MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ 100 10 PRAHA 10 - VRŠOVICE, Vršovická 65 odbor výkonu státní správy VII V Brně dne 9.10.2015 Č.j.: 1991/560/15 70489/ENV/15
ZÁPIS z veřejného projednání posudku a současně dokumentace podle ustanovení § 17 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí) a § 4 vyhl. č. 457/2001 Sb., záměru „Lisovna termosetů – navýšení výroby“ konaného dne 30.9.2015 ve Velkém Meziříčí od 16.00 hodin.
I. ZÁKLADNÍ ÚDAJE 1. Průběh posuzování před veřejným projednáním Při posuzování vlivů záměru „Lisovna termosetů – navýšení výroby“ byly dodrženy stanovené lhůty pro jednotlivé kroky procesu v souladu se zákonem č. 100/2001 Sb. Dosavadní průběh procesu je patrný z následujícího přehledu:
2.7.2014 – MŽP bylo předloženo oznámení záměru, 8.7.2014 – řízením procesu byl pověřen OVSS VII v Brně, 16.7.2014 – zahájeno zjišťovací řízení, 1.10.2014 – ukončeno zjišťovací řízení, 10.10.2014 – vydán závěr zjišťovacího řízení, který stanovil, že záměr bude dále posuzován. Zároveň byly stanoveny požadavky pro zpracování dokumentace. 31.3.2015 (3.4. fyzicky) – MŽP obdrželo zpracovanou dokumentaci 7.4.2015 – dokumentace rozeslána ke zveřejnění a připomínkám 27.4.2015 – zpracováním posudku byl pověřen Ing. Petr Mynář (jako autorizovaná osoba), 24.8.2015 – MŽP obdrželo zpracovaný posudek, 25.8.2015 – posudek byl rozeslán ke zveřejnění a připomínkám (na úřední desce kraje Vysočina zveřejněno 28.8.2015), 16.9.2015 – byla rozeslána pozvánka na veřejné projednání. 1
2. Místo a čas veřejného projednání Veřejné projednání posudku a současně dokumentace ve smyslu § 17 zákona č. 100/2001 Sb. se uskutečnilo dne 30.9.2015 od 16,00 do 19,00 hodin v prostorách Jupiter clubu ve Velkém Meziříčí. 3. Řízení veřejného projednání Veřejné projednání řídil za MŽP jako pověřená osoba (dle § 4 odst. 2 vyhl. MŽP č. 457/2001 Sb.) RNDr. Miroslav Rokos, pracovník OVSS VII se sídlem v Brně. Za OVSS VII byli dále přítomni Ing. Jaroslav Pospíšil, ředitel odboru, Ing. Jiří Škaloud a Mgr. Alena Floriánová. 4. Předmět veřejného projednání Předmětem veřejného projednání byla dokumentace, posudek a vyjádření dotčených správních úřadů a dotčených územních samosprávných celků k hodnocení vlivů záměru „Lisovna termosetů – navýšení výroby“ na životní prostředí, které MŽP obdrželo dle § 8 a § 9 citovaného zákona. 5. Účastníci veřejného projednání Na veřejném projednání zastupovali jednotlivé strany: - oznamovatele (RODOS kovo, s.r.o.) - zpracovatele dokumentace - zpracovatele posudku - Krajský úřad kraje Vysočina - Město Velké Meziříčí - MěÚ Velké Meziříčí - KHS kraje Vysočina - ČIŽP, OI Havlíčkův Brod
Vojtěch Pacal, Josef Krul Ing. Josef Gresl, Ing. Jaroslav Šilhák Ing. Petr Mynář Ing. Rostislav Habán nezúčastnili se Ing. Jiří Zachar, Mgr. Jan Palas nezúčastnili se Ing. Jan Panský, Ing. Pavel Šulc
Veřejnost projevila o veřejné projednání značný zájem a byla zastoupena dle prezenční listiny celkem 54 občany. Celkem bylo na veřejném projednání přítomno 68 osob + servisní pracovníci. Občanské sdružení ve smyslu § 23 odst. 9 zákona č. 100/2001 Sb. nevzniklo. 6. Program veřejného projednání 1. Úvod 2. Vystoupení zpracovatelů dokumentace a posudku 3. Diskuse 4. Závěr
II. PRŮBĚH VEŘEJNÉHO PROJEDNÁNÍ Veřejné projednání zahájil Ing. Jaroslav Pospíšil (MŽP). Přivítal všechny účastníky jednání a představil přítomné zástupce MŽP OVSS VII. Poté předal slovo RNDr. Miroslavu Rokosovi, pověřenému řízením veřejného projednání. Ten v úvodu seznámil přítomné s programem veřejného projednání, představil zástupce jednotlivých stran, vysvětlil smysl a cíl procesu EIA a provedl časovou rekapitulaci
2
jednotlivých kroků procesu posuzování vlivů na životní prostředí projednávaného záměru. Za oznamovatele vystoupil pan Vojtěch Pacal (jednatel). Stručně představil společnost RODOS kovo, s.r.o., jeho současný výrobní program a zdůvodnil záměr navýšení kapacity výroby. Připomněl, že zájemci měli možnost navštívit provoz osobně někdy v červnu v rámci dne otevřených dveří a seznámit se s výrobou detailněji. Poté bylo slovo uděleno zpracovateli dokumentace. Ing. Josef Gresl zrekapituloval informace o umístění provozovny a o zpracovávaných materiálech používaných ve formě SMC a BMC, z nichž se vyrábí finální produkty. V návaznosti na to seznámil přítomné se závěry hodnocení vlivů záměru na životní prostředí, přičemž se omezil na dvě podstatné oblasti, vliv na ovzduší a hluk. V případě zájmu o informace týkající se dalších posuzovaných aspektů odkázal na pozdější diskuzi. Popsal dvě základní posuzované varianty, které se liší množstvím zpracovaných vstupních materiálů. S použitím projekce prezentoval přítomným nejdůležitější fakta z dokumentace: popis jednotlivých částí provozu, jejich vzdálenost od nejbližší obytné zástavby, zdroje emisí do ovzduší a zdroje hluku. Podrobně se zabýval problematikou výduchu z lisovny, který nyní ústí do dvora provozovny ve výšce cca 3 m, a z obrobny, který je v JV části areálu a má výšku 5 m. Pro hodnocení vlivů na ovzduší byla zpracována rozptylová studie, která se zabývá emisemi tuhých znečišťujících látek a styrenu. Dále byla zpracována akustická studie, která hodnotí vliv stacionárních zdrojů hluku. Obě studie byly podkladem pro hodnocení vlivů záměru na zdraví obyvatelstva. Ing. Gresl popsal emisní resp. imisní limity znečišťujících látek PM2,5, PM10 a styrenu, v souvislosti se styrenem uvedl, že otázka pachových vjemů je velmi individuální. Z hlediska koncentrace látek byla u styrenu stanovena koncentrace 70 μg/m3 jako práh čichového vjemu, referenční koncentrace SZÚ je 260 μg/m3 . Upozornil na limit koncentrace styrenu pro pracovní prostředí 400 mg/m3 (řádově mnohem vyšší). Hmotnostní tok emisí z výduchu je nízký, není nutno snižovat emise, ale omezit imisní zatížení. Ukázal grafické znázornění současného stavu a výhledového stavu, který byl modelován na základě navrhovaných opatření. Uvedl, že při úvahách o opatření k omezení imisní zátěže v okolí provozovny řešili jednak umístění výduchu z lisovny, jednak jeho výšku. Jako technicky řešitelný byl shledán případný posun 12 m jižním směrem, Zároveň bylo prověřeno jeho zvýšení až na 12 m v obou variantách. Vypočtený model ukázal snižování koncentrace v okolí při postupném zvyšování výduchu, přičemž jako velmi účinné bylo shledáno zvýšení na 10 m. Další navyšování již nepřináší významný účinek. Na základě toho byl zpracován návrh opatření. Přínos uvažovaného přemístění výduchu se s rostoucí výškou snižuje, v polohách nad 6 m výpočty ukázaly někde dokonce vyšší koncentraci v obytné zástavbě než u stávajícího umístění, proto bylo od návrhu na přemístění upuštěno. Ing. Gresl prezentoval porovnání koncentrace styrenu za současného stavu a při zvýšení výduchu na 10 m, přičemž jako jeden ze sledovaných ukazatelů byla zvolena četnost překročení limitní koncentrace (čichový práh) 70 μg/m3. Z výsledků je patrné, že doba překročení této koncentrace je nyní maximálně 40 hodin za rok (nejedná se však o kontinuální stav, nýbrž o krátkodobé epizody), po zvýšení výduchu se koncentrace celkově sníží a doba překročení koncentrace 70 μg/m3 je řádově v hodinách za rok. Na základě toho Ing. Gresl citoval závěry rozptylové studie, že předkládaný záměr ve stávajícím ani výhledovém stavu nezpůsobuje nadměrné znečištění ovzduší látkami PM2,5 a PM10, v případě imisního zatížení styrenem bude
3
referenční koncentrace plněna s velkou rezervou. Při realizaci navrhovaných opatření (zvýšení výduchu z lisovny) lze konstatovat, že ani při navýšení kapacity výroby nemůže být okolní zástavba obtěžována nadměrným zápachem z provozovny. Dále zpracovatel posudku prezentoval výsledky akustické studie. Konstatoval, že za současného stavu jsou plněny hygienické limity hluku pro denní i noční dobu, nicméně vzhledem k blízkosti obytné zástavby chtěli jít nad rámec zákonných povinností a navrhli některá opatření, jako je zazdění oken omílárny, která jsou obrácena k zástavbě, vhodným materiálem, a výměna zbylých oken provozovny na severní a západní fasádě za okna s vyšší zvukovou neprůzvučností. Ing. Gresl opět demonstroval graficky hlukovou situaci v lokalitě za současného stavu a po realizaci navržených opatření. Po citaci závěrů hlukové studie se Ing. Gresl věnoval výsledkům hodnocení vlivů na veřejné zdraví, zpracovaného autorizovanou osobou. Autor studie dospěl k závěru, že z hlediska vlivu provozu na ovzduší a hlukové zatížení, což jsou dva podstatné aspekty, nepředstavuje záměr reálně rozpoznatelný dopad na lidské zdraví. Zvláštní pozornost věnoval expozici styrenu, kdy může i v budoucnu docházet ojediněle k výskytu obtěžování pachem. I když prostá identifikace látky čichem neznamená riziko poškození zdraví, musí na tyto stavy provozovatel operativně reagovat, aby byly vlivy na obyvatele minimalizovány. Na závěr svého vystoupení zrekapituloval Ing. Gresl všechna opatření k eliminaci negativních vlivů, navržená v dokumentaci. Zpracovatel posudku Ing. Petr Mynář pak stručně zhodnotil dokumentaci z hlediska úplnosti a věcné správnosti. Konstatoval, že z formálního hlediska je dokumentace úplná a obsahuje všechny údaje nezbytné k posouzení vlivů na životní prostředí. Z důvodu vypořádání vyjádření k dokumentaci si vyžádal od zpracovatele dokumentace některá doplnění a upřesnění. Co se týče posouzení technického řešení záměru, to odpovídá požadavkům na vyloučení negativních vlivů. Zajišťuje prakticky úplnou eliminaci obtěžujících vlivů zápachu, přičemž jsou dostupná další dodatečná opatření k omezení neočekávaných resp. zbytkových pachových efektů. Popsal možnosti, které byly pro tento účel zvažovány a z nichž vychází i návrh opatření v konceptu stanoviska. K vypořádání připomínek k dokumentaci uvedl, že stanoviska dotčených správních úřadů jsou vesměs souhlasná. Naopak vyjádření veřejnosti, která jsou poměrně obsáhlá, obsahují řadu námitek a požadavků. V této své úvodní řeči se Ing. Mynář chce vyjádřit pouze k některým, ostatní lze případně projednat v následné diskuzi. Zmínil požadavek na posouzení stavu lokality v období, kdy byla v provozovně kovovýroba. Tento požadavek odmítl s tím, že jednak k takovému hodnocení nejsou podklady, jednak hodnotíme předložený záměr za současného a výhledového stavu. Dále připomněl námitku rozporu záměru s územním plánem. K tomu uvedl, že soulad s ÚPD byl konstatován stavebním úřadem, který je k tomu, na rozdíl od zpracovatele posudku, kompetentní. Dále citoval požadavek na snížení emisí styrenu, k čemuž zopakoval úvahy o účinnosti navržených opatření se závěrem, že vzhledem k nízkému hmotnostnímu toku emisí a malé účinnosti filtrů je adekvátním řešením zaměřit se na snížení imisních koncentrací. Rovněž podotkl, že při sběru informací o území vycházel z různých zdrojů a je nucen konstatovat, že mnohé informace jsou protichůdné, proto uvítá na dnešním projednání nějakou zpětnou vazbu, aby se mohl lépe orientovat. Na jedné straně vnímá námitky
4
obsažené v připomínkách a podložené řadou podpisů, na druhé straně má jiné výstupy, např. z kontrol ČIŽP, která opakovaně prošetřovala stížnosti na zápach a ani v jednom případě nepotvrdila oprávněnost stížnosti. Rovněž zaznamenal odezvy od obyvatel, kteří se zúčastnili dne otevřených dveří. V neposlední řadě i on sám občas lokalitu navštívil při svých cestách po dálnici a nikdy žádný významnější pachový vjem nezaznamenal. Nicméně na tom samozřejmě nechce stavět. Připomněl, že lokalita je územním plánem určena pro komerční činnost a nelze zde tudíž očekávat podmínky jako v přírodním parku; rozhodující pro posouzení vlivů jsou tedy zákonem stanovené limity. A v dokumentaci je dokladováno, že limity dodrženy budou. K navrženým opatřením Ing. Mynář uvedl, že jsou relevantní a žádné z nich není sporné, aby bylo zapotřebí provádět podrobnější rozbor. K základnímu souboru formulovanému v dokumentaci jsou v návrhu stanoviska připojena opatření vyplývající z projednání dokumentace, která svým charakterem naplňují požadavek na vyloučení nebo snížení negativních vlivů záměru na životní prostředí. Na závěr přednesl zpracovatel posudku návrh stanoviska příslušného úřadu, které je navrženo jako souhlasné s podmínkami. Navržené podmínky pro fázi přípravy a provozu byly předneseny a vysvětleny. Poté byla otevřena diskuse. Jako první se přihlásil p. Zdeněk Smejkal. Řekl, že se detailně seznámili s dokumentací i s posudkem. Mají hodně připomínek, se závěry dokumentů nesouhlasí, a proto požádali odborníka – autorizovanou osobu – o zpracování nezávislého posudku. Posudek zpracovala Ing. Auterská, která nyní řekne svůj názor. Ing. Auterská se ujala slova. Nejprve upřesnila, že není autorizovanou osobou ke zpracování posudku EIA, ale pouze v oblasti ochrany ovzduší, proto se bude vyjadřovat k tomuto tématu. K dokumentaci se dostala až při zpracování připomínek k posudku. Nesouhlasí ani se zpracováním dokumentů ani s hodnocením, protože pachové látky se neposuzují takovým způsobem, jaký zde byl prezentován. Metodika je známá od r.2002, bohužel se stále opomíjí. Na hodnocení posudku se zaměřila ze tří hledisek. Nejprve se zabývala okolností, že v hodnocení se zmiňuje jako původce zápachu pouze styren. V souvislosti s popisem zpracovávaných materiálů, že jsou tam pryskyřice typu BMC a SMC, se obrátila s dotazem na zpracovatele dokumentace i posudku, o jaké chemické látky se jedná. Ing. Gresl reagoval, že měli k dispozici bezpečnostní listy, kde je jako nebezpečná látka uváděn styren. Z toho pak vyplývalo zadání při měření ovzduší jak v okolí, tak v provozovně. Pro podrobnější údaje předal slovo Ing. Šilhákovi, který spolupracoval v této oblasti na dokumentaci. Ing. Šilhák řekl, že zpracovávaným materiálem jsou nenasycené polyesterové pryskyřice. Pokud bylo namítáno, že se jedná o pryskyřice močovinoformaldehydové, jedná se asi o mylné informace. Na to navázala opět Ing. Auterská. Vycházela z údajů o způsobu zpracování, kdy jako BMC jsou zpracovávány právě močovinoformaldehydové pryskyřice. Rovněž je dle informací v dokumentaci zpracovávána i pryskyřice na bázi melaminu.
5
Ing. Šilhák vysvětlil, že 95 % zpracovávaných materiálů jsou polyesterové pryskyřice, těch ostatních je zbylých 5 %, navíc v posledních letech tyto jiné druhy již nebyly využívány. Doplnil ještě, že styren se posuzoval i proto, že při vstupu do provozovny je charakteristický pach styrenu převládající. Z toho vyvodili, že pokud bude prokázána účinná eliminace vlivu styrenu, pak i případné další přítomné pachové látky budou pod prahem vjemu. Ing. Auterská vysvětlila, že měřili mnoho lisoven plastů různého typu a bylo prokázáno, že vždy, už jen zahřátím, se v nich uvolňuje široká škála organických látek, byť v řádech mikrogramů. Tyto látky ovšem mají nízké čichové prahy. Proto není v pořádku posuzovat možný zápach pouze podle koncentrací styrenu. Ing. Auterská pak popsala chování organických látek a jejich vzájemné působení, kterým vzniká zápach. Jde o složitý proces a případná eliminace jedné složky zápachu může vést i ke zhoršení situace. Nikdy nelze přesně stanovit, jak budou látky z hlediska zápachu navzájem působit. Jedna látka se tedy nedá použít pro stanovení míry zápachu, musí se měřit zápach jako takový, k čemuž existuje jiná metodika, než je klasická rozptylová studie. Pachové látky se totiž chovají jinak a často se táhnou při zemi, čímž zasahují právě obytné zóny. Nelze ani počítat roční emise, protože pach je okamžitý, proto jsou relevantním údajem pouze okamžité koncentrace. Provedené hodnocení tedy nepostihuje chování pachových látek, i když deklaruje nízkou míru toxicity a zanedbatelný vliv na zdraví. Z toho důvodu doporučují hodnocení přepracovat, naměřit skutečné emise pachů, na základě toho vytvořit rozptylovou pachovou studii a pak učinit závěry. Souvisí s tím i výška komínu. Ne vždy je vyšší komín lepší. Ještě k technologii – v dokumentaci se uvádí, že se nepoužívá rekuperace vzduchu, což je škoda, protože pokud by se používala, nedocházelo by k emisím zápachu do okolí. Pokud je vzduch tak čistý jak se deklaruje, pak by mohl jít zpět do provozu. Uvažovaná dopalovací jednotka samozřejmě nemá smysl vzhledem k nízkým obsahům škodlivé látky. Naopak existují biofiltry, které by bylo možné použít, i když dokumentace je zavrhla. Jde o nejlevnější a nejjednodušší metodu. Ing. Šilhák se vyjádřil k otázce pohybu emisí styrenu. K tvrzení, že tato látka vzhledem ke svým vlastnostem stéká podél komínu k zemi, uvedl, že při těchto koncentracích, kdy se jedná o jednotky, maximálně o 10 ppm, je s ohledem na hustotu vzduchu taková úvaha bezpředmětná. V této koncentraci se bude tato látka chovat vždy v závislosti na směru proudění vzduchu. Nedovede si představit, že molekuly látek odcházejících v tak nízké koncentraci by nějak propadávaly mezi molekulami vzduchu příp. vlhkosti. Potom by to znamenalo, že by se zemská atmosféra rozdělila podle hustoty jednotlivých látek na kyslík, dusík, vodní páry a vzácné plyny. Jakmile jsou molekuly styrenu rozptýleny z komína do ovzduší, těžko budou stékat po stěnách a plazit se někde při zemi. Na to reagovala Ing. Auterská, že to jsou sice pěkné fyzikální teorie, ale ve skutečnosti pachové látky se skutečně dokážou rozptylovat v úzkých pruzích v závislosti na okamžitých klimatických podmínkách, zejména za inverzních stavů. V této souvislosti upozornila, že v dokumentaci se píše o pouhých 9,5 % dnů, kdy je špatné ovzduší, přitom v tabulce rychlosti proudění vzduchu pro danou lokalitu zaujímá celých 72 % nejnižší interval 0 - 1,7 m/s. Z toho vyplývá, že se jedná víceméně o inverzní prostředí. Když o tom diskutovala na ČHMÚ, bylo jí řečeno, že dokonce při stabilní atmosféře, pokud je komín, dochází k mnohem větším problémům se zápachem. Bohužel kvůli velmi nízkým čichovým prahům stačí
6
opravdu koncentrace látek několik mikrogramů, aby nastal problém. Mluví o tom, protože to zná z praxe. Znovu ještě reagoval Ing. Šilhák, že k úniku zápachu může dojít např., když je materiál složen na dvoře, ale v okamžiku, kdy je styren exportován komínem do ovzduší, není síla, která by ho stlačila k zemi, aby se pak plížil ulicemi. Odporuje to fyzikálním zákonům. Dr. Rokos požádal diskutující, aby toto téma ukončili, a předal slovo Mgr. Dohnalovi, právnímu zástupci manželů Smejkalových. Mgr. Dohnal vyzval přítomné, aby se diskuze soustředila na to podstatné; je přece jedno, jaká látka to je, důležité je, že obtěžuje zápachem. Manželé Smejkalovi si na to dlouhodobě stěžují, majitelé provozovny tvrdí, že přehánějí. Chce se tedy se svolením předsedajícího zeptat zde přítomných občanů, kteří bydlí poblíž provozovny, zda někdo z nich během posledního půl roku cítil v místě nějaký nepříjemný zápach, zda se může aspoň přihlásit. Poté, co se několik občanů přihlásilo (cca 10 - 15), zeptal se Mgr. Dohnal, zda by někdo z nich mohl říci, co cítil, jakou má zkušenost. Dr. Rokos poznamenal, že i zástupce MŽP toto zajímá, včetně informace, jak často se taková situace vyskytla, zda je nějaké období, které je pro výskyt zápachu typické apod. Přihlásil se pan Prášek. Řekl, že bydlí asi 100 m od RODOSu, a to asi 40 let. Tehdy tam byl vepřín a těm, kdo dnes něco cítí, by přál, aby byl vepřín zpátky, aby měli co cítit. Prohlásil, že od doby, kdy byl vepřín zlikvidován a byla postavena kanalizace, je tam jako v ráji. Není tam nic cítit, včera večer na procházce dokonce neslyšel ani žádný lis. Chápe sice manžele Smejkalovy, že jim blízkost provozu vadí, ale nezapáchá to tam (ozvaly se nesouhlasné reakce některých občanů). Pan Kaňkovský řekl, že v místě bydlí 13 let, dříve na ul. Zahradní, nyní na ul. U Statku. Za posledních 5 – 7 let, když se každý den vrací domů, cítí tam neuvěřitelný zápach, kdykoli projde kolem. O slovo se přihlásil Ing. Gresl, který řekl, že si vyznačil do mapy bydliště těch, kteří podepsali petici k dokumentaci, a zjistil, že řada z nich bydlí dost daleko od provozovny. Rád by tedy, aby někdo vysvětlil, jak tito lidé mohou věrohodně svědčit o tom, jak dlouho a jak intenzivně provozovna obtěžuje zápachem. Dr. Rokos přerušil Ing. Gresla s tím, že to není zcela relevantní, protože např. pod společné vyjádření k posudku se také podepsaly desítky lidí, a ti všichni mají bydliště v bezprostředním okolí. MŽP zajímají fakta, nebudeme ale zkoumat, kdo z podepsaných kde bydlí. Dále hovořil pan Sobotka. Řekl, že bydlí na Zahradní ulici a za každého bezvětří nebo mírného západního větru, což je po většinu roku, cítí zápach plastu. Neví, zda je to styren či něco jiného, v každém případě by raději cítil močůvku, o níž ví, že není jedovatá. K podpisům, zmíněným Ing. Greslem, řekl, že i když má někdo trvalé bydliště v Měříně, neznamená to, že třeba denně nedojíždí za rodiči nebo neprochází touto ulicí. Ještě podotkl, že podepsat petici proti RODOSu je ve Velkém Meziříčí riskantní, protože majitelé neváhají použít zastrašovacích metod. Setkal se minimálně s 10 případy, kdy byli ti, kdo petici podepsali, důrazně tázáni, proč tak učinili a jak si to mohli dovolit. Dále pan Sobotka vyjádřil zklamání, že na tomto projednání není nikdo z města. Pokud by zde byli, nevyhnuli by se konfliktu.
7
Z původní kovovýroby bez změny územního plánu povolili lisovnu plastů, proto by se zde dostali do konfliktu buď s firmou RODOS nebo s občany. A proto zde nejsou. Na závěr pan Sobotka zopakoval, že jako laik sice neví, co v místě cítí, ale za každého bezvětrného počasí tam zápach je. Pan Smejkal vyjádřil v návaznosti na pana Sobotku názor, že radnice tento problém a stížnosti občanů řešit nechce. Tomu odpovídá i článek starosty z 4.4.2013, kde v reakci na petici občanů mj. píše o vzniku nevhodné situace, kdy na jedné straně ulice vznikla v souladu s územním plánem průmyslová výroba. Radnice tedy přiznává, že jde o průmyslovou výrobu, i když tam nemá co dělat. Dr. Rokos požádal o návrat k podstatě věci, chápe, že otázka souladu s územním plánem je často diskutovaná, ale zde ji nelze vyřešit. Přihlásil se pan Stejskal, který řekl, že chodí na nedalekou chalupu a občas tam cítí zápach. Nechodí tam však příliš často. Pak se obrátil na Ing. Mynáře s tím, že on vlastně už dal souhlasné stanovisko. Pana Stejskala tedy zajímá, zda tady nejednáme zbytečně, zda už to není podepsané. K tomu vysvětlil dr. Rokos, že posudek i dokumentace jsou podklady, z nichž bude MŽP vycházet při vydání stanoviska, ale není jimi vázáno. Vezme v úvahu i všechna písemná vyjádření i to, co zazní zde na veřejném projednání, aby našlo co nejlepší řešení. Dále hovořila paní Vlachová. Uvedla, že je zaměstnankyní firmy RODOS a že také bydlí na Zahradní ulici, ještě blíže provozovně než pan Sobotka. Bydlí tam 19 let a nemůže říci, že by pokaždé, když je bezvětří, cítila nějaký zápach. Pokud by styren nebo něco jiného mělo špatný vliv na zdraví, rozhodně by tomu nevystavovala svou rodinu, ani by v provozu nepracovala. Chodí tam na procházky všichni a ona nemůže souhlasit s tím, co se tu o zápachu tvrdilo. Dr. Rokos požádal přítomné zástupce ČIŽP, která v místě kvůli stížnostem opakovaně prováděla kontrolu, aby sdělili své poznatky. Za ČIŽP vystoupil Ing. Šulc. V provozu RODOSu bylo provedeno nesčetně kontrol, vystřídalo se tam postupně 4 - 5 inspektorů, dokonce i jejich ředitel byl přítomen. Požádali o vyjádření i pracovníky okolních firem, zda něco cítí, popř. kdy. Všechny odpovědi byly negativní a ani inspektoři žádný zápach necítili, vyjma mírného vjemu přímo u výduchu. Jednalo se o neohlášené kontroly, někdy tam strávili i celé dopoledne, měnili i auta. Jednou tam byli i autem městské policie. Tu požádali i o další spolupráci, protože oni sami to mají z Havlíčkova Brodu docela daleko a mají samozřejmě řadu dalších zdrojů, které musí kontrolovat. Nemohou tedy na každé zavolání okamžitě přijet. Na to reagoval pan Smejkal, který vyjádřil nesouhlas s komentářem Ing. Šulce. Několikrát sami volali městskou policii, která přijela a potvrdila zápach. Dále by ho zajímalo, které okolní firmy ČIŽP kontaktovala, protože v zápise je informace o kontaktu zaměstnance firmy Komplet. Tato firma už asi 8 let na dané adrese není, neví tedy, s kým inspekce hovořila. O slovo požádal Mgr. Dohnal, který se vrátil ke svému předchozímu dotazu, zda občané něco cítili. Označil za jakousi hru to, že více lidí se hlásilo, že něco cítilo, přitom zde přítomní odborníci spočítali, že nic necítili. Je tedy potřeba, aby se našlo více lidí, kteří něco cítili. Vyzval znovu, aby se přihlásil ten, kdo něco cítil a vadilo mu to, aby sdělil, kde bydlí, co cítil, jak často apod.
8
Přihlásil se pan Kovář. Bydlí na ul. U Statku a dle jeho názoru, každý, kdo má zdravý nos, musí zápach cítit. Je možné, že zaměstnanci, kteří v provozu pracují, již ten pach nevnímají. Ale ten, kdo tam nepracuje a jen projede kolem provozu, v němž se takové látky zpracovávají, musí zápach cítit. Kdo tvrdí že ne, buď vědomě lže, nebo má problém. Také by ho zajímalo, jak může ČIŽP dát oficiálně do zápisu informaci o kontaktu s firmou, která tu 8 let není. Poté dostal slovo Ing. Mynář. Připomněl své úvodní vystoupení, v němž hovořil o protichůdných signálech z tohoto území, což mu tato diskuse potvrzuje. Trochu se to vyhrotilo, ale asi by se to nemělo řešit hlasováním. K vystoupení Ing. Auterské vyslovil politování, že její připomínky a návrhy nebyly uplatněny v dřívější fázi procesu. Nicméně pachová studie se dá udělat i později. Při zpracování hodnocení vycházeli ze současné situace a k tomu je napočítán budoucí stav a zohledněno navýšení výduchu. Výsledky signalizují významné zlepšení, mělo by tedy i ubýt zdvižených rukou. Podle něj také Ing. Auterská opomněla poslední podmínku navrženou v posudku jako pojistka, a sice realizace opatření proti vlivu nespecifického zápachu, tedy nikoli konkrétně styrenu. Existují inovativní řešení, např. od firmy BIOTHYS, na něž jsou výborné reference. Dále hovořil Ing. Panský, ředitel OI ČIŽP v Havlíčkově Brodě. K materiálu Ing. Auterské uvedl, že ho k dispozici neměli, je pro ně nový. Jinak samozřejmě souhlasí s tím, že někdo může cítit zápach, jiný nemusí. Inspekce skutečně nemá možnost prověřovat lokalitu tak často a tak dlouho, aby mohly být závěry kontroly nezpochybnitelné. On sám zde jednou strávil celé dopoledne, obešel si provozovnu a může prohlásit, že ten den tam skutečně nic necítil. Což ovšem nevylučuje možnost, že jindy, za jiných klimatických podmínek tam něco cítit je. Byla zpracována rozptylová studie, která něco dokladuje. Ing. Auterská hovoří o pachových studiích, ale sama ví, že legislativa pro pachové látky vyšla někdy v r.2002, ale po pár letech byla zrušena. Čili není jasné, k čemu by se nyní ty pachy vztahovaly. Naměřily by se a spočítaly nějaké hodnoty, ale otázka je, jak s tím potom naložit. Je nutno řešit problém u zdroje. Vítá to, že se ponechává možnost zdroj dovybavit v případě potřeby dalšími prvky. On sám doporučuje biofiltry. Musí však upozornit, že ČIŽP dozírá na řádný provoz a na plnění limitů, a provoz emisní limit plní. Ale prostor pro další opatření zde existuje. Mgr. Dohnal reagoval na zmínku o hlasování, že šlo o nadsázku. Podstatné je však to, že je tu řada lidí, kteří tvrdí, že jim provoz zapáchá a přesto zpracovatelé dokumentace spočítali, že to tak není. Tvrdí, že už teď je to výborné a že to bude ještě lepší. Ing. Auterská zde mluvila o tom, že existují možnosti, jak zdokumentovat stav týkající se pachu. Oni se původně zabývali styrenem, protože jako laici nic jiného nesledovali. Avšak zpracovatelé dokumentace a posudku jsou odborníci, proč tedy ve studiích není něco o pachu, ale jen o styrenu? Táže se na zdůvodnění jejich tvrzení, že se jiné látky nedají zdokumentovat. Žádá MŽP, aby před vydáním stanoviska nechalo zpracovat pachovou studii. Ing. Auterská se k tomu dostala až ve fázi posudku. Posuzovatelé však tyto věci měli vědět a řešit je. O slovo požádal Ing. Gresl. Zrekapituloval situaci, kdy někteří lidé tvrdí, že cítí zápach každý den, druzí tvrdí, že nikdy, přitom bydlí vedle sebe. S tím se obtížně nakládá. Oni při zpracování dokumentace využívali i zápisů z ČIŽP i informací od jiných zaměstnanců, kteří zde sice nebydlí, ale na svých cestách se zde zastavili a čichali. K připomínce, že porovnávají zápach s průměrnou roční hodnotou, řekl, že to tak není, že roční hodnotu porovnávali s referenční hodnotou 260 μg/m3, ale zápach hodnotili ve vztahu k maximální hodinové koncentraci. Modelový výpočet 9
ukázal, že za stávajícího stavu, který zjistili autorizovaným měřením, může docházet k překročení hranice čichového prahu styrenu, po navýšení výduchu toto riziko významně poklesne. On sám navrhuje, místo dalšího zkoumání současného stavu, realizovat opatření navržená ve stanovisku (s nimiž se ztotožňuje), kde je navíc ponechána možnost ještě je zpřísnit. Ing. Auterská zopakovala, že zpracovaná rozptylová studie není na pachové látky. Vypočtené hodnoty nejsou relevantní pro pachové koncentrace, které tam jsou. V reakci na Ing. Panského řekla, že v r.2008 byla zpracována metodika pro rozptylové studie na pachové látky, ta sice neprošla MŽP, ale běžně se používá např. v severních Čechách nebo na Plzeňsku ke stanovení emisních limitů. Taková rozptylová studie skutečně vychází jinak než hodnocení koncentrací jednotlivých látek. Metodika se nyní validuje a čeká se na schválení ministerstvem. Ještě k problematice cítí-necítí uvedla, že náš mozek funguje tak, že pokud někdo pracuje (či pracoval) v takovém provozu, pak už případný pach cítí s daleko menší intenzitou než ten, kdo v něm nikdy nepracoval. Ing. Gresl se vrátil k otázce obsahu balíků SMC a BMC, nastíněné Ing. Auterskou v jejím vyjádření, a uvedl, že ona správné informace nemá, protože materiál neobsahuje ani melaminoformaldehydové ani močovinoformaldehydové pryskyřice. Vycházejí ovšem z informací od dodavatele, z bezpečnostních listů. Tyto informace si lze ještě i dodatečně ověřit. Nelze vyloučit přítomnost i jiných látek než styrenu, ale je přesvědčen o tom, že styren je natolik převažující látka, že zaměření na jeho koncentrace v rozptylové studii je relevantní. Paní Smejkalové vznesla dotaz na Ing. Gresla, jak může být chybou, že si stěžují na zápach, když on operuje ve studii s hodnotou koncentrace styrenu 320 μg/m3 a přitom, jak bylo uvedeno, čichový práh je na hodnotě 70 μg/m3. Ing. Gresl odpověděl, že on osobně zde byl asi 5x, nikdy nic necítil. Rozptylová studie ukázala i hodnotu 320 μg/m3, která překračuje čichový práh, ale četnost překročení je pouhých 30 - 40 hodin za rok. Nelze tedy vyloučit krátká období, kdy může být zápach cítit, rozhodně však nelze akceptovat tvrzení, že by to bylo každý den. Hovořil i s některými obyvateli v sousedství, jedna paní např. sdělila, že nikdy nic necítila a prakticky ani o provozu neví. Tyto rozpory ve výpovědích jsou zvláštní. Není to obvyklé ve srovnání s jinými případy, kdy si občané v nějaké lokalitě stěžují na zápach. Ing. Gresl pak ještě znovu popsal limity, které jsou plněny, a připomněl, že i přesto navrhují další opatření. Vjemy jsou velmi subjektivní, navrhuje realizovat opatření, ve zkušební době vyhodnotit jejich účinnost a případně přikročit k dalším. Mgr. Dohnal upozornil, že cílem není zavřít provozovnu, ale proč neudělat pachovou studii, nezjistit, jaká je situace a podle toho navrhnout řešení? Zde se navrhuje, aby se udělala nějaká opatření, pak se vyhodnotila a teprve pokud by to nevyhovovalo, bude se to nějak řešit. Ale ta situace je nyní, teď je to potřeba řešit. Zpracovatelé dokumentace teprve dnes zjišťovali, co v těch materiálech je. Měli nějaké bezpečnostní listy, ale v podstatě nevěděli, s jakými látkami se pracuje. V dokumentaci to není. Proč se tak vehementně bráníme udělat pachovou studii? Když se hovořilo o městské policii – ona tu několikrát byla a neodmítla zapsat, že nějaký zápach cítí. To zde nikdo nezmínil. Posuzovatelé tvrdí, že zápach cítí jen Smejkalovi, ale tady je zápis městské policie, který o něčem svědčí. Ing. Panský ještě reagoval na tuto otázku v tom smyslu, že žijeme v reálném světě, kdežto rozptylová studie je modelový výpočet. Totéž ale bude s pachovou studií. Opakuje, že neexistuje platná legislativa v oblasti pachových látek a inspekce 10
s tím má dlouhodobě problémy. Řeší to konkrétně na zdrojích a nemohou se opírat o nějaké teoretické výstupy. Ing. Auterská podotkla, že MŽP dalo výklad, že zápach je škodlivina a krajský úřad může škodlivině stanovit emisní limit. Severní Čechy takto postupují a vydaly emisní limity pro pachy asi pěti podnikům. Trvá na tom, že řešit styren nestačí. Pokud by se u zdroje změřily těkavé organické látky (detekční trubičky na 24 hodin), byly by zjištěny desítky látek, které mají daleko nižší čichový práh než styren. Navrhuje se zvýšit komín, ale nikdo neví, co to udělá. Ať krajský úřad stanoví pachové limity a pak bude na provozovateli, jaká opatření udělá, aby je dodržel. Pak vystoupil pan Dvořák. Řekl, že v lokalitě nebydlí, ale o tyto problémy se zajímá podrobně. Zaujal ho Ing. Mynář tím, že ho nezajímá soulad s územním plánem. On to však považuje za důležité. Hovořil chvíli o tomto tématu, dotkl se i otázky, zda byl záměr již v minulosti posuzován z hlediska vlivů na životní prostředí. Dr. Rokos mu k tomu sdělil, že nikoliv a zároveň mu odebral slovo s tím, že otázku souladu záměru s územním plánem toto veřejné projednání nemůže řešit, že je třeba se obrátit na orgány města. Paní Sobotková řekla, že bydlí od RODOSu kousek dál, proto to necítí tak intenzivně. Kdykoli tam ale jela na kole od rybníka, dostala takový „šlehanec“ přes nos, že si vždy řekla: chudáci lidi, kteří tu bydlí. Jak zde mohou větrat. To bylo ještě před tím, než měli tu odvahu do toho jít. Dr. Rokos konstatoval, že očividně jedinou podstatnou otázkou, která se tu opakuje, je zápach. Požádal proto přítomné, aby se v další diskusi hlásili, jen pokud chtějí sdělit něco podstatného, co tu ještě nezaznělo. Ing. Mynář se vyjádřil ke slovům Mgr. Dohnala. Řekl, že v podstatě nejsou v rozporu, otázkou pouze je, co je nutno objektivizovat. Nemá smysl objektivizovat současný, ale výhledový stav. Pokud neuděláme nějaká opatření, nic se nezmění. Vliv se nezmění opakovanými hodnoceními, nýbrž navrženými opatřeními. Na to navázal Ing. Šilhák a vyjádřil se ještě k toxicitě látek. Uvedl, že toxicita potenciálně pachových látek je v řádově vyšších koncentracích, než je čichový práh. To znamená, že pokud je zápach čichově postižitelný, neznamená to ještě otravování lidí. Nevylučuje však zpracování pachové studie po realizaci opatření. Položil dotaz, zda Mgr. Dohnal nebo Ing. Auterská byli na místě a nějaký zápach cítili. Oni nic takového při svých návštěvách nezaznamenali, na rozdíl od jiných lokalit. Na závěr navrhl, aby se účastníci dnešního projednání šli ještě nyní na místo podívat, protože zde bylo řečeno, že je tam zápach každý den. Mgr. Dohnal se vyjádřil k otázce Ing. Šilháka, s tím, že se domníval, že odborníci budou vycházet z toho, co říkají lidé, kteří tam jsou trvale. On tam byl asi 5x, vždy v odpoledních hodinách, z toho asi 2x to cítil, 3x ne, neví přesně. Nechápe však stálou obranu proti jejich návrhům. Proč nezměřit současné pachové zatížení a na základě toho teprve počítat. Zaráží ho, že zpracovatel dokumentace nevěděl o metodice výpočtu pachových látek, zpracovatel posudku o ní sice věděl (zjištěno dotazem), ale nepoužil ji. Na to reagoval Ing. Mynář, že zpracovatel posudku má právo zvolit postup, jaký uzná za vhodné. Pan Smejkal se vrátil k otázce koncentrací styrenu. Dokumentace uvádí, že nyní jsou dosahovány koncentrace i 320 μg/m3, po zavedení opatření se sníží na 60
11
- 90 μg/m3.Položil otázku, jak má užívat svůj dům, jak má větrat, když maximální hodinový limit koncentrace styrenu pro vnitřní prostory je podle vyhlášky č.6/2003 Sb. stanoven na 40 μg/m3. Ing. Gresl upozornil na srovnávání limitu, o němž mluvil pan Smejkal, s tím, co říkají oni. Hodnota 60 μg/m3 je maximální hodinová koncentrace, která je dosažena jen po velmi krátkou dobu v roce. Průměrná koncentrace u nich, po zvýšení výduchu a po navýšení spotřeby materiálu, bude 0,386 μg/m3, tedy řádově nižší než zmíněný hygienický limit. Nelze tedy vyvozovat závěr, že se celý rok nedá větrat, protože překročení limitu 40 μg/m3 hrozí jen ojediněle. Ing. Auterská poznamenala, že lidé se tu sešli proto, že je provoz obtěžuje zápachem a chtějí, aby se s tím něco udělalo. Nepotřebují dlouhé odborné diskuze o emisních a imisních limitech a nelze po nich ani chtít nějaké odborné vyjádření. Paní Smejkalová se vyjádřila k tomu, co řekli zpracovatelé dokumentace. Našla záznam z jiného veřejného projednání obdobného záměru, kde Ing. Šilhák prohlásil, že taková investice by se neměla realizovat v obytné zástavbě, a doporučil investorům, aby takové záměry uskutečnili mimo obce, v dostatečné vzdálenosti, aby se vyvarovali trvalých problémů. Nechápe tedy, jak může na jednom veřejném projednání říci toto a na jiném lobovat za firmu, aby se něco takového realizovalo jen 18 m od obytného domu. O slovo se přihlásil pan Dvořák. Řekl, že na styren existují detekční trubičky, které mají značnou citlivost. Navrhl, aby byly použity u nejbližších obytných domů, kdykoliv budou mít obyvatelé dojem, že se koncentrace zvýšila. Pak se výsledky vyhodnotí. Pan Bečka se otázal, jak lze při měření emisí či hluku prokázat, že provoz jede na maximální kapacitu. Zda to závisí jen na prohlášení majitele nebo se to ověřuje jiným způsobem. Odpověděl Ing. Šilhák, který popsal, jakým způsobem se provádí měření emisí, co se kontroluje, jakou úlohu v tom hraje ČIŽP. Inspekce může průběh měření kdykoli neohlášeně zkontrolovat, je tedy pro majitele velkým rizikem zkoušet podvádět. Ing. Gresl to doplnil, že při měření emisí se kontroluje i vnitřní prostředí včetně množství zpracovaných výrobků, poznalo by se tedy, kdyby se deklarované údaje významně lišily od skutečnosti. Navíc jsou stanoveny maximální kapacity výroby nejen na celý rok, ale i na jednotlivý den, aby nemohlo dojít k nárazovému navýšení výroby a tím navýšení emisí. Dodržování maximální kapacity lze kontrolovat i zpětně podle záznamů v provozní evidenci. K tomu se vyjádřil Mgr. Dohnal. Podle něj dotaz spíše směřoval k tomu, zda ten, kdo měření provádí a kontroluje podmínky v provozu, je schopen posoudit, že provoz jede opravdu naplno a že třeba nejsou jen zapnuté lisy, ale materiálu se tam zpracovává méně než obvykle. Dále navrhl, aby MŽP poslalo rozptylovou studii k revizi na ČHMÚ, aby zkontroloval, zda výsledky odpovídají tomu, na co byla zaměřena (styren), a zda je tato studie vypovídající z hlediska zápachu. Přihlásila se paní Kovářová. Bydlí na ul. U Statku, podávala samostatné písemné vyjádření, na které odkazuje. Vznáší ale dotaz: posudek měl být zpracován na variantní řešení. Jí tam varianty chybí, na což poukazovala již ve vyjádření k dokumentaci. Byly sice zmíněny varianty technického řešení, ale např. varianta
12
přemístění výduchu byla zamítnuta s tím, že byla shledána jako neúčinná. Přitom toto tvrzení není ničím podloženo. Chybí jí tam jakékoli výpočty. Ptá se tedy, proč tyto údaje v dokumentaci nejsou. Odpověděl Ing. Gresl. Informace o tom doplňoval na základě požadavku zpracovatele posudku. Varianta posunutí výduchu byla prověřována a bylo zjištěno, že posunutí nevede k lepším výsledkům, mnohem významnější je to navýšení. U posunutí bylo dokonce někde dosahováno horších imisních hodnot. Výpočty byly provedeny, ale nejsou součástí dokumentace z jednoduchého důvodu, aby tam nebylo moc údajů. On ty výpočty má a jako autorizovaná osoba k provádění rozptylových studií garantuje, že to nevycházelo jako vhodné řešení. Není povinností všechny provedené výpočty dokládat, i když chápe, že někoho to může zajímat. Bylo toho sledováno víc, i v akustické studii, ale v dokumentaci se to neobjevilo, protože to nevedlo ke kýženému výsledku. To, co je v dokumentaci, navrhli s čistým svědomím jako nejlepší možné řešení. Paní Kovářová na to reagovala, že podle ní to nevyhovuje zadání, protože tam není variantní řešení. Něco bylo zamítnuto, ale bez zdůvodnění. Mgr. Dohnal se zeptal, zda bylo kontrolováno, že je v hale podtlak, což je jeden z důležitých faktorů k omezení šíření zápachu. Dále je tu otázka otvírání oken vedoucích do dvora. Řešili s inspekcí, zda mají být zavřena všechna okna. Někdo sice tvrdí, že všechna zavřena být nemusí, ale v provozním řádu je jasně napsáno, že zavřená mají být všechna. Přitom jsou otevřená dost často. Je to patrné na fotografiích. Požadují tedy, pokud by mělo být stanovisko souhlasné, aby byl dán zákaz otvírání oken, resp. aby všechna okna byla provedena jako neotvíratelná. Na otázku podtlaku odpovídal Ing. Šilhák. Řekl, že podtlak byl měřen anemometrem. Záleží na tom, jaké množství vzduchu vstupuje a jaké vystupuje ven. V okamžiku, kdy přívodní vzduch je omezen na minimum, podtlak tam vzniká. V případě zavřených vrat se jedná o jednotky pascalů, to jsou velmi nízké tlaky. Pozná se to i laicky, když se udělá ve dveřích škvíra a dá se tam lehký papír, v případě otevřených dveří je to znatelný pohyb vzduchu. Ing. Mynář se vyjádřil k oknům – byly to časté připomínky. Požadavek na to, aby všechna okna byla neotvíratelná, není dle jeho názoru opodstatněný. V posudku je navrženo, aby v provozním řádu bylo specifikováno, která okna mohou být otevírána, což je dostatečné řešení. Ing. Auterská řekl, že někde četla (ne v dokumentaci EIA), že do provozovny je přisáván čistý vzduch. Chybí jí ale nějaká bilance přisávaného a odsávaného vzduchu a jak to má být regulováno, aby podtlak byl zajištěn. Navrhuje tedy do závěrů nějak doplnit, jak má být vzduchotechnika regulována, aby to bylo funkční. Pan Smejkal obrátil pozornost na hluk, který tu ještě dnes nebyl projednáván. V hlukové studii je uvedeno, že proběhlo měření hluku při plném provozu, nikde ale není uvedeno, jaké jsou zdroje hluku, jaké jsou jejich náměry, a není spočítán vliv těchto zdrojů na okolí. Uvádí se zde, že jako opatření proti hluku budou zazděna všechna okna omílárny, ale ta omílárna nebyla vůbec změřena. V době měření omílárna nepracovala. Odkazuje se zde na porovnání hlukových náměrů zpracovatele studie s měřením krajské hygienické stanice (r.2013), kdy vyšly shodné výsledky, ale u měření v r.2013 oni byli a omílárna nepracovala. Přitom v akustické studii Ing. Nováka, kde jsou tyto zdroje označeny, je omílárna jedním z nejvýznamnějších zdrojů. Dalším významným zdrojem je vodárna a
13
kompresorovna, přičemž zpracovatel dokumentace překvapivě uvádí, že významnými zdroji hluku nejsou. K čemu tedy studie je, když toto tam není zahrnuto. Reagoval Ing. Gresl. Připomněl, že všechny tyto zdroje jsou uvnitř. Kontrolovali si výsledky měření hluku z pracovního prostředí, on sám obcházel se zvukoměrem stroje a kontroloval si i v omílárně hodnotu akustického tlaku a všechno to zakomponoval do akustické studie. Postupoval nadstandardně, aby byly výsledky co nejpřesnější. Proto je si jist, že zazdění oken povede ke zlepšení. Co se týče vlivu hluku na okolí, některé maximální hodnoty jsou venku slyšet, ale v průměru hluk nepřekračuje hygienické limity. Přesto, i když to legislativa nevyžaduje, se dohodli s provozovatelem, že okna omílárny, která jsou obytnému domu nejblíže, budou zazděna a ostatní okna budou opatřena nadstandardními protihlukovými skly. Pan Smejkal k tomu řekl, že stále nechápe, jak mohlo jejich měření dopadnout stejně jako měření v r.2013, když tehdy omílárna nejela. Omílárna má vnitřní hluk 90 dB a prostupem přes konstrukce se dostáváme na vnější hluk kolem nějakých 48 dB. Tady se ale uvádí, že jsou zatíženi hlukem 34 dB. Není také pravda, že jsou zahrnuty všechny zdroje, protože není uvedeno přisávání vzduchu. Hluková studie není zpracována tak, jak by měla. Dr. Rokos ho ujistil, že všechny připomínky jsou zapracovány a budou se řešit. Paní Kovářová ještě podotkla, že jestliže v provozním řádu se zakazuje otvírání oken, pak je tento řád porušován, protože otvírána jsou. Dále se uvádí, že z obrobny žádné emise nejdou (proto tam prý mohou být okna i otevřená), protože lisovna a obrobna jsou stavebně odděleny, aby se zamezilo průniku emisí. Ona se zúčastnila dne otevřených dveří a skutečností je, že mezi lisovnou a obrobnou jsou velké dveře, které byly normálně otevřeny. Všechen ten zápach ze styrenu tedy šel do obrobny. Trvá tedy na tom, aby otevírání oken nebylo řešeno v provozním řádu, který je evidentně porušován, ale aby žádná okna nebyla otevírána. Odpověděl Ing. Gresl, který řekl, že na dni otevřených dveří byly dveře skutečně otevřené, aby mohli návštěvníci nerušeně procházet, což je nestandardní stav. Ve dnech normálního provozu, a je to i v protokolech ČIŽP, vždycky jsou a vždy byly tyto dveře zavírány. Co se týče oken, protože jde o diskutovanou kauzu, už se dost slovíčkaří, má za to, že v provozním řádu se hovoří o oknech v provozu. Ale tam jsou i další místnosti – šatna, jídelna, sprcha apod. Přece není adekvátní chtít, aby i v těchto místnostech jen pro zaměstnance byla okna stále zavřená. Mělo by se to snad řešit vzduchotechnikou s řízeným odsáváním (další zdroj hluku)? Podle něj je navržená podmínka postačující, lze přesně nadefinovat, která okna lze otevírat a která ne, což je snadno kontrolovatelné. A dá se to upravovat na základě dalších zjištění. Je to věc navazujících řízení. O možnost reagovat opět požádal pan Smejkal. Řekl, že od začátku se firma chová neseriozně, protože když se oni nastěhovali, byla všechna okna z provozu obrácená směrem k nim otevřená. Všechno se odvětrávalo do ulice. To bylo v r.2010. Když kontaktovali pana Pacala, slíbil, že vyjde vstříc a že všechna okna se budou zavírat. Na dotaz, proč všechno bylo odvětráváno ven, odpověděl, že tam předtím nikdo nebydlel. K provoznímu řádu: nehovoří se v něm konkrétně o lisovně, je tam uvedeno, že mají být zavřena všechna okna ve výrobních prostorech. A obrobna a kontrola jsou výrobní prostory. Z toho vyplývá, že firma nedodržuje vlastní předpisy. Také se v provozním řádu z ledna 2013 píše, že pro snížení obtěžování okolí zápachem bude snížen výduch ze 3 m na 1 m, protože styren je těžší než vzduch a nebude se dál šířit přes hřeben střechy. To dodnes nebylo uděláno. 14
V r.2006 dostala firma povolení na rozšíření zámečnické dílny, to bylo kolaudováno v r.2007, ale už v r.2008 změnili užívání zámečnické dílny na lisovnu a téhož roku dosáhli spotřeby 210 t. Přitom rozhodnutí o změně užívání dostala firma v červenci 2007. Tedy za 5 měsíců měla firma kapacitu na to, aby zpracovala 210 t. Vystoupila ještě paní Požárová s tím, že mluví za rodinu Kadleců. V lokalitě se narodila a 50 let žila, nyní tam dochází. Z profesionálního hlediska musí říci, že veškeré chemické látky jsou tělu cizí. Když tam byla ještě zemědělská škola, bylo to krásné, to, co je tam teď, rozhodně nikomu nepřispívá ke zdraví. Realitní kancelář říká, že nemovitosti, které tam jsou, jsou téměř neprodejné nebo prodejné za cenu litvínovských bytů. Vzhledem k tomu že další připomínky a názory nebyly vzneseny, ukončil RNDr. Rokos diskusi. Shrnul výsledky veřejného projednání a v 19.00 hodin veřejné projednání ukončil s tím, že do 10 dní bude zpracován zápis a následně pak vydáno závazné stanovisko.
III. ZÁVĚR Vlivy záměru „Lisovna termosetů – navýšení výroby“ na životní prostředí byly projednány ze všech podstatných hledisek. Veřejné projednání potvrdilo, že z hlediska vlivů na životní prostředí je rozhodující otázkou vliv na ovzduší, zejména pachové emise, a hlukové zatížení. V průběhu jednání se nevyskytla žádná otázka, kterou by nebylo možné zodpovědět, ani okolnost, která by zakládala důvod pro přerušení veřejného projednání. Konečné stanovisko o hodnocení vlivů provedení záměru „Lisovna termosetů – navýšení výroby“ na životní prostředí bude vydáno na základě dokumentace, posudku a veřejného projednání a vyjádření k nim uplatněných ve smyslu § 9a zákona č. 100/2001 Sb. Pověřená osoba na závěr konstatovala, že byla naplněna všechna zákonná ustanovení pro veřejné projednání posudku a současně dokumentace k danému záměru podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů, a § 4 vyhl. č. 457/2001 Sb. o odborné způsobilosti a o úpravě některých dalších otázek souvisejících s posuzováním vlivů na životní prostředí. Dle zvukového záznamu zapsal: RNDr. Miroslav Rokos
Ing. Jaroslav Pospíšil ředitel odboru výkonu státní správy VII
15
Rozdělovník: Dotčené územní samosprávné celky:
Na vědomí:
Kraj Vysočina zastoupený odborem životního prostředí Žižkova 57 587 33 Jihlava
MŽP – OPVIP Vršovická 65 100 10 Praha 10
Město Velké Meziříčí starosta Radnická 29/1 594 13 Velké Meziříčí Dotčené správní úřady: Krajský úřad kraje Vysočina odbor životního prostředí Žižkova 57 587 33 Jihlava Krajská hygienická stanice kraje Vysočina se sídlem v Jihlavě Tolstého 1914/15 586 01 Jihlava Městský úřad Velké Meziříčí odbor životního prostředí Radnická 29/1 594 13 Velké Meziříčí Česká inspekce životního prostředí OI Havlíčkův Brod Bělohradská 3304 580 01 Havlíčkův Brod 1 Oznamovatel - RODOS kovo s.r.o. Zahradní 933 594 01 Velké Meziříčí Zpracovatel dokumentace EKOME, spol. s r.o. Ing. Jaroslav Šilhák Tečovská 257 763 02 Zlín - Malenovice Zpracovatel posudku Ing. Petr Mynář INVEK s.r.o. Vinohrady 998/46 639 00 Brno
16
