MINIMÁLNÍ PREVENTIVNÍ PROGRAM
ZŠ a MŠ Dolní Město
Zpracovala: Mgr. Marie Rusová
Obsah: 1. Úvod, právní normy 2. Charakteristika školy, cíle MPP 3. Obsah prevence, konkretizace úkolů 4. Metody při realizaci prevence 5. Časový harmonogram 6. Krizový plán a postup školy při výskytu rizikových forem chování u dětí a mládeže
Příloha: 1. Šikana 2. Krádež 3. Vandalismus
1. Úvod, právní normy Základním principem preventivní strategie uplatňované v České republice, vyplývajícím ze „Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu MŠMT na období 2009 - 2012“, je výchova dětí a mládeže ke zdravému životnímu stylu, k osvojení pozitivního sociálního chování a rozvoj osobnosti. Tento minimální preventivní program je sestaven podle pokynu MŠMT č.j. 20 006/2007-51. V tomto smyslu je preventivní intervence chápána jako proces zaměřený na zvyšování sociální kompetence dětí a mládeže, na rozvoj dovedností, které vedou k odmítání všech forem sebedestrukce, projevů agresivity a porušování zákona. Z toho vyplývá, že prioritou je prevence na školách a v oblasti volného času. Základními nástroji k dosažení těchto cílů jsou preventivní programy. Preventivní program respektuje skutečnost, že značné části dětí a mládeže se z různých důvodů nedaří přiměřeně a odpovědně vyrovnat s osobními problémy a sociálními požadavky, nejrůznějšími konflikty i školními nároky. Preventivní program je zaměřen na žáky celé školy, přičemž větší pozornost je věnována žákům vyšších ročníků při respektování osobnostních zvláštností.
MPP vychází z následujících právních norem: Zákony
č. 49/2009 Sb. (změna č. 561/2004 Sb. - Školský zákon), č. 563/2004 Sb. (o pedagogických pracovnících) č. 383/2005 Sb. (změna 106/2002 Sb. o výkonu ústavní výchovy ve školských zařízeních a o preventivní výchovné péči ve školských zařízeních) č. 379/2005 Sb. (o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami)
Vyhlášky
č. 48/2005 Sb. o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky č. 72/2005 Sb. o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních ( soubor pedagogicko-organizačních informací č.j. 12295/2005-20) Novela vyhlášky 72/2005 Sb.
Metodické pokyny
14 423/99 Metodický pokyn k výchově pro projevům rasismu, xenofobie a intolerance 10 194/2002 Metodický pokyn spolupráce předškolních zařízení, škol a školských zařízení s Policií ČR při prevenci a při vyšetřování kriminality dětí a mládeže a kriminality na dětech a mládeži páchané 22294/2013-1 Metodický pokyn k řešení šikanování na školách a školských zařízeních
21291/2010-28 Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních.
2. Charakteristika školy, cíle MPP: ZŠ Dolní Město - vesnická, málotřídní, základní škola s 1. až 5. postupným ročníkem, která je umístěná ve středu obce, obklopená zelení a rodinnými domky. Parkoviště za školou, nedaleká zastávka autobusu i svoz dětí „školkobusem“ zajišťuje přístupnost i pro žáky z okolních obcí. - jedna budova, dvoupodlažní, v níž probíhá převážná většina výuky, venkovní učebna, hřiště za školou, nedaleko se nachází fotbalové hřiště a budova mateřské školy, ve které je jídelna pro školní stravování. Výuka probíhá ve třech třídách se spojenými ročníky. Počet pedagogů 3, počet žáků 40.
Cíle MPP, šk. rok 2014/2015 : v co nejširší míře využívat výhody venkovské školy „rodinného typu“, rozvoj osobnosti a sociálního chování dětí, vytváření příznivého klimatu školy, bezpečného prostředí, tříd podporující vzájemný respekt, partnerských vztahů mezi učitelem a žákem, týmové spolupráce, sebeúcty u žáků, komunikačních dovedností, pocitu bezpečí a spoluprožívání, vést děti k toleranci, vytvořit podmínky pro smysluplné využívání volného času dětí, spolupráce s rodiči, institucemi v oblasti prevence sociálně patologických jevů, vzdělávání školního metodika prevence a dalších pedagogů v metodikách preventivní výchovy a v řešení problémových situací souvisejících s výskytem sociálně patologických jevů.
Do školního vzdělávacího programu je začleněna problematika prevence sociálně patologických jevů u žáků tak, aby se prevence stala přirozenou součástí školních osnov a výuky jednotlivých předmětů. Každý pedagogický pracovník dbá na to, aby uplatňovaná prevence byla prováděna komplexně, tj. ve všech oblastech, jichž se prevence týká. -
Oblast zdravého životního stylu (výchova ke zdraví, osobní i duševní hygiena, výživa a pohybové aktivity Oblast společenskovědní (komunikace, sociální dovednosti a kompetence) Oblast přírodovědná (biologie člověka) Oblast rodinné a občanské výchovy Oblast sociálně právní
Aktivní sociální učení, jehož cílem je zejména zvyšovat odolnost dětí proti stresu, frustracím, a naučit je zvládat různé životní problémy a konflikty. Jedná se především o práci ve skupině za účasti pedagogického pracovníka.
3. Obsah prevence – konkretizace úkolů: 1. třída · Osobní bezpečí při cestě do školy a ze školy · Zásady vzájemné komunikace mezi žáky a mezi žáky a dospělými · Vztahy mezi dětmi v kolektivu · Základní hygienické návyky · Využívání volného času · Nezastupitelná úloha rodiny 2. třída · Zdraví člověka · Zacházení s léky · Režim dne · Vzájemná komunikace, vztahy 3. třída · Lidské tělo, zdraví, jeho ohrožení a ochrana · Lidé kolem nás, vzájemná pomoc, násilné činy, jejich postih · Návyky k samostatnosti, efektivní využívání volného času · Způsob reakce při obtěžování cizí osobou 4. třída · Životospráva a důsledky nevhodných návyků · Škodlivé vlivy a návyky při využívání volného času · Pojmy drogová závislost, nikotin, alkohol · Vztahy v dětském kolektivu · Pomoc slabším
5. třída · Lidské tělo, rozdílnost pohlaví, sexuální výchova · Domov, rodina, důvěra, vztahy · Léčivé a návykové látky · Komunikace, nebezpečí komunikace s neznámými osobami · Puberta a její projevy · Základy etické a právní výchovy
Pravidelné školní aktivity a) V jednotlivých předmětech budou probírána následující témata zaměřená na primární prevenci: Český jazyk Literární výchova ▪ doporučování vhodné četby, i současné ▪ diskuse nad televizními pořady ▪ besedy o názorech žáků ▪ získání pro četbu jako koníčka – naplňování volného času dětí ▪
důraz na komunikační výchovu
Matematika ▪ rozvoj osobnosti, zejména kritičnost a odpovědnost Prvouka, přírodověda, vlastivěda 1. – 5. ročník cyklicky rozvíjeno téma Výchova ke zdravému životnímu stylu /vždy s ohledem na věkové zvláštnosti / - 1. ročník – téma: Domov Péče o sebe, bližní, ochrana před nemocí a úrazem, životospráva - 2. ročník – téma: Blízký člověk, vztah k lidem, kamarád Prevence zdraví, zdravý způsob života
- 3. ročník – téma: Člověk a příroda, příznivé a nepříznivé důsledky lidské činnosti - 4. ročník – téma: Poznávání života v biotopech - 5. ročník – téma: Poznáváme lidské tělo
4. Metody při realizaci prevence Vztah učitel – žák Budujeme vzájemnou důvěru mezi učitelem a žákem. Žák ví, že se může na učitele obrátit a bude respektován jeho názor, jeho potřeby. Učitel se zajímá o žáka, podněcuje dialog. Učitel získává důvěru žáka i prostřednictvím budování vztahu s rodinou, sociálním prostředím žáka. Při řešení problémů je učitel otevřen komunikaci s žákem, s rodičem, širší rodinou, ostatními pedagogy, výchovným poradcem, atd. Na základě dosažení dohody o společných cílech a postupech dochází k celkové a jednotné podpoře žáka. Skupinová práce Žáci velkou část vyučování spolupracují, ve dvojicích, ve skupinách, ve skupinách napříč ročníky i třídami. Učitel věnuje pozornost spolupráci ve skupinách, podporuje naslouchání, zapojení všech členů skupiny, reflektuje s žáky skupinovou práci a podporuje tak rozvoj kompetencí týmové práce, řešení konfliktu (učitel podporuje odpovědnost žáka za řešení konfliktu), kompetence sociální interakce. Žáci se učí vést diskuzi, vyjadřovat své názory, naslouchat druhým a vhodným způsobem reagovat na kritiku. Projektové vyučování a celoškolní projekty V rámci projektů se žáci mohou blíže seznámit s děním kolem sebe a aktuálními tématy. Umožňuje intenzivní spolupráci dětí z celé školy.
Individualizované hodnocení, slovní hodnocení, sebehodnocení, zpětná vazba skupiny Žáci dostávají komplexní zpětnou vazbu od učitele. Jsou informováni o svém pokroku i nedostatcích. Je oceňováno úsilí žáka a míra jeho pokroku bez srovnávání s výkonem ostatních. Je podporován jeho individuální talent a zájem. Diferenciace výuky může probíhat prostřednictvím práce ve skupinách podle zaměření žáka. Pomáháme žákovi vybudovat si důvěru v sebe, ve vlastní síly, pozitivní vztah k okolnímu světu.
Komunikace s rodiči, zákonnými zástupci Učitelé nabízejí všem rodičům možnost individuální konzultace a vyzývají rodiče, aby tuto možnost využívali. Pedagogická diagnostika Učitel věnuje pozornost žákům, registruje signály o možném problému žáka a hledá příčiny a vhodné formy nápravy. Pokud je třeba, spolupracuje s rodiči. Případně je využíváno dalších odborných institucí (SPC aj.)
5. Časový harmonogram A. Tematické bloky téma Vztahy mezi dětmi,šikana Vztahy chlapců a dívek,dospívání Význam rodiny Zájmové kroužky Relaxační cvičení Účast ve sportovních a výtvarných soutěžích Zdravý životní styl
třída 1.- 5. 5.
lektor Všichni pedagogové Mgr. Maštálková
plán V průběhu roku V průběhu roku
1.- 5.
Všichni V průběhu roku pedagogové 1.-5. Všichni Říjen - květen pedagogové p. Weingärtner 1. - 5. - TV, ŠD p. Weingärtner V průběhu roku 1. - 5. p. Weingärtner Dle nabídky všichni pedagogové
1. - 5.
Všichni
Celoročně
Plavecký výcvik
2. - 3.
pedagogové p. Weingärtner
Květen
B. Jednorázové akce téma Sběr papíru Vánoční besídka
třída Celá škola 1. - 5.
Den matek
1. - 5.
Olympijské hry
Celá škola
Oslavy Dne dětí
Celá škola
lektor p. Moravcová Všichni pedagogové Mgr. Maštálková, Mgr. Rusová Všichni zaměstnanci Všichni zaměstnanci
plán Září-červen Prosinec Květen Červen červen
C. Spolupráce s rodiči
Seznámení s programem prevence pro letošní rok proběhne na prvních rodičovských schůzkách –listopad Rodičovské schůzky –listopad, leden, duben Sdělení v žákovských knížkách Internetové stránky školy Individuální konzultace Práce s integrovanými žáky Společné akce – sběrové akce, vánoční besídka, dětský karneval, Den matek, Olympijské hry, Den dětí atd.
D. Volný čas, státní správa, místní samospráva Spolupráce s OÚ – vítání občánků, Den matek, besídka Společné akce s MŠ - divadelní a filmová představení, koncerty
. Krizový plán a postup školy při výskytu rizikových forem chování u dětí a mládeže •
Žáci nebudou jakýmkoli způsobem poškozovat školní majetek. Úmyslné poškození bude oznámeno rodičům, kteří se postarají o opravu nebo nákup.
•
Žáci mají povinnost chránit si své zdraví a zdraví svých spolužáků.
•
Žáci mají zákaz nosit, držet, distribuovat a užívat návykové látky v areálu školy. Porušení tohoto zákazu bude klasifikováno jako hrubý přestupek.
• Žáci řeší všechny problémy bez použití fyzického násilí. Nikdy nebudou tolerovat šikanování.
• Ke druhým se chovají přátelsky, i když nejsou kamarády. Respektují druhé bez ohledu na jejich názor, fyzickou zdatnost nebo postižení. Přestupky jsou řešeny buď třídním učitelem, ředitelkou školy, nebo pedagogickou radou podle závažnosti. Tým prevence si dle potřeby zve do školy rodiče a jednotlivé problémy řeší s dotčenými žáky. Výchovná opatření jsou udělována podle klasifikačního řádu.
V Dolním Městě 28.8.2014 Mgr. Marie Rusová
Příloha 1: ŠKOLNÍ PROGRAM PROTI ŠIKANOVÁNÍ Charakteristika šikany : (1) Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit nebo zastrašovat žáka, případně skupinu žáků. Spočívá v cílených a opakovaných fyzických a psychických útocích jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky např. v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako demonstrativní přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků. Rovněž se může realizovat prostřednictvím elektronické komunikace, jedná se o tzv. kyberšikanu. (2) Kyberšikana je jednou z forem psychické šikany. Je to zneužití ICT (informačních a komunikačních technologií), zejména pak mobilních telefonů a internetu, k takovým činnostem, které mají někoho záměrně ohrozit, ublížit mu. Podobně jako u šikany tváří v tvář se jedná o úmyslné chování, kdy je oběť napadána útočníkem nebo útočníky. Povaha a provedení útoků pak určuje její závažnost (podrobněji viz metodické doporučení). (3) Důležité znaky šikanování: záměrnost, cílenost, opakování (není podmínkou), nepoměr sil, bezmocnost oběti, nepříjemnost útoku, samoúčelnost agrese. (4) Za šikanování se nepovažuje škádlení a agrese, která nemá znaky šikanování (opakování, záměrnost atd.). Například, když se tzv. „poperou“ dva přibližně stejně silní žáci kvůli dívce, která se jim oběma líbí, nejde o šikanování, protože tu chybí nepoměr sil, kdy oběť se neumí nebo z různých příčin nemůže bránit (podrobněji viz metodické doporučení). (5) a) Kyberšikanou není oprávněná kritika na internetu bez zlého úmyslu, bez nadávek a ponižování. Termínem kyberšikana neoznačujeme rovněž vzájemné internetové psychické násilí a ani věcný konflikt (i opakovaný) mezi rovnocennými partnery. b) Od kyberšikany je potřeba odlišovat příbuzné fenomény, které jsou často s kyberšikanou provázány nebo se s ní částečně překrývají, nicméně samy o sobě označují jiný typ násilného chování. Patří mezi ně například happy slapping, sexting, hoax, spam, cyberstalking, flaming, phising. (podle Metodického pokynu Č.j. MSMT- 22294/2013-1)
Šikana je jakékoliv chování s cílem ublížit jedinci, ohrozit ho nebo zastrašit. Je to cílené násilí jedincem (skupinou) proti jedinci (skupině), kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeže, poškozování věcí druhé osobě, tak útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování, ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování a zneužívání. Nepřímo se projevuje i jako nápadné přehlížení nebo ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků.
Probíhá nejčastěji mezi žáky ve stejné třídě, v době přestávek, cestou do školy a ze školy a v době osobního volna a projevuje se v zárodečné podobě na všech školách. Z hlediska trestního zákona může šikanování žáků naplňovat skutkovou podstatu trestných činů vydírání, omezování osobní svobody, útisku, ublížení na zdraví, loupeže, poškození cizí věci, znásilnění. Učitel, kterému bude znám případ šikanování a nepřijme v tomto ohledu žádné opatření, se vystavuje také riziku trestního postihu pro neoznámení, popř. nepřekažení trestného činu. Žáci, pedagogové, rodiče by měli být seznámeni s negativními důsledky šikany, a to jak pro oběti, tak pro pachatele Hlavní body školního programu proti šikanování podle Metodického pokynu Č.j. MSMT22294/2013-1 1. zmapování situace – analýza a evaluace (před a po zavedení programu a také v jeho průběhu); 2. motivování pedagogů pro změnu; 3. společné vzdělávání a supervize všech pedagogů; 4. užší realizační tým (zástupce vedení - ředitel, třídní učitelka, vychovatel); 5. společný postup při řešení šikanování ; 6. primární prevence v třídních hodinách; 7. primární prevence ve výuce; 8. primární prevence ve školních i mimoškolních programech mimo vyučování; 9. ochranný režim (demokraticky vytvořený smysluplný školní řád, účinné dohledy učitelů); 10. spolupráce s rodiči (vhodný způsob seznámení s nekompromisním bojem školy proti šikaně, například na webových stránkách, pomocí informativního dopisu a při třídních schůzkách); 11. školní poradenské služby; 12. spolupráce se specializovanými zařízeními; 13. vztahy se školami v okolí (domluva ředitelů na spolupráci při řešení šikany, kdy se jí účastní žáci z různých škol).
Metody řešení šikany – devět kroků při řešení šikany a její léčby:
Schéma první pomoci: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.
odhad závažnosti šikany rozhovor s informátory a oběťmi nalezení vhodných svědků individuální, popř. konfrontační rozhovory se svědky ochrana oběti rozhovor s agresory, popř. konfrontace mezi nimi výchovná komise rozhovor s rodiči oběti práce s celou třídou
1. Odhad závažnosti šikany Prvotním úkolem je odhadnout v jakém stádiu šikana je. Zda se jedná o počáteční stádium nebo pokročilé (brutální skupinové násilí vůči oběti – vyžaduje jiný postup řešení šikany a její léčby). Pokročilá stádia by měli řešit a léčit pouze specialisté na problematiku školního násilí a šikanování ve spolupráci se školou. 2. Rozhovor s informátory a oběťmi Na počátku je rozhovor s informátory (pedagogem, odvážným spolužákem, rodičem týraného žáka) a oběťmi. Nikoliv s podezřelými pachateli. S rodiči se domluvit na spolupráci, na způsobu ochrany dítěte, ubezpečit je, že škola žákovi pomůže a naznačit příští kroky. Při rozhovoru s oběťmi je důležité, aby o tom nevěděli ostatní žáci. Je třeba ochránit oběť před možnou pomstou agresorů. 3. Nalezení vhodných svědků Ve spolupráci s informátory a oběťmi vytipujeme vhodné svědky, kteří budou pravdivě vypovídat. Vybrat svědky, kteří s obětí sympatizují nebo ji alespoň neodmítají, žáky nezávislé na agresorech, kteří nepřijímají normy šikanování. Vybírat slušné žáky, kteří se dobře učí, je zcela zavádějící. 4. Individuální, popř. konfrontační rozhovory se svědky Většinou postačí, když mluvíme ze žáky jednotlivě. Důležité je, abychom rozhovory zorganizovali tak, aby o nich druzí nevěděli. Můžeme s nimi mluvit např. po vyučování. Měli bychom se dovědět co, kdy, kde a jak se stalo. Máme-li málo informací, přistoupíme na konfrontaci dvou svědků. Vážnou chybou (vedoucí k ohrožení vyšetřování) je společné vyšetřování svědků a agresorů nebo obětí a agresorů. 5. Ochrana oběti
Šikanované dítě je třeba chránit do doby, než se vše vyřeší. Zajistit zvýšený dozor, zorganizovat bezpečné příchody a odchody dítěte ze školy, v závažném případě je třeba oběť ochránit před agresory i tím, že zůstane doma. 6. Rozhovor s agresory, popř. konfrontace mezi nimi Rozhovor s agresory je vždy až poslední krok ve vyšetřování. Dokud na něj nebudeme připraveni (nemáme shromážděné důkazy), agresor vše zapře, podezření vyvrátí nebo zpochybní. Hlavní význam rozhovoru spočívá v paralyzování jejich agrese vůči oběti, tzn. okamžitě zastavit agresora v šikaně a ochránit oběť, ale i je samé před následky jejich činů. Agresora upozorníme, že při jakémkoliv náznaku šikanování bude potrestání přísnější, případně ohlášeno na policii. 7. Výchovná komise Nejpřístupnějším způsobem zastavení šikany je tzv. metoda vnějšího nátlaku, výchovná komise. V rámci společného setkání pedagogů, žáka- agresora a jeho rodičů se rozhoduje o výchovných opatřeních. V praxi se osvědčila následující posloupnost vedení jednání: a. b. c. d. e. f.
seznámení rodičů s problémem postupné vyjádření všech pedagogů vyjádření žáka vyjádření rodičů rozhodování komise za zavřenými dveřmi seznámení rodičů a žáka se závěrem komise
8. Rozhovor s rodiči oběti Důležité je setkání s rodiči oběti. U počáteční šikany, která se dá často vyšetřit během jednoho nebo dvou dnů, obvykle proběhne až po jejím vyšetření. Úkolem setkání je rodiče informovat o zjištěních a závěrech školy a opatřeních. 9. Práce s celou třídou Po vyšetření šikany a potrestání viníků je třeba pracovat s celou třídou. Nejlepší prevencí je budovat trvale a systematicky kamarádské a bezpečné vztahy v celé třídě.
Nejčastější chyby při řešení šikany: 1. Pedagog vyšetřuje šikanu přímo ve třídě 2. Při vyšetřování učitel nebere zřetel na trauma, stud a mlčenlivost oběti 3. Berou se vážně falešní svědkové, které ovlivnil agresor
4. Bezprostřední konfrontace výpovědi oběti s výpověďmi agresora, takovou konfrontaci lze přirovnat k „setkání myšky s kobrou“ 5. Učitel si pozve při vyšetřování současně oběť, agresora, jejich rodiče 6. Po vyšetření šikany se naráz pozvou všichni rodiče agresorů. Rodiče se obvykle sjednotí proti „nespravedlivému nařčení“ a s převahou útočí na pedagogy 7. Nechá se odejít oběť ze školy, oběť se vystavuje dalšímu opětovnému znovu opakování šikany v nové škole. Šikanování se dále prohlubuje a zdokonaluje. Šikanu je třeba řešit, paralyzovat agresora, chránit oběť, systematicky budovat bezpečné vztahy ve třídě
Příloha 2: Krádež (pro rodiče a učitele) Metodický pokyn k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízení, čj. 20 006/2007-51 Nejčastější formy – krádeže mobilních telefonů, peníze, klenoty. Prevence proti krádežím: a. Ve školním řádu uvést, že krádeže jsou protiprávním jednáním a jakmile se škola o takovém jednání dozví, bude tato skutečnost nahlášena orgánům činným v trestním řízení, nebo doporučí poškozenému, aby se na tyto orgány obrátil. b. Škola upozorní žáky a jejich zákonné zástupce, že nošení cenných věcí do školy je rizikové chování, které může vést k odcizení. Ve školním řádu zdůrazní, že cenné věci, které nesouvisejí s vyučováním a vzděláváním, nemají žáci do školy nosit. V případě většího potřebného obnosu škola zajistí jeho úschovu. Pokud škola převezme věci do úschovy a dojde k jeho odcizení, hradí škodu škola bez omezení. (dle §1 naříz. vlády č. 258/1995 Sb., kterým se provádí občanský zákoník, škola odpovídá za ztrátu cenných věcí do výše 5 000,- Kč, nelze se tedy odpovědnosti za škodu jednostranně zprostit) c. Vést žáky k tomu, aby nahlásili krádež ve škole. Postup pří nahlášení krádeže: a. o události pořídit záznam na základě výpovědi poškozeného b. věc předat orgánům činným v trestním řízení (Policie ČR), nebo poučit poškozeného a zákonného zástupce, že má tuto možnost c. v případě, že je znám pachatel, je třeba nahlásit věc orgánu sociálně právní ochrany (je-li pachatel mladší 18 let) a současně věc předat orgánům činným v trestním řízení
Příloha 3: Vandalismus Metodický pokyn k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízení, čj. 20 006/2007-51 Nejčastější formy: ničení školního majetku Prevence proti vandalismu: a. Ve školním řádu uvést, že každý je odpovědný za škody, které svým jednáním žák způsobí. Škola bude požadovat náhradu po žákovi, jestliže škodu způsobí úmyslně nebo z nedbalosti. b. V poučeních o bezpečnosti a ochraně zdraví je třeba upozorňovat na jednání, které k poškození majetku vedou a jak se takovému jednání vyhnout.
Postup pří nahlášení vandalismu: a. o škodě na školním majetku vyhotovit záznam a pokusit se odhalit viníka b. v případě, že škola zná viníka, může na něm (zák. zástupci) vymáhat náhradu škody c. v případě, že nedojde mezi školou a zák. zástupci k dohodě o náhradě škody, může škola vymáhat náhradu soudní cestou.
