vazivové tkánû, kostí a svalÛ), lymfomy (v lymfatick˘ch Ïlázách) a leukemie (rakovina krevních bunûk).

17


40 let „války proti rakovinû“ – co se událo? Za celá desetiletí se bojové fronty mezi medicínou a nemocí, nad kterou chtûla zvítûzit, témûfi neposunuly. „War on cancer“ („válka proti rakovinû“), k níÏ vyzval americk˘ prezident Richard Nixon v roce 1971, není ani o 40 let pozdûji vyhraná, a to navzdory 100 miliardám dolarÛ, které do v˘zkumu dosud investoval jen National Cancer Institute. Poãet osob zemfiel˘ch na následky nádoru sice v americkém obyvatelstvu klesl pfiibliÏnû o 18 % (1974–2006, údaj National Cancer Institute). U jin˘ch roz‰ífien˘ch chorob v‰ak byly úspûchy znaãnû vût‰í: napfiíklad ve srovnatelném období klesl podle New York Times poãet obûtí zápalu plic nebo chfiipky o 58 % a srdeãních a obûhov˘ch chorob o 64 %. Rakovina je nemoc mnoha tváfií. Jak se ukazuje stále zfietelnûji, znemoÏÀuje to vyvinout univerzální „patentní“ recept. Pfiesto je dnes v Nûmecku kaÏdé druhé rakovinné onemocnûní úspû‰nû léãeno, coÏ ve statistice znamená, Ïe bûhem nejménû pûti let se nádor znovu neobjeví. Platí to pro 60 % Ïensk˘ch a 53 % muÏsk˘ch pacientÛ (2000–2004, údaje Institutu Roberta Kocha). Onkologie si mÛÏe pfiipsat i nûkolik mimofiádn˘ch úspûchÛ: více neÏ 90 % muÏÛ s rakovinou varlat dnes nad touto nemocí zvítûzí. V roce 1960 byla úmrtnost pfii této nemoci znaãnû vy‰‰í (pfiibliÏnû 58 %). Nové léky drÏí také chronickou myeloidní leukemii po roky v ‰achu a procento pfieÏití u dûtí zfietelnû vzrostlo ze 67 % v 80. letech na nynûj‰ích 80 %. Potû‰itelná jsou i ãísla u rakoviny prsu: úmrtnost v posledních 30 letech klesla témûfi o tfietinu. Nyní pfieÏívá 83–87 % pacientek s rakovinou prsu (2005–2006, údaje Institutu Roberta Kocha z roku 2010) díky specializovan˘m cílen˘m terapiím, jako je protinádorová hormonální léãba. Zejména vãasné rozpoznávání onemocnûní znaãnû zv˘‰ilo ‰ance na vyléãení. 18


JestliÏe v‰ak jiÏ do‰lo k rozsevu nádoru v dobû, kdy se s terapií zaãíná, zÛstávají ‰ance omezené: procento pfieÏití pfii metastázách rakoviny tlustého stfieva (asi 10 %) nebo rakoviny prostaty (asi 30 %) se za 40 let témûfi nezlep‰ilo, nemluvû o rakovinû plic, pfii níÏ je pfieÏití stále niÏ‰í neÏ 10 %. DÛvodem je, Ïe onkologická léãba v dobû, kdy nádor jiÏ není pouze lokálnû omezen˘, zasahuje cel˘ organismus. Úãinkuje „systémovû“ a zasahuje v‰echny metastázy nebo co nejvíce z nich. âasto tûlo oslabuje natolik, Ïe pfietíÏen˘ imunitní systém v urãitém okamÏiku kapituluje a nemoc nakonec vítûzí.

Problémy v léãbû nádorÛ Velkou potíÏí pfii takové systémové terapii je, Ïe nepÛsobí u v‰ech pacientÛ stejnû. Proã, to ãasto zÛstává záhadou. Souãasnû si vût‰ina pacientÛ pfieje vyuÏít kaÏdou i sebemen‰í ‰anci – a zdravotnick˘ systém tento poÏadavek splní. Nûkteré Ïivoty tímto zpÛsobem zachránit bezesporu lze, mnohem vût‰í ãást pacientÛ se v‰ak podrobuje chemoterapii (navíc velmi drahé), aniÏ by jim mohla opravdu pomoci. Místo toho organismus dále oslabí a sniÏuje kvalitu Ïivota.

Pfiíli‰ málo v˘zkumu lékafiské péãe Navíc se z epidemiologického hlediska jen málo zkoumá, zda je terapie kaÏdého nádoru skuteãnû úspû‰ná. Kliniky sice registrují, co z rutinní léãby jejich pacientÛ vyplynulo, národní registr rakoviny je v‰ak kvÛli desetiletím politick˘ch debat stále je‰tû nedostateãn˘. Nelze tedy v˘sledky celostátnû srovnávat a vyhodnocovat v plném rozsahu. Zatímco napfiíklad v Nizozemsku je povinnost nahlásit kaÏdou léãbu rakoviny a registrovat provádûnou terapii a podávané léky, registruje se v Nûmecku jen první onemocnûní. 19


CHEMOTERAPIE A OZA¤OVÁNÍ

A

Ï 60 % v‰ech onkologick˘ch pacientÛ je bûhem léãby ozafiováno. Od doby objevení rentgenov˘ch paprskÛ jsou techniky ozafiování stále perfektnûj‰í a dokonalej‰í. Dnes se podle terapeutického úãelu pouÏívá ozafiování elektrony, neutrony, protony nebo tûÏk˘mi ionty. Pomocí trojrozmûrn˘ch poãítaãov˘ch metod lze ozafiování dávkovat a smûfiovat mnohem pfiesnûji neÏ dfiíve. Ozafiování pÛsobí proti rakovinû tak, Ïe v rakovinn˘ch buÀkách rozbíjí molekuly a vytváfií volné radikály s vysokou energií, které nejrÛznûj‰ími procesy po‰kozují DNA, jeÏ je nositelkou dûdiãnosti. Pfii dal‰ím bunûãném dûlení vede nahromadûní rÛzn˘ch chyb v fietûzci DNA k tomu, Ïe rakovinná buÀka odumfie.

Ozafiování na etapy PostiÏena je i zdravá okolní tkáÀ, ta v‰ak má zpravidla lep‰í opravné mechanismy neÏ rakovinné buÀky. Aby se zdrav˘m buÀkám dal ãas na zotavení, ale také aby se zasáhly pokud moÏno v‰echny fáze bunûãného dûlení v nádoru, rozdûluje (frakcionuje) se ozafiování na více aplikací. Ozafiování mÛÏe trvat nûkolik dnÛ, ale také dva mûsíce. Jak hluboko do které oblasti tûla bude ozafiování zasahovat a do které ãásti tûla bude smûfiovat vût‰ina energie, záleÏí na zvoleném zdroji záfiení a druhu léãby. TûÏi‰tûm ozafiování jsou vedle rakoviny prsu, prostaty a koneãníku neoperovatelné nádory v mozku a v ostatních ãástech hlavy a krku. Jeho aplikace v‰ak má smysl i jako doplÀková (adjuvantní) pro zniãení pfiípadn˘ch zb˘vajících rakovinn˘ch bunûk nebo v urãit˘ch pfiípadech v kombinaci s chemoterapií nebo hypertermií (pfiehfiátím) pro zlep‰ení úãinku. Vedlej‰í úãinky a následky Jako vedlej‰í úãinky ozafiování ãi chemoterapie se mohou vyskytovat chronická únava, chudokrevnost (anémie) a nevolnost aÏ zvracení, podle lokalizace a míry po‰kození sliznic a podráÏdûní kÛÏe. Teprve po ‰esti mûsících se vyskytují následné ‰kody, jako zjizvení (fibrózy) v podkoÏí nebo ve tkáni orgánu, ale i po‰kození funkce ‰títné Ïlázy a hormonální problémy. KvÛli moÏnému po‰kození reprodukãních

20


orgánÛ je tfieba vãas konzultovat pfiání pacienta ãi pacientky mít pozdûji dûti. Podle odhadÛ asi v 0,5–1,5 % pfiípadÛ terapie ozafiováním v dlouhodobém horizontu sama zpÛsobuje nádor.

Jed na recept Historie lékafiského pouÏití bunûãn˘ch jedÛ (cytostatik) zaãala jednou explozí: v pfiístavu italského mûsta Bari v roce 1943 explodovala loì se 100 tunami hofiãiãného plynu (yperitu). Plyn se roz‰ífiil a bylo mnoho obûtí. PostiÏení trpûli tûÏk˘m akutním oslabením imunity. Plyn po‰kodil pfiedev‰ím ty buÀky, které se rychle dûlily, jako napfiíklad bílé krvinky. JelikoÏ se rychle mnoÏí i rakovinné buÀky, zaãalo se experimentovat s hofiãiãn˘m plynem jako terapeutikem. I vût‰ina moderních úãinn˘ch látek je zaloÏena na tomto principu. Stejnû jako radioterapie i chemoterapie se provádí v intervalech (cyklech), aby se postihlo co nejvíce fází bunûãného dûlení nádoru. Prostfiedky se injikují pfiímo do krevního fieãi‰tû (intravenóznû), existují v‰ak i cytostatika, která se uÏívají ve formû tablet (orálnû). Porucha bunûãného dûlení JelikoÏ tento druh „systémové“ terapie pÛsobí na cel˘ organismus, po‰kozují chemoterapeutika i zdravé buÀky – zejména ty, které se ãasto reprodukují. Dochází k pfiechodnému vypadávání vlasÛ, zaÏívacím potíÏím nebo poruchám imunity. Chemoterapeutikum je ideálnû úãinné jen v úzkém rozmezí, pfii vy‰‰ích dávkách pÛsobí jako jed. Z toho je vidût, jak dÛleÏité je vylouãit moÏné interakce s jin˘mi léky. Nov˘mi genetick˘mi testy se stále podrobnûji zkoumá, zda konkrétní nádor na léãbu reaguje (viz str. 267–268). Obrana nádorov˘ch bunûk VÛãi útokÛm záfiení nebo jedÛ není rakovinná buÀka bezbranná. JelikoÏ pfii svém ãastém dûlení spotfiebovává velmi mnoho energie, má napfiíklad velmi intenzivní látkovou v˘mûnu – pomocí ní se bohuÏel ãasto zbaví i jedÛ cílenû na ni zamûfien˘ch.

21


CHEMOTERAPIE A OZA¤OVÁNÍ

(POKRAâOVÁNÍ)

Nûkteré nádory dokáÏou odpuzovat ve‰kerá cytostatika; to se naz˘vá „multidrugresistence“. Je známo jiÏ nejménû 50 rÛzn˘ch bílkovin a také genetick˘ch mutací, které jsou za to odpovûdné. Napfiíklad mûní bunûãné stûny tak, Ïe ty jiÏ nepropustí dal‰í jedy. Nûkteré buÀky hluboko uvnitfi v nádoru jsou zásobovány krví jen málo, a proto je bunûãné jedy nezasáhnou. Tam dfiímají i kmenové buÀky rakoviny. Jednoho dne – ãasto aÏ po mnoha letech – se probudí a zaãnou se mnoÏit. Dojde k recidivû: rakovina je zpátky.

Balíãek úãinn˘ch látek Aby cytostatika zasáhla ‰iroké spektrum rakovinn˘ch bunûk a obe‰la jejich obranné mechanismy, obsahují ãasto nûkolik úãinn˘ch látek naráz. Kombinace chemoterapie a ozafiování (radiochemoterapie) mÛÏe zv˘‰it vnímavost rakovinn˘ch bunûk. Kromû toho nádorová biologie hledá vhodné nosiãe, jimÏ se podafií proniknout do bunûk a které mohou pfiepravovat chemoterapeuticky úãinné látky. Jedová bilance Chemoterapie se nasazuje s cílem vyléãit pacienta, nûkdy jako doplnûk k operaci (adjuvantnû) pro sníÏení rizika recidivy, nebo také „neoadjuvantnû“ – v tom pfiípadû se má nádor je‰tû pfied operací zmen‰it nebo se má co nejrychleji sníÏit riziko metastáz. Cytostatika jsou u nûkter˘ch nádorÛ velmi efektivní, napfiíklad pfii léãení leukemií v dûtském vûku, Hodgkinovy choroby nebo germinálních nádorÛ, a to s úãiností 60–90 % vyléãen˘ch. U jin˘ch ãast˘ch karcinomÛ, napfiíklad u rakoviny moãového mûch˘fie, traãníku, plic, ledvin, slinivky bfii‰ní, Ïluãov˘ch cest, Ïaludku, nebo u sarkomÛ, se v‰ak osvûdãily jen omezenû. NeÏádoucí úãinky Nevolnost a zvracení vznikají tím, Ïe se po‰kozují buÀky Ïaludeãní sliznice a uvolÀuje se serotonin, látka dráÏdící centrum zvracení v mozku. Bunûãné jedy navíc zpÛsobují i nedostatek krevních destiãek (trombocytÛ), coÏ sniÏuje sráÏlivost krve. Zv˘‰ená náchylnost

22


k infekcím vzniká po‰kozením bíl˘ch krvinek (leukocytÛ), pfiedev‰ím neutrofilních granulocytÛ, které slouÏí jako imunitní buÀky. Bunûãné jedy po‰kozují i ãervené krvinky (erytrocyty). Je-li zrání ãerven˘ch krvinek v kostní dfieni brzdûno (nebo jsou-li po‰kozené ledviny, které vyplavováním hormonu erytropoetinu stále iniciují tvorbu nov˘ch nezral˘ch krvinek), dochází k nedostatku kyslíku v organismu. Chybí krevní barvivo hemoglobin, kter˘ je obsaÏen v ãerven˘ch krvinkách a kter˘ váÏe kyslík a rozná‰í ho po tûle. To mÛÏe vést k chronické únavû a silné vyãerpanosti. Obávané jsou i dopady na srdce, zejména vznik srdeãní slabosti.

Konflikt cílÛ JelikoÏ chemoterapie pÛsobí na cel˘ organismus, je vÏdy i soutûÏí mezi destrukcí a léãením – s nadûjí, Ïe se zdravé buÀky dokáÏou zotavit rychleji neÏ buÀky rakovinné. Pro tento konflikt cílÛ existují rÛzné návrhy fie‰ení. Napfiíklad Volker Möbus, vedoucí gynekologie Mûstsk˘ch klinik Frankfurtu, je u rakoviny prsu v urãit˘ch situacích zastáncem zkrácen˘ch cyklÛ a vy‰‰ích dávek; chce tedy zesílit bombardování bunûk. Rober Gatenby, matematik-onkolog v Moffit Cancer Center v Tampû na Floridû, jde opaãnou cestou: je zastáncem toho, aby se cytostatika (v kombinaci s jin˘mi léky) podávala radûji v men‰ích dávkách. Tato adaptivní terapie (terapie „odmûfien˘mi dávkami“) by sice nedocílila vymizení rakoviny, ale prodlouÏila by Ïivot a zlep‰ila jeho kvalitu. Aplikuje se pfiedev‰ím v pokroãilém stadiu nemoci. Signální cesty k bunûãné smrti DÛvod, proã se rakovina navzdory masivní léãbû potírá obtíÏnû, spoãívá v tom, Ïe na rakovinném onemocnûní se podílí fiada faktorÛ. Zvlá‰tní roli mají poruchy biologicky naprogramované bunûãné smrti (apoptózy). Za jeden z klíãov˘ch genÛ odpovûdn˘ch za odumírání nemocn˘ch nebo cytostatiky po‰kozen˘ch bunûk je povaÏován gen „p53“. Existuje v‰ak více signálních cest, jimiÏ mÛÏe po‰kozená buÀka vstoupit do procesu naprogramované bunûãné smrti.

23

Mnoho pacientû má vût í strach z onkologické léãby neï

Recommend Documents