Michaela Šimánková, 4. C, FZŠ Brdičkova Přistál mi na okně papoušek Humorné setkání se zvířaty
Cesta na Madagaskar Jmenuji se Hanka Nová. Právě jsou prázdniny a já jsem se svou rodinou na letišti. Už pár dní se chystáme na cestu na Madagaskar. Na dovolenou jsem si sbalila svůj fotoaparát, deníček, baterku, hodinky a svého milovaného plyšáčka méďu Míšu. Zrovna nasedáme do letadla a já už se nemůžu dočkat. Cesta je výborná, protože si připadám v oblacích jako pták. Představuji si, jak by se mi žilo, kdybych byla pták, třeba papoušek. Létala bych v pralese ze stromu na strom, hrála si s opicemi na honěnou a měla velkou papouščí rodinu. Také bych louskala oříšky svým ostrým zobákem, to papoušci dělají. Jak jsem se zasnila, tak jsem ani nezpozorovala, že už jsme doletěli a málem jsem zůstala v letadle. Rychle jsem doběhla za rodiči a společně jsme nasedli do taxíku, který nás odvezl do hotelu. Vybalila jsem si věci a šla se podívat na terasu. Chvíli jsem se tam dívala a viděla jsem zajímavé obchody plné nejrůznějších věcí, rozlehlé písečné pláže a moře. To nekonečné modré moře. Najednou nad ním spatřím barevnou skvrnu. Ještě přesně nevím, co to je, ale myslím si, že je to hejno nějakých ptáků. Jsou tam různé barvy. Modrá, červená, zelená, žlutá a dokonce i bílá. Určitě se mi to jenom zdá. Volá mě maminka. Říká, že se mám převléknout, vzít svého mladšího brášku Petříka a mám za ní jít do jídelny na večeři. Večeře byla výborná. Poté jsem si dala zmrzlinu a maminka mi po dlouhém přemlouvání slíbila i jeden dílek jahodového dortu. Zase se dívám z okna a vidím zase tu divnou skvrnu. Přibližuje se. Rozpoznávám jednotlivé části skvrny. Opravdu, jsou to ptáci! A jací nádherní! Ti nádherní papoušci mi proletěli okolo okna a teď bezstarostně krouží nad hotelem. Jeden letí k mému oknu, řítí se na mě, bojím se a volám: „Mami!“, ale papoušek na poslední chvíli přibrzdí, udělá přemet a přistane na okenní římse. Podívá se na mě a řekne mi: „Dobrrý večerr milá slečno, vy jste tady nová? Jmenuji se Krrrák. A jak vy?“ Jsem hrozně překvapená a lehce vyděšeně se na něj dívám. Papoušek mi ale klidný pohled oplácí. Chvíli se tak na sebe díváme a já pak nakonec promluvím. „Jsem Hanka. Ty tady bydlíš, Kráku?“ „Ne“ „A co tu tedy děláš?“ „Každý rok létáme s rodinou nad mořem a tady si dáváme přestávku. “ „Aha. To jsem moc ráda, že ses objevil u mě v okně. Můžu o tobě říct Petříkovi? “ „Kdo je Petřřík?“ „Můj mladší bráška“ „Aha. No jak je libo.“ „Tak já mu o tobě řeknu.“ Rozběhla jsem se za Petříkem. Když jsem mu řekla, že u mě na okenní římse sedí mluvící papoušek, nechtěl tomu uvěřit. Tak jsem mu řekla, ať jde se mnou do mého pokoje (na dovolené jsem měla svůj pokoj) a já že mu ho ukážu. Přiběhli jsme do pokoje a parapet na okně byl prázdný. Zůstala jsem jako opařená. Petřík si o mně bude myslet, že jsem lhářka. A hlavně, můj nový kamarád je pryč. Chvíli jsme čekali, ale potom už jsme museli jít do postýlek. Celou dovolenou jsem Kráka vyhlížela. Ráno po snídani, po obědě, po svačině i po večeři, ale nikdy jsem se nedočkala. Byla jsem smutná a
přesvědčená, že už se neuvidíme. Když jsme nasedali do letadla, tak jsem vzpomínala na to, jak jsem se před několika dny setkala s mluvícím papouškem. Po návratu domů jsem si vybalila věci a otevřela okno. Řítila se na mě různobarevná koule, zase udělala přemet a zastavila se na okenním parapetu. Byl to pták, byl to barevný papoušek, byl to Krák. Byla jsem šťastná, že se zase vidíme. Začali jsme si spolu povídat a Petřík zjistil, jak úžasné je mít za kamaráda papouška.
MŮJ PAPOUŠEK LEÓN
Ahoj. Jmenuji se Tomáš a je mi 10 let. Mám 10 bratrů a 9 sester. Bratři se jmenují: Michal, Jirka, David, Oskar, Honza, Denis, Florián, Maty, Max a Rodrick. Sestry se jmenují: Barča, Mája, Terka, Lenka, Naty, Mirka, Míša, Kačka a Vanesa. Pak mám maminku Dagmar (Dáša) a tatínka Wernera. Babičku Dianu a dědečka Oskara. Druhou babičku Denisu a druhého dědečka Emila. Tetu Kamilu a strejdu Dana. Pak mám dva bratrance a dvě sestřenice. Ty se jmenují: Soňa a Veronika, Sam a Filip. Jsou všichni moooooc hodní!!! Teď mám právě takové ty dvouměsíční prázdniny. Přesně nevím, jak se jmenují, ale my tomu doma říkáme velké prázdniny, protože jsou strašně dlouhé. Jednou jsem se ráno vzbudil, oblékl jsem se, umyl, vyčistil si zuby, učesal se a nasnídal se. Jo a zapomněl jsem říct, že se skoro všichni (kromě těch, co nejsou sezdaní) jmenujeme Krisovi. Máme tam měkké i, protože tam máme výjimku, takže jsme výjimeční. Heč!!! No a vrátíme se zase zpět. Takže jsem vstal. Oblékl se, umyl, vyčistil zuby a učesal se. No a zbývá nám co asi? No přece, že jsem se nasnídal. A ještě jedna povinnost mi zbývá. A to je, abych si otevřel okno a vyvětral si. A najednou se do toho okna něco turborychle řítilo a já jsem se hrozně bál, že mi to něco udělá! Měl jsem se radši schovat, ale byl jsem odvážný a neschoval se. A najednou si to sedlo na můj parapet. To si to tedy strašně dovolilo. A víte, co to bylo? Pestrobarevný papoušek a ehm… tomu byste neuvěřili! On umí mluvit! No a já myslel, že omdlím. Teda, kde se to asi naučil? No to nevím!!! Ale nechal jsem si ho ( nejdřív jsem ho dal do televizních novin, aby ho kdyžtak někomu předali, ale říkali mi, že si ho můžu nechat.) To je super! Tak mi všecko pověděl a já jsem zase pověděl všecko jemu. To bylo úžasné, co všechno prožil. On taky koukal, co jsem všechno prožil já. No musím říct, že je s ním legrace. Já jsem se z něj jednou počůral smíchy. Zapomněl jsem říct, že se jmenuje…... jmenuje……. jmenuje: no přece León! León a já jsme fakt dobrá parta. Wow! Takže jsem ho nakrmil, protože byl hladový. No a první noc s Leónem jsem se docela dobře vyspal. Malinko chrápal, ale to já taky někdy chrápu. A ráno jsme vstali a zase jsem udělal všechny povinnosti. Pouze jsem musel udělat jednu věc navíc. Dát Leónovi najíst a napít. Za měsíc a půl mi končí velké prázdniny. Ach jo! Ale to je až za dlouho. A takhle to trvalo celé dny, až jsem jednou ráno vstal a udělal všechny povinnosti, otevřel okno a najednou tam letěli okolo také nějací papoušci. Byli podobní Leónovi, tak jsem zavolal Leóna a ten hned přiletěl a hrozně jásal. Zeptal jsem se, proč tak vyvádí. A on mi řekl, že je to jeho rodina. Byl taaak šťastný!!! Tak jsme se spolu rozloučili (protože chtěl odletět s nimi) a řekl mi, že mě občas přiletí navštívit.
autor : Kateřina Machurková, 4.C, FZŠ Brdičkova
Vonásková Lucie, 4.C, FZŠ Brdičkova Téma: Na okně mi přistál papoušek. Humorné setkání se zvířaty.
MŮJ BLÁZNIVÝ SEN Jmenuji se Adéla Nováková. Bydlím v ulici Krásného 245/19. Mám sestru Hanu. Náš panelák má modrou barvu. V bytě máme kuchyň, koupelnu, záchod, ložnici a pokoj, ve kterém spím já a Hana. Já bych hrozně moc chtěla kočku s růžovou mašlí. Růžová je moje nejoblíbenější barva. Rodiče mi řekli, že mi ji koupí. Jednoho dne se to opravdu stalo, ale ne tak, jak jsem si to představovala. Přišla jsem domů a Hana mi hlásila, že rodiče koupili kočku, ale ta kočka se jí proměnila v papouška, který mečel a lezl po stromech. Já jsem jí nevěřila, ale než jsem se stačila přesvědčit, tak paní Přesličková, naše sousedka, začala naříkat, protože se její pes proměnil v žížalu s nohama. Ještě větší překvapení však zažila paní Dlouhá, která bydlí ve dvanáctém patře. Žirafa, která předtím byla klisna Aneta, ji vzala do zubů a nesla ji na vysokou palmu. Nás ale potkalo největší překvapení, protože jsem uviděla, jak na nás letí stádo slonů, které bylo v minulosti hejno papoušků pana Brejlatého. Hned jsem si uvědimila, že když sloni neuhnou, tak se panelák rozsype. Rozběhla jsem se co nejrychleji dolů po schodech, ale už bylo pozdě. Sloni vrazili do domu a vše se řítí dolů. Naštěstí se mi podařilo zachytit Hanu za ruku. Padaly jsme a padaly, až jsme dopadly. Jenomže jsme dopadly na obrovatánského supa, který zrovna letěl do svého hnízda na Sněžce. Nad hnízdem se otočil zády do hnízda, takže jsme vypadly. Dopad byl velice měkký. Když jsme se podívaly, na co jsme to spadly, tak jsme se musely hrozně smát, protože jsme nespadly do hnízda, ale na mraveniště, které se na nás vrhlo a hrozně nás šimralo, až jsme se skutálely ze Sněžky. Pod Sněžkou byl hrozně velký a vysoký strom, na kterém bylo hrozně moc opiček. Opičky nás vzaly na strom, kde měly své království. Byl tam trůn a stůl s jídlem. Opičky se nás zeptaly, jak se jmenujeme, a tak jsme zjistily, že umí mluvit. S opičkami se dobře povídalo. Daly nám najíst a napít a řekly, že nám pomůžou domů. Najednou se mnou někdo zatřásl. A znovu. Otevřela jsem oči a vidím, že ležím v posteli a nade mnou stojí maminka a říká, že je čas jít do školy.
Na okno mi přiletěl papoušek. TEREZA PLZÁKOVÁ 4. C, FZŠ Brdičkova
VETERINÁRNÍ STANICE Moje maminka je ředitelkou veterinární stanice v Praze. Mají tam spoustu zvířat. Maminka říká od velblouda po kosa. Ráda tam chodím, protože mám ráda zvířátka a mám to hned přes ulici. Někdy tam i pomáhám, ale vždy si najdu čas na kočičku Lízu, která má zlomený ocas a musí být u veterináře. Hned před ní má klec velký papoušek Panelopa. Někdy to vypadá, že si opravdu povídají. Panelopa je velký papoušek, který ani sekundu neposedí. Vždy, když tam jsem, létá po kleci. Maminka už uvažovala, že mu pořídí větší klec, ale už o tom neuvažuje. Panelopa by to asi taky uvítala, protože by měla větší rozlet, jenomže když to nedovolí ředitelka, tak to nikdy nepůjde, ani když by to chtěla celá veterinární stanice. Jednou jsem šla ze školy domů. Vyjdu tři patra, odemknu a jak je mým zvykem, jdu psát domácí úkoly. Dnes jsem si je ale zapomněla zapsat. Napíšu tedy kamarádce, aby mi napsala, co jsme dostali. Než mi odepsala, trvalo to asi jednu hodinu. Neměla jsem co dělat, tak jsem si vzala mobil a šla ven na hřiště. Konečně napsala. Šla jsem domů a přečetla jsem si zprávu: domácí úkol byl z matematiky - deset příkladů. První příklad byl sto mínus osmdesát šest, zvednu hlavu a vidím Panelopa. Na mém okně je papoušek Panelopa. Hned jsem chtěla běžet za maminkou, ale řekla jsem si, že by bylo fakt hezké mít vlastní zvířátko. Ale co řeknu mamince? Nechám si ho potají. Byla sobota a já jsem šla do veterinární stanice, bylo tam hotové pozdvižení. Maminka dostala málem infarkt. Bylo to její nejoblíbenější zvíře a za dva dny ho měla dát do ZOO. Chtěla volat policii, ale já jsem ji zarazila. Běžela jsem do mého pokoje a požádala jsem Panelopu, aby se vrátila. Ale ona nechtěla. Běžela jsem za mámou. Sice se zlobila, ale odpustila mi. Panelopa se vrátila do klece a hned si ji vzali do ZOO. Všechno dobře dopadlo a maminka mi koupila rybičky, protože jsem si přála mít zvířátko. V neděli jsem si pozvala kamarádky. Vzaly jsme si rybičky, daly jsme je do vany a udělaly jsme jim útulné akvárium. Potom jsme si s nimi hrály. K obědu byly špagety. Moje máma s ostatními maminkami se dohodly, že u mě holky přespí. Odpoledne jsme byly v kině na Čtyřlístek ve službách krále. Celé odpoledne jsme si krásně užily. Večer jsme byly ještě u zvířátek. Potom jsme se vykoupaly, zalezly jsme pod deky a četly jsme si strašidelné příběhy až do té doby, než tam přišla máma a řekla, že už je hodně hodin a zítra jdeme do školy. Verča řekla: „Vždyť zítra jedeme na výlet na hrad Karlštejn.“ „To je jedno, ale vstáváte brzo.“ Ráno jsme vstaly, vyčistily jsme si zuby, oblékly se a daly jsme si kukuřičné lupínky s mlékem. Když byl čas, vzaly jsme si bundy a šly jsme k autobusu, který stál před školou. Když jsme tam dorazily, paní učitelka nás spočítala a sedli jsme si do autobusu. Konečně jsme byli u cíle naší cesty. Paní učitelka se nás ptala, kdo založil hrad Karlštejn? Hned jsem se přihlásila, paní učitelka mě vyvolala, tak Terko:
„Karlštejn založil Karel IV.“ „Správně!“ Řekla paní učitelka a vznesla další dotaz: „Kdo byl tatínek a kdo maminka Karla IV.“? I teď jsem se přihlásila, ale paní učitelka vyvolala Mirku. Pak přišla nějaká paní a řekla, že program je připraven. Všichni se ptali jaký a paní učitelka řekla, že to bude překvapení. Došli jsme až do výtvarné dílny. Tam si každý vyrobil větrník z papíru. Když jsme vyšli ven, byl vítr, tak jsme je hned vyzkoušeli. Potom jsme šli na procházku kolem hradu a pak už byl čas vrátit se domů. Výlet se nám všem moc líbil. Odpoledne jsme šly s kamarádkami ještě do veterinární stanice podívat se na zvířátka. Celý den jsme si hezky užily.
Papoušek Pólí Jmenuji se Lady a je mi 12 let. Mám 2 bratry a 1 sestru. První bratr se jmenuje Harry a druhý bratr se jmenuje Niall. Sestřička je Emma. Máme pejska, kocoura, želvu a rybičky. Jednou k nám přiletěl papoušek. Cizí papoušek. Tak jsme mu dali napapat. Neodletěl, pořád u nás byl. Měl barevné peří. Dali jsme mu jméno Pólí. Když jsem přišla ze školy, řekl: “Ahoj Lady“. Naučili jsme ho totiž mluvit. Šlo mu to. Byl strašně hodný, poslušný, ani nekloval. Dokonce se mnou létal ven. Líbil se nám. Měli jsme ho rádi, ale hlavou nám vrtalo, proč přiletěl právě k nám. Mamku napadlo, že bychom mohli udělat cedulky s obrázkem Pólí a dát je na lampy po ulici. Nikdo se zatím neozval. Trvalo asi 2 měsíce, než se někdo ozval. Zavolala nám mladá paní. Jmenovala se Ester Joková a byla strašně ráda. Moc a moc děkovala. Nevěděla, co nám má dát. Byla šťastná a řekla, že k ní můžeme chodit za Pólí. Tak za Pólí chodíme skoro každý den. Jednou za 5 dní nám „teta Ester“ upeče buchtu, koláč nebo dortík. Někdy to je dortík jahodový, jindy zase čokoládový nebo vanilkový. Koláč třeba borůvkový a buchtu čokoládovou nebo vanilkovou politou karamelem a posypanou čokoládou. Jednou nás „teta Ester“ pozvala na večeři. Bylo
kuře, salát, brambory, hranolky, ryba, řízek, kečup a tatarka. Jako zákusek byl dortík, kukuřice a domácí zmrzlina. A ještě jsme měli dýňovou polévku. Šli jsme domů asi v půl desáté, už byla tma. Lehla jsem si do postele a usnula jsem jako špalek. Byla jsem ráda, že je „teta Ester“ šťastná. Ale zároveň mi bylo smutno.V neděli jsme se domluvili, že si koupíme papouška. Pojmenovali jsme ho Štístko. Byl barevný. Naučili jsme ho mluvit. Štístko a Pólí se skamarádili.
autor : Barbora Vlachová, 4.C, FZŠ Brdičkova
