MINIMUM ZE SPOLEČENSKÉHO STYKU A DIPLOMATICKÉHO PROTOKOLU

MINIMUM ZE SPOLEČENSKÉHO STYKU A DIPLOMATICKÉHO PROTOKOLU

Minimum ze společenského styku a diplomatického protokolu -1-

1. SPOLEČENSKÝ STYK.............................................................. - 3 1.1 ZÁSADY SPOLEČENSKÉHO CHOVÁNÍ, ZÁKLADNÍ POJMY ............................ - 3 1.2 SPOLEČENSKÉ PŘEDNOSTI ............................................................ - 3 1.3 POZDRAVY.............................................................................. - 5 1.4 PŘEDSTAVOVÁNÍ....................................................................... - 6 1.5 OSLOVOVÁNÍ A TITULOVÁNÍ .......................................................... - 7 1.6 VIZITKY................................................................................. - 8 1.7 DARY ................................................................................... - 9 1.8 TELEFONOVÁNÍ ........................................................................ - 9 1.9 KORESPONDENCE .................................................................... - 10 2. OBLÉKÁNÍ ........................................................................... - 11 2.1 PÁNSKÉ OBLEČENÍ ................................................................... - 11 2.2 DÁMSKÉ OBLEČENÍ .................................................................. - 13 3. CHARAKTER NÁVŠTĚV......................................................... - 14 3.1 SOUKROMÁ NÁVŠTĚVA .............................................................. - 14 3.2 PRACOVNÍ NÁVŠTĚVY ............................................................... - 14 3.3 PROTOKOL POŘADÍ NÁVŠTĚV DLE DŮLEŽITOSTI A JEJICH PŘIVÍTÁNÍ ........... - 15 3.4 INFORMACE O PROGRAMU .......................................................... - 15 3.5 NOVINÁŘSKÝ DOPROVOD ........................................................... - 16 3.6 VLAJKOVÁ VÝZDOBA................................................................. - 16 3.7 PODPIS SMLUV ....................................................................... - 17 4. SPOLEČENSKÉ PODNIKY ..................................................... - 17 4.1 DRUHY SPOLEČENSKÝCH PODNIKŮ ................................................ - 17 4.2 ORGANIZACE JEDNOTLIVÝCH PODNIKŮ............................................ - 21 4.3 POZVÁNÍ A POZVÁNKY .............................................................. - 21 4.4 SCHÉMATA ZASEDACÍCH POŘÁDKŮ ................................................ - 22 4.5 PRAVIDLA STOLOVÁNÍ............................................................... - 23 4.6 JAK SE CO JÍ ......................................................................... - 25 4.7 KULTURA PITÍ ........................................................................ - 26 POUŽITÁ LITERATURA ............................................................ - 29 -


1. Společenský styk 1.1 Zásady společenského chování, základní pojmy Slušnost Slušnost, je postoj člověka, jeho vnitřní ustrojení, je to kategorie etická. Guth-Jarkovský tvrdí: „Slušnost je blahovolné a dobrotivé smýšlení člověka vždy hotového k jistým obětem a jistému sebezapření, jehož vyžaduje život společenský vůči spolubližním.“ Zdvořilost Zdvořilost je uvědomělým vnějším výrazem slušnosti. Slušnost může být člověku dána, zdvořilosti je nutné se naučit. Základem slušnosti je tedy úcta a ohleduplnost k bližním; zahrnuje i úctu k sobě samému. Slušný člověk zachovává ve všem míru. Zdvořilost má skutečnou cenu pouze tehdy, je-li výrazem vnitřní slušnosti, vnitřní dobré vůle jedince, jinak se stává společenskou přetvářkou. Slušnost život společnosti umožňuje, zdvořilost jej usnadňuje. Takt Více než slušnost a zdvořilost je takt. Takt je schopnost porozumění a vcítění se do situace druhého. Do jisté míry je vlastností vrozenou, je možné (a také nutné) ji pěstovat. Slovo takt vychází z latinského tactus oznámení, že máme předem vycítit, jak se co koho dotkne. Jde tedy o schopnost zvolit správnou formu, vyhnout se ve společenském styku všemu, co by mohlo způsobit nevoli nebo být dokonce důvodem k rozporům. Takt je správnou a pravou mírou zdvořilosti. Etika filozofická věda zabývající se teorií morálky Etiketa souhrn zvyklostí a pravidel společenského chování Protokolární zvyklosti stanovují zásady styku představitelů různých států mezi sebou

1. 2 Společenské přednosti V každodenním životě, v pracovním i společenském styku jsou situace, které vyžadují, aby určitým osobám byla poskytována přednost před jinými. Jsou to jednak důvody ryze praktické (např. vyloučit vzájemné Minimum ze společenského styku a diplomatického protokolu -3-

srážení ve dveřích nebo vstupování či vystupování do a z určitých prostor apod.), poskytování společenských předností je ale také projevem úcty k věku, vztahu, pohlaví nebo postavení osob. Osoby, kterým se dává přednost před jinými, můžeme považovat za – a pro účely výkladu i nazvat – osoby společensky starší (vyšší); osoby, které poskytují přednost za osoby společensky mladší (nižší). Dělení na osoby společensky starší a mladší se ve středoevropském regionu řídí kritérii, jimiž jsou věk, pohlaví, funkce, společenské postavení a význam osoby. Jde-li pouze o mužskou nebo ženskou společnost a nejde-li o vztahy pracovní, je rozhodující věk. Ve vztahu žena a muž má přednost žena. Neplatí to však pro případy, kdy jde o mladou ženu a o hodně staršího muže, který v tomto případě je společensky starší. Funkční hledisko může představovat v praxi určité potíže. Jde-li o určitou organizaci či instituci, ať jde o firmu či úřad, řídí se postavení osob v pracovním styku výhradně hledisky funkčními. Může jít i o případ mladého vedoucího pracovníka a o mnoho let starší ženu, která je mu pracovně podřízena. Tato bezvýhradnost se však vztahuje jen na otázky pracovní. Jde-li však o to, kdo z obou osob dá komu přednost ve dveřích, pak vztah funkční by měl být nahrazen vztahem muž – žena. Toto pravidlo platí pro vztahy pracovní, tzn. v sídle organizace či instituce. Jestliže se však titíž lidé setkají na jiném místě, např. na ulici nebo při návštěvě kulturního podniku, pak jde – alespoň navenek – o vztah mladšího muže a starší ženy. Při nejasnostech o tom, za jakých okolností má být komu poskytnuta přednost, je vždy možnost vyřešit situaci rychlou ústní domluvou nebo dostatečně jasným a srozumitelným gestem.

PŘÍKLADY NĚKTERÝCH SITUACÍ SPOLEČENSKÝCH PŘEDNOSTÍ: A)

Vstup do budovy

Přednost mají osoby vycházející před vcházejícími, přičemž mohou nastat výjimky, např. vchází-li významná osoba, invalidní osoba, ženy a starší muži. Do budovy vchází a z budovy vychází první žena, muž otvírá a přidržuje dveře. V případě odchodů má jednoznačně přednost osoba vycházející před vcházející.


Vstup do místnosti

B)

V práci (porady, společensky starší.

konference

apod.)

vstupuje

první

osoba

Při návštěvě kavárny, restaurace, hotelu nebo jiných veřejných místností vstupují muži v pořadí podle společenské přednosti. Je-li ve společnosti muže žena, vstupuje dovnitř jako první muž. Přichází-li žena ke stolu, kde již sedí muži, povstanou při jejím příchodu. Ke stolu usedá první žena, nejblíže stojící muž jí pomáhá odsunout a přisunout židli. Jídelní lístek se nabídne ženě při výběru, objednává muž. V kině, divadle vyhledá muž místo, první vstupuje do řady, čelem k sedícím, děkuje jim, že vstali – žena sedí po pravici muže, s výjimkou míst horších (u uličky, špatný výhled, „obtěžující“ soused apod.) C)

Stoupání do schodů

Muž jde se ženou v jedné rovině, nebo o schod níže, aby mohl poskytnout pomoc při uklouznutí. D)

Vstup do tramvaje

Nastupuje první žena a muž jí pomáhá, vystupuje první muž (totéž platí i při nastupování do auta – umístění v autech se řídí především bezpečnostním hlediskem a pohodlím, tj. nejčestnější místo je vpravo vzadu, druhé je vlevo vzadu) 1.3 Pozdravy Pozdrav je nejjednodušší, nejelementárnější společenský kontakt, nejzákladnější projev zdvořilosti. Pozdravit je slušnost, odpovědět povinnost. Ale i pro tento zdánlivě tak prostý projev existuje mnoho pravidel. Například: -

mladší zdraví staršího muž zdraví ženu podřízený nadřízeného přicházející a odcházející zdraví ty, kteří zůstávají sedí –li muž, povstává při pozdravu ženy žena zůstává sedět, pokud se nezdraví se starší ženou při vstupu na společenský podnik zdravíme nejdříve hostitelku, hostitele, ženy, muže; s ostatními postupně, jak se s nimi setkáváme - přichází–li manžel do společnosti, kde už je jeho žena, zdraví se s ní jako s poslední (totéž platí i obráceně)


Stisk ruky je součástí pozdravu jako projevu úcty – má být pevný, ne mdlý (podáváme celou ruku, ne jenom dva prsty), ale ne příliš drtivý či nepříjemný. Netrvá déle než jednu vteřinu. Ruku podáváme s úsměvem, lehkou úklonou hlavy, díváme se do očí; ruce jsou nepatrně nad úrovní pasu. Nepodáváme ruku „jako leklou rybu“ či s nekonečným potřásáním; v sedě, přes stůl, do kříže, zašpiněnou, v sádře, upocenou, umazanou. Při podávání ruky platí v podstatě opačné pořadí než při pozdravu. Ruku vždy podává jako první osoba společensky významnější. Muž nikdy nepodává ruku v rukavici, žena si rukavici může ponechat na ulici (taktéž dlouhé, tenké rukavičky na večerní společenské příležitosti se nesvlékají). Pravidla při podávání ruky: - přednost má žena, starší a nadřízený - společensky významnější si může sám rozhodnout, s kým si podá ruku a s kým nikoli - nepodáváme ruku: personálu (až na výjimky – např. známe-li se léta, jsme-li s obsluhujícím spíš přátelé než hosté apod.); když protějšek právě jí, neznámým lidem, když pracujeme (např. oprava auta) apod. Políbení ruky: se ze společenského styku téměř vytratilo; na ulici je tato forma pozdravu nevhodná, používáme ji při výjimečných příležitostech. Pravidla při políbení ruky: ruku nezvedáme příliš vysoko, uchopíme ji pouze za konečky prstů, skloníme hlavu a ruku vlastně nepolíbíme, polibek je pouze naznačován. Smekání klobouku: má-li muž klobouk, smeká jej při pozdravu vždy. Této povinnosti je zbaven pouze v případě výrazné nepřízně počasí. Smeká při vstupu do místností (výjimkou je vstup do obchodu a do některých dopravních prostředků, jako je metro nebo tramvaj). Pozdraví i neznámou ženu, potká-li ji v domě na schodišti.

1. 4 Představování Smyslem představování je v podstatě zbavování se anonymity, uvádění neznámého jedince do konkrétní společenské situace. Představujeme: - muže ženě, mladšího staršímu, služebně níže postaveného služebně výše postavenému - cizí ženě představuje muž svoji manželku první, nikdy ne naopak - nově příchozího představuje hostitel


- při představování musíme říci vše, co je nutné pro další společenský kontakt: jméno osoby, kterou představujeme, funkci, titul apod. - představování v párech (znají se pouze muži): muži se pozdraví; mladší muž představí svou partnerku, starší žena jí podává ruku; starší muž představí svoji partnerku a mladší žena mu podává ruku - při představování muž zásadně stojí (netýká se pouze velmi starých, nemocných a invalidních); žena může sedět i stát (výjimka – pokud se žena představuje výrazně staršímu člověku nebo jiné ženě, raději povstane); - muž nemusí vstávat při představování v divadle po zasednutí, kde to nedovoluje úzký prostor uličky; je ale samozřejmě daleko vhodnější, abychom s představením počkali až na přestávku; -

Nepředstavujeme se: tam, kde je shromážděn větší počet lidí svému sousedovi ve vlaku, v autobuse, v divadle, v kině, na výstavě přisedneme-li si k částečně obsazenému stolu v restauraci, kavárně při náhodném setkání na ulici, v chůzi

1.5 Oslovování a titulování Oslovujeme vždy tak, jak si to dotyčná osoba přeje. V běžném styku se lidé bez akademických titulů oslovují paní/pane, na pracovišti se oslovují paní kolegyně/pane kolego. Akademické tituly používáme zejména v prostředí, kde jsou obvyklé (např. v nemocnici „paní doktorko“). Současný trend je oslovovat bez titulů pouze paní/pane XY. Oslovujeme vždy titulem, funkcí nejvýznamnější: „pane senátore“ – i když je dotyčný doktorem práv, „pane generální řediteli“, i když je inženýr. Všechny ženy oslovujeme „paní“, bez ohledu na to, jsou-li vdané, či nikoliv. Oslovení slečno si dovolíme jen vůči velmi mladé dívce, nebo když si o to sama žena řekne. Vykání, tykání Míru důvěrnosti společenského kontaktu osob vyjadřuje také vykání a tykání. Rozhodně bychom tykání neměli „nadužívat“. Vykání vyjadřuje daleko lépe vztah vzájemné úcty. Obvyklé je tykání mezi přáteli, příbuznými, mnohdy i vzdálenějšími. Časté je tykání v pracovních kolektivech. Je přirozené a odůvodnitelné v užších pracovních kolektivech, protože usnadňuje spolupráci. V širším měřítku jde již o otázku spornou, protože svádí k zbytečné familiárnosti a důvěrnostem. Tykání vždy Minimum ze společenského styku a diplomatického protokolu -7-

nabízí osoba společensky významnější, mladšímu, nadřízený podřízenému.

žena

muži,

starší

1.6 Vizitky K představování patří vizitky, navštívenky. Jejich původním účelem bylo ohlášení návštěvy. V osobním styku je v tomto smyslu již obvykle nepoužíváme, ale při služebních jednáních je tato forma představení dokonce společensky nejsprávnější (vizitku odevzdáme sekretářce, ta nás ohlásí a oznámí nám, zda či kdy můžeme být přijati). Při obchodních jednáních se společensky rovnocennými partnery je naopak vhodné odevzdat vizitku až po představení nebo i v průběhu vlastního jednání. Vizitky můžeme použít i pro předání jednoduchého vzkazu (píšeme jej na druhou stranu vizitky). Přikládáme ji k dárkům a květinám, nepředáváme-li je osobně. Vizitkou je možné poděkovat za blahopřání nebo dárek (do levého dolního rohu připíšeme p.r.), můžeme ji použít i pro blahopřání (pak píšeme p.f., u blahopřání k novému roku připojujeme letopočet). Vizitky představitelů oficiálních institucí by měly být střídmé a měly by se omezit na nejnutnější údaje vztahující se k funkci, bez soukromých údajů. Služební vizitky diplomatických pracovníků obsahují pouze jméno a funkci diplomata a označení úřadu, bez akademických titulů a dalších informací. Pro zahraničně-hospodářskou činnost a styky je nezbytné mít k dispozici navštívenky v různých jazykových mutacích. Zde je na místě upozornit na několik úskalí převádění textu vizitek do jiných jazyků a pro jiné prostředí. Základním hlediskem je, aby vizitka byla srozumitelná druhé straně, tedy aby vypovídala s dostatečnou jasností o osobě, která vizitku předává. Křestní jméno, české či slovenské, se nikdy nepřekládá. V tomto směru není nutné se přizpůsobovat. Překlad vizitek pro potřeby kraje: hejtman – President of the Region, náměstek hejtmana - Vice president, krajská rada – Regional Council, člen krajské rady – Member of the Regional Council, Zastupitelstvo (Královéhradeckého kraje) – Regional Assembly (of the Hradec Králové Region), člen zastupitelstva Královéhradeckého kraje – Member of the Regional Assembly, ředitelka KÚ – Director of the Regional Authority (popř. Chief Executive Officer).


1.7 Dary Různá rodinná jubilea, svátky a také návštěvy jsou nejobvyklejší příležitostí k obdarování. Smyslem daru je způsobit radost. Dar vytváří kontakt mezi dárcem a obdarovaným. Je to jistý druh dorozumění prostřednictvím věcí, které při vhodné volbě mohou vyjádřit více než slova. Téměř při všech příležitostech jsou vhodným darem květiny. Ženě je můžeme darovat vždy. Nehodí se pochopitelně, aby daroval květiny muž muži. Žena je může věnovat jedině muži staršímu nebo nemocnému, nebo umělci. Vhodný je lichý počet květů (sudý patří ke smutečním událostem).  je vhodné, aby dary reprezentovaly zemi, kraj, oblast i dárce, braly na zřetel osobu obdarovaného  nikdo by se neměl cítit darem zaskočen  obdarovaný má dárek rozbalit, projevit potěšení, poděkovat  květiny se dávají bez papíru, nejsou vhodné v květináči (ty se dávají pouze nejbližším příbuzným, přátelům), nesmí být umělé  co se jako dárek hodí: o pro ředitele k významnému životnímu jubileu: peněženka, psací souprava, encyklopedie, taška – diplomatka apod. o pro kolegyni k narozeninám: dámské hodinky, pero, aktovka o pro kolegu, který odchází do důchodu: zjistit jeho záliby a podle toho mu darovat dárek o hostitelům na návštěvu: láhev dobrého vína, květina pro hostitelku 1. 8 Telefonování Můžeme rozdělit na telefonické rozhovory soukromé a služební. Telefonický rozhovor nenahradí osobní kontakt. Mezi některé zásady patří:  vhodnost doby, kdy voláme (ne brzo ráno, pozdě večer, v době oběda)  stručnost, věcnost  povinnost volajícího na soukromé číslo je představit se (tzn. pozdravit, říci své jméno a příjmení, případně instituci)  volaný má pouze povinnost ohlásit se  v zaměstnání se ohlašuje volaný názvem instituce, konkrétního oddělení (odboru, sekce, úseku apod.), jménem  většinou se neuvádějí akademické tituly a funkce


 při jednáních, konferencích a veřejných jednáních, v divadle, na koncertu - je nutné vypínat zvuk u mobilního telefonu, příp. jej vypnout  pokud máme neodkladný hovor, omlouváme se pouze v případě užšího kruhu, na veřejných jednáních  pokud očekáváme důležitý hovor, měli bychom na tuto skutečnost upozornit dopředu  není vhodné telefonovat v úředních prostorách, je vhodné vyjít na chodbu apod. 1.9 Korespondence Můžeme ji rozdělit do dvou základních kategorií: služební a soukromou. Služební píšeme na papíře obvykle již s předtištěnou hlavičkou. Styl dopisů by měl být stručný a výstižný, pokud možno v krátkých větách, s členěním do odstavců. Obecné oslovení (v těch případech, kdy neznáme konkrétního adresáta) volíme podle souvislostí - vážené dámy a pánové, vážení kolegové či pouze vážení. Služební dopis je vizitkou organizace, která jej posílá. Soukromé dopisy můžeme psát strojem nebo rukou. Nesmí na něm ovšem nikdy chybět vlastnoruční podpis, tím je dopis autorizován. Neměl by být napsán fixem, pastelkou, tužkou. Způsob, jakým korespondujeme, vypovídá o našem vztahu k dotyčným lidem. Dopisní papír by měl být stejného druhu jako obálka. Povinnou součástí dopisu je datum, oslovení a podpis. Vlastní obsah je již výrazem služebního (našeho osobního) stylu. V elektronické poště by se nemělo zapomínat na podpis.

pozdrav a

Zkratky používané na vizitkách, pozvánkách a v dopisech:

p.f.

pour féliciter

blahopřání

p.r.

pour remercier

poděkování

p.p.

pour presenter

za účelem představení se

Minimum ze společenského styku a diplomatického protokolu - 10 -

p.p.a.

pour annoncer 1‘arrivée

oznámení o příjezdu

p.p.c

pour prendre congé

rozloučení

p.c.

pour condoléance

ze soustrasti

p.p.p.

pour prendre part

součást, účastí ohlášení

p.f.v.

pour faire visite

návštěvy

Pozvánky nebo zvací dopisy R.S.V.P.

repondez s‘ il vous plait

odpovězte prosím

Dopisy P.S.

post skriptum

po napsaném, douška, dodatek

P.P.S

post post skriptum

ještě po dodatku

2. Oblékání 2.1 Pánské oblečení Správné a vhodné oblékání je stejně důležité jako dodržování etikety, nelze je podceňovat. Oblečení odpovídá vkusu každého člověka, účelu, místu a době setkání. V každém případě: -

dobrý střih kvalitní materiál čisté, vyžehlené ne křiklavé barvy, spíše decentní sladit barvu, materiál, doplňky

Pro pracovní styk volíme oblek z jedné látky nebo sako a kalhoty z různých látek, Minimum ze společenského styku a diplomatického protokolu - 11 -

Vycházkový oblek: jednořadový s vestou (poslední knoflík vesty se nezapíná) nebo dvouřadový ve srovnání s jiným je vycházkový oblek konzervativnější, barva obleku tmavší, košile by měla být jednobarevná a výhradně světlá, kravata ne příliš nápadná, ale ne nutně konzervativní, nosí se ke všem příležitostem během dne i večer, ve věci samostatné nebo spojené s prací, pokud není stanoveno jinak. Tmavý oblek: dvouřadový, doplněný bílou košilí (večer), přes den možno použít košili jemných pastelových barev, světlá hladká nebo proužkovaná kravata, černé ponožky a černé boty, univerzální slavnostní oblečení pro den i večer. Žaket (v současné době se u nás nepoužívá; v řadě zemí především při slavnostních příležitostech, např. audience): delší černé nebo tmavě šedivé sako se šikmo střiženými předními díly, šedá nebo černá vesta a šedobílé nebo černobílé proužkované kalhoty bez záložky, bílá košile s tvrdým límcem a zahnutými růžky, šedá kravata, černé ponožky, černé boty, černý nebo šedý cylindr. Smoking: výhradně večerní oblek z černé látky, jednořadový nebo dvouřadový, má hedvábné klopy, kapsu na levé straně, kalhoty obvykle s lampasy, bílá měkká košile a černý nebo jiný tmavý motýlek, černé ponožky a hladké lakové boty, nosí se po 19.00 hodině; bývá uváděn na pozvánkách; v tropických zemích se používá běžně nebo po dobu několika měsíců bílý smoking; např. na svatby a jiné denní příležitosti je nevhodný. Frak: slavnostní večerní oblek, klopy saka jsou obvykle z hedvábného rypsu, kalhoty s lampasy bez záložek, doplňuje je vesta z bílého rypsu (při použití ve dne je vesta černá), perleťové knoflíčky, vždy bílý motýlek, popř. bílý nebo černý látkový pás, černé ponožky, hladké lakové boty, obvykle po 20.00 hodině, , např. gala představení, ples, atd., uvádí se výslovně na pozvánkách. Vesta: může být ze stejné látky, musí však být stejně jako pulover nebo pletená vestička sladěná s oblekem. Košile: může být bílá nebo jemné pastelové barvy, hladká nebo proužkovaná nebo nevýrazná kostka, pokud má košile dvojité manžety, používají se knoflíčky. Pokud má oblek vzorek, např. výrazný proužek nebo kostku, může ale nemusí být košile jednobarevná. Kravata: každý den by měl muž nosit, pokud možno, jinou kravatu. Materiál: nejlépe hedvábí, dokonale uvázaný uzel na zapnutou košili, nezastrkávat konce za košili, kravata může být volně nebo se sponou. Kravata by měla být sladěna především s barvou košile, nedoporučují se pestré vzory a syté barvy. Minimum ze společenského styku a diplomatického protokolu - 12 -

Kapesníček: v levé horní kapse saka se někdy nosí kapesníček; je buď ve vodorovné poloze nebo vytaženy 2-3 rohy; k oficiálním příležitostem bílé; jen k dennímu nošení, ke sportovním příležitostem možno použít barevné; do náprsní kapsičky kapesník bez krajek. Boty: s koženou podrážkou nebo podrážkou jemnou; mokasíny a boty s gumovou podrážkou se k tomuto účelu nehodí, mají výrazně sportovní charakter a jsou vždy tmavší než oblek; nedávný zvyk nosit bílé ponožky se ke společenskému obleku vůbec nehodí; do tmavých bot tmavé ponožky, min. 10 cm nad kotník, zásada: i při sezení „noha přes nohu“ nemá být vidět lýtko. Pláště: ke společenským účelům se používají obvykle černé nebo černošedé barvy; balónový nebo kožený není vhodný. Šperky: u mužů jsou šperky obvykle hodinky a prsteny, někdy jehlice do kravaty, další šperky jako např. náramky a náhrdelníky nejsou vhodné.

2.2 Dámské oblečení V dámském oblečení je větší rozdíl v tom, co se nosí v pracovním styku a co se nosí pro společenské příležitosti. Platí základní pravidla: čisté, vyžehlené, vkusné. Dámské oblečení daleko víc podléhá módě. Pracovní: žena by neměla být oblečena nápadně a výstředně, pro obchodní nebo úřední jednání by měla žena oblékat šaty nebo kostým. Punčochy a střevíce by měly ladit. Látka jednobarevná nebo se vzorkem. Vycházkové šaty: světlejší a pestřejší, může jít o šaty vcelku, kostým nebo kalhotový kostým. Večerní šaty: mohou být krátké, tzv. koktejlové nebo dlouhé a odpovídají pánským černým společenským šatům. Malá večerní toaleta: šaty s dlouhým rukávem bez větších výstřihů, většinou tmavé, doplněk smokingu, po 20. hodině, na večeře, recepce, koktejly a hudební večery. Velká večerní toaleta: dlouhé šaty bez rukávů, často s velkým výstřihem, různé barvy, protějšek fraku, používána na plesy, gala představení a velké slavnostní příležitosti. Boty: lodičky, boty s podpatkem.


Doplňky: šperky, bižuterie, náušnice, náramky, náhrdelníky apod. Bižuterie je v obou případech večerních toalet vyloučena, k vycházkovým šatům se hodí větší kabelka z pravé nebo umělé kůže, k večerním šatům malá kabelka nejenom z kůže, ale i různých textilních zdobených materiálů. Součástí společenského oblečení jsou rukavice. U žen by měly být barevné v souladu s botami a kabelkou, u mužů jsou doplňkem svrchního pláště. Při společenských příležitostech ženy rukavice nesvlékají ani při pozdravu. Výjimkou je stolování.

3. Charakter návštěv 3.1 Soukromá návštěva Zásady a základní pravidla chování vycházejí z obecného vztahu hosta a hostitele. V případě cizince si ale uvědomujeme, že mu musíme zprostředkovat kontakt s prostředím pro něho neznámým. Daleko více povinností nám vyplývá z návštěv, které u nás přímo bydlí. Respektujeme všechna přání hosta, nevnucujeme mu ale stále svou přítomnost. Neplánujeme mu všechen jeho čas, ale snažíme se vždy být připraveni se mu věnovat. Povinností pro hostitele je vyzvednout hosta na letišti nebo na nádraží. Ženu uvítáme již tam květinami. Po cestě mu umožníme odpočinek, nabídneme menší občerstvení. Předestřeme možný program, upozorníme na různé zajímavosti, ale dáme mu možnost výběru. Při delší návštěvě je vhodné umožnit hostu, aby se v naší domácnosti obsloužil i sám. Na závěr pobytu je vhodné zorganizovat večer na rozloučenou, nejlépe v úzkém rodinném kruhu, kde mu předáme drobné dárky a pozornosti, které by mu připomínaly návštěvu u nás. 3. 2 Pracovní návštěvy Pracovní návštěvy (i ze zahraničí) se zpravidla řídí normami pro oficiální přijetí hostů. Program jejich návštěvy by měl být předem podrobně připraven. Pamatujeme v něm nejen na vlastní pracovní jednání, ale i na kontakt společenský. l krátká návštěva by měla být doplněna pozváním na slavnostnější oběd, případně na kulturní program apod.


Jednání při větším počtu osob by měla probíhat u obdélníkového stolu, při němž hosté zaujímají výhodnější stranu (nikoli proti dveřím). Na stole mohou být umístěny kromě květinové výzdoby vlaječky obou zemí. Podává se minerálka a káva. Důležitý je zasedací pořádek: vedoucí delegací sedí proti sobě uprostřed ostatních, další členové podle svého služebního významu (ti nejdůležitější nejblíže ke svým šéfům). Pohoštění je vhodné podávat až po jednání, a to v jiné místnosti, případně v blízké restauraci. Pracovním hostům zajišťujeme veškerý servis (ubytování, stravování, místní dopravu, program mimo jednání, případně rezervaci místenek apod.). 3. 3 Protokol pořadí návštěv dle důležitosti a jejich přivítání Zohledňuje postavení regionálních představitelů v roli hostitelů v daném kraji. Návštěva hlavy státu Návštěva na úrovni předsedy Senátu a Parlamentu ČR Návštěva na úrovni předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Návštěva na úrovni předsedy Vlády ČR Návštěva předsedy Ústavního soudu Návštěva předsedy Nejvyššího soudu (hejtman vítá návštěvu před úřadem, na schodech) Hejtman kraje Členové Vlády ČR Diplomatický sbor Senátoři Poslanci Primátor Arcibiskup a biskupové Rektor (hejtman očekává návštěvu ve své kanceláři; delegaci přivítá a přivede vedoucí odboru kancelář hejtmana, popř. pracovník oddělení vnějších vztahů a zahraniční spolupráce) Ředitel Krajského úřadu Starostové Konzulární sbor akreditovaný v regionu Vedoucí zastoupení ústředních státních orgánů v místě 3. 4 Informace o programu Časový plán Minimum ze společenského styku a diplomatického protokolu - 15 -

Adresy všech míst (příp. mapka, plánek) Telefonické kontakty na dotyčné osoby Program pro manželky a doprovod Překlad do daného jazyka Příprava podkladových materiálů, dokumentů Organizační zajištění (příjezd, parkování, občerstvení, ubytování, program, technická pomoc, tiskové zprávy, kontakty apod.) Obdrží: Hosté a jeho doprovod Hejtman kraje Členové rady kraje Vedoucí odboru kancelář hejtmana Asistentka hejtmana kraje Pracovníci tiskového oddělení (dotčeného odboru) Řidič + další pracovníci, podílející se na přípravách a průběhu návštěvy 3. 5 Novinářský doprovod Zajišťuje odbor kancelář hejtmana, tiskové oddělení. 3. 6 Vlajková výzdoba V praxi se používá celá řada vlajek: územně samosprávných celků (zemí, krajů, provincií, oblastí, regionů apod.), služební, vojenské, mezinárodních institucí, vnitrostátních organizací, firemní, reklamní aj. Nejváženější postavení a nejčestnější umístění mají vždy vlajky státní. Mají přednost před symboly regionálními. Umístění vlajky České republiky (z pohledu pozorovatele): - při vyvěšení dvou státních vlajek – vlevo - při lichém počtu vlajek (např. pět) - třetí zleva i zprava („uprostřed“) - při sudém počtu vlajek (např. šest) – třetí zleva, čtvrtá zprava - při velkém počtu vlajek – zcela vlevo - vlajku ČR je nutno vyvěšovat v základní přirozené vodorovné poloze (modrý klín vlevo, nahoře bílá, dole červená) - při svislém umístění musí být barva bílá vlevo - v kombinaci s vlajkami jiných států: levá strana je vždy čestnější - v kombinaci s vlajkou EU – vlevo vlajka ČR - lichý počet vlajek – vlajka ČR uprostřed, vlevo jiný stát, vpravo vlajka EU - krajská vlajka – vlajka ČR – vlajka města, obce - vlajky umístěné za sebou: vlajka ČR, krajská vlajka, vlajka města, obce - na stůl – před zástupce daného regionu, státu – vlastní vlajka Minimum ze společenského styku a diplomatického protokolu - 16 -

- při podpisu dokumentu, stejně jako při přijetí, je třeba umisťovat vlajku vpravo při pohledu z místnosti, před českého představitele - sedí-li představitelé proti sobě, pak se vlajka umisťuje: česká napravo od českého představitele; zahraniční vlajka po jeho pravé ruce - při neformálním posezení a nízkém stolku se státní vlajky nepoužívají, ani při obědech a večeřích, pokud nemají pracovní charakter 3. 7 Podpis smluv       

zajistit vhodné prostředí vždy na pravé straně z pohledu pozorovatele je hostitel vlajková výzdoba koresponduje se zasedacím pořádkem nízké květiny číše vína podpisové desky s krajským znakem dostatek psacích per

Průběh:  delegace přicházející do podpisové místnosti, řadí se do půlkruhu nebo do řady za svého představitele  až po nastoupení delegace přicházejí představitelé a usedají k podpisovému stolu  podpisové stránky by měly být založeny záložkami nebo otevřeny  když vedoucí delegací podepíší své dokumenty, pracovníci protokolu si za jejich zády dokumenty vymění a vedoucí delegací podepíší dokument druhé strany  po podpisu vedoucí povstanou, stanovený pracovník pomáhá odstavit židle a podepsané dokumenty si navzájem předají  po podpisu dokumentů následují krátké proslovy, nejprve hostitele, poté hosta  číšníci přinášejí víno a nabízejí oběma vedoucím, pak i jednotlivým členům obou delegací  celá akce končí přípitkem

4. Společenské podniky 4.1 Druhy společenských podniků V průběhu pracovních jednání, mimo ně a při řadě jiných příležitostí se pořádají různé společenské podniky, od zcela neformálních po velmi formální. Ve styku se zahraničními partnery může jít např. o návštěvu důležité osobnosti nebo delegace, zahájení nebo ukončení jednání, dvoustranné jednání na úrovni ministerstev nebo jiných orgánů, Minimum ze společenského styku a diplomatického protokolu - 17 -

podpis závažných dokumentů (mezistátních dohod, kontraktů), oslavu státního svátku a řadu jiných příležitostí. Cíle společných podniků jsou různé. Obecně se dá konstatovat, že čím menší počet osob se jich zúčastňuje, tím jsou konkrétnější. Část společenských podniků navazuje na pracovní jednání. Průběh těchto podniků je sice vázán určitými pravidly, jejich atmosféra je však uvolněnější, méně formální a umožňuje často projednat problémy obtížně řešitelné v průběhu jednání. Snídaně – pracovní snídaně Jsou stále oblíbenějšími a často organizovanými společenskými podniky - slouží k pracovnímu jednání v hotelu, na pracovišti nebo v bytě hostitele. Ze snídaně se odchází přímo k jednání nebo na pracoviště. Mají několik výhod: méně formální, časově méně náročné, nikdy se nepodávají alkoholické nápoje. Pracovní oběd - cca ve 12.00 hodin Méně formální než večeře, může být součástí delšího jednání nebo je dohodnut jako samostatné setkání. Pravidlem je, že ten kdo zve, navrhuje restauraci, přebírá zodpovědnost za kvalitu poskytovaných služeb, jídla a nápojů, platí účet. Zasedací pořádek sestavuje hostitel, zasedá ke stolu jako první. Smyslem pracovního oběda je zjistit názor druhé strany na otázky, které nejsou předmětem jednání, upevnění osobních vztahů. Pořadí jídel:      

studený předkrm (masitý, někdy zákusky při aperitivu) polévka ryba nebo omeleta maso a příkrmy moučník, popř. sýr a ovoce nebo ovocný salát černá káva

Oficiální oběd a večeře – po 14.00 hodin Patří mezi slavnostní příležitosti, večeře je společensky významnější, časově méně omezená (19.00 - 20.30 hodin), na pozvánce se uvádí čtvrthodinová rezerva na příchod.


Pořadí jídel:  aperitiv (vermut, sherry, becherovka, koktejl…) - než se shromáždí hosté  masitý předkrm  polévka  dvojí masitý chod (první může být ryba)  moučník  sýr  zmrzlina  ovoce  káva (k ní koňak a likéry)  po třiceti minutách – šťávy, minerální vody, whisky… Recepce Rozeznáváme několik druhů recepcí. Obecně je recepce společenský podnik, konaný ve večerních hodinách, a to na základě pozvánek. Z nich je zřejmé, zda jsou zvány i manželky. Oblečení je vycházkové, nebo formální, podle údajů uvedených na pozvánce. Její trvání je max. dvě hodiny. Slavnostní recepci pořádá hostitel u příležitosti státního svátku země nebo jiné obdobné příležitosti (narozeniny monarchy), výročí založení státu, mezinárodní akce velkého významu, např. světové konference, výročí významných politických událostí nebo dohod apod. Recepce se rovněž pořádají na počest významných státních návštěv. Koktejl Může mít dvě podoby, přičemž obě jsou vstoje. První ve formě „drink“ je krátké společenské setkání v průběhu delšího jednání, např. před obědem, po odpoledním jednání, pouze pro účastníky dvoustranného jednání, menších konferencí. Hostitelem je vedoucí pracovník tuzemského partnera, předseda konference. Koktejl se uskutečňuje v místě, kde se jednání koná. Podávají se pouze nápoje aperitivového typu, příp. víno. Účastníci nesedí, nýbrž pouze stojí. Je to výhodná příležitost pro neformální výměnu názorů. Druhou formou je společenský podnik pořádaný se začátkem okolo 18. hodiny. Trvá maximálně dvě hodiny. Hosté přicházejí ve stanovené době a odcházejí před stanovenou dobou. Vedle nápojů nejrůznějších druhů se roznáší i jídlo, a to pouze menší množství, studené; jídlo není na stolech.


Číše vína Je společenský podnik konaný pro větší počet osob většinou před polednem. Trvá asi hodinu. Uskutečňuje se u příležitosti státního svátku, při podpisu smluvních dokumentů, zahájení výstavy apod. Manželky se tohoto podniku zpravidla nezúčastňují. Podává se šampaňské víno, nealkoholické nápoje, ze silnějších nápojů sherry, nikoli však pivo nebo nápoje jako whisky. K dispozici jsou zákusky. Bufet – dinner

Nahrazuje pracovní oběd. Uskutečňuje se v budově, v níž probíhá jednání, a má proti obědu ve veřejném zařízení řadu předností: šetří se čas, prostředky, zvláště za nápoje, je bezprostředně spojen s pracovním programem proto, že je méně formální. Je omezen výhradně na účastníky jednání. Obsluha je polosamoobslužná, tzn. že obsluhující personál je u připraveného jídla a účastník si dá na talíř položit pouze to jídlo, které chce. Není zasedací pořádek a každý má možnost si sednout k většímu počtu menších stolů, podle možnosti s osobou, s níž má zájem během jídla hovořit. K jídlu se pijí nealkoholické nápoje, pivo, případně lehké víno, aperitiv se podává výjimečně, digestiv nikdy. Raut je obdobou recepce. Pro prezentace firem, tiskové konference, kongresy, slouží k navázání kontaktů. Rout [raut] je obvykle akce s rozsáhlou účastí až sta hostů. Hosté se obsluhují sami u předem upravených bufetových stolů se studeným i teplým jídlem. Hosté se pohybují volně po místnosti, můžou se bavit s kýmkoli. Poměrně volná pravidla rautu umožňují seznámení a konverzaci s velkým počtem lidí. Čaj o páté odpolední, přátelský, méně oficiální způsob společenského setkání, oblíbená forma setkání pro dámskou společnost nebo manželské páry, mezi 16.00 -17.00 hodinou. Další formy společenských akcí:    

garden-party (zahradní party) hudební, popř. filmový večer taneční večer bridžový večer Minimum ze společenského styku a diplomatického protokolu - 20 -

 matiné (slavnost konaná dopoledne)  společenské akce při zahajování veletrhů a výstav  vernisáž výstavy 4.2 Organizace jednotlivých podniků Součástí přípravy společenské akce je:

- zajištění místnosti, venkovních prostor - pozvánky - pohoštění - doprava významných hostů - program (proslov…) - hostitel pozdraví, uvítá hosty - pokud není podáván aperitiv, obsluhující personál hned uvádí na místo - občas bývá připraven program, popř. krátké cizojazyčné vysvětlení - pokud je stanoven zasedací oboustranných jmenovek

pořádek,

sednou

si

hosté

dle

4.3 Pozvání a pozvánky  existuje písemná nebo ústní forma (formu ústní lze volit tehdy, jde-li o společenský podnik pro menší skupinu osob, např. v rámci jednání)  pozvánka je zásadně nepřenosná (výjimka je možná např. v případě výstavy nebo veletrhu, kdy - po dohodě s hostitelem – může pozvaného zastoupit jiný pracovník, účastnící se dané akce) 

zasílá se minimálně 14 dní předem

 oficiální pozvání se zasílá buď formou osobního dopisu nebo na tištěných kartičkách na bílém kvalitním papíře o obsahují jméno, příp. funkci hostitele, jméno zvaného, důvod (příležitost), pro který je pozvání zasíláno, datum, hodina a místo setkání, žádost o oznámení účasti, či neúčasti


 

v tištěných pozvánkách je žádost o potvrzení účasti vyjádřena písmeny R. S. V. P. (répondez s’il vous plait) nebo R. L. O., přičemž obojí znamená račte laskavě odpovědět zasílá-li se pozvánka pouze jako potvrzení dřívější ústní domluvy, označuje se buď písmeny p. m. (pour mémoire), příp. p. r. (pour rappeler) nebo slovy to remund; nevyžaduje-li hostitel odpověď, předtištěná písmena škrtne

Předepsání obleku v pozvánkách: 

frak - white tie [vajt taj] nebo cravate blanche [kravat blanš]



smoking - black tie [blek taj] nebo cravate noire [kravat nuár]



společenský oblek vycházkový - inoffical [inofišl] nebo tenue de ville [tenü d vil]



Décorations [dekorasion] - znamená, že si je potřeba připnout vyznamenání

4.4 Schémata zasedacích pořádků Rozmístění účastníků je věcí a zároveň odpovědností hostitele. Čím je oběd či večeře formálnější, tím nezbytnější je dbát na přesný zasedací pořádek a pečlivě jej předem připravit. Ze způsobu rozsazení hostů je zřejmé, jakou důležitost, význam a úctu hostitel přikládá jednotlivým účastníkům. Při větší společnosti je vhodné (vzhledem ke snadnější orientaci) označit místa pro hosty jmenovkami. Zasedací pořádky podle tvaru stolu: Obdélníkový stůl – hostitel, v případě smíšené společnosti hostitelka, zaujímá spolu s hlavním hostem místo uprostřed stolu naproti sobě. V druhém případě hostitel vlastně postupuje své místo hlavnímu (čestnému) hostu a sám usedá po pravici první dámy. První čestné místo je po pravé ruce hostitele (hostitelky), další po jejich levici. Koncová místa u stolu by měli obsazovat domácí muži. U delších stolů je též možné, aby při smíšené společnosti seděl hostitel s hostitelkou v obou koncích stolu naproti sobě a měli tak úplný přehled. To ovšem předpokládá jejich jazykovou a společenskou samostatnost.


Kulatý stůl – první čestné místo je po pravici, druhé po levici hostitele/hostitelky. Výhodou je, že žádný z hostů není na konci stolu a všichni přítomní na sebe vidí. Při použití stolu ve tvaru „U“ sedí hostitelka na vnější a hostitel na protější vnitřní straně, vnější místa jsou čestnější než vnitřní. Stůl tvaru „T“ obsazují v čelní straně hostitel s hostitelkou vedle sebe a po jejich stranách nejvýznamnější hosté, ostatní hosté v dolní polovině. V čele však kromě hostitelského páru obvykle mohou sedět dva další páry. Pro tvar „E“ platí zásady stolu T, ale včele může sedět více párů. Tento typ umožňuje intenzivní využití prostoru. Tlumočník u všech výše uvedených typů by měl sedět po levici cizího hosta.

4.5 Pravidla stolování Se postupně mění, ale jisté základní zásady zůstávají v platnosti. Mezi jednotlivými zeměmi jsou značné rozdíly, které je nutno znát, přihlížet k nim a respektovat je. Stolování klade značné nároky na hostitele, který se musí starat o hladký průběh celého podniku. Je však náročný i na hosty, aby zvládli vlastní stolování, zúčastnili se konverzace a přispěli ke zdárnému průběhu. Místnost, v níž se pořádá oběd, večeře či jiný podnik, by měla splňovat nároky estetické i funkční. Shromáždí-li se smíšená společnost (tj. ženy a muži) např. v předpokoji, vstupují na pokyn hostitelky do místnosti, kde se bude podávat jídlo, nejprve ženy s tím, že hostitelka vchází poslední a za nimi muži ve stejném pořadí. Hosté usedají ke stolu podle připraveného zasedacího pořádku (jmenovky) nebo podle pokynů hostitele. První usedá hostitelka, není-li přítomna hostitel, poté hosté podle společenského postavení. Podává-li se aperitiv vstoje, zahajuje se oběd nebo večeře prvním jídlem. Oběd nebo večeři zakončuje hostitel povstáním, host děkuje za pozvání. Obdobně jako místnost, kde se oběd nebo večeře uskutečňuje, mělo by i uspořádání a prostření stolu spojovat stránku estetickou a funkční. Ubrusy by měly být vždy bílé, čisté, vyžehlené a měly by být položeny


tak, aby sahaly po úroveň židle. K formálnějšímu obědu nebo večeři patří na stůl květiny. Na obou stranách talířů jsou položeny příbory, a to tak, že nejblíže k talířům jsou ty, které používáme nejpozději. Jinak řečeno, pro jednotlivé druhy jídla bereme postupně příbory od kraje. Nad talíři jsou příbory dezertní, které na rozdíl od předchozích bereme postupně k jídlu od části příboru ležícího nejblíže talíři. Talíři nikdy nehýbáme, po skončení jídla je neodstrkáváme. Také polévkový talíř nemá být nakláněn. Látkový ubrousek, připravený buď na prázdném talíři, nebo vlevo od něj, položíme na kolena, nevážeme jej za krk nebo za košili. Jeho účel je dvojí - chrání oděv a můžeme jej použít k utření úst. Po skončení jídla odkládáme ubrousek na stůl vlevo od talíře. Je-li k dispozici pouze papírový ubrousek, nedá se obvykle dát na kolena a slouží výhradně k utření úst. Po použití se odkládá na talíř. Nalevo od talířů je umístěn talířek na pečivo, které před jídlem vždy lámeme, vpravo nad talířem sklenice, případně misky se salátem nebo kompotem. U stolu se sedí přirozeně, ne křečovitě a hlučně. Pokud nedržíme příbor, jsou ruce na kolenou. Lokty jsou co nejblíže těla, nikdy je nedáváme na stůl, stolu se dotýkáme nejvýše zápěstím, nohy jsou u sebe a nekříží se. Ženy odkládají kabelky na klín nebo za sebe. Příbor držíme co nejvíce na konci, při jídle jej neodkládáme mimo talíř. Jestliže jsme jej odložili a hodláme ještě pokračovat v jídle, položíme vidličku a nůž na talíř křížem, jestliže jsme skončili, pokládáme je vedle sebe šikmo přes talíř. V držení příborů jsou velké rozdíly držení mezi zeměmi. Nůž se používá pouze na krájení, nevzdaluje se od talíře a nikdy se nedává do úst. Kávová lžička slouží výhradně k míchání cukru nebo mléka, neolizuje se a po zamíchání se pokládá na podšálek. Káva nebo čaj se nepije tak, že lžička je v šálku, ani se tam po dopití nedává. Při jídle a pití je nutno se vystříhat jakýchkoli zvuků (srkání, mlaskání, cinkání příbory o talíře nebo o sklenice). Pokud si nejsme jisti, jak se určitý druh jídla jí, např. v zahraničí nebo v restauraci s nezvyklými druhy jídel, jsou z této situace dvě východiska. Buď požádáme známou osobu o návod a radu, nebo sledujeme, jak si počíná hostitel či jiní spolustolovníci.


4. 6 Jak se co jí 

Brambory by se neměly krájet nožem, nýbrž pouze vidličkou.



Omelety všech druhů se jedí vidličkou v pravé ruce (také smažená a míchaná vejce, kde si pomáháme kouskem chleba v levé ruce)



Špagety se jedí vidličkou v pravé ruce - natáčejí se na vidličku buď o okraj talíře, nebo s pomocí lžíce v ruce levé. Nic se však nestane, budeme-li je nožem krájet a vidličkou nabírat.



Drůbež - na skutečně vysoké úrovni není možné brát kosti do ruky, při méně oficiálních příležitostech se tento způsob toleruje. Doporučuje se vyčkat, jak se zachová hostitelka. Malé kůstky nevyndáváme z úst rukou, ale decentně je vyplivujeme na vidličku a odložíme na kraj talíře. Totéž platí o kůstkách z ryb.



Ryby - speciální rybí příbor, v němž nůž - lopatička umožňuje lépe odlupovat maso z kostí. Ryby totiž nekrájíme. K témuž účelu poslouží dvě vidličky, nebo vidlička s pomocným kouskem chleba.



Raci - v rukou rozdělíme a pomocí speciálního příboru (krátká vidlička a nůž s dírkou) vybereme vnitřek: z přední části konzumujeme pouze maso z klepet. Po této labužnické konzumaci bychom měli dostat příležitost opláchnout si prsty v misce s vodou a otřít do ubrousku.



Humry dostaneme v již rozpůleném krunýři. Jedí se dvouzubou nebo dezertní vidličkou.



Ústřice se podávají v ledu. Pokud vám je nikdo neotevře, rozlousknete je vidličkou nebo speciálním nožem, pokapete citronem (nebo bílým vínem) a vysrknete.



Mušle se otvírají vidličkou nebo lžičkou.



Šneci - vyjídáme je speciálním příborem (malá vidlička a malá lžička).



Žabí stehýnka se přidržují vidličkou v levé ruce na talíři a pravou se odlupují sousta.



Chřest se jí obvykle vidličkou v pravé ruce, podává-li se s dřevnatou částí, můžeme jej uchopit a ukousnout.



Artyčoky se konzumují také kombinovaně; lístky okusujeme z ruky, srdíčko krájíme vidličkou.



Kukuřice - můžeme jí jíst ve speciálním držáku, v ubrousku, v ruce bez ubrousku, nebo vylupovat zrna na talíři.


i



Kompot je povoleno dojídat i tak, že jej vezmeme ze stolu a v levé ruce přiblížíme k ústům. Ovšem zásadně pak nedopíjíme šťávu.



Ovoce – o Velké peckovice se jedí rukou, pecku se ovšem snažíme odstranit již předtím stlačením rukou na talířku, nebo pomocí vidličky. o Jablka a hrušky jíst čtvrcené a oloupané. o Broskev rozpůlit, vyjmout pecku, oloupat, rozkrájet. o Třešně a hrozny - jednotlivé bobulky se odtrhávají pravou rukou, a pak vkládají do úst, pecky neputují do talířku přímo, nýbrž opět prostřednictvím pravé ruky. o Meloun a ananas se jedí lžičkou, servírované v plátcích. o Banán - ukrojení špičky nožem, oloupání a následné odkrajování. Banán lze rovněž jíst příborem - naříznout a sloupnout slupku a krájet ho na kolečka.

4.7 Kultura pití Pořádáme-li večírek, je třeba si předem rozvrhnout podávání nápojů. Nápoje mají být podávány samozřejmé podle druhů jídla a ve vhodných, pravidelných intervalech. Některá pravidla: 

Nalévat velké dávky není pohostinnost, ale nekultivovanost.



Nápoje se nesmějí vnucovat.



Chce-li host přestat s pitím, může odmítnout nalití nové sklenky, nebo poslední sklenku nedopít - nedopitá sklenka se zásadně nedolévá.



Ke každému pití je potřeba nabízet něco k jídlu (pokud nepodáváme večeři, tak alespoň chlebíčky, jednohubky, saláty s pečivem, slané sušenky, sýr).



Je nutné vždy mít k dispozici nealkoholické nápoje.



Pokud někdo poněkud překročí svou míru, je nejvhodnější taktně mu nabídnout kávu.




Ukončení posezení: ve chvíli, kdy se ještě zábava nerozplývá „do neurčita“ - do nudy, přestaneme s naléváním alkoholu. Zákusky a káva jsou znamením, že večírek končí.



Přípitky se pronášejí až po dezertu. Měly by být stručné a zásadně se při nich stojí. Při přípitku hledíme do tváře tomu, komu se připíjí.



Přiťukává se pouze v malém počtu osob, a to okrajem sklenice o okraj sklenice. Velké sklenky můžeme držet v dlani, sklenky na stopce držíme uprostřed stopky. V dlani se (se stopkou mezi prsty) drží Napoleónka na koňak, který mírným otáčením zahříváme, aby se uvolnily voňavé esence.



Ve sklenkách o na vyšší stopce se podává víno o v různých typech malých skleniček destiláty a likéry o pivo a limonády, střiky a tzv. long drinky (mírně alkoholické nápoje míchané se sodovkou) patří do větších pohárů o cocktaily do menších sklenek různého typu a tvaru o sklenky na koňak (Napoleónky na krátké stopce, se širším dnem, nahoru se zužující) o sklenky na sekt (originální sklenka na sekt má v plochém širokém dně vybroušený důlek, který způsobuje stálé perlení nápoje; používají se rovněž vysoké sklenky tzv. flétničky)



Aperitivy o z vermutů by měly být za tímto účelem vybírány sušší (t. j. méně sladké) o nehodí se aromatické pálenky, whisky a koňak (brandy), který má tradiční funkci tzv. digestivu, požívaného pro lepší trávení na závěr hostiny o doporučuje se i sklenka šampaňského nebo suchého bílého vína, či menší objem kvalitního piva o v naší oblasti jsou málo známé aperitivy jako suché sherry, madeira nebo sušší portské



V průběhu večeře se nápoje mění podle předkládaných jídel o Přírodní bílé víno se podává k bílým masům - k rybám, drůbeži, k telecímu o Červené víno patří k hovězímu, ke zvěřině a také k sýrům Minimum ze společenského styku a diplomatického protokolu - 27 -

o Dezertní vína (k nám pouze dovážená, jako sherry, madeira, portské atd.) patří k moučníkům a dezertům o Pivo se hodí (alespoň v naší středoevropské oblasti) všude tam, kde je vhodné červené víno o Šampaňským si připíjíme, jinak se podává při dezertu jako osvěžení před další společenskou zábavou


Použitá literatura 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Zásady a pravidla jednotné protokolární praxe v ČR. Praha, Ministerstvo zahraničních věcí ČR, 2001 Diplomatická praxe I a II. Praha. Praha, Ministerstvo zahraničních věcí ČR, 1994 Gullová, S., Millerová, F., Šroněk, I.: Společenský styk a diplomatický protokol. Praha, VŠE 2000 Machálek, J.: Společenské chování. Petrklíč, 2000 Mathé, I., Špaček, L.: Etiketa. Nakladatelství BB/art s. r. o., 2005 Jarkovský, J. G.: Pravidla společenského chování


MINIMUM ZE SPOLEČENSKÉHO STYKU A DIPLOMATICKÉHO PROTOKOLU

Recommend Documents