Mimosoudní řešení sporů v ČR finančním arbitrem

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie

Mimosoudní řešení sporů v ČR finančním arbitrem Diplomová práce

Autor:

Bc. Tereza Červenková Finance

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Petr Scholz, Ph.D.

Duben 2014

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze, dne 28. 4 2014

Bc. Tereza Červenková

Poděkování Ráda bych poděkovala svému vedoucímu JUDr. Petru Scholzovi, Ph.D. za odborné vedení a cenné rady při psaní diplomové práce.

Anotace Tématem diplomové práce je mimosoudní řešení sporů v ČR finančním arbitrem. Snaţím se čtenáři poskytnout komplexní shrnutí této problematiky. První část práce se zaměřuje na proces vzniku Institutu finančního arbitra a jeho další vývoj, charakteristiku postavení finančního arbitra a řízení před ním de lege lata. Spory v působnosti finančního arbitra jsou rozděleny do jednotlivých oblastí a je zde pojednáno také o ostatních úkolech příslušejících finančnímu arbitrovi. Nedílnou součástí je uvedení praktických případů, které náleţí do kompetencí finančního arbitra, spolu s přiblíţením obsahu výročních zpráv. Dále jsou v souvislosti s těmito informacemi zpracovány statistiky vybraných ukazatelů. Na závěr jsou také popsány některé další alternativní způsoby řešení sporů vyuţívané se záměrem vyhnout se soudnímu procesu. Klíčová slova: finanční arbitr, námitky, nález, návrh, řízení před finančním arbitrem Annotation The topic of the diploma thesis is alternative dispute resolution by Financial Arbiter in the Czech Republic. I will try to provid to the reader a comprehensive summary of this issue. The first part focuses on the formation proces of the Institute of Financial Arbitrator and its further development, the chracteristics of the position of financial arbiter and assessing the issues in relation de lege lata. Contradiction of Financial Arbiter´s scope of action are disposed in particular domains and other objectives belonging to the Financial Arbiter are discoursed here. An integral part is presentation of practical cases that belongs in competence of the Financial Arbiter, with presentation (illustration) of annual reports‘ content. In this context are processed statistics of selected indicators. In the conclusion are also described some alternative resolution used with the intention to avoid legal process (judicial proceeding). Keywords: Financial Arbiter, design, proceedings before the Financial Arbiter, finding, objections

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 8 Zvolené metody zpracování...................................................................................................... 10 1.

2.

Finanční arbitr ................................................................................................................... 11 1.1

Historie vzniku Institutu finančního arbitra ............................................................... 11

1.2

Novelizace zákona o finančním arbitrovi .................................................................. 14

1.3

Výkon funkce finančního arbitra ............................................................................... 18

1.3.1

Definice základních pojmů ................................................................................. 18

1.3.2

Předpoklady pro výkon funkce ........................................................................... 19

1.3.3

Jmenování do funkce .......................................................................................... 19

1.3.4

Zánik funkce ....................................................................................................... 20

1.3.5

Zástupce finančního arbitra ................................................................................ 20

Pravomoci a povinnosti finančního arbitra podle zákona č. 229/2002 Sb., o finančním

arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů .................................................................................... 22 2.1

3.

Spory v působnosti finančního arbitra ....................................................................... 24

2.1.1

Spory v oblasti platebních sluţeb ....................................................................... 24

2.1.2

Spory v oblasti spotřebitelských úvěrů............................................................... 24

2.1.3

Spory v oblasti kolektivního investování ........................................................... 25

2.1.4

Spory v oblasti směnárenské činnosti................................................................. 26

2.1.5

Spory v oblasti ţivotního pojištění ..................................................................... 26

Řízení před finančním arbitrem......................................................................................... 27 3.1

Zahájení řízení ........................................................................................................... 27

3.2

Náleţitosti návrhu ...................................................................................................... 28

3.3

Zásady řízení .............................................................................................................. 29

3.4

Průběh řízení .............................................................................................................. 30

3.5

Zastavení řízení .......................................................................................................... 32

5

4.

3.6

Nález .......................................................................................................................... 32

3.7

Námitky ..................................................................................................................... 33

Ostatní činnosti finančního arbitra .................................................................................... 35 4.1

5.

Mezinárodní spolupráce ............................................................................................. 35

4.1.1

FIN-NET............................................................................................................. 36

4.1.2

INFSOS .............................................................................................................. 37

4.2

Informační povinnost finančního arbitra ................................................................... 38

4.3

Povinnost mlčenlivosti ............................................................................................... 39

4.4

Ukládání pokut a sankcí ............................................................................................. 39

4.5

Soudní přezkoumání rozhodnutí ................................................................................ 40

4.5.1

Ţaloba podle občanského soudního řádu ........................................................... 41

4.5.2

Ţaloba podle soudního řádu správního............................................................... 43

Kancelář finančního arbitra ............................................................................................... 46 5.1

Organizační struktura ................................................................................................. 47

5.2

Personální obsazení.................................................................................................... 50

5.3

Výroční zprávy .......................................................................................................... 53

5.4

Statistiky .................................................................................................................... 55

5.4.1

Počet obdrţených a řešených návrhů.................................................................. 55

5.4.2

Oprávněné a neoprávněné návrhy ...................................................................... 56

5.4.3

Průměrná délka řízení ......................................................................................... 57

5.4.4

Počet vydaných nálezů a k nim podané námitky ................................................ 58

5.4.5

Náklady............................................................................................................... 59

5.4.6

Pokuty ................................................................................................................. 60

5.5

Skutečné případy řešené finančním arbitrem ............................................................. 61

5.5.1 5.6 6.

Spor v důsledku chybě zadaného čísla účtu ....................................................... 62

Spor o poplatky za správu a vedení úvěrového účtu.................................................. 63

Alternativní způsoby řešení............................................................................................... 67

6

6.1

Mediace a konciliace.................................................................................................. 68

6.2

Mini-trial .................................................................................................................... 69

6.3

Rozhodčí řízení .......................................................................................................... 70

Závěr ......................................................................................................................................... 73 Seznam pouţité literatury ......................................................................................................... 76 Seznam obrázků, tabulek, grafů ............................................................................................... 81 Seznam příloh ........................................................................................................................... 82

7

Úvod Jedním ze základních důvodů vzniku institutu finančního arbitra byla snaha o kompatibilitu právního řádu České republiky s právem Evropské unie. Hlavní oblast, kde bylo nutné přiblíţit se evropskému právu, byla ochrana spotřebitele. Spotřebitel má na finančním trhu oproti institucím přirozeně slabší pozici a pro efektivní fungování trhu je nutné omezit tyto negativní jevy. Na základě sekundárního pramenu práva Evropského společenství, zejména čl. 10 směrnice Evropského parlamentu, bylo nezbytné, aby státy Evropské unie zajistily účinné postupy při mimosoudním řešení sporů v oblasti platebního styku. V průběhu přijímání právních norem bylo vycházeno z předpokladu, ţe soudní ochrana spotřebitele není uspokojivá. Soudní proces je časově náročný, sloţitý a výše vynaloţených nákladů v některých případech přesahuje výši sporné částky. Tím je často spotřebitel odrazen od podání ţaloby a domoţení se svých práv. Tyto důvody vedly k přijetí uvedené Směrnice a i dalších směrnic pro jiné oblasti finančního trhu s cílem zrovnoprávnit postavení účastníků na finančním trhu. Implementace výše uvedeného poţadavku byla provedena zavedením smírčího orgánu poskytující spotřebitelům ochranu v oblasti finančních sluţeb. Institut finančního arbitra byl do právního řádu České republiky ustanoven zákonem č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, s účinností od 1. ledna 2003. Hlavním cílem této diplomové práce na téma Mimosoudní řešení sporů v ČR finančním arbitrem je komplexní shrnutí problematiky mimosoudního řešení sporů se zaměřením na řešení sporů prostřednictvím finančního arbitra. Práce je rozdělena do šesti kapitol. Prvních pět kapitol se zabývá problematikou finančního arbitra a poslední kapitola je věnována i jiným metodám mimosoudního řešení sporů. V první kapitole jsou podrobně přiblíţeny okolnosti vzniku institutu finančního arbitra, postupná novelizace zákona od doby jeho zavedení aţ do současné podoby. 1 Jsou vymezeny předpoklady, které je nezbytné dodrţet pro výkon funkce finančního arbitra. Dále je zde přiblíţen způsob jmenování do funkce a důvody zániku funkce týkající se finančního arbitra i jeho zástupce. 1

zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů

8

Druhá kapitola se zabývá výčtem pravomocí finančního arbitra v souvislosti se stávající úpravou zákona. Dále jsou odděleny a podrobněji přiblíţeny jednotlivé oblasti, které patří do kompetencí finančního arbitra. Kapitola třetí pojednává o řešení sporů, které probíhá v rámci specifického řízení, coţ je nejdůleţitější činností finančního arbitra. Jsou zde vymezeny náleţitosti návrhu, na základě kterého je řízení zahájeno. Dále se tato část diplomové práce věnuje také procesu samotného řízení, ukončení řízení a podmínkám pro případné podání námitek. Čtvrtá kapitola se zabývá ostatními činnostmi finančního arbitra, jako je infomační povinnost a povinnost mlčenlivosti. Je zde přiblíţena povinnost spolupracovat s obdobnými orgány pro mimosoudní řešení sporů ostatních členských států Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru. Dále jsou také vymezeny druhy porušení povinností, které mohou být finančním arbitrem sankcionovány. Zde bych ráda zmínila problematiku soudního přezkoumání rozhodnutí finančního arbitra. Ačkoliv toto téma neupravuje přímo zákon o finančním arbitrovi, je nezbytné se tím zabývat a hledat tyto moţnosti jinde. Ţaloby směřující proti rozhodnutí finančního arbitra, lze rozdělit podle toho, zda jsou v souvislosti s Občanským soudním řádem nebo zda jsou v souvislosti se Soudním řádem správním. Pátá kapitola se věnuje praktické části, kde je objasněna organizační struktura institutu finančního arbitra a personální obsazení a úkoly jednotlivých pozic. Dále jsou zde vypracovány statistiky z let 2003-2012 zaměřující se především na počet návrhů doručených arbitrovi, počty řešených sporů, délku trvání a výši nákladů. Nedílnou součástí je také uvedení skutečných případů, kterými se finanční arbitr zabýval. Poslední, šestá, kapitola se zabývá jinými alternativními způsoby řešení sporů, neţ je řízení před finančním arbitrem. Není na místě zaobírat se v práci všemi detaily této alternativy, proto je přiblíţeno pouze několik vybraných metod.

9

Zvolené metody zpracování V průběhu zpracování jsem vycházela především z dostupných monografií a převáţně z nastudování zákonů. Nejcenějším zdrojem mi byl komentář k zákonu o finančním arbitrovi vydaný JUDr. Petrem Scholzem, Ph.D. Tento komentář byl ale vydaný v roce 2009 a proto bylo nezbytné přihlédnout ke změnám, které v zákoně proběhly. Dalším zdrojem jsou webové stránky institucí, které úzce souvisí s daným tématem. Při psaní diplomové práce vyuţívám tyto získané informace a snaţím se vystihnout téma mimosoudního řešení sporů v České republice se zaměřením především na význam finančního arbitra.

10

1. Finanční arbitr První část této kapitoly se zabývá historií vzniku institutu finančního arbitra. Dále se zaměřuje na právní úpravu zákona o finančním arbitrovi – od doby vzniku aţ do jeho současné podoby. V neposlední řadě tato kapitola také obsahuje vymezení podmínek pro výkon funkce, způsob jmenování do funkce a důvody jeho odvolání.

1.1 Historie vzniku Institutu finančního arbitra V roce 1985 bylo prostřednictvím OSN přijato doporučení na ochranu spotřebitele. Evropskou unií byla tato doporučení přijata v průběhu let 1998-2001. Za účelem rychlého a efektivního řešení sporů mezi spotřebiteli a finančními institucemi byl v České republice zřízen Institut finančního arbitra. Vznikl dne 1. ledna 2003 na základě zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi. Mezi hlavní důvody jeho vzniku patřila snaha o harmonizaci českého právního řádu a právního řádu Evropské unie v době před přijetím České republiky za členský stát. 2 Poţadavek na harmonizaci českého právního řádu vyplýval z určitých dokumentů: -

čl. 10 směrnice Evropského parlamentu, který obsahuje poţadavek na členské státy Evropské unie na zajištění vhodně zvolených nápravných způsobů při řešení stíţností klientů; a Rady 97/5/ES ze dne 27. ledna 1997, o přeshraničních převodech (v roce 2009 směrnice Evropského parlamentu 97/5/ES zrušena a nahradila ji směrnice 2007/65/ES)

-

doporučení Evropské komise 98/257/ES o principech při mimosoudním vyrovnávání sporů ze dne 30. března 1998, zahrnující sedm principů, kterými by se členské státy Evropské unie měly řídit. 3 Jedná se o: 1) Princip nezávislosti

- osoba, která bude vykonávat funkci, by 3 roky před

výkonem funkce neměla být zaměstnancem toho, kdo ji dosazuje nebo toho, kdo ji bude financovat. 2

Kancelář finančního arbitra. Základní informace [online]. http://www.finarbitr.cz/cs/financni-arbitr/zakladni-informace.html 3

2010

[cit.

2014-02-17].

Dostupné

z:

SCHOLZ, Petr. Zákon o finančním arbitrovi: komentář. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2009. ISBN 978-807-4000911.

11

2) Princip transparentnosti – během řízení by měly být podány účastníkům sporu dostatečné informace, mezi které patří vyobrazení sporu, včetně následků. Také by mělo být zajištěno podání informací veřejnosti. 3) Princip odporu – mělo by být dodrţeno právo jednotlivých stran sporu na předkládání důkazů pro obhajobu vlastních tvrzení, právo na vyjadřování k důkazům protistrany, na podávání návrhů na důkazy a na argumentování. 4) Princip efektivnosti – měl by být zajištěn přístup k řízení pro spotřebitele bez povinnosti zastoupení právníkem, řízení není zpoplatněno – kaţdá strana hradí vlastní náklady. 5) Princip zákonnosti – klientovi by nemělo být na základě rozhodnutí rozhodčího orgánu odebráno právo ochrany před soudem. 6) Princip svobody – v případě, ţe byly jednotlivé strany sporu poučeny o moţnosti odvolání proti rozhodnutí a tohoto práva se vzdali nebo uplynula lhůta pro moţnost odvolat se, tak je rozhodnutí pro obě strany závazné. 7) Princip reprezentace – účastníci sporu nejsou zbaveni práva být zastoupeni právním zástupcem nebo mít asistenci třetí osoby kdykoliv během řízení. -

doporučení Evropské komise 2001/310/E o zásadách, týkající se mimosoudních orgánů. V jedné části jsou specifikovány osoby, pro které je doporučení určeno a druhá část podrobněji popisuje vybrané principy z předchozího doporučení Evropské komise 98/257/ES a dále uvádí dodatečné principy: 1) Nestrannost – měla by být zaručena zvolením rozhodujícího orgánu na dobu určitou s moţností odvolání na základě zákona a prohlášením rozhodující osoby o její nestrannosti vůči jednotlivým stranám. 2) Transparentnost – pro zaručení průhlednosti je vyuţíváno několik způsobů – zveřejnění informací o činnosti orgánu, který bude spor rozhodovat, o moţných způsobech řízení, o fungování procesu řízení a o tom, jaké druhy sporů mohou být řešeny. Budou stanoveny určité zákony, které mohou být uplatněny během řízení, bude umoţněna moţnost uzavření smíru a budou zveřejněny informace o skutečných řízeních. 3) Efektivnost – pro obě strany by mělo být řízení lehce dostupné – např. elektronicky nebo v místě bydliště, řízení by s výjimkou nezbytných nákladů nemělo být zpoplatněno.

12

4) Spravedlnost – účastníci mají právo odmítnout účast a mají právo odstoupit od řízení a ţádat o soudní řízení sporu

4

Doporučení Komise nejsou pro členské státy závazné, ale i tak jsou jednotlivými státy respektovány. Směrnice jsou závazné co do výsledku, kterého musí jednotlivé členské státy dosáhnout, ale ponechávají na příslušných orgánech členských států zvolení určité formy či metody, kterými se bude snaţit stanoveného výsledku dosáhnout. 5 Přijetí výše uvedených poţadavků vyplývá z předpokladu, ţe soudní ochrana klienta, spotřebitele není v určitých případech dostatečně účinná. Délka trvání sporu, sloţitost jeho vyřizování, vynaloţené finanční náklady, které jsou často v konečné fázi vyšší neţ sporná částka, jsou často důvodem odrazení klienta od podání ţaloby a od domoţení se svých práv. Z těchto důvodů byly přijaty i další směrnice, týkající se jiných oblastí finančního trhu, jejichţ cílem je zrovnoprávnit postavení účastníků na finančním trhu. Základ pro vznik orgánu, který se bude zabývat mimosoudním řešení sporů, pochází ale jiţ z doby při vzniku Evropské unie. Podporu ochrany spotřebitele uvádí Smlouva o zaloţení Evropského společenství. Původní návrh zákona, týkají se mimosoudního řešení sporů v oblasti platebního styku, byl poprvé předloţen Poslanecké sněmovně dne 3. října roku 2001. První návrh zákona nesl název „Zákon o Finanční arbitráţi“. Předpokládalo se, ţe arbitráţ bude právnická osoba a náklady spojené s výkonem činnosti se budou hradit z příspěvků institucí, které provádějí převody finančních prostředků v rámci podnikání stejně jako v řadě ostatních zemí, které patří do Evropské unie. Proti tomuto návrhu se ale v době jeho projednávání postavili zástupci bank prostřednictvím České bankovní asociace. Během třetího čtení Poslanecká sněmovna návrh zákona schválila, ale došlo k určitým změnám. Zákon o Finanční arbitráţi, kde se uvaţovalo o instituci, se změnil na zákon o finančním arbitrovi (o osobě). 4

SCHOLZ, Petr. Postavení a činnosti finančního arbitra – ombudsmana po integraci dozorů nad finančním trhem. 2008. Disertační práce. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/156341/pravf_d/Disertacni_prace_30-1-2008.pdf 5

BAKEŠ, Milan. Finanční právo. Praha: C.H. Beck, 2012. Právnické učebnice. ISBN 978-80-7400-440-7.

13

Pro Českou republiku byl zvolen název „finanční arbitr“ i přes to, ţe ostatní země Evropské unie tyto instituce nazývají finanční čí bankovní ombudsman. Tento název by mohl vzbuzovat dojem, ţe je orgán oprávněn zabývat se veškerými spory ve finanční oblasti. Jako další bylo Poslaneckou sněmovnou rozhodnuto, ţe pracovníci finančního arbitra k němu budou přiděleni prostřednictvím České národní banky a jeho činnost tak bude hrazena právě z rozpočtu centrální banky. Také bylo ustanoveno, ţe Česká národní banka je oprávněna provádět kontrolu činnosti finančního arbitra přes rozpočet a na základě dohody o spolupráci mezi arbitrem a ČNB. 6

1.2 Novelizace zákona o finančním arbitrovi Institut finančního arbitra vznikl v důsledku přijetí zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi. Zákon byl přijat dne 9. května 2002 a účinnost nabyl dnem 1. ledna 2003. Zákon se dělí do čtyř částí – úvodní ustanovení, arbitr a jeho zástupce, řízení před arbitrem, ustanovení společná a přechodná: -

úvodní ustanovení se zabývá pravomocemi finančního arbitra a jsou definovány základní pojmy jako instituce, navrhovatel a spotřebitel pro účely Zákona o finančním arbitrovi.

-

část týkající se arbitra a jeho zástupce se zabývá podmínkami pro výkon těchto funkcí, způsobem zvolení do funkce i ukončením výkonu funkce.

-

řízení před arbitrem je nejobsáhlejší část zákona. Obsahuje informace týkající se zahájení a průběhu řízení – návrh, zásady řízení, zastavení řízení, nález, námitky, náklady řízení, pokuty, aj.

-

poslední část Ustanovení společná a přechodná informuje o nabytí účinnosti zákona. 7

Od doby, kdy vznikl zákon o finančním arbitrovi, byl několikrát novelizován. První novelizace zákona byla provedena zákonem č. 558/2004 Sb., který mění zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a 6

SCHOLZ, Petr. Zákon o finančním arbitrovi: komentář. Praha: C.H. Beck, 2009. Beckovy texty zákonů s komentářem. ISBN 978-807-4000-911. 7

zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů

14

tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon byl přijat dne 24. září 2004 a nabyl účinnosti dne 1. ledna roku 2005. Došlo k rozšíření kompetencí finančního arbitra o moţnost řešit spory vzniklé z opravného zúčtování a inkasního způsobu placení. Dále byl rozšířen výčet činností, které se neslučují s výkonem finančního arbitra – jedná se o jakoukoliv jinou výdělečnou činnost, s výjimkou vědecké, pedagogické, publicistické, literární nebo umělecké funkce. Finanční arbitr dostal moţnost se během řízení obrátit na instituce, které nejsou účastníky řízení. Došlo ke zkrácení lhůty pro vyjádření instituce z původních 30 dnů na 15 dnů s tím, ţe lhůtu lze o 15 dnů prodlouţit.8 Tuto změnu doporučil JUDr. Ing. Otakar Schlossberger, který v tu dobu vykonával funkci finančního arbitra. Návrh zdůvodnil následovně: „Moje zkušenosti vyplývající z diskuzí se zahraničními finančními či bankovními ombudsmany mne ubezpečily, ţe lhůta stanovená v české právní úpravě mimosoudního vyřizování sporů ve vybraných oblastech bankovnictví je neúměrně dlouhá. Proto zazněl z mé strany návrh ji radikálně zkrátit, a to o polovinu. Jen tak bude vyvíjen větší tlak na instituce a tím bude také větší předpoklad rychlejšího a efektivnějšího řešení ze strany finančního arbitra.“ 9 Druhá novelizace byla provedena na základě zákona č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem. Zákon pochází ze dne 2. února 2006 a účinnosti nabyl dne 1. dubna 2006. Novelizace se vztahovala celkem na třicet tři zákonů, mezi které patřil například zákon o České národní bance, zákon o pojišťovnictví, zákon o daních z příjmů, zákon o přestupcích, zákon o bankách aj. Změnou zákona o finančním arbitrovi se zabývá čtrnáctá část. Tato novela stanovila moţnost obrátit se na finančního arbitra i v případě, ţe klient nedal instituci k převodu peněţních prostředků příkaz. V původním znění zákona se fyzická nebo právnická osoba nemohla na finančního arbitra při odčerpání prostředků z účtu neoprávněnou cestou obrátit. Také byla rozšířena působnost o moţnost řešit spory opravného zúčtování u spořitelních a úvěrových druţstev. Byl změněn způsob volby finančního arbitra i jeho zástupce. Dále byla stanovena sankce pro instituci v případě, ţe nález vyhovuje (i pouze částečně) návrhu navrhovatele ve výši 10% z částky,

8

Sagit. Sbírka zákonů [online]. [cit. 2014-02-20]. Dostupné z: www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?cd= 767&typ=r&zdroj=sb04558 9

SCHLOSSBERGER, Otakar. Novela zákona o finančním arbitrovi přináší rozšíření jeho kompetencí. Bankovnictví. 2004, č. 12. ISSN 1212-4273. s. 27

15

kterou musí instituce uhradit, nejméně 10 000 Kč. Uhrazená sankce je příjmem České národní banky. Finanční arbitr byl tímto zákonem výslovně definován jako smírčí orgán zabývající se rozhodováním sporů podle tohoto zákona. Také bylo nově stanoveno, ţe se v průběhu řízení postupuje „přiměřeně“. 10 Třetí novelizace proběhla skrze zákon č. 264/2006 Sb., který mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce ze dne 21. dubna 2006. Zákon nabyl účinnosti dne 1. ledna 2007, má šedesát částí a změna zákona o finančním arbitrovi je definována v části čtyřicet sedm.11 Jednalo se o změnu zákona v souvislosti s pověřenými osobami, které jsou povinny dodrţovat uvedené ustanovení týkající se nového zákoníku práce. Podle § 12, odst. 8 jsou pověřené fyzické osoby povinny dodrţovat povinnosti v souvislosti s § 303 zákoníku práce. Do této doby dodrţovaly povinnosti podle ustanovení § 73, odst. 2 zákoníku práce. Další změna byla provedena zákonem č. 285/2009 Sb., který je ze dne 22. července 2009 a účinnosti nabyl 1. listopadu 2009. Touto novelizací došlo k rozšíření působnosti finančního arbitra o moţnost řešit spory i mimo Evropský hospodářský prostor. Byla odstraněna přímá vazba na zákon o platebním styku a byl odstraněn limit 50 000 EUR (do této doby byly řešeny pouze spory, jejichţ hodnota byla niţší nebo rovna 50 000 EUR). Dále byla také působnost finančního arbitra rozšířena o moţnost řešit spory mezi poskytovateli a uţivateli platebních sluţeb a došlo k posílení principu smírčího řešení sporů prostřednictvím ustanovení v zákoně v přesném znění: „Arbitr usiluje především o to, aby byl spor vyřešen smírně.“ 12 Další novelizace byla provedena zákonem č. 180/2011 Sb. a vešla v platnost dne 1. července 2011. Prostřednictvím tohoto zákona došlo k dalšímu rozšíření působnosti finančního arbitra o moţnost řešení sporů týkající se spotřebitelských úvěrů a kolektivního investování. U kolektivního investování se jedná především o spory vzniklé mezi spotřebiteli a investičními společnostmi nebo investičními fondy. Další změna zahrnovala způsob volby finančního arbitra i jeho zástupce. Do této doby byli voleni Poslaneckou sněmovnou, ale v současnosti je jmenuje vláda podle návrhu, který obdrţí od ministerstva financí. Dále byl navýšen limit pro 10

zákon č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem

11

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Sbírka zákonů. [online]. [cit. 2014-02-20]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=264&r=2006 12

Výroční zpráva finančního arbitra za rok 2009. [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/galerie/tinymce/media2/2009_cs_vyrocni_zprava_cz.pdf

16

minimální sankci pro instituce. Dříve se jednalo o 10% ze sporné částky, kterou měla instituce uhradit navrhovateli (minimální částka byla 10.000 Kč). To bylo navýšeno na 15.000 Kč. Také došlo ke zřízení Kanceláře finančního arbitra, neboli organizační sloţky státu, která je financována státním rozpočtem, resp. rozpočtovou kapitolou Ministerstva financí. Do té doby činnost hradila Česká národní banka, coţ bylo v rozporu s poţadavky Evropské unie. 13 Dalším schváleným zákonem, který se zabývá činnostmi finančního arbitra, je zákon č. 241/2013 Sb., o změně některých zákonů týkající se přijetí zákona o investičních společnostech a fondech s přijetím přímo pouţitelného předpisu Evropské unie upravujícího vypořádání některých derivátů. Zákon je platný od 19. srpna 2013 a změnil působnost finančního arbitra v oblasti kolektivního investování. Do té doby byla v oblasti kolektivního investování působnost omezena pouze na spory, kdy je jedním z účastníků spotřebitel a druhým investiční společnost nebo investiční fond. Nově také bylo moţné zabývat se i spory směřující proti obchodníkům s cennými papíry nebo investičním zprostředkovatelům, kteří nabízejí investice do fondu kolektivního investování. „Došlo k moţnosti řešit spory mezi osobou obhospodařující nebo provádějící administraci fondu kolektivního investování nebo nabízející investice do fondu kolektivního investování a spotřebitelem při obhospodařování nebo provádění administrace fondu kolektivního investování nebo nabízení investic do fondu kolektivního investování.“ 14 V pořadí zatím poslední novelizace proběhla přes zákon č. 278/2013, který upravuje některé zákony související s přijetím zákona o směnárenské činnosti. Zákon pochází ze dne 10. září 2013 a účinnosti nabyl dne 1. listopadu 2013. Opět došlo k rozšíření kompetencí v oblasti směnárenské činnosti a v oblasti ţivotního pojištění. První oblast zahrnuje spory, které vznikají mezi provozovatelem směnárenské činnosti a klientem, se kterým byl obchod proveden nebo zájemcem o provedení směnárenského obchodu. V druhé oblasti se jedná o spory vzniklé během poskytování nebo zprostředkování ţivotního pojištění. Spory mohou vznikat mezi pojišťovnou nebo pojišťovacím zprostředkovatelem a zájemcem o pojištění,

13

Ministerstvo financí ČR. Tisková zpráva 2011. [online]. [cit. http://www.finarbitr.cz/galerie/tinymce/media2/2009_cs_vyrocni_zprava_cz.pdf 14

2014-02-21].

Dostupné

z:

Kancelář finančního arbitra. Změna působnosti finančního arbitra. [online]. [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/cs/informace-pro-verejnost/aktuality/zmena-pusobnosti-financniho-arbitra-v-oblastikolektivniho-investovani-8.html

17

pojištěnou osobou, oprávněnou osobou nebo pojistníkem.15 Dále byla zrušena informační povinnost, kterou měli instituce vůči finančnímu arbitrovi. Znamená to, ţe při zahájení činnosti uţ nebudou muset instituce oznamovat své kontaktní údaje a nebudou muset oznamovat jejich případné změny. 16

1.3 Výkon funkce finančního arbitra Následující část této kapitoly začíná definicí vybraných základních pojmů. Následně jsou zde podle právní úpravy stanoveny podmínky pro výkon funkce finančního arbitra, způsoby jmenovaní a odvolání z funkce. 1.3.1

Definice základních pojmů

Zákon o finančním arbitrovi je úzce provázán se zákonem č. 284/2009 Sb., o platebním styku. Lze to zpozorovat i na pojmech, pomocí kterých je vymezena působnost finančního arbitra a jejichţ přesné vymezení můţeme najít právě v zákoně o platebním styku. Pro lepší vysvětlení činností, kterými se finanční arbitr zabývá, je proto důleţité definovat některé základní pojmy. Pojem platební sluţba je definována jako sluţba, která umoţňuje vklad hotovosti na platební účet vedený poskytovatelem, výběr hotovosti z daného platebního účtu a provádění převodů peněţních prostředků. Jedná se o převody na základě příkazu plátce, příjemce, nebo plátce prostřednictvím příjemce. Dále je charakterizována také jako vydávání a správa platebních prostředků. Platební sluţbou se naopak nemyslí například přeprava, sběr a zpracování hotovosti, směnárenská činnost, vydávání šeků, směnek nebo papírových poukázek a platební transakce prováděná mezi poskytovateli na jejich vlastní účet. 17 Elektronické peníze jsou charakterizovány jako peněţní hodnota, prostřednictvím které je znázorněna pohledávka vůči tomu, kdo ji vydal. Uchovává se elektronicky, vydává se proti přijetí peněţních prostředků a musí být přijímána jinou osobou, neţ tou, kdo ji vydal. 18

15

Kancelář finančního arbitra. Změna působnosti finančního arbitra. [online]. [cit. 2014-02-23]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/cs/informace-pro-verejnost/aktuality/rozsireni-pusobnosti-financniho-arbitra-na-oblastsmenarenske-cinnosti-a-zivotniho-pojisteni-7.html 16

Kancelář finančního arbitra. Zrušení informační povinnosti. [online]. [cit. 2014-02-23]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/cs/informace-pro-verejnost/aktuality/zruseni-informacni-povinnosti-instituci-6.html 17

§ 3, zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku

18

§ 4, zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku

18

Právo na poskytování platebních sluţeb a vydávání elektronických peněz mají podle zákona banky, zahraniční banky, spořitelní a úvěrní druţstva, instituce elektronických peněz a Česká národní banka. 19 1.3.2

Předpoklady pro výkon funkce

Výkon funkce finančního arbitra je podmíněn několika poţadavky, které jsou uvedeny v zákoně, v ustanovení § 4 a § 6 a které musí být splněny, pokud má fyzická osoba vykonávat funkci. Těmito podmínkami se rozumí zejména bezúhonnost, plná způsobilost k právním úkonům, dobrá pověst, dostatečná kvalifikace a zkušenosti. Bezúhonností je zde myšleno, ţe se osoba nedopustila úmyslného trestného činu, trestného činu proti majetku, hospodářského trestného činu nebo trestného činu, který byl spáchaný v souvislosti s financováním terorismu, a nebyla za takový čin pravomocně odsouzena. Výkon funkce není slučitelný s výkonem funkce prezidenta republiky, poslance nebo senátora Parlamentu, soudce, člena Nejvyššího kontrolního úřadu a člena bankovní rady České národní banky. Stejně tak není moţné funkci vykonávat zároveň s jakoukoliv činností v oblasti veřejné správy a s činnostmi v řídících, dozorčích a kontrolních orgánech podniků. Finanční arbitr ani jeho zástupce také nemohou vykonávat jinou výdělečnou činnost, vyjma správy vlastního majetku a vědecké, pedagogické, publicistické, literární či umělecké činnosti. Takové činnosti lze vykonávat pouze za okolností, které nebudou mít negativní vliv na výkon funkce, její důstojnosti a důvěru v jeho nestrannost a nezávislost. 1.3.3

Jmenování do funkce

Finančního arbitra od 1. července 2011 jmenuje vláda na základě návrhu ministra financí. V minulosti byl volen Poslaneckou sněmovnou ve veřejném hlasování. Provedené změny mohou mít spíše negativní dopad, protoţe volba Poslaneckou sněmovnou zaručovala nestranný a nezávislý výkon funkce finančního arbitra. Zatímco kdyţ je v současnosti jmenován do funkce vládou, je vyšší riziko, ţe bude dosazena osoba, která se bude názorově shodovat s vládou, třeba i v případě nedostatku osobních a profesních kvalit.

19

§§ 5-6, zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku

19

Funkční období je v délce pěti let. V případě, ţe je funkce neobsazena, funkční období začíná dnem jmenování. Pokud obsazena je, začíná toto období následující den po dni skončení funkčního období dosavadního finančního arbitra. V tomto případě musí být ale jmenován nejpozději dva měsíce před uplynutím stávajícího funkčního období. 1.3.4

Zánik funkce

Moţnostmi zániku funkce finančního arbitra se zabývá § 6 a § 7 zákona č. 229/2002 Sb. Výkon funkce arbitra nebo zástupce arbitra končí dnem, kdy -

uplynulo jeho funkční období,

-

nabyl právní moci rozsudek soudu, kterým byl arbitr nebo zástupce arbitra odsouzen pro úmyslný trestný čin, trestný čin proti majetku, hospodářský trestný čin nebo pro trestný čin spáchaný v souvislosti s financováním terorismu,

-

bylo předsedovi vlády doručeno písemné prohlášení arbitra nebo zástupce arbitra, ţe se své funkce vzdává,

-

arbitr nebo zástupce arbitra zemřel, nebo ke dni, ke kterému byl prohlášen za mrtvého. 20

Další způsob ukončení výkonu funkce jsou případy, kdy dojde přímo k odvolání finančního arbitra nebo jeho zástupce vládou. Před zavedením zákona č. 180/2011 Sb. to bylo v pravomoci Poslanecké sněmovny. Vláda má právo finančního arbitra odvolat, pokud jiţ dál není způsobilý vykonávat funkci. Můţe ho také odvolat v případech, kdy závaţně nebo opakovaně porušil povinnosti, které vyplývají ze zákona a ze zvláštních právních předpisů. 21 1.3.5

Zástupce finančního arbitra

Co se týče výkonu funkce zástupce finančního arbitra, aby mohla být osoba zvolena, musí splnit stejné předpoklady, které musí splnit finanční arbitr. Stejně tak ustanovení zákona o finančním arbitrovi, týkající se způsobu volby a odvolání, je shodné i pro jeho zástupce.

20

§ 6, odst. 3, zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů

21

§ 7, zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů

20

Zástupce finančního arbitra je pověřen výkonem jeho pravomocí a povinností v době jeho nepřítomnosti v plném rozsahu. Také můţe být finančním arbitrem trvale pověřen i výkonem části své rozhodovací povinnosti.

21

2. Pravomoci a povinnosti finančního arbitra podle zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů Podle úvodního ustanovení § 1 je finanční arbitr oprávněn řešit spory mezi -

poskytovateli platebních sluţeb a uţivateli platebních sluţeb vzniklé při poskytování platebních sluţeb,

-

vydavateli elektronických peněz a drţiteli elektronických peněz vzniklé při vydávání a zpětné výměně elektronických peněz,

-

věřiteli nebo zprostředkovateli a spotřebiteli vzniklé při nabízení, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru,

-

investičními fondy, investičními společnostmi (mohou být i zahraniční), obchodníky s cennými papíry nebo investičními zprostředkovateli a spotřebiteli vzniklé při kolektivním investování prováděné standardním fondem či speciálním fondem, který získává peněţní prostředky od veřejnosti,

-

pojišťovnami nebo pojišťovacími zprostředkovateli a zájemci o pojištění, pojistníky, pojištěnými, oprávněnými osobami vzniklé při poskytování či zprostředkování ţivotního pojištění,

-

provozovateli směnárenské činnosti a zájemci o provedení směnárenských obchodů nebo osobami, se kterými byl směnárenský obchod proveden. 22

V průběhu sporu se finanční arbitr snaţí především o jeho smírné vyřešení. Finanční arbitr nemůţe rozhodovat spory, které jsou mimo rozsah stanovený zákonem. Jedná se o spory, které jiţ byly rozhodnuty soudem nebo jiţ bylo zahájeno jejich řízení před soudem, spory, kterými se finanční arbitr zabýval nebo v současnosti zabývá a spory, které byly rozhodnuty v rozhodčím řízení, nebo jiţ bylo rozhodčí řízení zahájeno. 23

22


23

Kancelář finančního arbitra. Spory mimo působnost finančního arbitra. [online]. [cit. 2014-02-24]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/cs/reseni-sporu/priklady-sporu/spory-mimo-pusobnost-financniho-arbitra.html

22

§ 3 definuje pojmy instituce, navrhovatel a spotřebitel. Pro potřeby tohoto zákona se institucí rozumí: -

poskytovatelé platebních sluţeb,

-

vydavatelé elektronických peněz,

-

věřitelé či zprostředkovatelé při nabízení, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru,

-

investiční fondy a společnosti (i zahraniční), obchodníci s cennými papíry při provádění kolektivního investování,

-

pojišťovny nebo pojišťovací zprostředkovatelé při nabízení a poskytování ţivotního pojištění,

-

provozovatelé směnárenské činnosti.

Navrhovatel je definován jako: -

uţivatel platebních sluţeb v případě sporů týkající se poskytování platebních sluţeb,

-

drţitel elektronických peněz v případě sporů týkající se vydávání a zpětné výměny elektronických peněz,

-

spotřebitel v případě sporů týkající se nabízení, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru

-

spotřebitel v případě sporů týkající se kolektivního investování

-

zákazník v případě sporů týkající se nabízení, poskytování nebo zprostředkování ţivotního pojištění

-

zájemce o provedení nebo klient, se kterým byl proveden směnárenský obchod v případě sporů týkající se směnárenské činnosti.

Spotřebitel je charakterizován jako fyzická osoba, která nejedná v rámci výkonu svého zaměstnání nebo v rámci své podnikatelské činnosti. 24 Finanční arbitr i jeho zástupce musejí vykonávat funkci nezávisle a nestranně. Musejí se zdrţet veškerých činností, které by mohly budit pochybnosti o jejich nepodjatosti, jak jiţ bylo uvedeno v předpokladech pro výkon činnosti. Za svou činnost odpovídají vládě, tedy tomu, kým byli zvoleni.

24


23

Podle zákona je také finanční arbitr povinen předloţit zprávu o své činnosti. Tato zpráva se předkládá Poslanecké sněmovně a vládě vţdy jedenkrát ročně, a to do 31. března, za uplynulý kalendářní rok. Obsahuje informace o nákladech, které byly vynaloţeny na zajištění výkonu funkce, informace o projednávaných sporech, ale bez uvedení identifikačních nákladů navrhovatelů. Uvedení identifikačních údajů instituce neporušuje povinnost mlčenlivosti podle § 22, zákona č. 229/2002 Sb.

2.1 Spory v působnosti finančního arbitra Následující rozdělení a uvedené příklady nejsou přesným a jednoznačným výčtem sporů v působnosti finančního arbitra. Moţnost řešení kaţdého sporu závisí na individuálních okolnostech případu. 2.1.1

Spory v oblasti platebních služeb

Mezi působnost finančního arbitra patří spory, které vznikají v přímé souvislosti s poskytováním platebních sluţeb a vydáváním a následnou výměnou elektronických peněz. Jedná se o spory, které se týkají např.: -

nevydání hotovosti bankomatem,

-

zneuţití platební karty třetí osobou při výběru z bankomatu,

-

zneuţití platební karty třetí osobou při nákupu u obchodníka,

-

nezaúčtování finančních prostředků při vkladu na pokladně nebo prostřednictvím vkladového bankomatu,

-

vícenásobné zaúčtování transakce při výběru hotovosti z bankomatu,

-

neprovedení inkasa,

-

opoţděná realizace platební transakce,

-

platební transakce, k nimţ nedal uţivatel platební karty svolení.

2.1.2

Spory v oblasti spotřebitelských úvěrů

Mezi působnost finančního arbitra patří spory, které vznikají v přímé souvislosti s nabízením, poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelského úvěru. Do kompetencí finančního arbitra náleţí tato oblast aţ od 1. července 2011.

24

Jedná se o spory, které se týkají např.: -

správnosti výše náhrady nákladů vzniklých z předčasného splacení,

-

platnosti odstoupení od úvěrové smlouvy,

-

zesplatnění spotřebitelského úvěru,

-

poplatků spojených se smlouvou o spotřebitelském úvěru,

-

poplatků spojených se zprostředkovatelskou smlouvou,

-

platnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele,

-

platnosti účtované smluvní pokuty.

2.1.3

Spory v oblasti kolektivního investování

Mezi působnost finančního arbitra patří spory, které vznikají při investicích do standardních fondů kolektivního investování nebo specializovaných fondů kolektivního investování prostřednictvím kterých se shromaţďují prostředky od veřejnosti. Tato oblast, stejně jako oblast spotřebitelských úvěrů, byla do kompetencí finančního arbitra přidána s účinností od 1. července 2011. Od té doby je finanční arbitr oprávněn řešit spory, kde je jednou ze stran spotřebitel a druhou investiční fond, investiční společnost nebo zahraniční investiční společnost. 19. srpna 2013 došlo k dalšímu rozšíření tak, ţe je finanční arbitr oprávněn řešit spory i mezi spotřebiteli a obchodníky s cennými papíry nebo investičními zprostředkovateli. Jedná se o spory, které se týkají např.: -

vypořádání realizovaného pokynu k nákupu, prodeji nebo výměně podílového listu,

-

hodnoty podílového listu,

-

náhrady škody vzniklé při poskytování investičního poradenství související s kolektivním investováním,

-

poplatků, které byly naúčtovány v souvislosti s nákupem, prodejem nebo výměnou podílového listu,

-

plnění informačních povinností, které se vztahují na investiční společnost nebo investiční fond.

25

2.1.4

Spory v oblasti směnárenské činnosti

Mezi působnost finančního arbitra patří spory, které vznikají v souvislosti s provozováním směnárenské činnosti. Touto oblastí se finanční arbitr nezabýval od doby jeho vzniku, ale byla do jeho působnosti zařazena aţ s přijetím zákona o směnárenské činnosti, který nabyl platnost dne 1. listopadu 2013. 2.1.5

Spory v oblasti životního pojištění

Mezi působnost finančního arbitra patří spory, které vznikají v souvislosti s pojištěním fyzické osoby. Tato oblast patří do jeho kompetencí od 1. listopadu 2013 a jedná se o spory vzniklé při nabízení, poskytování nebo zprostředkování ţivotního pojištění. Spory v oblasti neţivotního pojištění není finanční arbitr oprávněn řešit ani nadále i za předpokladu, ţe bylo neţivotní pojištění sjednáno jako doplňkové k pojištění ţivotnímu. 25

25

Kancelář finančního arbitra. Spory v působnosti finančního arbitra. [online]. [cit. 2014-02-24]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/cs/reseni-sporu/priklady-sporu/spory-v-pusobnosti-financniho-arbitra.html

26

3. Řízení před finančním arbitrem Rozhodování sporů probíhá v rámci specifického řízení, které je nejdůleţitější ze všech činností finančního arbitra. Zákon o finančním arbitrovi se tomuto řízení věnuje od § 8 dále. Zákonem je také stanoveno, ţe je přiměřeně vyţíván správní řád, není-li podle zákona přímo určeno jinak. 26

3.1 Zahájení řízení Řízení před finančním arbitrem je zahájeno podáním návrhu. Na základě zákona, jehoţ cílem je ochrana spotřebitelů, můţe návrh podat pouze jedna strana řízení, a tím je navrhovatel. Z vlastní iniciativy nebo na návrh instituce nemůţe finanční arbitr řízení zahájit. I kdyţ to není uvedeno přímo v zákoně o finančním arbitrovi, řízení je zahájeno v den, kdy finanční arbitr obdrţí návrh.

27

Od provedení novelizace v roce 2006 zákon vymezuje, ţe podání

návrhu má stejné právní účinky na promlčení, jako podání ţaloby u soudu. Do té doby hrozila moţnost promlčení práv navrhovatele za okolností, kdy by nález finančního arbitra nabyl právní moci aţ po uplynutí zákonné promlčecí doby. Touto novelizací došlo ke zvýšení ochrany práv navrhovatele. 28 Návrh lze podat v listinné podobě, elektronické podobě nebo osobně. Navrhovatel můţe také podat návrh prostřednictvím formuláře, který je zveřejněn přímo na webových stránkách finančního arbitra. Jsou k dispozici dva formáty návrhu – pro fyzickou osobu a pro právnickou osobu. Formulář obsahuje všechny důleţité náleţitosti, které musí návrh obsahovat a které stačí pouze doplnit. Je viditelná snaha ulehčit veřejnosti podání návrhu.

29

Podat návrh prostřednictvím formuláře

je tedy podle mého názoru nejjistější varianta jak podat návrh správně a neopomenout některé podstatné náleţitosti.

26


27

§ 44, odst. 1, zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů

28


Kancelář finančního arbitra. Spory v působnosti finančního arbitra. [online]. [cit. 2014-02-24]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/cs/reseni-sporu/formulare.html

27

3.2 Náležitosti návrhu Návrh musí obsahovat: -

označení účastníků (identifikace navrhovatele i instituce, proti které je návrh podáván),

-

podrobné vylíčení skutečností (čeho se spor týká, co mu předcházelo, aj.),

-

doklad o vyzvání instituce k nápravě a doklad o zamítnutí reklamace,

-

doloţení důkazů (např. smlouva s institucí, obchodní podmínky, výpis z bankovního účtu, aj.),

-

označení, čeho se navrhovatel domáhá,

-

prohlášení navrhovatele, ţe nepodal věc k soudnímu řízení, rozhodčímu soudu nebo rozhodci a ţe s danou institucí neuzavřel dohodu o mimosoudním vyrovnání a uvědomuje si závaznost rozhodnutí,

-

plnou moc, v případě, ţe je navrhovatel zastoupen,

-

datum podání návrhu a podpis navrhovatele. 30

Poţadavek na prohlášení navrhovatele, ţe si je vědom závaznosti rozhodnutí, je podle bývalého zástupce finančního arbitra, JUDr. Petra Scholze, zbytečný. V případě, ţe návrh podává právnická osoba, je potřeba navíc dodat také prohlášení osoby, která ho podepsala, ţe má právo jednat za navrhovatele. 31 Pokud návrh obsahuje nějaké nedostatky, informuje o nich finanční arbitr navrhovatele a nařídí mu tyty vady ve lhůtě 15 dnů odstranit. Na základě odůvodněné ţádosti můţe být lhůta před jejím uplynutím o dalších 15 dnů prodlouţena, i opakovaně. 32 Zákon vymezuje také určité okolnosti, za kterých je návrh nepřípustný:

30

-

spor nepatří do působnosti finančního arbitra,

-

spor jiţ v minulosti byl rozhodnutý soudem nebo bylo řízení před soudem zahájeno,

-

spor je nebo jiţ v minulosti byl předmětem řízení před finančním arbitrem,

§ 10, odst. 1 zákon č. 229/2002 Sb. o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisu

31

SCHOLZ, Petr. Zákon o finančním arbitrovi: komentář. Praha: C.H. Beck, 2009. Beckovy texty zákonů s komentářem. ISBN 978-807-4000-911. str. 30 32

§ 10 odst. 4, zákon č. 229/2002 Sb. o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisu

28

-

spor jiţ v minulosti byl rozhodnutý v rozhodčím řízení nebo rozhodčí řízení bylo zahájeno. 33

Finanční arbitr je povinen poskytnout navrhovatelům pomoc v souvislosti s podáním návrhu a kdykoliv během řízení. (viz. 4.2 Informační povinnost finančního arbitra)

3.3 Zásady řízení Další část zákona, § 12, stanovuje některé principy, podle kterých probíhá řízení před finančním arbitrem. V prvním odstavci je stanoveno jakým způsobem musí finanční arbitr rozhodovat spory. Měl by tak činit podle svého nejlepšího svědomí a vědomí. Je také uveden poţadavek, ţe rozhodnutí musí být také nestranné, spravedlivé a musí vyplývat pouze ze skutečností, které byly zjištěny v souladu s tímto zákonem a zvláštními právními předpisy. Poslední povinností je, ţe finanční arbitr musí rozhodnout bez zbytečných průtahů. Rychlost řízení před finančním arbitrem je jednou z hlavních výhod oproti soudnímu řízení. Pro správný průběh řízení není zákonem stanoveno, ţe by muselo dojít k ústnímu jednání. Ve většině případů dochází k písemnému řízení. K ústnímu jednání můţe podle § 12, odst. 2 dojít z podnětu navrhovatele, instituce nebo přímo z podnětu finančního arbitra. Odst. 3 stanovuje, ţe finanční arbitr není vázán návrhem a je povinen aktivně zajišťovat důkazy. „Je to velmi důleţité zejména pro etapu dokazování a opatřování si důkazních prostředků, ale také pro samotné rozhodnutí ve věci, neboť při řízení můţe finanční arbitr například zjistit, ţe klient – navrhovatel byl zkrácen na svých právech více, neţ sám vyjádřil v návrhu na zahájení řízení před finančním arbitrem.“34 Nově zjištěné důkazy pak finanční arbitr volně hodnotí a vychází ze skutkového stavu věci. Další zásada poskytuje účastníkům řízení právo nahlíţet do spisu a právo na obdrţení kopie těch písemností, které jsou do spisu zaloţeny. S takovou moţností jsou obě strany písemně seznámeny a z nahlédnutí do spisu se pořizují záznamy.

33

§ 9, zákon č. 229/2002 Sb. o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisu

34

SCHLOSSBERGER, Otakar a Marcela SOLDÁNOVÁ. Platební styk. Praha: Bankovní institut, 2007. ISBN 978-807-2651-078. s. 339.

29

Finanční arbitr je oprávněn poţadovat od účastníků řízení veškeré důkazy, které potvrzují jejich tvrzení a má právo i na vyţádání ústního vysvětlení. „Ústní vysvětlení je poţadováno zejména u sloţitějších případů. Z podání ústního vysvětlení je pořizován nejen zápis, který podepisují všechny osoby, které se účastnily jednání, ale se souhlasem zúčastněných stran můţe být pořizován i zvukový záznam.“ 35 Na instituce se vztahuje povinnost do 15 dnů na výzvu finančního arbitra dodat veškeré poţadované doklady a účastnit se jednání. Také jsou povinny poskytnout vysvětlení k případu, předloţit veškeré dokumenty, které se týkají sporu a umoţnit finančnímu arbitrovi přístup do svých spisů, případně k elektronickým záznamům. I tato lhůta můţe být v odůvodněných případech o dalších 15 dní prodlouţena, v některých případech i opakovaně. Před druhou novelizací zákona č. 229/2002 Sb. nebyla přesně určena lhůta a instituce často odkládaly předloţení dokumentace. V souvislosti s tímto problémem byla ustanovena lhůta v délce 15 dnů, během kterých musejí instituce splnit poţadavky finančního arbitra. V odstavci 8 je finančnímu arbitrovi povoleno písemně pověřit šetřením věci některého za zaměstnanců v Kanceláři finančního arbitra nebo jinou fyzickou osobu. Před začátkem šetření se tyto osoby musejí prokázat písemným pověřením a instituce musejí plnit výše uvedené povinnosti, které jsou uloţeny zákonem i vůči nim. Pověřené osoby jsou povinny jednat podle ustanovení § 303 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů. Finanční arbitr je zákonem také oprávněn k tomu, aby se v průběhu řízení mohl obrátit i na instituce nebo jiné osoby, které nejsou účastníky řízení a jejichţ vysvětlení můţe mít význam na průběh nebo výsledek řízení. I v těchto případech platí pro poskytnutí dokumentace nebo podání vysvětlení stejná lhůta 15 dnů. Tato změna byla do zákona ustanovena v souvislosti s první novelou, protoţe některé instituce odmítali finančnímu arbitrovi poskytnout dokumenty potřebné k provedení rozhodnutí. 36

3.4 Průběh řízení Po tom, co finanční arbitr obdrţí návrh, informuje o zahájení řízení instituci. Vyjádření dané instituce k návrhu je uvedeno v § 11. Zákon stanoví, ţe instituce je povinna, aby ve lhůtě 15 35

SCHOLZ, Petr. Zákon o finančním arbitrovi: komentář. Praha: C.H. Beck, 2009. Beckovy texty zákonů s komentářem. ISBN 978-807-4000-911. s. 36. 36


30

dnů podala k návrhu své vyjádření. Při podání odůvodněné ţádosti lze lhůtu o 15 dnů prodlouţit, i opakovaně. Původní znění zákona poskytovalo institucím lhůtu 30 dnů. Docházelo ale k tomu, ţe se instituce vyjádřila aţ poslední moţný den nebo ţádala o prodlouţení a to vedlo ke zdrţování řízení. Instituce musela jiţ návrh v minulosti řešit, protoţe navrhovatel předkládá potvrzení, ţe instituci vyzval k nápravě a ta poţadavku nevyhověla nebo vyhověla jen zčásti. Na základě toho byla lhůta 30 dní nadbytečně dlouhá. V praxi se zkrácení lhůty osvědčilo, instituce ve většině případů doručí vyjádření ve lhůtě 15 dnů a tím se podstatně zkrátila doba vyřizování sporu. 37 Poté probíhá proces zajišťování důkazů důleţitých pro rozhodnutí. Jak je výše uvedeno, finanční arbitr aktivně opatřuje důkazy a můţe ţádat po účastnících předloţení určité dokumentace nebo ústní vyjádření. (viz. 3.3 Zásady řízení) Navrhovatel je oprávněn poţadovat, aby řízení probíhalo v jazyce, ve kterém s ţalovanou institucí uzavíral smlouvu nebo ve kterém s institucí písemně jednal.

38

V případě, ţe

navrhovatel vyuţije právo na tlumočníka, nese náklady, které jsou s tím spojené, příslušná instituce. Ostatní náklady hradí kaţdý účastník sám za sebe. Řízení před finančním arbitrem není zpoplatněno. Spotřebitelé tak podávají návrhy i v případě nízkých částek, coţ by je vzhledem k nákladnosti a náročnosti soudního řízení jinak v minulosti jistě odradilo. Do roku 2009 byla zákonem stanovena maximální výše sporu, kterou je finanční arbitr oprávněn řešit. Spory přesahující výši 50.000 EUR uţ se finanční arbitr nezabýval. Finanční arbitr se v průběhu mimosoudního řešení sporu snaţí především o to, aby byl spor vyřešen smírně. Výroční zpráva z roku 2010 dokazuje, ţe počet takto vyřešených sporů roste. „Velmi pozitivní trend byl i v roce 2010 zaznamenán ve způsobu rozhodování sporů, v nichţ bylo navrhovateli v návrhu, byť i jen zčásti, vyhověno. Podařilo se aplikovat smírčí způsob řešení sporů s účastníky řízení. U těchto sporů bylo 93% sporů vyřešeno smírnou cestou s případnou náhradou vzniklé škody a bez nutnosti autoritativně udělovat sankce instituci.

37



31

Takovýto spor je pak vyřešen jednou provţdy a odpadá riziko případného soudního přezkumu.“ 39

3.5 Zastavení řízení Řízení před finančním arbitrem můţe být ukončeno také zastavením řízení. O tom finanční arbitr vydá usnesení z některých důvodů, kvůli kterým nelze v řízení dále pokračovat. Jedním z důvodů je zjištění, ţe návrh podaný navrhovatelem je nepřípustný. Okolnosti, za kterých je návrh nepřípustný, jsou kapitola vymezeny v části 3.2 Náleţitosti návrhu. Jako další důvod pro zastavení řízení je v zákoně uvedena situace, kdy navrhovatel finančnímu arbitrovi přes jeho výzvu neposkytl potřebnou součinnost. O takové moţnosti v případě jeho nečinnosti musí být navrhovatel předem poučen. Poslední důvod ukončení řízení je, kdyţ navrhovatel vezme svůj návrh zpět.

40

K tomu dochází poměrně často, neboť instituce se s klientem často

vypořádá po podání návrhu na zahájení řízení. Finanční arbitr po zpětvzetí návrhu nezjišťuje stanovisko instituce, ale zákon stanovuje ihned ukončit řízení.

41

Zákon o finančním arbitrovi

nestanovuje, zda je moţnost podat proti usnesení o zastavení řízení námitky. Ale v §81, správního řádu je stanoveno, ţe odvolání můţe být podáno proti kaţdému rozhodnutí, pokud zákon nestanoví jinak. Tedy i v tomto případě lze podat odvolání, ale vzhledem k tomu, ţe finanční arbitr nemá nadřízený orgán, bude o odvolání rozhodovat on sám.

3.6 Nález Po shromáţdění a vyhodnocení všech potřebných informací vydává finanční arbitr rozhodnutí, které se nazývá nález. Návrhu můţe zcela nebo zčásti vyhovět nebo ho zamítnout. Lhůta vydání rozhodnutí je stanovena v § 15, odst. 1. Původní znění zákona neobsahovalo přesně stanovenou dobu, do kdy musí být rozhodnutí vydáno. První novelizace doplnila do zákona, ţe rozhodnutí bude provedeno bez zbytečných odkladů. V souvislosti s druhou novelizací a s přijetím zákona č. 57/2006 Sb. byly stanoveny lhůty, které platí i v současném znění. O věci musí být od počátku řízení rozhodnuto do 30 dnů. U náročných případů se jedná o 60 dnů. V případě, ţe finanční arbitr nemůţe rozhodnout ani v této lhůtě, můţe být 39

Výroční zpráva finančního arbitra za rok 2010 [cit. 2014-03-04]. http://www.finarbitr.cz/galerie/tinymce/media2/2010_cs_vyrocni_zprava_cz.pdf 40

Dostupné

z:

§ 14, zákon č. 229/2002, o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů

41

SMOLÍK, Petr. Finanční arbitr: Rozhodčí nebo správní řízení?. In: Pocta Jiřímu Švestkovi k 75. narozeninám. Praha: ASPI, a. s., 2005. ISBN 80-7357-057-2

32

přiměřeně prodlouţena. Lhůta se staví po dobu, kdy jsou navrhovatelem odstraňovány nedostatky v návrhu, čekání na vyjádření instituce a po dobu, neţ instituce předloţí poţadovanou dokumentaci. „Průměrná délka řízení před finančním arbitrem v roce 2011 činila 60 dní, a to včetně stavěcích lhůt. Bez stavěcích lhůt byla průměrná doba řízení 49 dnů.“ 42 Nález se v písemné formě doručuje do vlastních rukou účastníků řízení, opět bez zbytečného odkladu. Náleţitosti nálezu jsou výrok, odůvodnění a poučení o moţnosti podat námitky. Nejdůleţitější částí je výrok, jehoţ formulace musí být stručná, jasná a nesmí vést k moţnosti dvojího výkladu. Jsou zde uvedeny identifikační údaje účastníků, předmět sporu, a právní ustanovení, které byly v průběhu řízení vyuţívány. Dále jsou uvedeny práva a povinnosti obou účastněných stran a lhůty pro jejich dodrţení, případně jiné údaje nutné ke splnění dané povinnosti. Odůvodnění obsahuje veškeré důkazy, které byly podkladem pro vydání rozhodnutí a úvahy, kterými s finanční arbitr zabýval v průběhu hodnocení důkazů. Poučení informuje účastníky sporu o moţnosti podat proti rozhodnutí odvolání a uvádí informace, které jsou s podáním odvolání spojené. 43

3.7 Námitky Proti nálezu mohou být podány námitky. Ty mají, v případě, ţe jsou podány včas, odkladný účinek a mohou být podány do 15 dnů ode dne, kdy bylo doručeno písemné vyhotovení rozhodnutí. Právo podat námitky má navrhovatel i instituce, proti které je spor vedený. Tohoto práva se lze vzdát. V případě, ţe je rozhodnuto v neprospěch instituce, dochází k podání námitek právě ze strany dané instituce prakticky vţdy. Stejné je to i u rozhodnutí v neprospěch navrhovatele. Finanční arbitr můţe rozhodnutím o podaných námitkách nález potvrdit nebo změnit. Podle zákona se námitkami zabývá finanční arbitr sám. To můţe vzbuzovat pochybnosti o nestrannosti a nezávislosti rozhodování, protoţe přezkoumává svůj vlastní názor, který si na 42

Výroční zpráva finančního arbitra za rok 2011. [cit. 2014-03-04]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/galerie/tinymce/media2/406_cs_vyrocni-zprava-o-cinnosti-financniho-arbitra-za-rok2011.pdf 43 §§ 68-70, zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů

33

věc jiţ v průběhu řízení vytvořil. Ačkoliv zatím nedošlo k výraznější kritice, bylo by vhodné např. zřídit poradní komisi, kde by byli zastoupeni mimo členy Kanceláře také nezávislí odborníci. Tato komise by měla slouţit pro účely rozhodování o námitkách. Zákon se nezabývá otázkou, zda je moţné v průběhu řízení o námitkách předkládat nové důkazy, ale podle mého názoru by zákon přesně stanovil, kdyby toto právo bylo odepřeno. Lhůta rozhodnutí je 30 dnů ode dne doručení námitky, ve sloţitých případech se jedná o 60 dnů. V případě, ţe nelze rozhodnout ani v tomto termínu, můţe ho finanční arbitr podle svého uváţení přiměřeně prodlouţit. Rozhodnutí o námitkách je v písemné formě doručeno do vlastních rukou účastníků řízení. Toto rozhodnutí je konečné ve smyslu, ţe proti němu jiţ nelze podat ţádný opravný prostředek. Doručením rozhodnutí o námitkách nabývá nález právní moci. Soudně vymahatelným se nález stává v okamţiku, kdy uplyne lhůta k plnění. V případě, ţe lhůta k plnění není součástí nálezu, stává se soudně vymahatelným v okamţiku, kdy nabyl právní moci. 44

44

SCHOLZ, Petr. Zákon o finančním arbitrovi: komentář. Praha: C.H. Beck, 2009. Beckovy texty zákonů s komentářem. ISBN 978-807-4000-911.

34

4. Ostatní činnosti finančního arbitra Nejdůleţitější náplní funkce finančního arbitra jsou činnosti v souvislosti s řešením sporů. Jeho činnost je ale zákonem doplněna i o další úkoly, především o úkoly v oblasti mezinárodní spolupráce, informační povinnosti, povinnosti mlčenlivosti a ukládání pokut.

4.1 Mezinárodní spolupráce Na základě §20, zákona č. 229/2002, o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů je finanční arbitr povinen spolupracovat s podobnými orgány v dalších členských státech Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru a také přímo s orgány Evropské unie. O těchto orgánech musí vést finanční arbitr základní informace a tyto informace vhodným způsobem zveřejňuje. Povinnost mezinárodní spolupráce je zákonem stanovena jiţ od prvního znění zákona a ţádnou novelou nebyla změněna. Plnit tuto funkci začal finanční arbitr jiţ v prvním roce. V dubnu roku 2003 písemně informoval ombudsmany členských zemí Evropské unie o vzniku jeho funkci a vyzval je tak ke spolupráci. V tomto roce také došlo k setkání s představitelem Financial Ombudsman Service. Finanční arbitr tak získal informace o činnostech ombudsmana ve Velké Británii a o tamějším způsobu vyřizování stíţností. V roce 2004 došlo k setkání s představiteli vykonávající funkci ve Francii, Belgii a na Slovensku. Také proběhla mezinárodní konference v Londýně, kde součástí bylo i zasedání FIN-NET. (viz. 4.1.1 FIN-NET) Následující rok 2005 finanční arbitr uspořádal zasedání zástupců zemí Evropské unie spolupracujících v síti FINNET, tentokrát v Praze v prostorách Kongresového centra České národní banky. V průběhu roku se finanční arbitr setkal s představiteli vykonávající funkci ve Španělsku, Německu, Rakousku a Finsku. Dále se účastnil jednání OECD – pracovní skupiny, která se zabývá přeshraničními finančními transakcemi, bojem s úplatkářstvím a finanční kriminalitou. V roce 2006 a 2007 došlo k setkání s představiteli v Itálii, Řecku. Dánsku, Irsku a na Maltě. Následující rok 2008 se finanční arbitr České republiky stal členem řídícího výboru sítě FINNET, na období 2009-2010. Také se stal členem celosvětové sítě finančních ombudsmanů.

35

(viz. 4.1.2 INFSOS) V následujících letech se finanční arbitr věnoval činnostem spojenými se sdruţením FIN-NET a s celosvětovým sdruţením finančních ombudsmanů 45 4.1.1

FIN-NET

Členem FIN-NET se finanční arbitr stal v dubnu roku 2006. Jedná se o zkratku pro „CrossBorder Out-of-Court Complaints Network for Financial Services“ a je to sdruţení členských institucí, které se zabývají mimosoudním řešením sporů. 46 V současnosti se skládá z 56 členů z 24 zemí Evropského hospodářského prostoru. Ten tvoří členské státy Evropské unie, Island, Lichtenštejnsko a Norsko. V rámci Evropské unie jsou členy FIN-NET: Belgie, Česká Republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemí, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie. 47 Základní cíle jsou: -

zajistit spotřebitelům snadný přístup k mimosoudnímu řešení prostřednictvím poskytování obsáhlých informací o sporných přeshraničních případech,

-

zaručit efektivní výměnu informací mezi evropskými institucemi pro řešení sporů, aby přeshraniční stíţnosti byly zpracovávány co moţná nejrychleji, efektivně a profesionálně,

-

zaručit jednotné minimální normy pro mimosoudní řešení sporů v různých zemích Evropského hospodářského prostoru. 48

FIN-NET se zabývá pomocí spotřebitelům s problémy, které jim vznikly se zahraničními institucemi, jako mohou být např. banky, pojišťovny, stavební spořitelny nebo investiční společnosti. Pro zlepšení problematiky mimosoudního řešení sporů mezi sebou uzavřely členské státy dohodu, na základě které je stanoven rámec přeshraniční spolupráce a zásady pro řešení sporů. Součástí této dohody je také prohlášení, podle kterého chtějí členové FIN45

Výroční zprávy finančního arbitra za rok 2003-2012. http://www.finarbitr.cz/cs/informace-pro-verejnost/vyrocni-zpravy.html 46

Výroční zpráva finančního arbitra za rok 2006 . www.finarbitr.cz/galerie/tinymce/media2/2006_financni_arbitr_cj.pdf

[cit.

2014-03-04].

Dostupné

z:

[cit.

2014-03-04].

Dostupné

z:

47

FIN-NET. Members of FIN-NET. [cit. 2014-03-07]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/internal_market/finnet/members_en.htm 48

SCHLOSSBERGER, Otakar a Marcela SOLDÁNOVÁ. Platební styk. 3. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Bankovní institut, 2007, 435 s. ISBN 978-807-2651-078. s. 342

36

NETu dodrţovat standardy kvality uvedené v Doporučení 98/257/ES ze dne 30. března 1998. Toto doporučení stanovuje sedm zásad pro instituce při řešení mimosoudních sporů týkající se oblasti spotřebitelských práv: -

instituce musejí být nezávislé při řešení sporů, zaručuje tak nestranné postupy,

-

řízení musí být transparentní tak, aby došlo k získání všech potřebných informací a výsledek byl objektivně posouzen,

-

postup řízení musí umoţňovat předloţení všech argumentů a obě strany musejí být informovány o svých stanoviscích,

-

řízení musí být efektivní, aby byly vyuţity přednosti alternativního řešení sporů, jako např. bezplatnost řízení, rychlost řízení a řízení bez právního zástupce,

-

v průběhu řízení musí být dodrţena právní umírněnost, takţe rozhodnutím instituce nesmí dojít ke ztrátě ochrany spotřebitele, která je dána nynějšími předpisy,

-

jednání musí být volné,

-

spotřebitelé mají moţnost být zastoupeni třetí osobou.

Na základě ţádosti Evropské komise předkládají členské státy sdělení o tom, které instituce výše uvedené Doporučení a s ním spojené zásady dodrţují a mohou se tak tedy stát členy sítě FIN-NET. 49 4.1.2

INFSOS

Finanční arbitr je také od roku 2008 členem celosvětové sítě INFSOS. Jedná se o zkratku pro „International Network of Financial Services Ombudsman Schemes“. Ta byla zaloţena v roce 2007 a zabývá se sdruţováním institucí a orgánů pro mimosoudní řešení sporů v oblasti finančních trhu.

Mezi hlavní činnosti sítě INFSOS patří především sdílení informací a

zkušeností při řešení přeshraničních sporů a ochrana spotřebitele. 50 V současnosti mezi členy sítě INFSOS patří: Arménie, Austrálie, Belgie, Bosna a Herzegovina, Botswana, Česká Republika, Čile, Dánsko, Finsko, Francie, Hong Kong, Indie, Irsko, Itálie, Jiţní Afrika, Kanada, Kazachstán, Litva, Maďarsko, ostrov Man, Malaysie, 49

SCHLOSSBERGER, Otakar a Marcela SOLDÁNOVÁ. Platební styk. 3. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Bankovní institut, 2007, 435 s. ISBN 978-807-2651-078. 50

Kancelář finančního arbitra. Finanční arbitr se stal členem sítě INFSOS. [online]. [cit. 2014-03-14]. Dostupné z: www.finarbitr.cz/cs/informace-pro-verejnost/aktuality/financni-arbitr-ceske-republiky-se-stal-clenemcelosvetove-site-financnich-ombudsmanu-infsos-220.html

37

Nizozemí, Nový Zéland, Norsko, Pakistan, Peru, Polsko, Rakousko, Řecko, Saudská Arábie, Senegal, Svazijsko, Španělsko, Švýcarsko, Taiwan, Trinidad a Tobago, USA a Velká Británie. 51 Členem Mezinárodního systému finančních ombudsmanů byl Dr. Ing. František Klufa, který e své funkce vzdal 16. září 2011. Jeho nástupcem v této síti se stal JUDr. Petr Scholz, Ph.D. 52

4.2 Informační povinnost finančního arbitra Finanční arbitr je povinen podle odst. 1, §21, zákon č. 229/2002, ve znění pozdějších předpisů zveřejňovat jednou ročně výroční zprávu o své činnosti. Ta musí být zveřejněna nejpozději do 30. června následujícího roku. Ve výroční zprávě jsou uvedeny také informace o vybraných projednávaných sporech, ale bez uvedení identifikačních údajů navrhovatele. Druhou novelou bylo zákonem určeno, ţe je moţné ve výroční zprávě zveřejnit identifikační údaje instituce. Tato změna měla jistě působit jako preventivní opatření, protoţe zveřejnění identifikačních údajů instituce, která je ve sporu se svým klientem, můţe ostatní klienty odradit s danou institucí spolupracovat. Zprávu za uplynulý kalendářní rok se stejným obsahem musí finanční arbitr také předloţit Poslanecké sněmovně a vládě nejpozději do 31. března. Dále je finanční arbitr povinen informovat orgány, které provádějí dohled nad institucemi o nedostatcích zjištěných v činnosti institucí. V České republice je tímto orgánem, vykonávající dohled nad institucemi, Česká národní banka. Další povinností je poskytnout pomoc navrhovatelům při zahajování řízení, především při sepisování ţádosti, jejím podání nebo doplnění a kdykoliv v průběhu řízení. Pomoc poskytuje finanční arbitr na ţádost navrhovatele a je podle zákona povinen o této moţnosti vhodným způsobem informovat veřejnost. Poslední informační povinností finančního arbitra je povinnost poskytnout veřejnosti informace o projednávaných sporech a o postupu řešení. Ani v tomto případě nejsou zveřejňovány identifikační údaje navrhovatele. 51

The Info Network. Links. [online]. [cit. 2014-03-24]. [cit. 2014-03-07]. Dostupné z: www.networkfso.org/links.html 52

Kancelář finančního arbitra. JUDr. Petr Scholz, Ph.D. se stal členem INFSOS. [online]. [cit. 2014-03-24]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/cs/informace-pro-verejnost/aktuality/judr-petr-scholz-phd-se-stal-cleneminfsos-45.html

38

4.3 Povinnost mlčenlivosti Finanční arbitr je povinen zachovávat mlčenlivost. To se vztahuje na skutečnosti, o kterých se dozvěděl v průběhu výkonu činnosti podle zákona o finančním arbitrovi. Této povinnosti můţe být zproštěn pouze vládou.

4.4 Ukládání pokut a sankcí Další pravomocí, kterou disponuje finanční arbitr, je ukládání pokut. Ty finanční arbitr ukládá instituci v případě nesplnění některých povinností stanovených zákonem. Druhy porušení pravidel lze podle §23 odst. 1, zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi ve znění pozdějších předpisů rozdělit do několika oblastí. 1) První důvod k uloţení pokuty je pokud se instituce, ani přes výzvu finančního arbitra, nevyjádří k podanému návrhu. Tuto povinnost stanovuje §11, zákon č. 229/2002. 2) Druhým důvodem, kdy můţe finanční arbitr uloţit pokutu, je nesplnění povinností podle ustanovení §12, odst. 6, 7 a 9, zákona č. 229/2002. Jedná se o situace, kdy instituce, ani přes výzvu finančního arbitra, neposkytne poţadované součinnosti související se sporem. Mezi tyto součinnosti patří předloţení potřebných dokumentů, dostavení se k jednání, podání vysvětlení, poskytnutí souvisejících dokladů nebo umoţnění finančnímu arbitrovi nahlédnout do spisů a do elektronických záznamů. 3) K porušení povinností a následnému uloţení pokuty můţe dojít i v případě, ţe finanční arbitr pověří zaměstnance Kanceláře finančního arbitra či jinou fyzickou osobu k provádění šetření a instituce neplní výše uvedené povinnosti vůči těmto sobám. 4) Dále se riziku uloţení pokuty vystavují také instituce, které sice nejsou účastníky řízení, ale jejich vysvětlení by mohlo být významné pro průběh řízení. Těm lze uloţit pokutu v případě, ţe tyto instituce neposkytnou potřebné součinnosti finančnímu arbitrovi nebo jiné, pověřené osobě. V závislosti na povaze a závaţnosti porušení povinností lze uloţit pokutu ve výši aţ 1 000 000 Kč. Pokud nedojde k nápravě, má finanční arbitr právo uloţit pokutu i opakovaně. Podle §23 odst. 2 můţe být řízení o uloţení pokuty zahájeno do jednoho roku od nesplnění povinnosti. Prostřednictvím první novely bylo do zákona přidáno ustanovení, ţe řízení lze zahájit doručením rozhodnutí o uloţení pokuty. Tím došlo k urychlení řízení a sníţení administrativy u finančního arbitra i u instituce, neboť byl odstraněn proces vydání rozhodnutí 39

o zahájení řízení ve věci udělení pokuty. Pokuta můţe být finančním arbitrem uloţena nejpozději do 2 let od nesplnění povinnosti. Odst. 3 stanoví, ţe rozhodnutí o uloţení pokuty obsahuje několik částí – výrok, odůvodnění a poučení o moţnosti podat proti rozhodnutí námitky. Námitky lze podat do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí a při včasném podání mají odkladný účinek. O námitkách finanční arbitr rozhoduje bez zbytečných odkladů, do 30 dnů od jejich doručení. Ve sloţitých případech se lhůta prodluţuje na 60 dnů, a pokud nejde rozhodnout ani v této lhůtě, můţe ji finanční arbitr podle vlastního uváţení přiměřeně prodlouţit. Rozhodnutí o uloţení pokuty, případně rozhodnutí o podaných námitkách se doručuje v písemné formě do vlastních rukou účastníků řízení. V okamţiku, kdy proti rozhodnutí jiţ nelze podat námitky, je v právní moci. Pokuty jsou příjmem státního rozpočtu. Do 1. listopadu 2013 mohl finanční arbitr uloţit pokutu instituci i při porušení informační povinnosti. Tato povinnost byla zrušena zákonem č. 278/2013 Sb. Dalším typem pokuty se zabývá §17a zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi ve znění pozdějších předpisů a do zákona byl tento typ vloţen druhou novelou. Jedná se o sankci, kterou finanční arbitr ukládá instituci v nálezu, kterým vyhovuje navrhovateli. Tato sankce je uloţena i v případě, ţe je navrhovateli vyhověno jen zčásti. Instituce pak má povinnost zaplatit 10% z částky, kterou má podle nálezu uhradit navrhovateli. Minimální výše však musí být 15 000 Kč. Sankci v této výši uloţí finanční arbitr, i kdyţ předmětem sporu není peněţitá částka. I v tomto případě, stejně jako u pokuty, se jedná o příjem státního rozpočtu. Rozdíl mezi sankcí a pokutou spočívá především v moţnosti napadení rozhodnutí. Proti rozhodnutí o uloţení pokuty je moţné podat ţalobu proti rozhodnutí státního orgánu podle soudního řádu správního. U sankce lze podat ţalobu podle části páté, občanského soudního řádu, která se zabývá řízením ve věcech, o nichţ bylo rozhodnuto jiným orgánem.

53

Přehled

uloţených pokut je uveden v následující kapitole Kancelář finančního arbitra, v podkapitole 5.4.6 Pokuty.

4.5 Soudní přezkoumání rozhodnutí I přes skutečnost, ţe rozhodnutí finančního arbitra je právně závazné, působí především jako smírčí orgán a nedá se tedy povaţovat za řádný soudní orgán. Podle Evropské úmluvy o 53

SCHOLZ, Petr. Zákon o finančním arbitrovi: komentář. Praha: C.H. Beck, 2009. Beckovy texty zákonů s komentářem. ISBN 978-807-4000-911.

40

ochraně práv a základních svobod „má kaţdý právo na to, aby jeho záleţitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.“

54

Z tohoto důvodu je podle mého

názoru vhodné uvést, jak lze rozhodnutí finančního arbitra přezkoumat soudně. Záleţitostmi, týkající se toho, jak a kde je moţné domáhat se soudního přezkumu daného rozhodnutí, se zákon o finančním arbitrovi nezabývá. Tyto informace je nutné hledat jinde. Ţalobu proti rozhodnutí finančního arbitra lze podat na základě zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo na základě zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního. 4.5.1

Žaloba podle občanského soudního řádu

Pátá část občanského soudního řádu se zabývá řízením ve věcech, o kterých jiţ bylo rozhodnuto jiným orgánem. Přesně uvádí: „Rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený pole zvláštního právního předpisu (dále jen "správní orgán") podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá z vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1) a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, můţe být tatáţ věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.“ 55 Následující část občanského soudního řádu se zabývá podáním ţaloby. § 246, odst. 1, opravňuje k podání návrhu osoby, podle jejich vyjádření, dotčené na svých právech rozhodnutím správního orgánu. Ţaloba musí obsahovat určité náleţitosti, mezi které patří: -

z podání je nutné poznat, kdo ţalobu podává, čeho se týká a co sleduje,

-

nesmí chybět uvedení data a podpisu – to se nevztahuje na případy podání ţaloby v elektronické podobě podle zvláštních předpisů,

-

při podání v listinné podobě musí ţaloba doručena s nutným počtem stejnopisů a s přílohami takovým způsobem, aby jedna kopie zůstala u soudu a kaţdý z účastníků obdrţel jeden stejnopis,

54

Úmluva o ochraně lidských práv a svobod. [cit. 2014-03-24]. Dostupné z: www.euriskop.cz/gallery /2/772umluva_o_ochrane_lidskych_prav_a_svobod.pdf 55

§244, odst. 1, zákon č. 99/1963, občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů

41

-

nesmí chybět označení jednotlivých účastníků sporu, rozhodnutí správního orgánu, uvedení skutečností, podle kterých je patrné, ţe byla ţaloba podána včas, uvedení údajů, podle kterých se ţalobce domnívá, ţe byl dotčen na svých právech, označení důkazů a uvedení, v jakém rozsahu má soud danou věc projednat. 56

Pro řádné podání ţaloby musí být podána nejpozději v lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí finančního arbitra. Také je nezbytné, aby ţalobce v řízení před finančním arbitrem vyuţil řádné opravné prostředky a aby tyto prostředky nebyly podány opoţděně. § 268 vymezuje dva případy, kdy má podání ţaloby odkladné účinky. V prvním případě soud odloţí vykonatelnost rozhodnutí aţ do právní moci rozhodnutí o ţalobě, pokud by okamţitý výkon rozhodnutí finančního arbitra způsobil ţalobci závaţnou újmu. Ve druhém případě dojde soudem k odloţení právní moci rozhodnutí finančního arbitra aţ do právní moci rozhodnutí o ţalobě, pokud jsou závaţně ohroţena práva ţalobce a pokud se odklad nepřiměřeným způsobem nedotkne práv nabytých třetími osobami. V jiných případech nemá podání ţaloby odkladné účinky. Po zániku důvodů, pro které byl odklad povolen, je odklad zrušen. Další část občanského soudního řádu, §§ 249 – 250f, se zabývá řízením o ţalobě. Věcně příslušné k řízení v prvním stupni jsou okresní soudy. Místně příslušný je: -

obecný soud účastníka, kterému byla, případně měla být v souvislosti s návrhem podaným u finančního arbitra uloţena povinnost k plnění,

-

obecný soud účastníka, na základě jehoţ návrhu bylo zahájeno řízení před finančním arbitrem, pokud není daná příslušnost zmíněna dříve,

-

soud, v jehoţ obvodu je sídlo finančního arbitra, který o daném sporu rozhodl, pokud není dána jedna z příslušností zmíněných dříve.

Účastníky řízení jsou podle zákona ţalobce a dále ti, kteří byli účastníky při řízení před finančním arbitrem. Jediná povolená změna v okruhu účastníků je moţná v případě, došlo-li k procesnímu nástupnictví. Uvést potřebné skutečnosti a důkazy, týkající se jejich prokázání, mohou účastníci v době do ukončení přípravného jednání. Pokud nebylo přípravné jednání nařízeno, mohou je uvést do ukončení prvního jednání. Tyto lhůty se však nevtahují na skutečnosti a důkazy, které mají zpochybnit věrohodnost jiţ předloţených důkazních

56

§246, odst. 2, zákon č. 99/1963, občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů

42

prostředků. Rozhodnutí, které učinil finanční arbitr, není pro soud nijak závazné, ale soud můţe toto rozhodnutí převzít a zopakovat jiţ provedené důkazy. Projednávání věci probíhá pouze v rozsahu, ve kterém se ţalobce projednání konfliktu domáhal. Zákon stanoví tři moţnosti, kdy soud není tímto rozsahem vázán. První moţnost není významná u řízení před finančním arbitrem, protoţe se jedná o situaci, kdy bylo řízení správním orgánem zahájeno bez návrhu. Další moţností je, pokud se jedná o taková společná oprávnění či povinnosti, kdy se rozhodnutí vztahuje na všechny účastníky, kteří jsou jejich nositeli. Poslední moţnost, kdy soud není vázán rozsahem věci určeným v ţalobě, je, pokud z právního předpisu vyplývá mezi účastníky určitý způsob vypořádání právního poměru. Závěr občanského soudního řádu, §§ 250g-250t, upravuje rozhodnutí o ţalobě. Nejprve zákon stanovuje okolnosti, kdy je ţaloba soudem odmítnuta. Stane se tak, pokud je ţaloba podána opoţděně, nebo ji podal někdo, kdo k tomu nemá oprávnění, nebo pokud je nepřípustná. Dále je určeno, ţe účastník, jehoţ návrhem bylo zahájeno řízení před finančním arbitrem zahájeno, můţe během řízení vzít svůj návrh zcela nebo jen z části zpět. V případě, ţe tak učiní a pokud s tím souhlasí i ostatní účastníci řízení, je řízení zcela, případně v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaveno. Pokud v průběhu jednání soud dospěje k závěru, ţe rozhodnutí finančního arbitra bylo správné, je ţaloba zamítnuta. V tomto případě a i v případě, ţe je ţaloba zamítnuta, zůstává rozhodnutí finančního arbitra nedotčeno. Pokud ale v průběhu jednání soud dospěje k závěru, ţe mělo být o sporu rozhodnuto jinak, neţ rozhodl finanční arbitr, rozhodne ve věci samé rozsudkem. Ten nahradí rozhodnutí finančního arbitra. 57 4.5.2

Žaloba podle soudního řádu správního

Moţnost podání ţaloby v tomto případě upravuje zákon č. 150/2002 Sb., občanský soudní řád, v znění pozdějších předpisů. Vztahuje se například na ţaloby podané proti pokutám udělené finančním arbitrem v souvislosti s ustanovením § 23 zákona o finančním arbitrovi. Ţalovaný v tomto případě bude samotný správní orgán, tedy opět finanční arbitr, a ţalobu můţe podat ten, kdo tvrdí, ţe byl přímo nebo nepřímo v souvislosti s předcházejícím řízení úkonem finančního arbitra zkrácen na svých právech. Ţaloba obsahuje obecné náleţitosti uvedené v § 37 odst. 2 a 3 a dále „musí obsahovat: 57

označení napadeného rozhodnutí a den jeho doručení nebo jiného oznámení ţalobci,

zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

43

-

označení osob na řízení zúčastněných, jsou-li ţalobci známy,

-

označení výroků rozhodnutí, které ţalobce napadá,

-

ţalobní body, z nichţ musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů povaţuje ţalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, jaké důkazy k prokázání svých tvrzení ţalobce navrhuje provést,

-

návrh výroku rozsudku.“ 58

Pro řádné podání musí být ţaloba podána v době nejpozději do dvou měsíců od doručení rozhodnutí finančního arbitra. Podání ţaloby nemá odkladné účinky, pokud není zákonem stanoveno jinak. Odkladným účinkem jsou aţ do skončení soudního řízení pozastaveny účinky napadeného rozhodnutí. Ţaloba je prostřednictvím předsedy senátu doručena ţalovanému, v tomto případě tedy finančnímu arbitrovi, do vlastních rukou a je doručena i ostatním osobám účastnící se řízení, jejichţ okruh je zřejmý podle ţaloby. Současně s tím je ţalovanému uloţeno, aby v termínu do jednoho měsíce předloţit potřebné spisy a vlastní vyjádření k ţalobě. Toto vyjádření je doručeno ţalobci a osobám zúčastněným v průběhu řízení. Předseda senátu můţe předloţení spisů nebo vyjádření k věci poţadovat i od jiných osob či úřadů. § 75 se zabývá přezkoumáním napadeného rozhodnutí. Při přezkoumání rozhodnutí finančního arbitra soud vychází ze skutkového a právního stavu, jaký byl v době rozhodování finančního arbitra. Napadené rozhodnutí je soudem přezkoumáváno v mezích bodů uvedených v ţalobě. Dokazování provádí soud v průběhu jednání, kdy můţe zopakovat nebo doplnit důkazy zjištěné finančním arbitrem. Jednání se ale nemusí vůbec uskutečnit, pokud soud zruší napadené rozhodnutí z důvodů: -

rozhodnutí finančního arbitra je nepřezkoumatelné kvůli nesrozumitelnosti nebo nedostatečného mnoţství důvodů rozhodnutí,

-

skutkový stav, ze kterého vycházel finanční arbitr, je v rozporu se spisy nebo tyto spisy vyţadují výrazné a zásadní doplnění,

-

významné porušení ustanovení o řízení před finančním arbitrem mohlo vést k nezákonnému rozhodnutí ve věci.

58

§ 71, odst. 1, zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů

44

Pokud je ţaloba označena jako důvodná, dojde ke zrušení napadeného rozhodnutí pro jeho nezákonnost nebo vady. Jako nezákonné je označené i takové rozhodnutí, u kterého finanční arbitr překročil nebo zneuţil zákonem určené meze správního uváţení. Týká-li se ţaloba rozhodnutí, kterým finanční arbitr uloţil trest za porušení právních předpisů, u kterého nejsou důvody pro zrušení rozhodnutí, ale i tak se zjevně jedná o trest v nepřiměřené výši, můţe soud tento trest sníţit nebo od něj úplně upustit. Dojde-li ke zrušení rozhodnutí, vrací se věc znovu k dalšímu řízení před finančním arbitrem a ten je v dalším řízení právním názorem soudu vázán. Bylo-li zrušeno rozhodnutí finančního arbitra ve věci, u které od sám prováděl dokazování, jsou tyto důkazy zahrnuty jako podklady pro nové rozhodnutí. A pokud ţaloba není důvodná, soud ji zamítne. 59

59

zákon č. 150/2002 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

45

5. Kancelář finančního arbitra § 1a zákona č. 229/2002 Sb. se zabývá Kanceláří finančního arbitra, která je zde charakterizována jako organizační sloţka státu a účetní jednotka, která je financována rozpočtovou kapitolou Ministerstva financí. Zabývá se úkoly spojenými s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činností finančního arbitra. V čele stojí právě finanční arbitr a jeho odměňováním, stejně jako odměňováním jeho zástupce a i ostatních zaměstnanců, se zabývá zákoník práce. 60 Jako první byl do funkce finančního arbitra dne 10. prosince 2002 zvolen Poslaneckou sněmovnou JUDr. Ing. Otakar Schlossberger, Ph.D. Svoji činnost zahájil dne 1. ledna 2003, tj. dnem nabytí účinnosti zákona č. 229/2002 Sb. a vykonával ji po celé funkční období 5 let aţ do roku 2008. Také byl dne 4. března 2003 Poslaneckou sněmovnou zvolen zástupce finančního arbitra, kterým se od 5. března 2003 stal JUDr. Petr Scholz, Ph.D. 61 Jako další začal od ledna roku 2008 vykonávat funkci Dr. Ing. František Klufa a zástupcem byl opět zvolen JUDr. Petr Scholz, Ph.D., jehoţ druhé funkční období začalo v březnu 2008 a funkci vykonával do 6. března 2013.62 Funkční období Dr. Ing. Františka Klufy mělo být aţ do roku 2012, ale dne 16. září 2011 se funkce vzdal. Do dalšího jmenování vedl Kancelář finančního arbitra v plném rozsahu pravomocí a odpovědností jeho zástupce JUDr. Petr Scholz, Ph.D. Jako důvod své rezignace Dr. Ing. František Klufa uvedl: „Zastávat tuto významnou funkci spojenou také s permanentní komunikací s médii a s politickou reprezentací ve prospěch rozvoje úřadu a také vystupování na mezinárodním poli je velice vyčerpávající.“

63

Po jeho

odstoupení se spekulovalo i o tom, ţe jeho odchod souvisí s rozšířením kompetencí a současným poklesem platu, coţ bylo zapříčiněno novelou zákona, na základě které začala být 60

§ 1a, zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů

61

Výroční zpráva finančního arbitra za rok 2003. [cit. 2014-02-24]. Dostupné z: www.finarbitr.cz/galerie/tinymce/media2/4_cs_vz-financi_arbitr_cj_2003.pdf 62

Výroční zpráva finančního arbitra za rok 2008. [cit. 2014-02-24]. Dostupné z: www.finarbitr.cz/galerie/tinymce/media2/2008_cs_fa_vyrocka_w.pdf 63

Měšec.cz. Dr. Ing. František Klufa končí své působení. [online]. [cit. 2014-02-24]. Dostupné z: www.mesec.cz/tiskove-zpravy/dr-ing-frantisek-klufa-konci-sve-pusobeni-ve-funkci-arbitra/

46

Kancelář finančního arbitra financována ze státního rozpočtu, zatímco dříve ji financovala ČNB. 64 Dne 16. listopadu 2011 byla do funkce na základě usnesení vlády č. 1157 jmenována Mgr. Monika Nedelková. Novým zástupcem finančního arbitra byl na základě usnesení vlády č. 965 jmenován Mgr. Lukáš Vacek dne 20. prosince 2012, s účinností od 7. března 2013 na funkční období v délce 2 let. 65

5.1 Organizační struktura Organizační struktura prošla za celou dobu vývoje rozsáhlými změnami. V roce 2003 byla organizační struktura následující:

Finanční arbitr

Zástupce finančního arbitra

Odborná sekretářka

Specialista finančního arbitra

Právní expert finančního arbitra

Metodik specialista finančního arbitra

Obrázek 1 - Organizační struktura za rok 2003

Zdroj: Výroční zpráva finančního arbitra za rok 2003, vlastní zpracování Institut finančního arbitra tvořilo 6 zaměstnanců: -

finanční arbitr,

-

zástupce finančního arbitra,

-

odborná sekretářka – zabývá se např. organizací a zajišťováním administrativně technické práce, organizuje běţná pracovní jednání arbitra, zastupuje specialistu

64

Aktuálně.cz. Finanční arbitr končí. [online]. [cit. 2014-02-24]. Dostupné http://zpravy.aktualne.cz/finance/financni-arbitr-konci-dostal-vice-prace-za-mene-penez/r~i:article:714931/ 65

Kancelář finančního arbitra. Základní informace. [online]. [cit. 2014-03-24]. Dostupné z www.finarbitr.cz/cs/financni-arbitr/zakladni-informace.html

47

z:

finančního arbitra během jeho nepříjemnosti a poskytuje základní informace o podaných návrzích, -

specialista finančního arbitra – zabývá se např. veškerou došlou elektronickou korespondencí, aktualizuje internetové stránky, zabezpečuje podporu komunikace s mediálními subjekty,

-

právní expert finančního arbitra – zabývá se např. přípravou věcných a odborných podkladů pro rozhodnutí arbitra, posuzuje přípustnost podaných návrhů, připravuje podklady, na základě kterých je informována veřejnost o jednotlivých případech, specializuje se na právní aspekty v průběhu rozhodování arbitrem a zpracovává návrhy na úpravu zákona podle vlastních zkušeností z činnosti arbitra,

-

metodik specialista finančního arbitra – zabývá se ve většině případů stejnými záleţitostmi jako právní expert finančního arbitra, dále zpracovává výroční zprávu a specializuje se především na oblast převodů peněţních prostředků a na problematiku finanční kriminality v oblasti platebního styku.

Tito zaměstnanci byli v pracovně-právním vztahu k České národní bance a vykonávali funkci na dobu určitou. Oproti tomu odměňováním finančního arbitra a jeho zástupce se zabývala do 30. června 2011 Poslanecká sněmovna.

66

V roce 2004 byla zřízena nová pozice hlavního

analytika finančního arbitra. Náplní práce tohoto pracovníka se stala např. účast na zasedání a jednání ve struktuře FIN-NET, zpracování podkladů a návrhů pro jednání finančního arbitra na mezinárodní úrovni, prověřování a vyhodnocování oznamovací povinnosti institucí, posuzování přípustnosti návrhů a příprava podkladů pro jejich odmítnutí, poskytování pomoci navrhovatelům při sepsání, podání nebo doplnění jejich ţádosti, aj. 67 V průběhu následujících tří let zůstávala struktura pracovníků nezměněna. V roce 2008 byl „oproti roku 2007 celkový počet pracovníků kanceláře finančního arbitra sníţen o 1 osobu. Pozice odborné sekretářky zůstala neobsazena a činnosti byly převedeny na ostatní pracovníky kanceláře. Tím došlo k úspoře v poloţce plánovaných personálních nákladů.“ 68

66

Výroční zpráva finančního arbitra za rok 2003. [cit. 2014-02-25]. Dostupné z: www.finarbitr.cz/galerie/tinymce/media2/4_cs_vz-financni_arbitr_cj_2003.pdf 67

Výroční zpráva finančního arbitra za rok 2004. [cit. 2014-02-25]. Dostupné z: www.finarbitr.cz/galerie/tinymce/media2/2_cs_vz_financni_arbitr_cj_2004.pdf 68

Výroční zpráva finančního arbitra za rok 2008. [cit. 2014-02-25]. Dostupné z: www.finarbitr.cz/galerie/tinymce/media2/2008_cs_fa_vyrocka_w.pdf

48

Další personální změnou prošla organizační struktura v roce 2011. Důvodem bylo zřízení Kanceláře finančního arbitra jako organizační sloţky státu a rozšíření působnosti finančního arbitra. Od této doby také přestali být pracovníci v pracovně-právním vztahu k ČNB a jejich odměňování se začalo řídit podle zákoníku práce. Rozšíření působnosti finančního arbitra vedlo také ke zvýšení počtu pracovníků. V roce 2011 obsahovala Kancelář finančního arbitra celkem 14 pracovních pozic.

69

Od té doby nedošlo k ţádným výrazným změnám, co se týče

počtu pracovníků, ale proběhlo několik podstatných změn v personálním obsazení. Organizační struktura je nyní v této podobě:

Finanční arbitr Mgr. Monika Nedelková

Zástupce finančního arbitra, Mgr. Lukáš Vacek Vedoucí oddělení platebních služeb a směnárenské činnosti, JUDr. Ing. Dalibor Strnadel

Vedoucí oddělení spotřebitelských úvěrů, Mgr. Lucie Částková

Oddělení platebních služeb a směnárenské činnosti, Ing. Ema Olšovská

Oddělení spotřebitelských úvěru, Mgr. Ondřej Čížek

Oddělení platebních služeb a směnárenské činnosti, Mgr. Kateřina Záhoříková

Oddělení spotřebitelských úvěru, Mgr. Martina Obstová

Oddělení platebních služeb a směnárenské činnosti, Mgr. Tereza Bartošková

Oddělení spotřebitelských úvěru, JUDr. Martin Hout

Oddělení platebních služeb a směnárenské činnosti, Mgr. Markéta Michálková

Oddělení spotřebitelských úvěru, Mgr. Martina Obstová

Vedoucí oddělení kolektivního investování a životního pojištění, Mgr. Vendula Šteklová Oddělení kolektivního investování a životního pojištění, Mgr. David Merenda Oddělení kolektivního investování a životního pojištění, Mgr. Vladimír Židlický

Vedoucí oddělení administrativní podpory, Šárka Motyčková Oddělení administrativní podpory, Ing. Kamila Jindrová

Oddělení administrativní podpory, Bc. Nelly Deredová

Obrázek 2 Organizační struktura za rok 2012

Zdroj: Výroční zpráva 2012, vlastní zpracování

69

Výroční zpráva finančního arbitra za rok 2011. [cit. 2014-02-25]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/galerie/tinymce/media2/406_cs_vyrocni-zprava-o-cinnosti-financniho-arbitra-za-rok2011.pdf

49

5.2 Personální obsazení Finanční arbitr, Mgr. Monika Nedelková Od roku 1995 se její pracovní činnost zaměřuje na státní správu a oblast finančního trhu. Pracovala na Ministerstvu financí v oddělení dozoru nad kapitálovým trhem, dále pracovala jako advokátní koncipient v Advokátní kanceláři Kocián Šolc Balaštík. Poté vedla právní oddělení a oddělení sankčních řízení v Komisi pro cenné papíry. Působila také v České národní bance jako ředitelka odboru sankčních řízení a v době před jmenováním působila na Ministerstvu financí na oddělení Státní kontroly a dozoru nad finančním trhem. Zástupce finančního arbitra, Mgr. Lukáš Vacek Pracoval více neţ 7 let na Ministerstvu financí jako vedoucí oddělení Retailové finanční sluţby a ochrana spotřebitele na finančním trhu. V rámci této pozice měl na starost zejména přípravu legislativy týkající se spotřebitelských úvěrů, právní úpravu finančního arbitra a také právní úpravu týkající se pojištění vkladů či distribuce finančních sluţeb. V rámci pracovních skupin Rady EU se zabýval jménem České republiky vyjednáváním ohledně předpisů práva Evropské unie. Patřil mezi členy Platformy pro mimosoudní řešení sporů v oblasti spotřebitelských úvěrů při Ministerstvu průmyslu a obchodu. Dále se také věnoval oblasti finančního vzdělávání řešení problémů spojených s předluţením. Pravidelně vydává příspěvky v odborném tisku (např. Obchodněprávní revue, Právo a rodina, apod.) a také se zabývá přednáškovou činností. Vedoucí oddělení platebních sluţeb a směnárenské činnosti, JUDr. Ing. Dalibor Strnadel Na Ministerstvu financí působil v oblasti zabývající se legislativou finančního trhu, kde se podílel zejména na přípravě nového zákona o platebním styku. Během českého předsednictví v Radě EU patřil mezi členy týmu, kteří vyjednávali novou směrnici o elektronických penězích a nařízení o přeshraničních platbách v eurech. Zabývá se problematikou elektronických peněz a alternativními platebními prostředky. Příleţitostně publikuje v odborném tisku. Oddělení platebních sluţeb a směnárenské činnosti, Ing. Ema Olšovská Byla zaměstnána ve Státní bance československé a později v komerčních bankách. Od roku 1994 působila v oblasti dohledu nad finančním trhem v České národní bance. 50

Oddělení platebních sluţeb a směnárenské činnosti, Mgr. Kateřina Záhoříková Pracovala na Komisi pro cenné papíry v oddělení zabývajícím se sankčním řízení a později v České národní bance v oddělení Dohledu nad kapitálovým trhem. Oddělení platebních sluţeb a směnárenské činnosti, Mgr. Tereza Bartošková Po ukončení studia působila u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky kde se zabývala především problematikou mimosoudního řešení sporů o doménová jména. Oddělení platebních sluţeb a směnárenské činnosti, Mgr. Markéta Michálková Během studia prošla stáţí v advokátní kanceláři, poté krátce působila v advokacii a od roku 2006 pracovala v oddělení Legislativa finančního trhu na Ministerstvu financí, kde se zabývala především kapitálovým trhem a finančním právem. Vedoucí oddělení spotřebitelských úvěrů, Mgr. Lucie Částková Prošla kurzem klinického vzdělávání, který se týkal oboru lidských práv. Od roku 2011 byla zaměstnána v advokacii se zaměřením na oblast spotřebitelských úvěrů a námitkového směnečného řízení. Oddělení spotřebitelských úvěru, Mgr. Ondřej Číţek V průběhu studia prošel praxí v advokacii a po dokončení nedlouho působil v soudnictví na pozici justičního čekatele. Oddělení spotřebitelských úvěru, Mgr. Martina Obstová V průběhu studia získala praxi v právní poradně, bance, poté působila dva roky v advokacii. Následně byla zaměstnána na Ministerstvu financí v oblasti Retailové finanční sluţby a ochrana spotřebitele. Tam se zabývala hlavně přípravou legislativy v souvislosti se spotřebitelskými úvěry a finančním arbitrem. Dále vykonávala pozici tajemnice Pracovní skupiny pro finanční vzdělávání, kde se zabývala finančním vzděláváním a řešením problémů v souvislosti s předluţením. V průběhu let 2012 – 2013 pracovala jako specialista compliance v bance, kde se zabývala spotřebitelskými úvěry a legislativou v souvislosti se spotřebitelským úvěrem. Také byla členem Komise pro spotřebitelské otázky.

51

Oddělení spotřebitelských úvěru, JUDr. Martin Hout Zabýval se problematikou spotřebitelského práva, zdravotnictví, dotačních projektů a nekalých obchodních praktik na pozici odborného poradce Sdruţení obrany spotřebitelů. Později byl zaměstnán v právním oddělení České obchodní inspekce. Příleţitostně publikuje v odborné literatuře články týkající se spotřebitelské tématiky. Oddělení spotřebitelských úvěru, Mgr. Zuzana Kubištová V průběhu let 2005 – 2010 pracovala u společnosti, která se zabývala poskytováním sluţeb v cestovním ruchu. Později působila na pozici právní koordinátor, kde se zabývala především přípravou obchodních smluv. Vedoucí oddělení kolektivního investování a ţivotního pojištění, Mgr. Vendula Šteklová Vykonávala pozici referenta na Ministerstvu financí v oddělení Daně a v oddělení Finanční trh a později působila také v oddělení Finanční trh jako poradce náměstka ministerstva financí. Oddělení kolektivního investování a ţivotního pojištění, Mgr. David Merenda Absolvoval několik pracovních pobytů v zahraničí a zaměřoval se na mezinárodní ekonomické právo. Poté krátce působil v oblasti advokacie. Oddělení kolektivního investování a ţivotního pojištění, Mgr. Vladimír Ţidlický Nejprve působil od roku 2007 v advokátní kanceláři. V roce 2010 začal pracovat na Ministerstvu financí v oblasti Finanční stabilita a dohled, kde se zabýval např. vyjednáváním a přípravou legislativy v rámci legislativního procesu v souvislosti s krizovým řízením na finančním trhu. V oblasti finančního trhu se také zabýval přípravou tuzemské legislativy. Vedoucí oddělení administrativní podpory, Šárka Motyčková Nejprve působila v účelovém sdruţení organizací pro zahraniční zastoupení jako vedoucí sekretariátu generálního ředitele. Dále působila především v soukromé sféře v obchodní oblasti se stavebními prvky a komponenty, kde vykonávala např. pozici vedoucí obchodní divize obchodní společnosti nebo pozici personalisty.

52

Oddělení administrativní podpory, Ing. Kamila Jindrová Absolvovala Vysokou školu obchodní v Praze, obor zabývají se mezinárodními teritoriálními studii. Oddělení administrativní podpory, Bc. Nelly Deredová Absolvovala Univerzitu Karlovu, obor Politologie a v současnosti pokračuje ve studiu magisterského oboru Politické teorie a současné dějiny. 70

5.3 Výroční zprávy Jak jiţ bylo uvedeno v 4.2 Informační povinnost finančního arbitra je finanční arbitr povinen předloţit Poslanecké sněmovně a vládě nejpozději do 31. března výroční zprávu za uplynulý kalendářní rok. Tato zpráva je dále také zveřejněna na oficiálních webových stránkách nejpozději do 30. června za uplynulý kalendářní rok. Součástí výroční zprávy je obvykle úvod, kterému předchází úvodní slovo finančního arbitra, kapitola zaměřená na zabezpečení výkonu finančního arbitra, na organizační a personální strukturu zaměstnanců Kanceláře, kapitola zaměřená na rozpočet a náklady na zajištění výkonu funkce a příjmy plynoucí z výkonu činnosti, na informační povinnost finančního arbitra, zahraniční spolupráci, kapitola zaměřená na informace o vybraných sporech řešených v průběhu roku a závěrečné slovo finančního arbitra, případně je zpráva doplněna přílohami. Úvodní slovo obsahuje obecné zhodnocení uplynulého roku, informace o případných změnách činnosti nebo v personálním obsazení a poznatky v souvislosti s rostoucí tendencí vyuţívání sluţeb. Úvod slouţí k informování veřejnosti o činnosti Kanceláře, o moţnosti obrátit se na něj v případě potřeby. Jsou zde uvedeny typy sporů, kterými je finanční arbitr oprávněn se zabývat. Můţe také obsahovat některé obecné charakteristiky spojené s jeho činností. Část výroční zprávy, týkající se činnosti Kanceláře, uvádí sídlo finančního arbitra, kontaktní spojení a personální obsazení funkce finančního arbitra a jeho zástupce.

70

Kancelář finančního arbitra. Kancelář finančního arbitra. [online]. [cit. 2014-02-25]. Dostupné z: www.finarbitr.cz/cs/financni-arbitr/kancelar-financniho-arbitra.html

53

Zabezpečení výkonu činnosti finančního arbitra popisuje personální zajištění a činnosti jednotlivých zaměstnanců. Pokud dojde k vyuţití sluţeb jiných osob, je to zde zmíněno také. Jedná se např. o soudní znalce z oblasti písmoznalectví, advokáty, kteří zastupují před soudem, případně právně posuzují sloţité případy, odborníky specializující se na oblast vydávání a uţívání elektronických platebních prostředků nebo na oblast platebního styku. Kapitola zabývající se rozpočtem uvádí celkové výdaje, které byly schválené na zabezpečení činnosti. Tyto výdaje se dělí na kapitálové a běţné, neboli investiční a neinvestiční. Mezi kapitálové výdaje patří pořizování nehmotného investičního majetku a hmotného investičního majetku. Mezi běţné výdaje patří platy zaměstnanců, pojistné, sociální dávky, nájemné, nákup materiálu, nákup vody, paliv, energie, opravy a udrţování a cestovné. Dále je uvedeno, v jaké výši byly rozpočtované prostředky skutečně čerpány. Příjmová část se skládá z příjmů z uloţených pokut a sankcí, úroky a ostatních nedaňových příjmů. Rozdělení pokut a sankcí je uvedeno v části 4.4 Ukládání pokut a sankcí. Nedaňové příjmy jsou např. náklady na vyhotovení znaleckých posudků. Další část se věnuje informační povinnosti finančního arbitra. Na oficiálních webových stránkách jsou uvedeny základní informace o sporech v kompetenci finančního arbitra. Také je dostupný průvodce usnadňující spotřebiteli podání návrhu. Uvedením těchto informací na oficiálních webových stránkách je splněna informační povinnost. Do informační povinnosti patří také povinnost informovat orgán dohledu nad institucemi o případných nedostatcích v činnosti institucí. Výroční zpráva obsahuje také část, obsahující všeobecné informace o případech. Uvádí celkový počet obdrţených podnětů, počet zahájených sporů, počet oprávněných a neoprávněných návrhů, počet ukončených případů, počet případů rozhodnutých ve prospěch instituce a ve prospěch navrhovatele. Dále je uvedena průměrná doba řízení, přehled a počet řízení u jednotlivých institucí a přehled vydaných rozhodnutí. Vybrané informace jsou z důvodu lepší přehlednosti znázorněny graficky a v tabulkách, v některých případech jsou navíc srovnány s údaji z minulých let. V závěru je shrnutí činnosti za uplynulý rok a vyhodnocení této činnosti. Je také popsán předběţný výhled do budoucna v souvislosti s činnostmi finančního arbitra. Případné přílohy

54

obsahují např. organizační strukturu Kanceláře finančního arbitra, přehled plnění vybraných ukazatelů rozpočtu v uplynulém roce a popis vybraných případů. 71

5.4 Statistiky Údaje uvedené v následující kapitole jsou převzaty z výročních zpráv z let 2003 – 2012. Nejsou zde zpracovány veškeré informace, které lze zjistit z výročních zpráv finančního arbitra. Je popsáno pouze několik vybraných informací, u kterých je vytvořen graf pro lepší přehlednost. 5.4.1

Počet obdržených a řešených návrhů

Tabulka 1 Počet návrhů v letech 2003 – 2012

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 Počet obdrţených návrhů 170

269

310

360

370

619

757

822

824

1368

Počet řešených případů

130

160

77

95

99

118

135

167

204

66

Zdroj: Výroční zprávy 2003 – 2012 dostupné na www.finarbitr.cz/cs/informace-proverejnost/vyrocni-zpravy.html, vlastní zpracování Následující graf znázorňuje, jak se v jednotlivých letech od vzniku finančního arbitra měnil počet obdrţených a řešených návrhů. Jak je z grafu patrné, kaţdým rokem dochází k nárůstu podaných návrhů. Zpočátku docházelo k nárůstu především z důvodu, ţe veřejnost získávala více informací o působení finančního arbitra, například prostřednictvím tiskových konferencí. V roce 2006 došlo ke sníţení řešených případů, které je moţné zdůvodnit i tím, ţe díky aktivnímu působení finančního arbitra začali instituce vstřícněji vyřizovat reklamace. V průběhu následujících let rostl počet podaných návrhů z důvodů vyšší informovanosti veřejnosti a postupného rozšiřování kompetencí finančního arbitra. Například v roce 2011, kdy došlo k rozšíření kompetencí na oblasti spotřebitelských sporů a kolektivního investování, byla tato oblast spotřebiteli nejvíce vyuţita. Z celkového počtu 824 71

Výroční zprávy finančního arbitra za rok 2003-2012. http://www.finarbitr.cz/cs/informace-pro-verejnost/vyrocni-zpravy.html

55

[cit.

2014-02-26].

Dostupné

z:

obdrţených návrhů bylo 291 sporů z oblasti spotřebitelských úvěrů a 16 sporů z oblasti kolektivního investování. Graf 1 Počet návrhů v letech 2003 – 2012 1600 1368

1400 1200 1000 757

800

822

824 Počet obdržených návrhů

619

Počet řešených případů

600 400 200

170 66

269 310 130 160

360 77

370 95

99

118

135

167

204

0 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

Zdroj: Výroční zprávy 2003 – 2012 dostupné na www.finarbitr.cz/cs/informace-proverejnost/vyrocni-zpravy.html, vlastní zpracování 5.4.2

Oprávněné a neoprávněné návrhy

Tabulka 2 Počet oprávněných a neoprávněných návrhů v letech 2003 – 2011

2003

2004

2005

2006 2007

2008

2009 2010 2011

Oprávněné návrhy

27

74

58

52

67

64

86

94

109

Neoprávněné návrhy

39

56

102

25

28

35

32

41

58

Zdroj: Výroční zprávy 2003 – 2011 dostupné na www.finarbitr.cz/cs/informace-proverejnost/vyrocni-zpravy.html, vlastní zpracování Následující graf znázorňuje, kolik z přijatých návrhů bylo oprávněných a kolik neoprávněných. Při obdrţení oprávněného návrhu zahájí finanční arbitr řízení. V případě neoprávněného návrhu obdrţí navrhovatel rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu nepřípustnosti návrhu. Nejniţší počet neoprávněných návrhů byl zaznamenán v roce 2006, kdy byl jejich počet pouze 25. Naopak v roce 2005 jich bylo aţ 102. Oproti tomu oprávněných návrhů bylo nejméně první rok působení finančního arbitra, jejich počet byl 27. V roce 2011 uţ jejich počet vzrostl na 109.

56

Graf 2 Počet oprávněných a neoprávněných návrhů v letech 2003 – 2011 120

109

102 100 74

80

67 56

60 40

94

86 58

64

58

52

39 25

28

2006

2007

27

Oprávněné návrhy

41

35

32

2008

2009

Neoprávněné návrhy

20 0 2003

2004

2005

2010

2011


Průměrná délka řízení

Tabulka 3 Průměrná délka řízení v letech 2003 – 2012

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 Průměrná délka řízení

100

100

100

100

98

62

63

68

60

110

Zdroj: Výroční zprávy 2003 – 2012 dostupné na www.finarbitr.cz/cs/informace-proverejnost/vyrocni-zpravy.html, vlastní zpracování Následující graf znázorňuje, jakým způsobem se měnila doba potřebná k vydání rozhodnutí finančním arbitrem. Do lhůty je započítána také doba do vydání námitek a zákonná lhůta pro nabytí právní moci rozhodnutí. Bez započtení těchto lhůt by byla průměrná doba řízení podstatně kratší. V průběhu několika prvních let nedocházelo v této oblasti k ţádným významným změnám, délka řízení se pohybovala okolo 100 dní. První výrazná změna proběhla v roce 2008, kdy došlo ke sníţení z 98 dní na 62 dní. V roce 2012 uţ došlo opět ke zvýšení této doby na 110 dní. Průměrná doba řízení je ovlivněna nejen náročností sporu, ale také nesprávně podaným návrhem, u kterého musí navrhovatel nejprve odstranit závady a ţádostmi institucí i navrhovatelů o prodlouţení lhůty k podání vyjádření nebo předloţení určitých podkladů.

57

Graf 3 Průměrná délka řízení v letech 2003 – 2012

Průměrná délka řízení 120 100

100

100

100

110

100

98

80 62

60

63

68

60

Průměrná délka řízení

40 20 0 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012


Počet vydaných nálezů a k nim podané námitky

Tabulka 4 Počet vydaných nálezů a k nim podané námitky v letech 2003 – 2012

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 Počet vydaných nálezů Počet podaných námitek

11 2

42 17

75 37

32 15

36

38

17

72

X

33 11

45

24

13

73

X

20 4

Zdroj: Výroční zprávy 2003 – 2012 dostupné na www.finarbitr.cz/cs/informace-proverejnost/vyrocni-zpravy.html, vlastní zpracování Následující graf znázorňuje, v jakém mnoţství byly podávány námitky k vydaným nálezům. V prvním roce vydal finanční arbitr 11 rozhodnutí, z toho instituce pouze ve dvou případech podala námitky. U obou případů ale po přezkoumání finanční arbitr potvrdil své rozhodnutí. Vyšší počet námitek byl zaznamenán v následujícím roce 2004, kdy u 29 vydaných nálezů byly námitky podány u 40 % případů. I v následujících několika letech bylo procentní vyjádření podaných námitek k vydaným rozhodnutím podobné, v roce 2005 námitky činily 49% z celkového počtu nálezů, v roce 2006 a 2007 činily 47%. V roce 2009 klesl počet podaných námitek na 33 %, u 33 nálezů bylo podáno 11 námitek, z toho 9 ze strany

72

ve výroční zprávě za daný rok nebyl údaj uveden

73


58

navrhovatele a 2 ze strany instituce. Za rok 2010 neobdrţel finanční arbitr ţádné námitky podané institucí, všech 13 námitek pocházelo ze strany navrhovatele. Graf 4 Počet vydaných nálezů a k nim podané námitky v letech 2003 – 2012 75

80 70 60 50

42

40

45 37

32

36

38

Počet vydaných nálezů

33 24

30 20

17

11

10

15

17

2

Počet podaných námitek

20

13

11 0

0

4

0 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012


Náklady

Tabulka 5 celkové náklady v letech 2003 – 2012 (v mil. Kč)

2003 Celkové náklady

6,199

2004 2005 8,1

10,4

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

10,008 11,086 10,291 10,473 11,325 7,993 13,963

Zdroj: Výroční zprávy 2003 – 2012 dostupné na www.finarbitr.cz/cs/informace-proverejnost/vyrocni-zpravy.html, vlastní zpracování Následující graf znázorňuje vývoj celkových nákladů. Celkové náklady se rozdělují na osobní, mezi které se řadí např. mzdy, náklady na vzdělání nebo sociální náklady, náklady na správní činnost, tj. např. cestovné, překladatelská činnost, telekomunikační poplatky aj. a provoz objektů a zařízení, tj. např. nájemné, oprava nebo údrţba. V roce 2005 došlo oproti roku 2004 k navýšení celkových nákladů o 2,3 mil. Kč, ţ toho 2,0 mil. Kč tvořil nárůst osobních nákladů z důvodu procentního nárůstu mezd zaměstnanců České národní banky a z důvodu změny platu volených osob. V roce 2008 došlo k významnému sníţení nákladů oproti předcházejícímu roku. V ostatních letech je tendence převáţně rostoucí. Je to způsobeno růstem počtu případů, kterými se finanční arbitr zajímá a rostoucím zájmem o jeho sluţby. V roce 2011 byly náklady od 1. ledna do 30. června součástí rozpočtové kapitoly ČNB a od 1. července do 31. prosince jsou součástí rozpočtové kapitoly ministerstva financí.

59

Graf 5 celkové náklady v letech 2003 – 2012 (v mil. Kč)

Celkové náklady 16 14 12 10 8 6 4 2 0

13.963

8.1

11.325 10.4 10.00811.08610.29110.473 7.993

Celkové náklady

6.199

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012


Pokuty

Tabulka 6 Pokuty uložené v letech 2003 - 2012 2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

4

7

16

0

X

X

X74

0

0

500000 300000 650000 1 450 000

0

430 000

0

0

Pokuty Počet 2 7 26 19 související se sporem Kč 20 000 70 000 293457 136 989,8

16

X

6

X75

225 565

50 000

672 500

140 000

Nesplnění Počet informační povinnosti Kč

Nesplnění Počet uloţené povinnosti Kč Celkem

Kč

5

0 0 520000

1 200 000 570 000

115 000 425 000 X

X

139 089 20 000

0

1

0

0

0

0

0

0

0

100 000

0

0

0

0

0

0

943457

1 686 989, 8

225 565

480 000

672 500

140 000

254 089 445 000

Zdroj: Výroční zprávy 2003 – 2012 dostupné na www.finarbitr.cz/cs/informace-proverejnost/vyrocni-zpravy.html, vlastní zpracování

74


75


60

Výše uvedená tabulka rozděluje pokuty do tří skupin: -

První typ ukládal finanční arbitr v případě, ţe instituce nesplnila informační povinnost. Tato povinnost pro instituce byla zrušena dne 1. listopadu 2013.

-

Další skupina zahrnuje pokuty, které jsou spojeny s řešením sporu. Finanční arbitr tedy ukládá instituci pokutu v případě, pokud podle nálezu došlo k porušení zákona.

-

Poslední skupina také zahrnuje pokuty, které souvisejí s řešením sporu, ale jedná se o to, ţe instituce nesplní uloţené povinnosti.

Následující graf znázorňuje vývoj celkových pokut. Je viditelné, ţe pokuty nemají ani rostoucí ani klesající tendenci. Nejméně finanční arbitr ukládal pokuty za nesplnění uloţených povinností, za celé roky působení udělil jen dvě v celkové výši 300.000 Kč. Graf 6 Pokuty uložené v letech 2003 – 2012

Pokuty celkem 1,800,000 1,600,000 1,400,000 1,200,000 1,000,000 800,000 600,000 400,000 200,000 0

Pokuty celkem

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

Zdroj: Výroční zprávy 2003 – 2012 dostupné na www.finarbitr.cz/cs/informace-proverejnost/vyrocni-zpravy.html, vlastní zpracování

5.5 Skutečné případy řešené finančním arbitrem Následující kapitola uvádí některé vybrané spory, kterými se finanční arbitr skutečně zabýval. Tyto spory finanční arbitr zveřejňuje na svých webových stránkách a ve výročních zprávách. První uvedený spor je z roku 2012 a týká se chybně zadaného čísla účtu při převodu peněz do zahraničí. Další vybrané spory jsou uvedeny v příloze.

61

5.5.1

Spor v důsledku chybě zadaného čísla účtu

Spor vznikl v důsledku převodu peněz navrhovatelem na bankovní účet příjemce v zahraniční bance. Dne 5. dubna 2012 byl zadán příkaz k úhradě částky ve výši 201.400,- Kč (8.000 EUR). Transakce byla provedena téhoţ dne. 10. dubna 2012 navrhovatel obdrţel na svůj bankovní účet částku 195.000,- Kč z důvodu nerealizované operace a také mu byl zaúčtován poplatek, který byl ve výši 200,- Kč. Odlišná výše odeslané a vrácené platby ve výši 5.720,- Kč byla důvodem podání reklamace navrhovatelem. Instituce odmítla reklamaci uznat a uvedla, ţe platbu obdrţela zpět od banky příjemce, která ji informovala, ţe daný účet, ve prospěch kterého měla být odeslána výše uvedená částka, neexistuje. Finanční arbitr zaţádal o poskytnutí materiálů, na základě kterých zahájí šetření – smlouvu o bankovním účtu mezi navrhovatelem a institucí, obchodní podmínky dané banky, příkaz k úhradě, doklad s uvedeným číslem účtu příjemce a kurzovní lístky ke dni 9. dubna 2012. Podle získaných materiálu finanční arbitr došel ke zjištění, ţe navrhovatelův bankovní účet je vedený v českých korunách a dne 5. dubna 2012 byl zadán příkaz na úhradu 8.000 EUR do banky v Itálii. Číslo účtu příjemce avšak neobsahovalo poslední číslici. Proto z důvodu, ţe zadané číslo neodpovídalo ţádnému číslu účtu vedenému zahraniční bankou, byla dne 9. dubna 2012, platba vrácena. Navrhovatel obdrţel tedy na svůj účet prostředky ve výši 194.280,- Kč. Dne 30. dubna 2012 mu byl naúčtován poplatek za zahraniční transakci ve výši 200,- Kč. Finanční arbitr také zjistil, ţe v případě převodu peněz do zahraničí nebo převodu peněz na účet v jiné měně, neţ je veden účet plátce, dochází k převodu podle kurzu deviza prodej. Tento kurz vyhlašuje instituce stejný den, kdy je zadán platební příkaz. Naopak v situaci, kdy dochází k přijetí platby v jiné měně, je vyuţíván kurz deviza nákup. Tento kurz je vyhlášen v den připisování peněz. Dne 5. dubna 2012 byl tedy vyuţíván kurz deviza prodej, který byl EUR/CZK 25,175 a částka 8.000 EUR tak odpovídala hodnotě 201.400,- Kč. Tato částka byla proto odepsána z účtu navrhovatele. Po vrácení navrhovatel obdrţel pouze 194.280,- Kč z důvodu vyuţití kurzu deviza nákup EUR/CZK, který ten den činil 24,285. Postup proto odpovídal obchodním podmínkám. 62

Na základě zjištěných informací bylo rozhodnuto, ţe neprovedení transakce bylo z důvodu pochybení na straně navrhovatele při zadání špatného čísla bankovního účtu. Na základě rozdílných kurzů došlo ke ztrátě, kterou však zavinil sám navrhovatel. Finanční arbitr uznal platným i poplatek, protoţe instituce danou transakci provedla a tak měla na úplatu právo. Z těchto důvodů byl návrh finančním arbitrem zamítnut. 76 Z oblasti peněţních sluţeb a elektronických peněz jsou v příloze uvedeny další spory: -

zneuţití platební karty při výběru z bankomatu (viz. Příloha 1)

-

nevydání hotovosti bankomatem (viz. Příloha 2)

-

nezrušení dispozičního práva u bankovního účtu (viz. Příloha 3)

Z oblasti spotřebitelských úvěrů jsou uvedeny dva spory: -

neoprávněně účtovaná pokuta u spotřebitelského úvěru (viz. Příloha 4)

-

zaplacené zálohy u úvěrové smlouvy (viz. Příloha 5)

Oblast

kolektivního

investování popisuje jeden

vybraný

spor,

který se

zabývá

zprostředkováním investice do cenných papírů. (viz. Příloha 6)

5.6 Spor o poplatky za správu a vedení úvěrového účtu Na začátku roku 2013 ohlásila skupina advokátů záměr týkající se vymáhání poplatků za správu úvěru a za vedení úvěrového účtu od českých bank. Podle jejich názoru je účtování takových poplatků protiprávní. Spory týkající se poplatků byly v minulosti zaznamenány i v zahraničí. V roce 2009 se problematikou oprávněnosti úvěrových poplatků zabýval anglický Nejvyšší soud. Výsledkem bylo rozhodnutí, ţe poplatky tvoří součást ceny nebo odměny za bankovní sluţby a jejich účtování je oprávněné. Oproti tomu německý Spolkový soudní dvůr v roce 2011 rozhodl, ţe poplatky vybírané v souvislosti s úvěrovým účtem, nejsou přiměřenou smluvní podmínkou vůči spotřebiteli.

76

Kancelář finančního arbitra. Chybně zadané číslo účtu. [online]. [cit. 2014-02-10]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/cs/reseni-sporu/priklady-sporu/spory-v-pusobnosti-financniho-arbitra/chybne-zadanecislo-uctu-pri-prevodu-do-zahranici-13.html

63

V listopadu 2012 byl zaloţen web Jdeto.cz, jehoţ zakladatelem byl právník Petr Němec, který prostřednictvím tohoto webu vyzval klienty českých bank k ţádostem o navrácení úvěrových poplatků. Počátkem roku 2013, 9. ledna, se advokátní kancelář Toman, Devátý a partneři rozhodla zastupovat nespokojené klienty, kteří do té doby vstupovali do sporů sami. V únoru roku 2013 zahájila svou činnost sluţba Poplatkyzpet.cz, která byla iniciována společností BSP Lawyer Partners věnující se především hromadnému zpracování právních případů. Tato společnost začala vyjednávat s bankami na základě plné moci od klientů. Vyjednávání proběhlo neúspěšně, banky odmítly dohodu, protoţe nepovaţují poplatky za protiprávní. Z tohoto důvodu bylo zahájeno soudní řízení. V dubnu tak bylo vydáno první soudní rozhodnutí a v této době ţádalo o vrácení poplatků asi 270 000 klientů českých bank. V období od 18. do 21. října obdrţela Kancelář finančního arbitra více neţ 44 000 návrhů na zahájení řízení v poplatkových sporech. Jejich odesílatelem byla společnost BSP Lawyer Partners a.s. Dne 27. března 2014 bylo evidováno 284 soudních rozhodnutí v poplatkových sporech. Skóre k tomuto datu bylo ve prospěch bank, 281:3. Rozhodnutí finančního arbitra bylo k tomuto datu evidováno 115, v poměru 107:8, i v tomto případě ve prospěch bank. 77 21. března 2014 byla vydána tisková zpráva finančního arbitra týkající se průběţných informací k návrhům na zahájení řízení v poplatkových sporech. Individuálních návrhů na zahájení řízení obdrţel finanční arbitr ve druhé polovině roku 2012 a během roku 2013 celkem 397. Těmito návrhy se navrhovatelé od banky doţadovali úhrady částky ve výši jednoho nebo více zaplacených poplatků. Pouze v několika málo případech byli tito navrhovatelé zastoupeni právním zástupcem, většinou návrhy na zahájení řízení podávali samostatně. Výsledky těchto návrhů byly následující: -

v 59 případech finanční arbitr zastavil řízení na ţádost navrhovatele

-

ve 150 případech finanční arbitr zastavil řízení z důvodu jeho nepříslušnosti k řešení daného sporu nebo z důvodu nepřístupnosti návrhu

-

ve 4 případech finanční arbitr konstatoval, ţe spor je bezpředmětný

77

Sporopoplatky.cz. Chronologie sporu o poplatky. [online]. [cit. 2014-04-03]. Dostupné z: http://www.sporopoplatky.cz/chronologie-sporu-o-poplatky

64

-

ve 12 případech finanční arbitr zastavil řízení z důvodu, ţe navrhovatel neposkytl potřebné součinnosti.

U ostatních návrhů bylo zahájeno šetření, kde bylo posuzováno, zda jsou ujednání úvěrových smluv o poplatku za vedení úvěrového účtu a za správu úvěru a další potřebná ujednání v souladu se zákonem, srozumitelná a úplná. Ve 110 případech finanční arbitr návrh zamítl, neboť poplatky neshledal neplatnými. Oproti tomu v 9 případech bylo vyhověno navrhovateli. Tato rozhodnutí zatím nejsou v právní moci, protoţe ve 4 případech byly podány námitky a probíhá řízení o námitkách a ve zbylých 5 případech stále běţí lhůta pro moţnost podat námitky. Navrhovatelům bylo částečně vyhověno, protoţe jak finanční arbitr zjistil, ze strany instituce došlo k nezákonnému zvýšení poplatku za správu a vedení úvěrového účtu. Co se týče hromadně podaných návrhů na zahájení řízení ve věci vrácení poplatků, těch finanční arbitr obdrţel v listopadu roku 2013 celkem 93 139. Od jednoho navrhovatele bylo v některých případech podáno více návrhů. Z celkového počtu návrhů bylo 192 označeno jako neúčinných, protoţe právní zástupce nebyl schopen prokázat oprávnění zastupovat jednotlivé navrhovatele. V ostatních případech právní zástupce předloţil plnou moc, která ho opravňovala jménem navrhovatelů vypracovat návrh na zahájení řízení týkající se navrácení neoprávněně účtovaných poplatků a k podání tohoto návrhu finančnímu arbitrovi. Finanční arbitr zpracoval přijaté návrhy tak, ţe spojil veškeré návrhy vţdy od jednoho navrhovatele, týkající se jedné úvěrové smlouvy a proti jedné instituci do jednoho řízení. S výjimkou dvou případů, kdy se v jednom řízení objevilo více úvěrových smluv, ale směřující proti jedné a té samé instituci. Konečný počet řízení tak byl 2 339 řízení s tím, ţe počet navrhovatelů byl 1 978. V lednu roku 2014 bylo zahájeno řízení. Oznámení o zahájení řízení obdrţeli navrhovatelé písemně spolu s informacemi o dosavadních úkonech, předpokládaném průběhu řízení a poučení o právu být seznámen s veškerými podklady. Většina navrhovatelů byla také vyzvána k předloţení úvěrové smlouvy, kterou právní zástupce dodal jen ke 291 řízení, i přes to, ţe se na tuto smlouvu v kaţdém návrhu odvolával. Do doby vydání této tiskové zprávy, tj. do 21. března 2014, bylo doručeno více neţ 90% oznámení o zahájení řízení. Vrácených oznámení, které nebyly doručeny z důvodu nesprávné doručovací adresy nebo nesprávného jména nebo úmrtí bylo do této doby 106. Oznámení o zahájení řízení obdrţely také veškeré banky, proti

65

kterým bude spor veden a které byly vyzvány k podání vysvětlení a předloţení potřebné dokumentace. V některých případech finanční arbitr zjistil, ţe není oprávněn zabývat se těmito spory, protoţe se spor týká hypotečního úvěru nebo jiného neţ spotřebitelského úvěru. Proto vydal rozhodnutí o zastavení řízení a o této skutečnosti informoval obě strany sporu. V 79 případech došlo k zastavení řízení z důvodu zpětvzetí návrhu navrhovatelem a ve 44 případech došlo k zastavení z důvodu neoprávněnosti finančního arbitra k řešení sporu. Finanční arbitr s nejvyšší pravděpodobností bude v ukončování řízení pokračovat, neboť se návrhy týkají oblasti hypotečních a podnikatelských úvěrů. V probíhajících řízení se finanční arbitr snaţí posoudit skutečný stav věci s přihlédnutím na konkrétní okolnosti jednotlivých případů. Vybraná jednotlivá rozhodnutí finančního arbitra ve sporech o poplatky jsou zveřejňovány přímo na webových stránkách Kanceláře finančního arbitra. 78

78

Kancelář finančního arbitra. Průběţná informace. [online]. [cit. 2014-04-03]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/cs/informace-pro-verejnost/tiskove-zpravy/tiskova-zprava-prubezna-informace-knavrhum-na-zahajeni-rizeni-o-poplatek-za-spravu-a-vedeni-uveroveho-uctu-spravu-uveru-331.html

66

6. Alternativní způsoby řešení Kromě řízení před finančním arbitrem existuje i několik jiných mimosoudních způsobů řešení sporů. Tato kapitola uvádí a popisuje některé z nich, jako např. rozhodčí řízení, mediace apod. Mimosoudní řešení sporů neboli ADR (alternative dispute resolution) vzniklo v souvislosti s hledáním alternativních způsobů řešení sporů jinou neţ soudní cestou. To je poměrně nákladná a dlouhodobá záleţitost a proto se sniţuje jeho efektivita. V některých zemích, kde soudní systém funguje rychleji, nejsou metody ADR příliš vyhledávány. Například v Německu, kde je řešení sporů soudní cestou poměrně efektivní, jsou tyto metody méně časté, oproti např. USA, kde jsou z důvodu sloţitého soudního systému, velmi oblíbeny. 79 Pojem mimosoudní nebo alternativní řešení sporů se týká metod, které vykazují společné znaky, mezi které patří: -

strany sporu s tímto způsobem řešení dobrovolně souhlasí a předpokládá se, ţe budou souhlasit i v budoucnu s dohodnutým výsledkem,

-

jednání účastníků je zprostředkováno třetí osobou či osobami,

-

za úspěšné ukončení sporu se nepovaţuje vydání exekučního titulu, ale úspěšným výsledkem je dohoda,

-

mezi účastníky sporu a třetí osobou či osobami, provádějící smírčí činnost, existuje smluvní vztah.

Vyuţití těchto způsobů při řešení sporů s sebou přináší několik výhod. První z nich jsou niţší náklady neţ u soudního řízení. Další výhodou je úspora času. V průběhu tohoto řízení není nutné zachovávat ţádné stanovené formální lhůty, které prodluţují soudní proces. Za výhodné se také povaţuje moţné zachování důvěry mezi účastníky. Zatímco u soudního řízení platí zásada „vyhrát/prohrát“, u metod ADR je řízení vedeno s cílem dosáhnutí kompromisu. Proces není veden jako nepřátelský, ale jako kooperativní. Tím nedojde k narušení budoucích obchodních vztahů tolik, jako u soudního procesu. Také je moţné zachovat obchodní či jiné tajemství týkající se otázek řešených v průběhu jednání.

79

RABAN, Přemysl. Alternativní řešení sporů, arbitráţ a rozhodci v České a Slovenské republice a zahraničí. Praha: C.H. Beck, 2004. Beckova edice právní instituty. ISBN 80-717-9873-8.

67

Vedle výhod jsou ale metody ADR spojeny s řadou rizik. Největší riziko spočívá v neschopnosti rozeznat, kdy druhá strana skutečně stojí o smírné vyřešení sporu a kdy se naopak pouze snaţí oddálit zahájení soudního procesu. Tím mohou být ovlivněny určité lhůty, např. promlčecí, protoţe i přes vedené jednání, veškeré lhůty z právního pohledu běţí. Otázka plynutí čas můţe také ovlivnit existence či uchování důkazů. Dalším rizikem můţe být odhalení moţné strategie, kterou jedna ze stran vyuţije v případě soudního jednání.

6.1 Mediace a konciliace Jedním ze způsobů mimosoudního řešení sporů je mediace a konciliace. Jedná se o řešení konfliktů smírnou cestou prostřednictvím třetí osoby. Tato osoba je označována jako mediátor nebo konciliátor a musí být objektivní a nezávislá na některé ze stran sporu. Mediátor nebo konciliátor není oprávněn vydávat závazné rozhodnutí. Mezi jeho činnosti patří snaha pomoci účastníkům sporu pochopit jejich vlastní zájmy a potřeby a stejně tak i pochopit zájmy a potřeby druhé strany. Poté na základě zjištěných informací stanovuje vzájemně nejvýhodnější řešení. Obě strany sporu tak s pomocí mediátora nebo konciliátora mohou nalézt vlastní řešení problému. Vymezení rozdílů mezi mediací a konciliace není podle odborné literatury příliš snadné. První odlišení se týká cílů obou procesů. Cílem konciliace je snaha, aby si strany uvědomily vlastní výhody, pokud nebude jejich konflikt řešen přes obecné soudy. Osoba, vykonávající funkci konciliátora, poskytuje neutrální a nezávislou pomoc při dosaţení vzájemně akceptovatelné dohody. Oproti tomu cílem mediace je poradit účastníkům, jak dosáhnout dohody takovým způsobem, ţe se vzdají některého ze svých nároků výměnou za získání určité výhody. Dalším rozdílem je, ţe proces mediace obsahuje další krok, při kterém mediátor předkládá účastníkům i určitá doporučení. Proces mediace vyuţívá především proaktivní, hodnotící metody, zatímco proces konciliace vyuţívá metody usnadňující dosaţení shody. V některých zdrojích např. z USA je uvedeno, ţe oba termíny jsou zaměnitelné a liší se míra intenzity vyuţívání v jednotlivých geografických oblastech. Podle tohoto zdroje se mimo území USA vyuţívá spíše „konciliace“. To je z pohledu České republiky nepřesné. Pojem „mediace“ je velmi známým termínem, oproti tomu „konciliace“ je termínem téměř neznámým.

68

Mediace, resp. konciliace, probíhá obvykle tímto způsobem: 1) V první fázi dochází k uzavření dohody mezi stranami o tom, ţe existující či v budoucnu vzniklý spor ze smlouvy nebo jiných vztahů budou řešit prostřednictvím mediace, resp. konciliace. 2) Druhá fáze se zabývá výběrem mediátora, resp. konciliátora. Proces výběru není nijak omezen, je ale nutné zabývat se právní úpravou. 3) V další fázi probíhá příprava jednání. Dochází k získávání informací o problému. V případě, ţe není jednání vedeno v souladu s pravidly instituce, je potřeba zabývat se otázkou mlčenlivosti o informacích, které mediátor, resp. konciliátor zjistí v průběhu jednání. 4) V poslední fázi dochází k samotnému průběhu jednání, které se nejprve zabývá komunikací mezi jednotlivými stranami. Poté se soustředí na porozumění stran v souvislosti s vlastními problémy a s problémy druhé strany, včetně jejich slabin. Nakonec se v této fázi snaţí dosáhnout vzájemně akceptovatelné dohody. Jak jiţ bylo výše v textu zmíněno, mediátor ani konciliátor není oprávněn vydat závazné rozhodnutí. To můţe působit jako váţný nedostatek při vyuţívání tohoto způsobu řešení konfliktu v okamţiku, kdy jedna ze stran přestane mít zájem na smírném řešení. Vedle toho je ale nutné brát v úvahu i výhodnost vyuţívání tohoto způsobu, coţ je skutečnost, ţe mediátor nebo konciliátor se snaţí nalézt rozumný kompromis a ne řešení v souladu s právem. Tak mohou být přiměřené ústupky stran lepším řešením neţ přímé rozhodnutí soudním procesem.

6.2 Mini-trial Jednou z dalších podob metod ADR je mini-trial. Stejně jako u ostatních způsobů, i zde se jedná o řešení konfliktů smírnou cestou se zapojením třetí, neutrální osoby. Podle odborné literatury je vystihující definice taková, která uvádí „zpět od rozhodování právníků k rozhodování podnikatelů. Z psychologického pohledu jde o zajímavou myšlenku, protoţe se dá předpokládat, ţe vrcholový manaţer si spíše uvědomí souvislosti celého případu a negativní dopad slouho se vlečícího sporu na vzájemné obchodní vztahy.“

80

80

Také lze

ROZEHNALOVÁ, Naděţda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013. ISBN 978-80-7478-004-2. s. 41

69

očekávat, ţe bude mít oproti střednímu managementu větší pravomoci k okamţitému přijetí rozhodnutí. Tento způsob by mimo snahy nalézt řešení měl také naznačit zřejmý výsledek v případě, ţe by došlo k soudnímu řízení. Také by měl pomoci stranám pochopit výhody a nevýhody jejich postavení a moţný budoucí vývoj.

6.3 Rozhodčí řízení „Rozhodčí řízení (arbitráţ) lze vymezit jako dobrovolné postoupení řešení sporu neutrální třetí straně, rozhodcům či rozhodčímu soudu (tj. soukromým osobám či nestátní instituci), která vydá po provedeném řízení závazné a vykonatelné rozhodnutí.“ 81 Rozhodčí řízení má určité výhody a nevýhody, závislé podle konkrétního případu a podle konkrétních stran sporu. Za výhody by se dalo povaţovat například: -

rozhodčí řízení je méně nákladné neţ soudní - to ovšem jen za předpokladu, ţe se jedná o přímé náklady spojené s řízením, jinak se v současné době výše soudních poplatků a náklady rozhodčího řízení příliš neliší, podle vybraných sazebníků.

-

jednotlivé strany sporu mohou ovlivnit délku sporu výběrem některé formy arbitráţe, kde je časově omezena délka řízení

-

místo, kde probíhá jednání, lze přesunout podle potřeby tam, kde je nutné provádět důkazní šetření - tím dojde k úspoře nákladů.

-

rozhodčí řízení není veřejné, takţe jde lépe utajit existenci sporu nebo jeho průběh.

Rozhodčí řízení ale vykazuje i negativní vlastnosti, mezi které patří například: -

problémy týkající se předběţných opatření – rozhodce není ve většině případů oprávněn nařídit předběţné opatření, které by bylo vykonatelné jiným způsobem neţ dobrovolně

-

rozhodci nedisponují nařizovací pravomocí, a proto průběh řízení ovlivňuje ochota jednotlivých stran spolupracovat.

81

ROZEHNALOVÁ, Naděţda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013. ISBN 978-80-7478-004-2. s. 57

70

Tento způsob řešení sporů lze rozdělit do několika kategorií. Jednou z nich je řízení s časovým omezením nebo bez časového omezení. Při časově omezeném řízení se nejedná jen o to, ţe se rozhodci zavazují do určité doby rozhodnout a čím rychleji se tak stane, tím vyšší částku účastníci sporu hradí. Jedná se také o to, ţe veškeré činnosti spojené s řízením jsou přizpůsobeny časovému harmonogramu, takţe např. nelze vyuţít odvolací stupeň. Další způsob členění spočívá v tom, zda řízení obsahuje nebo neobsahuje povinný předstupeň. Předstupněm je v této souvislosti např. závazek účastníků pokusit se bez účasti třetí osoby o smírné řešení v době před podáním ţaloby. Účastníci se k tomu zavazují ve smlouvě, kde je uveden počet dní, po jejichţ uplynutí lze věc podat k rozhodčímu soudu za předpokladu, ţe nedojde ke smírnému vyřešení sporu. Jako další členění je tradiční rozhodčí řízení nebo on-line rozhodčí řízení. I přes to, ţe on-line způsob řízení vykazuje určité výhody ve vzájemné komunikaci, stále převaţuje tradiční způsob. Aby mohlo být rozhodčí řízení realizováno, je nutné uzavřít platnou rozhodčí smlouvu. Prostřednictvím této smlouvy je na rozhodce nebo na rozhodčí soud přesunuta pravomoc pro rozhodování existujících nebo v budoucnu vzniklých sporů. Funkci rozhodce můţe vykonávat pouze fyzická osoba. Právnické osoby k tomu nemají, podle zákona, oprávnění. Dále musí osoba vykonávající tuto funkci být zletilá, způsobilá k právním úkonům, bezúhonná a bez dalších omezení pro výkon vyplývající ze zvláštních předpisů. V oblasti spotřebitelských sporů byl v roce 2012 do zákona o rozhodčím řízení zavedený seznam rozhodců, kteří jsou způsobilí rozhodovat spotřebitelské spory. Tento seznam vede Ministerstvo spravedlnosti ČR, které do seznamu zapíše fyzickou osobu, která splnila výše uvedené podmínky, má ukončené vysokoškolské vzdělání v oboru právo a v posledních pěti letech nebyla vyškrtnuta ze seznamu. Co se týká počtu rozhodů, můţe být účastníky zvolen jeden rozhodce nebo více rozhodců tvořících rozhodčí senát. První moţnost je vyuţívána při zrychleném řízení. Nevýhodou je, ţe v případě dopadu sporu do několika právních řádů se nepovede příliš často najít rozhodce se znalostmi všech potřebných oblastí. Ve druhém případě je podle zákona počet rozhodců určen

71

jako lichý, ale přesný počet není stanoven. Nejčastější počet jsou tři. V některých řádech je tento počet stanoven jako jediný moţný. Ukončení řízení probíhá dvěma způsoby. První způsob je vydání rozhodčího nálezu. Jedná se o konečné rozhodnutí v písemné formě, které je vydáno příslušnými rozhodci a které obsahuje odůvodnění daného rozhodnutí. Není přímo upraven zákonem, jsou pouze stanoveny některé náleţitosti, které musí být dodrţeny. Podle zákona musí být rozhodčí nález určitý a musí být podepsán od většiny rozhodců. Není nutný podpis všech, v některých případech rozhodce nepodepíše z důvodu nesouhlasu, nepřítomnosti nebo nemoci. Úvodní část musí obsahovat označení „rozhodčí nález“ a označení účastníků sporu, rozhodčího soudu, předmět a okolnosti sporu. Výroková část musí obsahovat informace o poplatcích a o nákladech spojených s řízením. Konečná část se zabývá odůvodněním daného rozhodnutí, způsobem obeslání strany, která nebyla přítomna během řízení, případně hodnocením důkazů. Na závěr jsou připojeny podpisy. Druhý způsob ukončení rozhodčího řízení je vydání usnesení. Hlavní rozdíl oproti nálezu spočívá v tom, ţe usnesení nenabývá právní moci a není vykonatelné. Vydává se u zastavení řízení z důvodů např. uzavření smíru, nedostatečné pravomoci soudu nebo při zpětvzetí ţaloby. Podle zákona musí obsahovat podpis rozhodce, tím je nařízena i písemná forma usnesení.

72

Závěr Institut finančního arbitra byl zřízen z důvodu harmonizace českého právního řádu s evropským právním řádem v době před přijetím České republiky za členský stát Evropské unie. Vycházelo se ze směrnic a doporučení, které nařizovali zajistit vhodný a účinný orgán pro mimosoudní řešení sporů v oblasti platebních sluţeb. Z legislativy EU pramení i poţadavky na neustálé rozšiřování kompetencí finančního arbitra, které musí Česká republika plnit, aby nebyla ze strany Evropské unie sankciována. Mimo rozšiřování kompetencí finančního arbitra jsou prostřednictvím novelizací upravovány i jiné části zákona. Jedna z nejvýznamnějších změn byla provedena zákonem č. 180/2011 Sb. Byla jím zřízena Kancelář finančního arbitra jako organizační sloţka státu, o které pojednává § 1a, zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů. Kancelář finančního arbitra je s účinností od 1. července 2011 financována státním rozpočtem, resp. rozpočtovou kapitolou Ministerstva financí. Před zavedením této novelizace hradila činnost Česká národní banka, to bylo však v rozporu s poţadavky Evropské unie. Zavedením institutu finančního arbitra došlo ke zlepšení pozice spotřebitelů na finančním trhu. Kaţdým rokem se zvyšuje počet obdrţených návrhů. Finanční arbitr se primárně pokouší vyřešit spor smírně, coţ se poměrně daří. V roce 2010 se povedlo aplikovat smírčí způsob řešení sporů v 93%. V těchto případech bylo tedy alespoň zčásti vyhověno návrhu navrhovatele. I kdyţ toto číslo působí velmi nadějně, při detailnějším zkoumání výroční zprávy je viditelné, ţe celých 93% nebylo vyřešeno smírnou cestou v tom správném významu. Řízení bylo ve většině případů zastaveno z důvodu zpětvzetí návrhu navrhovatelem. K tomu dojde, kdyţ jsou nároky klienta institucí uspokojeny v době po podání návrhu na zahájení řízení. Hlavním důvodem uspokojení nároků klienta ze strany instituce je, ţe by v případě neúspěchu musela uhradit nejen spornou částku, ale také by musela uhradit povinnou sankci. V několika dalších případech bylo řízení zastaveno z důvodu odpadnutí důvodu řízení. Jedná se o situace, kdy jsou nároky klienta institucí uspokojeny, avšak klient svůj návrh nevzal zpět. V budoucnu bude zajímavé sledovat, zda dojde k další novelizaci zákona a k dalšímu rozšíření kompetencí finančního arbitra. Při porovnání s finančními ombudsmany jiných členských zemí Evropské unie lze vypozorovat, ţe finanční arbitr České republiky nedisponuje takovými kompetencemi jako ve většině jiných členských zemí. Domnívám se

73

proto, ţe lze očekávat rozšiřování, konkrétně by bylo vhodné například ustanovit do zákona oblast hypotečních úvěrů. Podle mého názoru by bylo ţádoucí postupně rozšířit kompetence finančního arbitra na všechny oblasti finančního trhu. Bylo by jistě nezbytné rozšířit počet pracovníků Kanceláře finančního arbitra a to by také vyţádalo vyšší náklady na provoz, ale vedlo by to vyšší ochraně spotřebitele a zabránilo by se tak mnoha soudním procesům, které jsou často sloţité, dlouhodobé a poměrně nákladné oproti řízení před finančním arbitrem. Poţadavky na ochranu spotřebitele se budou v Evropské unii jistě dále zvyšovat a tak by Česká republika rozšířením kompetencí na celý finanční trh zabránila sankcím za jejich případné nesplnění. V současnosti Ministerstvo průmyslu a obchodu připravuje novelizaci zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. Jedna část se bude týkat i oblasti finančního arbitra. Orgány Evropské unie se stále usilovněji a rozsáhleji věnují ochraně spotřebitele. Proto plánované přijetí této novelizace spočívá ve snaze naplnit poţadavky Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21. května 2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a Směrnice 2009/22/ES. Tato směrnice poţaduje po členských státech Evropské unie zajištění přístupu k subjektům, na které se spotřebitelé mohou obracet se stíţnostmi proti obchodníkům a které poskytnout jednoduchý, levný, efektivní a rychlý způsob řešení těchto sporů. To by měly členské státy zajistit tak, ţe vyuţijí stávající fungující subjekty pro alternativní řešení sporů, případně upraví jejich působnost nebo zřídí pro tyto účely nové subjekty. Poţadavky vyplývající ze směrnice mají za cíl opět zvyšovat úroveň ochrany spotřebitele a tím přispívat k řádnému fungování vnitřního trhu. Ve spojení s výše uvedenou směrnicí je také nutné brát v úvahu Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013 ze dne 21. května 2013, o řešení spotřebitelských sporů on-line a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (nařízení o řešení spotřebitelských sporů on-line). Toto nařízení se vztahuje na spory zahájené spotřebiteli s místem bydliště v Evropské unii a namířené proti obchodníkům se sídlem v Evropské unii a jeho cílem je vytvoření platformy pro řešení sporů on-line. Tato platforma by měla být na

74

úrovni Evropské unie a měla by mít podobu internetové stránky, která nabízí jednotné místo pro spotřebitele a obchodníky, kteří usilují o mimosoudní vyřešení sporu.82 Cílem práce bylo komplexní shrnutí problematiky mimosoudního řešení sporů se zaměřením na řešení sporů prostřednictvím finančního arbitra. Diplomová práce se skládá ze šesti kapitol. První kapitola se věnuje vzniku a postupné úpravě zákona o finančním arbitrovi aţ do současné podoby. Dále jsou zde obsaţeny informace o výkonu funkce. Druhá kapitola rozebírá pravomoci finančního arbitra podle současné úpravy zákona, včetně rozdělení jeho kompetencí do jednotlivých oblastí. Následující kapitola rozebírá přímo proces řízení před finančního arbitra, od doby podání návrhu aţ po ukončení řízení. Je zde uvedena i moţnost podání námitek. Zde byl nejcennějším informačním zdrojem přímo zákon o finančním arbitrovi. Další kapitola se soustředí na výčet ostatních činností finančního arbitra, mezi které patří i spolupráce s obdobnými orgány jiných členských zemí. Finanční arbitr je členem sítí finančních ombudsmanů – evropské sítě FIN-NET a světové sítě INFSOS. Obě jsou v práci uvedeny a charakterizovány. Do této kapitoly jsou začleněny i pokuty a s tím související problematika soudního přezkumu rozhodnutí. Struktura podkapitol proto byla rozdělena tak, aby odpovídala tomu, zda se podání ţaloby proti rozhodnutí finančního arbitra řídí Občanským soudním řádem nebo Soudním řádem správním. Pátá kapitola se věnuje praktickým příkladům, jako například statistický přehled některých vybraných ukazatelů a popis vybraných skutečných případů. Poslední kapitola pojednává o jiných moţnostech mimosoudního řešení sporů, mezi které se řadí mediace, rozhodčí řízení apod.

82

ústní sdělení – JUDr. Petr Scholz, Ph.D. [cit. 2014-04-22].

75

Seznam použité literatury Tištěné monografie 1. BAKEŠ, Milan. Finanční právo. Praha: C.H. Beck, 2012. Právnické učebnice. ISBN 978-80-7400-440-7. 2. RABAN, Přemysl. Alternativní řešení sporů, arbitráţ a rozhodci v České a Slovenské republice a zahraničí. Praha: C.H. Beck, 2004. Beckova edice právní instituty. ISBN 80-717-9873-8. 3. RABAN, Přemysl. Alternativní řešení sporů, arbitráţ a rozhodci v České a Slovenské republice a zahraničí. Praha: C.H. Beck, 2004. Beckova edice právní instituty. ISBN 80-717-9873-8. 4. SCHLOSSBERGER, Otakar a Marcela SOLDÁNOVÁ. Platební styk. Praha: Bankovní institut, 2007. ISBN 978-807-2651-078. 5. SCHOLZ, Petr. Zákon o finančním arbitrovi: komentář. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2009. ISBN 978-807-4000-911. 6. SMOLÍK, Petr. Finanční arbitr: Rozhodčí nebo správní řízení?. Pocta Jiřímu Švestkovi k 75. narozeninám. Praha: ASPI, a. s., 2005. ISBN 80-7357-057-2 Internetové zdroje 1. Aktuálně.cz. Finanční arbitr končí. [online]. [cit. 2014-02-24]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/finance/financni-arbitr-konci-dostal-vice-prace-za-menepenez/r~i:article:714931/ 2. FIN-NET.

Members

of

FIN-NET.

[cit.

2014-03-07].

Dostupné

z:

http://ec.europa.eu/internal_market/fin-net/members_en.htm 3. Kancelář finančního arbitra. Finanční arbitr se stal členem sítě INFSOS. [online]. [cit. 2014-03-24]. Dostupné z: www.finarbitr.cz/cs/informace-proverejnost/aktuality/financni-arbitr-ceske-republiky-se-stal-clenem-celosvetove-sitefinancnich-ombudsmanu-infsos-220.html

76

4. Kancelář finančního arbitra. Formuláře. [online]. [cit. 2014-02-24]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/cs/reseni-sporu/formulare.html 5. Kancelář finančního arbitra. Chybně zadané číslo účtu. [online]. [cit. 2014-02-10]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/cs/reseni-sporu/priklady-sporu/spory-vpusobnosti-financniho-arbitra/chybne-zadane-cislo-uctu-pri-prevodu-do-zahranici13.html 6. Kancelář finančního arbitra. JUDr. Petr Scholz, Ph.D. se stal členem INFSOS. [online]. [cit. 2014-03-24]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/cs/informace-proverejnost/aktuality/judr-petr-scholz-phd-se-stal-clenem-infsos-45.html 7. Kancelář finančního arbitra. Kancelář finančního arbitra. [online]. [cit. 2014-02-25]. Dostupné z: www.finarbitr.cz/cs/financni-arbitr/kancelar-financniho-arbitra.html 8. Kancelář finančního arbitra. Neoprávněně účtovaná smluvní pokuta. [online]. [cit. 2014-02-10]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/cs/reseni-sporu/prikladysporu/spory-v-pusobnosti-financniho-arbitra/neopravene-uctovana-smluvni-pokuta-uuveru-16.html 9. Kancelář finančního arbitra. Nevydání hotovosti bankomatem. [online]. [cit. 2014-0210]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/cs/reseni-sporu/priklady-sporu/spory-vpusobnosti-financniho-arbitra/nevydani-hotovosti-bankomatem-12.html 10. Kancelář finančního arbitra. Nezrušení dispozičního práva. [online]. [cit. 2014-02-10]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/cs/reseni-sporu/priklady-sporu/spory-vpusobnosti-financniho-arbitra/nezruseni-dispozicniho-prava-s-uctem-11.html 11. Kancelář finančního arbitra. Průběţná informace. [online]. [cit. 2014-04-03]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/cs/informace-pro-verejnost/tiskovezpravy/tiskova-zprava-prubezna-informace-k-navrhum-na-zahajeni-rizeni-o-poplatekza-spravu-a-vedeni-uveroveho-uctu-spravu-uveru-331.html 12. Kancelář finančního arbitra. Spory mimo působnost finančního arbitra. [online]. [cit. 2014-02-24]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/cs/reseni-sporu/prikladysporu/spory-mimo-pusobnost-financniho-arbitra.html

77

13. Kancelář finančního arbitra. Spory v působnosti finančního arbitra. [online]. [cit. 2014-02-24].

Dostupné

z:

http://www.finarbitr.cz/cs/reseni-sporu/priklady-

sporu/spory-v-pusobnosti-financniho-arbitra.html 14. Kancelář finančního arbitra. Základní informace [online]. [cit. 2014-02-17]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/cs/financni-arbitr/zakladni-informace.html 15. Kancelář finančního arbitra. Změna působnosti finančního arbitra na oblast směnárenské činnosti. [online]. [cit. 2014-02-23]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/cs/informace-pro-verejnost/aktuality/rozsireni-pusobnostifinancniho-arbitra-na-oblast-smenarenske-cinnosti-a-zivotniho-pojisteni-7.html 16. Kancelář finančního arbitra. Změna působnosti finančního arbitra v oblasti kolektivního investování. [online]. [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/cs/informace-pro-verejnost/aktuality/zmena-pusobnostifinancniho-arbitra-v-oblasti-kolektivniho-investovani-8.html 17. Kancelář finančního arbitra. Zneuţití ukradené platební karty. [online]. [cit. 2014-0210]. Dostupné z: www.finarbitr.cz/cs/reseni-sporu/priklady-sporu/spory-v-pusobnostifinancniho-arbitra/zneuziti-ukradene-platebni-karty-k-vyberu-z-bankomatu-10.html 18. Kancelář finančního arbitra. Zrušení informační povinnosti. [online]. [cit. 2014-0223]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/cs/informace-pro-verejnost/aktuality/zruseniinformacni-povinnosti-instituci-6.html 19. Měšec.cz. Dr. Ing. František Klufa končí své působení. [online]. [cit. 2014-02-24]. Dostupné z: www.mesec.cz/tiskove-zpravy/dr-ing-frantisek-klufa-konci-sve-pusobenive-funkci-arbitra/ 20. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Sbírka zákonů. [online]. [cit. 2014-02-20]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=264&r=2006 21. Sagit. Sbírka zákonů [online]. [cit. 2014-02-20]. Dostupné z: www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?cd= 767&typ=r&zdroj=sb04558 22. Sporopoplatky.cz. Chronologie sporu o poplatky. [online]. [cit. 2014-04-03]. Dostupné z: http://www.sporopoplatky.cz/chronologie-sporu-o-poplatky

78

23. The Info Network. Links. [online]. [cit. 2014-03-07]. [cit. 2014-03-07]. Dostupné z: www.networkfso.org/links.html Ostatní dokumenty 1. SCHLOSSBERGER, Otakar. Novela zákona o finančním arbitrovi přináší rozšíření jeho kompetencí. Bankovnictví. 2004, č. 12. ISSN 1212-4273. 2. SCHOLZ, Petr. Postavení a činnosti finančního arbitra – ombudsmana po integraci dozorů

nad

finančním

trhem.

2008.

Disertační

práce.

Dostupné

z:

http://is.muni.cz/th/156341/pravf_d/Disertacni_prace_30-1-2008.pdf 3. Úmluva o ochraně lidských práv a svobod. [cit. 2014-03-24]. Dostupné z: www.euriskop.cz/gallery /2/772-umluva_o_ochrane_lidskych_prav_a_svobod.pdf 4. Tisková zpráva Ministerstva financí ČR za rok 2011. [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: www.mfcr.cz/cs/aktualne/tiskove-zpravy/2011/2011-07-01-tiskova-zprava-52185218.pdf 5. Výroční zpráva finančního arbitra za rok 2003. [cit. 2014-02-25]. Dostupné z: www.finarbitr.cz/galerie/tinymce/media2/4_cs_vz-financni_arbitr_cj_2003.pdf 6. Výroční zpráva finančního arbitra za rok 2004. [cit. 2014-02-25]. Dostupné z: www.finarbitr.cz/galerie/tinymce/media2/2_cs_vz_financni_arbitr_cj_2004.pdf 7. Výroční zpráva finančního arbitra za rok 2005. [cit. 2014-02-25]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/galerie/tinymce/media2/2_cs_vz_financni_arbitr_cj_2005.pdf 8. Výroční zpráva finančního arbitra za rok 2006. [cit. 2014-03-04]. Dostupné z: www.finarbitr.cz/galerie/tinymce/media2/2006_financni_arbitr_cj.pdf 9. Výroční zpráva finančního arbitra za rok 2007. [cit. 2014-03-04]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/galerie/tinymce/media2/2007.indd.pdf 10. Výroční zpráva finančního arbitra za rok 2008. [cit. 2014-02-25]. Dostupné z: www.finarbitr.cz/galerie/tinymce/media2/2008_cs_fa_vyrocka_w.pdf 11. Výroční zpráva finančního arbitra za rok 2009. [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/galerie/tinymce/media2/2009_cs_vyrocni_zprava_cz.pdf 79

12. Výroční zpráva finančního arbitra za rok 2010 [cit. 2014-03-04]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/galerie/tinymce/media2/2010_cs_vyrocni_zprava_cz.pdf 13. Výroční zpráva finančního arbitra za rok 2011. [cit. 2014-02-25]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/galerie/tinymce/media2/406_cs_vyrocni-zprava-o-cinnostifinancniho-arbitra-za-rok-2011.pdf 14. Výroční zpráva finančního arbitra za rok 2012. [cit. 2014-02-25]. Dostupné z: www.finarbitr.cz/galerie/tinymce//media1/1výroční%20zpráva_2012_1.pdf Zákony 1. zákon č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem 2. zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů 3. zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů 4. zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů 5. zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů 6. zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů

80

Seznam obrázků, tabulek, grafů Obrázek 1 - Organizační struktura za rok 2003 ........................................................................ 47 Obrázek 2 Organizační struktura za rok 2012 .......................................................................... 49

Tabulka 1 Počet návrhů v letech 2003 – 2012.......................................................................... 55 Tabulka 2 Počet oprávněných a neoprávněných návrhů v letech 2003 – 2011 ........................ 56 Tabulka 3 Průměrná délka řízení v letech 2003 – 2012 ........................................................... 57 Tabulka 4 Počet vydaných nálezů a k nim podané námitky v letech 2003 – 2012 .................. 58 Tabulka 5 celkové náklady v letech 2003 – 2012 (v mil. Kč) .................................................. 59 Tabulka 6 Pokuty uloţené v letech 2003 - 2012 ...................................................................... 60

Graf 1 Počet návrhů v letech 2003 – 2012 ............................................................................... 56 Graf 2 Počet oprávněných a neoprávněných návrhů v letech 2003 – 2011 ............................. 57 Graf 3 Průměrná délka řízení v letech 2003 – 2012 ................................................................. 58 Graf 4 Počet vydaných nálezů a k nim podané námitky v letech 2003 – 2012 ........................ 59 Graf 5 celkové náklady v letech 2003 – 2012 (v mil. Kč)........................................................ 60 Graf 6 Pokuty uloţené v letech 2003 – 2012............................................................................ 61

81

Seznam příloh Příloha č. 1: Zneuţití ukradené platební karty k výběru z bankomatu Příloha č. 2: Nevydání hotovosti z bankomatu Příloha č. 3: Nezrušení dispozičního práva s účtem Příloha č. 4: Neoprávněně účtovaná smluvní pokuta u úvěru Příloha č. 5: Záloha z úvěrové smlouvy Příloha č. 6: Zprostředkování investice do cenných papírů

82

Příloha č. 1 Zneužití ukradené platební karty k výběru z bankomatu Navrhovatelka nahlásila odcizení peněţenky, ve které měla platební kartu bance i policii. Pomocí přímého bankovnictví došlo ke zjištění, ţe byl proveden z bankomatu výběr hotovosti v částce 10.000,- Kč. Z důvodu, ţe byl výběr proveden dříve, neţ navrhovatelka ohlásila krádeţ, reklamace bankou nebyla uznána. Finanční arbitr došel ke zjištění, ţe krádeţ kabelky proběhla 25. 2. 2011 okolo 10:00 hod. v nákupním centru. K výběru z bankomatu došlo stejný den v 10:05, osobní identifikační číslo (PIN) bylo zadáno na první pokus. Navrhovatelka oznámila zcizení v 10:45. Pomocí kamerového systému v nákupním centru bylo zjištěno, ţe hotovost z bankomatu vybrala neznámá osoba. Finanční arbitr tedy šetřil, zda za neautorizovanou transakci odpovídá banka. Na základě zákona o platebním styku je za zneuţití platebních karet zodpovědný plátce mimo jiné při okolnostech, kdy úmyslně nebo z nedbalosti porušil některé z povinností uvedené v zákoně. Mezi ty patří například dodrţování bezpečnostních opatření týkající se zejména kódu PIN. Navrhovatelka popřela, ţe by měla PIN vyznačený, ale podle kamerových záznamů a výpovědí svědků bylo zjištěno, ţe pachatel zadal PIN, který byl zaznamenán na lístečku v peněţence v blízkosti platební karty. Z důvodu nedostatečného dodrţení bezpečnosti a výběrem, ke kterému došlo dříve, neţ byla nahlášena krádeţ platební karty, tedy finanční arbitr rozhodl, ţe za platební transakci je zodpovědná sama navrhovatelka. 83

83

Kancelář finančního arbitra. Zneuţití ukradené platební karty. [online]. [cit. 2014-02-10]. Dostupné z: www.finarbitr.cz/cs/reseni-sporu/priklady-sporu/spory-v-pusobnosti-financniho-arbitra/zneuziti-ukradeneplatebni-karty-k-vyberu-z-bankomatu-10.html

83

Příloha č. 2 Nevydání hotovosti z bankomatu Navrhovatelka se ve svém návrhu doţadovala vrácení finanční částky, která jí nebyla z bankomatu instituce vyplacena. Podle navrhovatelky dále instituce uváděla jiný čas, kdy došlo k výběru hotovosti, neţ který byl uveden na lístku z bankomatu, který navrhovatelka předloţila. Finanční arbitr došel na základě vyţádaných důkazů ke zjištění, ţe byly prostřednictvím platební karty provedeny dva výběry hotovosti. Ţurnál bankomatu, na který jsou zaznamenávány příslušné operace v aktuálním čase, ukázal, ţe v 15:09 hod. došlo k transakci, během které byla vyplacena částka 2.000,- Kč. Ke druhé transakci došlo v čase 15:11 hod. a byl proveden výběr hotovosti ve výši 200,- Kč. Podle důkazů ze ţurnálu je patrné, ţe obě operace proběhly v pořádku. „K tvrzenému rozporu v časech výběrů instituce uvedla, ţe čas na stvrzenkách je nastaven autorizačním centrem a čas na ţurnálu bankomatu je systémový čas bankomatu, který je nastavován interně institucí. Mezi těmito časy můţe být nesoulad. Pro kontrolu si finanční arbitr od instituce vyţádal záznamy ze ţurnálu bankomatu, kde byly uvedeny transakce půl hodiny před a půl hodiny po transakcích, které navrhovatelka realizovala. Pochybení na straně instituce nebylo prokázáno. Dále si finanční arbitr vyţádal od instituce dokumenty, upravující vedení ţurnálu bankomatu, jeho zálohování a evidenci. Ani na základě prostudování těchto materiálů nebylo shledáno pochybení instituce.“ 84 Finanční arbitr tedy konstatoval, ţe nedošlo k viditelnému pochybení dané instituce a provedená operace proběhla na základě získaných důkazů bez závad, a proto návrh odmítl.

84

http://www.finarbitr.cz/cs/reseni-sporu/priklady-sporu/spory-v-pusobnosti-financniho-arbitra/nevydani-

hotovosti-bankomatem-12.html (10.2.14)

84

Příloha č. 3 Nezrušení dispozičního práva s účtem Návrh byl prodán proti instituci, od které ţádal navrhovatel vrácení finančních prostředků v celkové částce 250.000,- Kč a náhradu způsobené škody. Dne 18.12. navrhovatel osobně zaţádal o zrušení dispozičního práva k vlastnímu bankovnímu účtu pro paní J. D. I přes to ale dne 4.1. a 5.1. ze záznamu v elektronickém bankovnictví zjistil, ţe na jeho účtu byly neoprávněně provedeny dvě transakce – odčerpání peněţních prostředků ve výši 180.000,- Kč a ve výši 70.000,-. Dne 10.1. po dostavení na pobočku zjistil, ţe nedošlo ke zrušení dispozičního práva pro paní J. D., jak navrhovatel ţádal, proto tyto dva výběru u dané instituce reklamoval. Instituce poté oznámila, ţe majitel účtu, ve prospěch kterého byly transakce provedeny, byl vyzván k navrácení částky v plné výši. Také navrhovateli sdělila, ţe v případě nenavrácení peněţních prostředků do 12.9. je oprávněn podat ţádost v písemné formě pro zjištění informačních údajů příjemce a následně vymáhat navrácení prostředků právní částkou. Pro získání informací by navrhovatel musel uhradit poplatek ve výši 297,- Kč. S tímto postupem ovšem navrhovatel nesouhlasil a ţádal okamţitou nápravu. Během průběhu šetření instituce uznala svou chybu a navrhovatel obdrţel zpět celkový dluh ve výši 250.000,- Kč a úroky ve výši 33.489,11,- Kč. 85

85

Kancelář finančního arbitra. Nezrušení dispozičního práva. [online]. [cit. 2014-02-10]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/cs/reseni-sporu/priklady-sporu/spory-v-pusobnosti-financniho-arbitra/nezrusenidispozicniho-prava-s-uctem-11.html

85

Příloha č. 4 Neoprávněně účtovaná smluvní pokuta u úvěru Tento spor spočíval v obdrţené upomínce. Dne 3. 4. 2012 navrhovatel obdrţel upomínku z důvodu neuhrazené splátky úvěru za měsíc březen, jednalo se o částku 329,- Kč + 100,- Kč za odeslání. Splátka byla uhrazena dnes 12. 4. 2012 a daná instituce obdrţela platbu 13. 4. 2012. I přes to ale navrhovatel dne 16. 4. 2012 obdrţel další upomínku, tentokrát celková částka byla 984,- Kč (329,- Kč neuhrazená splátka za měsíc březen; 100,- Kč poplatek za odeslání; 200,- Kč pokuta za nesplacení částky za měsíc březen; 8% z dluţné částky v měsíci březen, tj. 26,- Kč a další splátka za měsíc duben 329,- Kč). Instituce oznámila navrhovateli, ţe z důvodu neuhrazení částky 429,- Kč neprodleně, musí uhradit ještě rozdíl 555,- Kč. Navrhovatel poţadovanou částku zaplatil, ale v návrhu na řízení před finančním arbitrem uvedl ţádost o navrácení 226,- Kč. Podle jeho názoru tuto částku (200,- Kč tvořila pokuta za neuhrazení březnové splátky; 26,- Kč úrok) nemůţe instituce poţadovat, protoţe splátka byla řádně zaplacena 13. 4. 2012. Instituce se na výzvu finančního arbitra ohradila, ţe navrhovatel nereagoval na upomínku ve výši 429,- Kč ihned a částku uhradil aţ v pátek 13. 4. 2012. Účet, na který se připisují splátky, je vyuţíván jako souhrnný účet a kaţdý den se na něm shromaţďuje většina splátek klientů. Splátky jsou během nočního zpracování rozřazeny na úvěrové účty podle variabilních symbolů. Navrhovatel uhradil částku dne 13. 4. 2012, kdy byla připsána na účet instituce. Z důvodu víkendového zpoţdění byla částka převedena na úvěrový účet aţ v pondělí 16. 4. 2012, coţ je po dni 15. 4. 2012, kdy dochází k předpisu dalších splátek. Pokud nemá instituce uhrazeny předchozí splátky do tohoto dne, dochází automaticky k odesílání upomínky, včetně příslušných poplatků nebo určené pokuty. Z důvodu nadcházejícího víkendu ale došlo k vygenerování upomínky spojené s poplatkem ve výší 200,- Kč a pokuty ve výši 26,- Kč jiţ dne 13. 4. 2012. Během průběhu řízení instituce prohlásila, ţe částka 429,- Kč byla uhrazena včas a proto byla druhá upomínka a pokuta v celkové výši 226,- Kč navrhovateli vrácena. Poté vzal navrhovatel svůj návrh zpět a spor byl tedy vyřešen smírně. 86

86

Kancelář finančního arbitra. Neoprávněně účtovaná smluvní pokuta. [online]. [cit. 2014-02-10]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/cs/reseni-sporu/priklady-sporu/spory-v-pusobnosti-financniho-arbitra/neopraveneuctovana-smluvni-pokuta-u-uveru-16.html

86

Příloha č. 5 Záloha z úvěrové smlouvy Navrhovatelka zahájila spor s úvěrovou institucí, který se týkal zálohy z úvěrové smlouvy. Při uzavírání úvěrové smlouvy uhradila navrhovatelka, podle jejího uvedení, zástupci dané instituce částku 7.200,- Kč v hotovosti jako vratný poplatek. K tomuto poplatku obdrţela potvrzení o zaplacení. Po odstoupení od smlouvy ale instituce navrhovatelce, ani přes její výzvu, částku nevrátila. Instituce uvedla, ţe v obchodních podmínkách je uvedeno, ţe na vrácení poplatku má klient právo za okolností vyčerpání úvěru a bezproblémového splacení 12 splátek úvěru, pokud byl podán návrh na uzavření smlouvy a poplatek byl uhrazen řádně a včas. Na základě řízení finančního arbitra ale bylo uvedeno, ţe v zákoně o spotřebitelském úvěru je stanovena moţnost odstoupení od úvěrové smlouvy bez uvedení důvodů, ve lhůtě 14 dnů ode dne uzavření smlouvy. Finanční arbitr prokázal, ţe navrhovatelka od smlouvy odstoupila řádně a včas. „ Finanční arbitr instituci uloţil vrátit navrhovatelce poţadovanou částku a současně pokutu v minimální výši 15.000,- Kč, neboť vyhověl návrhu navrhovatelky. Instituce proti nálezu finančního arbitra nepodala námitky a v rozhodnutí obě uloţené povinnosti splnila.“ 87

87

Výroční zpráva finančního arbitra za rok 2012. [cit. www.finarbitr.cz/galerie/tinymce//media1/1výroční%20zpráva_2012_1.pdf

87

2014-02-25].

Dostupné

z:

Příloha č. 6 Zprostředkování investice do cenných papírů Spor se týkal oblasti kolektivního investování, resp. zprostředkování investice do cenných papírů a byl veden proti obchodníkovi s cennými papíry – zprostředkovateli obchodníka s cennými papíry. Navrhovatel ţádal o vrácení částky 3.000.000,- Kč a nákladů, které byly spojené s vrácením poţadované částky. Navrhovatel uvedl, ţe došlo k uzavření komisionářské smlouvy se společností ATLANTIK finanční trhy, a.s., která byla uzavřena prostřednictvím investičního zprostředkovatele Broker Trust, a.s. Uvedl také, ţe došlo k podpisu dokumentu „Zajištěný investiční program Target Click Fund“, na který podle vyjádření navrhovatele zástupce investičního zprostředkovatele uvedl chybné bankovní spojení pro zaslání peněţních prostředků navrhovatele, které byly určeny na nákup cenných papírů kolektivního investování. Navrhovatel na základě chybného čísla bankovního účtu odeslal prostředky ve výši 3.000.000,- Kč na chybný účet, a proto nemohl být nákup cenných papírů kolektivního investování uskutečněn a navrhovateli nebyly tyto peněţní prostředky navráceny. Finanční arbitr v průběhu řízení došel ke zjištění, ţe není oprávněn zabývat se tímto sporem. Návrh podle uvedení finančního arbitra nebyl přípustný, protoţe předmětem sporu bylo jednání fyzické osoby, která se prezentovala jako zprostředkovatel společnosti Broker Trust, a.s. a které prokazovalo známky trestného činu podvodu.

Z tohoto důvodu bylo řízení

zastaveno. 88

88

Výroční zpráva finančního arbitra za rok 2011. [cit. 2014-02-25]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/galerie/tinymce/media2/406_cs_vyrocni-zprava-o-cinnosti-financniho-arbitra-za-rok2011.pdf

88

Mimosoudní řešení sporů v ČR finančním arbitrem

Recommend Documents