Mimořádné a hlavní úkoly stanovené Ministerstvem kultury GŘ Národnímu památkovému ústavu na rok 2010
Závěrečná zpráva
mimořádného úkolu č. 6
Koncepce vzdělávání na léta 2010 - 2016
V Praze dne 31. 8. 2010
Ing. arch. Naďa Goryczková Generální ředitelka NPÚ
Koncepce vzdělávání zaměstnanců NPÚ na léta 2010 – 2016 Úvod Vzdělávání a prohlubování odbornosti je obecně u všech oborů lidské činnosti chápáno jako nejlepší investice zajišťující budoucí návratnost. U oboru tak průřezového, z poznatků řady vědních oborů vycházejícího, jakým je památková péče, to platí dvojnásob. Snižování ekonomické náročnosti, racionalizace organizačních struktur, úspora pracovních sil a vyšší efektivita práce, to vše předpokládá a vyžaduje nahrazovat extenzivní postupy vyšší kvalifikovaností lidské složky systému a využívat techniku na dobré úrovní. Průběžná aktualizace a zkvalitňování systému vzdělávání pracovníků NPÚ, k němuž je zaměřena předkládaná koncepce, je proto třeba chápat jako trvale prioritní součást rozvoje Národního památkového ústavu.
A) Analýza současného stavu celoživotního vzdělávání pracovníků NPÚ 1. Základní vývojové tendence uplynulých let a jejich vyhodnocení Problematikou vzdělávání v oboru památkové péče se komplexně zabývaly dva materiály zpracované již v letech 1999 a 2000. První byl výstupem programového projektu MK ČR PK99P04OPP013 s názvem „Návrh obecné koncepce vzdělávání odborných pracovníků ve státní památkové péči“, který řešil Ing. arch. Vít Jesenský a Doc. PhDr. Zdena Jesenská CSc., v roce 1999. Druhý projekt nazvaný „Návrh uceleného systému vzdělávání pro činnosti v památkové péči“ autorek PhDr. Aleny Černé, Ing. arch. Dagmar Sedlákové a PhDr. Hany Němečkové, je rovněž výstupem výzkumného projektu MK ČR PK99PO4OPP048 z roku 2000. V obou materiálech je publikována podrobná kritická analýza stavu vzdělávání v oboru památkové péče a jsou navrženy i konkrétní způsoby, jakým směrem by se oblast celoživotního vzdělávání v památkové péči měla v budoucnu ubírat. První koncepce navrhovala vytvoření systému odborných atestací, jejich garantem by bylo ústřední pracoviště NPÚ. Autoři provedli i návrh profesních standardů prokazovaných při 1.až 3. atestaci pracovníků se specializací na péči o nemovité a movité památky. Funkčnost koncepce je podle autorů podmíněna motivačními opatřeními – odměňováním profesních postupů. Autorky druhého projektu navrhují zřídit při fakultě architektury speciální studijní obor zaměřený na památkovou péči. V roce 2004 byla uzavřena dohoda mezi NPÚ a Katedrou historie Pedagogické fakulty UK v Praze o přípravě nového studijního oboru na bakalářském stupni, zaměřeného na památkovou péči. Katedra historie ve spolupráci s oddělením vzdělávání NPÚ zpracovala detailní studijní program, který měl být akreditován MŠMT ČR jako nový studijní obor. Akreditační komise UK však ještě před podáním na ministerstvo školství tento projekt nepodpořila s vyjádřením, že budoucí památkáři musí být primárně vyškolení v jednom studijním oboru. Studium širší škály předmětů, jak předpokládal návrh, bylo označeno za zjednodušující a bagatelizující složitou památkářskou problematiku. Nebylo však bráno v úvahu, že v oboru památkové péče pracují stovky středoškoláků, pro které by studium památkové péče ve tříletém bakalářském programu znamenalo podstatně zlepšení jejich teoretických znalostí.
Ačkoliv tedy není v památkové péči nastaven jednotný systém celoživotního vzdělávání,fungují v rámci NPÚ dva standardní vzdělávací programy určené jednak pracovníkům se středoškolským vzděláním, jednak vysokoškolákům. Profesní složení v kursech zahrnuje především pracovníky NPÚ, ale také úředníky z pověřených obcí a magistrátů, restaurátory, pracovníky stavebních firem, pracovníky galerií či muzeí. Dvouletý kurs je akreditován MŠMT ČR jako rekvalifikační studium, ačkoliv ve skutečnosti zajišťuje rozšíření a prohloubení znalostí z disciplin tvořících systém památkové péče, a proto by toto studium mělo být chápáno spíše jako institucionální – profesní vzdělávání, rozšiřující původní kvalifikaci. První zkušební kurs se uskutečnil v letech 1981 – 1983. Od té doby kurs absolvovalo 570 posluchačů. Cílem studia je poskytnout účastníkům ucelený přehled o všech činnostech souvisejících s péčí o památky – od základní charakteristiky, přes právní ochranu až k problematice péče o jednotlivé druhy památek a základní technologické postupy při opravě, obnově a restaurování památek a jejich prezentaci. Studium tedy vychází z potřeb památkářské praxe a seznamuje posluchače se základními metodami péče o památky, od obecné orientace až po specializované činnosti. Za dobu své existence si tato odborná kvalifikace získala vysoké renomé. Jednoroční kurs pro pracovníky památkové péče s vysokoškolským vzděláním je určen začínajícím pracovníkům – terénním památkářům, kteří nastoupili po absolvování VŠ na různé pozice v územních odborných pracovištích NPÚ. Vzhledem k tomu, že památková péče je oborem multidisciplinárním, do kterého přicházejí lidé z různých typů škol (stavební fakulta, fakulta architektury, dějiny umění, historie, archivnictví apod.), snaží se kurs především o doplnění potřebných odborných poznatků oboru, které nejsou v běžné studijní náplni vysokých škol, ale pro praxi terénního památkáře jsou nezbytné. Obsah tvoří všechny specializované činnosti – stavebně historické průzkumy, vývoj památkové péče, právní předpisy, metodologie památkové péče, technologie údržby a restaurování nemovitých památek i uměleckých děl malířských a sochařských. Cílem kursu je poskytnout posluchačům základní přehled o všech disciplinách oboru památkové péče. Úspěšní absolventi dokáží připravit celkový koncept ochrany a obnovy památky a kvalifikovaně rozhodovat při péči o památkový fond ze všech hledisek – legislativního, technologického, technicko-ekonomického i uměno-vědního. Lektorský sbor je tvořen předními specialisty daného oboru. Důraz je kladen především na praktické ukázky a proto výuka často probíhá formou odborných exkurzí v terénu. Kurs má rozsah cca 200 hodin a probíhá formou dvou až třídenních studijních soustředění každý měsíc. Dosavadních pět ročníků absolvovalo 198 posluchačů.
2. Silné a slabé stránky, rizika a příležitosti Silné stránky • •
• •
Vzdělávací aktivity mohou čerpat z dlouhé historické tradice české památkové péče a jejího pozoruhodného myšlenkového vývoje. Výuka vychází z dlouholeté spolupráce NPÚ (dříve SÚPP) s vysokými školami; památkáři z praxe učí na vysokých školách a vysokoškolští pedagogové nejen učí v pomaturitním a adaptačním studiu, ale tvoří i významnou složku poradních orgánů NPÚ. To přispívá k provázání výuky a praxe. Daří se udržovat vysokou úroveň dvouletého i jednoletého studia památkové péče především skladbou a výběrem probíraných témat dle potřeb praxe a dále získáváním vysoce fundovaných lektorů. Kursy mají celostátní působnost a navštěvují je zájemci ze všech krajů republiky; touto cestou dochází v celostátním měřítku ke sjednocení úrovně odborných východisek a metodických přístupů v památkové péči a posiluje se možnost
•
• •
• • •
uplatňování předvídatelnost odborných výstupů ve vztahu k vlastníkům památek a dalším zúčastněným subjektům. Studium organizované NPÚ je jedinou možností, jak získat ucelený přehled o všech předmětech, které v sobě památková péče jako multidisciplinární obor zahrnuje. Průběžně proto docházelo k nárůstu zájemců o toto studium nejen mezi zaměstnanci NPÚ, ale i mezi zájemci mimo obor. Uplatnění absolventů v různých funkcích v odborné organizaci státní památkové péče se prokazatelně projevuje vyšší kvalifikovaností výkonů v jejich profesi. Pozitivní je i účast posluchačů mimo NPÚ. Absolventi studia působí dále na úseku památkové péče krajských úřadů a obecních úřadů obcí s rozšířenou působností; v menší míře i na stavebních úřadech. Velmi pozitivní je působení absolventů v managementech menších stavebních firem, které pracují na obnově kulturních památek. Skladba přednášek vychází z potřeb praxe a může být aktuálně přizpůsobena, pozměněna či doplněna. Začínajícím terénním památkářům s vysokoškolským vzděláním usnadňuje jednoletý kurs orientaci v oboru jako celku, a tím i snazší a rychlejší nástup do praxe. Lektorský sbor obou kursů památkové péče je tvořen předními odborníky jednotlivých oborů. Lektoři jsou většinou rovněž zapojeni v praxi.
Slabé stránky • •
• • • •
• • • • • • • •
Není provedena širší analýza potřeb v oblasti dalšího vzdělávání pracovníků oboru, do níž by se zapojila všechna pracoviště NPÚ, případně další dotčené subjekty. Na rozdíl od praxe některých resortů státní správy (zdravotnictví či školství), kde fungují systémy odborného vzdělávání s přesně stanovenými stupni atestací a jim odpovídajícího kariérního růstu není v oblasti památkové péče systém atestací zaveden. V resortu kultury, a tím i památkové péči, absentuje koordinace systému vzdělávání, není zpracován odpovídající kariérní řád, který by motivoval pracovníky k dalšímu vzdělávání. Vzdělávání je založeno na velké míře dobrovolnosti podmíněné ochotou zaměstnanců NPÚ smluvně se zavázat zaměstnavateli kvalifikační dohodou. Neexistuje racionální koordinace mezi systémy vzdělávání v NPÚ a na vysokých školách různého zaměření. Vzájemná spolupráce má ještě značné rezervy a je žádoucí ji rozšiřovat. Útvar pro rozvoj oborového celoživotního vzdělávání v ústředním pracovišti NPÚ není dostatečně personálně vybaven a nemá na všech územních pracovištích pověřené stálé partnery. Po provedené restrukturalizaci se v dohledné době tato situace pravděpodobně nezmění. Úzká spolupráce ústředního pracoviště s územními odbornými pracovišti by byla žádoucí pro konkretizaci potřeb památkové péče v regionech. Lektoři nejsou školeni v prezentačních a komunikačních dovednostech. Pro nové pracovníky není zpracován program vstupního proškolení. Není organizováno vzdělávání základní počítačové gramotnosti. Není dostatečný přehled a nejsou dostatečně využívány zkušenosti ze zahraničí, Nedostatečné prostorové zázemí pro vzdělávací potřeby. Značná vytíženost odborných pracovníků NPÚ, kteří nemají již další kapacitu a dostatečnou motivaci k dalšímu vzdělávání. Přetíženost nejkvalifikovanějších a nejzkušenějších pracovníků NPÚ, kteří nemají kapacitu ani motivaci působit jako lektoři vzdělávacích programů.
Příležitosti •
• • • • • • • • • • • • • •
Vytvoření uceleného systému vzdělávání pracovníků v památkové péči a v návaznosti pak prosazení kariérního řádu, včetně finančního ohodnocení postupu a od určitého stupně i zavedení povinných atestací pro vyšší funkční a platové zařazení. Zpracování modelu celoživotního vzdělávání pro jednotlivé cílové skupiny pracovníků podle profesního zaměření (výkonní památkáři, pracovníci EDIS, kasteláni, průvodci, pracovníci depozitářů). Rozšíření odborných exkurzí tak, aby pokrývaly vyváženě území celé republiky s přihlédnutím k závažnosti jednotlivých akcí obnovy památek v regionech. Doplnění lektorského sboru odborníky z územních pracovišť a regionálních vysokých škol. Ve spolupráci s vytipovanou vysokou školou vytvořit v ČR alespoň jedno speciální magisterské či doktorské studium zaměřené na památkovou péči dle zahraničních analogií. Podpora spolupráce s absolventy středních a vysokých škol vhodnými přednáškami v rámci některých studijních oborů (např. archivnictví, knihovnictví, architektura). Podpora odborné činnosti pracovníků mimo NPÚ umožněním praxe či stáže v NPÚ. Zpracování tématického bloku právního minima a cyklicky organizovat proškolení odborných pracovníků zajišťujících agendu dle zákona č. 20/1987 Sb. Organizovat letní školy praktického osvojení tradičních řemeslných technik. Iniciovat jednání se školami, aby do učebních plánů zařadili výuku tradičních řemeslných oborů. Podpora využívání tradičních technik ve stavební praxi. Organizovat oborové semináře a workshopy v jednotlivých regionech ve spolupráci s příbuznými subjekty, koordinovat obsah i termíny. Organizovat pravidelná školení a workshopy pro personál SHZ - pracovníků depozitářů, údržbářů, zahradníků; podněty z těchto workshopů zpětně promítat do programu výuky. Zpracovat a realizovat program vstupného proškolení pro nové pracovníky NPÚ. Průběžně realizovat pro všechny pracovníky kursy počítačové gramotnosti.
Rizika •
•
• • •
Značná fluktuace odborných pracovníků způsobená řadou příčin; vzniká riziko ztráty investice (finanční, odborné i časové) vložené do jejich vzdělávání, pokud odcházejí mimo obor památkové péče. (Lze účinně eliminovat smlouvou o závazku pracovníka setrvat v zaměstnaneckém poměru nebo vrátit náklady na školení zaměstnavateli při předčasném ukončení pracovního poměru). Nezastupitelnost pracovníků při nepřítomnosti z důvodu účasti na vzdělávacích aktivitách; vzniká tím riziko buď absence na výuce kvůli pracovním povinnostem nebo těžko nahraditelná neúčast na důležitých pracovních jednáních apod.; toto riziko se týká i (zpravidla) vedoucích odborných pracovníků a specialistů NPÚ působících jako lektoři. Velmi široké spektrum řešené problematiky pro obsáhnutí jedním pracovníkem, v praxi často značně specializovaným. Finanční situace resortu, neumožňující zatím žádoucí finanční motivaci k celoživotnímu vzdělávání jak u frekventantů, tak u lektorů z řad odborných pracovníků NPÚ. Konkurence vzdělávacích programů jiných subjektů, nedisponujících zpravidla tak těsnou provázaností výuky a praxe.
3. Vyhodnocení účinnosti stávajících rozvojových opatření Dosavadní studium památkové péče ve dvou variantách zabezpečované ústředním pracovištěm NPÚ má za sebou již více než dvacetiletou tradici. To umožnilo postupně čím dál více přizpůsobovat výuku skutečným potřebám praxe a díky rozvíjejícím se osobním kontaktům rozšiřovat lektorský sbor o nejvýznamnější odborníky jak památkové péče, tak příbuzných specializovaných oborů. Provázanost praxe a výuky je v tomto typu studia ojedinělá a těžko ji lze nahradit jinak velmi žádoucím rozšířením studia na vysokých školách příbuzných směrů. Na podkladě ohlasu absolventů obou typů studia při NPÚ lze konstatovat, že studium je co do své struktury i výukových metod velmi dobře založeno a není zapotřebí uvažovat o jeho zásadní revizi či reformaci. Za zmínku stojí i skutečnost, že je finančně samostatné, což svědčí o vysokém zájmu posluchačů o tento typ studia. Skladba posluchačů obou kursů ukazuje zájem o studium existující i mimo užší obor památkové péče konkrétně NPÚ. Je v silách NPÚ kursy rozšířit a zajistit jejich rozvoj. Jako zásadní brzdu je však třeba označit, že rozšířené vzdělávání, které absolvování kursů mimo jakoukoliv pochybnost absolventům přináší, není zatím adekvátně promítnuto do jejich služebního postupu a finančního ohodnocení. Bez vyřešení tohoto předpokladu se další rozvojové programy mohou míjet svým účinkem. / viz rizika/ Za závažný neúspěch je naproti tomu třeba označit nesouhlas příslušné atestační komise se zřízením samostatného vysokoškolského studia památkové péče, které existuje v řadě vyspělých evropských zemí. Výrazné předpoklady v tomto směru se například ukazují v rozvíjející se spolupráci NPÚ s fakultou architektury ČVUT v Praze, velký význam měl a má zde zřízený Ústav památkové péče. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, filozofická fakulta má akreditovány dva obory, ze kterých se profilují pracovníci památkové péče. Jedná se o obor Dokumentace památek (bakalářské studium) a obor Kulturně-historická regionalistika (bakalářské a magisterské studium). Úzká spolupráce byla v roce 2009 obnovena mezi Fakultou filozofické Univerzity Pardubice a NPÚ ÚOP v Pardubicích. Spolupráce se týká projektů průběžné praxe studentů oboru historických věd. V rámci bakalářského a magisterského studia jsou konzultována zaměření jednotlivých prací se specifikací na obor památkové péče, kulturní dějiny a aristokratické rody. Lze doporučit opakování pokusů o vytvoření samostatného oborového studia památkové péče, jehož nositeli by byly příslušná vysoká škola a NPÚ.
Koncepce 1. stanovení a definování cílů rozvoje, včetně určení priorit
Hlavním cílem systému výchovy a vzdělávání NPÚ je zvýšit odbornou úroveň všech činností organizace jak v oblasti průzkumu, poznávání, evidence a dokumentace památek, tak v odborném poradenství v procesu péče o památkový fond (poskytované jak vlastníkům památek, tak příslušným orgánům státní správy) a posléze i ve formách a účinnosti prezentace a popularizace památkového fondu a v působení oboru památkové péče na veřejnost (vytváření pozitivního vztahu veřejnosti k památkám a památkové péči). Tohoto
cíle lze dosáhnout průběžným seznamováním všech pracovníků s novými poznatky oboru, který se neustále vyvíjí a je nutné stále a kontinuálně celorepublikově sjednocovat úroveň odborných východisek a metodických přístupů a posilovat předvídatelnost odborných výstupů. Proto je nezbytné umožnit pracovníkům celoživotní vzdělávání v rámci odborných vzdělávacích programů organizovaných NPÚ ale i jiných vzdělávacích institucí. Systém vzdělávání v NPÚ nemůže nahradit potřebné vysokoškolské vzdělání ani prohlubovat předpoklady výuky ve specializovaných vědeckých oblastech ale má umožnit efektivní průřezovou orientaci absolventů v oboru památkové péče jako komplexním systému včetně návodu, jak si informace v příslušných specializacích rychle doplnit. Tato průřezová orientace výuky zůstává její předností a prioritním posláním i do budoucna.
2. Identifikace cílů, které vyžadují spolupráci mezi sekcemi, případně se zřizovatelem či jinými odbornými institucemi Ačkoliv sbor lektorů využívá a i do budoucna počítá s podílem předních odborníků s vysokých škol a vědeckých ústavů, zůstává jedním z cílů postupné rozšíření zapojení odborníků z NPÚ do výuky, protože z vlastní zkušenosti jsou nejlépe obeznámeni s problémy, které musí státní památková péče v praxi řešit. Výchovný systém proto počítá se zapojením všech hlavních oborových sekcí NPÚ, tedy útvarů evidence, dokumentace a vedení ústředního seznamu, odborných útvarů péče o kulturní památky a útvarů péče o památky zpřístupněné veřejnosti, prezentace a popularizace památek. Jako významnou inovaci je žádoucí zavést speciální výuku historických stavebních technik, technologií i materiálů formou stálé dílny tradičních řemeslných technik a technologií. /viz Mauerbach v sousedním Rakousku/. Vzhledem k významu profese architekt pro systém památkové péče bude účelné rozvinout a prohloubit dosavadní spolupráci s Ústavem památkové péče fakulty architektury ČVUT vytvořením společného studijního programu na úrovni magisterského studia. NPÚ bude rozvíjet i spolupráci při vědecké výchově doktorandů, kteří si zvolí témata z oboru památkové péče. Žádoucí bude vytvořit v tomto směru podmínky na územním odborném pracovišti v Brně k rozvoji obdobné spolupráce s fakultou architektury VUT Brno.
3. Specifikace postupů, které konkretizují realizaci koncepce v jednotlivých dílčích oblastech Koncepce navrhuje, jak rozvíjet již existující v podstatě úspěšně fungující systém vzdělávání pracovníků NPÚ. Zkvalitnění systému vyžaduje v první fázi prohloubit zpětnou vazbu, tedy analyzovat odpovědi v již zavedeném dotazníkovém průzkumu názorů a námětů absolventů studia. Tu bude žádoucí rozšířit o průzkum názorů odborných pracovníků ústředního i regionálních pracovišť NPÚ, zejména pokud jde o zpřesnění identifikace znalostí a dovedností, které od odborných pracovníků vyžaduje praxe. Cílem průzkumu by bylo i zvážení případné potřeby bohatší tématické diferenciace nabízených studijních programů.
Návrh řešení: 1. Ve spolupráci s personálním referátem navrhnout systém promítnutí dosaženého pomaturitního nebo adaptačního postgraduálního vzdělání do osobního ohodnocení pracovníků. Termín uskutečnění: 2012
2. Formou dotazníku zjistit názory a náměty odborných pracovníků NPÚ na programovou orientaci studia. Termín uskutečnění: prosinec 2010
3. Jednoletý kurs památkové péče pro vysokoškoláky rozdělit do dvou modifikací – pro absolventy vysokých škol humanitního zaměření a pro absolventy vysokých škol technického směru. Zpracovat podrobné osnovy pro oba kursy. Termín uskutečnění: 2013
4. Ve spolupráci s technologickou laboratoří ÚP a Národním technickým muzeem (Praha a Plasy), případně dalšími odbornými pracovišti realizovat kursy tradičních stavebně řemeslných technik a technologií s možností praktického vyzkoušení jednotlivých řemesel. Absolvování vybraných dílen by se stalo povinnou součástí jednoletých kursů v obou modifikacích (humanitní i technické). Spolupráce s územními pracovišti, kde takové dílny a workshopy již tradičně probíhají (NPÚ Josefov – Hliněné dny Rtyně v Podkrkonoší). Termín uskutečnění: 2012
5. Ve spolupráci s fakultou architektury ČVUT (nebo jinou vysokou školou vhodného zaměření) akreditovat postgraduální výuku památkové péče na úrovni magisterského studia. Termín uskutečnění: 2014
6. Dvouletý rekvalifikační kurs pro pracovníky se středoškolským vzděláním rozšířit o předměty, kde se posluchači seznámí s technikami nově využívanými v památkové péči – 3D skenování, GIS, MIS apod. Učební plány jednotlivých předmětů prověřit z hlediska současných potřeb praktického využití v památkové péči. (Možné praktické rozdělení např. druhého ročníku pro movitě – nemovité památky a specifickou péči o tyto typy památek. První ročník jako teoretická příprava.) Termín uskutečnění: 2011
7. Zpracovat obsah kursu pro vedoucí pracovníky NPÚ (případně externisty) se zaměřením na moderní management, legislativu, vedení pracovních týmů, asertivitu, komunikaci, mediaci, ekonomické přístupy apod. Termín uskutečnění: 2011
8. Zpracovat obsah vstupního kursu pro nové pracovníky, kde se seznámí se základními principem fungování organizace, správním řádem a spisovou službou. Termín uskutečnění: 2011
9. Zpracovat obsah povinného proškolení k vybraným právním předpisům pro příslušné odborné pracovníky NPÚ, zajišťující agendu dle zákona č. 20/1987 Sb., a pravidelně každoročně provádět školení k památkovému zákonu, stavebnímu zákonu, správnímu řádu a veřejné správě. Termín uskutečnění: 2012
10. Zpracovat obsahové zaměření kursu pro pracovníky zpřístupněných objektů s akcentem na zásady kultivovaného verbálního projevu, celkového vystupování a jednání s návštěvníky Termín uskutečnění: 2012
11. Akreditovat kursy pro pracovníky depozitářů a pro zahradníky historických zahrad a parků. Termín uskutečnění: 2013 : 12. Realizovat průběžně odborné konference, semináře a workshopy k tématům aktuálně řešeným v oblasti památkové péče. Termín uskutečnění: průběžně
Celková kvantifikace nároků na finanční zdroje Úvodem je třeba poznamenat, že výuka až dosud přinášela v průměru 800 tis. Kč ročně, takže co do finančních nároků byla soběstačná. Příjmy však neumožňují patřičný rozvoj, který vyžaduje vyčlenění trvalé posluchárny s odpovídajícím zázemím, projekční a audiotechnikou na úrovni doby. U lektorů z vědeckých a vysokoškolských pracovišť zvyšovat jejich finanční ohodnocení a nově zavést motivující finanční ohodnocení odborníků NPÚ, kteří se na výuce podílejí. Zvlášť bude nutné vyčíslit případné nároky na vybudování stálé praktické dílny tradičních stavebních řemeslných technik a technologií.
Na zpracování koncepce se podíleli: Doc. PhDr. Josef Štulc
vedoucí odboru VMV NPÚ ÚP
Doc. PhDr. Ing. arch. Miloš Matěj, Ph.D.
ředitel NPÚ ÚOP v Ostravě
PhDr. Vít Honys
vedoucí oddělení specialistů, NPÚ ÚOP Ústí n. Labem
PhDr. Oldřich Vaňura
vedoucí EDIS, NPÚ ÚOP v Pardubicích
Mgr. Kateřina Cichrová
oddělení restaurování NPÚ ÚOP v Č. Budějovicích
Ing. Lenka Křesadlová, Ph.D.
oddělení specialistů NPÚ ÚOP v Kroměříži
PhDr. Martina Veselá
odborná náměstkyně NPÚ ÚOP v Telči
Ing. Dagmar Michoinová, Ph.D.
vedoucí technologické laboratoře NPÚ ÚP
Ing. arch. Miloš Solař
oddělení garantů NPÚ ÚP
PhDr. Hana Řezníčková
vedoucí referátu vzdělávání NPÚ ÚP
V Praze, dne 8. září 2010