2. 10.. 2009
105
Milí přátelé, mám rád podzim, protože hýří barvami, není černobílý. Mám rád podzim, protože mi tímto připomíná reálný život. Které barvy jsme tedy měli možnost prožívat minulé dny my? V září jsem se zúčastnil formačního víkendu v Jeníkově. Uvědomoval jsem si svoji vděčnost za to, že mohu patřit do salesiánské rodiny. V zamyšlení o krizi středního věku (špatná zpráva – střední věk prý začíná kolem třicítky a podle současných autorů může končit až v šedesátce – znamená to, že většina společenství ASC je v krizi?…) vyznívá optimisticky – z krize můžeme vyjít očištěni – „co mládež měla najít a našla dopoledne vně, má člověk nalézt odpoledne v nitru.“ Se zájmem jsem si vyslechl informace zástupkyně regionální rady Darinky Čiernikové. Region středovýchodní Evropy zahrnuje Čechy, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Ukrajinu, Rusko, Slovinsko a Chorvatsko (pokud si dobře pamatuji). Celý region s nadějí hledí na Českou a Slovenskou provincii. S nadějí, protože zde nejlépe funguje spolupráce mezi jednotlivými složkami salesiánské rodiny. A také pojetí salesiána spolupracovníka zde odpovídá duchu Pravidel. V září jsme se také mohli zúčastnit společných nešpor s papežem Benediktem XVI. Překvapilo nás, že na oficiálních stránkách k návštěvě papeže se zabývali tím, jak mají být oblečeni laici (pro muže je to oblek tmavé barvy, pro ženy šaty zahalující ramena, popř. kostým). Byli jsme potěšeni tím, že laici přišli oblečeni tak, jak jsou zvyklí, když se jdou společně modlit. Měli jsme radost, protože jsme se doopravdy společně modlili. V pondělí 28. září jsme vstali s Maruškou ve čtyři hodiny a pěšky vyrazili z našich Neratovic do Staré Boleslavi. Cestou jsem připomínal, že zřejmě jdeme stejnou cestou, kudy chodil svatý Vojtěch. Ten jednou neměl čím zaplatit převozníkům přes Labe. Tak jim požehnal – pohanům. Oni ho zbili a vzali mu boty. Od té doby se obyvatelům Neratovic také říká Zouváci. Možná také od té doby mají obyvatelé Neratovic nedůvěru k představitelům náboženského života a k náboženským gestům a úkonům, kterým nerozumí (svatý Vojtěchu, prosím tě, neber si to příliš osobně). My s Maruškou jsme se radovali z mnoha setkání, které jsme tento den mohli prožít. Podzim ať je pochválen. Maruška a Marian Cúthovi O svátku svatého pátera Pia (23. října) jsem si přečetl kousek z jeho životopisu a trochu sledoval diskusi na italské televizi o fenoménu „páter Pio“. Tam jsem si uvědomil, jak veliká láska ke Kristu přitahuje také velikou lidskou bídu, která tuto lásku chce zničit. Když je však láska pravá, tak unese i lidskou bídu, která ji ohrožuje. Tak to bylo i s donem Boskem. Kontemplace Boží lásky ho hnala do úžasné činnosti. Páter Pio se hluboce a kvalitně setkával s Bohem, byl opravdovým svědkem jeho lásky k lidem. Páter Pio 1
probudil víru a odpor u mnoha lidi. Don Bosco se kvalitně a hluboce stýkal s Bohem, byl opravdovým svědkem jeho lásky zvláště k mladým a potřebným. Don Bosko, čím byl starší, tím byl aktivnější. Duch nezná úbytek sil. Duch, který kontempluje Boží lásku, je činný a účinný. Ovocem života z víry je i objev povolání k zasvěcenému životu a kněžskému povolání. Z prostředí, kde měl don Bosko vliv, vyšlo 2000 kněží. Odpůrci nazývali Dům Dona Boska továrnou na kněze. Nedostatek nových povolání je velikou výzvou k zamyšlení nad naší vírou. Bůh v každé době volá. Objevit a prožívat povolání ke kněžství anebo k zasvěcenému životu lze jedině ve světle víry, tam kde je Bůh na prvním místě. Zasvěcený život bez víry je nesmysl. Velikou pomocnicí pro salesiánský noviciát v Portugalsku byla ve své době blahoslavená Alexandrina, žena veliké víry. Každý z nás má možnost pomáhat druhým především modlitbou a obětí, ať je jeho stav jakýkoli. Jinak mnoho lidi nenajde a neuskuteční povolání, nenaplní Boží představu o nich. Budou nespokojení a budou obviňovat všechny, jenom ne sebe. Kéž by nám blahoslavená Alexandrina, která bude mít brzo svátek (13. října), vyprosila větší lásku k Ježíši ve svatostánku. Jedině On může proměnit naše srdce. Potom naše víra může být posilou pro ty, které nám Prozřetelnost pošle do cesty. Může jim pomoci objevit to, k čemu je Bůh volá. Jedině Bůh jim může dát i sílu toto povolání uskutečnit. Lidé, kteří uskutečnili své povolání za velice těžkých okolností, byli na konci života šťastní, viděl jsem to na vlastní oči. Jan Ihnát
1. PROVINCIÁLNÍ RADA JEDNALA… Ze zápisu ze 4. jednání provinciální rady
Jeníkov, 19. 9. 2009 Místní delegáti Protože v MS Praha – střed, Moravské Budějovice a Jihlava dosud nebyli jmenováni delegáti, a MS Rosice zůstává neobsazeno delší dobu, navrhuje PR přemýšlet o zavedení principu, aby každé MS bylo napojeno na konkrétní salesiánské dílo (SDB nebo FMA) a delegáta navrhoval ředitel/ka místní komunity. Schválení ke slibům PR schválila jednomyslně ke slibům Janu a Jaroslava Jasenských ze společenství Fryšták, osobní formátoři Jana a Pavel Dvořákovi, Marii Dlabačovou ze společenství ŠOP, osobní formátoři Pavel a Irena Kvapilovi a Petra a Kamilu Tichých ze společenství ŠOP, osobní formátoři Ivana a Jiří Hamplovi. Jednání o webu Jednání o novém webu budou pokračovat po vyjádření salesiánů. Musí se nadále vést diskuze o obsahu webu a o „správci“ webu. Zároveň se František Hynek a Jan Tomiga pokusí zálohovat data ze současného webu. Sociální příspěvek Provinciální rada schválila sociální příspěvek ve výši 10.000 Kč Františku Hynkovi, ze společenství ŠOP. Zahájení aspirantátu 1. 9. 2009 zahájila aspirantát Gabriela Šťastná, společenství Severní Čechy, osobní formátoři Milan a Marie Pekárkovi. 14. 9. 2009 zahájili aspirantát Markéta a Petr Kavenovi, osobní formátoři Lenka a Roman Farionovi, Magdalena a Jiří Kolářovi, osobní formátoři Hana a Michael Chytří, Anežka a Lukáš Bernardovi, osobní formátoři Bohdana a František Jakubcovi, Anna a Jan Ettlerovi, osobní formátoři Ludmila a Vojtěch Tošovští a Marie a Jan Svobodovi, osobní formátoři Jana a Jiří Mátlovi, všichni ze společenství Praha – Botič. 2
Salesiánská Evangelizace Dnes 6. – 8. 11. 2009 proběhne v Praze Kobylisích celostátní setkání Salesiánská Evangelizace Dnes. ASC zajišťují dvě pracovní skupinky. Přihlášky na SED budou od začátku října možné přes web SDB. Úmysl modlitby – Prosíme za šťastný průběh nového školního roku. Sešli Ducha rady a rozumnosti všem učitelům, vychovatelům i rodičům. – Prosíme za nemocné spolupracovníky a za ty, kteří o ně pečují. Dej jim, Pane, dar trpělivosti, lásky a psychické i fyzické síly. Zapsala Veronika Semerádová
Oprava
Vydáno dne 30. 06. 2009 Milí kamarádi, bohužel se nám vloudila chyba do zápisu z červnového jednání PR. Zaměnili jsme osobní formátory manželů Naňákových a Košůtkových. Všem se omlouváme. Správné znění tedy je: PR schválila jednomyslně ke slibům manžele Andreu a Jaroslava Košůtkovy (osobní formátoři Alena a Jan Šeří) a Helenu a Vratislava Naňákovy (osobní formátoři Dana a Libor Podešvovi) z MS Valašsko. Za PR Veronika Semerádová Místní společenství „Podorlicko“ oznamuje, že od 17. května 2009 manželé František a Eva Hájkovi vstoupili do formace. František s Evou jsou vedoucími klubu SHM v Kostelci nad Orlicí, kde funguje „oddíl rytířů a dvorních dam“, kroužek paličkování, rukodělná dílna (ubrousková technika, korálkování, práce s kůží apod.). Pořádají letní chaloupky, výlety, soutěžní odpoledne nebo akce malování pohledů pro misie. Oba do našeho společenství docházejí již delší dobu. Ve společenství se zapojují velmi aktivně a naopak mnozí ze společenství pomáhají při akcích jimi pořádaných. MS Podorlicko
Jak ušetřit za Zpravodaj...
Vydáno dne 16. 09. 2009 Rád bych se připomenul s možností „samotisku“ Zpravodaje, čímž by se trochu šetřila naše společná kapsa. Na to, jak mnoho z nás má tuto možnost, se mi zatím přihlásilo dost málo lidí. V žádném případě vás do toho nechci nutit, ale zkuste se nad tím ještě zamyslet... Díky!!! Krásný podzim vám přeje sazeč František
2. TRVALÁ FORMACE Představení Hesla (Strenny) na rok 2010
Vydáno dne 07. 07. 2009 „Skutečně není nic krásnějšího než setkat se s Kristem a hlásat ho všem.“ U příležitosti stého výročí smrti Michaela Ruy, který byl nesmírně věrný Donu Boskovi a jeho duchu, bych chtěl vyzvat celou Salesiánskou rodinu, aby jednala jako pravé hnutí Ježíšových následovníků a apoštolů a aby usilovala o evangelizaci mládeže. Strenna 2010 vychází z Roku sv. Pavla, který právě končí, a ze Synody o Božím slově, kde jsem měl příspěvek o úryvku z Lukášova evangelia o cestě učedníků do Emauz. Toto je vzor evangelizace mládeže, jak z obsahového, tak z metodického hlediska. „Pane, rádi bychom viděli Ježíše.“ Po vzoru dona Ruy jako praví učedníci a horliví apoštolové přinášejme evangelium mladým. Mnohé skupiny Salesiánské rodiny jsou již v souladu s touto snahou. Jako příklad uvádím dva kroky, kterými byly Generální kapituly SDB a FMA… Tolik z úvodu Hesla pro rok 2010 (tzv. Strennu), které vyhlásil hlavní představený salesiánů don Pascual Chavez. K dispozici je text vyhlášení, který si můžete stáhnout na webu.. Petr Nečas 3
Salesiánská evangelizace dnes
Vydáno dne 28. 06. 2009 Formace (počáteční i trvalá), by měla stále rozvíjet tři zásadní oblasti, a to: 1. duchovní život (stále rozvíjet živý vztah ke Kristu a k církvi), 2. apoštolát (seznamovat neznalé a netečné s Kristem a nabízet život v církvi), 3. společenství (rozvíjet angažovanost a vzájemné vztahy ve společenství, zvláště v místním). A i když je potřeba ve formaci stále sledovat růst ve všech třech oblastech, zdá se mi, že v současnosti by to bylo nejvíce potřeba právě v oblasti apoštolátu. Abychom neredukovali apoštolát jen na vzájemný zájem uvnitř společenství, ale angažovali se (podle možností a schopností) i navenek, ale v prvé řadě pochopili nabídku a naléhavost uvědomělé evangelizace ve vlastních rodinách, v soustavné a cílevědomé péči o růst vlastního manželství, výchovy vlastních dětí, sledovat možnost nenápadné evangelizace v zaměstnání, ve farnosti a pod. Na popud listopadového setkání na téma „Salesiánská evangelizace dnes“ jsem si vytáhl některé pasáže z církevních, ale převážně salesiánských dokumentů (St – Stanovy SDB, Pr – Pravidla SDB, GK – Generální kapituly SDB, Dopisy hlavního představeného SDB, … ), vztahujících se k danému tématu. A i když jde převážně o materiály SDB, myslím, že by to v mnohém mohlo být inspirující i pro ASC i další složky sal. rodiny. Salesiánská evangelizace dnes ke stažení ve Wordu. Všechno potřebné světlo Ducha Svatého pro správné pochopení a přijetí salesiánské evangelizace přeje nám SDB i ASC a ostatním v salesiánské rodině Jožka Kopecký st. Reakce na webu: • Jožko, zase jsi mi promluvil z duše. Vždyť naše stanovy i pravidla nesou nadpis PLÁN APOŠTOLSKÉHO ŽIVOTA. Petr H. • Díky otče za výstižný článek. Moc mi dal! Jestli jste ten správný Jožka Kopecký sejdeme se i s mým manželem na duchovních cvičeních v srpnu v Lipinách. J. Vejtasová
Formační víkend proběhl
Vydáno dne 21. 09. 2009 Taky neradi slyšíte slovo „formace“ v každé větě? Myslím, že jste úplně normální! Přesto se o víkendu 18. – 20. září se setkali zodpovědní (dříve rádci) za formaci z jednotlivých místních společenství a často i koordinátoři, aby společně se zástupci provinciální rady a hlavně s milými hosty prožili nabité dny ve slunečném Jeníkově na Vysočině. Loňský první ročník byl zaměřen na počáteční formaci a rozpoznání povolání a ten letošní postoupil k trvalé formaci. Na celý víkend si pro nás udělali čas provinciál salesiánů P. František Blaha a P. Pavel Kuchař, který právě za trvalou formaci bratrů salesiánů zodpovídá. Oba nás svými sobotními přednáškami na velmi dobré úrovni uvedli do tématu. Abychom mohli o jednotlivých aspektech trvalé formace diskutovat, rozdělili jsme se podle zájmu do pracovních skupin. A právě debata ve skupinách o různých zkušenostech z celé země a hledání podstatného byla asi pro každého tou nejplodnější částí celého pobytu. Dalšími hosty byly ženy. Niterné večerní slůvko měla připravené Hanka Koudelková, FMA a v neděli se dostala ke slovu zástupkyně spolupracovníků za Slovenska Darina Čierniková (sestra Miloše Čiernika, olympijského vzpěrače, dříve se ženou Monikou u ACS v Praze, nyní žijí na Slovensku – pozn. sazeče). Snad jsme se posunuli v pochopení trvalé formace a toho, co pro svůj růst ve společenstvích můžeme dělat, alespoň o kousíček dál. Závěry pracovních skupin si určitě provinciální rada nenechá pro sebe, i když jsem přesvědčen, že radostná atmosféra a prožité společenství jsou na papíře těžce sdělitelné. Pavel Janek 4
Boží nároky na nás kladené vždy přesahují naše přirozené schopnosti… … a nedostojíme jim bez kvalitní a trvalé formace. Takové a podobně provokující myšlenky zazněly na již druhém formačním víkendu, který proběhl ve dnech 18.–20. 9. 2009 v Jeníkově. Víkend měl opět ráz velmi pracovní. Tentokrát jsme se snažili uchopit téma formace trvalé neboli permanentní, tedy nikdy nekončící… Ráda bych ocenila aktivní a obohacující přístup všech zúčastněných, poděkovala za jejich čas i za vytvoření krásného společenství. Velké díky patří Pavlovi Kuchařovi za sdělení velmi bohatých zkušeností týkajících se formace, provinciálovi Františkovi za přednášku na téma krize středního věku, ve které se už bohužel hodně z nás nachází, a za velmi osobní zkušenosti s ní spojené. Že nejsou tak důvěrné vztahy v salesiánské rodině samozřejmostí, nám připomněla Darinka ze Slovenska, členka regionální rady, svými postřehy, jak žijí a pracují spolupracovníci v našem regionu Evropa střed a východ. Toto všechno doplnila Hanka Koudelková pozdravem od sester FMA, zvláště od nové inspektorky Marušky Tkadlecové, a povzbudivým slůvkem na dobrou noc. Hudebního doprovodu se tentokrát se ctí zhostili Boženka a Jirka Šárkovi, Pavlové Kuchař a Lexmaul a asi 40–50tihlavý smíšený sbor. V neposlední řadě je nutné znovu ocenit kuchařské umění Bohouška Matuly a celého jeho kuchyňského bloku. Díky! Kromě přednášek se účastníci rozdělili do tématických skupin a živými diskusemi se snažili najít řešení některých aktuálních problémů. Jak se to podařilo, můžete zhodnotit sami ze závěrů, které z těchto diskusí vyplynuly a které se stanou podkladem pro další práci PR a celého formačního týmu. Z evaluačních dotazníků vyplynulo, že by bylo dobré v podobných setkáních pokračovat, i když návrhy na příští téma se poněkud různily. Všem děkuji za jejich názory. Za PR ASC Marta Tomigová P. S.: Fota, která vás do atmosféry víkendu dokonale navedou, naleznete na webu. 1) Výstup z pracovní skupiny „texty k počáteční formaci“ Práce skupiny pokračuje po jejím ustanovení na formačním víkendu v minulém roce. Prozatím se podařilo získat dostupné texty a materiály, které jsou různě využívány různými formačními společenstvími. Úvodní seznámení se sal. rodinou – texty jsou připraveny. Předaspirantát – připraví se návrh 20 témat k jednotlivým večerům. Zdroj těchto témat bude vycházet z Aubryho a dalších pramenů. Jako důležité spatřujeme, aby v jednotlivých tématech již od počátku byly obsaženy otázky k vlastní sebereflexi. Aspirantát – tyto texty by měly zahrnovat Stanovy a Pravidla ASC, doplněné diskusními otázkami. Po úpravě je možno použít letošní formační plán. Osobní formace – jako vhodný se jeví text z tzv. oranžových desek – Osobní zkušenost formátorů strana 26, který řeší sedm tématických setkání. Případně bude dobré rozpracovat jednotlivá témata. 2) Úloha, zodpovědnost a vzdělávání rádců pro formaci Základem je článek 29 Stanov. §1. „Salesiáni spolupracovníci jsou na prvním místě sami zodpovědni za svou lidskou, křesťanskou, salesiánskou a odbornou formaci.“ §2. „Sdružení podporuje a prohlubuje osobní a skupinovou formaci prostřednictvím k va li f i ko va n ýc h salesiánů spolupracovníků, delegátů a delegátek a ostatních členů salesiánské rodiny.“ 5
Při volbě rádců pro formaci je v dnešní době zvláště třeba klást důraz na kvalifikovanost a od samotného rádce to v první řadě znamená přijmout službu vnitřně. Z toho pak vyplývají následující úlohy: • plně si uvědomovat svoji spoluzodpovědnost (spolu s místní radou) za počáteční i trvalou formaci • zodpovědnost za animaci společenství při zachování rovnováhy všech složek (duchovní, formační, lidské a odborné) • spolu s místním delegátem a místní radou zodpovědnost za udržení směru, tj. salesianity • napomáhat vytvářet zdravé vztahy uvnitř MS • vzdělávat se v oblasti duchovní, lidské i odborné 3) Měsíční setkání (náplň a forma), úloha společenství ve formaci Měsíční setkání není cílem, ale prostředkem naší trvalé formace. Vkládat setkání do Božích rukou, prosit o Ducha svatého, aby nám všem bylo k užitku a abychom měli srdce otevřená… Forma setkání • Přizpůsobena podmínkám místního společenství (vzdálenost, věk, počet lidí…), převážná většina se schází večer, po rodinách. • Aby bylo na sdílení více prostoru, schází se některá společenství ještě občas pouze ke sdílení. Náplň setkání • Breviář • Program podle form. plánu – kolečko s otázkou • Sdílení • Modlitba šťastné smrti • Mše svatá – ne vždy a ne všude Úloha společenství • Společenství s Bohem • Navzájem se povzbuzujeme na společné cestě • Sdílíme se • Předáváme si zkušenosti • Výměna názorů • Rodinná a přátelská atmosféra a vědomí, že nejsme sami, nám pomáhá v duchovním růstu i v apoštolátu – budování osobních vztahů, společné akce Dobré nápady, které padly a nechceme, aby zapadly! • Stále připomínat vlastní zodpovědnost za trvalou formaci • Dopředu stanovit termíny setkání ( např. vždy 2. úterý v měsíci ) i téma setkání a včas vědět otázku • V případě, že některý člen společenství dlouhodobě stůně, nenechat ho mimo, ale v době, kdy se schází ostatní členové společenství, tak jeden jede prožít společenství s nemocným • Místo kolečka „co je u vás nového“ položit otázku např. „co je teď pro mě nejdůležitější apoštolát“, „co mě stojí nejvíc sil“, nebo „s čím bojuji“, za co prosím, aby se ostatní modlili… • Místní společenství se schází odpoledne, a to i s dětmi!! Znamená to sehnat si hlídače na děti, zajistit jim program. Je to cesta, jak formovat i naše děti a jak vychovat dorost. • Smekáme přede všemi, co mají na starosti přípravu formačního plánu!!! 4) Duchovní cvičení jako prostředek k duchovnímu růstu a prohloubení formace 1. mladší páry upřednostňují sdílnější prostředí (poznání lidí, výměna zkušeností). 2. střední věk upřednostňuje prostředí usebranější s vyšším komfortem. 3. většina často mění místo DC – poznání okolí. 4. DC většinou vybíráme podle servisu, exercitátora (dle zkušeností nebo doporučení), termínů, ceny (komfortu). 5. někdo občas vyzkouší DC mimo salesiánskou rodinu. Ad 1.–2. v nabídce DC by ředitelé měli uvádět povinně charakter (sdílnější, volnější – usebranější, přísnější apod.), téma (pokud se odchyluje od vyhlášeného) a exercitátora. 6
Ad 3. Pokud je to možné – ředitelé by mohli nabízet na místo DC možnost dřívějšího příjezdu. Ad 4 MS by měla uvážit, zda méně majetným umožnit účast na komfortnějších DC příspěvkem (dorovnání rozdílu v ceně) – možná by bylo dobré vyzkoušet zorganizovat DC – zaměřená na „zlepšení partnerských vztahů“. – pro rodiče s programem pro děti
Nešpory se Svatým otcem V sobotu 26. 9. jsme měli možnost zúčastnit se modlitby nešpor společně se Svatým otcem v katedrále sv. Václava, Víta a Vojtěcha. Při této příležitosti jsme se setkali s mnoha přáteli a známými, některé jsme již dlouho neviděli. V životě přicházejí okamžiky, na které se vzpomínky vracejí snad celý život a jejichž váhu lze pochopit jedině, když je prožijeme na vlastní kůži. Společná modlitba v úžasném prostředí katedrály a v krásném společenství vedená Svatým otcem patří mezi ty vzácné chvíle. Stálo to za to, podstoupit dlouhou cestu. Díky Bohu. Hana & Milan Jandáčci
Doprovodné radosti z návštěvy Svatého otce Návštěva papeže Benedikta XVI. nám nepřinesla jen povzbuzení ve víře, ale i různé „doplňkové“ radostné a povzbudivé zážitky… V metru jsme si připadali jako v Římě – většina pasažérů byla v hábitu nebo s kolárkem… Nešpory v katedrále nám přinesly setkání a popovídání s těmi, se kterými se jen tak nesetkáme… Před katedrálou jsme se potkali s kamarádkou, která je „zavřená“ v Karmelu sv. Josefa a návštěvy u ní jsme zatím absolvovali pouze přes mříž. Ale tam jsme se mohli srdečně a pevně obejmout… Jedno z mála :-( co si pamatuji z promluvy papeže je to, že je třeba věnovat se mládeži nejen ve školách, ale i mimo ni – což je parketa nás, salesiánů… Díky pondělnímu setkání mládeže se Svatým otcem ve Staré Boleslavi se ke spolču našich mladých přidali mládežníci z Vendryně, Zlína a Popradu (koadjuktor George Woclawek tam všude působil a mládež dal z těch různých koutů dohromady díky společným akcím). Než vyrazili v neděli odpoledne do Staré Boleslavi na doprovodný program pondělní poutní mše svaté, zahráli nám při druhé mši (na Moravě se říká při „hrubé“, že) v našem malém kostelíku v Dolních Počernicích písně nejen české, ale i slovenské a dokonce i dvě polské (Vendryně leží u polských hranic a všichni tam mluví oběma jazyky). Takže obsazení i repertoár byly vskutku mezinárodní!!! Hospodinovi děkujeme za to, že naše mládež má možnost navštěvovat takovéto akce a hlavně že tyto akce navštěvovat chce. F. Jakubec
3. SPOLEČENSTVÍ SE PŘEDSTAVUJE SPOLEČENSTVÍ ASC 101 PRAHA-SEVER I Počátky společenství Praha-Sever I sahají do roku 1976, kdy na sídlišti v Praze 8-Bohnicích složili slib salesiánů spolupracovníků Pavla a Jaroslav Schrötterovi. Původní malé společenství spolupracovníků z různých částí Čech se postupem let rozrůstalo a začala se z něj oddělovat jednotlivá místní společenství. Tímto způsobem vzniklo v roce 1993 při komunitě salesiánů, kteří obnovili svoji činnost v Praze 8-Kobylisích ve farnosti sv. Terezičky, společenství Praha-Sever. Delegátem se stal P. Jenda Vývoda SDB (více o jeho působení u sv. Terezičky od roku 1969 v knize Žádný smutek se nekonal, vydal Portál v roce 2008). 7
Sever byl velký Po vzniku společenství Praha-Dolní Počernice (odtržením od Severu) a slibech dalších nových spolupracovníků se „Sever“ v roce 1999 ještě rozdělil. Od té doby existují u sv. Terezičky dvě místní spolupracovnická společenství Praha-Sever I a Praha-Sever II. K výhodám našeho společenství Praha-Sever I patří to, že k měsíčním cvičením šťastné smrti a k celodenním duchovním obnovám můžeme využívat zázemí farních prostor, které se po přestavbě kostela sv. Terezičky v roce 2000 rozšířily. Jarda Schrötter je trvalým jáhnem a od roku 1991 působí v této farnosti. Z Prahy do Mělníka Do našeho místního společenství Praha-Sever I patří dvacet spolupracovníků z Prahy 8 – Bohnic, Kobylis a Karlína, z Neratovic a z Mělníka, kteří složili spolupracovnický slib v letech 1976, 1985, 1988 a 1992–2004. Našich setkání se zúčastňuje také Anka, salesiánka spolupracovnice ze Slovenska, která v současné době žije se svou rodinou v Praze. Na věčnost nás předešli Jindra a Liduška Vrbovi z Neratovic, na které rádi vzpomínáme. Naším delegátem je stále P. Jenda Vývoda SDB, který nám díky své moudrosti a vyzrálému salesiánskému životu vlévá optimismus do žil. Každoročně je exercitátorem duchovních cvičení, která v posledních letech organizuje naše společenství v Jiřetíně pod Jedlovou. Exercicií se zúčastňuje vždy několik manželských párů z našeho společenství, což prohlubuje vzájemné vztahy. Jak žijeme Členové našeho společenství prožívají svoje salesiánské poslání především ve svých rodinách (v našich rodinách jsou kromě 2 mladších 34 dospělé děti a 13 vnoučat, tři rodiny vychovaly s vlastními i osvojené děti) a ve svých zaměstnáních (oblast tisku, vzdělávání, zdravotnictví). Pomáhají také s organizací programů místní komunity salesiánů nebo sester FMA či provinciálních akcí spolupracovníků. V kobyliské farnosti učí náboženství, podílejí se na organizaci dětských mší, přípravě katechumenů a biřmovanců, připravují adorace před Nejsvětější Svátostí, nedělní agapé po mši sv. (http//:terezicka.sdb.cz). V Neratovicích vedou křesťanskou výchovu, organizují tábory a akce pro děti a mládež (www.farnostneratovice.cz). Z čeho se ještě radujeme Všichni se vzájemně obohacujeme na výletech nebo při sportu, na pánských jízdách či dámských dýcháncích. Je pro nás povzbuzením, že i naše děti jdou ve šlépějích Dona Boska. Helena Křenková je salesiánkou FMA, jeden manželský pár našich dětí je v současné době ve spolupracovnickém aspirantátu a další ve formaci ASC. Za společenství Praha-Sever I Pavla Schrötterová a Jiří Rataj
4. APOŠTOLÁT I muži mají své dny…
Vydáno dne 20. 06. 2009 To, že i chlapi potřebují trávit nějaký čas jen mezi sebou, je známá věc. Víkend pro chlapy je proto skvělá příležitost na chvíli se zastavit, ztišit se, odpočinout si, povzbudit se, i lépe porozumět sám sobě a svému mužství, abychom se pak s novým odhodláním vrátili do svých domovů, práce, a snažili se naplnit své poslání být mužem, manželem, otcem a hlavně opravdovým chlapem… To není z mé hlavy, ale tyto věty jsem převzal od Františka Růžičky a musím dodat, že má ten kluk pravdu. Já bych touto cestou navíc chtěl poděkovat P. Jaroslavovi a taky 8
Pepovi Machů a všem chlapům a zvláště spolupracovníkům, kteří mi s přípravou obětavě a svědomitě pomáhají… Ve dnech 22. až 24. května 2009 se sešla opět parta správných chlapů na víkendové akci kousek od Hradce Králové – v Bělči nad Orlicí. Tématem „pokání“ nás tentokrát provázel P. Miloš Kolovratník a přednáškový cyklus měl velmi pěkně zpracovaný. Nechyběl opět ani náš věrný „duchovní vůdce“ P. Jaroslav Mikeš. Rozhodně nescházela chlapská modlitba, zpěv, bubnování, sport či lehká ranní rozcvička. Ve volných chvílích jsme si vyzkoušeli i nějaké ty zapomenuté dovednosti a někteří poznali i něco zcela nového. Příjemné bylo i to, že nám po opravě hráze napustili i přilehlý rybník a v době volna jsme se mohli nechat unášet na lodičkách po jeho hladině. Ti otužilejší rozčeřili časem i poklidnou hladinu rybníka několika tempy svých mužných paží. Ano, v životě jsou okamžiky, které lze pochopit pouze tehdy, když je sami prožijete. Stejně nemožné je popsat podstatu našeho chlapského setkání a průběh tohoto květnového víkendu. Ovšem i ty můžeš, společně s námi, přiložit polínko do společného ohně při grilování nebo opékání a občerstvit se douškem kvalitního českého piva. Přijď mezi nás. Příští setkání plánujeme již 30. října 2009 v Jeníkově u Hlinska. Roman Barabáš vedoucí Centra pro rodinu v Hradci Králové REFLEXE: Drazí čtenáři! Touto cestou bych se rád s vámi podělil o zážitky a pocity z víkendového diecézního setkání mužů, které má název: „Víkend pro chlapy.“* Na tomto setkání jsem byl poprvé, i když proběhlo již několikrát. Dalo by se říci, že má již tradici. O naše duchovno se starali P. Miloš Kolovratník a P. Jaroslav Mikeš, který celou akci zastřešoval po duchovní stránce. Organizační záležitosti (kde budeme spát, co budeme jíst a pít, no prostě, aby nám nic nescházelo) ležely na bedrech Romana Barabáše. Také nelze opominout „mazáky“ VPCH z Litomyšlska, kteří nám připravili přímo gurmánské orgie**: „ Marinovaného opékaného divokého kance na grilu.“ Duchovním tématem bylo Pokání. Výkladu se ujal P. Miloš Kolovratník. Nejprve bych vás měl dostat do obrazu mých pocitů. Na setkání jsem přijel značně unaven, především psychicky. S manželkou jsme se v té době starali o dvě maminky (88 a 85 roků)***. Ta starší byla zasažena Alzheimerovou chorobou. Dále si bereme na dva týdny v měsíci našeho mentálně postiženého syna (40 let) do domácího opatrování. Po příjezdu do Bělče nad Orlicí, kde se VPCH konal, jsem se po krátkém čase uvedl do klidu a začal jsem si uvědomovat, jak jsem velice unavený. Tady je již první důvod významu VPCH. Jedině při takovéto příležitosti se donutíme zastavit se. Začneme o sobě přemýšlet. Především nad smyslem našeho počínání. Je dobré do úpadu sloužit bližnímu svému, aniž naberu dalších sil, abych tuto činnost mohl dělat láskyplně a ne v křeči? Tato naše poznání a uznání našich omylů můžeme konzultovat s duchovními a třeba i s jejich pomocí se vyznat Bohu. Slovy P. Miloše K.: „U Pána Boha nemusíme žadonit. Ten nám již odpustil.“ Pokání bylo rozděleno do tří etap: 1. Poznat. 2. Uznat. 3. Vyznat. Děkuji všem, kteří věnovali mým neumělým řádkům svou pozornost. Pořádajícím přeji hodně Boží pomoci při realizaci takových akci. A tomu nejvyššímu za vnuknutí takových myšlenek. S úctou k vám všem Ladislav Fabián * Děvčata, kdy nám napíšete něco i vy o pořádném „babinci“? :) ** Na víkendu jsem osobně už také jednou byl, ale kančí orgie organizátoři zrovna nezařadili… Že bych se mezi chlapy vypravil opět? :-) *** Klobouk dolů… Hospodin ať vás posiluje… (Sazečovy poznámky) 9
Snoubenecká setkání v rodině – co nového v našem apoštolátu? Milí přátelé, chceme se s vámi rozdělit o novinky z našeho společného apoštolátu. Ještě před prázdninami jsme začali od všech vedoucích manželských párů shromažďovat počty snoubenců, kteří v tomto roce na přípravu v rodinách docházeli. Do konce září je totiž potřeba počty snoubenců shromáždit. Abychom mohli nejen tento apoštolát bilancovat, ale také opět (již pošesté) podat projekt na MPSV. Musíme se přiznat, že tentokrát jsme spolu my dva (rozuměj Hanka a Petr) hodně „bojovali“, zda vůbec projekt podávat a věnovat čas a energii, která s tím souvisí. Díky podpoře ze strany SHM se to snad podaří. V roce 2009 se věnovalo v rodinách 140ti snoubencům 28 vedoucích manželských párů. Pro vedoucí páry organizujeme dne 7. 11. 2009 v KPPP v Praze vzdělávací seminář s gynekoložkou MUDr. Ludmilou Lázničkovou. Pokud byste se chtěli semináře zúčastnit, i když se nevěnujete snoubencům, jste srdečně zváni! Ozvěte se nám, rádi sdělíme další informace. Hana a Petr Imlaufovi,
[email protected], 737 203 368
5. MODLITEBNÍ MOST Intenzívní pocit, že mám začít děkovat…
Vydáno dne 09. 07. 2009 Naši milí přátelé, tak jsem slibovala, a taky si po poslední zprávě oddychla, že to bude na dlouho poslední. Ale nedá mi to a musím psát, protože mám velmi intenzívní pocit, že mám začít děkovat. Uvědomila jsem si, že je to vlastně úžasné, jak na tom teď Tom je – jaký udělal za celý ten dlouhý čas veliký pokrok – nebo spíš mnoho kroků – ve svém uzdravování. Skoro každým dnem je znát posun. A vy na tom všem máte svými modlitbami svůj podíl. Je to vlastně zázrak, když si vzpomenu, že mu lékaři nedávali moc šancí a teď je na tom tak, jak je. Asi je to tak, jak mi psal náš Jakub-Daniel: Bůh dělá mnohé velké věci v tichosti. Tomáš komunikuje. Poznává nás. Mluví potichu – šeptá, takže mu často nerozumím, ale když mu porozumím – říká smysluplné slovo nebo větu. Pamatuje si modlitby a modlí se rád. Rád taky poslouchá, když mu čtu denní četbu z mešního lekcionáře, tak, jak byl zvyklý si číst dřív. Ale nepamatuje si, co se událo před pár hodinami. Ale protože pořád dělá pokroky, máme naději, že to bude dál pokračovat – že se budou dále rozvíjet jeho znovunabyté schopnosti. V neděli jsem se ho ptala, jestli si pamatuje, co řekl Ježíš apoštolům při bouři na moři, že je to slovo i pro něho a Tom na to: „Nebojte se, malověrní!“ Tomáš už může sedět s podporou a taky sám jí, i když mu s tím musím trochu pomoct. Levou rukou si vezme ze stolku sklenici a napije se a lžící si dokáže nabrat z talíře pokrájené jídlo. Je vážný a tichý, ale je velmi statečný. Vím, že si svůj nynější stav uvědomuje, ale nevím, co všechno vnímá a jak se s tím vyrovnává. Snažíme se ho povzbuzovat, ale je to těžké, když mu nerozumím, co ho zrovna nejvíc tíží. Je někdy smutný, ale ne zoufalý. Pořád se snaží na sobě pracovat, např. si cvičí s pravou rukou (ještě před měsícem úplně bezvládnou) tak, jak mu to řekla rehabilitační sestra. Je mi někdy velmi těžko z toho, že nevím, jak mu jeho stav ulehčit, co chápe a co ne. Je mi velkou útěchou, že to tak zvládá a zároveň mě to dojímá… Tak to jsem napsala před více jak týdnem a nestačila to odeslat a teď jsem zase zažila období Tomovy zmatenosti a útlumu, ze kterého se pomalu dostává. Pořád ale cítím, že je čas děkovat. 10
Samozřejmě, že mám obavy z budoucnosti. Bude to vyžadovat hodně trpělivosti a odvahy od nás obou, ale na druhé straně dostávám i ujištění od Pána, že je s námi. A mám už zkušenost, že po „noci temna“ vždy zase přijde období pokoje i tichého štěstí. Takže, prosím, děkujte a občas i poproste, abychom měli dost trpělivosti a odvahy žít další všední dny. Vaše Olga K. P.S.: Jestli všechno dobře dopadne, tak pojedu příští týden s partou z naší sal. rodiny na hory, abych načerpala nové síly. Už se ohromně těším a zároveň, čím víc se blíží odjezd, je mi těžko Toma opouštět. Ale ti mí nejbližší i vzdálenější mě přesvědčují k odvaze odjet. Nikdo není nenahraditelný, že? – aspoň na chvíli. O.K. Reakce na webu: • Ahoj, Olgo, děkujeme za nové zprávy. Píšeš, že nevíš, jak Tomášovi ulehčit. Ze své osobní nedávné zkušenosti jsem přesvědčen, že úplně stačí sedět u něho a mlčky ho držet za ruku. Prostě jen být s ním. Mě to pomáhalo možná víc, než si s návštěvami povídat. Když jsem nemohl číst, ani nic poslouchat, litoval jsem, že neumím víc modliteb nazpaměť (žalmy, magnificat ap.). Možná by mu taky pomohlo, kdybys mu je potichu četla. Přeji ti, aby sis dobře odpočinula a načerpala nové síly. Pořád se za vás modlím. Jenda • Nevím, zda tato slova dojdou až k paní Olze Kvapilové – jen ji chci napsat, že je pro mě velkým svědectvím. Tereza
Tomáš dělá pokroky…
Vydáno dne 13. 09. 2009 Milí přátelé, chtěla jsem napsat hned po „dovolené“ v Alpách alespoň pár řádků, co je nového, ale napřed nešel internet a potom se už nakupilo tolik úkolů, že jsem nevěděla, „z které do které“. Na horách bylo překrásně: majestátné štíty hor, vodopády, horské květiny, ovečky – nečekaně vysoko, koně, pasoucí se mezi rozkvetlými zakrslými azalkami, vůně, krásné počasí, bezva parta … a volnost… Jsem vděčná všem, kteří mi to umožnili. Vylézali jsme třitisícovky a cítila jsem se náramně v kondici. (Fyzickou průpravu mám asi z těch dennodenních jízd na kole do nemocnice – do kopce). Z jednoho vrcholu jsem Tomovi přivezla kámen ve tvaru srdce. Je nádherný! Když jsem se ho dotýkala (je krásně zbarvený, ale chladně tvrdý), uvědomila jsem si, jak je asi těžké přetvořit naše srdce kamenná v srdce z masa. Pro nás je to nemožné, ale ne pro Boha! Tom je teď na rehabilitačním oddělení fakultní nemocnice v Olomouci. Dopoledne absolvuje vždy rehab. cvičení s fyzioterapeutkou a logopedkou a já to s ním ještě procvičuji. S čím se teď potýkáme (kromě jiného) je, že mluví šeptem, i když má hlasivky v pořádku. Příčina, jako i jiných věcí, je narušené centrum. Ale ledaco se už poddalo, co se zdálo nevratné, tak neztrácím naději. (?) Také jsme byli s rodinou za synem Jakubem-Danielem na dva dny v trapist. klášteře v Novém Dvoře. Spali jsme v nově vybudovaném poutním domě, kde bylo moc příjemně. V prostředí komunity bratří trapistů, v rytmu modliteb a v Jeho přítomnosti se zdá všechno tak jasné, bez pochybností, ale ve všední dny se musím potýkat s tolika neodkladnými povinnostmi, že na mě někdy padá únava. Samozřejmě už vím, že když je nejhůř, přijde nějaké povzbuzení. Tom si uvědomuje čím dál víc svůj stav, ptá se, co s ním bude…, ale je i v tom trpělivý a statečný. Po pár týdnech… Jak už to bývá – tu zprávu pro vás jsem nedopsala a vracím se k ní zase po delší době. Alespoň bude vidět, jaké Tom dělá pokroky – např. mluví a zpívá už nahlas! Z toho máme ohromnou radost. Prostě jsem už nedoufala a najednou to šlo. 11
A taky si beru už Toma na víkendy domů! Když se ho někdo ptá, jak bylo doma, říká, že paráda, že bylo doma moc dobře… Taky po tak dlouhé době! Teprve teď budeme mít doma půjčenou polohovací postel – bez ní to bylo náročnější. Naštěstí náš Honza (teprve 16-tiletý, ale statný horolezec) tatínka přenese na vozík bezpečně a zdá se jakoby lehce. Toto zatím nezvládnu. Tom se na vozíku udrží už dobře, vzpřímeně, i když ne dlouho. Když jsme poprvé zase s Tomem seděli doma na terase pod markýzou a popíjeli víno ze Sept Fones od otce Samuela, bylo to skoro jako za starých dobrých časů. Tom se usmíval, držel levou rukou skleničku s vínem a štrngal si s námi na zdraví při hlubokém pohledu do očí. – Popisuji to tak podrobně, protože ještě před pár týdny bych tomu nevěřila. Osobnostně je to Tomáš – statečný, houževnatý a trpělivý, i když je to pro něho asi velmi těžké a někdy to i projeví. Snažíme se to spolu přijmout – tak jako při jeho minulém náročném povolání, že je to teď naše poslání, že to vše má nějaký hluboký smysl a že jsme na to dva. Horší je to s Tomovou pamětí a uvědomováním si a pojmenováním věcí – to je ještě před námi dlouhá cesta. Tomáš si nepamatuje a teprve pomalu zjišťujeme, co ví a neví, čemu rozumí, co si neumí dát do souvislostí… Nevím, jak to všechno přiblížit, když už tak je moje zpráva moc dlouhá… Tom je teď ve fakultní nemocnici na rehabilitačním oddělení a jsme přesvědčeni, že má ještě velkou šanci se pořád „učit“. Vzhledem k svému postižení je úžasné, jak na tom teď je, ale vyžaduje to od celé rodiny, a zvlášť ode mě, BÝT u Toma srdcem, tělem i duší … a vedle toho ještě myslet na sebe a na své blízké. Snad máte o nás alespoň trochu představu. Nejraději bych si Toma už vzala domů, ale pokud má jeho stav díky intenz. rehabilitaci posun – jsem vděčná, že je tady ve FN v Olomouci a můžu za ním denně docházet. Uvědomila jsem si, jaký kus cesty má už za sebou, ale vůbec netuším, jaký ho ještě čeká. Jen vím, že to nebude jednoduché pro nás všechny kolem. Někdy si říkám, jak to zvládnu, ale nezbývá, než to přijmout s tím, že Pán dá sílu. A taky začínat každý den vertikálně – ze dna nahoru. P.S.: Ptala jsem se Toma, jestli má z něčeho taky radost, a když přikývl, tak z čeho? A on mi odpověděl: „Že mě máš ráda…“ Tak to je největší odměna. Díky za všechny modlitby a přátelství Olga A my děkujeme za všechna tvá svědectví, Olinko, a provázíme vás v modlitbách, jako i naše další nemocné…Sazeč a další reakce na webu.
Maminka…
Vydáno dne 29. 07. 2009 Milá salesiánská rodino, v neděli v ranních hodinách mi náhle zemřela maminka ve věku 82 let. V sobotu máme pohřeb, prosím vás o modlitbu. Vychovala šest dětí a v životě neměla na růžích ustláno. Vše přijímala s pokorou. Děkuji. Hana Jandáčková
Poděkování za modlitby
Vydáno dne 11. 08. 2009 Drazí, po nějakou dobu ve společném úmyslu modlitby jsme společně prosili za naši nemocnou maminku. Maminka v neděli nad ránem odešla k našemu nebeskému Otci. Děkujeme vám všem z celého srdce za společenství modlitby, které jsme vytvořili, a milost, kterou jsme obdrželi hlavně v posledních dnech. Maminku jsme si v úterý odvezli domů z nemocnice, aby mohla zemřít mezi námi. Těchto posledních pět dní bylo doprovázeno velkou milostí, jak pro mámu, tak i pro nás. Během jednoho dne jsme se naučili píchat morfiové injekce, a tak umožnili mamince být 12
s námi a doprovázet ji na její cestě. Nebojte se udělat případně to samé, pokud se dostanete do podobné situace, Boží milost je více než hmatatelně s vámi. Máma měla jednoduchý a přitom krásný a pevný vztah ke Kristu a obzvláště k Panně Marii. Pracovala v nemocnici, kde dokázala mnoha lidem dodat odvahu ke smíření s Bohem. Fungovala jako „horká linka“ pro kněze, kteří poté nemocným udělili svátost smíření. Několikráte to byli svátosti smíření i po několika letech. To, co nás napadá s nemocí a posledními hodinami jejího života, jsou slova Jana Pavla II. „Celý tvůj“. Na začátku její nemoci vše odevzdala Kristu, kdy mu řekla své ano a byla plně vyslyšena. Obzvláště její poslední hodiny připomínaly Kristovu smrt. Měla rakovinu plic (přitom nikdy nekouřila) a její tělo postupně mělo méně a méně kyslíku. Odpoledne, těsně než nám upadla do komatu, řekla své poslední slovo „vodu“ a následně začalo její čtyřhodinové bezprostřední umírání, kdy se jejímu tělu nedostávalo kyslíku. Ve smrti mámy cítíme to její ANO i ve spoluúčasti na Kristově smrti. Umírání, které se proměnilo v nové narození. Máma již nyní patří k zástupu svatých, kteří mají účast na nebeském království díky své pevné víře a plné odevzdanosti Kristu a Marii ve všem co činila. Ještě jednou srdečné díky za modlitby kterými jste mámu i nás osobně podporovali. Iveta a Petr Nečasovi Reakce na webu: • Milý Petře, díky za Vaše opravdu hluboké svědectví o posledních chvílích života maminky Marušky. Já sama jsem ji velmi dobře znala díky její úctě k Panně Marii i její službě ve Fatimském apoštolátu. Vzpomínám na její radost, když společně s manželem putovali do Svaté země… vzpomínám na její úsměv a vnitřní zapálení pro Krista a šíření Božího království. Měla jsem možnost s ní ještě minulý týden mluvit a za vše jí poděkovat. V sobotu odpoledne ještě za ní byla Ivanka Štěpánková, která má na starosti Fatimský apoštolát v regionu Svitavy – kde i maminka byla zapojena. Byla velmi duchovně obdarována z tohoto setkání s maminkou, která – jak řekla – i v bolesti a utrpení – měla stále úsměv ve tváři. Teď už vím, že máme další přímluvkyni. Díky Vám, Petře, i celé Vaší rodině za krásné svědectví žité lásky i služby. Je to pro nás všechny příklad. Bůh vám žehnej. Při pohřbu nebudeme moci být, a tak se spojujeme s Vámi v modlitbě.V úctě Hana Frančáková a Fatimský apoštolát v ČR, zvláště svitavský. Hanka Frančáková • Milí, Petře a Iveto, jsme s vámi v modlitbě i nadále a věříme, že nyní máte velmi blízkou přímluvkyni ke všemu, co děláte. Objímám vás. Maria Novotná • Odsloužil jsem za maminku mši.Vyprošuji víru a děkování za čas, který Ti Pán dal skrze ni. Jan Ihnát
U Boha není nic nemožného
Vydáno dne 21. 09. 2009 Milí všichni spolupracovníci, chceme se s vámi podělit o velikou radost z obdarování děťátkem pro rodinu nejstaršího syna (nedařilo se otěhotnět) a o svědectví, jak se Pán stará, jak u něho není nic nemožného a jak vážně bere naše modlitby a řídí naše cesty. Nejstarší syn se ženil před pěti lety, děťátko stále nepřicházelo a lékaři konstatovali, že v jejich případě nelze otěhotnět přirozenou cestou, a tak děti vyzkoušely i umělé oplodnění. Ani to se však nezdařilo. Po několika neúspěšných pokusech se děti rozhodly, že již takhle experimentovat nebudou a že zřejmě Pán má s nimi jiné plány. Zažádaly si o adopci, prošly několikaměsíční přípravou a bylo jim řečeno, že dítě mohou očekávat nejdříve za rok. Vloni v lednu jsme s manželem snad poprvé viděli v televizi program Koření, což jsou různé zajímavé reportáže ze světa. V pořadu nás oslovila reportáž z Neapole, kde se prý dějí úžasné, dle lékařů nevysvětlitelné věci. Do tamního kostela zasvěceného blahosl. 13
Marii Francesce, patronce Neapole, která zemřela v pověsti svatosti v druhé polovině 18. století, proudí zástupy neplodných párů, aby zde obdržely požehnání a na přímluvu blahosl. M. Francesky otěhotněly. O reportáži jsme hned dětem vyprávěli. Uplynulo několik měsíců, kdy děti neprojevovaly zájem, prý jejich rozhodnutí vydat se na pouť muselo dozrát a musely získat víru v Boží milosrdenství. Někdy koncem dubna jsme začali zjišťovat bližší informace o kostelíku. Díky obětavému a ochotnému P. Jankovi Ihnátovi a jeho úžasné italštině a za pomoci Googlu se podařilo nalézt kostel M. Francesky (v Neapoli je cca 300 kostelů). P. Janko tam zatelefonoval, sestry z kostela M. Francesky potvrdily, že zázraky se zde dějí a ochotně vysvětlily, že požehnání křížem s ostatky M. Francesky se uděluje neplodným párům denně a každého 6. dne v měsíci se uděluje speciální požehnání (M. Francesca zemřela 6. října). Děti se začátkem června vydaly na cestu do Neapole a s pomocí Boží, jak syn napsal v SMS, vstoupily 6. 6. 2008 do kostela Marie Francesky. Po návratu se nic nedělo, naprosto neočekávaně však koncem července dětem zavolali z Fondu ohrožených dětí, že budou mít pro ně děťátko, jedna maminka chce dát dítě k adopci a bude rodit v půli srpna. Nastala u nás radost a snacha se synem se opatrně začali připravovat na příchod děťátka. Týden poté, 6. srpna 2008, přesně dva měsíce po udělení požehnání a v den narozenin snachy, přišla na svět holčička Johanka (při sv. křtu ještě jméno Marie Františka). Vše dobře dopadlo – Johanku jako pětidenní si děti přivezly z brněnské porodnice a v prosinci 2008 za přítomnosti a se souhlasem biologické matky soud rozhodl o jejím osvojení. Ještě na podzim nám děti oznámily další radostnou zprávu, že budou mít vlastní děťátko!!! Pán vyslyšel naše modlitby. Vděčné díky Pánu, Marii Francesce a všem přímluvcům. V neděli 21. června 2009, na svátek sv. Aloise, patrona mládeže, se narodila vymodlená druhá vnučka Beata a desetiměsíční Johanka tak dostala sestřičku. Milí spolupracovníci, jsme přesvědčeni o zázračném obdarování a s pokorou a vděčností chválíme Pána a děkujeme za velikou milost, které se nám dostalo. Šťastní prarodiče Eva a Josef Fiřtovi, společenství Praha-jih Jedna z mnoha gratulací a díků za svědectví: • To nepotřebuje další komentář… Napsali jste nádherné svědectví. A proto děkujeme vám i šťastným rodičům, že jste si to nenechali pro sebe a podělili jste se o to s ostatními! Michal s Martinou
6. SALESIÁNSKÁ RODINA Vážení přátelé, obracíme se na vás s prosbou o pomoc, která vás bude stát je pár kliknutí u počítače a nám může přinést 100 tisíc Kč (díky předvolební soutěži „Vaše pomoc“). Rádi bychom tyto peníze použili pro salesiánský projekt Adopce nablízko http://www. adopcenablizko.cz/. V něm pomáháme chudým a potřebným dětem v Čechách i v zahraničí skrze specielně vyškolené dobrovolníky. Zde je jednoduchý návod, jak pomoci: 1. Přímo na stránce http://cyrilsvoboda.cz/vasepomoc.html vpravo v menu na „přehled projektů neziskových organizací“, vyberte projekt č. 42 „Adopce nablízko“ a klikněte u něj na tlačítko „hlasovat“. 2. Vyplňte ověřovací otázky a klikněte na „hlasovat“. 3. Přihlaste se do svého emailu a klikněte na potvrzovací kód. Budeme samozřejmě vděčni, když tuto prosbu pošlete i svým přátelům a známým. Děkujeme moc za pomoc! Jaroslav Vracovský, SDB 14
Salesiánská evangelizace dnes Víkendové setkání v duchu hesla hlavního představeného na rok 2009: „Usilujme o to, aby se salesiánská rodina stala širokým hnutím osob pro spásu mládeže“, se blíží. Zváni jsou ze salesiánské rodiny všichni, pro které je téma evangelizace v salesiánském prostředí a salesiánským způsobem živé a podnětné. Setkáme se 6. – 8. listopadu v PrazeKobylisích. Mezi základní body programu patří tři přednášky (Olga Landrová, Václav Klement a Michal Kaplánek) a dva devadesátiminutové bloky práce v malých skupinách. V sobotu večer pak společně oslavíme 150. výročí založení salesiánské kongregace. Přihlašovat se na setkání a registrovat se do skupinek je možné do 31. října přes webové stránky www.sdb.cz/sed, kde jsou vyvěšeny všechny potřebné informace. Z vážných důvodů je možné přijet i jen na část programu, upřednostňujeme ale účast na celém setkání od pátečního večera do nedělního oběda. S programem pro děti se nepočítá. V kobyliském domě jsme schopni zajistit na postelích ubytování jen omezenému počtu účastníků. Ostatní budou spát ve spacácích a na karimatkách v okolí (dům salesiánek v Karlíně, loděnice, dům dětí a mládeže). Proto, pokud máte zájem o pohodlnější ubytování a máte příležitost se domluvit u někoho v Praze v rozumné vzdálenosti od Kobylis, využijte této příležitosti. Očekáváme účast cca 250–300 lidí. Za celý tým Marek Sklenář
Jedna prázdninová zkušenost Letos jsem se společně s Michalem Svobodou, Hynkem Černochem, Járou Vracovským, Martinem Poláčkem a jeho kamarádem z Pardubic vydal na pouť přes bulharskou Vitošu do Sofie, kde se mělo uskutečnit svěcení Jardy Fogla ve východním obřadu. Do Bulharska s námi letěl také otec provinciál František. Ocenili jsme, že nás vyprovodil na cestu a požehnal nám. On sám do hor nešel, protože měl v Bulharsku různá jednání. Pohoří Vitoša je vlastně obrovský kopec, který směrem na sever postupně stoupá. Měli jsme dojít do výše 2300m (Černyj vrch 2290m). Hory jsou to nádherné, všude plno květeny a hub, které chutnaly. Na druhé straně to zase pro mne taková idylka nebyla. Turistické značky tam existují spíše sporadicky, někde chybí. Stalo se nám, že jsme při závěrečném výstupu ze značky sešli. Díky Michalovi jsme nakonec cestu našli. Problém byl v tom, že jsme se nemohli moc zastavovat, protože za námi stoupaly mraky a hrozilo nebezpečí, že se dostaneme do deště. V té vysoké trávě by to znamenalo totální promáčení bot a kalhot. Musel jsem makat. A v těch chvílích jsem si pomyslel, zda to nejsou už moje poslední hory! Věk se už hlásí. Nakonec jsem to zvládl relativně dobře. Déšť mne chytl, když už jsem byl na skalnaté cestě. Závěr hor byl výborný. Vedle skalnatého vrcholu byla chata, kde nás hezky přijali. Slavili jsme mši svatou a najedli se. Sestup byl prudký, ale autobus jsme stihli. Já jsem sice pak měl nějaké zdravotní problémy, ale přežil jsem to. Když jsem byl o čtyři týdny později služebně na Kvetnici (to je chata popradských salesiánů), tak jsem přemýšlel o těch bulharských horách. A uvědomil jsem si jasně svá zdravotní omezení, která jsem si dříve moc nepřipouštěl. A vyvstala otázka: na čem vlastně stojí moje salesiánská identita? Mnoho z vás mne zná jako člověka hor. Ano, je to součást mé identity. Je velmi hluboko v mém srdci. Hory mne naučily milovat rodiče, když jsme s nimi a bratrem jako malí stanovali v sedle Ramzová. Bylo to dobrodružné, protože v noci velmi pršelo (stany tenkrát byly jednoplášťové; sice z hedvábí, ale žádný Jurek; místo karimatky svetr) Rodiče pak hledali záchranu u jedněch lidí, co tam bydleli. Skauting vidím zpětně také jako velký dar od Pána. Byla to skvělá průprava. Také horolezectví mi bylo vždy sympatické. Ty lidi jsem vždy obdivoval a zkušenosti horolezců s tábořením jsem aplikoval. Se salesiány jsem se blíže seznámil právě na horách. Má formace a apoštolát, první a věčné sliby jsou navěky spojeny s horami. Ať to byly Beskydy, Nízké a Vysoké Tatry, Roháče, Rudohoří, Malá a Velká Fatra, později Alpy. Ti, kteří se 15
mnou ty hory zažili, vědí, o čem mluvím … A teď nastává čas, kdy už na ty hory přestávám mít … Co s tím? Přestanu být méně salesián? Ano, mohu být smutný, že něco pomalu odchází. Jako by se člověk umenšil. A jak splním očekávání těch, kteří mne jako člověka hor vidí? Co jim řeknu? Že už jsem vyřízen? Jak si zvyknou mladí spolubratři ve formaci, že už nebudu moci s nimi jako dříve na hory, že už jim asi přestanu stačit? Teď už plněji rozumím tomu, jak mi Benno jednou v Nízkých Tatrách řekl, že už s horami pomalu končí. Tenkrát jsem se divil! On, Benno, který organizoval a vedl na smrťáky! Právě na té Kvetnici jsem si uvědomil, že vlastně nic nekončí. Nejde přeci o ty hory. I když už to nebude jako dřív, společenství s Pánem, který mne přijímá i s mou nedostatečností, je přece rozhodující. On stále trvá. Stále trvá jeho láska, která nepřestává. Ve spojení s Ním, v důvěře svých prázdných rukou, se mu mohu stále odevzdávat. On mi ukáže, jak to v budoucnu bude. Co zvládnu a co ne. Také vnímám mladé spolubratry, že nehodnotí člověka jen podle výkonu, i když jsou velmi vnímaví. „Díky, Pane, za to, co jsem na horách prožil s Tebou, kdy mi bylo dáno vidět Tvou krásu … Kdy jsem Tobě mohl důvěřovat v nebezpečích živlů i v ohrožení od lidí, kteří pronásledovali církev. Tím vším moje víra v Tebe rostla. Díky také za poznání, že byla má víra slabá a křehká. Díky za mladé lidi a spolubratry, kteří mne na horách doprovázeli. Díky za to, že jsem viděl, jak proměňuješ lidská srdce. Díky, Pane, za formaci a všechny dary, za toto poznávání Tebe, za Tvou velkorysost a naději. A také děkuji tobě, Panno Maria, za vyslyšení, kdy jsme se modlili k tobě, vždy ráno před akcí, náš existenciální Zdrávas. Modlili se za to, aby se nám na horách nic nestalo, abychom se nehádali a aby nás StBáci nevybrali. I když dnes už to trochu je jinak, nadále se tobě svěřuji v důvěře ve tvou přímluvu. Amen.“ Pavel Kuchař (Převzato z Vnitřních zpráv 09)
Ze života FMA Prázdniny, a zvláště měsíc srpen, byly pro nás významným obdobím. Na přelomu července a srpna jsme mohly prožít společně duchovní cvičení, které dával náš salesiánský biskup Karel Herbst. Hned po nich v neděli 2. 8. 2009 bylo slavnostní předávání funkce inspektorky mezi Věrou Vorlovou a Majkou Tkadlecovou. Tato slavnost měla místo na Vranově u Brna. K naší velké radosti přišla spousta členů Salesiánské rodiny. Bylo to takové rodinné prostředí. Přijela také sestra Carla Castellino z generální rady, sestra Iveta Sojková, inspektorka ze Slovenska. Byli přítomní naši bratři salesiáni, salesiáni spolupracovníci, VDB a další naši přátelé. Děkujeme mockrát všem, i těm, kteří nebyli fyzicky přítomni, za podporu, modlitbu. Takže od 2. srpna 2009 máme novou inspektorku Majku Tkadlecovou. Sídlo provincie zůstává v Praze–Kobylisích. Další velkou radostí byly sliby našich sester. V Římě – Castelgandolfo složila své první sliby naše novicka Jana Plevová. Nyní bude v komunitě Praha–Karlín. Také máme novou novicku, Veroniku Kuchařovou. Na Litvě se slavilo velké triduum. Na slavnost Nanebevzetí Panny Marie 15. 8. naše sestra Inga Rukaité skládala své věčné sliby. Hned den poté byly další věčné sliby sestry Iruté Dovydaityté. Do třetice všeho dobrého, 17. 8. v městě Kaišiadorys byla otevřená naše nová komunita, kde budou 3 sestry. Sestry bydlí v domě, kde je diecézní centrum pro pastoraci. Budou vyučovat náboženství a budou ve státních školách pracovat jako sociální pedagog. Na konci srpna se již rozjíždí apoštolát a činnost v nových komunitách. Za všechny FMA přeji požehnaný nový školní rok a plnost darů od našeho Pána. Janina Sachová, FMA (Převzato z Vnitřních zpráv 09) 16
Splněné přání
Vydáno dne 08. 09. 2009 Když jsem se v srpnu před třemi lety vracel z exercicií z Colle a z Turína (Po stopách maminky Markéty), dal jsem si takový závazek, slib nebo snad přání: do roku 2010 se na všechna ta místa podíváme celá naše rodina. Nyní mohu s radostí oznámit, že se tento „sen“ uskutečnil! Letos na začátku srpna nám bylo dopřáno pobývat dva dny ve městečku Buttigliera d’ Asti, které se nachází cca 3 km od Colle Don Bosco. Na místo jsme dorazili v neděli 2. srpna krátce po 9. hodině ráno. Ubytování jsme si domluvili (díky radě Dona Egidia z Colle) v apartmánu u rodiny Franzoso. S paní Laurou i panem Gregoriem jsme navázali pěkné přátelství. Jejich laskavé a milé přivítání, stejně jako po celou dobu pobytu péče o naše pohodlí, bylo pro nás po dlouhé cestě opravdu potěšující a povzbuzující. Celou neděli jsme v podstatě věnovali prohlídce všeho na Colle a v nedalekém Castelnuovu. Tedy přesněji řečeno – všeho toho, co se dalo stihnout. Jeden den je málo. Že jsme se cítili jako doma, a to jak u našich hostitelů, tak i na Colle, k tomu přispěla i neplánovaná setkání: s Jiřinou Němcovou a dalšími z fraternity, večer při odjezdu pak i s Donem Egidiem Deianou. Jeho zvolání „Principessa!“ na adresu naší Terezky při výstupu z auta nás všechny okamžitě „odzbrojilo“… V pondělí ráno po vydatné snídani jsme byli úplně prvními poutníky v Mondoniu, v domečku, ve kterém žil a umřel Dominik Savio. Několik desítek minut zde v naprostém soukromí strávených bylo pro nás všechny nádherným dárečkem. Sice jsme se tak oproti původnímu plánu zpozdili a na Valdocco v Turíně dorazili až před polednem, vůbec to však nevadilo. Jen jsme si návštěvu světniček, baziliky (a v ní hrobů všech světců) a dalších míst protáhli až do téměř večerních hodin. A abychom to zpestřili i něčím „světským“, zavítali jsme úplně na závěr na chvilku i do Fan shopu slavného Juventusu… Co říci na závěr? Když o tom teď píšu, po několika týdnech od oněch nádherných chvil, jsem dojatý. Důležité ale určitě bude, aby v nás nezůstaly jen povrchní vzpomínky na nějaký výlet. Přeji proto sobě i celé mé rodině, aby to všechno, co jsme na oněch posvátných místech mohli prožít, bylo v našem růstu a zrání velikým požehnáním. A abych nezapomněl: veliké díky anonymnímu dárci, díky kterému jsme toto mohli zažít… Za celou moji rodinu z Prahy Barrandova Michael Jirsa Milí Jirsovi, díky za připomenutí našich salesiánských „posvátných“ míst. Také jsme tam s Bohdankou tenkrát prožili neobvyklá a nezapomenutelná duchovní cvičení… Ale se všemi dětmi se tam asi nedostaneme… Ony tam začínají jezdit jednotlivě. Nejstarší začal letos při Mezinárodním setkání salesiánských animátorů… :-) Sazeč
Rudické propadání aneb, jak jsme prožili společnou dovolenou V sobotu večer, někdy koncem srpna, jsme se sešli v malé osadě nad Blanskem v Češkovicích, kde stojí Kolpingovo rekreační středisko „Vyhlídka“. To bylo místem našeho týdenního pobytu v srdci Moravského Krasu. Ubytování bylo velmi slušné, každé apartmá mělo vlastní, novu, čistou sociálku. Společná jídelna byla také velmi pěkná (pouze mě vadily viksvajlantový ubrusy). A strava – ta byla eňo ňuňo (zvláště ženy si pochvalovaly, že byla zajištěna). Hned první večer jsme diskutovali, kam kdo půjde v neděli na mši do kostela, protože nabídka po okolí byla vskutku široká. Neprohloupil nikdo, ale zvláště ne ti, kteří si příliš nevybírali a zamířili do nedalekého Blanska (pravda, bylo třeba si trochu přivstat). Většina z nás ani netušila, že mši sv. bude mít pater Jiří Kaňa, blízký spolupracovník Pavly Schrötterové v náboženských knížkách pro děti (jenom pro zúčastněné malá připomínka 17
z kázání: stačí říct pam a už víme, co si máme nadosmrti představit). Během kázání se také cosi zmiňoval o srpnových událostech, hned mi také na mysli vyvstanul 21. srpen. Takže nás nijak nepřekvapilo, když po mši se rozdávali nejrůznější zákusky (jak jsem se pak z doslechu dozvěděl, pan farář slavil narozeniny). Po takových dobrotách nezbývalo, než zajít na kávu. Cestou do cukrárny nás čekal ještě kulturní zážitek, neboť na náměstí právě začala vyhrát kapela (skupina asi třiceti mladých lidí, včetně doprovodu tanečního). Po obědě a krátké siestě jsme měli sraz v Jedovnici, abychom si zde prohlédli údajně světoznámou výzdobu barokního kostela z dob totality. Místní pan farář nám k tomu podal poutavý výklad s duchovním podtextem. Ti, kteří oželeli odpolední siestu, zajeli ještě před prohlídkou kostela do Kotvrdovic, kde byl zrovna letecký den a kromě prohlídky všech možných typů letadel a přehlídky akrobatických kousků bylo také možno se proletět helikoptérou. A pak jsme se vydali na to Rudické propadání. V celku zas tak nic úchvatného to nebylo, kromě toho, že teče potok a pak se ztrácí v jícnu mohutné skály. Jenže to jsme ještě netušili, že to pravé Rudické propadání teprve přijde a zažijeme to na vlastní kůži poslední večer (ale nebudu přeskakovat, o tom později). Kdo toho ten první nedělní den neměl ještě pořád dost, zašel večer na koncert Čechomoru do Blanska, kde na bejsbolovém hřišti měli své vystoupení. Rozjeli jsme se tam autem, ale pak jsme stejně šli vydatný kus pěšky. Vzal jsem si s sebou karimatku a rozložil ji pěkně s odstupem od podia, když na mě ale ostatní, co blbneš, jsi přece na živém koncertě, tak jsem se připojil k těm, kteří byli nalepení na zábradlí pod podiem – měl jsem co dělat, abych neohluchnul, ale zážitek to byl přímo vzrušující. Tak to byl první, bohatě naplněný nedělní den naší společné dovolené. A tak taky probíhal celý týden: z akce do akce, pochopitelně ve vší svobodě, jen kdo chtěl a kdo byl při síle. Co se domluvilo večer, následující den většinou neplatilo, protože bylo třeba z nejrůznějších důvodů operativně řešit vzniklou situaci. Nechyběla ani návštěva místní plovárny – Aquaparku s tobogány, se skluzavkou, divokou řekou, houpačkou, beach volejbalem, skoky z 3m vysokého skokanského můstku (i mladí hoši se zájmem pozorovali, když vyšplhal na můstek kmet Petr Janžura a elegantně skočil) a také jen tak válení se na dece. Děti si to užily a dospělí také. Snad každý z nás se zahleděl na dno světoznámé propasti Macochy a projel se na lodičkách Punkevní jeskyní. Již jen někteří se vypravili na nedalekou rozhledu v Podvrší, aby vystoupali po točitých schodech a shlédli daleké okolí. Ve Křtinách jsme navštívili světoznámou baziliku a dozvěděli se, že obec Křtiny se jmenuje podle toho, že zde křtili naši věrozvěstové Cyril a Metoděj. Mezi pokřtěnými byla na seznamu také uvedena Bibi – vnučka od Novotných, dosud jsem netušil, že takové jméno vůbec existuje, natožpak aby byla svatá. Celý týden se vskutku vydařil a přesto, že zprávy o počasí nebyly vždy příznivé, ani jednou nám nezapršelo, ale naopak, bylo velmi hezky. A teď tedy k tomu Rudickému propadání. Sedláčkovi přišli s tím, že jako dobří katolíci bychom mohli poslední večer zakončit společnou mší sv. a že k tomu vybrali nově postavený kostelík v Rudicích. Prý že už tam byli, všechno omrkli a že se nám tam určitě bude líbit. Kdo by na takovou nabídku mohl říci ne? Domluvili jsme tedy dřívější večeři, zkrátili pobyt na koupališti a rozjeli se na místo. Kostelík byl vskutku kouzelný a stál na překrásném místě. Pokochali jsme se ještě společně s Kochovými na zapadající slunce a vešli dovnitř. Rozebrali jsme si modlitební knížky – kancionály a zasedli do lavic. Jaké však bylo naše překvapení, když ze sakristie nevyšel pan farář, tak jak jsme právem očekávali, ale černovlasý muž, černě oděný s vyšívaným kalichem na hrudi. Všichni jsme 18
v jeden okamžik vyhledávali pohledem nevyřčené otázky Sedláčkovy, ale ti se krčili kdesi pod lavicí. Obřad probíhal pochopitelně trochu jinak, než jak jsme zvyklí (i když ateista by v tom asi rozdíl neviděl). Kališník téměř vše zpíval, a to se Vašíkovi líbilo, a tak zpíval taky a docela hlasitě. Poněkud jsem byl rozladěn. Ale při kázání si to u mne kališník docela vyžehlil, když se zeptal Vašíka: „Jak se jmenuješ, chlapče? Tebe tady vidím poprvé“ (a taky naposled, říkal jsem si v duchu). „Vašek“ odpověděl syn vcelku srozumitelně. „Vašíku, ty se mi líbíš, jak zpíváš “, a přede všemi ho hezky pochválil. Projev Vašíka znamenitě zakomponoval do kázání, které měl mimo jiné také o tom, jak mnozí věřící mají příliš mnoho ohledů a obav z toho, jak posuzují jejich chování, zvláště pak náboženské projevy, druzí. Daleko méně pak mají obav z toho, jak o nich smýšlí Bůh. A Vašík se mu náramně hodil, protože on tuhle obavu, kdo si co o něm pomyslí, rozhodně nemá. Jako první vyšel z kostela kněz a stoupl si k východu. Na každého se hezky usmál, prohodil pár slov a podal ruku na rozloučenou. Mohl se smíchy potrhat, když se dozvěděl, co jsme zač. Jako poslední pak vyšli Sedláčkovi. Neměli jsme jim to už ale za zlé, nemohli si všimnout malé poznámečky na vývěsce u kostela, z které se na nás usmíval sv. Otec. Kostel to byl vskutku katolický, ale občas tu měly své obřady i jiné církve (ekumenie v praxi). A já si jen v duchu říkal, jak jsem rád, že patřím právě k té katolické. Tímto článkem bych chtěl zvláště poděkovat Lídě Janžurové, která nám to vlastně všechno pěkně zařídila, a my jsme jen přijeli a pěkně si to užívali. Za společenství Praha střed – Vojtěch T.
Formačni kurz pro mládež (Vidče 7. 8.–14. 8. 2009) Když se řekne Vidče… málokomu toto slovo něco řekne, a to je škoda. Já o tom dřív taky nikdy neslyšela, ale dnes to pro nás není jen slovo, ale vyvolá spoustu nádherných vzpomínek… Týden mých opravdu nabitých prázdnin jsem letos strávila v krásné vesničce Vidči poblíž Rožnova pod Radhoštěm. Byl to formační týden pro mládež, který byl pod vedením P. Jožky Kopeckého, P. Petra Chovance, P. Toníka Pražana a Petra Zelinky (Kmocháčka). Samozřejmě bych neměla zapomenout na manžele Imlaufovy, kteří nám věnovali celý den a přiblížili nám život v manželství a rozdíly mezi mužem a ženou, na P. Janka Ihnáta, který nás provázel duchovní obnovou, a na P. Františka Blahu, našeho provinciála. A těm všem, a především Jožkovi Kopeckému, patří veliký dík, protože vím, že to dá spoustu, ale opravdu spoustu práce. A musím uznat, že to vše měli důkladně promyšlené a zorganizované, nebyla chvilička, kdy bych se měla čas nudit, a i proto to tak rychle uteklo. Jožkovi chci i touto cestou poděkovat, jen tak dál… Musím se přiznat, že jsem se ze začátku trochu obávala, do čeho jdu, ale nyní mě mrzí jen jedna věc, že jsem na tento kurz nejela už v loni. ☺ Přinejmenším jsme se alespoň dozvěděli něco o manželství, svátosti smíření, o sv. Pavlu, o zralosti Dona Boska a jeho životě, … Kdo měl však otevřené srdce, ucítil i Boží dotek, a kdo byl otevřený pro druhé, odjížděl z víkendu se spoustou nových přátel. Nebylo nás moc, tak jsme se během týdne dokázali poznat, měli jsme spolu krásné vztahy a dokázali jsme se společnými silami a s úsměvem povznést i nad nedostatek vody.☺ Byl to obohacující týden, kde jsme se nejen ztišili, ale i „vykáznili“ při akčních hrách a podnikli společnou pouť na Radhošť. A nyní už se jen těšíme na listopadový víkend, který jsme si naplánovali, abychom se alespoň viděli, protože vzpomínky v nás jsou stále a jsou moc krásné a živé. Já si myslím, že jeden týden příštích prázdnin už mám jasno. ☺ A co vy? Co nyní dodat závěrem? Snad jen to, že něco tak nádherného a obohacujícího, jako byl tento formační kurz, se nedá popsat, TO SE MUSÍ ZAŽÍT! Lucie Barabášová 19
SADBA hledá dobrovolníky (nejen) do rozvojových zemí
29. 08. 2009 Salesiánské projekty ve světě hledají dobrovolníky, kteří by byli ochotni pomoci jim v jejich aktivitách pro děti a mládež. Činnost dobrovolníků obnáší doučování, výuku, volnočasové aktivity, technické či grafické práce, webové stránky – dle schopností dobrovolníka a aktuálních potřeb projektu. Dobrovolnou službu zaštiťuje obč. sdružení Salesiánká asociace Dona Boska (SADBA). Doba dobrovolné služby: 10–12 měsíců (v případě Bulharska i jeden měsíc o prázdninách). Země pomoci: Bulharsko, Česká republika, Indie, JAR, Kongo, Lesotho, Mexiko, Německo, Zambie, Holandsko, příp. další (dětské domovy, učiliště, internáty, kontaktní centra pro děti z ulice, volnočasové kluby). Příprava: říjen 2009 – červen 2010 (8 víkendových školení), první přípravný víkend: 23.–25. 10. 2009. Přihlášky a info: Jana Švecová,
[email protected], 283 029 229 nebo 605 842 369. Podmínky: věk 18–35 let, zralá motivace, zkušenost práce s dětmi a mládeží nebo ochota ji získat, dobrý zdravotní stav, ochota pracovat v křesťanském prostředí, znalost jazyka. Potřeba jsou také chlapci s technickým vzděláním! Jana Švecová
7. Z MOŘE TISKU Životopis pátera Pia Chtěl bych s radostí oznámit, že v nakladatelství Matice Cyrilometodějská mi vyjde překlad životopisu pátera Pia pro mládež od Teresia Bosca. Už jsem na to přestal myslet – původně měla vyjít už před rokem – a tak to bylo příjemné překvapení. Teresio Bosco vychází z výroku Dona Boska o Evropě – „Lidsky řečeno, domnívám se, že budoucnost bude těžká. Moje prognózy jsou smutné, ale ničeho se nebojím. Bůh vždy ochrání svou církev a Panna Maria, která viditelně ochraňuje současný svět, bude umět obstarat zachránce.“ – Jako zachránce víry ve dvacátém století představuje Teresio Bosco právě pátera Pia. Myslím si, že mnoho lidi ještě jeho velikost pro 20. století pořádně nechápe. Kéž by páter Pio byl takovou posilou pro mládež, jakou byl pro mne a pro mnoho dalších. Jan Ihnát
8. RŮZNÉ INFORMACE Dne 19. 6. byl vyhlášen Rok kněží
Vydáno dne 26. 06. 2009 Milí přátelé. Jak asi všichni víte, u příležitosti 150. výročí úmrtí sv. Jana Maria Vianneye, faráře arského, vyhlásil papež Benedikt XVI. dne 19. 6. 2009 Rok kněží… Kněžství je láskou Ježíšova Srdce, cituje Benedikt XVI. sv. Jana Maria Vianneye ve svém listu na zahájení Roku kněží… (Více na http://tisk.cirkev.cz/z-vatikanu/papez-dneszahaji-rok-knezi.html) Kdo se chcete zaposlouchat do působivého předčítání románu o faráři arském, můžete tak učinit prostřednictvím poslechu přes náš web vlevo dole v rubrice Doporučujeme. Jinak vám vřele doporučuji k poslechu i jiná předčítání, např. vyprávění o sv. Františku Saleském Tvář plná světla. V Archivu Proglasu (http://www.proglas.cz/audioarchiv.html) jsou navíc mraky dalšího podnětného poslechu, tak kdo prosedíte u PC celé zaměstnání – jako já – neváhejte… :-) Sazeč Svatý farář arský, Jan Maria Vianney, se narodil 8. května 1786 v obci Dardilly u Lyonu ve Francii a až do svých 19 let, v době zmatků a pronásledování za Francouzské revoluce, 20
pracoval se svými rodiči v zemědělství. Knězem se nestal snadno – číst a psát se začal učit teprve v sedmnácti letech a kvůli svému malému nadání se mu podařilo vystudovat jen s velkými obtížemi. Jeho intenzivní život modlitby, neúnavná služba ve zpovědnici, hlásání Božího slova a příkladný kněžský život však zakrátko proměnily nepatrnou a neznámou vesnici Ars, v níž působil, přímo v magnet pro nesčetné zástupy poutníků. Ročně jich sem za ním přicházelo okolo sto tisíc a patřil tak k nejvyhledávanějším duchovním vůdcům celé Francie. Měl podobný dar jako otec Pio z Pietrelciny – dokázal člověku připomenout ve zpovědi hříchy, které „zapomněl“ vyznat. Přestože Jan Maria musel zápolit se svými slabostmi jako my všichni (propadal někdy např. malomyslnosti, chtěl svou farnost opustit a uchýlit se do samoty kláštera), vyšel z těchto bojů nakonec vítězně. V roce 1925 byl prohlášen za svatého a roku 1929 za patrona kněží v duchovní správě. (Zdroj: http://www.ikarmel.cz/kniha/Farar-arsky_101223.html)
Turistický tip
Vydáno dne 13. 07. 2009 Již tradičně jsme se vypravili s mládeží do hor. Letos jsme přibrali i pár rodin – celkově nás bylo 25 – a vyrazili jsme do Rakouska – oblast Nízkých Taur, blízko města Schladming. Měli jsme zamluvenou samoobslužnou chatu. Také touto cestou doporučujeme zvláště pro velkou cenovou dostupnost, příjemné ubytování, sympatické majitele a krásnou přírodu. V objektu je 25 lůžek – dva čtyřlůžkové pokoje, zbytek dvou a třílůžkové, dvě koupelny, zařízená kuchyně a společenská místnost. Základní cena je 130 Euro za objekt a noc. Možnou nevýhodou je nutnost aut pro příjezd k začátkům turistických cest (většinou do 15 km, zbytek dle výběru). Krátký článek o našem pobytu včetně fotogalerie je na www.farnostneratovice.cz. – sekce děti a mládež. V případě zájmu rádi poskytneme další informace. Upozornění – nejedná se o neplacenou inzerci, nedostáváme žádnou provizi za zprostředkování pobytu. :-) Marian Cúth
Prosba
Vydáno dne 10. 08. 2009 Březovka byla jedna z prvních salesiánských chaloupek, jejími majiteli byli Boumovi z Hradce Králové. Maminku této rodiny Zdislavu znají mnozí z nás ze setkávání dřívějšího Východočeského společenství ACS. Před týdnem jejich synovi Petrovi zapálil blesk dům a rodina s pěti dětmi a šestým na cestě nemá střechu nad hlavou – a to doslova, jak lze vidět na http://mlyn.bouma.cz. Mrkněte na to. Huškovi I zde může přinést vaše hlasování na internetu příspěvek na pomoc této rodině: http://cyrilsvoboda.cz/vasepomoc.html Název projektu: Pomozme sedmičlenné rodině Boumů opravit dům, který vyhořel po zásahu bleskem
Učitelé nepřehlédněte!!
Vydáno dne 24. 08. 2009 Aneb jak jednoduše zpestřit výuku občanky, zeměpisu, či jazyků … Přípravy náplně vyučovacích hodin zaberou spoustu času. Kdy vám naposledy někdo nabídl, že pro vás zcela zdarma připraví 3–4 vyučovací hodiny, které budou vaše žáky opravdu bavit? Pokud se zapojíte do projektu podporovaného Evropskou komisí, získáte pro Vaše žáky smysluplnou náplň hodiny občanské výchovy, zeměpisu či jazyka (počítačová hra bude v české, anglické, německé, španělské, italské a polské mutaci), ve které se dovědí něco o obyčejném životě v Jihoafrické republice a problémech i radostech rozvo21
jových zemí. Učitelé, vychovatelé nebo vedoucí různých kroužků zaregistrujte se co nejdříve online na www.sampioni.cz!!! Registrací získáte bezplatně DVD s počítačovou hrou o Africe a dalšími materiály. Chceme docílit, aby si Evropané nespojovali Jihoafrickou republiku pouze s fotbalem, ale vnímali naprostou rozdílnost podmínek a příležitostí na obou kontinentech. Úkolem našeho projektu je zprostředkovat informace o tom, co se děje mimo hřiště v běžném životě obyvatel Afriky. Právě fotbal je to, co mladé lidi spojuje. Prostřednictvím tohoto spojení chceme poukázat na problémy jako je chudoba, vysoká kriminalita, velký podíl nakažených HIV či život dětí na ulici. Českou mládež a studenty necháme prostřednictvím interaktivní hry řešit různé modelové situace, a tím jim umožníme formovat si vlastní názor na danou problematiku bez toho, aby pouze přijímali obecně propagované fráze. Projekt je schválen Evropskou komisí a účastní se ho Německo, Rakousko, Španělsko, Itálie, Polsko a Česká Republika. Salesiánská asociace Dona Boska – SADBA
9. VÍTÁME NOVÁ MININKA… Už jsme také „správná královská rodina“
Vydáno dne 25. 07. 2009 V neděli 19. července 2009 jsem v 11.56 nakoukl na tento svět. Jmenuji se Jakub Kapounek, měřil jsem 51 cm a vážil 3,52 kg. Jelikož mám dva starší brášky Vojtíška a Lukáška, tak jsem své rodiče, Honzu a Vlaďku, „pasoval“ do královské rodiny. Já i maminka jsme v pohodě a tatínek s bráškama si nás ve čtvrtek odvezli z porodnice domů. Jaký jsem pašák můžete vidět na fotkách! Všechny srdečně zdraví Kapounkovi z Kroměříže
Bába a děda… Oznamujeme vám radostnou událost. Narodila se nám vnučka Vilemínka 22. 9. 2009 okolo 10. hodiny. Váží 2,90 kg, míra 46 cm. Obě děvčata jsou zdráva. Děkujeme všem za účinné modlitby. Radostní bába a děda Jandáčci
10. ZMĚNY V ADRESÁŘI Milá salesiánská rodino, oznamuji změnu trvalého bydliště: Martina Cahová, Šanov 16, Slavičín, 763 21 Martina • Sláva,Šanov se rozrostl o další dobré lidi. Ať se vám tam líbí a stále dobrou mysl. Jožka.
11. NAŠI JUBILANTI V následujících dvou měsících oslaví svá pěkná jubilea tito naši kamarádi: Šana Jaroslav Čechová Marie 22
0 5. 10. 705 10. 10.
78 55
Mazalová Marie Diviš Václav
605 16. 10. 102 17. 10.
45 50
Farionová Lenka 201 Doležel Petr 606 Böhmová Božena 103 Dvořáčková Milada 601 Hochmanová Ludmila 0 Kubíčková Eva 506 Mareš Stanislav 105 Pomikálková Marie 506 Chalupová Alžběta 704
18. 10. 19. 10. 21. 10. 23. 10. 24. 10. 27. 10. 1. 11. 1. 11. 2. 11.
50 45 50 50 76 50 77 40 77
Švejda Karel Káňa Vojtěch Hrozová Marie Koláčná Jana Podešvová Dana Mazal Jan Páralová Jaroslava Šubrtová Helena
103 702 603 201 702 605 101 104
4. 11. 9. 11. 16. 11. 16. 11. 19. 11. 29. 11. 29. 11. 5. 12.
65 45 55 60 50 45 50 65
12. KALENDÁŘ AKCÍ 10. 10. 2009 20. 10. 2009 do 31. 10. 2009 6.–8. 11. 2009 21. 11. 2009 21. 11. 2009 9. 1. 2010 leden 2010 ?23. 1. 2010? ?23. 1. 2010? 16. 2. 2010 19.–20. 3. 2010 23.–24. 4. 2010 15. 5. 2010 4.–6. 6. 2010 Vždy ve 22:00
Sliby ASC – Ostrava Setkání KRPSR v 19.00 h (zasedací místnost Kobylisy) Přihlašování na setkání Salesiánská evangelizace dnes na sdb.cz/sed Sales. evangelizace dnes – celost. setkání animátorů a SR, Praha-Kobyl. Sliby ASC – Zlín - Jižní Svahy Jednání PR – Zlín - Jižní Svahy Ples ASC – Praha Výjezdní zasedání SHM – Klášterecká Jeseň Setkání provinciálních rad SDB, FMA, VDB, ASC – Praha (předběžné) Jednání PR – Praha (předběžné) Ples SHM – Žďár nad Sázavou Jednání PR s SHM – Setkání PR s aspiranty, potom jednání PR Festival SHM Setkání PR se slovenskou PR – Praha-Loreta (… možno i kdykoli jindy…) Modlitební salva… §;-) Zpravodaj Sdružení salesiánských spolupracovníků
Vydává: Sdružení salesiánských spolupracovníků, IČ: 00406902, Kobyliské náměstí 1, 182 00 Praha 8, www.ascczech.cz Určeno pro informaci členů ASC. Vychází 6 x ročně. Místo vydání Praha. Evidenční číslo MK ČR E 17831 Změny adres: Jan Macoun, V domově 57, 130 00 Praha 3, e-mail:
[email protected] Příspěvky do Zpravodaje zasílejte na adresu:
[email protected], nebo poštou na adresu: František Jakubec, Bryksova 955, Praha 9, 198 00. Příspěvky na náš web www.ascczech.cz zasílejte na adresu:
[email protected]. Požadavky na změnu počtu kusů zasílaného Zpravodaje též na F. Jakubce Počítačová sazba: František Jakubec Tisk: Jan Macek, Jablonec n. N., www.tiskem.cz Expedice do vašich rukou: Vydavatelství IN s. r. o. Uzávěrka Zpravodaje č. 106 je v pondělí 30. 11. 2009 Milí přátelé! Omlouvám se za formu Zpravodaje, ale články na poslední straně se na webu objevily až po zlomu a těsně před odesláním do tiskárny (nahradily obsah, který není tak nutný). Měl jsem připraveno také několik pěkných fotek, ale místo bylo jen na jednu. Děkuji všem za články, za péči o web, za modlitby, za povzbuzování! Sazeč František 23
Sliby ASC Ostrava
Vydáno dne 01. 10. 2009 Milí přátelé. S pokorou a vděčností bych rád oznámil, že v sobotu 10. 10. 2009 budu při mši svaté v 13:30 hodin skládat spolupracovnické sliby. Mše svatá bude slavena v salesiánském kostele sv. Josefa (Don Bosco) v Ostravě na Vítkovické ul. 28. V blízkosti kostela je mnoho možností k parkování (hned u kostela nebo naproti kostela je Kaufland s velkým parkovištěm). Kdyby měl někdo zájem o přespání, tak kontaktní osobou je Evča Majerová (mobil – 736472226) – ozvěte se prosím nejpozději do 7. 10. – středy. Když se jí ozvete, tak si Vás pak „rozdělíme“ po našich spolupracovnických rodinách. Přeji Vám všem krásné podzimní dny. Roman Turowski, Místní společenství Ostrava
Slavnostní otevření salesiánského střediska v Teplicích – Trnovanech Dne 30. září 2009 – Nové prostory Salesiánského střediska Štěpána Trochty v Teplicích – Trnovanech (jedná se o mladšího bratříčka již léta úspěšně fungujícího střediska v teplické čtvrti Prosetice) již sice od začátku roku nabízejí plně své služby, přesto však bylo třeba zahájit ještě jednou a pořádně! A to se ve středu v podvečer opravdu podařilo. Pozvání přijali nejen dobrovolníci, podporovatelé a farníci z Teplic a okolí, ale do prostor střediska zavítal též primátor města Jaroslav Kubera a pro praktickou spolupráci střediska s orgány místní správy byla důležitá i přítomnost pracovnic oddělení sociálně právní ochrany, s nímž již dlouhodobě spolupracuje prosetické středisko. Nové salesiánské dílo navštívil i hlavní představený českých salesiánů p. František Blaha SDB a nejen na to, kam to dopracovali jeho svěřenci z kněžského semináře – p.Václav Čunek a p. Ladislav Nádvorník – se přijel podívat biskup Jan Baxant. Projevy zmíněných čestných hostů provázela rómská hudba začínající mladé kapely a celou oficiální část provázel otec Ladislav, který rovněž poděkoval všem dobrodincům, bez nichž by se nepodařilo nový provoz rozjet. A protože spolupráce teplické salesiánské komunity a zdejších salesiánů spolupracovníků je velmi úzká, není divu, že mezi těmi, kteří se o úpravy, opravy a zprovoznění nových prostor nejvíce zasloužili, byl též spolupracovník Jarda Janšta, který spolu se svým kolegou udělal v celém areálu zdarma novou elektroinstalaci a rovněž Milan a Maruška Pekárkovi, kteří spolu se svými dětmi a jejich partnery odpracovali na novém salesiánském díle nespočet hodin. Prostor, který by se dle slov otce Ladislava měl stát nejen místem pro potřebné, ale též místem k setkávání těch, kteří se chtějí nejen nad problémy dnešní společnosti zamýšlet, na závěr slavnostní části otec biskup posvětil, aby byl právě tím, čím má správná salesiánská oratoř být, tedy domovem, školou, hřištěm i kaplí. A pak už se jen pilo, jedlo, povídalo a prohlíželo novotou a barvami zářící prostory střediska, tedy samotnou oratoř, multifunkční sál, hudebnu, kuchyňku, PC-učebnu, kapli a další prostory... G. Šťastná, Teplice (Úmysly našich společných modliteb má v provinciální radě na starosti Blanka Novotná. Prosíme, aby se zájemci o modlitbu obraceli na její telefonní číslo 317 721 060 nebo mobil 720 170 463. Děkujeme. Provinciální rada) Úmysl modlitby – Prosíme za šťastný průběh nového školního roku. Sešli Ducha rady a rozumnosti všem učitelům, vychovatelům i rodičům. – Prosíme za nemocné spolupracovníky a za ty, kteří o ně pečují. Dej jim, Pane, dar trpělivosti, lásky a psychické i fyzické síly. 24
