MIKULÁŠSKÁ ZVONICE A ŽIVOT BAROKNÍHO ČLOVĚKA Komentovaná prohlídka pro II. stupeň ZŠ a SŠ
STUDIJNÍ MATERIÁL PRO PEDAGOGY KE KOMENTOVANÝM PROHLÍDKÁM PRAŽSKÝCH VĚŽÍ DŮLEŽITÁ DATA – PŘEHLED 1545 – 1563 v severoitalském městě Trento (Trident) zasedá Tridentský koncil, jehož plody jsou zejména věroučné formulace vymezující se vůči tezím protestantů a reformy uvnitř církve 1556 přichází na pozvání Ferdinanda I. řád Jezuitů (Societas Jesu, Tovaryšstvo Ježíšovo) do Čech, v Praze se nejprve usazuje v někdejším dominikánském klášteře u sv. Klimenta 1612 postaven v Praze luteránský kostel Nejsvětější Trojice v proto barokním slohu; autorem stavby byl G. M. Filippi (roku 1644 je tento kostel obrácením orientace upraven pro řád karmelitánů a zasvěcen P. Marii Vítězné) 1618 23. května se vydali zástupci stavů do české kanceláře na Pražském hradě, aby se ohradili proti porušování náboženských svobod zakotvených v Rudolfově Majestátu; tento protest vyústil v třetí pražskou defenestraci, která bývá považována za počátek třicetileté války; následovalo sesazení Habsburků z českého trůnu a vytvoření stavovského státu s volitelným panovníkem; vybrán byl Fridrich Falcký.
1620 8. listopadu bitva na Bílé Hoře; pro stavovské vojsko skončila porážkou 9. listopadu opouští „zimní král“ Fridrich Falcký Prahu, aby se do Českého království již nikdy nevrátil 17. listopadu byl jmenován českým místodržícím Karel z Lichtenštejna 23. listopadu zrušil císař platnost Majestátu na náboženskou svobodu jeho přestřižením 1621 21. června bylo na Staroměstském náměstí bylo popraveno 27 účastníků stavovského povstání z řad panstva, nižší šlechty i měšťanů 1622 12. 3. kanonizován sv. Ignác z Loyoly, zakladatel řádu Tovaryšstva Ježíšova ‐ Karlově universitě byla zabavena privilegia, nekatoličtí mistři ji museli opustit a v listopadu byla na panovníkův příkaz předána správa univerzity ke spravování řádu Tovaryšstva Ježíšova 1623 začíná Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna budovat na Malé Straně pod Pražským hradem rozlehlý palác, první barokní stavbu v Praze 1624 9. dubna bylo katolické vyznání vyhlášeno za jediné povolené v zemi 1625 v červenci se koná v původním gotickém kostele sv. Mikuláše na Malé Straně schůzka zástupců měšťanů, Tovaryšstva Ježíšova a panovníka, na níž jsou zástupci města informováni o tom, že jejich farní kostel je předán Tovaryšstvu Ježíšovu; farním kostelem se stává sousední kostel sv. Václava, velmi stará stavba spjatá se svatováclavskou legendou 1627 10. května podepsal císař Ferdinand II. novou zemskou ústavu, Obnovené zřízení zemské pro Čechy 21. listopadu korunován císařův syn Ferdinand III. českým králem 1628 1. července vydáno Obnovené zřízení zemské pro Moravu
1631 15. listopadu obsadily saské oddíly bez boje Prahu, s nimi se vrátili mnozí vykázaní nekatolíci z emigrace ‐ 30. listopadu sňaty ze Staroměstské mostecké věže hlavy popravených účastníků stavovského povstání, nejprve uloženy v chrámu Matky Boží před Týnem, jejich druhotné uložení není známo 1632 25. května opouštějí Sasové Prahu; Valdštejnovy oddíly vytlačují saskou armádu z Čech 1637 15. února umírá Ferdinand II. a vládu přebírá Ferdinand III. 1645 5. srpna byl v Praze korunován nejstarší syn Ferdinanda III, Ferdinand IV.; po jeho korunovaci byly r. 1646 odvezeny korunovační klenoty do Vídně, do Čech byly pouze přiváženy na korunovaci (Josef I. a Josef II. nebyli korunováni, klenoty se navracejí až r. 1791)
1648 25. července pronikly švédské oddíly na Hradčany, Pražský hrad a Malou Stranu, začínají obléhat Staré a Nové Město pražské; během obléhání byly do Švédska vyvezeny mnohé umělecké předměty z rudolfinských sbírek, Strahovské knihovny, Valdštejnského paláce atd. ‐ 24. října byl podepsán vestfálský mír; bilance války, která vejde do dějin jako „třicetiletá“ byla krutá pro Evropu i pro České království: především došlo k obrovským ztrátám na životech, hospodářství bylo rozvráceno, majetky zpustošeny ‐ 31. října Švédové ukončili obléhání Starého a Nového Města 1654 Ferdinand III. vytvořil Karlo‐Ferdinandovu universitu spojením Karolina a jezuitské koleje, práva a medicína zůstaly v Karolinu, sídlem fakult filozofické a teologické se stalo Klementinum 1656 11. září byl korunován druhorozený syn císaře Leopold I. českým králem 1657 2. dubna umírá Ferdinand III., vlády v Českém království se ujal Leopold I. 1663 Český sněm vyhlásil vysoké daně na válku s Turky ‐ 3. září vpadli osmanští Turkové na jižní Moravu
1664 18. července generál de Souches porazil turecké vojsko u Nových Zámků na Moravě
‐ 10. srpna byl podepsán dvacetiletý mír mezi Rakouskou monarchií a Osmanskou říší 1673 za účasti Leopolda I. je položen základní kámen ke stavbě nového malostranského chrámu sv. Mikuláše, avšak z praktických důvodů se nejprve přistupuje ke stavbě profesního domu 1679 z Uher a Dolních Rakous se rozšířila do českých zemí morová epidemie; nejprve na Moravu a poté především do středních Čech, kde hlavně postihla Prahu; mezi obětmi epidemie byli například i Bedřich Bridel, český barokní básník, Tomáš Pešina z Čechorodu, historik a spisovatel či 23 pedagogů univerzity Karlovy
1683 14. července je tureckým vojskem obležena Vídeň, turecké hordy pronikají i na Moravu ‐ 12. září byli Turci u Vídně poraženi spojenou polsko‐rakouskou armádou ‐ na Karlův most byla umístěna socha Jana Nepomuckého jako připomínka 300 let od jeho umučení (výročí však bylo určeno mylně, neboť Jan Nepomucký byl umučen r. 1393) 1689 21. června vyhořelo Staré Město, Nové Město a židovské ghetto při tzv. „francouzském požáru“ (obviněni z něj totiž byli domnělí žháři, kteří měli údajně požár založit ve prospěch francouzského krále Ludvíka XIV., který si činil nárok na Falc); Malá Strana i Hradčany zůstaly nedotčeny 1699 26. ledna podepsán mír ve městě Karlovice mezi Svatou ligou a Osmanskou říší; Turci ustoupili ze střední Evropy 1704 započala stavba barokního kostela sv. Mikuláše na Malé Straně 1705 5. května zemřel Leopold I., na trůn nastupuje jeho bratr Josef I. 1711 17. dubna umírá Josef I., nastupuje Karel VI. 1713 19. dubna byla vyhlášena pragmatická sankce, v níž Karel VI. zajistil nástupnictví
v habsburských državách i v ženské linii ‐ V Čechách a na Moravě propuká poslední morová epidemie, na kterou zemřelo asi 100 tisíc osob; trvá až do roku 1714 1715 15. května řád cyriaků (křižovníků s červeným srdcem) poprvé zorganizoval oslavy úmrtí sv. Jana Nepomuckého (jehož tělo nalezli 17. 4. 1393 na svých pozemcích u řeky Vltavy na Starém Městě); oslavy (navalis) se odehrávaly na lodích především pod Karlovým mostem; byly pro ně komponovány duchovní skladby mnohými významnými skladateli (např. Josef Mysliveček, F. X. Brixi) ‐ na Maltézském náměstí byl vztyčen morový sloup jako dík za ukončení epidemie v letech 1713 – 1714; autorem díla zasvěceného sv. Janu Křtiteli je F. M. Brokoff ‐ na horním Malostranském náměstí byl vztyčen morový sloup Nejsvětější Trojice podle návrhu G. B. Alliprandiho 1716 vyhlásilo Turecko novou válku habsburské monarchii (válka trvala od r. 1716 do r. 1718); neodehrávala se však na území České koruny 1719 4. února bylo vydáno první číslo periodických Pražských poštovských novin, které vycházely dvakrát týdně, byly tištěny v českém jazyce a jejich vydavatelem byl F. K. Rosenmüller ‐ 14. dubna byla provedena první exhumace těla Jana Nepomuckého za účelem blahořečení; během ohledání vypadla ze spodiny lebeční hmota, lékařským znalcem Löwem z Ersfeldu rozpoznána jako hmota jazyka; tato hmota byla dodatečně vytvarována do tvaru jazyka 6,3×3,4cm a zasazena do relikviáře (roku 1972 byla při dalším ohledání antropologem E. Vlčkem tato hmota určena jako část mozkové tkáně) 1729 19. 3. kanonizován Jan Nepomucký 1736 další válka s Tureckem po boku carské ruské armády, tentokrát neúspěšná 1740 20. října zemřel Karel VI., vlády v dědičných zemích Habsburků se ujala na základě pragmatické sankce Karlova nejstarší dcera Marie Terezie, ovšem rakouské dědictví si nárokuje bavorský kurfiřt Karel Albrecht; začíná konflikt, který vešel do dějin pod názvem: Války o rakouské dědictví.
1741 26. ‐ 27. listopadu nočním útokem dobyla spojená saská a bavorsko‐francouzská vojska
Prahu, nejvyšší zemští úředníci a stavovská správa se dobrovolně dala do služeb bavorského kurfiřta Karla Albrechta 1743 2. ledna vstoupila do vyhladovělé Prahy rakouská vojska, která Prahu mnoho měsíců obléhala; České země s výjimkou Slezska byly podrobeny Marii Terezii, která byla 12. května korunována v katedrále sv. Víta českou královnou 1744 18. září kapituluje Praha před pruskou armádou, které byla přes dva měsíce vydána na pospas ‐ 26. listopadu jsou Prusové z Prahy vytlačeni rakouskou armádou 1745 25. prosince byl uzavřen mír mezi Rakouskem, Saskem a Pruskem; potvrdil Prusku držbu Slezska a Kladska, uznal manžela Marie Terezie Františka Štěpána Lotrinského za římskoněmeckého císaře a uložil Sasku válečné odškodnění ve prospěch Pruska 1753 podle plánů Nicoly Pacassiho byla zahájena přestavba Pražského hradu ve stylu jednoduchého klasicismu s bohatými rokokovými interiéry 1757 vpadl pruský král se svou armádou do Čech ‐ 7. května započalo obléhání Prahy; Praha byla soustavně ostřelována děly ‐ 20. června odstoupila pruská vojska od Prahy po porážce u Kolína 1784 sjednocení pražských měst
SLOVNÍČEK POJMŮ baroko ‐ barocci (it.) – podivný, zvláštní, nebo označení nepravidelného tvaru perly ‐ umělecký a architektonický styl, který vychází z pozdní fáze renesance, manýrizmu, do Čech proniká po r. 1610 a trvá asi do r. 1750, kdy nastupuje jeho pozdní fáze, nazývaná rokoko
v barokním umění pozorujeme dvě základní tendence klasicizujcí a dynamizující; klasicizující baroko se zejména v architektuře obrací k antickým vzorům, dynamizující baroko pracuje s pohybem, jehož základním vyjádřením je křivka ‐ půdorysy barokních staveb jsou často zpracovány jako důmyslné pronikáním elips; elipsa, jakožto řešení mezi centrálou a podélnou dispozicí stavby je uhelným kamenem barokní architektury. ‐ účinek dynamicky pojatého prostoru je znásoben bohatou výzdobou sochařskou a malířskou, která s architekturou tvoří jeden celek ‐ charakteristickými architektonickými prvky jsou voluty, akanty, kartuše, mušle či piniové šišky ‐ krajinu dotvářejí drobné sakrální stavby jakými jsou boží muka, poutní kaple, křížové cesty morový sloup ‐ sloup vztyčený jako díkuvzdání za ukončenou epidemii moru, obvykle na místě, kde se v době epidemie konaly bohoslužby pod širým nebem ‐ sloup je nejčastěji zdoben mariánskou či trojiční tematikou, můžeme se setkat i se zobrazeními „morových světců“: sv. Rocha, sv. Rosálie či sv. Šebestiána ‐ v barokní době se tyto sloupy staly díky své bohaté plastické výzdobě nápadnými dominantami mnohých náměstí Obnovené zřízení zemské ‐ 10. 5. 1627 vydal král Ferdinand II. pro Čechy novou ústavní normu Obnovené zřízení zemské (roku 1628 pak bylo vydáno Obnovené zřízení zemské i pro Moravu), která odrážela jednak změněné náboženské poměry po potlačeném II. stavovském povstání, ale též snahu Habsburků o větší správní a územní centralizaci a postátnění úřadů ‐ z hlavních bodů nové ústavy shrňme: Země koruny české byly vyhlášeny za dědičné v habsburském rodě, místo stavovského zřízení byl vyhlášen absolutizmus, duchovenstvo získalo první místo v zemském sněmu (po něm následovalo panstvo, rytířstvo a jen jedním společným hlasem královská města), jediná možná víra byla katolická, jazyk německý byl zrovnoprávněn s českým ‐ tato právní norma platila vlastně až do r. 1848 Osmanská říše ‐ existovala v letech 1299 – 1922 na území Malé Asie, za jejího zakladatele je považován Osman I. Gází ‐ Osmanská říše se rychle rozšiřovala na úkor byzantských držav a r. 1453 dobyl sultán Mehmed II. Konstantinopol ‐ při pokusu o zastavení turecké expanze do Uher zahynul 29. 8. 1526 v bitvě u Moháče český a uherský král Ludvík Jagellonský
‐ o stagnaci rozpínavosti Osmanské říše se paradoxně zasloužilo přerušení obchodních cest mezi Evropou a Orientem, které bylo důsledkem předešlé turecké expanze a jež vyústilo v objev nových obchodních cest a nerostného bohatství v jižní Americe ‐ r. 1683 Turci neúspěšně oblehli Vídeň; spojeným rakousko‐polským vojskem byli poraženi ‐ r. 1684 vznikla na obranu proti turecké expanzi Svatá liga, kterou tvořil spolek Benátek, Rakouska, Polska a papeže; v průběhu tří let přišla Osmanská říše o Uhry, Chorvatsko, a Sedmihradsko ‐ Osmanská říše čelila také vnitřní nestabilitě v podobě povstání konzervativních vrstev obyvatelstva, v 19. stol. je již někdy označována jako „nemocný muž na Bosporu“, o její územní a nerostné bohatství jevily zájem všechny tehdejší velmoci ‐ definitivní rozpad tohoto obrovského státního celku je spojen s I. světovou válkou Tovaryšstvo Ježíšovo ‐ řád byl založen sv. Ignácem z Loyoly a schválen papežskou bulou 27. 9. 1540 ‐ je řádem řeholních kleriků, kteří kromě slibů chudoby, čistoty a poslušnosti skládají ještě zvláštní slib poslušnosti Svatému otci ‐ r. 1551 zve císař Ferdinand I. jezuity do Vídně, r. 1556 do Prahy, především aby byli duchovní oporou malému procentu katolíků mezi protestantskou většinou ‐ první řádoví bratři, kteří do Prahy přišli, byli ještě vybráni generálem řádu Ignácem z Loyoly, usadili se v někdejším dominikánském klášteře u sv. Klimenta na Starém Městě ‐ po potlačeném II. stavovském povstání se tento řád věnoval „vnitřní misii“ – tedy upevňování katolické víry na území Koruny české; z nejznámějších osobností na tomto poli jmenujme Alberta Chanovského, Matěje Burnátia či Antonína Koniáše ‐ řád byl vždy vyhlášen vysokou úrovní svého školství a vědeckou činností svých členů – stačí vzpomenout historika Bohuslava Balbína, astronoma a geologa Františka Zena, astronoma a matematika Josefa Steplinga či matematika Karla Slavíčka ‐ v roce 1773 byl řád zrušen, v roce 1814 byl znovu obnoven ‐ v současnosti se jedná o jeden z nejpočetnějších katolických řádů vůbec Tridentský koncil ‐ církevní sněm, který probíhal v letech 1545 – 1563 a reagoval na dobové náboženské změny, především na nástup protestantizmu ‐ ‐ smyslem koncilu bylo nastolení smíru mezi katolíky a protestanty, sněm byl svolán jako ekumenický koncil za účasti Německa i Anglie, společná jednání však nakonec ztroskotala (r. 1551) ‐ v letech 1546 – 1547 probíhala šmalkaldská válka, jejímž plodem nakonec byl tzv. augšpurský mír (1555) definovaný příslovečným „čí země, toho náboženství“ (pomoc císaři Karlovi (resp. českému králi Ferdinandovi I.), který chtěl silou zlomit odpor protestantů vůči tridentským jednáním, odmítly české stavy – známé I. stavovské povstání)
‐ plody tridentského koncilu jsou zejména věroučné formulace vymezující se vůči tezím protestantů a reformy uvnitř církve ‐ bylo přijato mnoho dekretů, z nichž vyjmenujme alespoň učení o tradici, které říká, že apoštolská tradice se musí přijímat se stejnou úctou jako Písmo svaté, dekrety o uctívání svatých, jejich ostatků a obrazů, dekret o zřizování kněžských seminářů jako institucí k výchově kléru či dekret zakazující spojování více biskupství do správy jednotlivce trinitáři ‐ řád Nejsvětější Trojice pro vykupování zajatců (zjednodušeně trinitáři) je řádem řeholních kanovníků ‐ byl založen ve 12. století sv. Filipem z Mathy a sv. Felixem z Valois jako řeholní společenství, jehož úkolem bylo vykupování křesťanských zajatců z muslimského zajetí; vznik tohoto řádu byl velmi vítán, protože jeho činnost byla při konání křížových výprav do Svaté země víc jak aktuální ‐ i později nacházel uplatnění, vzhledem k ohrožení Evropy tureckou expanzí ‐ k nám přicházejí trinitáři až na počátku 18. století, jejich klášter bychom našli na Novém Městě, kde dodnes stojí jejich řádový kostel ve Spálené ulici zasvěcený Nejsvětější Trojici (v současnosti využíván řeckokatolickou farností) ‐ také barokní sousoší od F. M. Brokoffa na Karlově mostě upomíná na zásluhy trinitářů při osvobozování křesťanských zajatců (tzv. „sousoší s Turkem“) zvoník (pulsant, hlásný, trubač) ‐ městské služné zaměstnání, které bylo vázáno na městskou zvonici či na městskou bránu ‐ povinnostmi zvoníka bylo „udeřit ke šturmu“ v případě nebezpečí, každou hodinu udeřit na zvon, vítat vzácné hosty praporem či troubením, vyvěsit prapor či lucernu v případě požáru ‐ zvonění také oznamovalo konec trhu, svolávalo konšely k rokování, zvonilo se „na pokoj“ – uzavíral se šenk a platil zákaz vycházení bez světla – funkce hlásného byl na malostranské zvonici zrušena až r. 1891
INSPIRACE PRO VÝUKU: 1) Pokud bychom se chtěli poklonit památce stavitelů svatomikulášského chrámu, otce a syna Dientzenhofera (Kryštof Dientzenhofer 1655 – 1722, Kilián Ignác Dientzenhofer 1689 – 1751), zjistili bychom, že to nebude tak jednoduché. Vybídněte žáky, ať najdou místo jejich uložení. Pokud budou úspěšní, naleznou zajímavý objekt bývalého raně barokního kostela a za někdejšími pražskými hradbami hřbitov, kam byli oba architekti později přeneseni. (Jedná se o dominikánský kostel sv. Máří Magdaleny ‐
nynější Muzeum hudby a Malostranský hřbitov, jenž byl původně založen v souvislosti s morovou ranou r. 1679 – 1680. Roku 1784 pak byly ostatky obou mužů po zrušení kostela přeneseny právě na tento hřbitov, avšak místo jejich přesného uložení je (zatím) neznámé.) 2) Na Malostranském náměstí najdeme nedaleko Malostranské radnice také dům U Splavínů (U Flavínů) čp. 36. Průčelí domu je ozdobeno barokní malbou, jejímž tématem je korunování P. Marie. Mariánská úcta je pro baroko příznačná, přímluvě P. Marie bylo připisováno vítezství stavovských vojsk na Bílé Hoře i poražení tureckého vojska u Vídně. K P. Marii se také obrací modlitba tzv. růžence. Vybídněte žáky, ať zjistí okolnosti jejího vzniku a následného rozšíření – zjistí, že šíření této modlitby mělo spojitost s tureckým nebezpečím. (Vznik této modlitby je spojován s řádem dominikánů, jeho definitivní podoba byla stanovena r. 1569 papežem Piem V., liturgický svátek byl stanoven na 7. října r. 1572 jako připomínka vítězství nad Turky u Lepanta .) 3) Počet kaváren v českých městech dosahuje úctyhodného množství a svědčí tak o značné oblibě tohoto nápoje. Jedním z možných způsobů přípravy kávy je i „capuccino“ – káva s bohatou mléčnou pěnou na povrchu. Vyzvěte žáky, ať se pokusí vypátrat, odkud se tento specifický způsob přípravy kávy vzal a proč je nazývána právě „kapučino“. (Alespoň dle tradice je „kapučino“ spojováno s vítezstvím křesťanských vojsk u Vídně. Blahoslavený Marek z Aviana, člen řádu Menších bratří kapucínů, který je nazýván také Zachránce Vídně a jenž se až do r. 1689 účastnil jako duchovní vůdce mnoha dalších tažení proti Turkům, nalezl prý v opuštěném tureckém ležení pytle s kávovými zrny. Protože se mu káva z těchto zrn zdála příliš hořká, smíchal ji s cukrem a navrch přidal našlehané mléko. Odtud tedy název „kapucínská káva“. Ostatně stojí za to se zamyslet i nad názvem „turecká“ káva.) 4) Ve stálé expozici MMP naleznete v sále věnovaném barokní Praze také několik exemplářů mechanických hodin. Jedná se o finančně značně nákladné strojky, které mohly být součástí vybavení pouze bohaté měšťanské domácnosti, pro většinu obyvatel měst byly nedostupné a nemohly ještě nahradit vyzvánění zvonů. Pro vaše žáky však mohou být zajímavou připomínkou barokní doby: křesadlový stolní budík využívá vynálezu křesadlového zámku (stejného, jaký se používal do křesadlové pistole) a stolní hodiny drží ve své levici kostlivec připomínající pomíjivost lidského života ‐ ono slavné a v baroku obzvláště akcentované „memento mori“.
DOPORUČENÁ LITERATURA: Nepřítel před branami, Wheatcroft Andrew, Slovart, 2010 Pražské zvony, Kybalová Ludmila, Rybka, 2005 Sláva barokní Čechie, Vlnas Vít a kol., Národní galerie
Svatý Mikuláš na Malé Straně, Bažantová Nina, Festina Lente Press, 2011 Tovaryšstvo Ježíšovo, Čornejová Ivana, 2002 Úloha církevních řádů při pobělohorské rekatolizaci, Čornejová Ivana, 2003 Z městských živností, Winter Zikmund, Praha – Otto, 1925 Život v barokní Praze 1620 – 1784, Scriptoriuum, 2001
INFORMACE: Program připravilo lektorské oddělení Muzea hlavního města Prahy ve spolupráci s oddělením historických sbírek Muzea hlavního města Prahy, Na Poříčí 52, Praha 8, 180 00 Studijní materiál zpracovala Markéta Gausová Zörnerová, supervizor PhD. Jana Bělová Program vede: Markéta Gausová Zörnerová, 221 709 666, 725 847 752 Programy lektorského oddělení objednávejte na www.muzeumprahy.cz
