Můj milý deníčku Nej kámoška může být jen jedna!? také v tištěné verzi
Objednat můžete na www.fragment.cz
Jim Benton Můj milý deníčku – Nej kámoška může být jen jedna!? – e-kniha Copyright © Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována bez písemného souhlasu majitelů práv.
Příběhy z Mackerelské základní školy od Jima Bentona
Nej kámoška může být jen jedna!? Jamie Kellyová
DEAR DUMB DIARY™ –THAT’S WHAT FRIENDS AREN’T FOR Copyright © 2010 by Jim Benton
Pro mého tátu Roberta Daniela Bentona Děkuju svým NNK v nakladatelství Scholastic: Steveu Scottovi, Cheryl Weismanové, Susan Jeffersové Caselové, Anně Bloomové a NNNK Shannon Penneyové. A zvláštní díky patří NNŽ Mary K., a NNN Kristen Leclercové.
TENHLE DENÍK JE MAJETKEM
Jamie Kellyové Škola:
Mackerelská základní škola
Isabella, kterou jsem si Nejlepší kamarádka: VYBRALA za kamarádku a kterou mi NENACPALI do krku.
Oblíbená příšera:
Asi vlkodlak, protože se nejvíc podobá yorkšírovi.
Jak poznat, jestli je někdo tvůj kamarád: To se nedá.
HEJ!
NEČ T I ! ! K Í N E MŮJ D
tli A jes
NEJSI
můj kama rád…
Víš co?
! M U B Teď už
JSI!
Drahý čtenáři mého milého deníčku, víš určitě, že smíš číst deník někoho jiného? To přece není moc kamarádské, nebo je? I kdybys byl můj kamarád, neznamená to, že máš právo si tohle číst. Naopak si myslím, že máš ještě menší právo, protože existují jistá pravidla kamarádství, která kamarádi musejí dodržovat. A jestli nejsi můj kamarád, kvůli tomu, že čteš moje DŮLEŽITÉ, OSOBNÍ, SOUKROMÉ zápisky, tě nebudu za kamaráda chtít. Jestli jsi jedním z těch lidí, kteří se stali automaticky mými kamarády díky nějaké situaci, v níž jsem se nedobrovolně ocitla, taky AUTOMATICKY nesmíš číst můj deník.
Takže si to zrekapitulujme. Tohle jsou Pravidla pro čtení deníku, která určují, kdo ho smí (a kdo NE) číst: KAMARÁD: Ne. NEKAMARÁD: Taky ne. AUTOMATICKÝ KAMARÁD: Automaticky ne. RODIČ NEBO JINÝ DOSPĚLÝ OBČAN: Ne. POLICIE: D obře, ale všechno, co je tu trestné, jsem si vymyslela. Takže, pokud nejsi od policie, tímto prohlašuji, že všechno v tomhle deníku je pravda, nebo přinejmenším natolik pravda, jak je třeba. Níže podepsaná
Jamie Kellyová
Neděle 01 Milý deníčku, víš, jak se líbají lidi ve filmech, když jsou zamilovaní, jako by se snažili vycucnout věc, která uvízla tomu druhému mezi zuby? Můj pes Prevít má hračku, se kterou se s oblibou takhle vášnivě líbá. Nebo ji možná žužlá, to nevím. Těžko říct. Je v tom spousta ÚSTNÍ AKCE a očividně nějaké hluboké city. Lidé od filmu dokážou během těchhle scén omezit množství pěny u pusy na minimum, což se Prevítovi bohužel nedaří. Zřejmě proto, že herci jenom PŘEDSTÍRAJÍ, že se milujou. Prevít, což je odporné, svoji lásku nehraje.
11
Říkám té hračce Žužla. Nikdo z nás neví, co to bylo původně – možná plyšový méďa, možná spoďáry. Ale všechno, co bígl takhle moc MILUJE tolik let, získá vzhled, který lidský mozek nedokáže identifikovat. Tak velkou sílu mají bíglovské sliny. Nedávno, když i na mě bylo to mlaskavé, slintavé ožužlávání a puch psích slin moc, jsem se rozhodla, že Žužlu vyhodím. S odpadkovým košem jsem došla k Prevítovi, klekla si a štítivě vzala tu odpornou hračku za ucho nebo za pas nebo co to vlastně bylo.
MLASK
12
A Prevít začal ROZZUŘENĚ štěkat a vrčet, že jsem se tak vyděsila, až jsem vyskočila na prádelník. (Vypadal úplně stejně jako vlkodlak v tom filmu o vlkodlakovi, který chci strašně moc vidět.) Naštěstí udržuju pokoj šíleně přecpaný věcmi a mám v dosahu tolik serepetiček, že jsem je na něj mohla házet, dokud jsem ho nezahnala na ústup. Kdybych měla v pokoji tak uklizeno, jak máma chce, klidně by mě mohl rozzuřený bígl roztrhat na kusy.
Lidi, kv ůli vla s tn b e z pe č í si v p ímu o ko udr žuj te bine ji c.
13
Kromě tlustého starého bígla jménem Prevít teď máme ještě jeho PSÍ DCERU Prévinku, kterou jsme získali díky Prevítově neschválenému sňatku s ANGELININOU fenkou Žemličkou. (Proč ti to všechno znovu vykládám, deníčku? Přece si to pamatuješ, nebo ne?) Zpátky k Prévince: dneska ráno se Prévinka dokolébala k Prevítovi – který se právě vášnivě věnoval své milované Žužle – chňapla po ní a vší silou zabrala. Okamžitě jsem vyskočila na prádelník a mrskla mu přímo na jeho tesáky keramickou pokladničku ve tvaru medvěda. Čekala jsem, že přejde do svého režimu tlustý vlkodlak-pes, ale on… nic. Ve skutečnosti dokonce trochu zavrtěl ocasem. (Nikdy nevrtí ocasem, takže to luplo jako pytel starých kloubů.) Potom mu Prévinka Žužlu vytrhla, vyskočila na postel a začala ji nechutně ožužlávat sama. Prevít opravdu NECHAL SVÉ PSÍ DCEŘI JEDINOU VĚC, KTEROU ZBOŽŇOVAL NEJVÍCE NA CELÉM SVĚTĚ Najednou mi něco došlo: chci spálit ten přehoz na postel. Taky: Prevít je větší trouba, než jsem si myslela.
Jejda. Právě jsem si vzpomněla, že mám zavolat Isabelle, aby se k nám dneska přišla učit matematiku. Bála se, že propadne a bude muset chodit o prázdninách do letní školy. Ne že bych jí mohla nějak pomoct. Mně matematika taky moc nejde. Vždycky mi připadalo, že je šíleně chladná a lhostejná. Učitelka tvrdí, že DVĚ plus TŘI rovná se PĚT, ale nikdo se nezeptal té chudinky DVOJKY, jestli se vůbec chce sečíst s TROJKOU, a teď, když DVĚ plus TŘI je dohromady PĚT, mají spolu až do konce života kamarádit nebo tak něco? Jen proto, že to řekl nějaký matematik? A možná je to jen můj pocit, ale SEDMIČKA vždycky vypadá, že má něco za lubem. Nesnáším matiku. KDYBYCHOM PROSTĚ PŘESTALI POČÍTAT, ANI BYCHOM MATEMATIKU NEPOTŘEBOVALI – JE TO TAK JEDNODUCHÉ!
iPOD
BANÁNY
NĚKOLIK VELKÝCH HRSTÍ PENĚZ
MIMINKOVSKÁ HRSTIČKA PENĚZ
CENA:
CENA:
Pondělí 02 Milý deníčku, vstoupili jsme do té části školního roku, kdy člověka občas napadne, že možná dokonce i učitelé začínají ztrácet zájem o vzdělávání. Něco se učíme – třeba magmatické horniny, molekuly plivance nebo o jedné z těch zemí, která vypadá, jako že tam jednoho dne chtějí vybudovat zemi –, spoustu informací, které se toho týkají, nalepíme na velkou čtvrtku, kterou pak vyvěsíme do vestibulu, a pak o tom už nikdy nemluvíme. A tak abychom se nenudili, škola pořádá ke konci roku spoustu akcí, jako je Výstava výkresů, Soutěž talentů nebo Večer s bingem, kde se hraje hra, kterou vymysleli strašně dávno, abychom měli co dělat, než se vynalezla zábava.
16
Jestli se někdy stanu učitelkou, trochu to zpestřím. Možná přilepím do vestibulu OPRAVDOVÉ ŠKOLÁKY, a až k některému z nich přistoupíš, bude ti muset říct, co ví o molekulách plivance nebo tak něco. Taky to zařídím tak, že když mi bude někdo lézt na nervy, legálně ho budu moct vystřelit z děla. Možná mám vážně PSYCHICKÉ SCHOPNOSTI, protože jsem asi přečetla myšlenky učitele, který právě o tomhle uvažoval, když si Paul Pagor nacpal skoro celou pastelku do ucha.
17
A když už mluvíme o vystřelení někoho z děla, nevím, jestli jsem se ti už někdy zmínila o té holce, deníčku, která se jmenuje Angelina? Zaprvé, než se začneme bavit o Angelině, musíme si vysvětlit, co je AUTOMATICKÉ KAMARÁDSTVÍ. Automatické kamarádství vznikne takhle: řekněme, že ty a člověk od vás ze školy, kterého znáš jen od vidění, se jednoho dne potkáte na pláži, kde se jinak nemáš s kým bavit. BUM – jsou z vás automatičtí kamarádi. Možná jen na den, ale stejně. Takhle to na světě prostě chodí.
Nezáleží na tom, kdo to je – ten den jste AUTOMATIČTÍ KAMARÁDI.
Nebo řekněme, že půjdeš do vězení. Spáchal jsi nějaký super zločin, třeba ukradl zbraň někomu, kdo chtěl střelit do obličeje ohroženého koalího sirotka. Soudce ale prohlásí, že krádež je krádež, a pošle tě za to za mříže. A tam se seznámíš s někým, kdo tam sedí ze stejného důvodu, jen šlo o ohroženého pandího sirotka nebo prostě o ohroženého sirotka. BÁC – jsou z vás automatičtí kamarádi. Od chvíle, co si Angelinin strejda Dan (zástupce ředitele v naší škole) vzal moji tetu Carol a Angelinina fenka si vzala mého psa a narodila se jim štěňata, Angelina je automaticky moje kamarádka. Žádná pláž, žádní koalí sirotci, prostě BUMBÁC – automatické kamarádky. Určitě si všimneš, že to není proto, že ji mám ráda. Prostě to tak funguje. Jako matika: chudinku dvojku přiřadili k trojce.
19
Takže teď kamarádím s Angelinou. Je to automatické kamarádství a já se s tím prostě musím smířit a snažit se z toho vytěžit co nejvíc. Kdybych totiž protestovala, pak by se teta Carol pravděpodobně rozvedla s Angelininým strejdou, kvůli čemuž by oba trpěli až do konce života hlubokou depresí, Angelina by se mohla cítit tak provinile, že by ji museli na dlouhá léta zavřít do blázince, a Prevítova štěňata by vyrůstala bez jednoho ze svých rodičů – a já bych se nedokázala vyrovnat s představou, že jsem štěňátku provedla něco takového. Mluvila jsem o té záležitosti s Isabellou, protože je moje NNK. Koneckonců, k tomu přece nejlepší kamarádky jsou. Ale ona si podle všeho myslí, že bychom měly s Angelinou kamarádit a že jestli mám s Angelinou problém, měly bychom se prostě obejmout a zapomenout na to. Víš, možná by to pomohlo. Když o tom člověk přemýšlí, dušení je prostě objetí, při kterém tvoje ruce svírají něčí krk.
20
Isabella tvrdí, že si Angelina myslí, že my tři jsme NNK. Mohla jsem Isabellu upozornit, že – jak jsem minule spočítala – v NNK jsou jenom dvě N. A má to svůj důvod. Když k tomu přidáš moc N, už to nevypadá jako navždycky nejlepší kamarádky. Vypadá to, jako že se nemůžeš vymáčknout. Sleduj: NNNNNNK. Ale neřekla jsem to, protože jsme teď všechny automaticky tak šíleně dobré kamarádky. Šíleně, šíleně dobré kamarádky. Šíleně, šíleně.
Zn ám é šif r y NN K NNK
Navždycky Nejlepší Kamarádky
NNK ADM
Navždycky Nejlepší Kamarádky Asi Dva Měsíce
NNK JM
Navždycky Nejlepší Kamarádky Jednu Minutu
RB M PN
Radši Bych Měla Plesnivou Nohu
21
Úterý 03 Milý deníčku, když jsem dneska přišla do školy, Angelina stála u Isabelliny skříňky a bavily se o něčem, čemu se Angelina dlouho, předlouho smála. Člověka, který s Angelinou nekamarádí, by to namíchlo, ale protože jsme teď šíleně dobré kámošky, bylo to podle mě fakt super. Nebo takové, jak se dá nazvat něco, co by mělo být super. Jasně, ranní chvilka u skříňky BÝVALA záležitost Jamie-Isabella, kdy jsme se mlčky dívaly na celý širý svět a přemítaly, jaké věci v něm jsou báječné a krásné a koho by měla míchačka vláčet za jeho blonďaté vlasy pět mil daleko. Ale to bylo v době, než jsme se staly s Angelinou automatickými kamarádkami. Šíleně dobrými kamarádkami.
Sem připevni!
22
Tak jo. Jsme teď kamarádky. Pamatuješ, že jsem to už řekla? Kolikrát to ještě musím říct? Zpátky ke skříňkám: když jsem přišla trochu blíž, zjistila jsem, čemu se smějou. Asi o šest skříněk dál se Hudson Rivers (osmý nejhezčí kluk v našem ročníku) snažil nenápadně dívat skrz větrací otvory ve dveřích něčí skříňky na Isabellu. Bylo to samozřejmě romantické, ale otvory jsou zešikmené a je jimi špatně vidět. Navíc to dělal šíleně okatě. Nedávno jsme se dozvěděly, že Hudson je směšně zamilovaný do Isabelly, a už ne směšně zamilovaný do Angeliny nebo hluboce zamilovaný do mě. Podle mě to je šíleně legrační, i když svým způsobem tragické, protože Isabella by mu nevěnovala ani minutu. Nedělám si srandu: tuhle se jí zeptal, kolik je hodin, a ona odpověděla: „To ti neřeknu.“
23
Pomohla jsem Isabelle smát se Hudsonovi (totiž, k čemu jsou kamarádky?), a dokonce jsem se zachovala kamarádsky k Angelině a řekla jí moc kamarádskou větu: „Ahoj.“ Kdysi dávno bych možná uvažovala o větě obsahující výraz „opičí tlamo“. Ale teď už ne. Chovám se děsně kamarádsky. Blesklo mi hlavou, jak se teď Angelina cítí, když Hudson je z Isabelly úplně mimo. Chuděra Angelina se prostě už nedokáže chovat tím roztomilým způsobem jako vždycky. Roztomilé chování si zřejmě vybere svou daň. To, že ám n en a zý v í lidi „opič tlamou“,
je další důk a z, jak jsem děsně hodná!!!
Zbytek dne proběhl stejně jako všechny úterky: nadšení z víkendu z tebe vyprchalo, ale hluboký odpor ke středě se zatím nedostavil. Myslím, že v dospělosti se budu cítit jako v úterý každý den. Dokud nebudu tak stará jako naši. Pak se určitě lidi pořád cítí jako v pondělí ráno. V únoru. Takže jako lední medvědi. Kteří mají vzteklinu. Jo – dneska jsme dostali při hodině anglické literatury úkol. Máme si přečíst „klasickou“ knížku a slovem „klasickou“ se myslí „starou“. Čtu moc ráda, ale ne knížky, kde je to samé „anžto“ a „je-li“. Umíš si představit, jak byli ti starodávní lidé nadšení, když místo těchhle slov někdo vynalezl „protože“ a „když“? Pravděpodobně to znamenalo, že mohli taky odložit svoje starodávné punčochy. Taky si sundáme ty stupidní límce.
25
Ukážu našim seznam knížek, ať mi s tím poradí. Určitě všechny ty klasické knížky na seznamu znají, protože jsou oba hodně „klasičtí“. Pořád dělají něco klasického: máma třeba hekne, když vstane. Táta je tak klasický, že mu z jeho klasických uší rostou chlupy. Jak poznat, jestli je někdo „KLASICKÝ “ OT R
Jí hodně vlákniny.
VÉ S UŠE NKY
PŘ
OTRUBOVÁ SODA
Í RO DN Í RU B S K Y OU SK OT Y RU B OT
Jestli si tohle přečte, trochu se urazí.
26
UBO
Ve skříňce nad umyvadlem má hlavně léky.
OČNÍ KAPKY
BRUČOUNSKÉ TABLETY
BIFOKÁLNÍ MAST
TO JE NEUCTIVÉ
Středa 04 Milý deníčku, HURÁÁÁ!!! Dneska nám slečna Andersonová (která je natolik hezká, že by mohla být kadeřnicí, ale rozhodla se učit děti) při výtvarce oznámila, že se bude konat ŠKOLNÍ VÝSTAVA VÝKRESŮ. Výstava výkresů je na Mackerelské základní škole významná událost – když vyberou tvůj výkres, nechají ho zarámovat a pověsit, umístí pod ním oficiální cedulku s tvým jménem a pak mají večírek s občerstvením. Dokonce dají do novin inzerát, aby se o té soutěži dozvědělo co nejvíc lidí. Na ty výkresy se přijdou podívat všichni rodiče a budou ti lhát, že ten tvůj je nejlepší. Až na moje rodiče, kteří nelžou, když mi tvrdí, že ten můj je nejlepší. Žádná událos t není bez občers tven í oficiální.
27
Jak dobře víš, milý deníčku, ráda kreslím a každý rok od druhé třídy, kdy jsem se téhle soutěže zúčastnila poprvé, jeden z mých výkresů dostal cenu. Nechápu proč, ale tenkrát jsem byla posedlá kreslením nahatých barbín. Učitelé měli dojem, že to není na dětskou výstavu výkresů vhodné téma, takže vybrali jediný výkres, na který jsem během roku nahatou barbínu nenakreslila, což byl obrázek krávy před stodolou. Po pravdě, moc se mi nepodařil, ale já si myslela, že je úžasný, protože jsem ho vyrobila z barevných papírů a vrata stodoly se dala otevřít. Na Výstavě výkresů jsem zjistila, že zapomněli vrata mojí malé stodoly otevřít, a tak jsem je otevřela sama – a tím jsem odhalila deset nahatých barbínek, které byly uvnitř. Porota mi okamžitě dala cenu, protože měla dojem, že stužkou za třetí místo musí ta vrata co nejrychleji zakrýt, pravděpodobně nadobro.
28
PLESK!
Do letošní Výstavy výkresů zbývá ještě víc než měsíc, ale já plánuju začít brzy. Vytvořit mistrovské dílo nějakou dobu zabere a mně děsně záleží na tom, aby moje nová kamarádka Angelina byla šíleně, ale šíleně pyšná, jak je její kamarádka výtvarně nadaná, přestože Angelina by nedokázala nakreslit mouchy, ani kdyby ležela v hnoji. POČKAT. Tohle říct nebylo kamarádské. Dovol, abych to zkusila znovu, jako kamarádka: budu Angelinu upřímně povzbuzovat, aby se nevzdávala, a motivovat ji, aby na tom dál pracovala, takže nakonec dokáže ty mouchy určitě nakreslit. íct kamarádským způsobem Jak to ř NEKAMARÁDSKY
KAMARÁDSKY
„Je zlá.“
„Má přirozenou autoritu.“
„Je hloupý.“
„Při slovní kopané je s ním legrace.“
„Jsi tlustý.“
„Zem ská přitažlivost tě zbožňuje!“
29
Čtvrtek 05 Milý deníčku, čtvrtek je Den sekané. Napadlo tě někdy, jak vyrábějí sekanou, milý deníčku? Je to vážně fascinující. Dělají to takhle: 1. V ezmou obrovskou hroudu masa, pravděpodobně z nějakého zvířete. 2. Semelou ho. 3. Uplácají z něj velkou hroudu masa a upečou ji. Slečna Bruntfordová, dozor v jídelně, nás pořád nutila sekanou dojídat, protože nás nesnášela. Ale teď kamarádí s tetou Carol, a tak nás nutí sekanou dojídat, protože jí na nás děsně záleží. Tak či tak, jednou týdně se do sebe snažím natlačit talíř plný koniny.
Určitě existuje místo, kde chovají zvířata, která vypadají jako sekaná.
30
Mezi dávivými reflexy během dnešní polední přestávky mi Isabella ukázala plakát oznamující školní Soutěž talentů, který strhla z nástěnky. Isabellu napadlo, že bude super se přihlásit, a když jsem se jí zeptala, s čím bychom podle ní mohly vystoupit, nasadila zvláštní výraz. Moje psychické schopnosti mi řekly, že se jí honí hlavou něco jako: co myslíš tím „MY“? Navíc moje ušní schopnosti mi v tentýž okamžik říkaly totéž, protože to doopravdy pronesla.
Škola tě naučí, jak zdvořile konverzovat, zatímco se snažíš NEVYBLINKAT oběd.
31
Víš, Isabella má opravdu velice specifický talent. Umí kouzlit. Byla jsem u toho, když poprvé zjistila, že by ji to bavilo. Dívaly jsme se u nás doma na telku a byl tam kouzelník, který přeřízl nějakou paní na polovinu. Isabellu to totálně nadchlo a zeptala se: „Myslíš, že by mu dovolili, aby to udělal i někomu jinýmu? Mohl by to třeba udělat svým bratrům?“ Fakt, že na konci vystoupení kouzelník vrátil tu paní do původního stavu, Isabella ignorovala. „Nemusel ji dát zase dohromady,“ namítla.
32
Časem Isabella zjistila, že celá ta věc s přeřezáváním lidí napůl je jen trik, ale už od narození strašně ráda vodí lidi za nos, a dokonce si ani nelámala hlavu mimoňstvím, které s předváděním kouzel souvisí. A stejně tak si nelámala hlavu s tím, že se kouzlením pravděpodobně nebude nikdy živit. Isabelle stačí, když udělá z lidí totální idioty.
Je to tvoje karta, blbečku?
33
„Přemýšlíš o nějakým kouzelnickým čísle, že jo?“ zeptala jsem se. A Isabella jen utrousila: „Možná.“ „Možná bych ti mohla pomoct,“ nabídla jsem se. A Isabella jen utrousila: „Možná.“ „Kouzelníci potřebujou půvabnou asistentku,“ dodala jsem. „A tu bych mohla dělat já.“ Isabella utrousila: „Hmm, asistentka je docela dobrej nápad.“ A pak, přímo uprostřed soukromého rozhovoru, si k nám přisedla Angelina (kterou pravděpodobně vyšlechtili vědci podle přesných fyzických požadavků na profesionální asistentku kouzelníka) a rozptýlila pozornost moji, Isabellinu i všech ostatních u stolu – což je PŘESNĚ to, co má asistentka kouzelníka s obecenstvem udělat – a řekla: „Už jste slyšely o tý Soutěži talentů?“
34
Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.
