Ministrantský ˇ NÍK MEˇSÍC
3
Zpravodaj židenických ministrantů • Ročník XI • Březen 2007
OBSAH Liturgický kalendář ................2 Informace ................................ 3 Slovo redakce ..........................3 Nizozemsko ............................. 4 Přemýšlení na březen ............. 5 Poslední místo ......................... 5 Rozhovor .................................. 6 Kam o prázdninách .............. 10 Poselství ................................. 12 Sobotní halový fotbal ........... 14 Křížovka ................................ 15 Pifík ........................................16
LITURGICKÝ KALENDÁŘ BŘEZEN Neděle 4. března - druhá postní, fialová liturgická barva Středa 7. března - připomínka svaté Perpetuy a Felicity, mučednic Čtvrtek 8. března - připomínka svatého Jana z Boha, řeholníka Pátek 9. března - připomínka svaté Františky Římské, řeholnice Sobota 10. března - připomínka svatého Jana Ogilvie, kněze a mučedníka Neděle 11. března - třetí postní, fialová liturgická barva Sobota 17. března - připomínka svatého Patrika, biskupa Neděle 18. března - čtvrtá postní, fialová (nebo se může použít také růžová) liturgická barva Pondělí 19. března - slavnost svatého Josefa, snoubence Panny Marie, bílá liturgická barva Pátek 23. března - připomínka svatého Turibia z Mongroveja, biskupa Neděle 25. března - pátá postní, fialová liturgická barva Pondělí 26. března - slavnost Zvěstování Páně, bílá liturgická barva
Svatý Patrik
Ministrantský měsíčník - zpravodaj ministrantů z Brna - Židenic při chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Vychází od roku 1996. Číslo 3/07. Vydáno 4. 3. 2007. Náklad 60 ks. Redakce: Jirka Fediovič, Štěpán Horký. Stálí spolupracovníci: Pavel Severa (Pól), Michal Kobza (Datel), Dominik Jurásek, Wojta Jurásek, Ondra Loub a další. Jednotlivé články nemusí vyjadřovat stanovisko redakce. Nevyžádané rukopisy, fotografie a kresby se nevracejí. Za původnost článků ručí autor. Neprošlo jazykovou úpravou. Nedovolené kopírování povoluje celá redakční rada dle §13/90 Sb. Pouze pro vnitřní potřebu židenických ministrantů! Ne p r o d ejn é !
2
Narodil se kolem roku 385 v Británii. Když mu bylo 16 roků, unesli ho piráti a prodali v Irsku jednomu sedlákovi. Tam šest roků pásl ovce. Nakonec se mu podařilo utéct, a tak se vrátil zpět k rodičům. Později se stal knězem a po návratu do Británie pak dokonce biskupem. Ještě spolu s několika dalšími druhy se rozhodl odejít jako misionář znovu do Irska. Svým apoštolátem obrátil na křesťanství velkou část obyvatelstva. Založil mnoho klášterů a také zřídil pevnou církevní strukturu. Ke konci svého života napsal knihu s názvem Vyznání. Zemřel 17. března 461 poblíž severoirského města Downu a jeho hrob se stal velmi rychle poutním místem. Pól
Kdyby byla Morava jako je Slezsko... Slovo redakce Achóóójte kucííí ministrrrantííííci! Tak jsme v minulém měsíci vpluli do doby postní, která nás bude provázet po celý měsíc březen. Jak je samozřejmě zvykem, každý si dává nějaké to předsevzetí, které se snaží plnit po celý půst a pak i nadále. Jak je to s vámi? Dali jsme si každý předsevzetí? A plníme ho? Nejde o to, co na to řeknou všici kolem, až se zeptají, ale jde přece o našeho Nebeského Otce, který vidí všechno, i to co je v nás; to, co nikdo jiný nevidí!!! Jak říká jeden můj kamarád: Jak na Nový rok, tak po celý rok, na Hromnice o hodinu více, kdo myslí, …......ví, Kloban, stránka plná zábavy... Ale prvně práce a pak zábava (jo to taky říká von), takžeééé........ Jen co začala doba postní, už se blíží Velikonoce – největší křesťanské svátky v celém roce. To znamená pro nás ministranty, žé.....? No co to asi bude....nóóó??? No přece komžetu a rochu si vezmete z věšáčku a cupity domů poprosit mamču, aby je decánko vyprala, abysme byli jaksepatří na Zelený čtvrtek ve vší parádě, jasnééé???!!! Tak to sem vám chtěl říct. A další odstavec se bude týkat též oblečení. První část se týká naší „erár case“, kde se ukrývají naše vzácné přebytky ministrantských oblečků. Skříň bude od jisté doby uzavřena a zapečetěna a přístup do ní bude mít jen vedoucí příslušného dne, popř. jiný z týmu vedoucích. OK? Ta druhá část se týká půjčování oblečení, které nejsou ve vašem vlastnictví. Jináč řečeno: Každý máte SVÉ oblečení a SVÉ číslo v příslušné skříni. Kdo však oblečení nedostal, tudíž ho nemá a chce ministrovat, samozřejmě, že si může půjčit oblečení, ale jen po nahlášení vedoucímu, jakéže si to půjčuje oblečení. Je to kvůli tomu, že pak někteří ministranti nenacházejí SVÉ oblečení na SVÉM věšáku. A k tomu všemu se ještě přidá taková malá pořádková služba, kterou bude plnit vedoucí po každé mši. Kontrola oblečení a zapisování do archu nepořádníky, kteří si své oblečení pověsili ledabyle či vůbec nepověsili. Takové prohřešky se budou trestati né ztrátou bodů, ale odebráním oblečení na dobu určitou (ještě není určena), a tím i zákazem ministrování na stejnou dobu. Tak to by bylo všechno z soudku, na kterém je nápis OBLEČENÍ – LEVNĚ A DLOUHODOBĚ V sobotu 31. března se v katedrále sv. Petra a Pavla uskuteční Diecézní setkání mládeže s otcem biskupem. Všici, álé oúplně všici jsme zváni. Od 13. do 19. srpna se koná Celostátní setkání mládeže v Táboře – Klokoty. Pokud by někdo měl zájem, tak se může zeptat a více informací obdržet u nejspolehlivějšího informátora tohoto setkání Wojty Juráska nebo na webu www.tabor2007.signaly.cz Ondra
Milí čtenáři, tak nám začalo jaro. Jojo, to to letí, zima utekla jak když nic, někteří si ani nestačili všimnout, že letos vůbec nějaká byla. S takovou tu máme za chvilku prázdniny, a je proto třeba se na ně začít důkladně připravovat. Balit věci si zatím ještě nemusíte, ale rozhodně byste měli zvažovat, jak onen drahocenný čas strávíte. Věřím, že již máte své osvědčené způsoby, jak jej využít, na druhou stranu jsou zde mnohé možnosti, o kterých se vám třeba ani nesnilo. A abyste se s některými těmi možnostmi (blíže) seznámili, k tomu vám dopomáhej nová rubrika Kam o prázdninách. Na rozdíl od prázdninových katalogů cestovních kanceláří, které pomalu začínají zaplavovat naše domovní schránky, vás však budeme s jednotlivými lokacemi seznamovat postupně, hezky měsíc po měsíci. To abyste se v tom lépe orientovali a měli čas nad tím hloubat, hezky to prodebatovat, popřípadě si zjistit další informace. Z psychologického hlediska na tom bude samozřejmě nejlépe článek, který vyjde v rámci této rubriky jako poslední, neb zanechá ve čtenářích nejčerstvější stopu, navzdory tomuto nepopiratelnému faktu jsem však nezaznamenal takový zájem o prostor v červnovém čísle, jaký bych očekával. Možná jsou příčinou onoho ne zcela pochopitelného jevu přísně tajné zákulisní praktiky, jichž samozřejmě nejsem oficiálně (a vlastně ani nijak jinak) účasten, a nebo taky ne. Kdo ví. Přeji vám pěkný měsíc březen. Jirka
3
POZNÁVÁME SVĚT
Nizozemsko Amsterdam
Nizozemsko, nepřesně také Nizozemí nebo Holandsko, je jednou ze tří zemí Nizozemského království ležící v severozápadní Evropě. Je jednou z nejhustěji osídlených zemí světa. Tento stát je hlavně proslavený tulipány a větrnými mlýny. Hospodářství: zemědělství, těžba zemního plynu, zpracovávání ropy… Historie: Ve starověku se na území Nizozemska usídlily germánské a keltské kmeny, které spolu soupeřily o moc.
Sport: Vynikají hlavně ve fotbale. Mají jak šikovné útočníky (Ruud van Nistelrooy), tak skvělé brankaře (van der Saar) a záložníky (Edgar Davids). Také mají známé týmy, ve kterých samozřejmě vynikají čeští fotbalisté, např: Ajax Amsterdam (Grygera), PSV Eidhoven…
Hlavní město: Amsterdam Rozloha: 41 526 km² Státní zřízení: konstituční monarchie Naboženství: katolické, protestanské, islám Měna: euro
VLAJKA
ZNAK
Vítek Kobza
4
VYUŽÍT KAŽDÝ DEN
PŘEMÝŠLENÍ NA BŘEZEN Ještě neuplynulo mnoho vody od chvíle, kdy všímavý/á čtenář/ka (je myslím už zbytečné zmiňovat popularitu, kterou naše periodikum získává navzdory rozdílnosti ras, povah, názorů, věku, pohlaví a dokonce i barvy očí příslušníků naší farnosti...) – tedy je tomu nedávno, co výše zmínění jistě zpozorovali zcela zřejmé změny v kostele. Je tam jaksi střídměji – co se výzdoby týče, nevím zda to platí i o teplu, našim kněžím se zřejmě zalíbila fialová, která se rychle dostala do módy. Černou se zatím nepodařilo demokraticky prosadit… Uvažuje se o zřízení komise v této záležitosti. Od důvěryhodných zdrojů bylo potvrzeno, že toto vše je zapříčiněno změnou liturgického období. Řečeno odborně, začala nám postní doba. Ti z nás, kteří už mají nějakou tu postní dobu za sebou, jistě vědí, že to je doba, kdy se má člověk nad sebou zamyslet, dát si nějaké předsevzetí… Dobrá, dám si tedy nějaké předsevzetí, ještě možná si sem tam něco odřeknu, no a můžu pěkně s úsměvem na rtech říci, že mám splněno. Teď mám klid a už aby byly Velikonoce. Co ovšem, kdyby se nás někdo zeptal, proč ten sebezápor a předsevzetí, natož zamyšlení se nad sebou samým vůbec je, k čemu je to dobré? Dalo by se asi odpovědět něco ve smyslu psychologicky pozitivní posilování vůle... Ale není to málo? Opravdu je to takhle samoúčelné? Není! To bychom odpověděli asi všichni. Tak proč to všechno? Odpověď je stejně prostá jako úžasná zároveň. Protože nás Bůh má rád. Dokázal to před 2000 lety a dokazuje to každému z nás dnes a denně (jen my to často nevidíme). A touží po tom, abychom Ho my měli rádi taky. Proto všechny ty sebezápory a spol. Má nás to vést k zamyšlení, proč a pro koho to vlastně děláme. Nestačí se ale jen zamýšlet. Změna by měla být na nás vidět. A nejvíc je to vidět na tom, jak se chováme k druhým. Zkusme začít třeba doma od rodičů a sourozenců nebo ve farnosti. Mezi námi ministranty by to mělo být vše příkladné – vždyť jsme služebníky u oltáře. Realita je ale někde jinde. To neznamená propadat pesimismu, ale začít s tím něco dělat. A každý začněme od sebe! Popřejme si tedy pěkný březen a hodně sil do využívání doby postní! Dominik
Poslední místo V pekle už bylo plno a před jeho branou ještě čekala dlouhá fronta. Ďáblu nezbylo než odepřít dalším přicházejícím vstup. “Máme už jenom jedno místo, a to by měl logicky dostat největší hříšník,” prohlásil. “Je mezi vámi aspoň nějaký masový vrah?” Aby ďábel našel toho nejhoršího, začal hříšníky ve frontě vyslýchat. Po chvíli uviděl jednoho, kterého si předtím nevšiml. “Co jsi udělal ty?” zeptal se. “Nic. Já jsem dobrý člověk a jsem tady omylem.” “Něco jsi určitě udělat musel, ušklíbl se ďábel, “každý něco udělal.” “To dobře vím,” přesvědčeně odpověděl muž, “ale já jsem se od všeho vždycky držel stranou. Viděl jsem, jak lidé pronásledují jiné lidi, ale já jsem se k tomu bláznivému honu nepřidal, jak děti nechávají umřít hladem a prodávají je do otroctví, jak slabé vytlačují na okraj společnosti jako její odpad, jak jenom pořád přemýšlejí, čím by se navzájem podvedli. Ale já jsem tomu pokušení odolal a nikdy jsem nic neudělal. Nikdy.” “Vůbec nic?” zeptal se nevěřícně ďábel. “Jsi si jistý, žes to všechno viděl?” “Na vlastní oči!” “A nic jsi neudělal?” zeptal se znovu ďábel. “Ne!” Ďábel se zachechtal: “Tak pojď dál, příteli. To místo patří tobě!” Bruno Ferrero
5
ROZHOVOR
Wojta Jurásek
**Ahoj Wojto, mohl by ses nám představit? Kdo jsi a co jsi… I pro ty mladší, kteří tě třeba neznají… Tak já si myslím, že i mladší ministranti mají tu možnost mě již znát, poněvadž se objevuji v sakristii, zvlášť tedy při nedělní desáté, kterou mám se svým ctěným bratrem teď trošku na starosti. Ale také samozřejmě i ve všední dny. Jinak bydlím na Vinohradech, patřím k takové Vinohradské klice naší farnosti, pocházím z poměrně početné rodiny…. **Dobrý tak na úvod by to stačilo, ale jenom na úvod protože my teď půjdeme trošku víc do podrobností a šťavnatějších detailů… Tys říkal, že tě pravidelně můžeme vídat v neděli na desáté, kterou máš od jisté doby na starost, ovšem pokud zabrousíme v paměti řekněme tento školní rok, tak řekněmě až tak těch nedělních desátých jsi nenavštívil. Čím to bylo způsobeno? Zajímavá otázka. No, má absence byla v podstatě způsobena jistým zahraničním angažmá, které sice nebylo ministrantským angažmá, ale školním angažmá, poněvadž jsem byl vyslán svojí školou na takové půlroční zahraniční studium do Rakouska, do Melku. **No a mohl bys nám nějak představit ten Melk, co je to zač, jak se tam mají... Tak pro nás brňáky je Melk docela díra, tedy aspoň já jsem se tak cítil, když jsem tam poprvé přijížděl a jeli jsme takovými polemi a najednou jsme dojeli během pěti minut do 6
středu města, tak jsem byl decánko nemile překvapený. Přece jenom, jsem dítě z města. Ale jinak je Melk velmi krásné město, celkem známé, protože v něm je 900 let starý klášter, poměrně rozlehlý, benediktinský… Ten klášter byla moje škola, jinak v tom klášteře byli třeba podepisovány česko-rakouské dohody o Temelínu, dokonce jsem byl v tom sále. A jinak ta naše škola je prostě něco obrovského a monumentálního, když jsem vstupoval poprvé, tajil se mi dech. Hezčí školu asi v životě mít nebudu. A my jsme bydleli v bývalém bohosloveckém semináři, což je taky velká budova, ve které jsme ovšem byli jenom tři studenti ubytovaní a měli jsme pro sebe bazén, knihovnu, dvě kaple, místnost s biliárem, dvě místnosti s počítačem… Velké fotbalové hřiště pro tři studenty a tak dále. Prostě to nebyl uplně rodiný domeček…
**Mohl bys našim čtenářům ještě blížeji specifikovat bazén a místnost s biliárem? No, tak bazén byl vypuštěný a na dně bazénu byli knihy z knihovny, které se do ní nevešly. Ale byl to bazén… Jo a taky tělocvična tam byla. A místnost s biliárem? Prostě biliárový stůl, tři tága a sedmnáct koulí, jestli jsem to teďka dobře spočítal. Nic zvláštního, žádný bar nebo tak. Přeci jenom seminaristi na rozdíl od nás vedli poměrně strohý a řádný život. **Jakous tam vlastně měl úlohu? Jak bys nám to mohl upřesnit? Já jsem tam jel ze své vlastní vůle, je však pravdou, že mě to poskytovala má škola, Biskupské gymnázium v Brně. Ovšem byl jsem tam sám za sebe. **Co byla tvoje hlavní náplň? Jel jsem se tam naučit němčinu, což sebou neslo taky to, že budu chodit do školy a budu se snažit v té škole něco dělat.
**Takže ty jsi chodil, jako každý normální student do všech hodin v němčině… Jaks třeba zvládal ty odborné předměty v cizím jazyce? Bylo to docel zajímavé, děcka v Rakousku se učí ještě víc jazyků než my, nám odpadla naštěstí latina a francouzština, takže jsme měli jenom angličtinu, němčinu a italštinu. Z čehož tyhle jazyky byly asi nejzábavnější hodiny, protože tam se dalo ještě docela dobře rozumět, potom taky dobrý byl tělocvik, přece jenom ve fotbale těch cizích slovíček moc není. Z náročnějších předmětů byla asi fyzika, dějepis, zeměpis. Navíc my jsme tam v podstatě do poslední chvíle vůbec nevěděli, jestli budeme klasifikováni, takže já jsem se třeba dozvěděl až asi čtyři dny před vysvědčením, že nějaké vysvědčení vůbec dostanu.
dal a jsem za něj vděčný, stejně tak jako za dvě kaple v domě, což jsem já chápal jako opravdu dar. Přece jenom mít kapli v domě, to je něco úžasného. Protože ať je ráno nebo večer nebo noc, cokoliv se děje, člověk může si tam zajít a nějak to probrat. Takže z tohohle důvodu bych Melk určitě hodnotil pozitivně. Byla to velká životní zkušenost, za kterou jsem vděčný a co se týče řeči,tak taky jsem se určitě zdokonalil. Takže to beru určitě jako velké pozitivum do svého života a budu z toho čerpat. **Ještě nakonec – ty jsi se mi už zmiňoval o svém volném čase v Melku. Tak by mě zajímalo, co jsi tam dělal mimo školu, nebo jaké jsi tam měl povinnosti? Žádné
**Bylo to nepříjemné překvapení? Ani ne, přeci jenom to byla taková trošku formalitka. Ty známky, mi jsou teď docela nanic, protože musím dělat všechny zkoušky na mé mateřské škole. Takže na mé výkony v Rakousku se nehledí, byl jsem tam čistě kvůli řeči. **Jaký to je pocit takhle si vyjet na půl roku do zahraničí? Pro mě to byla docela zajímavá životní zkušenost, přeci jenom být v cizím prostředí, mezi cizími lidmi s poměrně odlišnou mentalitou (nikdy mě v životě nenapadlo, že Rakušáci jsou tak charakterově a povahově tolik odlišní). **V čem bys viděl takové ty největší odlišnosti? Já bych řekl v takové vřelosti, přátelskosti a pohostinství, které my slovani máme, byť i po čtyřiceti letech nedávno minulých, ještě docela v krvi. Přeci jenom Rakušáci jsou poměrně uzavření a řekl bych, občas i chladní, i když to se netýkalo třeba naší rodiny u které jsme bydleli, to spíš narážím na své spolužáky, kde jsme si nejvíce rozuměli s děckama, který byli v podstatě přistěhovalci, měli jsme ve třídě Řeka, nebo Srbku, Polku. S tím Řekem byla docela legrace, protože ten taky byl takový temperamentnější. **A jak celkově celý ten svůj pobyt hodnotíš? Já bych řekl, že ne vždy to bylo lehké, často člověk se cítil trošku zastrčený. Všichni přátelé, celá rodina jsou doma a já někde pryč a cokoliv jsem řešil, tak jsem řešil většinou přes mail, přes mesky, což taky ne vždy šlo.Ale myslím, že právě díky tomuhle mi ten půlroční pobyt hodně
**Tak já jsem to nechtěl říct hnedka, ale vidím že jsi to prozradil sám. Dá se tedy říct, že jsi tam měl hodně volna… No tak studenti, kteří mě lákali do Melku, tak mi říkali, že to bude takový půlrok prázdnin, přičemž prakticky měli pravdu. Protože do školy těch povinností bylo nesrovnatelně méně, než třeba tady, když teď dělám všelijaké možné zkoušky. A díky tomu že třeba jsem tam neměl žádný pevný řád, tak v podstatě jsem měl velmi mnoho volného času. A… to jakože hodně. Ale tak nějak jsem se snažil každý den trénovat běhání a ve zbytku času jsem četl, hodně jsem četl, někdy až dvě knížky týdně a snažil jsem se hrát na kytaru a ne úplně zanedbatelnou část času jsem trávil na internetu, který byl takovým mým spojovátkem s přáteli a rodinou. Pak jsme taky s klukama byli jedinými pravidelnými návštěvníky všedních mší pod 50 let **Ale teď už je to přece jenom nějaký pátek, 7
co jsi se vrátil řekněme do normálního života – jak jsi si zase zvyknul? Takový ten první týden byl docela náročný, protože bylo samé vyřizování, cítil jsem se trošku zmateně, stále se někdo ptal na otázku jak bylo v Melku? A to je tedy docela prekérní otázka, protože když na ni máte odpovídat stokrát za den, tak vás poměrně omrzí. Ale tak člověk si zvyká na to co je příjemné a já bych řekl, že přes všechny těžkosti a poměrně ne vždy klidný a rozhodně ne nudný život mi je příjemné, že jsem tady v naší farnosti, na mé škole. **Ty říkáš, že škola tady u nás vezme víc času než v Melku, přesto si dokážeš najít čas i na jiné věci, např. práci do MM, v současnosti jsi dokonce zřejmě jeho nejplodnějším přispěvatelem; co bys nám k tomu mohl říci? Tak já bych byl trošku opatrný s tou plodností, kdo ví, jak dlouho mi to vydrží, ale je pravda, že v Melku jsem měl opravdu hodně času, takže nebyl problém napsat nějaký ten článeček, což by nebyl problém ani teď, kdybych měl čas, ale mě to baví psát, mě baví tvořit celou tu historii MM; zrovna před pár pátky – když jsme u toho označení - jsme oslavili desáté výročí, já jsem si zase uvědomil, že navazuji na jistou šňůru lidí, kteří byli před deseti lety ministranti a teď už třeba nejsou, teď už mají své rodiny, ale před deseti lety měli podobné vize a chtěli dělat něco pro druhé, a proto se mi líbí, že se můžu i já… (Rozhovor přeruší svým příchodem paní Horká, která přináší tác s občerstvením.) …Hoši, to byla nejlepší minuta dnešního rozhovoru! O tom měsíčníku jsem to nějak povídal, že? Nevíte, kde jsem přestal? No, asi že jsem rád, že můžu navázat na tu historii a zas to třeba posunout trochu nějak dál. **Tys říkal, že běháš, tak mě by zajímalo, co bys nám mohl říct k tomu běhání. Za chvilku to už budou čtyři roky, co jsem začal poctivě trénovat a co jsem se dostal do svého mateřského klubu VSK Univerzita Brno, což je 8
druhý největší klub na Moravě co se týče mužů, takže se snažím od té doby nějak závodně běhat, převážně 400 a 800 metrů, hlavně tedy ta osmistovka je taková moje speciální trať a ti, co někdy zkoušeli běhat, ví, že to není vůbec jednoduchá trať, protože tam člověk ze sebe musí vydat opravdu všechno, co má. V mém případě i to, co nemám. Ze své osobní zkušenosti bych řekl, že běhání je z 80% velká dřina, je to přemáhání se každý den, trénovat, makat, když je třicet stupňů a pálí slunko i když je mráz, prostě dělat, ale potom také někdy přijdou nějaké výsledky a každej trénink se při závodě projeví, i ten, který byl, a pak i ten, který nebyl poctivě odchozený. **Mohl bys nám jmenovat některé ze svých úspěchů? Musím? Moc se mi do toho nechce… **Tak nějak zhruba? No, dejme tomu, že se už několik let pohybuji v republikové půlkařské špičce, jsem mezi čtyřmi nejrychlejšími běžci na 800 metrů v České republice ve své věkové kategorii - letos pod 17 let - takže potom na jednotlivých mistrovstvích republiky a Moravy jsou ta umístění vždy jiná, ale v podstatě velmi podobná, nějak kolem těch medailových pozic. **A jak bys hodnotil naši farnost? Tak vzhledem k tomu, že naše farnost je poměrně velká, tak z jakéhosi globálního hlediska není vůbec jednoduché říci pár slovy, jak bych ji hodnotil, ale řekl bych, že jsem velmi rád a jsem velmi vděčný, že v naší farnosti můžu vyrůstat a už i třeba trošku působit, za to, že jsem tady nalezl spoustu výborných přátel a lidí, se kterými si mám co říct a kteří mě třeba hodně oslovují, a teď myslím, že se najdou skvělí lidé ze všech možných společenství a ze všech možných věkových spekter naší farnosti, takže jestli chceš slyšet, že je super, tak je super… **Já jsem někde četl nebo slyšel, že je nejlepší
ve střední Evropě… Já bych řekl, že ten, kdo to říkal, tak má v tom jistě jasno, a proto bych o tom ani nevedl dlouhé polemiky, protože to je přece jasné, když to řekne… **Když to řekne třeba otec Petr* Beneš při kázání… Anebo Kuba Doležel v zákristii Jo, jsem hrdý na ni hrdý a zároveň to beru jako velký dar, protože mám spoustu přátel třeba z Čech díky tomu, že třeba jezdím na interdiecézní centrum života mládeže na Příchovice, což je litoměřická diecéze, a když třeba slyším, jaký stavy nebo jaký poměry panují u nich, že třeba v celým vikariátě jsou dva kněží a do kostela chodí pár lidí, pár mladých, tak si zas uvědomuju, že to rozhodně není samo sebou a že to je důležitý brát jako dar, že máme v neděli plný kostel lidí, spoustu ministrantů, spoustu malých děcek. Prostě být vděčný za to, že máme zázemí v podobě, si myslím, že budou mí kolegové souhlasit, skvělé šéfy a teď myslím jak H&M, tak o.A, tedy Petr*a a Ondru. **Mohl bys nám říct, jaké máš aktivity v rámci naší farnosti i mimo ni? V naší farnosti ministruju, tuším už jedenáctým rokem, svého času jsem taky zpíval, ale z jistých časově-zahraničních důvodů jsem s tím skončil a… No, a kromě ministrantů a již zmíněného sboru se scházíme ve čtvrtek s (nejen) biřmovanci na takovém spolču, kde po svém návratu z Melku taky jsem k nalezení. Jednou za rok pomáhám s přípravou diecézního setkání mládeže, (sem tam pomáhám s celostátním… pozn. red:) jezdím na IDCŽM (Interdiecézní Centrum Života mládeže) na Příchovice… **Co nejradši čteš? Knížky, každopádně. Já nevím, autoři – C. S. Lewis, myslím, že docela známý, Marek Orko Vácha a dejme tomu nějaká…. více specializovaná literatura. **Tak zase z těch výšin dolů… oblíbený jídlo? Smažený kuřecí řízek, hranolky, tatarka. Když teda zrovna nemám před závodem. **Oblíbený večerníček? Krakonoš, Bob a Bobek… no, to jsou borci.
**Oblíbený předmět ve škole? Tělocvik, literatura, němčina, dějepis, základy společenských věd patří mezi ty oblíbené, které mě zajímají a které mě i baví. **Já si vzpomínám, že Vojty končíval rozhovory takovou otázkou, jestli máš nějaké životní motto nebo heslo, kterým se řídíš. U tebe bych to docela i očekával… Tak já bych řekl, že konkrétně nějakou větu, která by mě nějakým způsobem celý život zaštiťovala nebo doprovázela, nemám, aspoň zatím, ale takovým mým heslem by mohl být úsměv, protože myslím, že to je věc, která mezi lidmi chybí a kterou je tam důležitý vnášet, a myslím, že když ji tam nebudou vnášet třeba ministranti nebo obecně my mladí, kteří věříme v Krista, tak kdo jiný má větší důvod k tomu, aby se usmíval i ten úsměv rozdával, takže to si myslím, že je taková věc, která by se dala nazvat mým životním mottem. **(Jirka ) Dobře, díky za rozhovor a ať se ti to daří naplňovat. **(Štěpán ) Taky díky za rozhovor a já teda ještě jsem si nakonec vzpomněl na konečně pikantní dotaz, otázečku na tělo. No jejda. Mám se bát? **Já půjdu blíž k mikrofonu, ty taky a chci slyšet… Takže, mě by totiž hodně zajímalo, ke které úklidové skupině v našem kostele vlastně patříš? Hmm…. Třeba k té, která uklízí rozházené komže a rochety ve skříních po malých i velkých zlobivých ministrantech… Za odpovědi poděkovali Jirka a Štěpán
Nefiltrovaná audio verze rozhovoru na vyžádání. 9
KAM O PRÁZDNINÁCH?!? Milí přátelé, vítám vás opět u třetího dílu již jedenáctým rokem pokračujícího seriálu s všeříkajícím názvem Ministrantský měsíčník. Po nějaké době na vás kouká ze stránek nová rubrika se zajímavým názvem: ,,Kam o prázdninách?!?“ Když jsem začal tento článek psát a papír na obrazovce byl ještě relativně prázdný, přišel za mnou k počítači můj mladší brácha (Šimon ) a po přečtení titulku se mě dotázal, jaké prázdniny mám na mysli. Je přece teprve únor, jarňáky už máme za sebou, tak to už opravdu není o čem jiném psát? Tak se možná ptáte i vy. Já bych to chtěl trochu vysvětlit. Na dotaz Šimona, které prázdniny mám na mysli, bych odpověděl: ,,Všechny!“ Opravdu. V téhle rubrice vám chci spolu se svými hosty dát pár dobrých tipů, jak lze strávit letní prázdniny, ale i jarňáky, podzimky, silvestr, Velikonoce… V České republice totiž funguje mnoho míst, která jsou určena přímo pro mládež. Jsou to různé fary, tábory, centra pro mládež… Život na nich se točí převážně kolem mladých lidí a dveře těchto domů bývají vždy všem mladým otevřeny. Zvláštním jevem těchto míst bývá často blízká Boží přítomnost a radostná atmosféra. Jsou to místa, kde se lidé opravdu v praxi snaží žít Ježišovo: ,, Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.”(Mt 18,20) A protože jsou určeny právě pro mládež (některé pro děti a mládež), myslím, že by bylo dobré je představit i vám, protože mnozí z našich řad takováto místa navštívili a ze své osobní zkušenosti můžu říct, že na nich strávili vždy krásné chvíle. A právě proto bych vám rád do letních prázdnin jednotlivě tato místa představil. Ale ne sám. Protože jsem též na všech nebyl, tak si vždy do každého čísla pozvu jednoho hosta do své rubriky, který vám poví svou osobní zkušenost, se svou Studnou, ze které čerpá inspiraci pro svůj život. Tohoto člověka pak budete moct oslovit, když vás článek zaujme a na dané místo byste se chtěli podívat (což bych vám osobně vřele doporučoval ). Jako prvnímu bych chtěl moc poděkovat Vaškovi Ambrožovi, který si dal tu práci a napsal nám o Centru mládeže arcidiecéze olomoucké - o Arše, které je Vašek více než častým návštěvníkem… Takže dost už bylo mých slov, Vašku, povídej…! wojta
Archa Přátelé a kamarádi, moje maličkost byla požádána, abych v rámci této rubriky předvedl své pisatelské schopnosti a napsal něco o Arše. Určitě jste to slovo všichni už někdy slyšeli, páč když někam jedu, tak je to z 85% na Archu a pořád se o tom mele. Ze začátku bych vám mohl vysvětlit, co to
10
vlastně Archa je. Archa je nejenom ten známý a legendární předchůdce Titaniku, který se nepotopil, ale vlastně zachránil zemi, a jehož kapitánem byl Noe. Je to také táborové středisko v Rajnochovicích pod Hostýnem. A právě o téhle Arše bych vám chtěl povídat. Jedná se tedy o to TS - táborové středisko. A spadá pod olomouckou arcidiecézi. Ale to neznamená, že by tam brňáci měli zakázáno jezdit. Dveře jsou otevřené pro všechny. Hlavně tedy, ale nejen, pro věřící lidi. Celý komplex Archy leží v krásném prostředí hostýnských vrchů, je obklopen lesy, teče okolo potok a taková malá řeka a pár metrů vedle leží hájovna. Možná vám připadne, že to je dost daleko, ale i kdyby, tak to rozhodně stojí za to. Co se tam všechno děje a proč právě Archa je dobrá volba strávení prázdninového času? Děje se tam spousta věcí. Jak už název napovídá, je to táborové středisko, a tudíž hlavním předmě-
tem jsou tábory. Trvají 14 dní a je jich tam více turnusů. Konkrétně 4, a z toho je jeden pouze pro kluky – tzv. Ministrantský turnus. Na ostatní tábory mohou jet jak holky, tak kluci. Je to sice omezený věkem, a to 9-14 let, ale to se dá překousnout. Účastníci se učí různým dovednostem, snaží se uspět v celotáborové hře. Počet účastníků na jeden tábor je, tuším, 64 lidí a na každý turnus je tam sestaven tým 21 vedoucích, kteří se snaží o to, aby těch 14 dní probíhalo, jak má, aby to nebyla nuda, bylo tam plno zážitků, navázání nových přátelských vztahů a různě se starají o svoje svěřence. Kolikrát kvůli tomu ani nespí (dozor nad noční hlídkou ;o). Ale tábory nejsou všechno. Během podzimních prázdnin je potáborové setkání. To slouží k tomu, aby se děcka opět setkali, navázali opět nové vztahy a prožili krásné prázdniny. Opět je to omezeno věkem, a to tím stejným jako táborovým. Ale vy starší nevěšte hlavu. I na vás se myslelo a myslím, že dostatečně. Pro už odrostlé jedince se o letních prázdninách nachystají dva týdny putování a jeden zážitkový týden pod názvem Quo Vadis (Kam kráčíš). Tento zážitkový týden má však jednu podmínku a kritérium. Může se na něj jet pouze jednou. Na puťáky můžete jet kolikrát chcete. A aby to nebyla jen taková nárazová akce, jsou k tomu připojeny další dvě. A to tzv. předpuťák, kde se účastníci vzájemně poznají, prožijí víkend a nebudou se bát, až přijde ona akce, kterou si vybrali. A po vykonání táborů pro starší se koná popuťák, který umožní setkání se svými přáteli z puťáku a z Quo Vadis. To by byly ty hlavní akce, které se dějí v okolí letních prázd-
nin. Ale i přes rok je tam jedna akce za druhou. Když nepočítám brigády, které pomáhají udržet Archu v kultivovaném stavu, se tu dějí i různé duchovní akce jako jsou třeba duchovní obnovy adventní a postní. Pro ty odvážlivce, kteří se chtějí stát vedoucími, je připraveno tzv. instruktorské setkání. Vedoucí mají spoustu kurzů o tom, jak vést tábor, víkendy, na kterých se připravuje program na různé akce a spoustu dalších věcí. O jarních prázdninách probíhají Sněženky. To je akce přes celé jarňáky pro účastníky táborového věku. Opět je několik turnusů podle krajů, ve kterých jarní prázdniny zrovna probíhají. Brno, Ostrava, Zlín, Olomouc. A co by vás mohlo zajímat, je den otevřených dveří. A ten se letos bude konat v neděli 24. června 2007. Neváhejte proto a přijeďte se podívat. Tak to by bylo asi v kostce o různých akcích na Arše. Vsadím se s vámi o co chcete, že jsem určitě na nějakou akci zapomněl, a tak se na mě prosím nezlobte, poněvadž jich tam je moc a to si nedokážu všechno zapamatovat. Ale každopádně mě Archa ještě nezklamala a dala mi hodně zážitků, zkušeností, přátel, srandy a mnoho dalšího. Všechny akce jsou vedeny v duchovním stylu a dělány tak, aby zábavnou a schůdnou cestou byli účastníci vedeni blíž k Bohu a ke ctnostem, kterých můžeme dosáhnout. Spousta věcí, různé informace, kontakty a dokonce fotky z různých akcí se dají najít velice snadno. A to na internetových stránkách www.ado.cz/mladez a stejně tak můžete získat různé info přes e-mail:
[email protected], a na konec pro ty, kteří se jen tak nedostanou na internet, je tu normální, obyčejná poštovní adresa: TS. Archa, Košovy 196, 768 71 Rajnochovice. Tak takhle si myslím, že by to mohlo stačit. Pokud byste chtěli vědět něco víc a měli zájem o nějaké další info, tak se obraťte přímo na mě a rád vám pomůžu, poradím či vysvětlím ;o). Takže se mějte krásně, skládejte básně a nezlobte. Chaveeeeeez Vašek
P. S. Na těch aršáckých stránkách je nahoře vlevo fotka kruhu poskládaného z lidí. Kdo mě tam najde, nebude škodnej a může za to něco dostat. Správné odpovědi dodávejte do 31. 3. tohoto roku. 11
MEDITACE NAD NESMRTELNOSTÍ CHROUSTA II
Poselství
Přátelé a kamarádi! Moc vás všechny zdravím při čtení dalšího čísla Ministrantského měsíčníku - našeho věrného přítele pro časy dobré i zlé. Dnes jsem se rozhodl opět přenechat slovo moudřejším než jsem já, a proto bych vám chtěl dát k přečtení poselství současného papeže Benedikta XVI. Poselství, které je adresováno i mnohým z vás, milí čtenáři MM. Je to totiž dopis svatého Otce pro mládež. Toto poselství je poměrně obsáhlé a dlouhé, a proto jsem se rozhodl vám představit alespoň ty nejzajímavější pasáže. Já sám jsem měl při přípravě tohoto článku tu možnost, možná se dá použít i slovíčko milost, přečíst a prorozjímat toto poselství několikrát a až po několikerém čtení jsem dokázal pojmout a aspoň částečně pochopit všechny myšlenky, které nám, mladým, chtěl papež říct. A tak i vám chci předložit to nejdůležitější, protože jsou to opravdu cenné a hodnotné věci a taková rada - opravdu se nad tím zamyslete a pročtěte si to klidně několikrát, v tichu, protože to opravdu stojí za to. A možná pro lepší orientaci v textu a také pro vás, pro inspiraci, jsem si dovolil ty myšlenky, které mne nejvíce zaujaly, podtrhat i pro vás… Tak a teď již opravdu nechám mluvit našeho společného nejvyššího nadřízeného zde na zemi, papeže Benedikta XVI…. Milí mladí! U příležitosti 22. Světového dne mládeže, který se bude slavit v jednotlivých diecézích na Květnou neděli, chtěl bych vám nabídnout k rozjímání Ježíšova slova: „Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás.“ (Jan 13,34). Je možné milovat? Každý člověk touží milovat a být milován. A přece je tak nesnadné milovat! Ke kolika chybám a pádům v lásce dochází! Někdo 12
dokonce podléhá pochybnosti, zda je láska vůbec možná. Přestože však citová vyprahlost či citová zklamání mohou vyvolat dojem, že láska je utopie či nedosažitelný sen, je snad třeba se jí proto zřeknout? Ne! Láska je možná a účelem tohoto poselství je přispět u každého z vás, kteří jste budoucností a nadějí lidstva, k oživení důvěry v pravou, věrnou a mocnou lásku; lásku, která plodí pokoj a radost, lásku, která lidi spojuje a umožňuje jim zakoušet vlastní svobodu a vzájemný respekt. Dovolte mi tedy, abych spolu s vámi šel cestou „objevení“ lásky v jejích třech momentech. Bůh, zdroj lásky První moment se týká zdroje pravé lásky, který je jediný: je to Bůh. Dobře na to poukazuje svatý Jan, když tvrdí, že „Bůh je láska“ (1 Jan 4,8); nechce tím říci pouze to, že Bůh nás miluje, ale že samotné bytí Boha je láska. Kříž Kristův zjevuje lásku Boží v plnosti Jak se nám ukazuje Bůh-Láska? Jsme u druhého momentu naší cesty. I když jasná znamení božské lásky jsou patrná již ve stvoření, dochází k plnému zjevení niterného tajemství Boha ve Vtělení, kdy se Bůh stává člověkem. V Kristu, pravém Bohu a pravém člověku, jsme poznali lásku v celém jejím dosahu. „Skutečná novost Nového zákona – jak jsem napsal v encyklice Deus caritas est – nespočívá v nových myšlenkách, nýbrž v samotné postavě Krista, jenž slovům propůjčuje tělo a krev, což je naprosto neslýchaný realismus“ (č.12). Úplný a dokonalý projev božské lásky je v Kříži, kde – jak tvrdí svatý Pavel, „Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme ještě byli hříšníky“ (Řím 5,8). Každý z nás proto může bez obavy, že se zmýlí, říci: „Kristus mne miloval a zcela vydal sebe za mne“
(srov. Ef 5,2). Žádný lidský život, vykoupený jeho krví, není zbytečný nebo bezcenný, protože všichni jsme milováni Jím osobně vášnivou, věrnou a bezmeznou láskou… …Kristus je Beránek Boží, který bere na sebe hřích světa a vytrhává nenávist ze srdce člověka. Toto je jeho pravdivá „revoluce“: láska. Milovat bližního jako nás miluje Kristus A jsme u třetího momentu naší reflexe. Na kříži Kristus volá: „Žízním.“ (Jan 19,28): zjevuje tak palčivou žízeň po lásce a po tom, aby byl každým z nás milován. Pouze tehdy, zakusíme-li hloubku a intenzitu tohoto tajemství, uvědomíme si nezbytnost a naléhavost milovat ho tak „jako“ On miloval nás. To zahrnuje závazek nasadit s Jeho podporou i vlastní život pro bratry, je-li to nutné. Již ve Starém zákoně Bůh řekl: „Budeš milovat bližního svého jako sebe sama“ (Lv 19,18), ale novost Krista spočívá ve faktu, že milovat tak, jako On miloval nás, znamená milovat všechny bez rozdílu, i nepřátele, „až do konce“ (srov. Jan 13,1). Svědci Kristovy lásky Pamětliví jeho slov: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem“ (Jan 13,35), oživte svým nadšením, svou láskou činnost farností, komunit, církevních hnutí a mládežnických skupin, do nichž patříte. Buďte pohotoví při hledání dobra druhého a věrní přijatým závazkům. Neváhejte se s radostí zříkat svých zábav a přijímejte s dobrou náladou nezbytné oběti, dosvědčujte vaši lásku k Ježíši a hlásejte jeho Evangelium zejména svým vrstevníkům. Růst v lásce každý den …Mám na mysli zejména rodinu, školu, práci a volný čas. Drazí mladí, pěstujte svoje talenty nejen proto, abyste dosáhli společenského postavení, ale také abyste pomáhali „růst“ druhým. Rozvíjejte svoje schopnosti nejen proto, abyste se stali „konkurence schopnými“ a „produktivními“, ale abyste byli „svědky lásky“. Odbornou formaci spojujte s úsilím osvojit si náboženské poznatky užitečné k odpovědnému plnění vašeho poslání.
Vybízím vás zejména k prohloubení sociálního učení Církve, aby byla vaše činnost ve světě inspirována a osvícena jeho principy… Tajemství lásky Kontakt s Pánem v modlitbě nás uchovává v pokoře a připomíná nám, že jsme „služebníci neužiteční“ (srov. Lk 17,10). Zejména Eucharistie je velkou školou lásky. Pravidelná zbožná účast na mši svaté a následující okamžiky adorace strávené v eucharistickém Ježíšově společenství umožní snadněji pochopit, co je to délka, šířka, výška a hloubka jeho lásky, která překračuje každé poznání (srov. Ef 3,17-18). Na setkání do Sydney Inspirující je v této věci pobídka apoštola Jana: „Děti, nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy. Podle toho poznáme, že jsme z pravdy.“ (1 Jan 3,18-19). Drazí mladí, v tomto duchu vás zvu k prožití Světového dne mládeže spolu s vašimi biskupy v jednotlivých vašich diecézích. Je to jedna z důležitých etap setkání v Sydney, jehož tématem bude: „Až na vás sestoupí Duch svatý, dostanete moc a budete mými svědky“ (Sk 1,8). Matka Boží, Matka Krista a Církve, kéž vám pomáhá dát všude zaznít volání, které změnilo svět: „Bůh je láska!“ Provázím vás svou modlitbou a ze srdce vám žehnám. Benedikt XVI.
Myslím, že k takto silným a pravdivým slovům není opravdu třeba více dodávat. Nemyslím, že by bylo třeba více komentovat myšlenky Kristova náměstka na zemi. Rád bych se pouze vrátil k poslednímu odstavci, kde nás samotný papež zve na Celosvětové setkání mládeže za rok do australského Sydney, ale také na prožití Světového dne mládeže s diecézními biskupy. A já bych se chtěl přidat k slovům Svatého otce a pozvat vás též. Dne 31. 3. 2007 se na celém světě, ve všech diecézích uskuteční zmiňovaný Celosvětový den mládeže. A tak i v Brněnské diecézi se již dlouhou dobu připravuje takzvané diecézko - Diecézní setkání mládeže. Vám, 13
kterým je 14 a více, bych chtěl moc doporučit, abyste se nebáli a v tuto sobotu před Květnou nedělí opravdu přišli na Petrov. Začátek je v 8:30 i když je dobré tam být samozřejmě trochu dříve. Čeká nás katecheze a odpovědi na otázky otce biskupa Vojtěcha Cikrleho, zajímavé tematické skupinky (připravuje se jich kolem 20), zajímavý doprovodný program, výborné párečky k obědu a samozřejmě i to nejdůležitější - setkání s Pánem při mši svaté. Na setkání by bylo dobré přispět částkou 50 Kč (přeci jenom párečky něco stojí ). Rozhodně bych vás chtěl všechny vybídnout, abyste využili této možnosti, protože otec biskup se s vámi chce setkat a i my bychom se měli alespoň jednou za rok setkat se svým pastýřem. Kdybyste měl někdo nějaké dotazy ohledně DSM nebo byste třeba nechtěli jít sami, určitě mě zkontaktujte a nějak to pořešíme - dotazy se pokusím zodpovědět a klidně můžeme udělat nějakou židenickou bandu. Každopádně určitě neváhejte - bude to stát za to. Kromě Diecézního setkání mládeže bude motto poselství „Milujte se navzájem jako jsem já miloval vás“ (Jan 13,34), nad kterým jsme měli možnost se dnes zamyslet, také hlavním
mottem letošního Celostátního setkání mládeže v Táboře-Klokotech, které se uskuteční 13.-19. srpna 2007. Tak si ten termín už teď zarezervujte. Toto setkání se již mnoho měsíců připravuje a spousta mladých již nyní pomáhá s realizací celého projektu. Setkání je určeno pro všechny mladé křesťany (ať už katolíky nebo ne ) a obecně pro všechny lidi, kteří se chtějí slušně bavit a také prožít pár dní ve společenství s bližními a Bohem. Ze zkušeností z minulých setkání vám již teď všem můžu Tábor velmi doporučit - rozhodně to bude patřit mezi nejjiskřivější perly mého, a doufám, že i vašeho, prázdninového programu. Ale o Táboře ještě, jistě i ze stran našeho MM, uslyšíte. Na závěr bych vás chtěl všechny vybídnout, abychom se třeba znovu začetli do výše položených řádků a nebrali slova vyřknutá papežem jen jako nějaké teoretické pojednání, ale jako možnost, prostředek a inspiraci, jak se přibližovat Kristu a hlásat jeho evangelium všem, kteří jsou kolem nás. Tak kéž se nám to všem daří. Zatím vám přeju krásné dny březnového předjaří a za měsíc se, dá-li Pán Bůh, opět setkáme na stránkách MM ! wojta
Sobotní halový fotbal 24.2.2007
V sobotu 24. 2. 2007 se odehrál halový fotbalový turnaj v Hrušovanech u Brna. Židenický fotbalový tým skončil na čtvrtém místě. Tým, který původně skončil na třetím místě, nepatřil do župní ligy, a tak naše družstvo nakonec s radostí převzalo pohár za třetí místo. Fotbalový tým si za svého kapitána zvolil Lukáše Buršíka. Tým se skládal z šesti členů. Vojta Janko: útok a obrana Petr Janko: obrana a útok Dominik Janko: brankář Janek Bártů: útok Libor Kalčík: obrana a útok Lukáš Buršík: útok a obrana Naši fotbalisté hráli ve čtyřech zápasech. Jeden zápas vyhráli. Poslední zápas mohl skončit remízou, rozhodčí to však viděl jinak. Míč, který už skončil v síti, nebyl uznán. Podle rozhodčího kvůli faulu na brankáře. Hráči i diváci však věděli své. A teď kousek zápasu (průběh) Brankář Dominik chytil míč a hází ho obránci Petrovi. Petr běží, nahrává Jankovi, Janek míč bere, běží, chce kopnout na bránu, napřahuje nohu, ale je faulován a padá na zem. 14
Vstává, je statečný a jde zpátky do hry. Střelit penaltu. Střílí. GÓÓL!!! Pochvalu zaslouží zvláště Dominik Janko za výborný brankářský výkon, Janek Bártů za útok, který mu pořádně propotil tričko, a za statečnost po faulu, neboť, veřte, nesedělo se mu dobře cestou domů. Pochvalu zaslouží i ostatní členové týmu za obranu a za výdrž. Lukáš Buršík
Křížovka
1. Jak se nazývá místo, ve kterém Bůh vysadil zahradu? 2. Byl večer a bylo... (doplň) 3. Učinil klenbu a oddělil... (doplň) 4. Co stvořil Bůh nejprve? 5. Co strom sliboval svými plody? 6. Kdo svedl Evu k ochutnání jablka? 7. Jak Bůh nazval strom, ze kterého neměli jíst? 8. Bůh stvořil člověka k... (doplň) ...svému.
1. 2. 3. a
4.
5. 6. 7. 8. Bonusová otázka: Co spáchali Adam s Evou, že je Bůh vyhnal z ráje? Vaše vyluštěné křížovky či jen na papíře opsané tajenky můžete do 18. března 2007 vhodit do ministrantské schránky. Podmínkou zařazení do slosování o věcné ceny je odpověď i na bonusovou otázku.
Daniel „KLOBAN“ Kyzlink a Ondra
Nový farář byl před svým prvním kázáním tak nervózní, že skoro ani nemohl mluvit. Příští neděli, před druhým kázáním, se zeptal přítomného arcibiskupa, co má dělat, aby se uvolnil. Ten mu poradil, aby si dal na kuráž dvě deci mešního vína. Farář poslechl a skutečně, cítil se tak dobře, že by dokázal mluvit i ve vichřici. Po bohoslužbě se vrátil do sakristie, kde našel lístek od arcibiskupa: Vážený otče, říkal jsem dvě deci a ne dva litry. V dalším připojuji pár poznámek: Na okraj kalichu není nutné dávat kolečko citrónu. Snažte se neopírat o sochu Panny Marie a už vůbec ji nemusíte objímat a líbat. Apoštolů bylo 12, ne 7, a žádný z nich nebyl trpaslík. Svatému kříži neříkáme “velký téčko”.
Svatého Otce se nesluší nazývat “Papa Ratzi”. Svěcená voda je na požehnání, nikoliv na osvěžení zátylku. Nikdy se nemodlete vsedě na schodech před oltářem. Hostie nejsou chipsy, tedy je nepřikusujeme k vínu, ale rozdáme je věřícím. Při modlitbě Páně je možno zvedat ruce k nebesům, ale ne se kývat do vlny. Vaši iniciativu, aby si všichni přítomní zatancovali, hodnotím kladně, ale dělat vláček po celém kostele, to nemusíte. Doufám, že do příští neděle tyto nedostatky napravíte. Jinak, na druhé kázání to bylo celkem dobré. S pozdravem, arcibiskup
15
