MILAN MICHALSKI
MALÝ PRŮVODCE GEOPARKEM NA ŠKOLNÍ ZAHRADĚ
Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.28/01.0049
HORNINY A NEROSTY GEOPARKU Nacházíme se v geoparku u ZŠ Habrmanova v České Třebové, do kterého se podařilo soustředit horniny z různých oblastí České republiky. Horniny tvoří zemskou kůru, jsou důležitým stavebním a dekoračním materiálem a provázejí člověka a jeho kultury již od pravěku. V našem geoparku můžeme vidět 43 exponátů, které jsou rozděleny do skupin podle způsobu vzniku. Vedle hornin usazených, si můžeme osahat vyvřeliny, které vznikly krystalizací roztaveného magmatu a také horniny, které působením geologických sil změnily své původní vlastnosti. V našem geoparku jsou umístěny přírodniny, které v přirozené krajině od sebe dělí vzdálenost stovek kilometrů. Technicky však nebylo možné na tak malou plochu soustředit všechny významné zástupce hornin, které se na petrograficky pestrém území České republiky nacházejí. Přijměme proto náš geopark jen jako malou pozvánku do světa zdánlivě obyčejných, přesto však, v životě planety Země tak důležitých, kamenů.
1. VYVŘELINY UTUHLÉ POD ZEMSKÝM POVRCHEM (OZN. 1V – 11V)
Nejpočetněji zastoupenou skupinou v geoparku jsou žuly (granity). Granit je kyselá magmatická hornina, složná převážně z křemene , živců a malého množství tmavých nerostů jako jsou slída, amfibol, turmalín a pod. Společně s granodioritem, který má podobné složení, jsou nejrozšířenějšími hlubinnými vyvřelinami. Prvním exponátem geoparku je Litická žula. Přesněji se jedná o načervenalý biotitický granodiorit z Litic nad Orlicí (1V). Je to také jediná vyvřelina, která se v našem regionu nachází. Používá se převážně jako stavební materiál a na výrobu štěrku. Na vystavených ukázkách vyvřelin, můžeme porovnat jejich velkou barevnou, texturní i strukturní variabilitu. Určitě nás porfyrickou strukturou a narůžovělou barvou živce ortoklasu upoutá vzorek liberecké žuly z Ruprechtic (9V), která patří mezi nejdekorativnější tuzemské ušlechtilé kameny. Klasickým příkladem žul, jejichž těžba má dlouholetou tradicí, je ukázka z kamenolomu v Žulové (2V). Mnoho let se zde těží klasickým způsobem světlá drobnozrnná slezská žula. Využívá se především na výrobu dlažebních kostek a pro dekorativní a architektonické účely. Obdobné využití má i narůžovělá žula z lomu Zderaz (10V), středně zrnitá biotitická žula z lomu u Chvaletic (7V) a také žula ze Zdechovic (4V). Jako hlinecká žula (8V) se označuje šedomodrý granodiorit, jehož těžba má více než stoletou tradici. Díky vysoké odolnosti se používá na výrobu obkladů, kuchyňských desek a dlažebních kostek. Obrovský, 14m vysoký žulový pilon z Vápenice u Sedlčan (3V), byl v roce 1998 vztyčen pod Emauzským klášterem v Praze. Z devadesátitunového opracovaného monolitu žuly byl zrekonstruován pomník legionářů, který byl za 2. světové války odstraněn nacisty. Vápenická žula zdobí i historické objekty v Českém Krumlově a radnici v Lokti nad Ohří. Vzorek přibyslavské žuly (11V) pochází z dnes již zaniklých lomů jihovýchodně od Čáslavi, které prosluly nálezy až 10 cm velkých krystalů granátu almandinu. 2
Diorit je intruzivní, hrubozrnná magmatická hornina, která se vyznačuje tmavou barvou. Skládá se z plagioklasových živců, amfibolu, biotitu a především obsahuje až 50% pyroxenu. Křemen je zastoupen v nepatrném množství, nebo zcela chybí. Diorit se těží v Částkově (5V) v okresu Chrudim a používá se jako stavební a dekorační kámen. Pegmatit je hrubozrnná magmatická hornina, tvořená převážně křemenem, živcem a slídou. Náš exponát pochází z pegmatitové žíly, která vznikla v podloží skarnového tělesa na Holém vrchu ve Vlastějovicích (6V). Z četných, v minulosti těžených pegmatitových ložisek, byl pro keramický průmysl využíván především živec.
2. VYVŘELINY VÝLEVNÉ (OZN. 12V – 16V) Tyto horniny vznikly utuhnutím magmatitu vylitého na zemský povrch. Čedič (bazalt) tvoří více než 90 % všech výlevných hornin na zemském povrchu. Je to jemnozrnná šedočerná, bazická hornina, složená převážně z plagioklasů a pyroxenů, bohatých vápníkem. Často obsahuje vyrostlice olivínu, augitu, amfibolu a biotitu. Bazalty jsou nejhojnější v Českém středohoří a v Doupovských horách, ale najdeme je i jinde, například ve východních Čechách. Některé bazalty tuhnou, díky rychlému ochlazení sloupcovitě, což je patrné na našich ukázkách ze Smrčí u Semil (14V) a ze Soutěsek u Děčína (15V). Používá se na výrobu štěrku, stavebních hmot a z roztaveného čediče se vyrábějí izolační materiály. Podle geologického stáří jsou od čedičů odvozeny melafyry, které se často vyznačují typickou mandlovcovou strukturou. Dutinky po plynech vyplnil kalcit, chlorit, nebo drahokamové odrůdy křemene, které se vyskytují například v melafyru v Doubravici (13V). Diabas je souborné označení pro bazické vyvřeliny, které vznikly v předtřetihorním období. Vyznačuje se šedozelenou barvou a skládá se převážně z augitu a bazického plagioklasu. Naše ukázka pochází z lomu v Chrtníkách (12V), který se proslavil výskytem příbojové zóny křídového moře s množstvím zkamenělin. Posledním exponátem ze skupiny vyvřelin je znělec (fonolit) z Mariánské skály v Ústí nad Labem (16V). Tato alkalická hornina zelenošedé barvy, obsahuje především nefelin, sanidin, egirín a alkalický amfibol. Má velmi viskózní lávu, a proto vytváří charakteristická tělesa kupovitého tvaru, která známe například z Českého středohoří. Tato významná hornina nachází využití především jako stavební materiál a štěrk. Některé druhy znělců se využívají i na výrobu obalového skla.
3. HORNINY USAZENÉ – USAZENINY (OZN. 1U – 9U) Usazené horniny jsou nedílnou součástí zemské kůry a vznikají převážně působením vnějších geologických sil (horninotvorný cyklus). V našem geoparku najdeme některé ukázky zpevněných klastických hornin a hornin chemogenního původu. První skupinu zastupují převážně slepence, pískovce a opuky, druhou prezentují vápence. Jedinou horninou, která pochází z České Třebové (3U) je písčitý slínovec, pro který se vžil název opuka. Vznikla zpevněním sedimentů z období svrchní křídy. Důkazem jejího mořského původu jsou dobře zachovalé zkameněliny mořských organismů. Ve městě byla opuka využívána jako běžná stavební surovina a najdeme ji i na mnoha historických budovách. V Přibylově (4U) se těží restaurátorské opuky, které byly mimo jiné použity i při rekonstrukci rotundy na Řípu.
3
ROZMÍSTĚNÍ HORNIN A NEROSTŮ V GEOPARKU 9V
10V
8V
11V
13V 12V
15V
14V
16V
7V
2R 1R
3R
1U
2U
6V 5V 4V 3V
17V - ústřední blok
2V 1V označení 1V 2V 3V 4V 5V 6V 7V 8V 9V 10V 11V
hlubinné vyvřeliny Žula (granodiorit) Žula (granit) Žula (granit) Žula (granit) Diorit Žulový pegmatit Žula (granit) Žula (granit) Žula (granit) Žula (granit) Žula (granit)
Litice nad Orlicí - Ústí nad Orlicí Žulová - Jeseník Vápenice u Sedlčan - Příbram Zdechovice - Pardubice Částkov - Chrudim Vlastějovice - Kutná Hora Chvaletice - Pardubice Hlinsko - Chrudim Ruprechtice - Liberec Zderaz - Chrudim Přibyslavice - Kutná Hora
výlevné a podpovrchové vyvřeliny 12V 13V 11V 15V 16V
Diabas Melafyr Čedič (bazalt) olivinický Čedič (bazalt) - sloupcovitá odlučnost Znělev (fonolit)
Chrtníky - Pardubice Doubravice - Jičín Smrčí - Semily Soutěsky - Děčín Mariánská skála - Ústí nad Labem
petrografické a mineralogické rarity 1R 2R 3R 4R
Křemen železitý Fosilizovaný kmen araukárie Jaspisová žíla Kvarcitový hranec
Komárov u Hořovic - Beroun Radvanice - Trutnov Domašín - Chomutov Kobylá nad Vidnavkou - Jeseník
3U 4U
5U 6U
7U
1P
8U
2P 9U 3P
V
vyvřeliny
R
rarity
U
usazeniny
P
přeměněné horniny
4P 5P
6P
7P
10P 8P
9P
11P
13P 12P
14P
4R
usazené horniny 1U 2U 3U 4U 5U 6U 7U 8U 9U
Slepenec Slepenec Opuka Opuka Pískovec Pískovec glaukonitický Pískovec železitý Vápenec Vápenec dolomitický
Žampach - Ústí nad Orlicí Chrtníky - Pardubice Česká Třebová - Ústí nad Orlicí Přibylov u Skutče - Chrudim Božanov u Broumova - Náchod Záměl - Rychnov nad Kněžnou Záměl - Rychnov nad Kněžnou Vitošov - Šumperk Horní Lánov - Trutnov
přeměněné horniny 1P 2P 3P 4P 5P 6P 7P 8P 9P 10P 11P 12P 13P 14P
Mramor Mramor Amfibolit, vápenec Amfibolit Amfibolit, rula Amfibolit Amfibolit pyroxenický Skarn, kalcit Hadec Fylit Svorová rula Ortorula, křemen Ortorula Rula biotitická
Bohdaneč - Kutná Hora Lipová - Jeseník Bohdaneč - Kutná Hora Markovice - Kutná Hora Markovice - Kutná Hora Libodřice - Kolín Markovice - Kutná Hora Vlastějovice - Kutná Hora Borek u Chotěboře - Havlíčkův Brod Železný Brod - Jablonec nad Nisou Horní Maršov - Hradec Králové Pec pod Sněžkou - Trutnov Vlastějovice - Kutná Hora Barchovice - Kolín
Dvě ukázky glaukonitického a železitého pískovce z lokality Záměl, nedaleko Potštejna (6U, 7U) se vyznačují nazelenalou barvou a neopakovatelnou kresbou, způsobenou oxidy železa. Pískovec je cenomanského stáří a přítomnost zeleného silikátu glaukonitu je důkazem jeho mořském původu. Pro výbornou opracovatelnost je využíván ve stavebnictví, zahradní architektuře a také v sochařství. Božanovský pískovec (5U) se těží na svahu Broumovských stěn nedaleko polských hranic a patří k našim nejkvalitnějším pískovcům u nás. Má široké uplatnění ve stavebnictví, sochařství i při obnově památek. Byl použit například při restaurování Pražského hradu, Lichtenštejnského paláce, nebo při obnově Karlova mostu. Sedimenty Poorlické pánve jsou v geoparku zastoupeny slepencem ze Žampachu (1U). Charakteristické červenohnědé zabarvení horniny, způsobené přítomností oxidů trojmocného železa a hliníku, je dokladem suchého a horkého klimatu v permském období. Mořského původu je naopak slepenec z lomu v Chrtníkách (2U), jehož obrovské, mořským příbojem ohlazené valouny pojí vápnitý tmel. Jsou jedinečným pozůstatkem příbojové facie české křídy. Vystavený vzorek je jeden z posledních, který se podařilo, z dnes již zaniklé lokality, získat. Vápenec z Vitošova (8U) pochází z jednoho z nejvýznamnějších ložisek karbonátových hornin na území ČR a je pravděpodobně devonského stáří. Slouží na výrobu vápna. Z karbonátového ložiska u Horního Lánova (9U) je ukázka dolomitického vápence. Dolomit, který zde převažuje nad kalcitem, byl převážně využíván ve sklárnách, papírnách, gumárnách a pálilo se z něj vápno.
4. HORNINY PŘEMĚNĚNÉ – METAMORFOVANÉ (1P – 14P) Při metamorfóze (viz horninotvorný cyklus) dochází působením sil v zemské kůře k přeměně hornin. Těmito silami jsou především teplota, tlak a chemicky aktivní kapaliny. K přeměně může docházet i na zemském povrchu působením migmatitů, které se na zemský povrch vylévají. Mramor (krystalický vápenec) vzniká přeměnou vápence nebo dolomitu vlivem vysokého tlaku a teploty, při které dochází k překrystalování původní horniny. Mramory bývají často zabarveny příměsí limonitu, hematitu a grafitu a pokud vznikly z organogenního vápence, obsahují i schránky fosílií. Dolomitický mramor z Bohdanče u Zbraslavic (1P) je sněhobílý a připomíná světoznámý Kararský mramor. Štípaly se z něj dlažební kostky pro mozaiky pražských chodníků. Proslulá je těžba slezských mramorů, které jsou v expozici zastoupeny exponátem z Horní Lipové (2P). Lipovské mramory jsou dobře leštitelné a pro atraktivní vzhled se používají na obklady a dlažby reprezentativních objektů. Amfibolit, který je převážně tvořen obecným amfibolem a plagioklasem, řadíme mezi krystalické břidlice. Vyniká černozelenou barvou a po vybroušení patří mezi oblíbené dekorativní kameny. Mocné ložisko, které náleží kutnohorskému krystaliniku, se nachází v Markovicích u Čáslavi (4P, 5P, 7P). Kromě těžby kvalitního dekoračního kamene je lokalita známá i výskytem prehnitu a dalších vzácných nerostů. V geoparku najdeme i amfibolit z Libodřic (6P) a z karbonátového ložiska v Bohdanči (3P). 6
Skarn vznikl přeměnou vápnitých a slínitých hornin, sedimentárních železných rud, nebo bazických výlevných vyvřelin. Je to zrnitá hornina červenohnědé, nebo nazelenalé barvy, někdy s páskovanou texturou. Skarny obsahují granát, pyroxen, amfibol, magnetit a další nerosty. Naše ukázka pochází z moldanubika, z lokality Vlastějovice (8P). Skarn se používá jako stavební a štěrkový materiál. Hadec (serpentinit) vzniká přeměnou ultrabazických hornin, které obsahují olivín a hořečnaté pyroxeny. Hornina trávově až tmavě zelené barvy obsahuje antigorit a jemně vláknitý chryzotil. Na serpentinit se váží ložiska niklu a kompaktní, pěkně zbarvené vzorky, slouží jako vyhledávaný dekorační materiál. Naše ukázka pochází z hadcového tělesa v Borku u Chotěboře (9P). Fylit je produktem nízkotepelné přeměny jílovitých sedimentů. Obsahuje křemen, biotit, sericit, chlorit, grafit a další minerály. Ty převážně ovlivňují jeho barvu, která je nejčastěji nazelenalá s hedvábným leskem. Vyznačuje se dokonalou odlučností a používá se jako dekorační a pokrývačský materiál. Exponát z geoparku je z okolí Železného Brodu (10P). Ortoruly z Pece pod Sněžkou (12P) a z Vastějovic (13P) představují ortobřidlice, které vznikly metamorfózou granitu, granodioritu a dalších kyselých vyvřelin, s kterými mají totožné mineralogické složení. Jsou převážně světlé barvy s břidličnatou texturou. Obsahují křemen, ortoklas, plagioklas, biotit, méně často muskovit, granát, turmalín a kyanit. Patří mezi běžné horniny v Českém masívu. V Barchovicích (14P) se nachází biotitická rula, na které lze pozorovat různé deformační struktury jako jsou například vrásy. Hornina má charakter migmatitu, to znamená, že se skládá z granitové i rulové složky. Lokalita je známá i výskytem minerálů alpské parageneze. Nejhojnějšími krkonošskými horninami na české straně jsou krystalické břidlice, mezi které patří i svorová rula z Horního Maršova (11P). Tyto krystalické břidlice byly vytvořeny před zhruba půl miliardou let.
5. RARITY (1R - 4R) Na ploše geoparku jsou vystaveny i mineralogické a petrografické zajímavosti. Žíla železitého křemene z Komárova (1R) je pro své rozměry unikátem. Jeho zabarvení je ovlivněné oxidy a hydroxidy železa, podobně jako u jaspisových hmot z Podkrkonoší. Po vybroušení kamene vynikne jeho barva i unikátní kresba. Takto zpracované železité křemeny jsou oblíbené mezi sběrateli nerostů. Dalším zajímavým exponátem je fosilizované dřevo z Radvanic (2R), původem z arkózových pískovců permokarbonského stáří. Tato dřeva jsou označována, podle způsobu fosilizace, jako araukarity, které patří k primitivním zástupcům nahosemenných rostlin cordaitům. Silikátové roztoky prostoupily v pravěku buněčné stěny a vyplnily i buněčné prostory araukaritů. Fosilizačním materiálem byla směs chalcedonu, křemene a opálu s barvící příměsí hematitu a limonitu. Jaspisová žíla pochází z Domašína v Krušných horách (3R). Toto atraktivní naleziště červených jaspisů bylo známé již od středověku. Křemenná žilovina z okolních lokalit, například z Ciboušova, byla s největší pravděpodobností těžena a zpracovávána i na výzdobu Svatováclavské kaple na Pražském hradě a kaple sv. Kateřiny na Karlštejně. Kvarcitový (křemencový) hranec z Kobylé nad Vidnavkou (4R) je učebnicovou ukázkou abrazivní činnosti větru. Valoun, připomínající tvarem želví krunýř, vznikl v geologické minulosti eolicky. Větrem hnané částečky hornin střídavě obrušovaly části balvanu, které vystupovaly nad terén a vytvořily tak hladké plochy, ohraničené ostrými stykovými hranami. 7
Geopark na školní zahradě je financován z projektu „Škola hrou v kraji KOMENSKÉHO“, registrační číslo: CZ.1.07/1.1.28/01.0049. Poděkování patří osobám, firmám a institucím, které se na vzniku geoparku podílely. Pomoc při zajišťování exponátů – Jaroslav Heřmánek (Zpracování kamene, Vrdy), obec Smrček - okres Chrudim, Jiří Sršeň (TEKAM, Záměl), Oldřich Čevora (ŽPSV a.s., závod Litice), Martin Tyč (Králíky). Výroba informační tabule – Radko Jasanský (Truhlářství Jas, Česká Třebová), výroba informačních popisek z plastu (Hostalek–Werbung spol.s.r.o.,Česká Třebová). Zvláštní poděkování patří Městu Česká Třebová za umožnění realizace geoparku v areálu ZŠ Habrmanova.
