www.akropolis.cz
Pokud je filozofie praktická, je formativní a pomáhá nám poznat a zlepšit sebe sama. Být filozofem je způsob života, který je spojen s nejušlechtilejšími cíli lidstva. Praktické uskutečňování lidských hodnot vytváří model aktivní kultury, která využívá kvality každého člověka, rozšiřuje mentální obzor a otevírá se všem projevům ducha. Dobrovolnictví je přirozeným projevem ducha jednoty se životem a lidstvem a projevuje se v praxi hodnotami, jako je obětavost, závazek a hledání společného dobra. Brno www.akropolis.cz/brno Hradec Králové www.akropolis.cz/hradec Liberec www.akropolis.cz/liberec Olomouc www.akropolis.cz/olomouc Ostrava www.akropolis.cz/ostrava Pardubice www.akropolis.cz/pardubice Plzeň www.akropolis.cz/plzen Praha www.akropolis.cz/praha Ústí nad Labem www.akropolis.cz/usti Zlín www.akropolis.cz/zlin
www.akropolis.cz 2
Filozofie pro Život
Milí čtenáři, na příští období připravujeme přednášky na témata o gotických katedrálách a o snech, aby potěšily naši mysl a duši. Katedrály jsou ukázkou jedinečné architektury a současně kamennými knihami své doby, které dodnes nedokážeme zcela přečíst. To, co nám ale stále umožňují, je prožitek z posvátného prostoru, setkání s Bohem i se sebou samým. Se sny je spojuje jeden příběh, který vypráví o stavbě katedrály,která byla teprve na počátku. Na staveništi pracovali tři řemeslníci, kteří všichni vykonávali stejnou práci. Kolem šel muž a ptal se jich, co dělají: První řemeslník řekl: Opracovávám tento kámen. Druhý odpověděl: Stavím tuto zeď. A třetí hrdě pronesl: Já stavím katedrálu. Tyto velkolepé chrámy se obvykle stavěly dlouhou dobu, desetiletí i staletí. Nebylo jisté, že ten, kdo stavbu započal, uvidí katedrálu v celé její nádheře. Ale přesto byli lidé, kteří navzdory času i svým lidským ohraničením snili o velkém díle a pustili se do práce, jejíž plody byly určeny jiným. Snad bychom také mohli někdy zvednout hlavy od svých kamínků a zídek, přestat se hrbit a stěžovat si na zlo kolem nás, ale naopak se hrdě napřímit a začít naplňovat své sny o lepším světě. Možná, že my se jejich naplnění nedočkáme, ale naši potomci ano. Mgr. Ivana Hurytová
www.akropolis.cz
Podobenství Blížila se velká potopa a všichni lidé prchali, jen jeden muž odmítal opustit svůj domov. Když začala voda stoupat, chodili od domu k domu záchranáři a evakuovali obyvatele vesnice. Muž je odmítl se slovy: Bůh mi pomůže. Když voda dosahovala po první patro, jela kolem další hlídka na loďce a nabízela muži záchranu. On je opět poslal pryč se slovy: Bůh mi pomůže. Když voda vystoupala po střechu a muž na ni vylezl z posledních sil, kroužil kolem vrtulník a nabízel mu pomoc. Ale on ji opět odmítl s neochvějnou vírou, že mu Bůh pomůže. Poté, co se muž utopil, setkává se v nebi s Bohem. Vyčítavě mu říká: Pane, já Ti tolik věřil, a Ty jsi mě zradil. A Bůh mu na to odpovídá: Ale nezradil, dokonce třikrát jsem ti nabízel možnost záchrany, ale ty jsi ji pokaždé odmítl.
S úsměvem jde všechno lépe… Když muž potřebuje klid Po prohlídce říká lékař pacientovi: „Jste ve stresu. Potřebujete absolutní klid.“ „A co mám dělat?“ ptá se pacient. „Předepíšu vám tyto tablety a vy je třikrát týdně dávejte své ženě.“
Filozofie pro Život
3
www.akropolis.cz
SYMBOLY: JESKYNĚ – OBRAZ SVĚTA A ČLOVĚKA Při popisu obyčejů Getů, starodávného národa, který žil na svazích Karpat, tvrdí Herodotos, že se považovali za nesmrtelné: Věřili, že neumírají a že pokud někdo zahyne, jde se setkat se Zalmoxisem, nadpřirozenou bytostí. Kořeny kultu Zalmoxise se ztrácejí v temnotách časů a o tomto tématu máme pouze souhrnné odkazy od řeckých a římských historiků. Ať už se to zdá mentalitě současného člověka jakkoli paradoxní, jméno Zalmoxis má dvojí charakter: vztahuje se k božské bytosti, avšak též může označovat člověka, který vykonává kněžské poslání. Jak říkají Řekové v jedné legendě, která se vyprávěla v klasickém období, byl Zalmoxis otrokem Pythagora. Poté, co mnoho let sloužil svému pánu, získal svobodu a rozhodl se odejít do své vlasti, aby učil své krajany. Vybudoval školu, v níž se měli setkávat nejlepší muži z města a učit se zde o tom, že jsou nesmrtelní a že smrt představuje pouze přechod do prostoru, kde je život věčný. Zalmoxis dokázal svá slova činy. Sestoupil do podzemní komnaty a zůstal v ní uzavřen po tři roky. Když uběhla tato doba a když už byli všichni přesvědčeni, že je mrtev, vyšel Zalmoxis z krypty, a dokázal tak své učení. Toto vyprávění není žádnou pohádkou. Bez ohledu na to, jak jednostranně naše století soudí minulost, odhaluje tato legenda celou řadu skrytých významů. Dle starodávného pojetí být otrokem zároveň znamenalo být žákem svého Učitele; propuštění a návrat do vlasti, zbohatnutí je symbolem krystalizace vnitřních hodnot, díky nimž se člověk stává schopným vzdělávat ostatní. 4
Filozofie pro Život
Není náhodou, že sám Herodotos velmi rozvážně mluví o posvátné tradici a předkládá taktéž svůj názor, dle něhož žil Zalmoxis mnoho let před Pythagorem. Ať už je to jakkoliv, co znamená záhadné jméno Zalmoxis? Vztahuje se jak k Bohu, tak k člověku. Existují dvě varianty, které se doplňují: Zalmoxis a Zamolxis. Termín Zalmoxis pochází z thráckého zalmos, kůže. Zalmoxis znamená ten, který se rodí v kůži. Porfyrios z Tyru spojuje toto jméno se symbolismem medvěda a R. Carpentier s mýtem o spících medvědech. Varianta Zamolxis sjednocuje význam mytický a mystický a její význam je: ten, který se rodí ze země. Všechny tyto symbolické představy mohou být nepochybně odhaleny a rozpoznány i u jiných kultur a národů. Kekrops, zakladatel a první král Athén, napůl člověk, napůl had, se zrodil ze země. Symbolismus spících medvědů existuje také v mýtech o králi Artušovi a rytířích kulatého stolu. Etymologie jména Artuš odkazuje na keltský výraz Artoris, medvěd. Nebesko-astronomické souvislosti s tímto zvířetem lze nalézt v konstelacích Velké a Malé Medvědice. Král světa a jeho rytíři se cyklicky probouzejí, aby znovu nastolili kosmický Řád. Herodotos to uzavírá myšlenkou, že Zalmoxis je král, pán mezi lidmi, král-kněz, zprostředkovatel mezi Nebem a Zemí, univerzální člověk. Král-kněz se podobá všem ostatním, kteří jako on sestoupili do království stínů, aby později vyšli jako vítězové nad chaotickými silami, neboť přeměnili chaos v kosmos a znovu nastolili Řád světa. Nesmí se zapomínat na to, že opravdové temnoty se nacházejí v duši a jsou skutečným nepřítelem Hrdiny, který se právě rodí. Jak se o tom zmiňuje i starodávné přísloví: „Poznej sebe sama, a poznáš Universum.“
www.akropolis.cz
Každých sto měsíců (devět let) král Minos sestupuje do Diovy jeskyně, která se nachází v hoře Ída, oznamuje to, co bylo uskutečněno v končícím období, a poslouchá zákony, kterými se lidé budou řídit v průběhu následujícího cyklu. Král-kněz vytváří most mezi Nebem a Zemí a opodstatnění lidského života, které je třeba hledat v jeho metafyzických souřadnicích, protože hluboký smysl existence tkví ve vertikalizaci člověka a v hledání jeho opravdové identity. Podle Mircea Eliadeho všechny tyto legendy, které jsou spojeny se sestupem do podzemního světa, mluví o jistém rituálu a vztahují se k iniciační smrti, zkušenosti, která je nezbytná k novému způsobu existence.
JESKYNĚ Jak vidíme, scénář zrození krále-kněze nevyhnutelně předpokládá střet se silami temnot, lépe řečeno se sebou samým, a symbolickým způsobem ho vyjadřuje jako sestup do podzemního světa jeskyň. S jistou obměnou tohoto tématu se setkáváme v mýtu o Theseovi a labyrintu. V centru labyrintu neboli v temnotě se nachází Minotauros, symbol nižší přirozenosti člověka. Na své cestě labyrintem je hrdina Theseus vyzbrojen dvojsečnou sekerou, s níž proniká do temnoty a přeměňuje ji na světlo. Labyrint je však jen jednou z variant základního modelu, jeskyně. Přejděme tedy k rozboru mytické jeskyně, o níž nám vypráví Homér v Odysseji. Na ostrově Ithaka na konci přístavu Forkys se nachází Jeskyně nymf. U vchodu stojí oliva, strom zasvěcený Athéně, bohyni moudrosti a duchovního boje. Uvnitř jeskyně tryská nevysychající pramen vody. Jsou zde kamenné vázy a džbány, do kterých včely sbírají med. Na velkých kamenných stavech tkají nymfy svůj šarlatový šat. Jeskyně má dva vstupy: jeden je otočen k severu a tudy vcházejí lidé, druhý je otočen k jihu a slouží bohům. Mytická jeskyně přitahuje badatele. Někteří jsou toho názoru, že se jedná o skutečnou jeskyni, jiní trvají na tom, že jde pouze o alegorický obraz. Porfyrios z Tyru ve svém pojednání Jeskyně nymf tvrdí, že Homér opravdu mluvil o skutečné historické jeskyni, avšak že popis toho, co je uvnitř, má symbolický význam. Jeskyně všeobecně představuje celistvost Univerza, svatý prostor, který v menším měřítku zahrnuje celistvost světa. Proto je jeskyně imago Mundi, Universum v malém, v němž vznikají různé formy existence (bohové, demiurgové, duše mrtvých atd.). Komplexnost symbolu jeskyně zahrnuje množství významů. Starodávný symbolismus předkládá sedm hlavních klíčů interpretace a další klíče vedlejší. V návaznosti na Porfyria z Tyru uvádíme etické, psychologické a astronomické aspekty mýtu o jeskyni. Filozofie pro Život
5
www.akropolis.cz
DUŠE A JEJICH OSUD Jeskyně představuje Obraz světa. Navzdory sociologickému pojetí, které považuje symboly za výsledek kulturní tvorby, více méně libovolné, dle starodávného pojetí symbol nikdy nebyl výsledkem náhody; naopak, dokonale vyjadřuje svět fenoménů, strukturu a funkci metafyzické dimenze. Celá příroda je symbolická svými vlastnostmi: všechno je výsledkem, plodem jejího Tvůrce, a tudíž dokonalou kopií Vyššího Bytí na nižší úrovni. Mezi světem manifestovaným a nemanifestovaným existuje soulad a úplná harmonie. Porfyrios říkal: Starodávní lidé nikdy nestavěli svatyně, aniž by využili tajemný symbolismus. Toto symbolické spojení je hluboce logické. Jeskyně je vyhloubena ve skále, jejíž kořeny pronikají hluboko do země, ve kterou se přeměňují. Veškerá příroda je pouze výsledkem postupné diferenciace Prvotní Materie, homogenní a beztvaré. Příroda pochází z homogenní, neviditelné, pasivně přijímající materie, která pod záhadným vlivem Božské Myšlenky vytváří diferencovanější formy, přecházejíc tak ze stavu nemanifestovaného do manifestovaného. Tímto způsobem jeskyně dokonale představuje charakteristiky vlastní Matce Přírodě. Kameny symbolizují její netečnost; neohraničenost a temný prostor jeskyně se vztahuje k neviditelnému stavu, v němž se nachází Prvotní Materie předtím, než přijme formu. A konečně její schopnost přijmout jakoukoli formu je vyjádřena vodou, která jeskyní protéká. Z jedné strany jeskyně symbolizuje materiální svět s jeho dvojím aspektem a dvěma elementy: hmotou a formou. Z druhé strany je jeskyně přírodním výtvorem, a proto je kopií a symbolem inteligibilního světa, celistvosti sil, duchovní moci. Stejně jako hlubiny jeskyně i duchovní Bytí je nedostupné pohledu fyzických očí. Z transcendentálního hlediska je tento svět pouze obrovským hřbitovem, kde jsou 6
Filozofie pro Život
různými způsoby pohřbeny Duše; zde Duše vstupují do tělesné existence. Avšak aby mohlo dojít k obnovení, je zapotřebí poznat příčiny tvoření, inkarnovaná duše se musí střetnout s příčinami, které vyvolávají její reinkarnaci, což je právě setkání s Minotaurem, kterého nosíme v sobě. Ať tak či onak, pro člověka není jiného léku, než postavit se tváří v tvář svému osudu. Osud, orientální karma, se projevuje v různých podobách řeckých Božstev. Moira splývá s Hádem, záhadnou silou srovnatelnou jak s božskou Vůlí, tak s vůlí lidských bytostí. Moira, jako aktivní představitel principů a běhu života, je tou částí osudu, kterou prožívá každý člověk: každý má v životě svůj díl štěstí, bídy, naděje. Má trojí charakter a projevuje se ve třech podobách: Klotho, přadlena, rozplétá nit lidské existence; Lachesis, která vyměřuje se souhlasem bohů délku niti života každého člověka;
www.akropolis.cz
je příčinou toho, že žijeme ve vězení těla, a takto i reinkarnace. Herakleitos z Efesu říká, že Duše suchá jest nejmoudřejší a Porfyrios z Tyru dodává, že touha po pohlavním splynutí a plození pokořuje Duši a nasycuje ji vlhkou parou. Následkem toho, že Duše nasákne parami, se konkretizuje a stává se viditelnou, stejně jako oblaka. Nymfy vod nebo najády jsou Duše, které se vtělují a přijímají jméno nymfy právě provdané. Jeskyně nymf je plná kamenných nádob a kratérů. Uvnitř se tyčí kamenné sloupy, „stavy“, na kterých nymfy vyrábějí tkaniny. Samotná duše je tím, kdo tká masku osobnosti, s níž vychází na svět; člověk je tím, kdo vytváří svůj osud a je za něj zodpovědný. Božské tkadleny, Moiry, žijí též v hlubinách našeho srdce. Člověk je mikrokosmem, dokonalou kopií makrokosmu. Takto je jednota Univerza zajištěna tím, že jeho základní prvky jsou přítomny ve všech částech. Universum je koule, jejíž střed se nachází v každém z bodů a která nemá periferii. Atropos, která se nemůže vrátit zpět, krátí nit života. Jsou to tři dcery Dia a Themis, bohyně spravedlnosti, neboť každý člověk má spravedlivý osud. Dike a Nemesis doplňují morální uspořádání kosmu. Dike představuje Zákon spravedlnosti a kompenzace – zákon, který zajišťuje udržování morální rovnováhy. Nemesis představuje Božský rozměr a Míru příslušející každému člověku. Homérská jeskyně je zasvěcena nymfám vod, najádám. Podle jednoho z klíčů interpretace patří najády mezi duchy přírody (elementály), kteří žijí ve vodách. V jiném klíči představují duše, které sestupují do světa zrození. Elementály vody a Duše navzájem spojuje záhadný symbolismus: jak jedni, tak druhé plují nad „vodami“ a někdy mají tvůrčí schopnosti a účastní se díla Kreace. Plujíce nad vodami mají Duše sklon pojímat do sebe vlhkost. Tato vrozená vášeň
Včely, jež sbírají med do kamenných váz a džbánů, jsou obrazem reinkarnovaných Duší. Včely jsou zasvěceny bohyním Matce a Dceři: přízviskem včely byly v dávných dobách označovány kněžky Demeter a Kore (Persefona) je bohyní medu. Med, stejně jako voda, má trojí funkci: uchovává, očišťuje a plodí. Avšak med je také spojen se symbolismem ohně. Oheň má dvojí aspekt: oheň hmotný je destruktivní a Oheň duchovní je tvůrčí. Zákonem včel je produkovat med, avšak na nich záleží jak a s jakými úmysly; a zde vstupuje do hry svoboda. Včely z jeskyně jsou příkladem ctnostných Duší; aby mohly uchovávat med v kamenných vázách, neustále se obětují a zříkají se tak nároku na odměnu, věnujíce ji na oltáře nekonečné Přírody. Duše zapletená do sítí vášní je oslabena působením nižšího ohně, avšak ten, kdo řídí své činy vzdálen osobním omezením, se očišťuje a transformuje pod vlivem Ohně vyššího.
Filozofie pro Život
7
www.akropolis.cz
Včely představují ctnost, spravedlivé Duše, které se chtějí vyvarovat další reinkarnace a dalšího nevědomého vyčerpávání v kruhu život – smrt – zrození.
SKUTEČNÁ IDENTITA ČLOVĚKA, OBYVATELE UNIVERZA Jeskyně nymf má dva vstupy: ze severu pro lidi, z jihu pro Bohy. Každý se vztahuje k jednomu z obou slunovratových znamení zvěrokruhu: Raku a Kozorohu. Ve skutečnosti jsou obě data dostatečně zastoupena v mytickém a mystickém životopise každého slunečního Hrdiny. Podle pythagorejské tradice pocházejí Duše, které se rodí v našem světě, ze sféry stálic a přicházejí na Zemi ze souhvězdí Raka. Po smrti se Duše, které vystupují k božským příbytkům, vracejí opačnou cestou a dostávají se na nebe hvězd skrze souhvězdí Kozoroha. Sestupujíce severním otvorem Raka Duše těžknou výpary hmoty a při každé z etap sestupu získávají charakteristiky vlastní odpovídající planetární sféře. Když dosáhnou Země, berou na sebe tělesný obal, přestávají být čistými Dušemi a stávají se lidmi. Jižní otvor je cestou nesmrtelných; tudy Duše vystupují ke hvězdám, znovu osvobozeny od své osobnosti a s touhou po návratu a dosažení své skutečné identity, identity nesmrtelných bytostí. Je zřejmé, že je v rukou člověka dosáhnout vertikalizace svého vědomí a probudit svou božskou identitu, prozatím
8
Filozofie pro Život
ztracenou a zapomenutou. Je to krásný poetický mýtus, avšak současně je to mnohem více než pouhý mýtus: ve skutečnosti má každý člověk svou hvězdu… Podobný obraz nabízí Platon v mýtu o Érovi. Syn Armeniův umírá na bitevním poli a podnikne cestu na onen svět, kde se účastní Soudu Duší. Vrací se nicméně do světa živých a vypráví všechno, co viděl v oněch záhadných krajích. V zemi jsou tam blízko sebe dva otvory a na nebi jim odpovídají další dva. Mezi nimi se nacházejí soudci. Duše, které přicházejí k soudu, vystupují ze země pravým otvorem nebo sestupují z nebe levým otvorem; Duše, které po soudu odcházejí, směřují na nebe pravým otvorem nebo sestupují do země levým. Duše osvobozená od zátěže pomíjivého života stoupá ke hvězdám. Tam, v oblasti stálic, přebývá Národ snů, jak to básnicky vyjadřuje Homér. Jsou to Duše, které září jako hvězdy. Starodávní mystikové věřili, že Duše osvobozená z řetězů manifestace znovu nabývá jednoty koule. Člověk pozvedá vertikalizací svého života a vědomí svůj vnitřní pohled ke hvězdám a znovu dosahuje moudrosti a pochopení a plně se začleňuje do principů a logiky Života. Jeskyně je symbolem a snem. Lidská důstojnost však touží po tom, aby se mohlo znovu říci: Poznej sebe sama, a poznáš svět. Prof. Ivo Ivanović Ředitel Nové Akropolis v Rumunsku
www.akropolis.cz
Věděli jste, že … …řeč našeho těla je výmluvnější než naše slova: neverbální signály tvoří až 55 % komunikace. 38 % tvoří tón hlasu a jen 7 % samotný obsah slov. Prostřednictvím neverbální komunikace tedy sdělíme i zjistíme mnohem více než skrze slova. …navzdory mnoha návodům na rozšifrování neverbální komunikace netvoří řeč těla skutečný jazyk, který by bylo možné přesně překládat. I když existují gesta, která mají vždy stejný význam, většina pohybů při řeči je individuální; u různých lidí mohou mít stejné pohyby rozdílný význam v závislosti na jejich charakteru, momentálním citovém rozpoložení, soustředění…
…kromě obvykle zmiňovaných gest a výrazů tváře tvoří neverbální komunikaci i další složky: vzdálenost, jakou řečník zaujímá od svých posluchačů, postoj, fyzický kontakt s posluchači, ale také oblečení a vzhled celkově. …neverbální komunikace je z větší části tím, co utváří první dojem. Podle výzkumů trvá vytvoření prvního dojmu jen několik desítek vteřin, nanejvýš čtyři minuty, a velice těžko se mění. Tím, jaké vysíláme neverbální signály, tedy předurčujeme své budoucí vztahy.
Filozofie pro Život
9
www.akropolis.cz
SNy – POSLOVÉ BUDOUCNOSTI? (1. část) Sny nás spojují s tajuplným světem nebo s budoucností, jež nám téměř vždy zůstává neznámá. Proto o snech často mluvíme jako o poslech, kteří přicházejí z daleka, snad i z budoucnosti, aby nám přinesli tajemství, jež bychom si všichni přáli poznat. Je nutné si uvědomit, že pokud bychom mluvili o varovných snech, mohlo by to trvat celé odpoledne příjemně strávené uváděním množství příkladů – každý by měl jeden či více příkladů, kterými by chtěl přispět – a narazili bychom na zázraky, nevysvětlitelné věci, zvláštní jevy, jejichž příčinu neznáme. Proto chci raději mluvit o snech ve spojení s budoucností; ještě spíše bych však chtěla odhalit, co nám mohou sny nabídnout, abychom lépe poznali budoucnost nás samých jako lidských bytostí. Umožňují nám snad sny, abychom lépe poznali sami sebe, abychom hlouběji prozkoumali své nitro? Nachází se snad v našich snech jakýsi skrytý klíč, který by nám mohl umožnit nabýt vědomí nejen o tom, jací jsme nyní, nýbrž i jací bychom mohli být později? Právě na takové sny a tento druh vysvětlení zaměřím svůj výklad. Od nejstarších dob byly rozlišovány různé druhy snů. Existovaly obyčejné sny, každodenní, které se objevovaly v noci běžně, a rovněž takové, kterým se věnovala mnohem větší pozornost. Proč byly tyto sny výjimečné? Záleželo na člověku, kterému se zdály: čím významnější osobností byl pro své okolí, tím větší pozornost byla věnována jeho snům. Dále byly sny výjimečné pro symboly, obsah nebo zvláštní okamžik, kdy se objevily. A všeobecně i proto, že téměř jako prorocká poselství člověka spojovaly s tím, co se stane v daleké budoucnosti nebo už zítra, a to buď v náznacích, nebo zcela konkrétně se všemi detaily nadcházející události. O těchto 10
Filozofie pro Život
výjimečných snech lze, jak jsme již uvedli, mluvit dlouho, ale vysvětlit je lze jen v malé míře. A právě to nás vede k otázce: Proč lze vysvětlit všeobecně tak málo snů a výjimečné sny pouze částečně? Ve skutečnosti bychom o tom měli vědět mnohem více, protože v celých dějinách nenacházíme ani jeden jediný národ, který by se nezajímal o tento zvláštní fenomén světa snů. Je to podivuhodný svět. Patří nám, protože je náš každý den, avšak zároveň nám nepatří, neboť nám uniká skrze prsty. Ve světě snů je mnoho tajemného. Jako by přicházel z druhé strany. Někteří spojují sen dokonce se smrtí. Nikoli proto, abychom se báli snů, nýbrž právě naopak proto, aby poukázali na podobnost, která existuje mezi mystériem snu a tím dalším tak podstatným mystériem toho, co se s námi děje, když opustíme život. Řekové vysvětlovali, že mezi Thanatem – Smrtí, a Hypnem – Spánkem, existuje sourozenecké pouto: byli to starší a mladší bratr. Všechny národy se zajímaly o sny, ale ne všechny je vysvětlovaly stejným způsobem. Najdeme zdánlivě velké rozpory, zcela odlišné styly zkoumání snů, avšak v podstatě tomu tak není. Spíše to závisí na tom, jak tyto národy uvažovaly o člověku. Pro toho, kdo se na člověka dívá výhradně jako na tělo, budou mít sny biologicko-fyziologický obsah a charakter. Ten, pro něhož je člověk spíše trochou vědomí a z velké části nevědomím – jako je tomu u ledovce, který má viditelnou pouze malou část –, bude sny vysvětlovat a vykládat ve vztahu k nevědomí a příčinám z něho vyplývajícím. A u jiných, snad starších národů byly sny vysvětlovány z magického, náboženského a symbolického hlediska. A přesto jsme zjistili, že pokud se pokusíme spojit všechna tato vysvětlení,
www.akropolis.cz
dospějeme k mnohem úplnějšímu pohledu, bližšímu tomu, co bychom se o snech chtěli dozvědět. Číst knihy pojednávající o této otázce je podobné, jako když se pořád opakujeme, aniž bychom chtěli. Jedni citují druhé, navzájem se o sebe opírají a všichni říkají a vysvětlují totéž. A po delší době – to říkám z vlastní zkušenosti – navzdory tomu, že saháme po tom či onom autorovi, té či oné škole, odhalíme, že starodávná a tradiční esoterní vysvětlení nám, jak je to jejich zvykem, nabízejí bohatý obsah blízký skutečnosti a velmi uspokojivý, co se týče našeho neklidu a touhy po poznání.
a věnují se zkoumání některých osob tak, že v okamžiku, kdy se jim začnou zdát sny, jsou probuzeny a brání se jim usnout, a to několik nocí za sebou. Tímto způsobem lze navodit tak silný stav nervozity a podrážděnosti, že to mnohé psychology přivedlo k závěru, že navzdory tomu, že sny v mnoha případech nelze vysvětlit, jsou pro nás absolutně nezbytné, ať už je vykládáme jakkoliv: jako úlevu, jako únik, jako opuštění těla, jako cestování… Je pro nás však nutné mít sny, i když si nepamatujeme, co se nám zdálo, a přestože po
A proto se pokusím, aniž bych opomenula poznatky našeho dvacátého století, připomenout všechno, co učily starodávné školy o člověku, jeho snech a jeho schopnostech.
CO JE TŘEBA UČINIT, ABY SE NÁM ZDÁLY SNY? Věřím, že snít lze i s otevřenýma očima, i když nám všichni říkají, že nezbytnou podmínkou k tomu je spánek. A že spát je nevyhnutelná lidská potřeba. Přestože již byly uváděny případy lidí, kteří dokázali přežít několik let bez spánku, je jisté, že když nespíme, obvykle vzniká taková únava, že nejen že nás neposlouchá tělo, ale neposlouchají nás ani psýcha a mysl a cítíme se absolutně neschopní cokoliv udělat. Spánek je tedy důležitým a potřebným faktorem a sen je důsledkem tohoto stavu; slovo sen totiž obvykle spojujeme se spánkem a s aktivitou, kterou během spánku vykonáváme.
JE NUTNÉ MÍT SNY BĚHEM SPÁNKU? Zamyslíme-li se nad tím málem, co si ze snů pamatujeme, mohli bychom říci: Nemusí to být nutné, protože si často nic nepamatujeme. Přesto existují studie, které vyjadřují názor, že je absolutně nutné mít sny, Filozofie pro Život
11
www.akropolis.cz
probuzení se nám může zdát, jako bychom se vrátili z jiného, neznámého světa.
PROČ SPÍME? Když lidé ve starověku měli odpovědět na tuto otázku, uvědomovali si, že člověka nelze považovat pouze za biologickou bytost. Člověk je něčím více než jen tělem. Měli za to, že se skládá ze sedmi úrovní, sedmi přenosců neboli sedmi způsobů projevu, sedmi těl, jak to někdy zkráceně říkáme. Abychom dokázali lépe pochopit sny, je nutné připomenout, že člověk má hmotné tělo, avšak nesmíme opomíjet vitalitu tohoto těla, energii; má psychický svět známý pod názvem astrál, což je svět, v němž cestujeme a v němž se ve snu pohybujeme; a má také svět mentálu. Jsou tedy čtyři úrovně: fyzická, energetická, emocionální a mentální, a nad těmito čtyřmi úrovněmi se nachází vyšší člověk, vyšší Já, něco významnějšího, silnějšího, probuzenějšího, co nás všechny oživuje. V tomto článku tomu budeme jednoduše říkat vyšší Já. A nyní se podívejme, co se děje během snů. Starověcí lidé, jejichž názory jsem uvedla, říkali, že člověk se stává ospalým, protože jeho těla se vzájemně unavují, jako by se po dlouhém bdění už vzájemně nesnášela a už je pro ně moc obtížné, aby spolu dál vydržela. Fyzické tělo se například neunavuje pouze fyzickou činností, kterou vykonáváme. Silné emoce, naše myšlenky, fakt, že se musíme učit, soustředit se, pamatovat si, vzpomínat si – to nás také unavuje. A dokonce i veškerá psychická činnost vyvolává v našem těle jisté chemické změny, které nemohou správně proběhnout, pokud setrváváme ve stavu bdělosti. Tělo tedy potřebuje spát, aby si odpočinulo od své vlastní činnosti a kromě toho i od únavy, kterou v něm vyvolávají emoce a myšlenky. Podívejme se na svět emocí, na astrál: Unavuje se? Vypadá to, jako by se tento svět příliš neunavoval. Naše emoce jsou téměř nevyčerpatelné. Například když sníme – pokud si pamatujeme na to, co se nám zdá –, zatímco naše tělo odpočívá, emoce se nezastaví. Ve snu i nadále cítíme všechny druhy citů. Ze stanoviska astrálu jsme aktivní, vždy cítíme, vždy se v něm pohybujeme, zabarvujeme jím 12
Filozofie pro Život
www.akropolis.cz
všechno kolem sebe. Avšak to, co unavuje emocionální tělo, je, když musí nepřetržitě své podněty přenášet na fyzické tělo, aby je náš mozek zachytil, přizpůsobil a vrátil nám je srozumitelné. A stejně tak se i naše mentální tělo neunavuje proto, že myslíme – během spánku pokračujeme v přemýšlení a zpracováváme myšlenky –, nýbrž ho unavuje přenášení těchto myšlenek mozku, který ne vždy chápe věci dobře a potřebuje, aby se mu pořád znovu připomínaly. Tito tři dobří přátelé: tělo, emoce a mysl, se tedy v okamžiku, když nastává spánek, přátelsky rozcházejí a každý odchází svým směrem. Co se děje, zatímco my spíme? Když v posteli nebo v křesle, na židli či někdy opřeni o dveře… zanecháme své tělo a svou vitalitu odpočinku, zatímco astrál, mysl a vyšší Já se oddělí, odcházejí, na okamžik se rozloučí, neboť jsou již unaveni jeden z druhého a potřebují si od sebe odpočinout?
JAK LIDÉ STAROVĚKU POPISOVALI ASTRÁL, KTERÝ SE ODDĚLUJE OD TĚLA? Jasnovidci, kteří měli možnost spatřit to, co se oddělilo od spícího těla, nám vyprávějí, že je to forma velmi podobná fyzickému tělu. Tato podoba je logická, neboť tělo a astrál nepřetržitě žijí spolu a astrální či emocionální hmota je velmi subtilní a přizpůsobuje se tělu. Tato forma se pomalu vzdaluje od těla a lze ji snadno poznat právě díky její podobnosti s tělem, kterému náleží. Avšak všichni nesníme, nerozdvojujeme se nebo necestujeme stejným způsobem. To závisí na lidské přirozenosti. Podle různých verzí starodávných tradic, o nichž jsme se již zmínili, člověk, který se o nic zvlášť nezajímá, který velmi lpí na svém světě a svých malých věcech, když spí, dovoluje svému astrálu, aby se oddělil pouze trochu. Téměř se neodváží oddělit od svého těla, neboť se cítí k tomuto nosnému přenosci, který je jeho oporou, a k celému svému životu být silně připoután. Jako by, když necítí prostřednictvím svého těla, už neměl co dělat. Ti, kteří Filozofie pro Život
13
www.akropolis.cz
dokázali spatřit takové případy snících lidí, říkají, že jejich astrál je jako přilepený, aniž by tělo opouštěl. Člověk, který má ve světě astrálu více odvahy a už není tak silně polapen každodenními starostmi – říkají jasnozřivci –, se od těla vzdaluje trochu více, a když pronikne do astrálního světa, ponoří se do něj jako doprostřed proudu podobného silnému větru. Dokážeme to pochopit, pokud jsme někdy cestovali letadlem a dávali pozor po startu, když letadlo stoupá a zápasí s větrem a prochází mraky, až konečně dosáhne své výšky. Představme si ty první okamžiky větrů a mraků, v nichž se vznášíme, avšak díky vyšší síle, než jsme my sami. To je případ astrálu, který se pomalu odděluje od těla, ale stále je podroben množství proudů, citům, které mu přinášejí nejrůznější pocity, některé zmatené, jiné velmi příjemné, další zcela nepříjemné, všeobecně chaotické a v podobě karikatury se všemi prvky zkreslenými. Pokračujme s případem někoho trochu vyspělejšího, kdo již má schopnost být bdělý a aktivní, přestože spí. Takový člověk opouští své tělo a odchází vědom si toho, že sní, že je v jiné dimenzi, ale je to stále on sám. A co následuje? Snaží se sice přejít do světa astrálu, ale je pro něj těžké poznat tuto dimenzi takovou, jaká je, protože spí obklopen vlastními starostmi, vlastními myšlenkami, problémy, které ho sužují během dne a z nichž vytváří jakýsi štít kolem sebe, v němž se pouze odrážejí všechny věci, které se mu staly v bdělém stavu, a znovu se opakují. Vidí je z jiného úhlu, zkreslenější, vzdálenější, smíšené s množstvím jiných prvků. Přestože vzlétl a přestože si je toho vědom, není schopen opustit svůj vlastní svět, své vlastní starosti a zájmy. Lidé starověku nám říkají, že dokonalým příkladem je člověk, který když spí, ví, že se nachází ve světě snů, je zcela vědomý, aktivní a dokázal se odpoutat od skořápky vlastních starostí. Co se děje s takovým člověkem? Ovládá astrální tělo ještě lépe než své vlastní tělo fyzické. Jelikož je zbaven hmoty, cítí se lehčí, svobodnější, není mu horko ani zima. Nejen že se snadno pohybuje, ale 14
Filozofie pro Život
www.akropolis.cz
může se v mžiku přesouvat na různá místa, může se spojit s různými osobami, inkarnovanými i dezinkarnovanými, pokud se však nacházejí ve stejném světě astrálu. Velmi mne potěšilo, když jsem se v jedné knize dočetla, že ve světě astrálu je dokonce možné mít či poslouchat přednášku. A že se lze naučit mnoho nových věcí, neboť se lze spojit s těmi, kteří umí mnohem více než my. Dokonce lze snadněji vyřešit určitý problém, který nevidíme tak jasně, když jsme vzhůru. Lze též pomáhat jiným lidem, kteří cítí beznaděj, úzkost či nouzi. Konec konců je mnoho věcí, které lze uskutečnit, neboť existuje nekonečná svoboda v prostoru i v čase. Kromě toho v tomto světě astrálu, ve světě emocí, jsou city mnohem hlubší, mnohem barevnější a samozřejmě i radost a bolest jsou mnohem silnější.
Přesto existuje jistá výhoda: vůle a mysl zde ovládají city mnohem více, a pokud se člověk odhodlá zmírnit cit, který je bezuzdný, může toho dosáhnout mnohem snadněji, než když je podroben pouze zákonům fyzického těla. Z toho vyplývá, že ovládání mysli a vědomí ve světě snů by mohlo poskytnout něco tak výjimečného, jako je nepřetržitý život, v němž téměř neexistuje rozdíl mezi dnem a nocí, protože víme, že jsme vždy stejní. A půjdeme ještě dál: nebude existovat rozdíl ani mezi životem a smrtí, protože smrt se stane jakoby o trochu delším snem, neboť jsme vždy stejní a dokážeme žít i na jiných úrovních našeho vlastního vědomí a na základě vlastních schopností. Prof. Delia S. Guzmán Prezidentka Mezinárodní organizace Nová Akropolis
Pokračování v příštím čísle. Filozofie pro Život
15
Program aktivit – ČERVEn 2016
www.akropolis.cz
Kurz srovnávací filozofie a psychologie východu a západu Zajímají vás záhady života, člověka a světa? Chcete být více pánem sebe sama a méně závislými na vnějších okolnostech? Inspirujte se osobnostmi, které již touto cestou kráčely a zanechaly nám cenné rady a praktické příklady. V průběhu třinácti přednášek se seznámíte se třemi tematickými celky, jež pojednávají o důležitých aspektech lidské existence: 1. etické otázky jednotlivce: pevné hodnoty vytvářející vnitřní sílu osobnosti 2. hledání spravedlnosti ve společnosti, soužití mezi lidmi 3. význam dějin pro pochopení současnosti: jak žít dnes a aktivně vytvářet budoucnost Součástí kurzu jsou cvičení rozvíjející důležité schopnosti člověka: pozornost, koncentraci, paměť, imaginaci, kontrolu emocí, vůli atd. Tajemství katedrál Přednáška s videoprojekcí Gotické katedrály nás ohromují svou krásou a ladností a přitahují lehkostí, s níž se vzpínají k nebi. Když do nich vstoupíme, cítíme, jak se nám napřimují záda, prohlubuje dýchání a my se spolu s katedrálou přibližujeme nebi. Katedrály jsou posvátným prostorem, jenž nám umožňuje odhalit velikost, která se v nás skrývá. Umožní nám prožít, kým bychom mohli být, pokud své nitro necháme prostoupit dobrem, krásou a spravedlností. Jsou to stavby s dokonalou formou, která je zároveň syntézou moudrosti lidí hledajících velikost ducha a pochopení harmonie univerza. Jsou matematicky a technicky dokonalé a zároveň v sobě obsahují komplexní symbolismus, se kterým se můžeme seznámit například prostřednictvím alchymie a astrologie. Sny Přednáška Všichni sníme a sny nás provázejí celý život bez ohledu na to, zda si je pamatujeme nebo ne. Někdo jim nepřikládá hlubší význam, ale mnozí je naopak berou velmi vážně. V každém případě bylo dokázáno, že člověk, kterému je znemožněno snít, více či méně strádá. Co se v nás odehrává, když spíme? Je to realita jiné dimenze, nebo pouhá reakce našeho mozku na starosti a zážitky, které nám přinesl život? Co nám o snech říká moderní psychologie a jak je vnímaly staré civilizace? Sny mohou být v našem životě mocnou pozitivní i negativní silou. Pojďme poodhalit jejich tajemství a snad lépe porozumíme sami sobě i světu kolem nás. PRAKTICKÁ RÉTORIKA Kurz Rétorika jako umění krásného a dobrého vyjadřování, jehož kořeny nacházíme v antice. Současné příručky prezentačních a komunikačních dovedností stále vycházejí z klasických rad Aristotela či Quintiliana nebo popisují dovednosti rétora velmi podobné rolím, jež vymezil už Cicero. Ale na rozdíl od dnešní doby, která někdy upřednostňuje krásnou formu, tito autoři kladli velký důraz rovněž na kvalitní obsah, hluboké myšlenky i morální étos samotného řečníka. 16
Filozofie pro Život
