Miss Deaf World. Miss neslyšících světa slyšících? rozhovor. 6x rozhovor na téma Miss Deaf World Letní slavnosti v Radlicích 2

rozhovor

časopis České unie neslyšících ročník XVI | 9–10/2007 | 30 Kč www.cun.cz

6x rozhovor na téma Miss Deaf World 4–14 Letní slavnosti v Radlicích 2 Gallaudetova univerzita 30–31 Divadlo Neslyším v Remeši 20 Island 32

téma čísla

Miss neslyšících světa slyšících? UNIE ZÁŘÍ–ŘÍJEN 2007

foto na titulní straně: ŠIMON SEDLÁČEK

Miss Deaf World

Letní slavnosti časopisu Unie v Radlicích Milí čtenáři, úvodem bych chtěla napsat, že tento článek bude krátký, neboť věřím, že fotografie z této akce vás zaujmou co nejvíce. Hlavním lákadlem těchto Letních slavností, které se konaly v sobotu 25. srpna na školním hřišti Speciálních škol pro sluchově postižené v Praze 5–Radlicích, byly volejbalový turnaj a workshopy. VOLEJBALOVÝ TURNAJ Do volejbalového turnaje se přihlásilo šest družstev (seřazeno podle abecedního pořadí): APPN, Ice Hockey Stars, Komora, Mamuti, Pevnost, PSKN. Hrálo se systémem ve dvou skupinách po třech družstvech. V každé skupině byly tedy tři družstva a v každé skupině se hrálo proti sobě. Bylo to takto: Skupina A

Skupina B

1. Ice Hockey Stars

4. I. PSKN

2. APPN

5. Komora

3. Pevnost

6. Mamuti

3.–4. místo: Ice Hockey Stars x Mamuti (vítěz: Ice Hockey Stars) Finále: APPN x I. PSKN (vítěz: APPN) Celkové umístění: 1. místo: APPN 2. místo: I. PSKN 3. místo: Ice Hockey Stars 4. místo: Mamuti 5. místo: Pevnost 6. místo: Komora WORKSHOPY A workshopy? O ty byl také velký zájem. Byly tu workshop s ukázkami keramiky – výroby hrníčků, váziček atd., malování na sklo, věštba z karet, minikurz znakového jazyka, minikurz tlumočení do a ze znakového jazyka, minikurz českého jazyka, bodypaynting – malování na tělo, masáže, pantomima, program pro děti, promítání grotesek studentů Střední zdravotnické školy v Radlicích…

Velkému zájmu se těšil především bufet s grilem a točeným pivem. Fronty se stály na vynikající kuřecí maso, grilovaný sýr, bavorské klobásky a vychlazený Staropramen, jehož se vypilo 140 litrů. A k tomu všemu hrál známý neslyšící DJ Totalmachine, neboli Petr Schuster. Na závěr akce se na venkovní plátno promítal film Spartakus (pro milovníky filmu – ne ten starý film Spartakus s Kirkem Douglasem, ale ten nový, s Goranem Viśnjičem). Letní slavnosti, které začaly v 10 hodin dopoledne a skončily až o půlnoci, měly velký úspěch, zejména, když nám krásně vyšlo počasí. Přišlo celkem 221 lidí a čistý zisk z Letních slavností po odečtení všech nákladů s tím spojených činí 9.492 Kč. Tyto peníze byly uloženy na účet časopisu Unie. Děkujeme všem sportovcům a návštěvníkům, že přišli, a kolegům z redakce časopisu Unie. Časopis Unie tímto oslavil své 15. výročí existence. Dále děkujeme firmě Lalex Praha s. r. o. za darování sladkostí pro děti. Tato firma vlastní síť videopůjčoven Videoclassic (www.videoclassic.cz) a nabízí všem neslyšícím členství ve svých půjčovnách za 50% půjčovného. A v neposlední řadě děkujeme především škole v Praze 5–Radlicích za pochopení a podporu a srdečně vás zveme na Zimní slavnosti. O datu a jejich programu vás budeme informovat v příští Unii. text: LENKA HEJLOVÁ, foto: LEOŠ PROCHÁZKA

Postup do finále: 5.–6. místo: Pevnost x Komora (vítěz: Pevnost)

úvodník Vážení čtenáři, časopis pro všechny neslyšící občany Ročník XVI. 09–10 / 2007 Vydavatel a adresa redakce: Česká unie neslyšících Havlíčkova 4, 110 00 Praha 1 Časopis UNIE dotuje Ministerstvo zdravotnictví České republiky Šéfredaktor: Petr Pánek Redaktor: Lenka Hejlová Stálí dopisovatelé: Marie Basovníková, Jan Fikejs, Bc. Barbora Housová, Mgr. Andrea Hudáková, Veronika Chladová, Bc. Milena Najmanová, Ing. Martin Novák, Žaneta Petraturová, Mgr. František Šmolík, Mgr. Ivana Tetauerová Korektura: Petr Pánek Předplatné: Radka Vodseďálková Grafická úprava: Šimon Sedláček Tisk: Ottova tiskárna, spol. s r. o.

v tomto měsíci – v říjnu 2007 – to je přesně 15 let, kdy poprvé vyšel časopis Unie. Tehdy měl jenom 12 stran, velmi jednoduchou sazbu, pár černobílých amatérských fotografií a pochopitelně i ČB obálku na obyčejném papíře. Unie začala vycházet především zásluhou Vladimíra Buberleho a Věry Strnadové. Tiskla se v Liberci a do Prahy se vozila linkovým autobusem na Florenc. A z kolektivu dnešní redakce byli skoro všichni tehdy ještě malými dětmi. Za těch 15 let se svět kolem nás výrazně změnil. Pro někoho k lepšímu, pro spíše Unii k horšímu. Změnila se. A s ní i podoba jejího vydavatele – České unie neslyšících. Do Unie přišlo hodně lidí, hodně jich ale také odešlo. Z lidí, se kterými jsem tu byl před 11 lety v každodenním kontaktu, tu už dávno nikdo není. Tak je to i s celým naším životem. A po letech úrodných přicházejí léta hubená. Bohužel, v současné době na tom časopis Unie není finančně dobře. Ten finanční schodek, ze kterého musíme každoročně ukrajovat, je i letos stále ještě značný. Proto bych rád apeloval na vaši kolegialitu ke svému časopisu. Byla by pro vás velká kulturní škoda, kdyby tu měl náš příběh skončit. Po 15 letech a 2 měsících. Přitom to vypadá tak snadné, najít sponzora, odebírat více výtisků. Ale zkuste to. Ano, zkuste zapátrat ve svém městě, nebo aspoň ve svém nejbližší okolí. Zkuste najít někoho nového – doma, ve škole, v práci, kdo si předplatí časopis Unie na příští rok. Velmi by nám finančně prospělo, kdyby se zvýšil počet vás – předplatitelů. Zdá se vám 200 korun za celý rok hodně? Přitom to je jen deset piv nebo deset párků v rohlíku, které si někteří z vás kupují v bufetu ani ne za jeden měsíc. Pro někoho z vás je ale asi jednodušší vypít si v klubu své pivo a k tomu levný guláš. Přečíst si ale pár stran Unie? Moc práce! Přesto vás prosíme, podpořte svůj časopis. Unie vás podporovala 15 let. Teď právě nastal čas jí to oplatit. Kupte si svou Unii. Nebo ji někomu darujte třeba jako vánoční dárek. Přeji vám pokud možno klidný podzim. PETR PÁNEK

Milí čtenáři, Registrace: MÚP – 10/92. Podávání novinových Zásilek povoleno Ředitelstvím pošt Praha č. j. NP 2254 / 1994, ze dne 19. 10. 1994 Jak posílat vzkazy a dopisy do UNIE? Dopisem na adresu redakce: REDAKCE ČASOPISU UNIE, ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH, Havlíčkova 4, 110 00, Praha 1 Telefonem a faxem na číslo: 222 328 900 Elektronickou poštou na adresu: [email protected] Návštěvní den redakce: pondělí 14.00–17.00 hod. Těšíme se na vaše dopisy. Uzávěrka následujícího čísla je 10. srpna 2007. Redakce má právo jazykově upravit a krátit text. Předplatné: číslo účtu 478407213 / 0300, v. s. 66 Prosíme, nezapomeňte uvést vždy i svou adresu, abychom věděli, kam máme časopis UNIE posílat!

léto nám skončilo a podzim dává o sobě pěkně vědět. Začal zimou a nepříjemným deštěm, na mnoha místech republiky byly záplavy. Ale naštěstí to nebylo tak vážné jako v letech 2002 a 1997. A meteorologové nám slibují, že babí léto ještě přijde – tak se máme aspoň na co těšit. Není nic hezčího, než krásně barevný podzim prosvětlený sluncem. Láká to na procházky parkem, do lesa i do hor – tak si jej užijme. Konec léta však znamená i tvrdou práci pro všechny neziskové organizace, tedy i pro nás. Začínají se psát projekty na všechny subjekty, které nás dosud dotovaly, tj. na ministerstva, kraje i obce. Jde tím o naše bytí v roce 2008. Věřme, že letošní rok, kdy nám MPSV zamítlo dotace pro téměř polovinu našich organizací, se již opakovat nebude. Výsledky dotačních řízení budeme znát koncem letošního či začátkem příštího roku. Také je třeba se zmínit o tom, že se konaly volby Rady v naší nejsilnější oblastní organizaci ČUN – v Praze. Dle posledních informací dopadly volby dobře. Jsem rád, že je tam Rada velice vyvážená a má zastoupení skoro všech složek z členstva oblastní organizace ČUN Praha – staří, mladí, neslyšící, nedoslýchaví a ohluchlí, ženy i muži. Věřím, že spolupráce v Radě bude klapat, což jim bude jen ku prospěchu. A Martinovi Novákovi blahopřeji ke znovuzvolení předsedou a přeji mu hodně úspěchů v jeho další práci. A nakonec možná špatná zpráva – je docela možné, že vydávání časopisu Unie letošním rokem skončí. Nelze již utáhnout ztráty, jež vydání časopisu provází. Částečnou vinu na tom máte i vy – čtenáři. Kupujete moc málo výtisků. Většina z vás si raději koupí 1 kus a pak si to navzájem půjčíte mezi další čtenáře. Právě distribuce časopisu je tím kolečkem na misce vah, která může vydávání ukončit. Pokud máte náš časopis rádi a chcete, aby vycházel i nadále, je třeba jej i více kupovat. Nabídněte koupi časopisu Unie svým přátelům, známým – ale nepůjčujte jim svůj! Zvýšená distribuce může náš časopis zachránit. Zdraví vás LADISLAV BOJAR

UNIE ZÁŘÍ–ŘÍJEN 2007

3

rozhovor Přinášíme tři rozhovory s třemi neslyšícími osobnostmi. Ženami, které byly soutěžícími Miss neslyšící ČR, Miss Deaf Europe a Miss Deaf World. Nejenže se soutěže zúčastnily, ale dokonce tyto soutěže vyhrály. Jednou z nich je Lenka Wiesnerová, dvojnásobná vítězka Miss neslyšících ČR v letech 1993 a 1997, a také vítězka Miss Deaf Europe roku 1997. Druhou je Marie Basovníková, vítězka Miss neslyšících ČR 2006. Třetí je Karolína Hyklová, 2. vicemiss (Miss) neslyšících ČR, která reprezentovala Českou republiku na Miss Deaf World 2007. Historie Miss neslyšících ČR sahá až do roku 1992. Tato tradice volby nejkrásnější neslyšící dívky České republiky je mediálně stále oblíbená. Bohužel, jak to bývá, organizátoři této soutěže si v průběhu času mezi sebou „předávali štafetu“, přičemž prvním organizátorem byl Pražský spolek neslyšících a posledním je Czech Model management, s.r.o. A zdá se, že poslední dobou se kolem organizace Miss Neslyšících ČR objevují zejména negativní ohlasy… Anebo je to jinak? Rozhovor s Lenkou Wiesnerovou vás může pobavit. Organizace soutěží Miss pro neslyšící není nic lehkého, ale měly by mít vždy důstojnost a dobrou úroveň... Rozhovor s Marií Basovníkovou by vás mohl přesvědčit o tom, že nynější organizace Miss neslyšících ČR si některé negativní odezvy skutečně zaslouží… K hodnocení organizování Miss Deaf World je to už jen krůček… 4 UNIE ZÁŘÍ–ŘÍJEN 2007

Neslyšící měli založit vlastní agenturu pro Miss Rozhovor s Lenkou Wiesnerovou

Lenka Wiesnerová, Miss neslyšících ČR 1993 a 1997, Miss Deaf Europe 1997

Lenko, ví se o Tobě, že ses vícekrát zúčastnila soutěží Miss neslyšících. Můžeš čtenářům vyprávět, jaké byly začátky? Krátce po revoluci se konala první Miss neslyšících, to bylo v roce 1992. Já jsem se přihlásila až v roce 1993, na druhý ročník Miss neslyšících ČR, a vyhrála jsem první místo. Tuto soutěž organizoval Pražský spolek neslyšících, který v tomto roce 1993 slavil 125. výročí založení. Jak Pražský spolek neslyšících tuto Miss neslyšících ČR tehdy organizoval? Organizace byla naprosto perfektní! A jak to bylo dál? Poté mi Svaz neslyšících a nedoslýchavých v ČR nabídl, zda bych se nechtěla přihlásit do soutěže Miss Deaf Europe. Souhlasila jsem, ale musela jsem předtím znovu do soutěže Miss neslyšících ČR, abych splnila správně podmínky pro postup. To už byl rok 1997. No, a na Miss neslyšících ČR 1997 jsem vyhrála znovu 1. místo, takže jsem mohla postoupit na Miss Deaf Europe. Pěkná historie. A Miss Deaf Europe? Také jsi vyhrála 1. místo? (Lenka se usmívá) Opět jsem vyhrála 1. místo… A jakou jsi měla zkušenost? Hroznou… Představ si, že volba Miss Deaf Europe 1997 probíhala současně se soutěží Miss neslyšících Slovenska.

Cože? Na jednom místě a ve stejný čas? Ano. Byly jsme na pódiu dvě skupinky, jedna skupinka, to jsme byly my, dívky, které se přihlásily do Miss Deaf Europe, druhá skupinka byly slovenské Missky, které bojovaly mezi sebou. No a pak se z každé skupinky vybrala jedna vítězka a byla korunována… Takže se mohlo stát, že v ten večer by vyhrály dvě Slovenky. Jedna Slovenka by vyhrála Miss Deaf Europe 1997 a druhá Slovenka by vyhrála Miss neslyšících Slovenska?! Ano, přesně tak. No, ale jak už víš, vyhrála jsem já :-). Druhá byla Polka a třetí byla Slovenka. Vrcholem bylo, když já a Polka jsme uviděly naše „vítězné“ dárky! Obě jsme dostaly takovou lacinou kosmetiku, pamatuji si, že to byla značka Fa. Ale jak to vypadalo! Bylo to takové ubohé, divně poskládané a kolem dokola oblepené náplastí s nápisem nějaké slevy. Hrůza. A Slovenka? Ta vyhrála zájezd! Později byla tombola a ty dárky v ní! Já a Polka jsme tak smutně koukaly, co v té tombole bylo za dárky. Třeba luxusní vysavač. V porovnání s tím, co jsme dostaly… To je dost ostudné… Bohužel. A stalo se, že Slovenka nespala ve stejném hotelu jako já a Polka. Bylo to zvláštní. A tuto soutěž organizoval kdo? Slovenský svaz sluchově postižených.

rozhovor Po výhře v Miss Europe v roce 1997 ses ještě zúčastnila nějaké Miss? Ano, poté byla Miss Europe v roce 1998. Tuto soutěž organizovala agentura slyšících BS International ve spolupráci se Svazem neslyšících a nedoslýchavých. Program vypadal moc zajímavě a pěkně, zkrátka mě to zaujalo a chtěla jsem se přihlásit. Ale už jsem nemohla. Protože už jednou jsem byla v soutěži Miss Europe – v roce 1997. Poté byla první soutěž Miss Deaf World v roce 1999. Tam jsem se už nepřihlásila. Souviselo to s přípravami na svatbu, neboť v roce 2000 jsem se vdala. A co organizace této soutěže? Slyšící ve spolupráci se SNN, to vypadá zajímavě… Ano, organizovali to slyšící, byli silnější, SNN jim ustoupil a nechal je organizovat. Soutěž měla úroveň, zajímavé ceny a dárky, byla výborně organizovaná, však také agentura BS International sehnala dost sponzorů, takže soutěž byla dobře vybavená. Ano, neslyšící byli spíše odsunuti do pozadí, nehledělo se na jejich kulturu, což bylo na druhou stranu špatné. Ale musím říct, že ta soutěž byla jinak opravdu povedená.

Nejhorší je mrtvý přístup k neslyšícím Rozhovor s Marií Basovníkovou Maruško, jak ses dostala na soutěž Miss neslyšících ČR? Přihlásily mě tajně kamarádky. Dozvěděla jsem se to v podstatě až z informačního emailu, ve kterém byly informace s termíny na zkoušky. Dlouho jsem se bránila a nechtěla jsem nastoupit. Dost dlouho mě přemlouvaly, až jednou se mé rozhodnutí změnilo. Má spolužačka z ČNES (Čeština v komunikaci neslyšících) Mirka, která se také soutěže účastnila, mi řekla, ať se taky zúčastním, spolu s ní, kvůli zkušenostem. Proto jsem nastoupila a řekla jsem si, že to bude „jen tak“ pro zábavu a zkušenost. Takže jsi ani neočekávala, že vyhraješ? Ne, samozřejmě, že neočekávala! O vše se postaraly mé kamarádky. Poslaly přihlášku, nějaké fotky. Já jsem se toho všeho zúčastnila jen ze zvědavosti. Chtěla jsem vědět, jak taková soutěž probíhá. Jaký to byl pocit, když ses dozvěděla, že jsi vyhrála?

ci Miss neslyšících ČR nebo Miss Deaf World. To by bylo úplně nejlepší.

Co si myslíš o soutěžích Miss neslyšících ČR a Miss Deaf World, konané v poslední době? Do toho už tak nevidím, na tyto soutěže se nechodím dívat. Ano, vím, že neslyšící jsou nespokojeni s organizací této soutěže. Dobré by bylo, kdyby neslyšící založili vlastní agenturu pro organiza-

Byl to pro mě šok. Zažila jsem úspěch, ale jen na krátkou dobu. Život se pak vrátil do starých kolejí a jde dál. To Ti výhra opravdu nezměnila život? Vůbec, akorát už umím mnohem lépe řídit díky autu Roomster, který jsem dostala jako hlavní cenu. Co Ti tato soutěž dala? Nic, vůbec nic. Je pravda, že stát se modelkou nebylo mým cílem. Ale ostatní děvčata, která se soutěže zúčastnila, mrzí to, že jim soutěž moc nedala, nepřinesla nic nového. Za celý rok finalistky skoro nedostaly možnost módní přehlídky či nějaký zajímavý kontrakt. Myslíš, že Miss světa neslyšících a Miss neslyšících ČR jsou soutěže, které mají nějaký smysl? Pokud bude tuto soutěž organizovat stejná agentura, tj. Czech models, tak soutěž určitě nemá smysl. Ze začátku je vidět jakási patrná snaha, která nakonec vyzní naprázdno, nemá žádný výsledek. Kdyby se této soutěže chopil někdo jiný, nějaký neslyšící, a děvčata dostala možnost pracovat na kariéře modelky, pak by ta soutěž smysl měla. Proč jsi nereprezentovala ČR na letošní soutěži Miss neslyšících světa, která byla v Praze? Odstoupila jsem z několika důvodů, ale vše vlastně začalo, už když jsem vyhrála Miss neslyšících ČR 2006. To bylo v listo-

Takže, vezmeme to popořadě: Pražský spolek neslyšících, Svaz neslyšících a nedoslýchavých v ČR, BS International. Nejlepší byl Pražský spolek neslyšících, který respektoval práva neslyšících, a pak agentura BS International, která sice nebrala ohled na neslyšící, ale její organizace byla velmi dobrá… Ano, je to vždy o penězích, o sehnání dobrého sponzora. Pak ta soutěž má úroveň. Ale jak říkám, nejlepší by bylo, kdyby neslyšící založili vlastní agenturu. Když Radka Nováková, Petr Vysuček a Martin Wiesner zakládali Pevnost, měli také málo peněz a museli bojovat. Zpočátku dostali jednu malou místnůstku v poliklinice Vysočanská a pořád bojovali. Poté přišel úspěch a dnes už je Pevnost taková, jakou ji známe. Chce to trpělivost a pevnou vůli. Lenko, děkuji Ti za rozhovor. text: LENKA HEJLOVÁ foto: ARCHIV LENKY WIESNEROVÉ

padu a od té doby mě agentura kontaktovala jen jednou, kvůli tomu, abych převzala auto. Pak byl dlouho klid. Až poté, co agentura řešila svůj spor se SNN, tak nás, děvčata, agentura poprosila, abychom rozesílaly co nejvíce lidem email, ve kterém byl ostře kritizován SNN. Chtěli po nás, abychom to předávaly dál. A co jsme na oplátku dostaly my, missky? Jen plané sliby. Říkalo se například, že mně budou psát kvůli různým zkouškám šatů, úpravám vlasů, líčení apod. Nic se nedělo a já jsem před soutěží odletěla na třítýdenní stáž do Ameriky. Pro klid své duše jsem na to předtím upozornila agenturu. Když jsem se vrátila, neměla jsem vůbec žádné informace. A dva dny před soutěží mi přišel email, že se mám sbalit a přijet do hotelu na soutěž. A že je to má chyba, že jsem se po návratu neozvala, jak jsem původně napsala. Jenže si myslím, že i tak mi měla agentura psát dříve, neboť znala datum návratu ze stáže. Věděla jsem, že mají problémy se zajištěním tlumočníků. Ti jsou pro mě a komunikaci s okolím velmi důležití, proto jsem svou účast na soutěži podmínila zajištěním kvalitních tlumočníků. A nakonec agentura mi nebyla ani schopna oznámit, že to tlumočníci na poslední chvíli odvolali. Proto jsem odstoupila. Tím to však neskončilo, v sobotu jsem dostala srdceryvný email s tím, jak se to mohu vůbec takhle chovat, že moje zodpovědnost je „nulová“ atd. Chystala jsem se, že tedy nastoupím, ale že jim budu dělat problémy. „Naštěstí“ sehnali náhradnici, 2. vicemiss.


5

rozhovor Co je největší slabinou této soutěže? A kterou soutěž máš na mysli konkrétně – tu Miss neslyšících ČR či Miss neslyšících světa? Obecně. Loňská soutěž byla lepší, protože tam byli alespoň kvalitní tlumočníci. Letos byli tlumočníci opravdu nedostateční. A obecně, největší slabinou soutěže je přístup k neslyšícím ze strany agentury. Proč se organizátoři nezeptají, co by neslyšící zajímalo, co by se jim líbilo? Proč soutěž neuvádí neslyšící moderátor? Toto třeba zarazilo mé neslyšící kamarády z ciziny. Nemohli pochopit, že akci pro neslyšící moderuje slyšící osobnost. Obecně vzato, nejhorší je „mrtvý“ přístup k neslyšícím, který se promítá do všeho, do programu, akce, komunikace. Co by se mělo změnit? Určitě vedení soutěže. Ještě by se dalo akceptovat, kdyby pan Uhlíř procitl, vyslyšel a pochopil opravdové potřeby neslyšících a dal této soutěži pevný základ. To znamená kvalitního tlumočníka. Základem všeho je bezproblémová komunikace, a když se jí někde nedostává, pak z chabého základu nic nevznikne. Je to stejné jako když postavíš domeček z karet, který nemá pevný základ. Stačí pak jen vánek či úder a domeček se zboří. Tak je to i v této komunikaci. Ty ses šla podívat na soutěž. Jak se Ti soutěž z pohledu diváka líbila? Ano, šla jsem se podívat, protože jsem byla moc zvědavá. A hned u vstupu mě přepadl pocit, že akce nebude úspěšná, protože u vchodu do sálu hráli hudebníci na flétnu a ještě nějaký hudební nástroj… A potvrdil se Ti první dojem? Ano, soutěž nebyla úspěšná. A to hlavně kvůli tlumočníkům. Ano, tlumočníci tam sice byli, ale bylo znát, že nepřekládali vše. Přeložili jen minimum a nedodržovali Etický kodex.

Marie Basovníková, Miss neslyšících ČR 2006

Abychom nehledali jen samé negativní věci, co pozitivního se dá na této soutěží najít? No,… (dlouho přemýšlí), no asi dárky. Ale to jsou materiální dárky. Takové ty duchovní dárečky, které pohladí po duši, mi chyběly. A taky zkušenost pro cílevědomé dívky, které toužily stát na molu a předvádět. Myslím tím například to, že by se mi líbilo, kdyby pan Uhlíř přišel mezi nás děvčata a lidsky si s námi popovídal, jen tak o počasí, o tom co děláme. To se nikdy nestalo, pan Uhlíř přišel, dal pokyny a vzápětí zmizel. Nevytvořil si k nám žádný vztah. A to je škoda. Taky mi vadilo, že novinář Deníku lhal, ve svém článku o Miss neslyšících ČR napsal, že na soutěž bylo přihlášeno okolo 80 děvčat. Kde to vzal? Vždyť to byla bída, mě museli přemlouvat, protože měli málo děvčat. A další nepravda ve článku byla o mně. Novinář psal, že jsem byla náhradnice a ve výsledku článek vyzněl tak, že soutěž nakonec vyhrála náhradnice, která se chtěla na soutěž dostat za každou cenu. A to nebyla ani trochu pravda.

Naučila jsem se málo jíst, správně chodit, falešně se usmívat Rozhovor s Karolínou Hyklovou Ahoj Karolíno, jak ses dostala na soutěž Miss neslyšících ČR? O soutěži Miss neslyšících ČR jsem se dozvěděla díky kamarádce, která mi doporučila, abych tam šla... Podporovali mě mí rodiče, přátelé... Šla jsem tam, abych měla zkušenosti, a také ze zvědavosti.

6 UNIE ZÁŘÍ–ŘÍJEN 2007

Takže jsi ani neočekávala, že vyhraješ? Vůbec ne, přece jsem tam nešla, abych vyhrála. Šla jsem jen ze zvědavosti. Nečekala jsem to. Jaký to byl pocit, když ses dozvěděla, že jsi mezi vítězkami?

Chceš něco dodat na závěr? Ráda bych tu citovala reakci pana Uhlíře na tlumočníky ČZJ: „Nedovedu si vůbec představit, že by se doktor zachoval stejným způsobem, jako to udělali tlumočníci. Položil Tě na operační stůl, rozřízl Ti břicho a potom Ti oznámil, že operovat nebude, protože se nedohodl na financích. Kolik vlastně za to dostane.“ Takhle přesně to napsal Uhlíř. A já jsem mu na to s přítelem Mirkem odpověděla: „Kromě dobrovolníků by normálně doktoři pracovali zadarmo? A Vy byste si nechal, pane Uhlíři, od neprofesionálních doktorů/ felčarů nechat rozříznout břicho?“ Doufám, že akce tohoto typu byla poslední. Nechci všechno negovat a kritizovat, to ne. Ale my, neslyšící, máme jiné specifické potřeby, na které máme právo a na které se tímto dovolávám. Pokud budou naše potřeby a nároky splněny, pak bude vše v pořádku. text: MILENA NAJMANOVÁ foto: ARCHIV MARIE BASOVNÍKOVÉ

Bolely mě nohy a chtěla jsem, abych měla vše za sebou a mohla sundat podpatky... Jenže když jsem slyšela své jméno, musela jsem s utrpením jít na podium... A jaký to byl pocit? Opravdu nečekaný a taky překrásný. Nemrzelo Tě, že jsi nebyla na prvním místě? Vůbec ne, proč by mě to mělo mrzet? Já jsem na Miss nešla přece kvůli výhře, ale kvůli zkušenostem a ze zvědavosti. A změnila Ti nějak Tvá výhra život? Změnila? Ne, všechno je stejné, vše je při starém. Jen to, že mě více neslyšících

rozhovor zná, díky Miss. Když mě potkají, poznají, že jsem byla na Miss. Co Ti tato soutěž dala? Hodně zkušeností, naučila jsem se málo jíst, správně chodit, usmívat se… (Karolína ještě dodává) falešně. Soutěž mi dala hlavně zkušenosti, vím teď aspoň, jak to ve světě modelek chodí. Usmívat falešně? Jak to vlastně vypadá? Já se ráda přirozeně usmívám, odmala se usmívám. Před některými lidmi jsem se snažila usmívat, ale měla jsem strach a křeč v obličeji. Nešlo mi to, přirozeně se usmívat. Doufám jen, že to nikdo nepoznal. Určitě to nikdo nepoznal… (Karolína se usmívá) Hehe, to doufám. Letos jsi reprezentovala ČR na soutěži Miss neslyšících světa. Jak soutěž probíhala? Soutěž Miss Deaf World trvala tři týdny. My holky jsme dva týdny cestovaly po ČR (Hradec Králové, Olomouc, Znojmo, Hodonín, Tábor, Liberec a Praha) a v každém městě jsme měly módní přehlídku. Poslední týden jsme trénovaly od rána do večera na finále, které bylo v Praze. V jakém městě se Ti nejvíce líbilo a proč? V Liberci, protože jsme tam měly vše zdarma v centru Babylon, aquapark, IQpark… Prostě bomba a navíc, luxusní hotýlek… A měly jsme též výlet na Ještěd. A jak to bylo organizačně připravené? Byla jsi spokojená? Líbilo se Ti tam? No, bylo to pěkně připravené. Organizátoři měli krásný plán, který jim vyšel super... Ale taky se vyskytly nějaké problémy, ale nakonec jsme je překously. Líbilo se mi to, měly jsme například různé výlety třeba na Ještěd, plavaly jsme v Babylonu, atd. A co tlumočníci, bylo jich dost a rozuměla jsi jim? I soutěžící děvčata? Na začátku jsme měly problémy s tlumočníkem. První tlumočnice totiž překládala jen česky a mluvila česky. Pro mě to bylo nepříjemné, protože ostatní soutěžící na mě koukaly. Nevěděly, co říká ta tlumočnice, musela jsem jim proto překládat. Později jsme měly dva tlumočníky a ti se fakt snažili na maximum. Hodně nám pomohli. Já jsem rozuměla bezvadně, protože sama jsem Češka. Naštěstí jsme měly tlumočnici Míšu, která překládala do mezinárodního znakového systému. A všechny jsme rozuměly. Myslíš, že Miss světa neslyšících a Miss neslyšící ČR jsou soutěže, které mají nějaký smysl? Slyšela jsem totiž, že u slyšících Miss je hodně šance získat práci modelky, u Miss neslyšících to není. No, u neslyšící Miss je to jinak. Většina holek bývá menší než jsou slyšící soutě-

žící. Přesto některé neslyšící mají šanci se stát modelkou, například já. Mám smlouvu na 5 let, ale žádnou přehlídku jsem zatím neabsolvovala, i když mi to pan Uhlíř, šéf agentury, slíbil. U neslyšících je to asi těžší. Opravdu si myslíš, že to je kvůli tomu, že jsi neslyšící? Nejen kvůli tomu, je to třeba kvůli tomu, že jsem moc malá, že nemám správnou postavu. Modelky musí být vysoké, hubené, vychrtlé. No, a to opravdu nejsem. Chtěla jsi být modelkou? Dostala jsi od agentury Czech models management, s. r. o. nějakou zajímavou nabídku na práci modelky? Já a modelkou? Strašně ráda se fotím, chtěla bych být spíše fotomodelkou. Dostala jsem prý zakázku v září, která bude v Liberci, ale moc tomu nevěřím, že to vyjde. A proč tomu nevěříš? Kdy jsi měla jet do Německa? Protože, když jsem podepsala smlouvu, v lednu mi bylo řečeno, že firma Nivea z Německa má o mě zájem. Pan Uhlíř mi slíbil, že mě tam pošle, ale od té doby nic. A proto tomu nevěřím. Zakázka by měla být letos v zimě. Říkala jsi, že se Ti nikdo z agentury kvůli zakázce neozval, napsala jsi jim Ty? Nene, pan Uhlíř mi slíbil, že dostanu zakázku z Německa a já jsem mu věřila. A pak nic z toho nebylo. Pak mi řekl, že v září bude přehlídka v Liberci, ale já už věřit nebudu. Řekl mi, že se mi sám ozve a nakonec se neozval… Mrzí Tě, že nemáš více zakázek na modeling? Nemrzí mě to. Jen jsem zklamaná přístupem, protože někdo mi něco slíbil a slib nedodržel. Když jsme podepsali smlouvu, pan Uhlíř nám řekl, že budeme mít různé módní přehlídky, honoráře. Mluvil krásně, ale stejně z toho nic nebylo. Nevadí mi to, ale nechápu to, jak někdo může něco slibovat, co nedodrží. Co ostatní děvčata, nevadí jim, že nemají více možností být modelkou? Nemluvila jsem se všemi dívkami, ale s jednou ano. Ona je dost vysoká, hubená a má smlouvu s panem Uhlířem. Ale stejně ji nedal zakázku. Já to nechápu, protože ta dívka na to má a stejně nic. Je to škoda. Kdybys měla říci, co je Tvou nejhorší a nejlepší zkušeností z této soutěže, co to je? Mou nejhorší zkušeností bylo hladovění. A pak to, že jsme musely chodit v plavkách před tolika lidmi. To bylo nejhorší. A nejlepší? Že jsme si s holkami užívaly v hotelech, komunikovaly mezi sebou a poznávaly tak odlišnou kulturu. Toto poznávání nás nejvíce bavilo...

Karolína Hyklová, 2. vicemiss Miss neslyšících ČR 2006, finalistka Miss neslyšících světa 2007

Vám nedávali najíst? Vás trápili hladem? Ne, na Miss Deaf World jsme měly jen snídani a večeři. Obědy jen někdy. Měly jsme bagetu, ovoce, ale stejně jsme měly hlad. A na Miss neslyšících ČR jsme měly práci od rána do večera a dostaly jsme jen oběd. Měla jsem strašný hlad, to nikdy nezapomenu. Co by se mělo změnit? No, hlavně tlumočníci, to nebylo tak bezvadný, protože tato soutěž je pro neslyšící. A my jsme neslyšící a měly bychom proto dostávat kvalitní tlumočníky! Jinak ostatní bylo super. Které ze svých soupeřek na Miss Deaf World jsi fandila? A proč? Já jsem fandila dívce z Ghany a z Anglie, protože reprezentantka z Ghany byla v pohodě a nic neřešila. Ostatní holky porovnávaly, kdo má menší boky, břicho apod. Ale ta z Ghany byla ze všech holek nejhodnější a nejpohodovější. A i dívka z Anglie byla bezvadná. A přestože byla moc hezká, nebyla vůbec namyšlená. Chceš něco dodat na závěr? No, chtěla bych vzkázat děvčatům, aby měla též odvahu jako já a šla na soutěž Miss. Aby poznala, jaké to je. Získají tak různé zážitky a hezké vzpomínky. Karolíno, děkuji Ti za milý rozhovor přes MSN. Přeji Ti nejen v kariéře fotomodelky, ale i v soukromém životě hodně štěstí a úspěchů. text: MILENA NAJMANOVÁ foto: ARCHIV KAROLÍNY HYKLOVÉ


7

rozhovor

Tlumočníci jsou zárukou úspěšné komunikace Dvojrozhovor s Petrem Vysučkem a Farah Bunniovou Soutěž Miss Deaf World se koná pravidelně od roku 2000 v Praze, tradičně v měsíci červenci. Až dosud byl spoluorganizátorem soutěže Svaz neslyšících a nedoslýchavých (dále jen Svaz). Letošní, v pořadí již sedmý, ročník organizovala jen agentura Czech models management, s. r. o. Kolem spolupráce a organizování vzniklo tolik pomluv a obviňování. Každý, kdo měl se soutěží co do činění, měl svůj názor. Někdo byl otevřený a kritický, další opatrně volil slova, jiný zase byl naštvaný. Našli se i ti, kteří sice kritizovali, ale jako celek se jim soutěž zdála být v pořádku. Chtěla jsem najít a ukázat všem pravdu, protože věřím, že nejsem jediná, kterou zajímá, jak vlastně vše začalo a jak to vše nakonec dopadlo. Jak se mi to povedlo, posuďte, milí čtenáři, sami. První, koho jsem v této souvislosti kontaktovala, byli tlumočníci, protože jsem slyšela věty: „Tlumočníci si řekli o nehorázné peníze.“ „To je ale drzost, tímto způsobem vydírat neslyšící!“ Proto jsem jim dala prostor. Na úvod rozhovoru s tlumočníky bych chtěla jen dodat, že na této akci se mělo svým tlumočením podílet celkem 6 tlumočníků, slyšících i neslyšících. Ti se měli postarat o kvalitní komunikaci mezi slyšícími a neslyšícími aktéry. Nicméně dva dny před konáním akce tito tlumočníci odstoupili. A mezi “neslyšícími tamtamy“ se říká, že to bylo hlavně kvůli tomu, že nedostali tolik peněz, kolik požadovali. Poprosila jsem proto Petra Vysučka (dále jen PV) – tlumočníka do mezinárodního znakového systému (MZS) a Farah Bunniovou (dále jen FB) – tlumočnici do českého znakového jazyka (ČZJ), aby popsali, jak to zažili oni. Mezi veřejností se rozkřiklo, že všichni, kdo se podílí na akci Miss neslyšících světa, pracují dobrovolně. Jen tlumočníci znakového jazyka si řekli o nehorázné peníze. Mohli byste k tomu něco říci? FB: Netroufala bych si tvrdit, že všichni na Miss Deaf World pracovali bez honoráře. Samozřejmě na akci asi pracovali i dobrovolníci, kteří vypomáhali s různými věcmi nebo věnovali část svého „know-how“ (know-how


Farah Bunniová

= soubor poznatků, znalostí; pozn. M. N.). Tlumočníci ale nemohou věnovat tři týdny svého času a náročné tlumočnické práce jako „dobrovolnický dar“. Tlumočení je jejich povolání, nejedná se o pomáhání studentů na praxi nebo o volnočasovou aktivitu. Navíc, tlumočníci nejsou jen na výpomoc, tlumočníci by měli být zárukou úspěšné komunikace mezi všemi zúčastněnými. Kdo jiný než právě tlumočník-profesionál by měl dostat honorář? Pokud by se jednalo o tlumočníky do cizích mluvených jazyků, bylo by samozřejmé, že dostanou za svou práci zaplaceno. Myslím si, že finanční částka těchto tlumočníků by byla určitě mnohem vyšší než finanční odměna, o kterou požádali tlumočníci na Miss Deaf World. Jsem si jistá, že honoráře pro tlumočníky na Miss Deaf World tvořily jen malou část celkového rozpočtu. PV: Tyto pomluvy mě opravdu hodně mrzí. Objednal si mě pan Zouzalík, a to dokonce s dostatečným předstihem, půl roku předem. Domluvili jsme se na podmínkách a ceně. A nezajímalo mě, zda někdo bude nebo nebude pracovat zdarma. Objednali si mě jako profesionálního tlumočníka do mezinárodního znakového systému, na podmínkách jsme se domluvili, a nikdo se mě neptal, zda bych pracoval dobrovolně. Teď mě napadá, opravdu si myslíš, že pro agenturu Czech models pracovali všichni dobrovolně? Například hlavní organizátor, pan Uhlíř? Tomu opravdu nevěřím. Nemyslím to však nijak zle. Je přeci běžné, aby každý dostal za svou práci peníze, to je přece v pořádku. Kdyby se vás někdo ptal, zda byste tlumočili zadarmo, šli byste do toho? FB: Samozřejmě, přijmout tlumočení zadarmo na různých akcích, kde je to

potřeba, nebo v nějaké krizové situaci, není pro mě problém. Tlumočení zadarmo na akci jako je Miss Deaf World bych nepřijala. PV: Ano, uvažoval bych o tom. Ale potíž je, že se mě na to nikdo neptal. Mou hlavní profesí není tlumočník MZS, a proto nevím, za jakých podmínek pracují profesionální kolegové (tlumočníci). V první objednávce nebyla žádná zmínka o tom, že bych měl dělat něco dobrovolně. A kdyby byla, určitě bychom se nějak domluvili. Asi bychom měli jít postupně. Byli jste kontaktováni s předstihem. Jak pak pokračovala komunikace? FB: Poprvé mě oslovil osobně Marek Zouzalík v březnu 2007. Sdělil mi základní informace – termín, svou představu o složení a fungování tlumočnického týmu, nabídku honoráře. Vzhledem k tomu, že jsem v té době ještě nevěděla, jaké budou mé plány na léto, domluvili jsme se, že se ozvu později. V květnu jsem odpověděla s tím, že jsem připravená přijmout tlumočení na dva týdny z celkových tří týdnů. Pak následovalo jednání s panem Zouzalíkem – nejprve ohledně potvrzení jeho objednávky mě jako tlumočníka, pak zaslání návrhu smlouvy, poté zaslání stanovisek k mým připomínkám ve smlouvě a nakonec podepsání smlouvy a zajištění nejnutnějších organizačních záležitostí, které vyplývaly ze smlouvy. Bohužel musím říci, že komunikace s panem Zouzalíkem značně vázla, jeho odpovědi měly několik dnů až týdnů zpoždění. Myslím, že ostatní tlumočníci v našem týmu na tom byli podobně. I když jsme se všichni snažili celou situaci co nejrychleji a nejlépe vyřešit, několik dnů před zahájením celé akce jsme se dozvěděli, že ani nejzákladnější podmínky pro naše tlumočení nebudou zajištěny. Proto jsem se

rozhovor stejně jako moji kolegové rozhodla tlumočení na této akci odmítnout. PV: Spolupráce a domluva byla opravdu hrozná. Nebudu zacházet do detailů, ale stručně by se dalo říci, že jednání pana Zouzalíka bylo neseriózní. Jaký jste měli nakonec pocit, když jste se spolu s kolegy rozhodli odstoupit? FB: Byla jsem zklamaná jednáním s organizátory. Jsem ráda, že jsem tlumočení odmítla, protože jen takto můžeme postupně „naučit“ naše objednavatele, co vše je třeba zajistit pro profesionální tlumočení. PV: No, musím se přiznat, byl jsem zklamaný, protože jsem se na tu práci těšil a kvůli ní jsem si půl roku předem rezervoval tři týdny, jen pro tuto akci. Měl jsem hodně starostí, jak vše zajistit, aby vše fungovalo, jak má. Snažil jsem se vše zařídit tak, aby nikde nevznikl problém. V práci jsem si musel nakonec vzít tři týdny dovolenou. Když jsem si toto vše pracně vyběhal a zařídil, zjistil jsem, že to bylo zbytečné. Má snaha přišla vniveč. Opravdu jsem byl zklamaný. Taky proto, že jsem se těšil, že získám praxi v tlumočení do MZS, kterou vykonávám v rámci CVP (CVP = Certifikační vzdělávací program Komory; pozn. M. N.). Většinou si mě objednávají na jeden či dva dny. Toto byla pro mě velká příležitost. A co tedy bylo hlavním důvodem, že jste odstoupili? FB: Důvodem bylo oznámení, že se nesehnaly žádné peníze na naše honoráře a že s námi nebude podepsaná smlouva. Neměli jsme žádnou záruku, že budeme mít materiály potřebné pro tlumočení, že bude zajištěn dostatečný počet tlumočníků po celou dobu soutěže apod. PV: Určitě neseriózní jednání. Slušné chování ze strany objednatele chybělo. Kolik tlumočníků by mělo podle Tebe být, aby bylo zajištěno kvalitní tlumočení a aby se zároveň nezapomnělo na potřeby/práva tlumočníka? FB: Myslím, že na takto náročné akci by měli být čtyři slyšící tlumočníci do českého znakového jazyka a čtyři neslyšící tlumočníci do mezinárodního znakového systému. Jak mluvíš o potřebách a právech tlumočníka, máš pravdu, určitě máme svá práva a své potřeby. Ale všechna tato práva a potřeby mají jen jeden cíl – zajištění kvalitního tlumočení pro neslyšící klienty. My, tlumočníci, si nevymýšlíme žádné požadavky „jen tak“. Každá profese má svá pravidla, která je potřeba dodržovat, aby se profese mohla vykonávat dobře. A my chceme právě tato pravidla dodržovat, abychom mohli odvést dobrou práci, která by se měla ve výsledku projevit v co nejlepším porozumění mezi slyšícími a neslyšícími. Takže ty naše potřeby a práva jsou vlastně také potřeby a práva neslyšících.

PV: Do MZS alespoň tři tlumočníci. Nevím, kolik přesně by bylo potřeba tlumočníků do ČZJ, protože nevím přesně, co bylo jejich pracovní náplní a jak dlouho měli tlumočit. Ale myslím si, že minimálně čtyři tlumočníci. Asi se divíte proč. Je to proto, že tlumočníci nemohou tlumočit v jednom kuse osm hodin, potřebují pauzy. Tlumočení je náročný psychický proces, proto i tlumočníci potřebují přestávky. A aby se nemusely dělat tak často přestávky, lze to nahradit tlumočníky, kteří se střídají. Jeden tlumočí, druhý kolega kontroluje a zajišťuje potřebnou „pomoc“ a třetí odpočívá. Tak by se měli tlumočníci střídat a záleží na jejich domluvě. Také je potřeba si uvědomit, kolik slečen z různých koutů přijelo. Bylo tu zastoupeno 25 různých zemí, a je potřeba myslet na to, aby opravdu všechna děvčata dostala plnohodnotné informace. Toto vše, co jsem popsal, souvisí s technikou týmového tlumočení, které je mnohem náročnější, než se na první pohled zdá. A vždy je potřeba se pořádně s kolegy domluvit. Slyšela jsem, že jste byli nakonec na akci Miss světa neslyšících osobně. Jak se vám tam líbilo? FB: Ano, na této akci jsem byla osobně a musím říci, že bohužel vypadala velmi podobně jako Miss ČR asi před pěti lety, na které jsem se byla také podívat. Byla to akce určená hlavně slyšícím lidem, známým osobnostem a sponzorům. Nebyla to akce pro neslyšící. Viděla jsem jen velmi málo ze světa neslyšících, z jejich kultury. Dokonce jsem vnímala velký nezájem až ignorování neslyšících diváků ze strany pořadatelů, a to vždy, když slyšící moderátor mluvil nebo zpěvák zpíval k publiku bez přítomnosti tlumočníka. Neslyšící v sále už jsou na tyto situace zvyklí, proto vždy vyšli do předsálí a povídali si mezi sebou, než zpěvák dozpíval. Já si ale myslím, že toto není normální situace, a že by sami neslyšící měli proti tomu protestovat. Z profesního hlediska jsem viděla na scéně dvě dívky, které tlumočily a poctivě se snažily odvést co nejlepší výkon. Bohužel očividně ani jedna z nich neměla s tlumočením zkušenosti a neznala Etický kodex tlumočníka, a to se podepsalo na výsledku. PV: Ano, šel jsem tam z několika důvodů. Jednak jsem předtím nikdy na této akci v předchozích ročnících nebyl, a jednak protože přijelo hodně neslyšících přátel, které jsem chtěl vidět a na které jsem se těšil. A jak se mi to líbilo? Musím ještě podotknout, že předtím jsem o této akci hodně slyšel od svých kamarádů a známých. Často se shodli v tom, že tato akce bývá hrozná a popisovali mi, jak to vypadá. Musím jim teď dát za pravdu. Ba dokonce je to mnohem horší, než jsem si představoval. Například zpěváci, kteří vystupovali bez tlumočníka. Mluví se o soutěži Miss světa

Petr Vysuček

neslyšících a neslyšící se na tyto akce těší. Jenže ve výsledku vypadají jako blbci, protože nerozumí. Vůbec se nedivím, že se někteří neslyšící v průběhu soutěže šli bavit a občerstvit do předsálí a vrátili se až na vyhlašování výsledků. Pro slyšící veřejnost je toto chování absolutně nepřijatelné. Nemohou to pochopit, ale neuvědomují si, že bez tlumočení neslyšící opravdu nerozumí. Nebo když moderátor Aleš Cibulka komunikoval s někým z porotců, například s panem starostou městské části Prahy, sponzorem nebo jinou V. I. P. osobou (V. I. P. = důležitá, slavná/známá osoba; pozn. M. N.), tak tlumočnice nezvládala překlad, protože nerozuměla. Bylo vidět, že se hlavou nakláněla blíže k mluvčímu, aby lépe slyšela. Byla to nedoslýchavá tlumočnice. Moderátorovy otázky a odpovědi dotázaných překládala do několika vět. Bylo vidět, že jako neslyšící nedostáváme plné a adekvátně přeložené informace. Také na tlumočení bylo poznat, že tlumočnice se mezi sebou nedomluvily na technice tlumočení. Tlumočnice do ČZJ nepočkala, až tlumočnice do MZS dotlumočí, a tlumočila dál. Tlumočnice do MZS nevěděla „co dříve“, zda překládat či vnímat další informace. A tak hodně informací uteklo. Chyběla tam spolupráce a technika tlumočení, ta byla opravdu hrozná. Ještě bych měl nějaké připomínky, ale těmi se nemá cenu zabývat. Dle vašich zkušeností jako diváka: Má tato soutěž nějaký smysl? Nebo řekněme cíl? FB: Organizátoři tvrdí, že cílem této akce je pomoci handicapovaným dívkám zapojit se do společnosti. Já jsem ale viděla, že neslyšící dívky vystupovaly často na pódiu jako loutky, nebylo plně využito jejich talentů, přistupovalo se k nim jako k postiženým. Nevím, jak jim toto může pomoci v jejich zapojení se do společnosti. Dalším cílem mohlo být to, že se o této akci dozvě-


9

rozhovor dělo mnoho lidí, byla to výborná příležitost, jak informovat slyšící veřejnost. Bohužel ale celá akce nebyla ukázkou krásných a sebevědomých dívek, jejich jazyka a kultury, ale byla ukázkou „handicapovaných“, kterým bylo umožněno udělat něco podobného, jako dělají slyšící lidé. Tedy ani v osvětě nebyl dle mého cíl této akce naplněn. Smysl této akce pro komunitu Neslyšících ani pro slyšící veřejnost tedy nevidím. PV: Ano, z pohledu diváka, teď nechme téma tlumočení stranou. Hned na první pohled mi bylo jasné, že je to organizováno slyšícími lidmi. Do všeho se promítala kultura slyšících: slyšící moderátor, slyšící zpěváci a účinkující, slyšící fotografové, slyšící zástupci v porotě. Proto se tu lehce nabízí otázka, komu je vlastně tato soutěž určena? Pokud slyšícímu publiku, pak je vše v pořádku. Ale nerozumím tomu, proč tato soutěž nese název Miss světa neslyšících. To opravdu nechápu. Nechci, aby to vyznělo tak, že neslyšící lidé se chtějí uzavřít do své komunity. To ne, ale důležité je si uvědomit, co je v názvu soutěže: Miss světa neslyšících. Proto by se měla propagovat kultura Neslyšících. Nejsměšnější na tom všem mi přijde porota, která je sestavena ze slyšících zástupců a soutěžící missky jsou neslyšící. Jak slyšící mohou rozumět neslyšícím? Například neslyšící Kanaďanka měla krásný přednes poezie ve znakovém jazyce bez tlumočení do mluveného jazyka. Opravdu krásný, dle mého názoru nejpovedenější samostatné číslo. Ostatní děvčata tančila, křepčila. A slyšící porota? Komu asi tak mohla dát více bodů? Jak mohla vyhodnotit poezii ve ZJ, když jí nerozumí? Určitě dívce z Kanady dali málo bodů, je toto spravedlivé? Co je největší slabinou této soutěže? FB: To, že její organizátoři jsou slyšící lidé, kteří nevědí nic o komunitě Neslyšících. Pokud by chtěli organizátoři pro neslyšící dívky opravdu něco udělat, bylo by dobré zeptat se samotných neslyšících, co potřebují, a jak by taková soutěž měla vypadat. Jinak mohou dívky i celou komunitu spíše poškodit, než jim pomoci. Úplně ideální by samozřejmě bylo, pokud by tito organizátoři spolupracovali například se Světovou federací neslyšících nebo kdyby tuto soutěž pořádala pouze Světová federace neslyšících. Bylo by dobré, kdyby alespoň polovina všech organizátorů, tj. technického personálu, mluvčích, vystupujících, moderátorů, porotců apod. byli neslyšící lidé. PV: Asi nudný program. Také mě zarazilo a přišlo mi to legrační, že hned u vchodu do sálu, kde se prodávaly vstupenky, byla kapela, nějaká lidová. Co z toho měli mít neslyšící, kteří neslyší hudbu? Proč nebyl objednán nějaký soubor neslyšících umělců? Vždyť v Čechách je několik souborů, které vystupují a měly by i zájem. Proč by se takto nemohly propagovat? Proč se nezviditelňuje kultura Neslyšících?


Karolína Hyklová mezi Michaelou Kosiecovou a Michaelou Bašovou, které na Miss Deaf World zajišťovaly tlumočení do ČZJ a MZS

Abychom nehledali jen ty stinné stránky, mohli byste něco vyzdvihnout? FB: Myslím, že přes všechna negativa byla tato akce zajímavou zkušeností pro mnoho neslyšících dívek. Měla jsem velkou radost z vítězství čínské neslyšící a z podpory, kterou měla v publiku. Co se týká tlumočení, domnívám se, že je dobře, že bylo letos alespoň osloveno několik profesionálních tlumočníků. Plány celé akce vypadaly nějakou dobu velmi slibně a oproti minulým rokům se přeci jen podařilo několik zlepšení – jako např. zajištění velkých promítacích pláten, která zobrazovala veškeré dění na pódiu. PV: (dlouho přemýšlí) Nic mě nenapadá. Opravdu ne, vůbec se mi soutěž nelíbila. Kdybyste se dostali do podobné situace někdy v budoucnu, rozhodli byste se stejně? FB: Ano, rozhodla bych se stejně. Dalšímu tlumočení na této akci se rozhodně nebráním, důležitý je zájem ze strany pořadatele – zájem o kvalitní tlumočení, zájem o komunitu Neslyšících. Musím říci, že kdyby se stejná situace opakovala někdy v budoucnu, budu ještě důrazněji trvat na nezbytných požadavcích pro práci tlumočníka, ale budu také vždy ochotná vše vysvětlit a dát organizátorům tolik informací, kolik jen mohu. PV: Ano, kdyby byly stejné, hrozné podmínky, znovu bych to odmítl. Co by se mělo především změnit? FB: Přístup organizátorů k neslyšícím, jak jsem už řekla výše. Organizátoři by měli spolupracovat s komunitou neslyšících lidí nebo se organizování této akce vzdát.

PV: No, hodně věcí, jak jsem již výše nastínil. Změnit to tak, aby byla prezentována kultura Neslyšících. Porota sestavená z neslyšících zástupců (nebo částečně i ze slyšících zástupců, kteří však ovládají znakový jazyk!). Dále neslyšící moderátor, neslyšící účinkující, program typický pro neslyšící a taky kvalitní tlumočníci. Chtěli byste něco říci na závěr? FB: Myslím si, že tato akce může vyvolat diskuzi a diskuze může něco zlepšit. Zajímalo by mě, jak se dívají sami neslyšící lidé na soutěž Miss Deaf World. PV: Na závěr bych rád dodal, toto není první kritika. Už se kritizovalo dost v předchozích letech (např. v časopise Gong), ale podmínky se nezměnily a ani nezlepšily. Pročpak? Proč se připomínky a kritika přehlíží? Proto si neustále kladu otázku, co je vlastně cílem této soutěže? Nechci být hrubý ani zlý, ale na první pohled je jasné, že neslyšící jsou nehorázně využíváni. A nemyslím si to jenom já, stejný názor má více lidí. Farah a Petře, děkuji za váš čas a názory. text: MILENA NAJMANOVÁ, ČLEN KOMORY foto: ARCHIV FARAH BUNNIOVÉ A PETRA VYSUČKA

Slovníček honorář = domluvená, určitá částka peněz za vykonanou práci nehorázné peníze = přehnaná suma peněz neseriozní chování = neférové, nespolehlivé chování (tomu člověku se pak už nedá věřit) pracně zařizovat = složitě, zdlouhavě zařizovat vniveč = marně, zbytečně

rozhovor

Neslyšící to vidí jen z jednoho pohledu Rozhovor s Josefem Uhlířem Na organizování soutěže Miss neslyšících ČR a Miss světa neslyšících se snesla velká kritika. Nebyla první ani poslední. Hodně lidí se strefovalo do agentury Czech model management, s. r. o., která funguje od roku 1999, ale i jejího ředitele Josefa UHLÍŘE. Kritizovalo se vše možné, od neférového jednání, přes praní peněz až po špatné zajištění tlumočníků a programu. Tento sebevědomý pán souhlasil s rozhovorem. Na organizování soutěže má svůj osobitý názor a o své zkušenosti a pohledy se ochotně se mnou podělil. Hned po představení mě upozornil na to, že na některé dotazy, které budou typu: „Někdo povídal, že…“, odmítá odpovídat a chce konkrétní dotazy. Dohodli jsme se proto, že pokud nebude chtít odpovídat, tak to budu respektovat.

Už tehdy na mě Svaz udělal podraz, nechal mě podepsat smlouvu, že mně propůjčí loga, partnery a tak dále. Ale neměli nic. Já jsem pak později zjistil, že loga jsou patentována někde jinde. Musel jsem to vyplatit atd. Samozřejmě, dokud žila paní prezidentka Smutná, nebyl problém. Jsou a budou problémy organizační, pořadatelské, každý na to má svůj názor. Ale byla to vždycky ona, kdo přišel na podium a poděkoval slyšícím pořadatelům. Je to nutné, protože jak máte přesvědčit slyšící lidi, aby pomáhali zadarmo?! Je potřeba, aby po té soutěži, i když jsou tam chyby, někdo poděkoval, a ne jen kritizoval. Jak pokračovala spolupráce se Svazem neslyšících a nedoslýchavých? Po paní Smutné přišel pan Paur, a to je taky kapitola sama o sobě. Dozvíte se o tom v Unii určitě mnohem více, protože je budu žalovat. Pan Paur škodí neslyšícím. Ten člověk vyloženě škodí neslyšícím a já se jenom

divím, za těch sedm let, co jsem pronikl k neslyšícím, nechápu, jak si ho mohli zvolit. Ta důvěra… To bude možná v něčem jiném, než v důvěře. Bude to asi v tom, že pan Paur si je jistý v kramflecích. Mladí neslyšící dnes proti panu Paurovi bojují, ale zatím není jasné, jak jejich snaha vlastně dopadne… Poslyšte, já jsem ho zažil na schůzi, on něco říká a něco jiného znakuje. On paní zapisovatelce diktuje něco jiného a výboru znakuje něco jiného. On je schopen neslyšící výbor nechat odsouhlasit třeba jejich vlastní popravu. Neslyšící zvednou ruku, protože on jim znakuje úplně něco jiného, než veřejně říká. Vy jste ředitelem agentury Czech model management, s. r. o., je to Vaše hlavní zaměstnání? Ne, není. Já tyto akce pro sluchově postižené občany dělám vždy zdarma, já to nemám ani placené, toto je charita. Za sedm let, co to

Dobrý den, pane Uhlíři, děkuji, že jste si na náš rozhovor udělal čas. Na webových stránkách jsem hledala informace o Vaší osobě, nenašla jsem je. Naše čtenáře to zajímá, můžete proto, prosím, na úvod něco na sebe prozradit? Můj život je pestrý, protože se pohybuji v obchodní sféře, kde vím, o co jde. Věnuji se tomu už 12 let. Nikdy o sobě moc nemluvím, já se snažím být v ústraní. Nejsem pan Zapletal ani paní Maláčová, já nepotřebuji o sobě mluvit. Když se rozhodnu pomoci, pomáhám a nepotřebuji za to nějaké agitace. Rozumím. A jak jste se dostal k pořádání soutěže Miss neslyšících? Roku 2001 se na mě obrátil generální ředitel SNN v ČR Luděk Černý, který chtěl pomoci, protože potřeboval rychle udělat světovou soutěž. Společnost, se kterou se domluvil původně, ho podrazila. Já jsem se tehdy zavázal, že to převezmu, a vlastně během krátké dvouměsíční doby jsme to uspořádali na ostrově Mallorca, kde jsem připravoval jinou akci. Bylo to náročné finančně a tak dále. Ale už od té doby se vlekly problémy, protože já jsem se Svazem podepsal smlouvu o spolupráci. A já jsem vždy za sedm let konání Miss, a podotýkám, že říkám pravdu, prosazoval Svaz jako pořadatele, i když nic neudělali, nedali na to ani korunu a nikdy ani nepomohli. Dělal jsem to proto, že jsem neviděl v tomhle Svaz, ale viděl jsem neslyšící jako celek. Dělal jsem to proto, aby se neslyšící jako celek zviditelnili. Nikdy to nebylo kvůli něčemu jinému.


11

rozhovor dělám u neslyšících, jsem z toho neměl ani korunu. Pokud někdo tvrdí, že z toho mám miliony, tak je to naprostá lež. Czech model za celou dobu, co tyto akce pořádá, do toho dala účetně celkem 1.700 000 Kč jako sponzor. Letos jsme byli jako generální sponzor. A podotýkám, že to není nic malého. 270 000 Kč platila letos Czech model dívkám ze světa jen za letenky. Tak sponzoruje to, co nezajistili sponzoři. Takže to tady vidíte (M. N.: ukazuje mi faktury, účty) – orbis, účty, letenky, pro Etiopii, prostě pro všechny státy. Vidíte, že to nejsou malé částky. Já jsem to letos platil, protože jsem nesehnal partnera. A dívky ze světa to měly vše v ČR zdarma. Když prostě nikoho neseženu, musím to zaplatit já. A kolik se letos přihlásilo děvčat, mám dojem, že čísla se liší… No, jedna dívka byla vyřazena. Já jsem vyřadil Ameriku, protože poslali jiné údaje o dívce, která měla přijet. Amerika se do soutěže přihlásila velmi pozdě, přesto jsme ji ještě vzali. Ale protože šijeme oblečení a plavky a připravujeme taky choreografii, je nutné, aby nám poslali skutečné míry. Z Ameriky psali, že výška dívky bude 174 cm, ale přijela 190 centimetrová dívka. Byl to obr, byl to skutečně obr. Oni sami to uznali. Já jsem například u choreografie počítal s tím, že ji někam zařadím, ale tady tuto dívku někam zařadit nebylo možné. Tak jsem ji vyřadil, vysvětlil jsem jim to, oni to uznali. Bylo tedy celkem 19 států včetně Ameriky. Bylo přihlášených 33 států, ale ty státy, které nepřijely, byly zmatené, protože to zavinili pan Paur a pan Šturm. Oni ohrozili soutěž tím, že dali své přihlášky a napsali, že Uhlíř tu soutěž nikdy nedělal, že to vše dělají oni. Tak jsou všichni pak zmateni. Já jsem pak do soutěže na poslední chvíli přidal i Bulharsko, které se zúčastňuje naší soutěže pravidelně, když Bulharsko zjistilo, že Paur nic nedělá. To znamená, že do letošního roku spolupráce se Svazem takto fungovala, vy jste

tedy měli se Svazem rozdělené úkoly? Žádné úkoly, oni si vzali kravaty a přišli se na soutěž podívat. Oni tvrdí, že vše dělali na klíč, ale to je lež Svazu a Paura. Vše zajišťovala Czech model. Když se podíváte na stránky Svazu, najdete tam: Pořádáme Miss neslyšících ČR. To jsem jim povolil já, oni by si to tam nemohli bez mého souhlasu dát, protože Czech model na to má patent, tak jako na loga soutěže. Jak jsem říkal už na začátku, že jsem chtěl vždy zviditelnit Svaz u veřejnosti, tak i mezi partnery. Protože jsem předpokládal, že pan Paur bude natolik šikovný, že si na Svaz od partnerů seženou například papír do tiskárny a podobně. A že si na soutěž dodají svá loga, která já jim na té soutěži vystavím. Že něco do té soutěže také seženou, ale oni za těch sedm let nesehnali nic. To ale lidi nevědí. Jaký je koncept soutěže, jak to probíhá, od přihlášení až po vlastní soutěž? Každý rok v září se osloví 128 různých států světa, které nám do konce roku závazně napíšou, zda se soutěže zúčastní, ale ještě nemusí mít konkrétní dívku. My spíše potřebujeme v té době vědět, kolik států přijede. V březnu už nám dávají státy vědět konkrétní údaje o soutěžících, ale stává se, že ještě 14 dní po uzávěrce se některá děvčata opožděně hlásí. Přijímáme je, protože to neděláme komerčně a chceme těm děvčatům pomoci. Takže v březnu se snažíme, abychom znali děvčata, abychom mohli připravit vše, co je k soutěži potřeba, zajištění ubytování, oblečení apod. Když už máme konkrétní fotografii dívky, tak my už na základě údajů sháníme sponzory na letenky, ubytování atd. To je celá koncepce. A kdy víte konkrétní termíny pořádání soutěží Miss neslyšících ČR a Miss neslyšících světa? Ještě než začne soutěž, tak Svaz čtyři měsíce před soutěží dostává informace, kdy a kde se soutěž koná. A dostává od

nás 50% procent z celkového počtu vstupenek. To jsem zarazil, protože pan Paur v roce 2005 začal tyto vstupenky s panem Šturmem prodávat. Já jsem je dával Svazu vždycky zdarma. Proto jsem protestoval, protože oni to prodávali po 120 korunách. Zjistil jsem to tak, že jsem jim dal 400 vstupenek a sál byl pak poloprázdný. Když jsem zjistil, že to takto prodávají, tak jsem jim vstupenky již nedal a vše zarazil. Pan Šturm lístky prodával, i když na nich bylo napsáno, že vstup je zdarma? Ne, ty vstupenky byly od Czech Model neoznačené, proto jsem prodej zarazil. Aha, to znamená, že se v případě zájmu o vstupenku mají neslyšící obrátit přímo na Vás? Ano, to bylo napsané i na internetu, že neslyšící mohou dostat lístky. Je potřeba, abyste nám pomáhali vy, časopisy pro neslyšící. Kdo jiný by jim to měl říci, než Gong či Unie? Do budoucna bychom se mohli domluvit, že bych vám dal obsah, co se kdy a kde bude dít. Aby neslyšící měli informace. Třeba i informace o vstupenkách. Ty mohou neslyšící dostat přímo u vstupu do sálu, kde se akce koná. Nemusí je nikde shánět, zajišťovat. To bylo a vždycky bude, lístky budou k dostání vždy zdarma. A to vám mohu potvrdit, že vstupenka na Miss se nikdy nebude v budoucnu prodávat. Co to budu dělat já, tak lístky budou vždy zdarma. S tím souvisí i přístup na raut. Hodně neslyšících si stěžovalo, že by rádi na raut, ale ten je zřejmě určen někomu jinému, je to tak? Raut je poděkování pro ty, kdo to platí. To není jen u nás, to se dělá všude. Ano, to chápu. Proč na to narážím. Slyšela jsem totiž, že by si neslyšící rádi připlatili. A tímto vám to i tlumočím. Pro kulturu neslyšících je typické, že se po akci jdou ještě dále bavit. A kam mohou jít, když se to koná například v hotelu Top, který je drahý? Šlo by to zařídit? Dobře, ti neslyšící to vidí jen z jednoho pohledu. Ale nevidí, že to někdo musí připravit, objednat. To není zdarma. A když jim řeknu, zaplaťte 800 korun za raut, tak se zblázní. Ale já, když bych měl ten raut rozšířit a měl by to zaplatit partner, tak je pořád potřeba zajistit lidi, kteří koupí zboží na raut, připraví vše, odnesou vše, umyjí vše, a tohle všechno se platí. A já to z toho vstupného nepokryji. A taky hlavně není na to tak velký sál, třeba letos na Miss bylo 1600 lidí, a kdyby si 1500 lidí řeklo, že jde na raut, tak kam bych je dal? To by byl problém zajistit, protože nejsou takové prostory. Ale to by se mohlo vyřešit tím, že by byl omezený počet vstupenek na raut… No to ano, to je každoročně, je vždy omezený počet vstupenek na raut zdarma.


rozhovor Je jich 350 a Svaz vždy dostával 80 vstupenek. A když si to vezmete, že Svaz dostal 80 vstupenek ze 350 a vy musíte poděkovat partnerům, kteří zaplatili osm miliónů za barter, tak to je šílené. Taky musíte pamatovat na vystupující, jejich doprovody, vizážistky, kadeřníky, to je tolik lidí, že to prostě nevymyslíte. To není to, že bychom je nechtěli pustit, ale to, že se to musí zajistit. Ale to je nutné říci, protože to třeba tu druhou stranu ani nenapadne. Ale letos se toto neřešilo, protože bylo na rautu 1200 lidí, protože ti, co to kontrolovali, zapomněli na to, že mají kontrolovat vstupenky, takže se do sálu na raut dostal každý, kdo chtěl. Je dobré, že lidé mají náměty, ale k A je potřeba říci i B. Také se za sedm let nestalo, že by za mnou přišli neslyšící lidé, že by to a to chtěli udělat. A ani nenabídli pomoc. Kdyby za mnou někdo přišel s námětem a ochotou pomoci, nejsem proti, naopak to vítám a zajistím mu sál na raut, ale on bude mít na starost zajistit vše ostatní. Na soutěžích je vždy velký seznam log od firem. Zřejmě to probíhá tak, že každý rok musíte oslovovat tyto sponzory s nabídkou spolupráce… Ano, tak to v Czech model chodí celoročně. Podívejte se, přijde mi taková faktura od hotelu Top, kde probíhala soutěž (ukazuje mi fakturu). Je na 2 miliony, ale já to neplatím, protože si všimněte, že tady je napsáno: Neplaťte, toto je barter. To znamená, že to máme vše zadarmo, já jen musím na oplátku zajistit hotelu celoroční reklamu v dané hodnotě. Tak se vždy zajišťuje všechno, doprava na letiště, ubytování, pódium, světla na pódiu, promítací plátna apod. Takže z 98% je to vždy vše barter. Vždycky se to dá takto udělat, záleží na domluvě a lidech. Jsou lidé, které jsem z Miss vyhodil. Například jako pan Šturm. Teď to říkám na rovinu, nikdy jsem o tom na veřejnosti nemluvil, protože jsem si myslel, že to je pod mojí úroveň, ale teď to vyjde vše najevo, protože se budu s ním soudit o 12 000 Kč. Od roku 2001 mi každý rok na Miss pomáhal, já mu vždy zaplatil pokoj, jídlo a ubytování, já jsem mu dal 12 000 korun, protože on vydražil korunku a nezaplatil za ni. Ale to jsem nikde neřekl. Také přišel za mnou, že chce mimo Svaz dalších 220 vstupenek, které pak sám prodával s tím, že za to, co z prodeje vstupenek utrží, zaplatí tlumočníky. Proto s tím nebyl problém a vždy další vstupenky navíc dostal. Ty tlumočníky však nikdy nezaplatil. Dva roky po sobě jsem též řešil se světem, že „ochmatává“ soutěžící dívky. Já jsem si ho dvakrát osobně pozval, v roce 2004 a 2005, a vysvětlil mu, že to dělat nemůže. Ale jsou lidé, kteří to prostě mají rádi, tak jsem ho musel vyhodit. A když jsem ho v roce 2005 vyhodil, tak najednou změnil, přešel k Paurovi a začal říkat, že já jsem lump a Paur je skvělý. Teď vy-

jde hodně věcí na povrch, protože se s ním budu soudit a nejen s ním. Ale co je důležité, od roku 2001 – 2007 nemám od Svazu jediný záporný dopis či kritiku na naši práci ohledně Miss. Tak jak si Paur a Šturm dovolují psát a říkat, že děláme vše špatně?! Tak to je zajímavý, protože já jsem naopak vyslechla docela dost ostrou kritiku spíše ne na Vás jako osobu, ale na Vaši agenturu, a právě proto budou některé otázky k tomu směřovat, abyste se k tomu vyjádřil. Ale chci vědět od koho, od konkrétního člověka, protože když někdo kritizuje, tak ať je to veřejně. Protože když někdo něco kritizuje a nepodepíše se, tak je to u mě trouba. Protože když se pod to nepodepíše, tak jak mohu tomu člověku odpovědět a vše vysvětlit? Ano, to ano, už v telefonu jsem Vám říkala, že jsem dělala rozhovor s tlumočníky, kteří tlumočení na této akci odvolali. A ti tlumočníci vznášejí námitky, že jste s nimi jednal nefér. Vy jste tímto úkolem pověřil pana Zouzalíka, který všechno sice s předstihem připravil, ale … Ale to já Vám něco řeknu, ti tlumočníci chtěli za svou práci, jak mi sdělil pan Zouzalík, 220 000 Kč. A teď Vám řeknu důležitou věc, umělci, moderátor, já, veškerý management děláme zdarma. Jediní, kdo chce každý rok zaplatit, jsou tlumočníci, já se ptám proč? Protože tlumočení je práce, je to důležité pro porozumění a dorozumění se s neslyšícími… To by měl být základ. Ano, ale pochopte, toto je charita, toto není byznys. Já jsem uzavřel smlouvu s panem Zouzalíkem a Gongem, konkrétně tehdy s šéfredaktorem panem Zouzalíkem, o tom, že zajistí kompletně veškeré tlumočnické služby a videoprodukci na celé

Miss Deaf World 2007. A teď je důležité zdůraznit, že v roce 2006 a 2007 měl toto vše zajistit, tedy i zaplatit, pan Zouzalík a časopis Gong, takže to mě nezajímalo, jak to pan Zouzalík řeší. Já nejsem na tlumočení odborník. Měl jsem tady (odkazuje na svou kancelář) schůzku s tlumočníky, oni se mě ptali, kdože je kontaktní osoba, já jsem jim řekl, že pan Zouzalík. Pro mě to byl smluvní partner, který toto měl na starosti, já o tom nerozhodoval. Ať to tedy vše řeší s ním. Já jsem nevěděl, že mají problém se smlouvami, že pan Zouzalík nezvedá telefon. Čtrnáct dní před soutěží tu byli bez pana Zouzalíka, protože byl snad nemocný nebo prostě nemohl přijít. Problém je taky v tlumočnících, protože chtěli nehorázné peníze, ačkoliv toto je charitativní akce. Já, když půjdu za sponzorem a řeknu mu, že chci 220 000 na zaplacení tlumočníků, tak se mi vysměje do očí. To je nehoráznost. Oni by měli být rádi, že mohou tlumočit na této akci. To se mi nezdá, že by se s tlumočníky nedalo domluvit. Bylo by zajímavé se jich zeptat, zda při prvním kontaktu někdo mluvil o charitativní akci. Určitě by se našel tlumočník, který byl tlumočil zadarmo, ale je potřeba to zdůraznit na začátku… Co já nepochopím, je, že když po té naší schůzce si sjednali schůzku s panem Zouzalíkem, se kterým se nedohodli, tak mi nic neřekli. Oni ho pak několikrát kontaktovali, ale pokaždé se s ním nedohodli. Ale mě nic neřekli! A 24 hodin před akcí, kdy já jsem měl už 2 soutěžící dívky ze světa na letišti, mi oznámili, že odstupují, že nebudou tlumočit. To je od nich nehoráznost! Kdyby mi týden předtím řekli, že mají problém, tak jsem s tím mohl něco udělat. Od 17. června, kdy se nedohodli s panem Zouzalíkem, tak ani jeden z těch pěti tlumočníků se mi osobně neozval. Když mi to volali den před


13

rozhovor zahájením turné, tak jsem jim říkal, že jim mohu dát smlouvu, že to vezmu na sebe jako na Czech model, ale s tím, že dostanou zaplaceno až 17. listopadu, kdy bude Miss neslyšících ČR, kde mohou tlumočit také. Protože já ty peníze teďka neměl, já je musím někde od sponzorů nejprve sehnat, tak jsem jim to takhle na rovinu řekl. Ale oni to odmítli. To je o jejich přístupu, kdyby si řekli, ty holky za to nemohou, tak do toho půjdou. Když byste měl porovnat soutěž Miss z roku 2005, 2006 a 2007, který ročník byl z hlediska organizování nejpovedenějším a proč? V každém případě ten letošní. A víte proč? Protože letos poprvé se zúčastnily soutěže i dívky z daleka. Já jsem totiž zdůraznil státům, že dívky budou mít vše zdarma, i letenky. A proto je horší to, co udělal pan Paur. Že chtěl pořádat podobnou soutěž den před naší soutěží a ještě pod „mým“ jménem. Dívky měly tedy vše od 22. června do 15. července zdarma včetně letenky, jejich doprovody si letenky musely zaplatit. To je vždycky. A proto letos tu byla poprvé miss Konga, Zambie a dalších vzdálených států. Prostě byly tu reprezentantky ze všech pěti kontinentů. Většina neslyšících se domnívá, že by tuto soutěž měl organizovat neslyšící člověk, který rozumí kultuře Neslyšících. Respektive měl by to být člověk, který ovládá znakový jazyk na vysoké úrovni. Proč tomu tak není? Ale to je přesně to, co říkám, je to o lehkém kritizování, pomoci a penězích. Ano, ať kritizují, ale když chtějí něco vylepšit, tak ať přijdou a nabídnou mi pomoc, která bude ale zadarmo. Ale pokud budou chtít zlepšení, a po mně, abych zaplatil, tak na to nemohu přistoupit. Všichni tu pracují zadarmo, pokud za mnou přijde neslyšící, že chce dělat toto zadarmo, například, že zajistí účinkující, a zadarmo, budu rád. Není to pouze o pořádání a kultuře Neslyšících, ale hlavně o financích. A to ne malých.

A mohlo by se to udělat tou formou, že by neslyšící tady vystoupili a vy byste jim na oplátku udělal reklamu? Ano, samozřejmě, ale musí přijít oni. Pochopte, když mám moderátora Aleše Cibulku, který moderuje zadarmo, nebo mažoretky, které vystupují zadarmo, nemohu upřednostňovat neslyšící, kteří chtějí zaplatit. Moje zkušenost je bohužel taková, že neslyšící chtějí zaplatit a někdy své nemoci zneužívají. Ano, ať za své vystoupení chtějí něco jiného, ale ne peníze. Říkal jste, že Miss neslyšících je koncipována jinak než u slyšících. Jak se například posuzuje krása? Ano, není to vyloženě o kráse. Naším cílem je ukázat slyšící společnosti, že neslyšící dívka je rovna slyšící dívce. Nechceme, aby soutěž byla chápána jako soutěž pro postižené. Takže pokud dívka není krásná, tak musí být zajímavá. Například Kanaďanka byla krásná, ale neoslnila porotu, oproti tomu Číňanka nebyla zas tak krásná, ale byla připravená a zajímavá. Bylo to znát ve všem, v projevu, v oblečení apod. Může se stát, že dívka bude krásná, ale bude nervózní a vše zkazí, tak nevyhraje. Je to i o štěstí. Jde také o to, jak se tváří na podiu. Nejde o žádné peníze, podplácení a tak, jak si někteří troubové myslí. Myslíte si, že průběh soutěže je adekvátní? Narážím například na hodnocení poroty, která je zastoupena slyšícími lidmi. Jak může slyšící člověk, který neovládá znakový jazyk, hodnotit netlumočený projev ve znakovém jazyce? Ale to je omyl, ano, porota možná nerozuměla přesně tomu, co ta dívka chtěla svým přednesem říci, ale byla okouzlena tím, že například ta Kanaďanka prezentovala svou kulturu, svůj jazyk, a tím, jak to celému publiku podala. Proto se dostala i do finále. Oni to pochopili jako vyjádření její osobnosti. Slyšící často na tuto akci

chodí právě proto, že vidí něco přirozeného, něco čistého, o co se neslyšící děvčata snaží. Například je tam někdo, kdo se nikdy nesetkal se znakovým jazykem a teď, když ho vidí v této formě, bývá často okouzlen. Co je cílem těchto soutěží? Je to především pomoc sluchově postiženým dívkám, ale ne jen na soutěžích, ale dlouhodobě. Ale pak děvčata musí po soutěžích chtít především sama pokračovat. Některé dívky pracují jako hostesky, například dívka – bývalá finalistka – chtěla být na letošní Miss jako modelka, pak ještě pomáhala jako hosteska. Takže děvčata možnost mají, jen musí chtít a dát nám to vědět. Horší je to u dívek, které jsou z daleké ciziny, ale i ty mají možnost. Dívky, když se dostanou na soutěž a vyhrají, jak se s nimi spolupracuje dále? Mají nějaké možnosti se někde uplatnit? První, co je důležité, je, že musí chtít ta dívka. Já s nimi zacházím jako se slyšícími. Mají smlouvu s agenturou a buď chce, nebo nechce. Jsou dívky, které se přihlásí, a jsou dívky, které se nepřihlásí, protože jsou z daleka, mají jinou práci, nebo modeling není jejich cílem. Děláme akce, na kterých máme i neslyšící hostesky a modelky. To opravdu záleží na nich, jak mají chuť. A mohou se uplatnit i ty, které se nedostanou do finále. Zajímavé je, že každý rok se porota vždy shodne na umístění několika dívek. U jiných děvčat se v názorech na jejich umístění zase rozchází. Tak to na soutěžích bývá. Chtěl byste něco na závěr dodat? Závěrem chci říci, že za těch sedm let, co tyto soutěže pro sluchově postižené dívky každoročně dobrovolně pořádám, si myslím, že kdyby se třeba jen jediné dívce, z domova či ze zahraničí, díky těmto soutěžím dařilo po soutěži lépe, pak tyto soutěže mají smysl. A budu je i nadále pro všechny sluchově postižené dívky rád a zdarma pořádat. Děkuji za Vaše odpovědi a přeji Vám hodně sil a úspěchů ve Vašem podnikání. text: MILENA NAJMANOVÁ

Soutěž nese název Miss neslyšících, popř. Miss neslyšících světa, proč není na těchto soutěžích více prezentována kultura Neslyšících? To by nemělo být složité. Například místo cimbálové kapely pozvat skupinu neslyšících mimů, popř. zajistit zajímavou píseň, která by byla adekvátně tlumočená do znakového jazyka. Samozřejmě, ale neslyšící nesmějí chtít za to zaplatit. Začínal jsem Hůlkou, Machálkovou, ti za to nic nechtěli, ale když oslovíte neslyšící, tak první, na co se ptají, je: Za kolik? Odpovím, problém jsou peníze. Jediná Míša Kosiecová a Daniela Pořízková z řad neslyšících jsou vždy ochotny, když je o to požádám, vystoupit v doprovodném programu na Miss vždy zadarmo.


foto: LENKA HEJLOVÁ A MILENA NAJMANOVÁ

Slovníček agitace = získávání a přesvědčování lidí barter = druh výměnného obchodu kramflek = podpatek management = vedení, skupina manažerů manažer = osoba, která je prověřená řízením sportovní nebo kulturní akce raut = společenský večer pro pozvané lidi s pohoštěním zarazit = zakázat

Názory dotázaných se nemusí shodovat s názory redakce.

rozhovor

Rozhovor se Silvií Herdickou Během pobytu na Gallaudetově univerzitě (dále GU) jsme se seznámili s „rodačkou“. Došlo k tomu tak, že nám zaměstnanci z ELI (English Language Institute – Institut anglického jazyka) říkali, že na GU studuje také jedna Češka. Bylo nám to divné, protože jsme o žádné takové nevěděli. Ale pak vyšlo najevo, že ona je to vlastně Slovenka. Mnoho lidí si pořád plete Slováky s Čechy, ve spojení s bývalým Československem. Ale byli jsme samozřejmě moc rádi, když jsme se se Silvií nakonec na Gallaudetově univerzitě potkali. S Maruškou jsme se hned domluvily, že tuto sympatickou 29letou dívku navštívíme, a pořádně pro Unii vyzpovídáme :-) Silvo, kde jsi žila, než jsi odjela do Ameriky? Celé své dětství jsem žila v Prešově, kam jsem chodila i na základní školu. Pak jsem chodila na Střední průmyslovou školu oděvní pro sluchově postižené v Kremnici, kterou jsem absolvovala s vyznamenáním. V té době jsem si přála studovat na Gallaudetově univerzitě, o jejíž existenci jsem se dozvěděla od kamaráda Juliuse Matovčíka, jehož sestra tam studovala. Jenže angličtinu jsem moc neuměla, ve škole se angličtinu učili jen nedoslýchaví studenti. Musela jsem proto chodit na kurz, což mne moc nebavilo, protože jsem lektorům nerozuměla. Na Gallaudetovu univerzitu jsem však poslala přihlášku. Když jsem dostala od nich dopis, rozuměla jsem z toho všeho jen ceně za studium, ubytování a stravu (směje se). Obrátila jsem se potom na studentskou agenturu, v domnění, že mi pomohou. Narazila jsem však na problém, protože s neslyšícími neměli zkušenosti. Potom jsem to vzdala, jelikož studium na GU bylo pro mne drahé a nemohla jsem si jej dovolit. Přihlásila jsem se na vysokou školu, kde jsem dálkově studovala doplňující pedagogický obor, abych měla možnost pracovat jako vychovatelka pro neslyšící. Při studiu jsem měla problémy, protože nebyl k dispozici žádný tlumočník ZJ. Proto mi pomáhala maminka, která byla vlastně mou zapisovatelkou. Zkoušky jsem dělala písemně. Po absolvování jsem se stala vychovatelkou v Prešově. Zde jsem vydržela však jen rok, protože jsem se nechtěla vzdát svého snu – podívat se do Ameriky a poznat svět. V srpnu roku 2001 jsem nakonec zamířila do Ameriky, byť jen na měsíc. Měla jsem bratrance v New Jersey, ale našla jsem si práci v New Yorku, díky známému ze Slovenska. Domů jsem měla letět 9. září 2001, ale nakonec jsem se rozhodla, že zde zůstanu. Proto jsem také byla svědkem onoho

Ze svatby

osudného 11. září. Bylo to hrozné, neboť všichni doma měli o mne strach, a psali mi zprávy, zda jsem v pořádku. Po půl roce života v New Yorku jsem si řekla, proč si nezkusit splnit dávnou touhu studovat na Gallaudetově univerzitě. Problémem bylo vízum a samozřejmě peníze na studium. Navštívila jsem však Gallaudetovu univerzitu a ELI, kde jsem dostala příslušné informace i na to, jak získat potřebné finance. Potom jsem se vrátila domů. Maminka nebyla tím moc nadšená, nechtěla mne pustit studovat do Ameriky, ale nakonec mi to dovolila. V ELI – přípravném ročníku, kde se studenti nejprve učí angličtině a americkému znakovému jazyku, jsem původně měla studovat rok, ale protože mi to šlo dobře, stihla jsem to za jediný semestr. Neměla jsem v úmyslu na GU zůstat déle, ale protože jsem měla finanční podporu z Gallaudetovy univerzity a japonské nadace Sasakawa, a chodila jsem i na brigády, mohla jsem si dovolit studovat na GU déle a vybrat si studijní obor. Samozřejmě mne také podporovali rodiče.

Jaký obor přesně studuješ? Na GU jsem si mohla vybrat obor, který jsem chtěla. Jediným úkolem je získat 124 kreditů. A to obvykle trvá 4 a půl roku (za 1 semestr student získá průměrně 15 kreditů). Dle pravidel může student získat od 12 do 21 kreditů za 1 semestr. Původně jsem chtěla studovat obor psychologie, nakonec jsem si vybrala účetnictví a management kvůli tomu, že je to univerzální. Znamená to, že mohu pracovat jako účetní i v Evropě. Protože mám přítele, který pochází z Chile, přidala jsem si k tomu ještě španělštinu. Na GU je trochu odlišný systém zkoušek v bakalářském studiu než ten, na který jsme ze Slovenska zvyklí. Například je povinné udělat i zkoušku z druhého jazyka, angličtiny – tzv. ESL (English as Second Language = angličtina jako druhý jazyk). Zkoušky jsou poměrně jednoduché – studenti zakroužkují z nabídky 4 odpovědí, jako u autoškoly (a, b, c, d). Pokud někdo neudělá zkoušku, musí opakovat jeden semestr. Známkují písmeny A, B, C, D a F. F je jako naše pětka. V jakém jsi teď ročníku? V pátém. Letos v prosinci budu končit a promovat. Potom si budu vyřizovat pracovní povolení a chtěla bych v Americe pracovat. Co bude dál, to ještě uvidíme. Silvia Herdická se v létě vdala za svého přítele Nicolase, se kterým se seznámila právě na Gallaudetově univerzitě, kde byli spolužáky v prvním přípravném roce na ELI. Svatba se konala v Silviině rodném městě, Prešově. Pikantní je, že jejich rodiče se do svatby neznali, jen přes webovou kameru :-) Budeme jim držet palce, ať úspěšně dokončí svá studia na Gallaudetově univerzitě a jejich život bude takový, jaký si jej budou přát! text: IVANA TETAUEROVÁ A MARIE BASOVNÍKOVÁ foto: IVANA TETAUEROVÁ A ARCHIV SILVIE HERDICKÉ

Iva a Maruška se Silvií a jejím přítelem Nicolasem v jejich domově ve Washingtonu


15

z oblastních organizací

Z rehabilitačního pobytu ČUN Jako obvykle každý rok, i letos se vydali členové ČUN Praha za rehabilitačním pobytem do neznáma v očekávání dobrodružných zážitků. V sobotu 9. června odjíždělo 34 klientů České unie neslyšících a 2 vedoucí na psychorehabilitační pobyt v Heřmanicích. Vyráželi jsme v 10 hodin od Masarykova nádraží, odkud nás vezl náš vlastní autobus.

do malého telátka a chtěl ho přivézt jako dárek našemu předsedovi. Samozřejmě neuspěl, ale legrace si s tím užil dost. Týden uplynul jako voda a nezbývá, než vyhodnotit celý průběh, a to už je záležitost každého jedince, jak se cítil být uspokojen s pobytem. Autor tohoto článku jen doufá, že příští výběr bude atraktivnější s přihlédnutím k věkové hranici účastníků. text: VÁCLAV SCHEICHL, foto: FRANTIŠEK TICHÝ ST.

Naším výchozím působištěm se stala malá víska Heřmanice v podhůří Orlických hor, pár kilometrů od česko-polské hranice, kde, jak jsme hned zjistili, dávají lišky dobrou noc. To částečně zmrazilo očekávání zvlášť napínavých okamžiků, protože naše případné choutky k výletům budou složité pro vzdálenosti kulturních památek, a to dá nožičkám dost zabrat. Přes tento handicap a po příslušném ubytování se tento pobyt rozjel „na plné pecky“. Náš penzion sice nebyl žádný luxus, ale vládla zde ochota vyhovět naším přáním. K dispozici jsme měli bazén, tenisové hřiště, chutné jídlo včetně nápojů, až příliš horké sluníčko, a do toho zapadla i dobrá parta. Pochopitelně se konaly vycházky do okolí a výlety. Během pobytu jsme byli na exkurzi v hanušovickém pivovaru, pocty se dostalo městu Králíky (králíky jsme však neviděli) a jeho zámku. Další výlet se konal k prohlídce vojenského muzea umístěného v betonovém bunkru z doby první republiky, a samozřejmě nechyběla návštěva vodopádu na polském území. V prostoru ubytování přišlo k duhu máchání se v bazénu a ta zdatnější část se v potu tváře snažila napodobit tenisový Wimbledon a navíc se sváděly líté boje u gorodek (hra (původem z Ruska), při níž se házením krátkých tyčí srážejí špalíky sestavené do různých figur). Dámy z našeho klubu ohluchlých prosadily ranní rozcvičky ve snaze shodit několik dekagramů ze svých proporcí, kdežto pánové toto počínání bohorovně ignorovali. Večerní zábavu nám zpestřil náš soukromý komediální soubor i zdravotní soutěžní kvíz. K veselé náladě přispíval nápad jednoho našeho vtipálka, který se zamiloval

Na výletě v Českém Šternberku V čase dovolených bývá nejvhodnější doba k výletům a k poznávání historických památek. Této příležitosti využila malá skupinka deseti turistů ČUN Praha a nedbajíc deštivého pozdravu, vyrazila jednoho letního dne za poznáním do míst, kterými si svou cestičku prorazila řeka Sázava. V družné zábavě jsme dorazili do Čerčan, kde nás do svých útrob pojal drkotavý motoráček, který nás po hodině vyklopil v cíli naší cesty, v Českém Šternberku. Sotva jsme vystoupili na matičku zem, padl náš pohled na hrad Šternberk, vypínající se vysoko nad řekou. Tento starobylý hrad byl založen Zdeňkem ze Šternberka kolem roku 1241. V roce 1500 byl přestavěn a druhé úpravy se dočkal ještě v 17. století. Od řeky Sázavy je na něj opravdu pěkný pohled. V očekávání věcí příštích, vyrazili jsme vzhůru k hradu zdoláním několika desítek schodů a ocitli jsme se na nádvoří plném turistů. Zde čekala první zajímavost v podobě koutku dravých opeřenců. Kdo měl zájem, mohl se vyfotit s velkým výrem. Další překvapení čekalo u pokladny, kde místo placení jsme dostali volnou vstupenku na prohlídkovou trasu. Protože jsme neměli tlumočníka, tak nám sličná průvodkyně zapůjčila tištěný pro-


gram pohlídky, takže jsme měli jakousi představu o jejím výkladu. Po dvou hodinách na hradě se jedna naše polovina vydala podívat na strašidelnou hladomornu, kdežto ta druhá polovina vtrhla do nejbližší hospůdky, aby ukonejšila hladové žaludky, a tím byla návštěva hradu uzavřena. Po nakrmení hladových a po chvíli odpočinku jsme ještě stačili v místním obchodě vykoupit čerstvě pečené šternberské koláče, a pak už se jelo domů s vědomím, že jsme strávili příjemný den. VÁCLAV SCHEICHL

NABÍDKA PRO NESLYŠÍCÍ SLEČNY A PÁNY Je Vám mezi 15–30 roky? Měříte nejméně 165 cm a chcete si zkusit roli modelky? Pak nám zašlete své 2 fotografie (postava, obličej). Všechny vybrané dívky pozveme v září na konkurz v Praze. Máte možnost se zúčastnit dvou módních přehlídek. Jedné po boku profesionálních modelek, a druhé, na které budou pouze neslyšící modelky. Přehlídky pořádá občanské sdružení Zavři uši a ASNEP. Fotografie posílejte na adresu [email protected], kam také můžete psát své dotazy. ASNEP

z oblastních organizací | znakový jazyk CYKLOSTEZKA VE ZLÍNĚ

Táborák, který mělo 10 dospělých a 6 dětí v sobotu 23. června na cyklostezce ve Zlíně. (foto: Miluše Válková)

Proč psát jazyk? Znakový jazyk?

srovnávat s aktivní schopností číst. V tomto století jsou knihy, tužky, papíry, poznámkové bloky snad nejlevnější v historii. Avšak ani schopnosti nejlepšího počítače nelze srovnávat se schopnostmi člověka a jeho fantazie, které může dosáhnout pomocí čtení literatury.

Někteří lidé říkají, že znakové jazyky není potřeba zapisovat. Žádný jazyk není nutné psát, ale když je zapíšeme, jsme o to bohatší. SignWriting není od toho, aby nahrazoval nějaký jazyk nebo zapisovací systém. Byl vytvořen k tomu, aby poskytl psanou formu stovkám jazyků, které zatím neměly psanou formu. Nejen mnoho neslyšících může těžit z psaní svého přirozeného znakového jazyka. SignWriting se používá již ve více než 40 zemích světa. Někde jej využívají při výzkumu znakového jazyka, jinde při vzdělávání neslyšících – například v Nikaragui. Učitelé v Norsku a Dánsku jej využívají k tomu, aby si slyšící studenti mohli zapsat znaky, které se učí, podobně jako v kurzech pro slyšící rodiče neslyšících dětí. Čtení a psaní jazyka usnadňuje učení se dalším jazykům, uchovává historii, tradice i kulturu, a to má opravdový vliv na zbytek světa. Když je jazyk psaný, dostává se na úroveň ostatních psaných jazyků, což mu přináší zároveň i pozornost a respekt. A to zpětně dostává uživatele onoho jazyka do pozitivnějšího světla. SignWriting literární projekt, do kterého se mohou zapojit všechny školy na světě zdarma, poskytuje školám a jejich žákům bezplatný přístup k literatuře v americkém znakovém jazyce. Někde SignWriting využívají při výuce znakového jazyka, jinde i při výuce mluveného jazyka. Pravděpodobně sama literatura je tím hlavním důvodem, proč znakové jazyky psát a nejen je nahrávat na kameru. Slovo literatura má více významů. Může znamenat „umět číst a psát“ a také „vzdělaný“. Což však je dáno historií tohoto anglického slova. Protože jen vzdělaný člověk může umět číst a psát. Proč má však psaná literatura mnohem větší hodnotu než jen záznam znakového jazyka na videu? Mluvené jazyky je také mož-

připravil: JAN FIKEJS, VYBRÁNO A UPRAVENO PODLE „WHY WRITE SIGN LANGUAGE“ (PROČ PSÁT ZNAKOVÉ JAZYKY) NA WWW.SIGNWRITING.ORG

Česká unie neslyšících, o. s. oblastní organizace Praha akce na měsíc říjen

né zaznamenat pomocí zvuku, ale proč jsou knihy, noviny a mnoho dokumentů v psané formě a nikoliv ve zvukové? Psaný záznam nabízí mnohem širší možnosti práce s ním než záznam zvukový (v případě znakového jazyka záznam obrazový). Obrazový záznam nikdy nelze natolik zpomalit, aby byl ještě dobře čitelný. Záznam na papíře se nijak nehýbe a lze ho tedy dostatečně zkoumat. Pokud budete mít 5 minut na to, prohlédnout si knížku a DVD, tak během těchto pěti minut si u knihy můžete přečíst obal knížky, zadní stranu, obsah a už můžete něco říct o této knize. Pokud máte jen 5 minut na to si prohlédnout DVD, pravděpodobně se dostanete jen do menu. Pokud se člověk neseznámí s knihami už v dětství, později k nim pravděpodobně už nenajde cestu. Existuje mnoho knížek pro děti a děti je rádi čtou znovu a znovu a málo kdo asi chce, aby naše malé děti trávili svůj čas u televize nebo počítače. Kniha jako taková a její čtení rozvíjí myšlení a je tedy aktivní činností. Pouhé dívání se na televizi (DVD) je pasivní a myšlení nijak nerozvíjí. Literatura mění strukturu a kvalitu myšlení a pouhé sledování videa nelze vůbec

2. 10. přednáška: v úterý od 17 hodin, p. Straka přednáší na téma „naše překrásná planeta“ 9. 10. přednáška: v úterý od 17 hodin, sl. Housová přednáší na téma „škola zad“ 16. 10. přednáška: v úterý od 17 hodin, p. Kašpar přednáší na téma „kompenzační pomůcky“ 23. 10. přednáška: v úterý od 17 hodin, p. Brožík přednáší na téma „společenské aktuality“ Otevírací doba Centra sociálních služeb pondělí: 9–17 úterý: 9–18 středa: 9–17 čtvrtek: 10–19 pátek: 9–15 Pravidelné akce ve stručnosti: úterý: přednášky na nejrůznější témata středa: 1x za 14 dní karty, které se střídají se setkáním Klubu ohluchlých; trénink hry šipky od odpoledne až do večera čtvrtek: setkání seniorů od odpoledne až do večera Všechny akce jsou pořádány v České unii neslyšících, oblastní organizaci Praha, Dlouhá třída 37, 110 00 Praha 1 Jste srdečně zváni! Přednášky a besedy jsou tlumočeny do znakového jazyka! ELIŠKA MARKOVÁ


17

z domova

Kambodža – královna jihozápadní Asie Věčně usměvaví lidé, na druhou stranu tvrdě pracující malé děti – to je Kambodža, země velkých paradoxů. V prostorách APPN, o. s. se uskutečnila 19. června přednáška na téma Kambodža – královna jihozápadní Asie. Přednáškou provázela Barbora Straková, pracovní konzultantka stejnojmenného sdružení. Vše bylo doplněno projekcí fotek a tlumočením do znakového jazyka. Kambodža se dodnes potýká s následky krvavého režimu Rudých Khmerů vedeného diktátorem Pol Potem. I v současné době je tato země sužována velkou chudobou. Pro zajištění obživy jsou nuceny pracovat děti od tří let. Barbora do země přijela v dubnu roku 2005 jako turistka. V Kambodži zažila mnoho nezapomenutelných chvil. Navštívila místní chrámy, svatyňky s pestrou květinovou výzdobou. V chrámech se ženy mohou stát, byť jen na tři měsíce, mniškami. Jako zdejší dopravní prostředky používala „tuk tuk“, auto a slona. Seznámila se s tradiční kulturou, kambodžskými specialitami a tržnicemi s rozmanitou nabídkou pokrmů. Pro kambodžské nevěsty je charakteristická barevná různorodost svatebních šatů. Typickým znakem místního folklóru jsou pružné tanečnice. „Nelpět na věcech, nebát se o ně, ale užívat si.“ To je dle Báry základním životním mottem Kambodžanů. I přes zdejší těžké poměry jsou obyvatelé stále usměvaví. Vždyť mnohdy je úsměv to jediné, co mohou dát… Více informací o přednášce a neziskové organizaci APPN, o. s., která realizuje projekt Agentura profesního poradenství pro neslyšící, pomáhající neslyšícím prosadit se na otevřeném trhu práce, můžete najít na stránkách www.appn.cz.

Turistický kurz Radlic První školní týden, od neděle 2. 9. do pátku 7. 9., strávili studenti Střední zdravotnické školy pro SP z Prahy 5–Radlic na svém tradičním turistickém kurzu. Po loňských Krkonoších studenti opět zavítali na sever od Prahy. Tentokrát poznávali Lužické hory. Byli ubytováni v penzionu Setuza v Jiřetíně pod Jedlovou. Kromě bojovky a nejrůznějších her v klubovně i přírodě viděli studenti rozhlednu Jedlovou, zříceninu hradu Tolštejna, známou Křížovou cestu v Jiřetíně, navštívili bývalý stříbrný důl a podnikli exkurzi na kozí farmu v nedalekém Horním Podluží. Snímky jsou z jejich celodenního výletu do Hřenska, odkud podnikli výpravu na pramicích po Tiché a Divoké soutěsce a přes Mezní Louku na Pravčickou bránu, a na zříceninu hradu Tolštejna. text: PETR PÁNEK, foto: LEOŠ PROCHÁZKA

text: MARCELA DALIHODOVÁ, APPN, O. S., foto: BARBORA STRAKOVÁ

SVATBA V sobotu 7. 7. 2007 si řekli své ANO v parku Podvinný mlýn na Praze 9 Alan Ptáček a Klára Lipská. Oběma gratulujeme a přejeme jim do dalšího společného života plno štěstí, radosti a spokojenosti. REDAKCE UNIE, foto: ARCHIV NOVOMANŽELŮ


z domova BOLEVECKÉ RYBNÍKY A OKOLÍ

skou cestou z Pražského hradu na Staroměstské náměstí a navštívili hrad Karlštejn.

Klub českých turistů neslyšících Plzeň uspořádal 9. června sraz turistů pod názvem Bolevecké rybníky a okolí. Zúčastnilo se nás 28 turistů – z Prahy a okolí, Plzně a Uherského Hradiště. Nejstarším turistou byl Václav Novák (81 let), nejmladší Linda Mimrová (3 roky). Cesta nás zavedla kolem Kamenného rybníku a Kolomazné pece na Krkavec a dále do Plzně. Výbor KČT neslyšících Plzeň předal dárek panu Jiříčkovi k jeho životnímu jubileu 75 let a popřál mu hodně štěstí do dalších let.

text: MILOSLAV PÁNEK, foto: ARCHIV POLSKÝCH NESLYŠÍCÍCH

VÁCLAV NOVÁK

ZÁJEZD NESLYŠÍCÍCH POLÁKŮ DO PRAHY Ve dnech 1.–3. května navštívili naše hlavní město neslyšící hosté z polského města Rybnik, kteří navázali družbu s ČUN Ostrava. Do Prahy jich přijelo 35 a během tří dnů si prohlédli Petřín a centrum Prahy včetně klubovny ČUN Praha v Dlouhé třídě, prošli se Králov-

Deaf Youth Exchange „Deaf Youth Education & Politics“ Praha 14.–21. 10. 2007 V roce 2004 zorganizovali vedoucí Mgr. Ivana Tetauerová a Ing. Martin Novák pod hlavičkou České unie neslyšících oboustranný výměnný projekt neslyšící mládeže z České republiky a Velké Británie s názvem „Deaf Youth Culture“, jenž byl podpořen Českou národní agenturou. Letos byl tento projekt pro jeho úspěšnost nominován na reprezentaci ČR v Bruselu při příležitosti Evropského týdne mládeže, kde byl také z celkového počtu 100 000 projektů spolu s dalšími pěti projekty oceněn Evropskou komisí jako nejlepší (psali jsme v UNII číslo 7/8 2007). Šlo o projekt výměny mládeže realizovaný ve spolupráci s anglickou stranou. První část proběhla v Anglii v Londýně a druhá část u nás v Čechách, v Praze. Cílem projektu bylo především se seznámit s kulturou neslyšících v zemi partnerské strany, poznat tamější organizace a školy pro neslyšící, dozvědět se, jak se v zemi šíří informovanost o Neslyšících (tzv. Deaf awareness), zažít pobyt v rodinách neslyšících účastníků projektu, naučit se základy britského znakového jazyka (a pro Brity českého znakového jazyka), a spoustu dalšího, týkajícího se života neslyšících v partnerské zemi (více viz http://www.exchange.cun.cz). Jak jsme již v minulém čísle UNIE naznačili, v polovině října plánujeme organizaci dalšího projektu – tentokrát však čtyřvýměnu neslyšící mládeže, a to z České republiky, Slovenska, Maďarska a Rakouska na téma „Deaf Youth Education & Politics“ („Vzdělávání mladých neslyšících a politika“). Právě jsme se dozvěděli pozitivní zprávu, že náš další projekt bude opět podpořen Českou národní agenturou. Projektu se zúčastní celkem 32 mladých neslyšících, z každé země 6 účastníků a 2 vedoucí. V dalších letech se budou partnerské země střídat v organizaci tohoto projektu, a tak se tímto způsobem účastníci seznámí s podmínkami života mladých neslyšících jak v ČR, tak na Slovensku, Maďarsku a v Rakousku. PRO ZÁJEMCE: Jsi neslyšící, ovládáš dobře český znakový jazyk, jsi ve věku 18–25 let a není Ti lhostejné, jak se podmínky pro neslyšící vyvíjí v naší zemi? Pak neváhej a podívej se na naše webové stránky http://www.

exchange.cun.cz. Zde najdeš přihlášku a podrobnější informace o tomto výměnném projektu, jehož první část se uskuteční v Praze v termínu 14.–21. 10. 2007. Uzávěrky přihlášek jsou 1. 10. 2007. Těšíme se na Tebe! IVANA TETAUEROVÁ A MARTIN NOVÁK, VEDOUCÍ PROJEKTU

NENECHTE SI UJÍT V PÁTEK 19. 10. 2007: Přednášky na téma: ß Organizace neslyšících VŠ studentů ve Francii – Sabine Pacalon ß Spolek neslyšících pedagogů na Slovensku (Spolok nepočujúcich pedagógov – SNEPEDA) – Roman Vojtěchovský Kde: ČUN Praha, Dlouhá 37, Praha 1 Kdy: Pátek 19. 10. 2007 od 15:30

Zábavu pro neslyšící, kteří by se rádi setkali s účastníky výměny mládeže mezi ČR, Slovenskem, Maďarskem a Francií Kde: ČUN Praha, Dlouhá 37, Praha 1 Kdy: Pátek 19. 10. 2007 od 20:00 do 02:00 Vstupné: 50 Kč Srdečně vás zvou Ivana Tetauerová a Martin Novák vedoucí výměny mládeže


19

ze světa

Divadlo Neslyším v Remeši Naše populární Divadlo Neslyším z ČR, ve kterém podnikají samí profesionální neslyšící, vystupovalo na Festivalu Clin dóeil 2007 v Remeši (Reims) ve Francii. Tento festival, fungující už potřetí a to každé 2 roky, se konal od 29. června do 1. července. Vystoupení, které přineslo úspěch, se jmenovalo „Najde se Nemo?“. Jistěže to znáte, je to podle animovaného filmu Hledá se Nemo. Příprava a soustředění byly náročné, abychom vůbec napodobovali pohyby jako ryby žijící ve vodě. A o těch materiálech nemluvě, byly přesné podle filmu. Třeba mě nejvíce nadchly kostýmy Nema a medúzy. Herci byli Eva Jamborová, Michaela Kosiecová, Robert Milič, Monika Kurincová, Lada Lištvanová, Tomáš Máňa, Petra Vaňurová a David Wagner. S nimi spolupracovali neslyšící osvětlovač Miroslav Gavelčík a slyšící zvukař Janek Palat, který byl náhradníkem. Naštěstí si všichni navzájem padli do oka, s Divadlem Neslyším poprvé a hned dobře spolupracovali. Festival Clin dóeil 2007 je vlastně Evropské setkání umění neslyšících. Přijelo mnoho neslyšících z celé Evropy. Uskutečnily se různé akce na kongresu Center of Congresses, tj. promítání krátkých filmů, herecké umění, povídkové příběhy, šaškárny, poezie, virtuality visual (vystupovali naši hoši Kamil Panský alias Sazachi a Sergej Josef Bovkun alias Sergei), workshopy pro děti a speciální představení. A právě, pochlubme se, že hra „Najde se Nemo?“ se hrála ve speciálním představení. Jak známe dobře Divadlo Neslyším, má vždy postaráno o představení pro děti. Jeho hra „Věc není věc“ se také uskutečnila ve workshopu. Nechybělo ani Visual arts (vizuální umění), kde mohli autoři či umělci vystavovat svá umělecká díla a dokonce je i prodávat. Vystavovaly se tak obrazy (včetně naší proslulé výtvarnice Ivany Tetauerové), sochy, řemeslné výrobky, kresby, designy, fotografie i kulturní volné aktivity. Večer před cestou do Francie jsme měli kolem 22. hodiny společný sraz v Brně. Do Remeše byla cesta pohodlná, ale dlouhá, jeli jsme ji dvěma auty. Stalo se nám, když jsme se nudili v autě, že jsme si konkurovali navzájem mezi oběma auty v soutěži o nejlepší škleb. Také jsme však jednu chvíli s hrůzou počí-

tali každý kilometr do benzínky, když v jednom autě skoro došel benzín. Do Remeše jsme přijeli o jeden den dřív, abychom byli připravení nejen teoreticky, ale i fyzicky. Jakmile jsme se usadili v Remeši v hostelu CIS, napadla nás jako první myšlenka na postel. Dočkali jsme se jí však až po večeři v klubu Emile Mercier Foundation pro neslyšící. Tam v klubu se mohli každý den neslyšící setkávat a slavit od 20 hodin večer do 04 hodin do rána. Nechybělo tam žádné taneční, hiphopové, hudební a pantomimické vystoupení. A vše to sami dělali neslyšící. U hudebních představení se jistě divíte :-) Ano, například v jedné skupině se bubnuje na africký buben, hraje na bicí a basovou kytaru a dokonce vystupovali i neslyšící DJové z Velké Británie a Portugalska. A jako speciál zde vystupovali neslyšící barmani z Německa, kteří nám míchali a prodávali výborné koktejly. V pátek začínal první den festivalu. Snídali, obědvali a večeřeli jsme v jídelně hostelu CIS. Divadlo Neslyším mělo svůj budíček i vlastní program, po snídani v kongresu si herci zahřáli své tělo a pilovali techniku. Každý měl svůj úkol. A pak večer bylo zajištěné jeviště na 2 hodiny, kde se mohlo připravovat na zítřejší den. Avšak dopadlo to jinak, Francouzi jsou v tomhle svým způsobem pomalí. Navíc komunikace s osvětlovačem a správcem jeviště byla trochu obtížná, i když měli po boku tlumočníka. Všichni herci tak nestihli opakovaně vystupovat, tak to nechali na zítřejší brzké ráno před oficiálním představením. Poté na večerce si odpočinuli a nabírali sílu. V sobotu mělo Divadlo Neslyším 2x vystoupení, ráno a odpoledne. Trvalo jim 61 minut. Herci děj svého příběhu plně prožívali, až z toho byli vyčerpaní. Když divadlo skončilo, divákům se to zalíbilo a prosili o jejich kontakt. Festival v Remeši je pro kulturu neslyšících důležitý, je jako klíč pro vstup do velkého světa. Na večeři jsme byli v překrásné a historické vile, kde na nás čekal raut a šampaňské. V neděli byl poslední den festivalu, přesto byl zas nabitý uměleckým programem až do večera. Poslední noc jsme se bavili v klubu Emile Mercier Foundation pro neslyšící. Dopoledne v pondělí nás čekala cesta zpátky domů, dojeli jsme do Brna druhý den brzy ráno v pořádku. text a foto: MARIE BASOVNÍKOVÁ

Milí čtenáři, pokud rádi cestujete a vyhledáváte akce pro neslyšící, nabízíme vám odkazy na tři zajímavé festivaly kultury neslyšících. Konají se v Polsku (9.–12. října), Německu (3. listopadu) a Velké Británii (23.–25. listopadu). Tady jsou na ně odkazy: http://www.festiwal.pzg.lodz.pl/601.html http://www.deaffilmproductions.de/ http://www.deaffest.co.uk/


ze světa

Slavnostní otevření Kulturního centra neslyšících v Anglii Dne 10. září 2007 Její královská Výsost princezna Anna oficiálně otevřela nové Kulturní centrum neslyšících (Deaf Cultural Centre) v anglickém Birminghamu. Měla jsem to štěstí, že jsem byla na tak významnou akci osobně pozvána a mohla se tak s Její královskou Výsostí princeznou Annou osobně setkat. Kulturní centrum neslyšících je prvním svého druhu ve Velké Británii a bude poskytovat zázemí pro kulturu neslyšících, umění a aktivity v komunitě neslyšících. Deaf Cultural Centre bude také poskytovat lekce britského znakového jazyka (BSL = British Sign Language) a kurzy na šíření osvěty o problematice neslyšících. Bryan Sheppard, ředitel služeb Birmingham Institute for the Deaf (dále BID = Birminghamský institut pro neslyšící), uvedl: “Dnešek byl vyvrcholením záslužné práce mnoha lidí. Den proběhl velice dobře, přítomnost Její královské Výsosti princezny Anny pro nás všechny přítomné hodně znamenala.“ Princezna byla představena dětem z místních škol, dobrovolníkům a zaměstnancům BID, a hlavně všem členům komunity neslyšících.

močníka BSL. Princezna Anna byla milá, usměvavá a rozhovor s ní byl příjemný a vtipný. Byla hodně překvapená, když se dozvěděla, že pocházím z „tak krásného města jako je Praha“ a nyní pobývám v anglickém Wolverhamptonu. Prozradila mi, že má v plánu také do Prahy zavítat, a to shodou okolností již příští týden! Popřála jsem princezně, ať se jí pobyt v našem hlavním městě líbí :-) Princezna během své návštěvy v Centru odhalila památnou desku a obdržela stříbrný památný tác od Mika Reynoldse, předsedy správní rady BID. Také dostala kytici od 9leté dívenky Faranzy Haque z Longwill School pro neslyšící v Birminghamu. Jennifer Surmeli, vedoucí rozvoje Kulturního centra neslyšících, sdělila: “Její královská Výsost princezna Anna projevila svůj velký zájem při debatě s týmem neslyšících výtvarníků a o projekty, které vyvíjíme s místními školními skupinami. Členové komunity neslyšících, kteří zde byli přítomni, byli velmi potěšeni, že jsme byli poctěni tak důležitou návštěvou jako je královská princezna, která slavnostně Centrum otevřela. Dnešek je skutečně památnou událostí jak pro mladší, tak pro starší generaci.”

Princezna děkuje neslyšící dívence za kytici

neslyšících možnost předvést dovednosti ve velké šíři, výtvarného umění vnímaného neslyšícími umělci nevyjímaje. Jako jeden z členů správní rady BID jsem poctěn, že mohu předvést prezentaci od dávné historie britských neslyšících po otevření nového Kulturního centra neslyšících v Birminghamu.“ Většina financí pro Kulturní centrum neslyšících pocházela ve formě výpůjček od Futurebuilders, vládou podporovaného fondu, který podporuje organizace třetího sektoru jako je BID. Richard Gutch, generální ředitel Futurebuilders England, uvedl: ”Jsme nadšeni tím, že můžeme podpořit Služby BID pro neslyšící a pogratulovat k otevření nového centra. BID poskytuje výborný příklad, jak může třetí sektor pomoci změnit veřejné služby a změnit lidské životy k lepšímu.“ text: IVANA TETAUEROVÁ zdroj a foto: WWW.BID.ORG.UK A ARCHIV DCC

FILMOVÝ FESTIVAL NESLYŠÍCÍCH V ANGLICKÉM WOLVERHAMPTONU

Ivana Tetauerová při rozhovoru s Její královskou Výsostí princeznou Annou

Princezna Anna byla dojata příběhy obyvatelů obytných domů BID a starších neslyšících. Také se podívala na kurzy britského znakového jazyka a na schůzku členů nově založené zájmové skupiny neslyšících výtvarníků (Deaf Arts Network), jejíž jsem také členkou. Byla jsem tak poctěna možností se princezně Anně představit a osobně s ní hovořit za přítomnosti tlu-

John Hay, neslyšící profesor oboru Deaf Studies a Tlumočení do britského znakového jazyka/angličtiny z univerzity ve Wolverhamptonu, byl pozván, aby při této příležitosti uskutečnil prezentaci o historii neslyšících. K této příležitosti řekl: „Královská návštěva demonstruje společenské přijetí kultury neslyšících a britského znakového jazyka. Kulturní centrum dává komunitě

Jako každý rok, tak i letos se bude konat známý filmový festival neslyšících v anglickém Wolverhamptonu. Kdy: 23.–25. listopadu 2007. Kde: Light House, Fryer Street, Wolverhampton, Anglie. V sobotu 24. listopadu 2007 se bude konat slavnostní večer spojený s předáváním cen Deaffest Film Awards. Pro začínající i zkušené neslyšící filmaře je tento festival jedinečnou možností prezentovat svá díla, která tak může shlédnout široké publikum z celého světa. Uzávěrka pro poslání filmu do soutěžních kategorií byla prodloužena do 23. října 2007. Více informací o tomto festivalu najdete na www.deaffest.co.uk IVANA TETAUEROVÁ


21

znakový jazyk

Jazykové centrum ULITA – rozhovor s koordinátorkou projektu Annou Hronovou

Na začátku léta jsem vám slíbila překvapení. V tomto čísle časopisu Unie přináším rozhovor s koordinátorkou Jazykového centra Ulita, jmenuje se Anna Hronová. V rozhovoru se dočtete něco z jejího osobního života, více však o projektu – jeho přínosu škole v Radlicích, o týmu jazykového centra nebo problémech, na které při realizaci projektu narážíme. Na www stránkách Jazykového centra Ulita uvádíte svůj životopis, mě by ale zajímalo něco z Vašeho soukromého života (mimo studijní a pracovní povinnosti). Můžete nám stručně prozradit, jak jste pronikala do světa neslyšících? Když mi bylo 16 let, toužila jsem se stát tanečnicí (no a nakonec je ze mě češtinářka). Aktivně jsem tančila a měla tréninky třikrát do týdne. Pohyb a tanec mě také přivedly ke znakovému jazyku. V roce 1996 jsem se přihlásila do kurzu české znakové řeči, který pořádala organizace Aldea. V kurzu jsem se setkala s paní Fenclovou (ředitelkou BMŠ Pipan) a začala docházet do školky ve Stodůlkách. Záhy jsem se dostala do společnosti houževnatých a zapálených učitelů, kteří působili ve školce. Byly to paní Yveta Lešková a Zuzana Hrdinová, ve školce jsem potkávala také Moniku Novotnou, která v současnosti pracuje u nás v Radlicích. Mezi nimi v té době ve školce působila také Naďa Dingová. S Naďou jsme se velmi rychle sblížily – stala se mou první průvodkyní ve světě neslyšících a v mnoha otázkách jí dosud také zůstává. Tak jsem postupně a pomaloučku začala poznávat více a více neslyšících lidí. Do světa neslyšících stále pronikám. Mým vlastním světem je svět slyšících (to je samozřejmé – jsem slyšící, mám slyšící rodiče i sourozence, většina mých přátel jsou také slyšící). Do světa neslyšících si vždycky jen tak odskočím. Tohle přeskakování mě hodně baví. Půl dne se dorozumívám jedním jazykem a odpoledne zase jiným. A také jsem mezi neslyšícími našla své dva velké vzory. Jsou to lidé, kteří mi imponují svými vlastnostmi, svým přístupem k práci a zapáleností pro věc. Já Vám prozradím jen to, že jsou to dva neslyšící muži.


CD Čtení o pravěku a starověku – ukázka jedné kapitoly

Jak vás napadlo založit Ulitu? Čtvrtým rokem působím na Střední zdravotnické škole v Praze Radlicích. S novým vedením přišel také nový vítr do plachet. Paní ředitelka Pavličková je otevřený člověk, který svým kolegům nebrání v žádné aktivitě. Činorodost pedagogů podporuje, k nápadu dokáže přidat několik svých a také při samotné realizaci dokáže pomoct. V prosinci roku 2005 byla vyhlášena poslední výzva pro podávání projektů do programu JPD3 a já jsem odjela do lázní. Tak jsem měla čas promýšlet obsah projektu a také psát. Projekt centra se skládá ze tří částí. Pořádáme kurzy českého znakového jazyka pro pedagogy, jazykové kurzy češtiny a angličtiny pro neslyšící a nedoslýchavé a vytváříme výukové pomůcky pro neslyšící. Každá z těchto aktivit měla nějaký svůj důvod, proč jsme ji do projektu zahrnuli. Jsme škola pro neslyšící a také škola, která se profiluje být školou bilingvální. Už dnes je v pedagogickém sboru veliká spousta neslyšících pedagogů. Paní ředitelka podporuje pedagogy, aby stále zlepšovali své kompetence ve znakovém jazyce. Proto jazykové centrum zažádalo o dotace a otevřelo kurzy českého znakového jazyka pro pedagogy. Pro neslyšící a nedoslýchavé žáky, studenty a pedagogy pořádáme kurzy angličtiny a češtiny. Proč? Neslyšící ani nedoslýchaví nemají mnoho příležitostí, kde by mohli dále prohlubovat své znalosti v jazycích. Chtěli jsme jim takovou možnost nabídnout, protože znalost většinových jazyků je pro neslyšící a nedoslýchavé moc důležitá.

A nakonec ty výukové pomůcky. Jsou to vlastně multimediální výukové učební texty, které budou provedeny ve dvou jazycích – v českém znakovém jazyce a v českém psaném jazyce. Na střední škole jsme už na několika takových učebnicích pracovali dávno, jenže jsme stále neměli dotace na jejich dokončení a vydání. V rámci projektu můžeme rozdělanou práci konečně dotáhnout do konce. Tuto část projektu považuji osobně za nejdůležitější. Mým přáním je, aby v blízké budoucnosti vzniklo centrum, které by se systematicky zaměřovalo na tvorbu multimediálních učebních pomůcek pro neslyší. Žáky a studenty můžeme ve škole něčemu naučit. Nemohou se ale k látce vrátit (v jazyce, který je jim vlastní), těžko se jim látka opakuje, natož, aby si studovali něco sami ze svého vlastního zájmu. Učební pomůcky pro neslyšící uzpůsobené jejich jazykovým potřebám by měly začít vznikat systematicky pro všechny věkové kategorie a ve spolupráci alespoň několika škol dohromady. Uběhl rok od založení Ulity, mohla byste shrnout nějaké výsledky, které zatím projekt přinesl škole v Radlicích? Realizace projektu má určitě velký dopad na technické vybavení školy obecně. V rámci projektu jsme ve škole vybudovali novou PC učebnu s polokruhovým karuselem (= okruh). Učebna byla vybavena také interaktivní tabulí. Neslouží pouze pro odpolední vyučování v kurzech, které pořádá jazykové centrum. Mohou ji využít všichni pedagogové se svými žáky kdykoli během vyučování. Já sama navštěvuji pravidelně

znakový jazyk učebnu se svými studenty při výuce češtiny. Osobní PC nejvíce využíváme při procvičování překladů z českého znakového jazyka do psané češtiny. O některých tématech potom chatujeme. Chat vytisknu a opravujeme chyby. Dnes už si výuku češtiny nedokážu bez takového technického zázemí představit. Odpoledne se situace obrátí, když se jako studentka účastním kurzu českého znakového jazyka. Během kurzu jsme učebnu využívali podobným způsobem. Zatímco moji žáci při překladu cvičili jak správně přeložit do češtiny text z českého znakového jazyka, my jsme s kolegy procvičovali porozumění projevu v českém znakovém jazyce. Projev neslyšícího mluvčího jsme se potom každý sám snažili co nejvěrněji přeložit. Výhodou takové práce je, že každý si pracuje svým tempem – může si na svém PC projev mluvčího zastavit nebo vrátit. Práce je rychlá, každý brousí své dovednosti individuálně. Tenhle způsob nácviku porozumění neslyšícím mluvčím mi připadá hodně efektivní. Ve škole je k dispozici přebudovaný videoateliér. Zatím se využívá pro vytváření překladů pro potřebu multimediálních učebních pomůcek. Mým přáním je, aby ateliér začali postupně využívat také pedagogové naší školy. Ve škole pracují neslyšící pedagogové, ti mohou ve spolupráci se slyšícími průběžně do výuky připravovat pro žáky nebo studenty různé učební materiály. Nemyslím učebnice, ale „pracovní“ učební materiály, se kterými mohou pracovat potom přímo ve třídě nebo sami doma. O kurzech českého znakového jazyka jsem se už zmínila. Velkou výhodou těchto kurzů je, že se na jejich organizaci podílí škola sama. Můžeme s lektory z organizace Pevnost spoluvytvářet obsah kurzů, volit témata, která chceme, aby byla v kurzu probírána. To je moc důležité, protože výuka znakového jazyka u pedagogů musí probíhat jinak než probíhá běžně pro slyšící veřejnost. Kurz by měl pedagogům pomáhat lépe se vypořádat s výukou ve třídě, když s žáky probírají určité téma. Škola se prostřednictvím projektu více otevřela neslyšící veřejnosti, která dochází do prostor školy na kurzy češtiny a angličtiny. A na jaké problémy projekt naráží? Z mého úhlu pohledu tím nejdůležitějším posláním projektu je šířit mezi neslyšící a nedoslýchavé vědomí, že vzdělání je jednou z důležitých hodnot, které bychom se neměli vzdát, jakmile dokončíme školní docházku. Že další vzdělávání (ať už jakékoli – učení se jazykům, práce na PC, atd.) je důležité rozvíjet celý život. Asi nemusím vysvětlovat proč. Jenže u neslyšící populace je tomu jinak. Hodnoty komunity neslyšících jsou poskládané trochu jinak. Za současných podmínek vzdělávání neslyšících docela rozumím proč.

Na jaké problémy tedy narážíme? O kurzy českého a anglického jazyka pro neslyšící je zájem, ale ne takový, aby se naplnila maximální kapacita kurzu. Dalším problémem je malá výdrž studentů. Na kurz se studenti nebo pedagogové přihlásí, ale docela často se stává, že kurz nenavštěvují pravidelně. To je způsobeno tím (alespoň si to tak vykládám), že jsou kurzy zadarmo. Do budoucna by to tak být určitě nemělo. Když musí člověk do svého vzdělání něco vložit, také si ho potom více váží. Jiná situace ale je v kurzech češtiny pro děti. Kurz českého jazyka byl k poslednímu červnu uplynulého školního roku plný dětí. Z toho mám velkou radost, protože lektorky dětem dokázaly, že učit se jazyku můžou i hrou a že při učení může být i zábava. Problémy s naplněností kurzů by jistojistě také odpadly, pokud bychom kurzy mohli otevřít té nejširší neslyšící a nedoslýchavé veřejnosti. To bohužel nejde a to mě také mrzí. Projekt je vázán smlouvou, že klienty centra budou pouze, a to až do skončení projektu, neslyšící a nedoslýchaví žáci, studenti a pedagogové pražských škol, druhou skupinou klientů jsou slyšící pedagogové, kteří působí na školách pro sluchově postižené. Kdo tvoří tým Jazykového centra Ulita? Veškerou administrativu kolem projektu, jednání s magistrátem, průběžné vyúčtovávání projektu – to je práce pro několik lidí. Důležitými členy našeho týmu jsou účetní, mzdový účetní a administrátor projektu. Důležitými spolupracovníky centra jsou naši neslyšící kolegové. Často přichází s důležitými nápady a návrhy, perfektně se orientují v komunitě neslyšících a dokáží posoudit, jestli aktivity, které neslyšícím nabízíme, jsou pro ně vhodné nebo ne. Také propagace našeho centra bez neslyšících by byla nemyslitelná. Nechceme dělat něco „pro neslyšící bez neslyšících“, potřebujeme jejich rady, chceme, aby se s námi zapojovali do aktivit, o kterých si sami myslí, že jsou pro neslyšící užitečné. Kromě dvou neslyšících spolupracovníků nejužšího týmu Ulita jich však v projektu působí celá řada. Neslyšící jsou zapojeni hlavně do tvorby multimediálních výukových pomůcek, vytvářejí překlady učebních textů, dělají korektury překladů. Sami také dílčí části projektu řídí – např. kolega David Jorda samostatně řídí realizační tým pro tvorbu jedné z multimediálních učebních pomůcek. Projekt potrvá do konce prosince. A co dál? Otázka, kterou slýchávám docela často. Sama se nechám překvapit! :-) Moc děkuji Anně Hronové za milý rozhovor. Ulita vznikla teprve vloni v září, projekt se už ale pomalu chýlí ke konci.

Pospěšte, milí čtenáři! Máte co dělat, abyste stihli využít nabídku posledních podzimních kurzů, které vám nabízíme zadarmo. Každý, zvlášť neslyšící, potřebuje získávat stále nové informace a vzdělání. Do nového školního roku 2007/2008 vám přeji mnoho úspěchů a příjemných překvapení. Uvidíme, čím nás překvapí Ulita dál.

VÍCE O MULTIMEDIÁLNÍCH VÝUKOVÝCH POMŮCKÁCH… Už v lednu příštího roku se můžeme těšit na vydání dalších 4 nových multimediálních učebnic pro neslyšící. Co to znamená multimediální učebnice? Jen stručně řečeno: Takové učebnice jsou vytvořeny pomocí moderní počítačové technologie. Díky tomu může být veškerý učební text přeložen do českého znakového jazyka – jazyka neslyšících. Může obsahovat různé animace, které žákovi lépe a názorněji představí látku. Požádala jsem 4 spolupracovníky centra – vedoucí realizačních týmů jednotlivých multimediálních publikací – o stručné představení připravovaných učebnic. DVD ČESKÁ SLOVESA DVD Česká slovesa, které vzniká v rámci projektu JPD3 Jazykové centrum Ulita, je multimediální uživatelská příručka pro všechny Čechy, kteří češtinu neslyší. Na DVD najdou zájemci interaktivní valenční slovník vybraných českých sloves (valence je schopnost sloves spojovat se s jinými slovy) a gramatický úvod o funkci sloves v české větě. To vše v psané češtině s překladem do českého znakového jazyka. V interaktivním valenčním slovníku je obsaženo několik stovek tvarů vybraných sloves a příkladové věty, které byly vybírány z databáze Českého národního korpusu a také z minulého ročníku (2006) časopisu Unie. Vedoucí realizačního týmu: Andrea Hudáková. CD ČTENÍ O PRAVĚKU A STAROVĚKU CD Čtení o pravěku a starověku je multimediální učební text určen neslyšícím středoškolským studentům 1. ročníků nebo všem, které zajímá číst o nejstarších pravěkých a starověkých dějinách. Veškerý učební text je přeložen do českého znakového jazyka. Každá kapitola obsahuje výkladový slovníček pojmů, které se vztahují k dějepisu. Jednotlivé kapitoly lze vytisknout a založit jako učební materiál v tištěné podobě. Součástí učebnice jsou také testové úlohy, které nutí studena číst


23

znakový jazyk | ze světa text s porozuměním a osvojovat si dějepisná fakta. Na začátku učebnice nalezneme letmý úvod do předmětu dějepis – periodizace dějin, osobnosti české historiografie, pomocné vědy historické. Následuje na 50 kapitol a podkapitol čtení o pravěku a starověku. Vedoucí realizačního týmu: Anna Hronová. CD PROTETICKÁ TECHNOLOGIE (MULTIMEDIÁLNÍ UČEBNÍ TEXT A SLOVNÍK ODBORNÉ TERMINOLOGIE) Materiál CD Protetická technologie (Mul-

timediální učební text a Slovník odborné terminologie) je prvním materiálem svého druhu. Je určen především neslyšícím studentům oboru Asistent zubního technika a tlumočníkům znakového jazyka, kteří se specializují na tlumočení v oblasti výroby zubních protéz, technologie dentálních materiálů a jejich použití. Materiál je složen ze dvou částí: učebního textu ve dvou jazycích – v českém jazyce a českém znakovém jazyce a překladového slovníku odborné terminologie ČJ – ČZJ. Celý materiál je doplněn

Rozhodnutí 15. Světového kongresu Světové federace neslyšících (WFD) WFD klade důraz na respekt dětí a mladých; hluchoslepých; neslyšících s postižením; imigrantů; původních obyvatel; lesbiček, gayů, lidí se změnou pohlaví a bisexuálů; lidí z venkova; náboženské minority; starších občanů; a všech neslyšících jako občanů společnosti se stejnými právy a závazky, jako mají ostatní občané. WFD (Světová federace neslyšících) dává důraz, že přijetím pozitivních činů bude rychlejší rovnoprávnost mezi všemi. WFD zdůrazňuje, že znakový jazyk je lidské právo pro všechny členy komunity Neslyšících, včetně těch, kdo používají pomocné přístroje a implantáty. WFD ujišťuje, že vícejazyčné vzdělávání ve znakovém jazyce dává neslyšícím a nedoslýchavým nejlepší příležitost k dosažení plného občanství a požitek všech lidských práv. WFD souhlasí, že Světová federace neslyšících (WFD) a její členové: ß Mají povinnost společně pracovat na hájení práv vládou ratifikovaných smluv a implementovat (uskutečnit) konvenci (úmluvu) OSN „o právech osob se zdravotním postižením“, a tím zajistit neslyšícím plné dosažení všech lidských práv na spravedlivém přístupu s ostatními občany. ß Musí pracovat společně jako kolektiv a ti z rozvinutých zemí musí pracovat v úzké spolupráci s těmi z rozvojových zemí. ß Musí přijmout měřítka ke vzdělávání a vnímat komunitu Neslyšících s odlišnou rozmanitostí lidí a kultury uvnitř velké kultury Neslyšících. ß Musí hájit programy rovného pohlaví a politiku k ochraně plného rozvoje a zplnomocnění žen a adoptovat měřítka, která potírají násilí a zneužití proti neslyšícím ženám. ß Mají povinnost důkladně spolupracovat se školami a vzdělávacími orgány, aby hájily zájmy práv neslyšících dětí k získání vícejazykového/multikulturního vzdělání a realizovat vzdělávací programy k rozvinu-


tí prospěšné identity pro všechny neslyšící dětí, jejich rodiny a CODA děti. ß Měly by také chránit práva dětí s kochleárními implantáty a dalších smyslových modifikovaných technologií ve vzdělání ve znakovém jazyce. ß Jsou zodpovědní za prosazování zaměstnání neslyšících profesionálů na všech pracovištích a tím ovlivňovat dopad na životy neslyšících lidí. ß Musí podporovat rozvoj vhodných výukových programů a kvalifikací pro tlumočníky znakového jazyka a následovat WFD zásady spolupráce s tlumočníky. ß Musí začlenit pravidla pevné aplikace (použití) universálních plánů s technologickou inovací (obnovením) nových produktů a služeb.

ß Musí formulovat prohlášení záležitostí a stanovit priority o bioetice Neslyšících a kvality léčby a chirurgického zákroku neslyšících lidí, založený na lidských právech a principech. ß Mají povinnost podporovat nové vedoucí a vytvářet programy pro mladé neslyšící a zahrnout je aktivně do politického rozhodování a realizace. ß Mají zodpovědnost podporovat zaměstnání a soběstačnost Neslyšících použitím ekonomického zplnomocnění. ß Jsou zodpovědní k podpoře rovného přístupu ke službám duševního zdraví pro všechny neslyšící lidi. ß Programy a činy schválené WFD a jejími řádnými členy musí počítat se všemi

bohatou zásobou ilustračního materiálu. Vedoucí realizačního týmu: David Jorda, Naďa Dingová. Projekt Jazykového centra Ulita je spolufinancován evropským sociálním fondem, státním rozpočtem ČR a rozpočtem hl. m. Prahy. text: ZUZANA HÁJKOVÁ, JAZYKOVÉ CENTRUM ULITA foto: LEOŠ PROCHÁZKA

neslyšícími lidmi. Speciální pozornost by měla být věnována vzdělání v obou - rozvinutých a rozvojových - zemích za účelem eliminovat další nevýhody, které způsobují následek nezaměstnanosti, chudoby, bídného zdraví a nedostatek sebeurčení. ß Vzdělání pro neslyšící, především v rozvojových zemích, musí být a počáteční iniciativa neslyšících osob za účelem zahrnout a poskytnout jim národní znakový jazyk/jazyky a kulturu. ß Jazyková a kulturní práva neslyšících imigrantů musí být respektována stejně tak, jako podpora zajištění ve vzdělání jazyka a kultury své nové země. ß Tlumočníci znakového jazyka jsou podstatný zdroj k dosažení lidských práv a plnohodnotného přístupu. Termín tlumočník znakového jazyka je pojem zahrnující nejenom slyšící tlumočníky znakového jazyka, ale také neslyšící tlumočníky znakového jazyka a tlumočníky provázející hluchoslepé lidi. ß Technologie a e-learning nabízející přístup k informacím jsou důležité pro uspořádání a podporu nezávislosti. Principy universálního plánu zabezpečí plnohodnotný komunikační přístup a naplnění lidských práv neslyšících osob. ß Rovný a náležitý přístup k službám duševního zdraví za použití znakového jazyka a kultury Neslyšících a zajištěné profesionálním sborem Neslyšících je základní lidské právo neslyšících lidí. ß S poukazem na vzrůstající demografii stárnutí populace, musí být věnována pozornost programům a službám pro neslyšící důchodce. ß Znakový jazyk slouží jako zásadní nástroj k zprostředkování kultury a znalostí. Status a uznání znakového jazyka na celém světě je posilována jazykovou politikou, výzkumem, uchováním a výukou znakových jazyků. Znakový jazyk by měl být částí všech národních školních osnov. Světová federace neslyšících (WFD), její členové a účastníci 15. Světového kongresu Světové federace neslyšících souhlasí s napomáháním a implementací tohoto rozhodnutí kongresu všem vládám a úřadům, požadujíce respektování a plnění LIDSKÝCH PRÁV ZNAKOVÝMI JAZYKY. překlad: MARTIN NOVÁK

školství, vzdělávání

Silent Books Náš dnešní článek o vzdělávání dětí s vadou sluchu bude trochu netradiční – budeme se věnovat zprávám o „převratné novince ve vzdělávání neslyšících“, které se v průběhu léta objevily v mnoha českých tištěných a elektronických médiích. Studenti Vysokého učení technického v Brně Aleš Šťurala a Dominika Sedlaczková v květnu vyhráli České a slovenské finále soutěže mladých technologů Imagine Cup, které každoročně pořádá společnost Microsoft. Postoupili do mezinárodního finále soutěže a v něm začátkem srpna v jihokorejském Soulu získali 7. až 12. místo. Téma letošního ročníku bylo Představte si svět, v němž technologie zpřístupňují vzdělání všem a mladí Češi uspěli s projektem Silent Books, což v češtině znamená Tiché knihy. UKÁZKA Č. 1 Program Silent Books na jedné straně umožňuje přepis textu do znakové řeči. (…) . Na druhé straně program slouží neslyšícím, kteří si na něm již hotové knihy a jiné texty mohou jednoduše přehrávat. Na obrazovce se objeví animovaná postavička a celou knihu odznakuje. Je to stejné, jako když v televizi vysílají zprávy ve znakové řeči. Živý moderátor je však nahrazen počítačem. Silent Books pracuje na každém PC pod systémem Windows. Počítá se i s verzí pro Windows Mobile pro přenosná zařízení a mobilní telefony.

Prototyp programu Silent Books

http://technet.idnes.cz/cesti-studenti-se-probojovali-na-svetovou-soutez-inovatoru-do-koreje-1zi-/software. asp?c=A070802_180441_s UKÁZKA Č. 2 Animovaná postavička znakuje zadaný text (knihu, skripta…). Neslyšící uživatel si může zapnout textové titulky, graficky zvýraznit ruce, zpomalit nebo zrychlit animaci, přeskakovat kapitoly atd. http://www.gate2biotech.cz/cesky-program-pro-neslysici-postoupil-v-soulu-mezi-nejlepsi-navrhy-sveta/ Na tuto novinku můžeme mít různé názory, koneckonců např. na http://www.neslysici.cz/diskuse/index.php?vr=11491 se na toto téma rozvinula zajímavá diskuse. My se ale dnes nebudeme zamýšlet nad tím, jestli je projekt Silent books pro vzdělávání dětí s vadou sluchu přínosem, nebo krokem zpět (ostatně, jak sám jeden z autorů upozorňuje „Bavit se o ostrém provozu je ještě trochu předčasné a pokud by již dnes měl někdo zájem, tak ho musím zklamat. Vývoj a zejména nasazení takovéto aplikace není jednoduché a zabere ještě nějaký čas.“ Křesťanová, L. Tiché knihy. Gong, 2007, č. 7-8, převzato z http://ruce.cz/clanky/253). My se dnes spíš zamyslíme nad tím, jak o Silent Books psali novináři a co o něm říká jeden z autorů Aleš Šťurala. ZNAKOVÁ ŘEČ, ZNAKOVÝ JAZYK, GESTA A ZNAKY Hned v ukázce č. 1 (a pak č. 3, 4, 6, 8) nás pravděpodobně zarazí, že se v souvislosti se Silent Books nemluví o znakovém jazyce, respektive o českém znakovém jazyce, ale o znakové řeči. Podle Zákona

č. 155/1998 Sb., o znakové řeči je česká znaková řeč zastřešující termín pro český znakový jazyk a znakovanou češtinu. Ve všech zprávách o Silent Books se mluví o neslyšících lidech (ne o lidech nedoslýchavých, ohluchlých, lidech s jinými vadami sluchu). A neslyšící lidé většinou používají český znakový jazyk, ne znakovanou češtinu. Proč novináři (ale i samotný Aleš Šťurala) používají termín znaková řeč? Nevědí, jaký je mezi znakovým jazykem a znakovou řečí rozdíl? Nebo vědí, že text převedený z českých slov do znaků je znakovaná čeština, ne český znakový jazyk, a proto užívají onen zastřešující termín znaková řeč? UKÁZKA Č. 3 Silent Books na jedné straně umožňuje jednoduchou tvorbu animovaných gest znakové řeči a samotný překlad, na druhé straně slouží neslyšícím jako kniha nebo třeba učební skripta. http:// www.gate2biotech.cz/cesky-program-pro-neslysici-postoupil-v-soulu-mezi-nejlepsi-navrhy-sveta/ V ukázce č. 3 se v souvislosti se znakovou řečí mluví o gestech. Jenže gesta (používáme je všichni – jako doprovod toho, co „říkáme“) a znaky znakového jazyka/znakované češtiny, to je něco zcela rozdílného. Silent Books umožňuje „tvorbu animovaných gest znakové řeči“, ale jak pracuje s mimikou? Přitom projev ve znakovém jazyce bez mimiky je často zcela nesrozumitelný. UKÁZKA Č. 4 Finální verze programu by měla obsahovat všechny znaky české znakové řeči, kterých je přibližně 5000. http://technet.idnes.cz/ cesti-studenti-se-probojovali-na-svetovou-soutez-inovatoru-do-koreje-1zi-/software.asp?c=A070802_180441_software_kuz V ukázce č. 4 se autoři zmiňují o znacích, ne o gestech (jako v ukázce č. 3). Odkud čerpají informace, že v české znakové řeči (českém znakovém jazyce? znakované češtině?) je přibližně 5000 znaků? UKÁZKA Č. 5 Novinářka: V tisku se objevila informace, že vaše aplikace umožňuje přehrát veškeré informace ve znakovém jazyce. Bude to skutečně znakový jazyk, nebo půjde jen o sled znaků? A. Šťurala: Nejedná se pouze o sled na sebe nenavazujících znaků. Jednotlivé znaky a přechody mezi nimi řeší počítač, který dokáže plynule provázat jednotlivé pohyby mezi znaky. Křesťanová, L. Tiché knihy. Gong, 2007, č. 7-8, převzato z http://ruce.cz/clanky/253 Počítač sice umí na sebe navazovat znaky, ale umí počítač používat simultánní konstrukce, specifické znaky, klasifikátory, specifikátory tvaru a další typické prvky českého znakového jazyka? To vše jsou prvky, které v češtině nenajdeme a nejsou snadno přeložitelné stylem slovo – znak. Navíc i tzv. automatické překladače z jednoho psaného jazyka do druhého mají problémy s pořadím slov ve větě, s výběrem konkrétního významu překládaného slova (protože neplatí, že množina významů jednoho slova v jednom jazyce = množina významů jednoho slova v druhém jazyce), se stylovým zabarvením textu atd. Silent Books, který se snaží o překlad z psaného jazyka do jazyka vizuálně-motorického, tyto problémy nemá? UKÁZKA Č. 6 V programu Silent Books je možné převést do znakové řeči jakýkoliv text. Software je navíc univerzální a lze jej použít pro kteroukoliv z více než 120 znakových řečí na celém světě. http://www.gate2biotech.cz/cesky-program-pro-neslysici-postoupil-v-soulu-mezi-nejlepsi-navrhy-sveta/ Odkud jsou převzaty informace, že ve světě existuje více než 120 znakových řečí (znakových jazyků?) A jak si software poradí s rozdílnou gramatikou jednotlivých znakových řečí/jazyků? První jazyk, který se neslyšící dítě od rodičů naučí, je znaková řeč.


25

školství, vzdělávání | kultura UKÁZKA Č. 7 Lidé, kteří již od narození neslyší, čtou psaný text jen s velkými obtížemi. http://www.gate2biotech.cz/cesky-program-pro-neslysici-postoupil-v-soulu-mezi-nejlepsi-navrhy-sveta/ Proč by měl mít každý člověk, který od narození neslyší, potíže s čtením textu? Ano, jsou mnozí prelingválně neslyšící lidé, kteří s čtením opravdu mají problémy, ale jsou i prelingválně neslyšící lidé, kteří čtou bez problémů a rádi. Ti druzí měli většinou jen více štěstí, že se ve své výchově a vzdělávání setkali s přístupy, které jim vyhovovaly a byly pro ně přínosem. UKÁZKA Č. 8 „Přirozeným způsobem komunikace takto postižených lidí totiž není hlas a písmo, ale znaková řeč. První jazyk, který se od rodičů naučí, je právě znaková řeč,“ říká autor projektu Aleš Šturala. http://www.gate2biotech.cz/cesky-program-pro-neslysici-postoupil-v-soulu-mezi-nejlepsi-navrhy-sveta/ Asi 90 % dětí s vadou sluchu má rodiče, kteří vadu sluchu nemají. Jak je pak možné, aby pro všechny prelingválně neslyšící děti platilo, že prvním jazykem, který se naučí od svých rodičů, je „znaková řeč“? I kdyby u všech prelingválně neslyšících dětí byla vada sluchu zjištěna ihned po narození (po ztrátě sluchu) a byla jim poskytnuta ta nejlepší péče, nelze přeci předpokládat, že všichni rodiče se rozhodnou používat v komunikaci s dítětem znakový jazyk (znakovou řeč?) a že se ho/ji naučí tak rychle, aby ho/ji se svým dítětem už od útlého dětství používali v „dokonale osvojené podobě“. UKÁZKA Č. 9 Jen v České republice žije přibližně 50 000 neslyšících lidí. Až 20 000 z nich neslyší již od narození. http://technet.idnes.cz/cesti-studenti-se-probojovali-na-svetovou-soutez-inovatoru-do-koreje1zi-/software.asp?c=A070802_180441_software_kuz Odkud čerpali autoři tyto informace? Přesná čísla neexistují a o počtu lidí s vadou sluchu se lze jen dohadovat. Např. Hrubý (Hrubý, J. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu 1. díl. 2. vyd. Praha : FRPSP, Septima, 1999) uvádí, že v České republice sice žije zhruba 500 000 neslyšících a nedoslýchavých lidí, ale drtivou většinu z nich tvoří starší lidé se stařeckou nedoslýchavostí. Podle něj v ČR žije asi 15 000 prelingválně neslyšících a nedoslýchavých lidí, ale jen asi 7 600 lidí s prelingvální (počítáno do nástupu do školy) hluchotou nebo praktickou hluchotou. Vezmeme-li v úvahu, že určitě na každý z těchto necelých osmi tisíc lidí bude ve své komunikaci preferovat český znakový jazyk (znakovou řeč?) před psaním/čtením češtiny, můžeme odhadovat, že aktivních prelingválně neslyšících uživatelů českého znakového jazyka, pro které by byly informace v českém znakovém jazyce (znakové řeči?) přístupnější než informace v psané češtině, bude v ČR maximálně něco mezi pěti až sedmi tisíci. To ovšem samozřejmě nijak nesnižuje jejich nároky na výchovu a vzdělávání, v níž český znakový jazyk bude hrát minimálně stejně důležitou úlohu jako psaná čeština. POZNÁMKA NA ZÁVĚR Dnes jsme v našem seriálu o školství chtěli upozornit na dvě věci. 1. Chtěli jsme čtenáře seznámit se zajímavou novinkou, která se týká lidí s vadou sluchu a českého znakového jazyka (znakované češtiny? české znakové řeči?). 2. Ale také jsme chtěli čtenáře vybídnout k zamyšlení nad termíny a fakty, které laická veřejnost v souvislosti s lidmi s vadou sluchu často – a často zcela mylně – používá. Myslíme si, že je velká škoda, že se takto vyjadřují novináři. Ještě horší pak asi je, když se takto vyjadřuje mladý nadějný vědec. S mylnými vstupními informacemi se mu bude další zlepšování programu Silent Books vymýšlet jen velmi těžko. ANDREA HUDÁKOVÁ


Zánik domu Usherů Česká komora tlumočníků znakového jazyka připravila v létě zajímavé představení, které bylo samozřejmě tlumočeno do českého znakového jazyka. Jmenovalo se Zánik domu Usherů a bylo inspirováno známou povídkou amerického spisovatele Edgara Alana Poea. V rámci projektu Oživené památky tato představení uvádělo sdružení Zapálení pro dobrou věc. Představení byla doprovázena výstavkou, která prezentuje památky zapojené do projektu. Odehrálo se celkem 7 představení. Hra se hrála v Plasech, na Vodním hradě Švihov a na dalších hradech. MILENA NAJMANOVÁ, KOMORA

sport

Hraje v tichu. Německo má hluchého fotbalistu Třiadvacetiletý obránce Stefan Markolf neslyší od narození

Beachvolejbalový turnaj v Brně Za krásného slunečného počasí se v Brně v sobotu 14. července 2007 konal 13. ročník Brněnského turnaje v beachvolejbalu mužů a žen. Přihlásilo se celkem 8 ženských párů a 6 mužských párů. Hrálo se na 3 kurtech v areálu „Káčata“. Volejbalisté bojovali celý den statečně a nakonec na stupních vítězů stanuly tyto páry: ŽENY: 1. místo: Zuzana Jatelová a Monika Teclová (obě SKN Brno) 2. místo: Pavlína Spilková a Veronika Chladová (obě I. PSKN Praha) 3. místo: Hana Hošková a Kateřina Kucharicová (SKN Brno, SK Neko) MUŽI: 1. místo: Tomáš Mundok a Zbyněk Rezek (SKN Brno, Hradec Králové) 2. místo: Míro Bilík a Puskač Braňo (oba SK Neko) 3. místo: Stanislav Dvořák a Lukáš Hošek (SKN Brno, I. PSKN Praha)

Mnozí fotbalisté prohlašují, že v průběhu zápasu nevnímají pokyny trenéra ani skandování fanoušků. U Stefana Markolfa je takové tvrzení zcela pravdivé. Třiadvacetiletý obránce je od narození hluchý. Vzdor tomu dostal angažmá v Mohuči, týmu druhé německé ligy. Je prvním profesionálním fotbalistou v zemi s takovým postižením. Ať je na tribunách sebevětší ryk, Markolf hraje zápasy v téměř absolutním tichu. Jeho hluchota je devadesátiprocentní a zadák nechce nic slyšet ani o svém handicapu. Naopak tvrdí, že to žádný handicap není. „Nespoléhám na to, co na sebe ostatní křičí,“ líčí mladík s bradkou. „Koncentruji se jen na to, co vidím, proto dokážu dobře číst hru.“ Na hřišti Markolf odezírá ostatním ze rtů, pořád hledá oční kontakt se spoluhráči, soupeři, trenérem i sudími. „To je absolutně nezbytné.“ Mohučský trenér Jürgen Klopp vytáhl Markolfa z amatérské klubové rezervy. Nehnal ho k tomu žádný soucit, o který ostatně hráč ani nestojí. „Testovali jsme Stefana už před třemi lety, a kdybychom nevěděli, že neslyší, vůbec by nás to nenapadlo,“ tvrdí Klopp. To potvrzuje i Markolfův český spoluhráč Petr Ruman. „Kdo stojí třeba na tréninku za plotem a nevšimne si malých naslouchátek, které Stefan nosí, nemá šanci zjistit, že je postižený,“ říká útočník. Díky naslouchátkům obránce aspoň něco slyší. „Popisuje nám, že nerozpozná slova, ale zaregistruje jakýsi křik. Nikdy jsem například neviděl, že by odehrál míč po přerušení hry,“ vypravuje Ruman. „Stefan má už tři roky stálou přítelkyni, úplně zdravou a moc šikovnou holku, žije normální život.“ Markolf přiznává, že chtěl vždy být fotbalovým profesionálem. „Teď jsem hrdý, že se mi to povedlo.“ Za normálních okolností by zítra, kdy Mohuč vstupuje proti Koblenci do soutěže, zůstal mladík s naslouchátky mezi náhradníky. Zranění spoluhráče z obrany jej však možná katapultuje do základní sestavy. I jeho sice limitují drobné zdravotní problémy (není myšlen sluch, samozřejmě), pokud však nastoupí, strhne se povyk. Přesto bude Markolfa obklopovat ticho.

Krásné poháry byly rozdány na místě a dalo by se napsat, že všichni přítomní – diváci i volejbalisté – byli s akcí velmi spokojeni. text a foto: VERONIKA CHLADOVÁ

První tři vítězné dvojice žen a mužů na beach volejbalovém turnaji v Brně

WWW.IDNES.CZ, 12. 8. 2007


27

sport

85. výročí založení I. PSKN Oslavy 85. výročí založení I. PSKN (dříve I. PSKH) – oddílu kopané se konaly v sobotu 23. června 2007 na hřišti SK Motorletu v Praze. Fotbalového turnaje se účastnilo 14 klubů mužů a 6 klubů staré gardy. Celkem si zahrálo asi 200 hráčů, pomáhalo 30 pořadatelů a podívat se přišlo 300 diváků, mnohem více, než minule. To jsme nečekali, takže v bufetu jsme brzy vyprodali všechno jídlo a pití. Turnaj proběhl bez problémů a rozhodčí podali bezvadný výkon. Překvapením turnaje bylo jasné vítězství fotbalistů obou týmů (muži i stará garda) GSV Hamburger. Obě mužstva totiž dorazila pozdě na turnaj, až po 11. hodině. Nemohl jsem je už zařadit na soupisku. Nakonec jsme se dohodli, ale dal jsem jim podmínku, že museli hrát hned 5 zápasů za sebou, a s tím souhlasili. zápas oni (Hamburg) řekli mi souhlasí. Nakonec obě mužstva celý turnaj ve svých kategoriích vyhrála… Po turnaji následoval od 20 hodin zábavní večer, na nějž přišlo hodně lidí, kolem 400 osob. Program se všem divákům také líbil – různá vystoupení, předání poháru, tombola a půlnoční vystoupení striptérky, která vytáhla vítězný los do tomboly s hlavní cenou – novým horským kolem. Výhercem horského kola se stala Veronika Buřilová z Prahy. Za všechny ceny bychom rádi poděkovali všem našim sponzorům. Zábava skončila v pět hodin ráno a mnoha lidem se pak nechtělo jít domů… Většinou říkali, že by si přáli dvoudenní turnaj v kopané. Uvidíme tedy, jak se náš výbor rozhodne kvůli finanční zátěži. Takový velký turnaj bychom uspořádali až opět v roce 2012, kdy I. PSKN oslaví 90 let své existence. Už příští rok však oslavíme 25. výročí založení futsalu, buď v březnu nebo v květnu 2008. VÝSLEDKY – MUŽI V základní skupině se hrálo 1x 15 minut, vyřazovací části 2x7 minut. „F“ o 1.–3. místo

1

2

3

I. PSKN

x

1:4

0:5

1:9

0

3

4:1

x

2:0

6:1

6

1

TJ Slovan Zlín

5:0

0:2

x

5:2

3

2

„G“ o 4.–6. místo

1

2

3

SSC Budapešť

x

3:1

2:2

5:3

4

1

VÝSLEDKY – STARÁ GARDA Hrálo se 2x 8 minut. „S“ (stará garda)

1

I. PSKN

x

Hamburger GSV

0:0

2 x

SKN Hradec Králové 0:5 1:4 SKN Brno ZON Bratislava

3

4

5

6

skóre body místo

0:0 5:0 2:1 0:0 4:1 11:2 4:1 4:1 3:0 2:0 13:2 x

1:2 1:4 4:0

0:4 1:6 3:1 5:20 x

0:0 0:3 6:1 3:0

0:3 3:1 9:10 x

International Köln 1:4 0:2 1:3 1:3 0:9

9:0 15:4 x

3:21

11

2

13

1

3

5

6

4

10

3

0

6

Konečné pořadí: 1. Hamburger GSV 2. I. PSKN Praha 3. ZON Bratislava 4. SKN Brno 5. SKN Hradec Králové 6. International Köln Nejlepší střelec mezi starou gardou: Anton Holienčin (ZON Bratislava) – 11 gólů text a foto: JIŘÍ KOLÍSKA, PŘEDSEDA ODDÍLU KOPANÉ I. PSKN

Skóre body místo

GS Lugano

1:3

x

1:1

2:4

1

3

Straubing B

2:2

1:1

x

3:3

2

2

„H“ o 7.–9. místo

1

2

3

BSC Comet Berliner

x

2:0

2:1

4:1

6

1

SKN Brno

0:2

x

2:1

2:3

3

2

HgSV Ludwigslust

1:2

1:2

x

2:4

0

3

„CH“ o 10.–12. místo

1

2

3

Straubing A

x

0:1

4:0

4:1

3

2

SKN Hradec Králové

1:0

x

3:1

4:1

6

1

ZON Geoindust. Teplice

0:4

1:3

x

1:7

0

3


Nejlepší střelec mezi muži: Ramazan Adseven (Hamburger GSV) – 7 gólů

skóre body místo

Hamburger GSV

Konečné pořadí: 1. Hamburger GSV 2. TJ Slovan Zlín 3. I. PSKN Praha 4. SSC Budapešť 5. GSV Straubing B 6. GS Lugano 7. BSC Comet Berliner 8. SKN Brno

9. HgSV Ludwigslust 10. SKN Hradec Králové 11. GSV Straubing A 12. ZON Geoindustrie Teplice 13. GSV Hildesheim 14. GSV Hannover

Vítěz turnaje mužů: Hamburger GSV

skóre body místo

skóre body místo

TJ Slovan Zlín (2. místo)

I. PSKN (3. místo)

společenská rubrika

Společenská kronika

OZNÁMENÍ S hlubokou bolestí oznamujeme příbuzným, přátelům a známým smutnou zprávu, že nás navždy opustila naše drahá maminka, sestra a teta, paní Karla Mervartová z Prahy. Zemřela tiše v neděli 3. června 2007 po krátké těžké nemoci ve věku 64 let. S láskou a úctou vzpomínají dcera Iveta a další příbuzní.

V září a říjnu 2007 oslaví své jubileum tito členové České unie neslyšících:

ZÁŘÍ ŇACHAJOVÁ Kateřina z Ostravy NOSEK Jan z Prahy HOLÍKOVÁ Jarmila ze Zlína MATHEISL Zdeněk z Prahy KUSÁK Dušan z Kroměříže FULNECZEKOVÁ Jitka z Ostravy VALEŠOVÁ Oldřiška z Kroměříže WALDHANSOVÁ Věra z Brna JANOŠCOVÁ Kateřina z Ostravy PŘIKRYLOVÁ Martina ze Zlína PETERKA Michal z Liberce ČERNOHORSKÝ Petr z Brna PÁNEK Petr z Prahy PETRÁŠOVÁ Františka ze Zlína

5. 9. 1972 9. 9. 1952 11. 9. 1947 15. 9. 1952 15. 9. 1972 19. 9. 1967 21. 9. 1972 22. 9. 1927 22. 9. 1977 23. 9. 1987 24. 9. 1962 25. 9. 1972 27. 9. 1977 28. 9. 1927

35 let 55 let 60 let 55 let 35 let 40 let 35 let 80 let 30 let 20 let 45 let 35 let 30 let 80 let

2. 10. 1962 11. 10. 1942 11. 10. 1952 12. 10. 1947 17. 10. 1977 18. 10. 1977 20. 10. 1957 23. 10. 1937 24. 10. 1957 25. 10. 1952 28. 10. 1972 29. 10. 1977

45 let 65 let 55 let 60 let 30 let 30 let 50 let 70 let 50 let 55 let 35 let 30 let

ŘÍJEN ČECHMAN Josef ze Zlína KLIKOŠ Rudolf z Prahy KREJČÍŘOVÁ Pavla ze Zlína KANIOVÁ Marie z Ostravy LÁTALOVÁ Radka z Kroměříže ŠMOLÍK František z Brna LHOTA Jiří z Prahy CHRPA Jaroslav z Prahy OPRAVIL Pavel ze Zlína KRČMOVÁ Jana z Ostravy BITTNER Kamil z Ostravy PLOVAJKO Jan z Brna

Všem jubilantům srdečně blahopřejeme. Přejeme vám hlavně pevné zdraví, štěstí a spokojenost do dalších let!

SEZNÁMENÍ – ONA HLEDÁ JEHO SŠ 56letá nedoslýchavá paní hledá hodného muže – nedoslýchavého nekuřáka a abstinenta s dobrým srdcem. Pomáhat si a být oporou. Jsem ze Zlínského kraje. Prosím jen vážně. Kontakt: Mobil 737 469 419, jen SMS.

INZERÁT – KOUPÍM Koupím použitá sluchadla pro svou devítiletou dceru s celkovou ztrátou 71%. Máme už 6 let zkušenosti se sluchadly značky Widex, které jí bohužel byly odcizeny na letním táboře letos v létě. Moc Vám děkuji. Sylva Přikrylová, Peškova 515, Ústí nad Labem 403 31, telefon: 777 253 921.

BLAHOPŘÁNÍ K NAROZENINÁM Prostřednictvím časopisu UNIE bych chtěla vyjádřit blahopřání ke krásným jubilejním 75. narozeninám své babičce, paní Věře Karhanové z Plzně, která tyto narozeniny oslaví dne 26. října 2007. Babička sice dobře slyší (někdy až moc :-), avšak UNII čte ráda a pravidelně – jak jinak, když mám s UNIÍ hodně společného :-). Touto cestou bych jí moc ráda popřála do dalších let hlavně pevné zdraví, hodně spokojenosti, aby z nás potomků měla jen samou radost a tím pádem i důvod k úsměvu na tváři. Také bych jí chtěla moc poděkovat za to, že se mi po boku maminky hodně věnovala, když jsem byla ještě malá. Četla si se mnou, učila mne nová slova, ukazovala obrázky, povídala básničky, vyprávěla pohádky, vyvářela pamlsky, mávala mi z okna, když jsme se školkou, jež byla poblíž, chodili na procházky, malovala si se mnou, a spolu i s dědečkem jsme si všichni hráli i na školu, což bývala velká zábava (dědeček měl pětky, a já, jak jinak, samé jedničky :-). Díky tomu jsem se do školy hodně těšila a měla jsem a stále mám moc ráda českou literaturu. Moc ráda na to vše vzpomínám a na své dětství nedám dopustit. Jsem tak ráda, že Tě mám. Děkuji Ti za vše, babičko! Ze srdce a s láskou, Iva Tetauerová

NABÍDKA Pokud jste milovníci rybářů a lovců ryb, srdečně jste vítáni mezi námi. Staňte se členem Rybářského klubu neslyšících v Pečkách. Neváhejte a přijďte se mezi nás určitě pobavit a seznámit do Peček u Českého Brodu. Více informací naleznete na našich webových stránkách www.rknp.wz.cz. VÝBOR RKN PEČKY

ADRESÁŘ OBLASTNÍCH ORGANIZACÍ ČESKÉ UNIE NESLYŠÍCÍCH V ČESKÉ REPUBLICE ČUN Praha Dlouhá 37, 110 00 Praha 1 Předseda: ing. Martin Novák Tel.: 224 827 152 Fax: 224 827 111 E-mail: [email protected]

ČUN Kroměříž Velké náměstí 39 767 01 Kroměříž Předseda: Miroslav Handl Tel./fax: 577 146 959 E-mail: [email protected]

ČUN Ostrava Vítkovická 11, 702 00 Ostrava 2 Předsedkyně: Ilona Bojarová Tel./fax: 596 115 680 E-mail: [email protected] www.cun-ostrava.org

ČUN Zlín Burešov 4886 760 01 Zlín Předsedkyně: Jarmila Holíková Fax: 577 210 640 E-mail: [email protected]

ČUN Brno VUT, Údolní 53 602 00 Brno Předseda: Vladimír Válka Tel./fax: 541 146 271 ČUN Liberec Klášterní 117/V 460 05 Liberec 5 Předseda: Miloš Hostonský E-mail: cun.lbc@cent�� Tel./fax: 485 107 995


29

reportáž

Tři týdny na Gallaudetu Studijní pobyt na Gallaudet University pro neslyšící Dny 19. května – 10. června 2007 byly pro nás, šest studentů z Karlovy univerzity, ve znamení studijního pobytu na světoznámé univerzitě pro neslyšící – na Gallaudetově univerzitě ve Washingtonu, D.C., v USA. Tento třítýdenní letní program Institutu anglického jazyka (English Language Institute = ELI) Gallaudetovy univerzity měl dvě základní složky: akademickou a neakademickou. Akademická složka sestávala z nácviku psaní a čtení anglických textů, manipulační vizuální jazykové metody (Manipulative Visual Language = MVL), amerického znakového jazyka (American Sign Language = ASL) a kultury neslyšících. Neakademická složka obsahovala mimo jiné aktivity spojené s životem v USA a pobytem na Gallaudetově univerzitě a výlety po hlavním městě Washingtonu a do největšího města USA – New Yorku. Projekt byl uskutečněn díky Dr. Daniele Janákové, CSc., která vyučuje na Filozofické fakultě Karlovy univerzity angličtinu pro neslyšící, a jejímu rozvojovému mobilitnímu grantovému projektu, který byl velkoryse podpořen a financován MŠMT ČR. Nyní vás, milí čtenáři, provedeme prostřednictvím fotogalerie celým naším pobytem. Dozvíte se, co jsme se na GU naučili, co jsme dělali ve volném čase, a jaké výlety jsme podnikli. Doufáme, že Vás naše fotogalerie upoutá :-) Obr. 1 První den na Gallaudetově univerzitě – všichni jsme byli unavení po dlouhém letu. Avšak byli jsme nadšení tím, že jsme konečně tam, kam jsme se již dlouhou dobu těšili, a pro mnohé z nás bylo snem se jednou na „Gallaudetku“ podívat. Afričan Kiombo z Konga nás provedl areálem univerzity. Bylo to přesně takové, jak jsme si představovali – prostě menší městečko Neslyšících. Když jsme se dostali poprvé do jídelny na oběd, zjistili jsme, že je to snadné místo k seznámení se se studenty, kteří pocházeli z celého světa. Letní semestr již sice skončil, ale někteří studenti tu ještě zůstávali, neboť si přivydělávali prací v areálu školy, aby měli na cestu domů nebo na cestování. Obr. 2 Carlin Hall, kde jsme byli ubytováni. Obr. 3 Jeden z našich pokojů. Obr. 4 I. King Jordan Centre (budova je pojmenovaná po prvním neslyšícím prezidentu GU), kde jsme se stravovali a navštěvovali internet. Obr. 5 U oběda. Obr. 6 Ve třídě při výuce ASL. Po první dva týdny našeho třítýdenního pobytu jsme měli každé ráno americký znakový jazyk. Vyučoval nás Dr. Steven Chough, který pocházel z Jižní Korey. Jeho hodiny jsme si velice užívali, neboť, přestože to byl již starý pán, byly jeho hodiny velice vtipné a rychle jsme se učili. ASL jsme se učili hlavně proto, abychom se mohli prostřednictvím ASL učit angličtinu, kterou nás vyučovali dva další lektoři – Jimmy Gore a Alexander Quaynor. V ASL jsme se naučili představování, prstovou abecedu, jak znakovat číslovky, peníze, časovou posloupnost, emoce, zvířata, jídlo, znaky zemí v USA atd. Dr. Chough nás také okrajově zasvětil do americké kultury a komunity Neslyšících.

vali do knihovny, která disponuje téměř vším, co bylo publikováno o znakovém jazyce, historii, komunitě a kultuře Neslyšících. Obr. 8 S vyučujícím ASL jsme také navštívili dnešního prezidenta GU – Dr. Roberta Davilu. Obr. 9 Při poslední hodině ASL jsme darovali našemu milému učiteli typické české lázeňské oplatky a pohled Prahy, aby na nás nezapomněl :-) Vepředu zleva: Jana Morongová, Ivana Tetauerová, Dr. Steven Chough, Marie Basovníková, Miroslava Kvasničková. Vzadu zleva: Vladimír Šimon, Vojtěch Mrózek. A jak jsem na červencovém kongresu Světové federace neslyšících (WFD) v Madridu zjistila, byla tato fotografie použita k výrobě propagačních materiálů Gallaudetovy univerzity. Tak to budeme slavní! :-) Obr. 10 Po celé tři týdny našeho pobytu na GU jsme měli angličtinu. Vyučoval nás Jimmy Challis Gore a Alex Quaynor. Obr. 11 Jimmy nás seznámil s jeho metodou výuky angličtiny pro neslyšící, kterou sám vynalezl – tzv. manipulační vizuální jazykovou metodou (MVL = Manipulative Visual Language). Je to skutečně zajímavá metoda, jak učit neslyšící angličtině jako druhému jazyku. Tato metoda může být aplikována i na výuku jiných jazyků než jen angličtiny. Může být výborně využita i ve spolupráci slyšícího učitele s neslyšícím učitelem. Neslyšící se mohou díky této vizuální metodě v podstatě naučit to, co se slyšící učí nevědomky poslechem již od narození. Díky této metodě se jak neslyšící děti, tak i neslyšící dospělí snáze naučí, jak pracovat s anglickou gramatikou ve větě. Dr. Daniela Janáková předběžně dojednala s Jimmym Gorem, že bude přednášet o využití této metody v praxi na semináři o výuce anglického jazyka u neslyšících jako druhého jazyka, který by se měl konat v Praze v roce 2009. MVL byla vytvořena jako pomůcka k dosažení porozumění principů gramatiky anglického jazyka prostřednictvím porozumění gramatickým symbolům pro členy a slovní druhy. Studenti a učitelé určují symboly ve větné skladbě. Studenti se učí, že tyto symboly mají předem určené pořadí. Poté aplikují to, co se s učitelem naučili, ve vlastních větách. Obr. 12 Angličtina a četba. Jimmy nás učil nejen anglické gramatice, ale také jsme spolu četli anglické texty. Kromě několika textů týkajících se americké historie to byly hlavně zajímavé životopisy slavných, jako byl například César Chávez, Laurent Clerc, Albert Einstein, William Hoy (neslyšící), Louis XIV., Muhammad Ali a Emily Dickinson. Nejprve jsme si přečetli text, který jsme dostali, a na tabuli napsali všechna slova, která jsme neznali. Jimmy nám pak vysvětlil, co tato slova znamenají. Poté, co jsme porozuměli všem neznámým slovům, nám vyprávěl podle anglického textu tyto příběhy v ASL. Přitom nám také ukazoval doprovodné fotografie a ukázky, které vyhledal na internetu. Bylo to moc zajímavé. V průběhu pobytu na GU jsme také společně psali Newsletter. Jak jinak než v angličtině. Byl to takový náš časopis, ve kterém jsme popisovali, co se na GU učíme, jak trávíme svůj volný čas a text jsme doplňovali fotografiemi a podtitulky. Newsletter je možno shlédnout na webové stránce: http: //oips.gallaudet.edu/documents/CzechNewsletter07.pdf Nyní již máte představu, jak probíhala naše výuka. A jak jsme trávili svůj volný čas? O tom se dozvíte v příštím čísle UNIE. ;-) text: IVANA TETAUEROVÁ, foto: ARCHIV STUDENTŮ CNES

Obr. 7 Dr. Chough nám rovněž ukázal budovu, kde je vystaveno vše, co se týká historie Gallaudetovy univerzity. Také jsme se podí-


reportáž

1

2 3

4

5 6

7

8 9

10

11 12

cestování

ISLANDSKÉ PRÁZDNINY text a foto: DAVID ZACHOVAL A BARBORA HOUSOVÁ

1 2

3

4 5

6

7 8

Island, to je země rozmanité a především téměř nedotčené přírodní krásy. Je to země ledovců, sopek, gejzírů a geotermálních pramenů, fjordů, vodopádů, pastvin, vysokých nedostupných hor, ale i dalekosáhlých lávových pustin. Obklopený nekonečným oceánem, jehož vlny brázdí největší savci této planety – velryby – a jehož pobřeží obývají tisíce rozmanitých ptáků, Island stojí uprostřed mořských vod Atlantického oceánu trochu jako jiný svět… 1 Jeden z mnoha islandských mohutných burácejících vodopádů Gulffos. Vodopádem protéká obrovské množství ledové vody, která zde padá v kaskádách vysokých 32 m a kaňon pod nimi je hluboký 70 m a dlouhý 2,5 km. 2 Geysir je přírodní úkaz řízený fyzikálními zákony. Aktivita gejzíru je způsobena horkou vodou hluboko v prameni, která je blokována chladnější vodou na povrchu. Horká voda exploduje a vystříkne vysoko nad hlavy pozorovatelů postávajících okolo jícnu geysiru. 3 Tingvellir nebo-li Parlamentní pláně. Přibližně od roku 930 zde každoročně zasedal Islandský parlament. Jednalo se tak o nejstarší parlament světa (Alting). Bylo rozhodnuto, že bude parlament založen, jen bylo třeba najít místo, kde by mohl důstojně zasedat. Byla vybrána nejširší část rozsedliny, která vzniká neustálým pohybem dvou pevninských ker, Euroasijské a Severoamerické. Tím, jak se tyto kry vůči sobě pohybují, vzniklo na místě parlamentních plání přírodní pódium obklopené kamennými stěnami poskytující rokujícím soukromí, ale i dobrou akustiku pro vyhlašování sjednaných rozhodnutí. V dnešní době zasedá parlament v Rejkjavíku (viz obr 4).

5 Thorsmörk – dříve starý hvozd, dnes bez jediného stromečku, neboť sopečná činnost a lidská ruka připravili Island o většinu lesního porostu. Je to krajina pod vrcholky dvou ledovců – Eyjafjallajökul a Mýrdalsjökull. Svahy kolem jsou tvarované kdysi dávno stékající lávou, která na povrchu ztuhla a vytvořila škraloup na méně pevné hornině. Eroze způsobuje drolení spodních vrstev svahů. Vznikají tak zajímavé útvary tvořené dutou skořepinou tuhé lávy. Nejrůznější kamenné klobouky, okna a mosty. Obr. 5 je pohled na jeden z ledovců a do údolí s širokým řečištěm jedné z mnoha ledovcových řek. 6 Krajina na sever od sopky Krafla. Tak vypadá údolí po sopečné činnosti a po chrlení lávy. Údolí je zalito lávou a z nového povrchu trčí už pouze nejvyšší špičky hřebínků, které dříve tvořily údolí. 7 Na konci ledovcového splazu největšího islandského ledovce Vatnajökul je obrovská ledovcová laguna Jökulsarlón, 190 m hluboká, v níž plují ledové kry, a krajina tak připomíná Arktické prostředí. 8 Když země cítí přetlak, nebrání se tomu ulevit si kdekoliv a kdykoliv. V místě zvaném Námafjal si země ulevuje řádnou měrou. Všude kolem syčí pára, ve vzduchu je cítit síra, a ze země prská vařící bahno. Více fotek, informací a zajímavostí z našeho putování po Islandu se můžete dozvědět na cestopisné přednášce v prostorách ČUN Praha, Dlouhá 37, která je plánována na 6. listopad 2007.

Miss Deaf World. Miss neslyšících světa slyšících? rozhovor. 6x rozhovor na téma Miss Deaf World Letní slavnosti v Radlicích 2

Recommend Documents