Milovníci výtvarného umění si již zařadili galerii Fouyer do svých databází. Vědí, že právě zde najdou kvalitní umění v příjemném prostředí a celou řadu neopakovatelných zážitků. Galerie se tak stala trvalou součástí české výtvarné scény s programem na vysoké umělecké úrovni.
Tilo Ettl vystavuje obrazy v galerii Fouyer BOŽENA ŠOPEJSTALOVÁ
Rokycany - Ctitelé výtvarného umění si v úterý navečer příšli v rokycanské galerii Fouyer na své. Vernisáží se tam zahajovala výstava uznávaného německého malíře a sochaře Tila Ettla. “Přes dlouhá léta strávená snahou o postižení účinku barev, tvarů a jejich harmonie vím, že je pořád co objevovat,” konstatoval pokorně autor. Jeho dílo ale jasně vypovídá, že už dospěl hodně daleko. Cesta za poznáváním ho po absolutoriu na akademii zavedla i do New Youku, kde studoval zejména aktuální výtvarné trendy. Pak ho osud zavál k nám, usadil se v Plané u Mariánských Lázní. Nejen ateliér, ale i dům a zahradu zaplnil uměním. “Se svou partnerkou zde otevřel také galerii a její ohlas brzy dosáhl až do nejvyšších pater české výtvarné scény. Kromě toho se sám v Čechách i Německu jako autor účastnil výstav, ať už coby malíř či sochař,” sdělil v roli kurátora akce Dušan Kokaisl. “On za mě bude povídat, mluví lépe,” usmíval se Ettl. Sám ale češtinou vládl dobře. Smysl pro humor potrvrdil, když na otázku, jak se jazyku učil, odpověděl: “Od zedníků, kteří mi na domě pracovali, jsem nejprve pochytil peprnější výrazy, dá se říci grunt. Teprve pak i další slova.” Vážně ale dodal, že nejvíc mu v jazykovém tréninku napomohlo provozování galerie a příprava výstav. “U Tila je zajímavé, že jde ráno do ateliéru jako ostatní do práce. Nejprve většinou maluje, potom se věnuje sochání,” dodal Kokaisl. “Všechno záleží hlavně na světle. Když není dobré, malovat se nedá. Přebíhání mezi malováním a socháním mi ale nevadí. Pořád
pracuji s formou,” mínil Ettl. “Při malování nemám nikdy dopředu stanovený cíl. Jde mi hlavně o výjádření se barvami. Pak vzniknou i nápady, jak se to dá využít,” přiblížil svůj přístup k tvorbě umělec. Ztotožňuje se s názorem, že krása musí spočívat v malbě, nikoli v námětu. A tak kompozici tvarů a barvou zachyceného světla a stínu vytváří i krásu. V Rokycanech se vedle jeho figurativních prací a zátiší těšily pozornosti také obrazy krajin. “Za hotovou krajinomalbu je nepovažuji. Jde spíše o studie, jimiž jsem se na plátně snažil o dílčí vystižení nějakého jevu. Tady mě zajímaly třeba mraky, tam podzimní atmosféra. Ale jako celek to hotová práce není, proto visí i stranou,” upozorňoval skromně Ettl. Zbětečně, práce se líbily. “Za dvaecet let urazil obdivuhodný kus cesty při propracování vlastní cesty. Výběr obrazů, který tady představuje, pochází jen z posledních dvou let,” sdělil Kokaisl.
Článek z Rokycanského Deníku ze dne 9. 1. 2014
VARVARA DIVIŠOVÁ - GALERIE FOYER, ROKYCANY
Je vyzrálá malířka, která se řadí mezi výrazné osobnosti karlovarské výtvarné scény. Její autorské výstavy i účasti na kolektivních výstavách se počítají na desítky. Vystavovala v mnoha renomovaných galeriích v Čechách i v zahraničí. Svá díla vystavovala kromě České republiky například v Německu, Dánsku, Francii, Švédsku, Švýcarsku a dalších zemích. O její zálibě v zahraničních projektech svědčí i skutečnost, že v současné době chystá paralelně s výstavou v rokycanské galeri Fouyer i svoji účast na mezinárodním sympoziu v Sulkavě, South Savo ve Finsku jako jeden z Českých účastníků v rámci projektu „Inspiration by Landscape/Inspirace krajinou“ pořádaný Galerií Klatovy/Klenová a Riihiisaari museum in Savolinna. Cílem tohoto projektu je přinést českým a finským umělcům společné intenzivní procítění krajiny obou zemí a jejich prezentaci formou vytvořených uměleckých děl veřejnosti. Během celého dvouletého projektu se umělci setkají na třech místech ve Finsku a v České republice v různých krajinných typech. V roce 2014 budou čeští i finští umělci prezentovat svoji tvorbu formou děl vytvořených ve finském Lapplandu a v jezerní krajině Eastern Finnland. V roce 2015 budou představena díla finských a českých umělců v české krajinné vrchovině v oblasti pohoří Šumavy ve střední Evropě v Klenové. Tato setkání si kladou za cíl vytvořit umělecký dialog mezi zúčastněnými autory a prezentaci české a finské současné krajinné umělecké tvorby. Výstavní prezentace v letošním roce se uskuteční ve studiových galeriích ve Finsku Taidekammari Sulkava v Savolinně a ve Studiu Wäkewä v Mikkeli.
Malířka Varvara Divišová vyrůstala vedle svého otce, renomovaného karlovarského malíře Jana Samce, v Karlových Varech. Od dětství s ním chodila malovat přímo do plenéru a zobrazování krajiny se pro ni stalo přirozeným výtvarným výrazem. Přestože má, stejně jako její manžel architektonické vzdělání, stalo se pro ni malování obrazů hlavní profesí. Varvara je velmi otevřený a přímý člověk milující přírodu, pohyb, poznávání nových lidí, krajin a situací. I její plátna jsou zaměřená hlavně na ztvárnění krajinných scenérií. Při svých toulkách krajinou si uchovává v podvědomé paměti navštívená místa a ta potom zpracovává na svých plátnech s použitím jemných na sebe navazujících, či prolínajících se valérů. Zabývá se téměř výhradně malbou krajiny, jejíž podoby v různých ročních obdobích přenáší do svých obrazů, poznamenaných atmosférou času a navštíveného místa, či iluminované nostalgickými vzpomínkami. Kromě času, který tráví autorka malbou ve svém ateliéru, věnuje se také profesionálně komunitnímu výtvarnému životu svého města a regionu. Při svém putování za výtvarným uměním ráda poznává nové lidi a místa, se kterými se podílí na přípravě a realizaci společných uměleckých projektů v České republice i v zahraničí. Svým empatickým přístupem k ostatním lidem a pozitivním pohledem na život vnáší nejen prostřednictvím svých pláten pozitivní energii do duší svých souputníků i diváků při vnímání jejího díla. Pokud je člověk s Varvarou a vnímá její přístup k životu, má pocit že svět je v pořádku.
V Plzni dne 27. dubna 2014
PETR KOZEL - GALERIE FOYER, ROKYCANY
Petr Kozel, narozen 26.8 1972.. malíř a sochař, zakladatel ateliéru Atypinterier.com. Zakládající člen spolku Gallery Perifery, a v neposlední řadě člen UVU v plzeňské oblasti. Petr Kozel je autorem mnoha realizací v interiéru i exteriéru. Jako malíř ovlivňuje interiér komplexními návrhy, až po realizaci. Nástěnné malby, barevné kompozice a designérské prvky. Svým zájmem o hmotu i architekturu, vytváří samostatné objekty, ocelové skulptury. Proběhlo již několik jeho samostatných výstav, stejně tak jako mnoho výstav společných s ostatními umělci po celé České republice i v zahraničí. Jiřina Královcová
ZDENĚK RUMLER - GALERIE FOYER, ROKYCANY Galerie Fouyer otevřela ve středu navečer novou sezónu, a to zahájením výstavy Zdeňka Rumlera. Expozice se sice uskutečnila už in memorian, ale tlumočené vzpomínky na autora jej přiblížily natolik, že jeho přítomnost byla skoro hmatatelná. Vedle řady pozoruhodných děl má výstava i svou zvláštnost v podobě nedokončeného obrazu Cesta. Je důkazem veliké vitality a tvůrčích schopností výtvarníka. Maloval ho totiž ve svých 89 letech, nedlouho před odchodem ze světa. Dokončit ho však už nestihl. Rumlerova tvorba se dá rozčlenit do čtyř kategorií kresby, pastelu, olejomalby a grafiky, v níž se zaměřil zejména na litografii. V galerii jsou zastoupeny dvě z nich - pastel a oleje. I v nich ale upoutá krásná kreslířská linie a jistota jejího vedení, dokazující nadání
autora. “Olejomalbu dlouho pomíjel, až posledních patnáct let se jí intenzivně věnoval a pouzu napravil. V pastelu ale dlouhodobě vytvářel mimořádná díla. Jemným barevným souzvukem a měkkým záznamem docílil zvláštní pelovosti,” hodnotila za unii výtvarníků Jana Potužáková. Divák na první pohled pozná, že stálým zdrojem inspirace byla Rumlerovi příroda, ať už v okolí Plzně, Šumava či přímořská krajina. Svůj obraz si mezi vystavenými každý určitě vybere a výtvarníci mají bezesporu i čemu se přiučit. Vzhledem ke svému talentu, pracovitosti a snaze objevovat jim autor poskytl cennou školu. Stačí jen studovat.
Božena Šopejstalová
ANNA VANČÁTOVÁ - GALERIE FOYER, ROKYCANY RATATOUILLE
Jako ingredience si připravíme 1 větší lilek, 2 středně velké cukety (žluté nebo zelené), 2 zralá rajčata, 2 velké červené papriky, 1 plechovku loupaných rajčat, 4 stroužky česneku, olivový olej, bouquet čerstvého rozmarýnu, snítku tymiánu, 2 cibule, pepř a sůl. Nakrájíme lilek, cibule a rajčata na kostičky, papriky na proužky, tři stroužky česneku na jemné plátky. Cukety rozkrojíme podél a nakrájíme na půlcentimetrové kousky. Ve středním hrnci (nejlépe litinovém) rozpálíme olivový olej, na něm necháme dozlatova opéci nejprve lilek, pak i papriky, rajčata, cibuli a nakonec česnek a cuketu - ta potřebuje povařit jen minimálně. Zalijeme rajčaty z plechovky, osolíme, opepříme, promícháme a poloodkryté půl hodiny dusíme. Na konci by měla být přebytečná šťáva z rajčat odpařená, takže se zelenina ve finále ještě trochu opéká - získá tím výbornou nasládlou chuť. Přidáme dvě lžíce studeného olivového oleje, zbylý rozdrcený stroužek česneku, lístky tymiánu a nasekaný rozmarýn. Okamžitě stáhneme z ohně a podáváme horké s křupavou bagetou nebo jiným bílým pečivem. Tak to je ratatouille, skvělá francouzská delikatesa vytvořená z obyčejných ingrediencí dozrálých pod letním sluncem. Název, který jsem původně navrhla měl být Ratatouille barev. Potom se nám, ale s autorkou zdál příliš popisný a rozhodly jsme se pro pouhopouhý holý ratatouille. Pokrm smíchaný ze všech těch krásných věcí, které nás obklopují a můžeme na ně lehce dosáhnout, nebo i věcí vzdálených, za kterými se musíme vydat na cestu. A záleží jen na nás, která cesta
je nám bližší. Někdy je možné kombinovat oboje všednodenní i vzdálené. A záleží už na každém jednotlivci kuchaři či malířce jak umně ingredience barvy poskládá a namíchá. Ano mluvíme o malování, na které jsme lehce přešli z kulinářského názvosloví. Malířská tvorba Anny Vančátové v mých představách název ratatouilelle přímo vyvolala. Při vzpomínce na její plátna a používání barev se ani není čemu divit. Autorka maluje s velkým nasazením a hledačstvím. Rozhlíží se kolem sebe a zaznamenává různé vjemy, situace, pohledy či úhly. Ty se v ní ukládají a v proměně se dostávají k divákovi již zpracované, přetavené do určité směsi maleb vzešlých z letmých i zkoumavých pohledů, někdy i lehce zaznačených nebo tušených, slunečních paprsků, právě nastalých i pominulých situací, často s humornou shovívanou nadsázkou. Dobříšská malířka tak vaří své pocity sama v sobě a výsledek přenáší do svých pláten. Kromě impulsů všedního dne čerpá z různýchg představ a zadumání, která se pak stávají kořenícími směsmi jejích pláten a dodávají jim ten správný říz. Je to přidaná hodnota ve smyslu kvality a intelektuální nadsázky, která působí na diváka a sledovatele její umělecké tvorby tak, že mu celá ta konzistence vytane na mysli v nejméně očekávané situaci a pocítí potřebu se k jejím dílům vrátit a znovu si je vychutnat. Vančátová miluje Francii, miluje francouzskou krajinu, francouzské aroma, francouzské impresionisty i francouzské “savoir vivre”. Miluje také francouzský jazyk, do kterého se snaží cíleným studiem proniknout.
Přičichává a posléze používá různé jazykové varianty mluveného i psaného slova. Studuje, odkrývá a požívá présenty, passé simple, passé composé... Možná někdy i nějaký ten subjonctiv. Za svými milovanými autory jezdí do Francie a sedává se svými plátny na stejných místech jako sedávali oni a nasává do sebe tu zázračnou atmosféru a férii barev pozlacených slunečními paprsky, aby je neprodleně propojila s malířským plátnem. Anna Vančátová je malířka pocházející z uměleckého prostředí. Vyrůstala v tvůrčí rodině a sama umění studovala. Žije a pracuje v Dobříši, kde také učí na gymnáziu. Svým nezdolným přístupem se jí podařilo prosadit ve škole výtvarnou výchovu jako maturitní předmět. Její studenti tak odcházejí na další studia obohaceni o další rozměr vnímání světa. Svět je s tímto viděním samozřejmě bohatší, rozmanitější, pestřejší a lze jej vychutnat všemi huťovými pohárky - prostě ratatouille. V Plzni dne 30. 10. 2014 Helena Fenclová
