Milan Sojka, Bronislav Konečný
MALÁ ENCYKLOPEDIE
MODERNÍ EKONOMIE
U kNá za kkal az d ka nt ie hl ys t nv aí k L l . i bL ir bi r i w w w. l i b r i . c z h al i 2b r0 i0. c4 z l iPbrr ai @
© prof. Milan Sojka, † doc. Bronislav Konečný, dědicové, 1996, 1998, 1999, 2001, 2004 odborný recenzent: prof. ing. Miloš Mach © Libri, 1996, 1998, 1999, 2001, 2004
ISBN 80-7277-258-9
OBSAH
Úvod
13
ČÁST I. PŘEDMĚT, METODA A ZÁKLADNÍ OTÁZKY EKONOMIE 15 Kapitola 1 Předmět a metoda ekonomie 1.1 Pozitivní a normativní ekonomie 1.2 Předmět zkoumání ekonomie 1.3 Dvě základní složky moderní ekonomie 1.4 Metody zkoumání ekonomie
15 15 16 17 18
Kapitola 2 Ekonomie a ekonomika 2.1 Ekonomické myšlení a ekonomická praxe 2.2 Ekonomie a hospodářská politika 2.3 Ekonomické cíle 2.4 Subjekty hospodářské politiky 2.5 Nástroje hospodářské politiky
19 19 20 20 21 21
Kapitola 3 Dělba práce. Základní ekonomické otázky 3.1 Dělba práce, specializace a směna 3.2 Tři ekonomické problémy: co, jak a pro koho
22 22 23
Kapitola 4 Ekonomické systémy. Ekonomická koordinace 4.1 Ekonomické systémy 4.2 Dva způsoby ekonomické koordinace 4.2.1 Trh 4.2.2 Centrální koordinace ekonomických činností
24 24 25 25 27
Kapitola 5 Tržní mechanismus 5.1 Konkurence 5.2 Trhy prodávajících a kupujících 5.3 Trh spotřebních statků a trh kapitálových statků 5.4 Cenový systém 5.5 Omezení a problémy tržního mechanismu 5.5.1 Externality 5.5.2 Veřejné statky a další tržní selhání
29 29 30 30 31 32 32 33
ČÁST II. MAKROEKONOMIE
35
Kapitola 6 Základní pojmy a hlavní problémy makroekonomie 6.1 Co je makroekonomie? 6.2 Kde hledat dělící čáru mezi makroekonomií a mikroekonomií
35 35 35
5
6.3 Definice makroekonomie 6.4 Pluralita makroekonomických teorií 6.5 Alternativní přístupy k makroekonomii 6.5.1 Neoklasický či monetaristický přístup 6.5.2 Keynesovský přístup 6.5.3 Marxistický přístup 6.5.4 Alternativní přístupy a hodnotové soudy
36 37 38 40 40 41 42
Kapitola 7 Agregátní poptávka a agregátní nabídka 7.1 Zjednodušený makroekonomický koloběh 7.2 Agregátní nabídka 7.3 Agregátní poptávka 7.4 Makroekonomická rovnováha
42 42 43 45 45
Kapitola 8 Výkonnost národního hospodářství a její měření 8.1 Měření hrubého domácího produktu a národního důchodu 8.2 Metody zjišťování hrubého domácího produktu 8.3 Hrubý domácí produkt a národní důchod 8.4 Nominální a reálný hrubý domácí produkt 8.5 Potenciální a skutečný hrubý domácí produkt 8.6 Srovnání agregátních ukazatelů HDP a ND s agregátními ukazateli úhrnný společenský produkt a ND v marxistickém vyjádření 8.7 Mezinárodní srovnání výkonnosti ekonomik 8.8 Čistý ekonomický blahobyt
46 46 47 50 52 52
Kapitola 9 Peníze a bankovní soustava 9.1 Vývoj peněz a jejich funkce 9.2 Plnohodnotné peníze a peníze s nuceným oběhem 9.3 Poptávka po penězích 9.4 Nabídka peněz 9.4.1 Monetaristické pojetí nabídky peněz 9.4.2 Nabídka peněz v keynesovském pojetí 9.5 Rovnováha na trhu peněz 9.6 Bankovní soustava a centrální banka 9.7 Komerční banky 9.8 Bankovní kreace peněz
58 58 60 61 62 63 64 64 65 67 67
Kapitola 10 Hospodářský růst a hospodářský cyklus 10.1 Vymezení hospodářského růstu 10.2 Zdroje hospodářského růstu 10.3 Hlavní přístupy k hospodářskému růstu v soudobé makroekonomii 10.3.1 Keynesovský přístup k hospodářskému růstu 10.3.2 Neoklasický přístup k hospodářskému růstu 10.4 Hospodářský cyklus 10.5 Fáze hospodářského cyklu 10.6 Příčiny hospodářského cyklu
69 69 70 72 73 73 74 75 78
6
53 55 56
10.6.1 10.6.2
Keynesovská teorie hospodářského cyklu Monetaristický přístup k hospodářskému cyklu
78 81
Kapitola 11 Nezaměstnanost a inflace 11.1 Nezaměstnanost a typy nezaměstnanosti 11.2 Příčiny nezaměstnanosti v tržní ekonomice 11.3 Míra nezaměstnanosti neakcelerující inflaci 11.4 Deflační mezera a nezaměstnanost 11.5 Přirozená míra nezaměstnanosti 11.6 Inflace 11.7 Inflační mezera 11.8 Inflace tažená poptávkou 11.9 Inflace tlačená náklady 11.10 Inflace setrvačná a inflační očekávání 11.11 Inflace a nezaměstnanost 11.12 Stagflace
81 81 83 85 85 86 87 88 88 89 90 90 91
Kapitola 12 Makroekonomická stabilizační hospodářská politika 12.1 Základní přístupy k hospodářské politice 12.2 Státní rozpočet jako nástroj hospodářské politiky 12.3 Státní dluh a schodek státního rozpočtu 12.4 Peněžní a úvěrová politika 12.5 Důchodová politika
92 92 94 95 96 97
ČÁST III. MIKROEKONOMIE
99
Kapitola 13 Obecné pojmy: užitečnost, vzácnost, produkční možnosti, náklady příležitosti 13.1 Statky. Užitečnost, vzácnost a volba 13.2 Ekonomické zdroje 13.3 Křivka výrobních možností 13.4 Hospodářský růst a posun křivky výrobních možností 13.5 Náklady příležitosti
99 99 101 102 105 106
Kapitola 14 Poptávka a nabídka 14.1 Tabulka a křivka poptávky 14.2 Posun křivky poptávky 14.3 Cenová pružnost poptávky 14.4 Nabídka a nabídková křivka 14.5 Posun křivky nabídky 14.6 Cenová pružnost nabídky 14.7 Vzájemné působení nabídky, poptávky a ceny Dodatek ke kapitole 14
107 108 109 111 113 113 115 116 118
Kapitola 15 Poptávka, užitek a chování spotřebitele 15.1 Předpoklady tvaru křivky poptávky
119 120
7
15.2 15.3 15.4 15.5
Mezní užitek Paradox hodnoty Přebytek spotřebitele Teorie chování spotřebitele
121 122 123 123
Kapitola 16 Nabídka, náklady a chování firem 16.1 Nabídková křivka a ochota výrobců dodávat statky za určitou cenu 16.2 Explicitní a implicitní náklady 16.3 Účetní zisk a ekonomický zisk 16.4 Podnikání 16.5 Produkční funkce 16.6 Celkový, průměrný a mezní produkt 16.7 Náklady firmy v krátkém období 16.8 Náklady firmy v dlouhém období
127 128 128 129 129 130 131 133 135
Kapitola 17 Struktura trhů. Dokonale konkurenční trh. Efektivnost trhu dokonalé konkurence 17.1 Struktura trhu 17.2 Dokonale konkurenční trh 17.3 Ekonomická efektivnost trhu dokonalé konkurence
137 137 137 140
Kapitola 18 Monopol, oligopol a monopolistická konkurence 18.1 Monopol 18.1.1 Přirozený monopol 18.1.2 Určení ceny a nabízeného množství v podmínkách monopolu 18.2 Oligopol 18.3 Monopolistická konkurence
144 146 147
Kapitola 19 Trhy výrobních faktorů 19.1 Tvorba cen výrobních faktorů 19.2 Substituce výrobních faktorů 19.3 Trh práce a tvorba mezd 19.3.1 Trh práce v modelu dokonalé konkurence 19.3.2 Skutečné trhy práce 19.3.3 Úloha odborů 19.3.4 Lidský kapitál
149 149 150 151 151 153 154 154
Kapitola 20 Kapitál, trh kapitálových statků a pozemková renta 20.1 Kapitál, úrok a trh kapitálu 20.1.1 Úspory, úvěr a úrok 20.1.2 Trh cenných papírů 20.2 Rovnováha na kapitálovém trhu 20.3 Pozemková renta
155 155 156 157 158 159
8
142 143 143
Kapitola 21 Firmy a jejich druhy 21.1 Firma jednoho vlastníka 21.2 Společnosti spoluvlastníků 21.3 Akciová společnost 21.4 Jiné druhy firem
160 160 160 161 161
ČÁST IV. MEZINÁRODNÍ EKONOMIE
163
Kapitola 22 Mezinárodní obchod a mezinárodní měnový systém 22.1 Mezinárodní obchod a jeho ekonomické výhody 22.2 Svobodný obchod, cla a kvóty 22.3 Obchodní a platební bilance 22.4 Mezinárodní měnový systém. Měnové kurzy
163 163 166 168 168
Kapitola 23 Světová ekonomika 23.1 Charakteristika světové ekonomiky 23.2 Rozvojové země 23.3 Mezinárodní ekonomická integrace 23.4 Česká ekonomika a světová ekonomika
170 170 171 172 177
ČÁST V. STRUČNÝ PŘEHLED DĚJIN EKONOMICKÝCH TEORIÍ 182 Kapitola 24 Vznik a vývoj ekonomické teorie 24.1 Od ekonomického myšlení k ekonomické vědě 24.2 Klasická politická ekonomie 24.3 Utopický socialismus a marxismus 24.4 Neoklasická ekonomie 24.5 Keynesovská makroekonomie 24.6 Monetarismus 24.7 Institucionalismus
182 182 183 186 187 187 190 190
Nobelova cena za ekonomii Laureáti Nobelovy ceny za ekonomii Galerie významných ekonomů Slovníček ekonomických pojmů Použitá literatura Rejstřík
193 194 199 246 266 267
9
ČÁST I.
PŘEDMĚT, METODA A Z Á K L A D N Í O TÁ Z K Y EKONOMIE
První část knihy se soustředí na vymezení předmětu zkoumání ekonomie, seznámení s metodami, které používá, a výklad základních ekonomických pojmů. První kapitola je věnována problematice předmětu a metod ekonomie, ve druhé se zabýváme vztahem mezi ekonomií a ekonomikou a ekonomií a hospodářskou politikou. Výklad dělby práce a základních ekonomických problémů ve třetí kapitole, ekonomických systémů a ekonomické koordinace ve čtvrté i úvodního pohledu na tržní mechanismus a jeho fungování v páté kapitole slouží jako základ následujícího výkladu makroekonomie a mikroekonomie. KAPITOLA 1
Předmět a metoda ekonomie Studium ekonomie je fascinující. Vydáváte se s námi na cestu, na níž naleznete na první pohled tolik známých věcí, a přece budete zjišťovat, že je to svět velkých tajemství. S prvým poznáním tajemných hlubin života jsou zpravidla spojeny ty nejkrásnější dojmy. Ekonomické problémy provázejí náš každodenní život natolik, že každý z nás má alespoň přibližnou představu o tom, jak ekonomika funguje. Zdá se, že k pochopení ekonomických problémů není třeba žádné složité teorie, že se každý člověk v těchto otázkách vyzná, že je schopen jim porozumět a uplatňovat své poznání v každodenní praxi. Jedna věc však je o ekonomických problémech diskutovat laicky, na základě všeobecných znalostí a „zdravého rozumu“, a jiná jim skutečně vědecky rozumět. Teprve trpělivé a soustavné studium ekonomické teorie, která je výsledkem usilovné tvůrčí práce generací ekonomů, nás přesvědčí o omylu. Přesvědčí nás o tom, že ekonomie patří k nejsložitějším teoretickým vědním disciplínám. V tom spočívá úskalí i krása ekonomie.
1.1 Pozitivní a normativní ekonomie Ekonomie má povahu interdisciplinární vědy, která používá metod a výsledků mnoha jiných vědních disciplín, jako je psychologie, sociologie, filozofie, historie, matematika či statistika. Ekonomie je abstraktní věda, která usiluje o objasnění principů, na jejichž základech funguje náš hospodářský život. Podle nás ekonomů je to nejdůležitější složka naší existence. Ostatně jen ekonomové vědí, zatímco ostatní lidé často intuitivně tuší, že i za takovými jevy v lidském životě, jako je válka, manželství či loupežné přepadení, se skrývají ekonomické motivy. V ekonomickém myšlení lze rozlišit dva základní přístupy: 1. pozitivní, 2. normativní.
13
Pozitivní ekonomie se snaží analyzovat fakta ekonomického života, jaká jsou. Odpovídá na otázku, jak se lidé v ekonomice chovají, proč reagují určitým způsobem, nebo proč dochází k cyklickému vývoji ekonomiky, z jakých příčin vzniká nezaměstnanost, inflace i jiné problémy. Pozitivní ekonomie nepoužívá etická hodnocení ani netřídí ekonomické jevy na dobré či špatné. Na základě předpokladů vyvozených z empirického zkoumání hospodářských jevů a procesů buduje ekonomie abstraktně deduktivní teorie, které slouží k vysvětlení ekonomických jevů a procesů a k predikci chování ekonomických subjektů. Normativní ekonomie se snaží odpovědět na otázku, jaký by ekonomický život měl být. Normativní ekonomie vychází explicitně z hodnotových soudů. Středem její pozornosti jsou vedle efektivního fungování ekonomiky rovněž otázky sociální, etické a všeobecně lidské. Vychází z toho, že i ekonomická činnost musí být založena na uskutečňování vyšších humanistických principů svobody a rovnosti lidí umožňujících realizaci lidských práv. Nejvýraznějším příkladem normativní ekonomie se v průběhu 20. století stala ekonomie blahobytu, která se snaží nalézt základní kritéria maximalizace blahobytu na úrovni celé společnosti.
1.2 Předmět zkoumání ekonomie Ekonomie je věda o nejobecnějších souvislostech v ekonomickém životě společnosti, viděných v jejich celku. Předmětem jejího zkoumání jsou instituce tvořící rámec, v němž se ekonomika pohybuje, makroekonomické aspekty vývoje národního hospodářství a racionální alokace vzácných ekonomických zdrojů. Tradiční pojetí předmětu ekonomické teorie, jak ho vymezil ve své dnes již klasické definici významný britský ekonom L. Robbins, zúžilo předmět ekonomie na zkoumání optimální alokace vzácných ekonomických zdrojů, na otázku, jak lidé tyto omezené zdroje, které mohou mít alternativní použití, alokují, aby vyrobili různé druhy statků a služeb, a jak se tyto statky a služby rozdělují mezi spotřebitele (současné či budoucí) usilující o maximalizaci svého užitku. I když jsou otázky, na něž se tento přístup soustřeďuje, dodnes pro ekonomickou teorii podstatné, rozvíjejí se dnes velice dynamicky určité složky ekonomické teorie, které nelze pod tuto definici zahrnout. Za příklad může sloužit nová institucionální ekonomie, za jejíž rozpracování byly v průběhu devadesátých let uděleny dvě Nobelovy ceny za ekonomii (R. Coaseovi v roce 1991 a D. Northovi v roce 1993). Na rozdíl od úzce specializovaných ekonomických disciplín, jako je účetnictví, ekonomická statistika, měnová teorie apod., se ekonomie nezabývá detaily ekonomického života v určité zemi nebo oblasti. Překonává úzký pohled těchto disciplín na danou výseč ekonomické problematiky a poskytuje celkový obraz ekonomického života, ukazuje, jak v ekonomii vše navzájem souvisí. Tím se ekonomie stává důležitým doplňkem i pro odborníka v oblasti účetnictví nebo právníka v oblasti obchodního práva, neboť mu umožňuje orientovat se i v širších souvislostech, kde není specialistou. Ekonomie předpokládá racionalitu v chování ekonomických subjektů. Zkoumá a sleduje pouze ekonomické cíle, zatímco mimoekonomické cíle nejsou předmětem jejího zkoumání. Za ekonomicky racionální chování považuje ekonomie takové chování, které vede nejefektivněji a nejkratší cestou k dosažení příslušného ekonomického cíle.
14
Lidé v ekonomickém životě vystupují buď jako jednotlivci (fyzické osoby), nebo jako skupinové subjekty (právnické osoby). Všechny subjekty lze zařadit do několika skupin, podle toho, jaké aktivity vykonávají a do jakých vztahů v ekonomice vstupují. Rozhodující jsou tři skupiny subjektů: domácnosti, firmy a vláda. 1. Domácnosti jsou rodiny nebo jednotlivci. Mají příjmy (např. mzda, plat, stipendium, starobní důchod) a tyto příjmy vydávají na nákupy spotřebních statků. Jak se dále dozvíme, domácnosti mohou rovněž část příjmů spořit a z úspor vytvářet kapitál, který mohou nejrůznějšími způsoby investovat. 2. Firmy jsou ekonomické subjekty, které organizují podnikání. Firmu může představovat její majitel (jde-li o živnost) nebo ředitel (jde-li např. o akciovou společnost). Podnikání může zahrnovat výrobu, ale také poskytování služeb či obchodování. Firmy jsou chápány jako subjekty, které usilují o takové podnikání, při kterém dosahují pokud možno maximálního zisku. 3. Vláda je subjekt, který zasahuje svou činností velmi výrazně do ekonomiky. V ekonomii chápeme pod pojmem „vláda“ i další orgány státní správy: parlament, který zákony schvaluje, ministerstva a jiné vládní orgány, které zasahují do ekonomiky svými rozhodnutími, ale také územní orgány státní správy až po městské úřady apod. Vláda a její orgány většinou stanovují obecná pravidla ekonomické činnosti (zákony, předpisy), obecné podmínky hospodaření (daně, cla), ale vládní orgány také na trhu nakupují od firem značné množství statků (pro státní správu, státní školy a nemocnice, armádu, policii aj.), investují do stavby dálnic a železnic apod. a rovněž přerozdělují finanční prostředky např. formou programů sociální pomoci. Ekonomické subjekty se setkávají převážně na trhu. Trh je abstraktní pojem, který zahrnuje všechny možné formy vztahů mezi subjekty, v nichž jde o koupi a prodej. Patří sem tržnice i telefonní linka, na níž právě probíhá obchodní jednání. Laické veřejnosti je dobře znám trh statků a služeb, protože každý z nás nakupuje potraviny, jízdenky na vlak, autobus či městskou dopravu, a trh práce, kde lidé nabízejí firmám práci rozmanitých kvalifikací. Finanční trh se týká poskytování úvěru a jeho splácení, včetně úroku. Zvláštní součástí finančního trhu je trh cenných papírů, který je u nás rovněž velmi populární v souvislosti s kupónovou privatizací. Ekonomie vytváří ideální, modelovou představu o firmě, která obsahuje hlavní typické rysy skutečných firem, ale v čisté, zjednodušené podobě. Stejně tak si ekonomie vytváří obraz ideálního spotřebitele, ideální domácnosti, ideálního trhu atd.
1.3 Dvě základní složky moderní ekonomie Ekonomická teorie se dělí na dvě části, které od sebe nelze oddělit ani pochopit zvlášť, nebo se dokonce seznámit pouze s jednou z nich a s druhou nikoli. Jde o mikroekonomii a makroekonomii. Chování jednotlivých ekonomických subjektů a trhů se věnuje část ekonomie, které říkáme mikroekonomie (mikros = malý). Zabývá se tvorbou cen jednotlivých druhů statků a služeb, fungováním trhů v podmínkách dokonalé i nedokonalé konkurence. Analyzuje celou řadu dalších otázek, z nichž nejdůležitější je problematika rozmísťování a užití vzácných ekonomických zdrojů. Mikroekonomický pohled bychom mohli přirovnat k mikroskopu, kterým zkoumáme chování ekonomických subjektů a jeho
15
vnitřně nestabilní tržní ekonomiku státními zásahy. Jeho dílo vychází z představy, že kapitalistická tržní ekonomika prodělala ve svém vývoji takové změny, že ve 20. století již nemůže úspěšně fungovat pouze na základě samoregulačních tržních sil. V jeho teoretickém vývoji je možné odlišit dvě etapy. Etapu do vytvoření teorie efektivní poptávky, v níž ještě Keynes rozvíjí teoretické koncepce A. Marshalla a jeho pokračovatelů v tradici cembridgeské verze kvantitativní teorie peněz, i když zde narůstá váha prvků, které jsou s touto původní koncepcí v rozporu. V této fázi spatřuje Keynes hlavní příčiny vykyvů v nestálé kupní síle peněz. Vrcholným dílem tohoto období je Traktát o peněžní reformě z roku 1923. Mezníkem uzavírajícím tuto etapu a v mnoha ohledech zahajujícím druhou se stala práce Pojednání o penězích z roku 1930, v níž se již objevuje mnoho prvků, které sehrávají zásadní úlohu v Obecné teorii zaměstnanosti, úroku a peněz z roku 1936, která je vrcholným dílem druhé etapy v rozvoji Keynesovy teorie a jeho hlavím dílem. Druhá etapa v Keynesově díle je spojena s teorií efektivní poptávky, která je jeho hlavním přínosem rozvoji ekonomické teorie. Keynes zdůvodňuje recesi a nedobrovolnou nezaměstnanost nedostatečnou efektivní poptávkou a hlubinné příčiny tohoto stavu vyvozuje z nejistoty, která provází investiční rozhodnutí v tržní ekonomice, a z úsilí podnikatelů bránit se nejistotě preferencí likvidity. Keynes vytvořil koncepci principiálně peněžní ekonomiky, kde peníze plní důležité funkce v souvislosti se snahou bránit se negativním důsledkům nejistoty. Odmítl kvantitativní teorii peněz a nahradil ji teorií preference likvidity. Do makroekonomické analýzy zavedl množství nových pojmů: sklon ke spotřebě, sklon k úsporám, mezní efektivnost kapitálu aj. Pod pojmem Keynesova teorie dnes máme na mysli teoretické koncepce této druhé etapy ve vývoji jeho teoretických názorů. Vzhledem k tomu, že Keynes neformuloval vždy své teoretické koncepce zcela jednoznačně a nevytvořil vlastní teorii rozdělování a ceny, vzniklo po jeho smrti množství diskusí a interpretací jeho díla, které jsou často téměř protichůdné. Známé jsou názorové spory mezi příslušníky neokeynesovského a postkeynesovského směru. • Hlavní práce: Economic Consequences of Peace (1919); Economic Consequences of Mr. Churchill (1925); Tract on Monetary Reform (1923); Treatise on Money (1930); General Theory of Employment, Interest and Money (1936, česky Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz. Praha, Academia 1963); How to pay for the War (1940); Collected Writings of J. M. Keynes (1971–73). Klaus Václav * 1941, významný český ekonom a politik. V roce 1995 byl jmenován profesorem Vysoké školy ekonomické v Praze. Po absolvování Vysoké školy ekonomické v Praze pracoval až do roku 1970 v Ekonomickém ústavu ČSAV jako vědecký pracovník. Studoval rovněž v Itálii (1966) a v USA (1969). V letech 1971–86 pracoval v různých funkcích ve Státní bance Československé a v roce 1988 se stal vedoucím vědeckým pracovníkem Prognostického ústavu ČSAV. Ve své vědecké práci se věnoval zejména makroekonomické problematice, inflaci a peněžní teorii a problematice ekonomických reforem. Původně vycházel z keynesovské teorie, postupně však měl na jeho názorovou orientaci rozhodující vliv friedmanovský monetarismus, učení F. A. Hayeka a další liberální teoretické koncepce. Dnes je předním českým liberálním ekonomem a věnuje se zejména problematice transformace české ekonomiky. Po rozpadu Občanského fóra se stal v roce 1991 předsedou nově zformované Občanské demokratické strany. Již v prosinci 1989 se stal ministrem financí, stejnou funkci zastával i v nové
220
federální vládě od června 1990, po volbách v roce 1992 stanul v čele české vlády a 1993 až 1997 byl předsedou vlády samostatné České republiky. 1998–2002 působil jako předseda Parlamentu ČR a v březnu 2003 byl zvolen prezidentem ČR. • Hlavní práce: Cesta k tržní ekonomice (1991); O tvář zítřka (1991); Ekonomická teorie a ekonomická reforma (1991); Nemám rád katastrofické scénáře (1991); Demontáž socialismu: Cesta k tržní ekonomice II (1992); Proč jsem konzervativcem (1992); Rok – málo či mnoho v dějinách země? (1993); Česká cesta (1994); Rebirth of a Country (1994); Ekonomická teorie a realita transformačních procesů (1995); Mezi minulostí a budoucností (1996); Obhajoba zapomenutých myšlenek (1997); Proč nejsem sociálním demokratem (1998); Od opoziční smlouvy k tolerančnímu patentu (2000). Klein Lawrence Robert, * 1920, americký ekonom, profesor ekonomie na Pennsylvánské univerzitě. V roce 1980 se stal nositelem Nobelovy ceny za ekonomii za přínos k rozvoji ekonometrických prognostických modelů na bázi keynesovské makroekonomie. Z mnoha modelů, které jsou s jeho jménem spojeny, je nejznámější whartonský model, který je prognostickým ekonometrickým modelem pro ekonomiku USA. Klein se více zasloužil o aplikaci teoretických ekonometrických poznatků než o jejich teoretické rozpracování. Jeho práce však měla velký ohlas a ovlivnila budování ekonometrických modelů po celém světě. • Hlavní práce: The Keynesian Revolution (1947, 1966); A Textbook of Econometrics (1953, 1974); An Introduction to Econometrics (1962, česky Úvod do ekonometrie. Praha, NPL 1966). Knies Karl, 1821–1898, německý národohospodář, příslušník starší německé historické školy, profesor na univerzitách v Heidelbergu, Marburgu a Freiburgu. Spolu s W. Roscherem a B. Hildebrandem prosazoval historický přístup k ekonomickým jevům a procesům. Jeho odpor k metodě abstrakce vyústil až v odmítání existence obecných vývojových tendencí ve společnosti, připouštěl nanejvýš historické analogie. Známý se stal pracemi o penězích a úvěru. • Hlavní práce: Nationalökonomie vom geschichtlichen Standpunkte (1853). Knight Frank, 1885–1972, americký ekonom, od roku 1928 byl profesorem ekonomie na Chicagské univerzitě. Zabýval se zejména problematikou fungování tržního mechanismu, jeho hlavní přínos spočívá v zavedení časové dimenze do tržní ekonomiky a v analýze nejistoty. Přispěl rovněž k řešení problematiky etiky a metodologie ekonomické vědy. Byl stoupencem extrémního liberalismu. • Hlavní práce: Risk, Uncertainty and Profit (1921); The Ethics of Competition (1935); Essays on the History and Method of Economics (1956). Kondratěv Nikolai Dmitrijevič, 1892–1938, ruský ekonom a statistik, zabýval se především ekonomikou zemědělství a rozvojem plánování v zemědělství v SSSR. Na základě statistické analýzy vyslovil domněnku o existenci dlouhých vln ve vývoji tržní ekonomiky, nevytvořil však žádnou teorii dlouhých vln, pouze poukázal na určité faktory. Dlouhé vlny byly po něm nazvány Kondratěvovými cykly. Svým úsilím o objektivní ekonomickou analýzu, kterou považoval za nezbytně nutný základ plánování, se postupně dostával do konfliktu se sovětskou mocí, v roce 1930 byl zatčen a zemřel v koncentračním táboře. • Hlavní práce: Bolšije cikly konjunktury (1925).
221
