MHS semestrální práce
Úvod do sekvenceru Rosegarden
Pavel Pour 20.6.2010
[email protected] A07632
Obsah Úvod.....................................................................................................................................................2 Rosegarden - MIDI sekvencer..............................................................................................................2 MIDI................................................................................................................................................2 Obecné (General) MIDI...................................................................................................................2 Sekvencer.........................................................................................................................................3 Instalace................................................................................................................................................3 Generování zvuku............................................................................................................................3 Syntezátor FluidSynth......................................................................................................................3 Zvukový server Jack........................................................................................................................4 MIDI klávesy...................................................................................................................................6 Rosegarden.......................................................................................................................................6 Spuštění............................................................................................................................................7 Řešení problémů..............................................................................................................................8 Začínáme s programem Rosegarden....................................................................................................9 Hlavní okno......................................................................................................................................9 Práce se segmenty..........................................................................................................................10 Práce se zvukem.............................................................................................................................12 Vytváříme vlastní stopu......................................................................................................................13 Notový editor.................................................................................................................................14 Tisk not..........................................................................................................................................15 Tabulkový editor............................................................................................................................17 Audio stopy........................................................................................................................................17 Vytvoření audio stopy....................................................................................................................18 Editace audio stopy........................................................................................................................19 Srovnání s profesionálním softwarem................................................................................................20 Zdroje.................................................................................................................................................20
1
Úvod Tento článek je stručným úvodem do práce s programem Rosegarden. Je psán pohledem člověka znalého výpočetní techniky, pohybujícího se deset let v linuxovém prostředí, ale začátečníka v oblasti zpracování zvuku. Člověka, který sice dostal klasické školní vzdělání hudební výchovy, ale ví málo o moderních možnostech vytváření hudby. Článek může být nápomocen lidem, kteří se teprve rozkoukávají v tomto oboru a rozhlížejí se po vhodném programu, s kterým by mohli začít. Pro někoho může být výhodou, že je psán v jeho mateřštině. Článek si v žádném případě nedělá ambice na kompletní popis všech možností Rosegardenu, protože to je program tak obsáhlý, že by vydal na celou knihu. Zkušené uživatele, kteří by se chtěli dozvědět nějaké jemné nuance, musím odkázat na nápovědu, která bohužel ještě nebyla přeložena z angličtiny. Během psaní článku byl používán Rosegarden ve verzi 10.02.1 a Qjack 0.3.4.
Rosegarden - MIDI sekvencer Rosegarden je Linuxový MIDI a audio sekvencer a editor not, jehož účelem je přinést možnosti sekvenceru lidem, kteří preferují práci s notami (a Linux). Rosegarden jim umožní nahrávat, uspořádávat a komponovat hudbu ve formátu tradičního MIDI nebo audio souborů. Umožňuje přidávat efekty do nahraných zdrojů a mixovat před vypálením na CD. Obsahuje vyzrálý notový editor pro kvalitní tiskový výstup přes tiskový systém LilyPond. Protože hudební průmysl je pro začátečníka hluboká džungle všelijakých zkratek, názvů a standardů, neuškodí na začátku provést definici určitých pojmů.
MIDI MIDI, neboli Musical Instrument Digital Interface je průmyslový standard, který byl uveden v roce 1983. Jedná se o standard, který dovoluje hudebním nástrojům, počítačům i dalším přístrojům komunikovat v reálném čase prostřednictvím definovaného rozhraní. Specifikaci můžeme rozdělit do dvou úrovní. Na fyzické úrovni se jedná o sériový, asynchronní přenos dat s rychlostí 31250 baud/s (což není na dnešní dobu závratná rychlost a může působit potíže). Rychlost je odvozena od frekvence 1MHz/32 s tolerancí 1%. Používá proudovou smyčku s galvanickým oddělením na vstupu. Logická nula odpovídá proudu 5 mA, logická jednička proudu 0 mA. Součástí fyzické specifikace jsou i 5-pólové konektory a dvoužilové stíněné kabely určené k propojení MIDI zařízení. Většina přístrojů obsahuje tři konektory označené In, Out a Thru. Konektor In je vstupní, přes konektor Out jsou vysílány MIDI zprávy generované zařízením a na konektor Thru jsou kopírována data přicházející na vstup. Pro přenos se používá sériový protokol s délkou 8 datových bitů + jeden start a stop bit. Druhou úroveň tvoří specifikace přenášených MIDI povelů. Ty se sestávají z jednoho až mnoha byte. Prvním byte je vždy takzvaný stavový byte, za ním následují byty datové. Informace o stisku jedné klávesy na keyboardu obsahuje tři byte.
Obecné (General) MIDI Tento standard byl přijat v roce 1991, jako specifikace General MIDI System Level 1 a stal se součástí MIDI normy. Nástroj vyhovující tomuto standardu musí mít minimálně 24 hlasů s dynamickým přiřazováním hlasů na všech 16 MIDI kanálech a měl by mít 128 zvukových barev uspořádaných podle normované mapy zvuků. Mapa zvuků standardizuje zvukové barvy a konkretizuje je. 2
Bylo rozhodnuto sestavit 16 skupin rejstříků podle typu, každá skupina má 8 barev. V GM normě není nijak předepsán typ syntézy zvuku, proto se může zvuk různých nástrojů značně lišit podle použitých prostředků.
Sekvencer Sekvencer je elektronický přístroj, který dokáže vytvářet a vysílat sekvence povelů, kterými lze řídit připojené zvukové generátory a vytvářet tak rytmické, melodické či harmonické smyčky a úseky nebo i celé skladby. Analogové sekvencery produkují posloupnosti pulsů s volitelnou délkou a amplitudou, digitální sekvencery většinou produkují MIDI data. Mnohé digitální sekvencery umožňují i záznam a editaci těchto dat. V dnešní době byly samostatné sekvencery téměř zcela nahrazeny softwarovými verzemi. Moderní programy umožňují současně s MIDI daty zaznamenávat, zpracovávat a přehrávat i zvukové signály.
Instalace Samotná instalace Rosegardenu by neměla dělat uživateli Linuxu žádné potíže, jelikož je obsažen snad ve všech hlavních distribucích a stačí tedy použít standardní nástroj pro instalaci balíčků. Problémem se však mohou stát závislosti na dalších balíčcích. Když jsem před léty tento program zkoušel, nemusel jsem nic takového řešit, ovšem s vývojem programu a s jeho poloprofesionalizací potřebuje Rosegarden nyní něco navíc.
Generování zvuku Důležité je si uvědomit, že Rosegarden neumí sám přehrát midi soubory tak, abyste slyšeli nějaký zvuk. Rosegarden je pouze sekvencer, který umí zpracovat midi soubor a převést jej na sekvenci příkazů pro syntezátor, který na základě těchto příkazů vygeneruje vlastní zvuk. V principu existují dvě možnosti jak generovat zvuk. Pokud vlastníte nějakou kvalitní zvukovou kartu, má s velkou pravděpodobností schopnost generovat zvuk pomocí svého hardware. (Opravdu kvalitní karty mají zvuky uloženy ve své ROM paměti, levnější pak používají FM syntézu). Ti méně šťastnější musí použít nějaký softwarový syntezátor. Je jasné, že softwarové generování zvuku klade vyšší nároky na paměť a procesor počítače, nehledě na to, že výsledek může být přece jen horší, než když se použije kvalitní zvuková karta. V obou případech je nutné mít zvukový font, který generátoru zvuku dodá potřebné informace o tom, jak má požadovaný zvuk vypadat. V případě, že použijeme levnější zvukovou kartu, musíme zvukový font nejprve instalovat do RAM paměti karty při její inicializaci - konfiguraci. V případě, že použijeme softwarový syntezátor, musíme font nainstalovat do tohoto programu. Nejčastěji se používají zvukové fonty ve formátu Soud Font 2. Jsou to v podstatě soubory s příponou sf2, které v sobě skrývají vzorky zvuku různých nástrojů v digitální formě. Pro naše účely je možné si stáhnout vhodný sound font z internetu, např. font z dílny Christiana Collinse, který lze nalézt na http://www.schristiancollins.com/generaluser.php. Tento font vyhovuje specifikaci GM i GS MIDI. Z nabízených variant stáhněte tu, která je určena pro FluidSync. Obsahuje zároveň i potřebný doplněk pro Rosegarden. Mnoho dalších zvukových fontů lze nalézt i jinde na internetu, např. na www.hammersound.net nebo www.sf2midi.com. Je jasné, že kvalitní zvukový výstup mohou poskytnout pouze přiměřeně kvalitní zvukové fonty.
3
Syntezátor FluidSynth V Linuxu je k dispozici více syntezátorů, ale pro jednoduchou konfiguraci je doporučován převážně FluidSynth. FluidSynth je softwarový syntezátor, který čte vstup ze systémového midi zařízení např. /dev/midi a renderuje midi sekvence v reálném čase na audio, které směruje do systémového audio výstupu. FluidSynth je program bez grafického prostředí, ale existuje i jeho grafická nadstavba Qsynth, která umožňuje komfortní konfiguraci a ovládání. Oba programy jsou běžnou součástí linuxových distribucí. Po nainstalování a spuštění programu Qsynth uvidíte následující prostředí:
Klikněte na tlačítko Setup a vyberte záložku Soudfonts. Objeví se okno, do kterého nahrajete pomocí tlačítka Open soundfont, jak je vidět na obrázku:
Na kartě MIDI můžeme položku MIDI channels zvýšit z 32 na 64 nebo 128. Další konfiguraci provedeme po doinstalování dalších komponent zvukového systému.
Zvukový server Jack Jistě každý z nás již někdy sledoval na koncertě práci profesionálních zvukařů, kteří propojovali svoji aparaturu množstvím různých šňůr, zakončených velkými jacky. Tak tahle technika již 4
dorazila i do Linuxu. A nemusíme ani vlastnit drahou aparaturu, abychom si vyzkoušeli práci zvukaře. Stačí si nainstalovat zvukový server Jack. Tento server propojuje jednotlivé multimediální programy a v reálném čase mezi nimi přenáší data. Jak má server zařízení propojit můžete sami určit, nebo se můžete spolehnout na schopnost svých programů, že se správně automaticky přes Jack propojí. Jackd, jak se vlastní soubor jmenuje, je v podstatě daemon, který nemá vlastní uživatelské rozhraní. Pro jeho ovládání se používá většinou program qjackctl. Oba programy jsou opět standardní výbavou distribucí Linuxu. Po spuštění příkazu qjackctl uvidíte následující okno:
Nás v tuto chvíli zajímá především tlačítko Setup. Po jeho zmáčknutí se objeví nové okno, které je na následujícím obrázku:
Protože potřebujeme, aby Jack přenášel zvuk v reálném čase, zkontrolujeme, zda je zatržená volba Realtime a No Memory lock. Většina moderních linuxových distribucí používá pro ovládání zvukové karty zvukový systém ALSA. Pokud je to případ vaší distribuce, nastavte jej nahoře v položce Driver. Starší distribuce Linuxu používali systém OSS a i tento je v nabídce. Zde je také nutno upozornit na zádrhel, který vás může potrápit, pokud vaše distribuce používá zvukový server Pulse Audio. Tento server je jindy užitečný, protože umožňuje přístup ke zvukové 5
kartě více aplikacím současně, což by jinak nebylo možné, pokud by musely přistupovat ke kartě přímo, pomocí ovladačů ALSA. Vcelku dělá právě to, co náš server Jack. Jenomže pro účely zpracování zvuku není příliš vhodný, protože nepracuje v reálném čase. Pokud je spuštěn, představuje konkurenci pro Jack a pravděpodobně mu zabrání převzít kontrolu nad zvukovým systémem. V takovém případě můžeme obdržet hlášení: the playback device hw:0 is already in use. Proto je důležité v tomto případě vypnout Pulse Audio pomocí možností, které nabízí vaše distribuce (v Mandriva Linuxu se podívejte do Ovládacího centra, položka Hardvare->Nastavit zvuk). Podobný případ může nastat, máte-li spuštěný nějaký audio nebo video přehrávač, který neumí spolupracovat s Jackem a který již obsadil zvukové zařízení.
MIDI klávesy Ještě než se dostaneme k samotnému Rosengardenu, zmíním se o další užitečné komponentě, která se nám bude k Rosengardenu hodit, a to jsou MIDI klávesy. Jako v případě syntenzátoru, existují dvě varianty, jak si klávesy opatřit. Ti šťastnější vlastní kvalitní klávesy (keyboard), které jsou vybaveny MIDI rozhraním. Ovšem samotné MIDI klávesy nestačí. Je třeba je nějakým způsobem připojit do počítače. Dobré zvukové karty obsahují MIDI vstupy a výstupy, a tak stačí tato zařízení propojit MIDI kabelem. Další možností je použít game port, který se již ovšem z počítačů vytrácí. Game port obsahuje MIDI rozhraní a existují různé redukce v ceně od cca 500 Kč, které zajistí opticky oddělený Midi výstup do standardních MIDI konektorů. Analogové rozhraní game portu už je, zdá se, přežitek a herní zařízení se začínají připojovat přes USB. Jistě bude existovat i možnost připojení kláves přes USB. Ti ostatní, kteří hardwarové klávesy nevlastní, mohou zatím použít klávesy softwarové. V mé distribuci Mandriva Linuxu jsem objevil program Vkeybd, který si rozumí s Jackem. Po spuštění uvidíte klasické klávesy, které můžete mačkat myší, a nebo stiskem kláves na klávesnici počítače:
Na nějaké velké hraní to není, ale na zkoušku to postačí.
Rosegarden Konečně jsme se, po řádné přípravě, propracovali k hlavnímu bodu našeho zájmu. Chtěl bych ještě upozornit na další možnost, která se nabízí při instalaci. Spolu s Rosegardenem a Fluidsynthem můžete nainstalovat i balíček fluidsynth-dssi. DSSI je rozhraní pro systém zásuvných modulů, které umožní určité aplikaci integrovat další audio doplňky, např. syntezátor. Pokud nainstalujete i tento balíček, Rosegarden si vytvoří další rozhraní pro přehrávání MIDI s názvem Fluidsynth DSSI 6
plugin. Jinak není třeba s nainstalovaným programem provádět nějakou zvláštní poinstalační proceduru, vše další probíhá již v kontextu vlastní práce s programem a ve spolupráci s ostatními komponentami vašeho virtuálního hudebního systému.
Spuštění Možná se vám bude zdát spouštění Rosengardenu příliš složité a těžkopádné, ale buďte trpěliví, až to všechno vyzkoušíme a vyladíme, můžeme začít i zjednodušovat. Základem celého našeho hudebního systému, je schopnost komponent předávat si navzájem proud dat. Proto musíme nejprve spustit propojovací program Jack. Nejdříve spustíme z našeho grafického prostředí program Qjackctl. Objeví se nám známé okno. Můžete stisknout tlačítko Connect. Objeví se okno s dvěma panely. V levém panelu jsou vždy zobrazeny výstupy programů a v pravém vstupy. Zatím v panelech nic není. Stiskněte tlačítko Start. Pokud je vše v pořádku, Jack se spustí a na černém displeji se objeví žlutý nápis Startted RT, zatížení systému a pracovní frekvence, v našem případě 48000 Hz. Zároveň se v propojovacím okně objevila první zařízení. Jedná se o systémový audio vstup a výstup:
S těmito vstupy a výstupy začneme propojovat naše programy. Nyní můžeme spustit Qsynth. V závislosti na tom, jak je Qsynth nakonfigurován, se v některých panelech objeví jeho vstupní a výstupní rozhraní. Můžete si všimnout, že se některé vstupy a výstupy automaticky propojí. Pokud je výstup Qsynthu nasměrován do Jacku, měl by se v záložce Audio objevit a připojit se automaticky na systémový audio výstup, jak je vidět na následujícím obrázku:
Propojení naznačují čáry mezi položkami v oknech. V tomto okamžiku je naše zařízení schopné generovat zvuk a mohli bychom již spustit Rosegarden. Bude však lepší naši konfiguraci nejprve vyzkoušet, abychom odladili případné problémy, a to ještě před spuštěním Rosengardenu nějakým jednoduchým způsobem. Zde nám pomohou klávesy. Po spuštění kláves, které jsou schopné spolupracovat s Jackem, by se nám měl v některém z oken MIDI nebo ALSA (a nebo v obou) objevit MIDI výstup z kláves. V případě, který je na obrázku, je to na záložce ALSA. Označíme výstup kláves a vstup do Synthu myší a tiskneme tlačítko Connect. Uvidíme, jak se nám vstupy propojí: 7
Nyní můžeme směle stisknout myší některou z kláves na keyboardu a uslyšíme tón. Zároveň by při stisku mělo zasvítit zeleně modré světélko, umístěné v levém spodním rohu Qsynthu na záložce. Toto světélko blikne při každém přijatém povelu k přehrání zvuku. Pokud slyšíme zvuk, máme vyhráno a již nám nestojí nic v cestě k používání Rosengardenu a můžeme jít na další kapitolu. V opačném případě budeme muset ještě chvíli experimentovat.
Řešení problémů Největší problém pro začátečníka v audio programech je asi to, že jak Jack tak Qsynth mají dohromady zhruba tak milion konfiguračních možností, které jistě ocení uživatelé znalí věci, ale pro začátečníka se mohou stát noční můrou. Spusťte si konfigurační okna obou programů a podumejte, jestli se jejich volby v něčem nerozcházejí. Zpočátku můžete zkontrolovat, jestli mají oba nastaven stejný sample rate, například na 48000 Hz. Také si dejte pozor, zda jste oba programy nespustili v obráceném pořadí. Pokud spustíte nejprve Qsynth, nemůže zaregistrovat svoje rozhraní u severu Jack a ten o něm potom nemůže vědět. V takovém případě pomůže stisknutí tlačítka Restart na Qsynthu. Také pomůže představa, že Qsynth, je krabička se dvěma drátky. Jedním na vstupu a jedním na výstupu. Máme možnost, pomocí voleb v nastavení, tyto drátky zapojit, buď do Jacku, nebo přímo do systémového zařízení. Mně se osvědčila tato kombinace: Vstup MIDI přepnout na alsa_seq. Tato volba vytvoří zařízení v propojovacím vstupním okně Jacku na záložce ALSA. Do tohoto vstupu pak jde připojit výstup z keyboardu. Co se týče audio výstupu z Qsynthu, ten mám naopak přepnutý na Jack a na záložce Audio v Jacku si výstup Qsynthu propojím se systémovým audio výstupem (reproduktory). Pokud by byl výstup Qsynthu nasměrován na systémový audio výstup, mohl by se o toto zařízení poprat s Jackem. Konkrétní situace bude asi také záviset na nastavení vaší distribuce a použitých systémových prostředcích. Nezbude než experimentovat. Neustále si buďte vědomi, že v levém panelu jsou výstupy a ty musí být propojeny s odpovídajícími vstupy v pravém panelu. Pokud se vám nesejdou ty správné vstupy a výstupy na stejné záložce, je třeba změnit konfiguraci programů a znovu novou situaci otestovat. Novější verze Rosegardenu si při spuštění osahá systém a pokud nenajde spuštěný Jack, pokouší se jej spustit sama. Pokud se následně pokusím spustit Jack ručně přes Qjackctl, obdržím chybové hlášení, že již Jack běží. V tomto případě se pak mnou spuštěný Qjackctl nemůže spojit s běžícím Jackem a chybí tím pádem vizuální kontrola nad propojením jednotlivých programů.
8
Občas se mi při mých pokusech stane, že když nechám Jack běžet jen tak naprázdno, bez toho, že by byl spuštěn i jiný program, který by se k Jacku připojil, dojde k jeho „zaseknutí“ a potom už se Jack nedaří přes Qjackctl nastartovat. Respektive po startu Jack běží za stálého chrlení chybových zpráv. V takovém případě pomůže odhlášení a restart počítače. Je ovšem možné, že takto se Jack chová pouze v Mandriva Linuxu, nebo dokonce jen v mém počítači.
Začínáme s programem Rosegarden Dokument Rosegardenu se nazývá kompozice a hlavní okno programu obsahuje vše potřebné pro jeho editaci. Kompozici ukládá do vlastního formátu souborů, jehož přípona je .rg. Kromě toho umí pracovat s mnoha dalšími formáty hudebních souborů. Než se však dostaneme k ukládání kompozice, podívejme se na možnosti její tvorby.
Hlavní okno Po spuštění programu uvidíme následující okno:
V horní části obrázku vidíme klasické menu s pravítky nástrojů. V prostřední části obrázku vidíme seznam stop. Po startu programu je dobré věnovat pozornost stavovému řádku nebo spíše malému panelu, který je umístěn v pravém spodním rohu. Zde je několik ikonek, které signalizují stav jednotlivých subsystémů programu. Na obrázku hlavního okna, viz výše, hlavní panel signalizuje, že je vše v pořádku. Pokud se nám ale například podaří program spustit, aniž bychom před tím spustili konektor Jack, uvidíme místo zelené ikonky znázorňující zvukovou vlnu pouze výstražný žlutý trojúhelníček: . Po kliknutí na tuto ikonku, se otevře okno se zprávou o chybě. Zprávu o stavu programu je možné dostat také kliknutím na modrou ikonku s písmenem i. Na tomto obrázku stojí za povšimnutí i to, že byl sejmut v době, kdy Rosegarden přehrával stopu. V tomto 9
případě se v bílém obdélníčku zobrazuje údaj o vytížení procesoru počítače. Právě vysoké zatížení slabého procesoru, může být jednou z příčin, proč nelze rozumě provozovat Rosegarden na starším počítači, zvláště, nemá-li kvalitní zvukovou kartu a je nutné zvuk generovat softwarově. Ostatní plocha okna slouží k zobrazení a editaci jednotlivých stop. Stop můžeme použít doopravdy velké množství. V seznamu stop můžeme vidět vedle čísla stopy dvě barevná kulatá tlačítka: . Modré tlačítko ovládá funkci mute, neboli naprosté ztišení kanálu při přehrávání. Oranžové tlačítko s funkcí record umožňuje zapnou nahrávání do této stopy. K vlastnímu nahrávání se ještě vrátíme později. Ztlumit a zapnout všechny kanály najednou umožňuje dvojice ikon zcela vpravo na horní liště nástrojů: . Název stopy lze měnit v malém okénku, které se objeví po dvojitém kliku na název stopy:
Každá stopa se skládá z jednoho nebo mnoha segmentů. V českém překladu jsou segmenty označovány jako části. Já však budu používat označení segment, aby nedošlo k záměně s nějakou jinou myšlenou částí systému. Pro všechny segmenty ve stopě je společný hudební nástroj, který se vybírá v prostředním okénku v levé části hlavního okna. Jednotlivé segmenty skladby mají také vlastní možnosti nastavení, pro každý segment zvlášť, a to v oblasti Parametry částí.
Práce se segmenty Editace kompozice je v Rosegardenu založena na editaci segmentů. Segment je univerzální kontejner, který může obsahovat jak MIDI povely, tak audiodata. Jednotlivé segmenty lze vyjmout, vložit, rozdělit a vzájemně spojovat, všelijak přehazovat. Jediné omezení je v tom, že audio a MIDI segment nemohou být současně umístěny v jedné stopě a audio segment nemůže měnit svoji velikost. Abyste si vyzkoušeli práci se segmenty, zkusíme si nyní jeden vytvořit. Klikněte na ikonu s obrázkem tužky, která je umístěna v horní nástrojové liště uprostřed: . Klikněte do první stopy myší a táhněte směrem vpravo se stisknutým tlačítkem, až natáhnete novou stopu tak do poloviny okénka. Nyní změňte nástroj z tužky na šipku (je umístěna vlevo vedle ikony tužky). Šipkou klikněte na segment a držte tlačítko myši stisknuté. Vyzkoušejte si, že se segmentem jde pohybovat zleva doprava a je možné ho přemisťovat i do jiných stop. Pokud kliknete šipkou na konec segmentu a potáhnete vpravo, začne se vám segment zvětšovat. Když označíte segment kliknutím šipkou, můžete ho následně smazat stiskem klávesy delete. Tyto akce lze provádět i bez zapnuté šipky pomocí ikon v horním panelu: . Zleva: tužka, dále guma pro mazání segmentů (stisknout ikonu gumy a pak kliknout na segment, který chcete smazat), šipkový kříž pro přesun segmentů, dvojitá šipka pro změnu velikosti. Další ikona slouží k rozdělení segmentu na dva. Po kliknutí na tuto ikonu se změní kurzor, a klikneme-li jím do segmentu, segment se v místě kliku rozdělí na dva. Poslední ikona slouží ke slučování více segmentů v jeden. Výběr segmentů pro spojení provádíme šipkou myši za stálého držení klávesy Shift.
10
Ještě se zastavme u předposlední ikony. Umožňuje rozdělit jeden segment na dva. To, která nota z původního segmentu bude na kterém z nových segmentů, závisí na její hudební výšce. Po označení segmentu a stisku této ikony, se objeví následující dialog, kde můžeme nastavit hranici pro dělení segmentu. Viz prvý obrázek:
Na druhém obrázku je jasně vidět, že vysoké tóny zůstaly na horním segmentu a nízké tóny se přesunuly na dolní. Zde je nutno upřesnit, že tóny jsou ty vodorovné čárečky v segmentech, které zatím můžeme vidět pouze na obrázku, protože jsme do segmentu žádné nevložili. Do toho se pustíme za chvíli. Pokud byste ani potom tyto čárečky neviděli, zřejmě budete muset zapnout volbu Pohled->ukázat náhledy na části. V horní liště se nachází také tradiční ikonky pro vracení provedených akcí zpět a ikony schránky, přes kterou lze vyjmout, kopírovat a vložit segment. Pro nastavení vlastností segmentů slouží rámeček v levé části okna s názvem Parametry částí:
Zde je možné nastavit označení, které se bude zobrazovat v příslušném segmentu. Za zmínku stojí také volba Opakovat. Pokud tuto volbu zaškrtneme křížkem, pak segment, který je takto označen, se bude při přehrávání stále opakovat i v těch místech, kde je prázdná stopa až do místa, kde začíná jiný segment. Volba Kvantizovat slouží k zarovnání not do předem zvolené mřížky. Volba Převést zvýší nebo sníží vybrané segmenty o zadaný počet půltónů. K tomuto skutečně potřebnému nástroji přísluší ještě dialog, který lze vyvolat pomocí menu Část->Převést o interval nebo z kontextového menu, které se objeví po kliknutí pravým tlačítkem myši nad segmentem:
11
Pomocí nabídek v horních dvou rámečkách můžeme zvolit o kolik se má segment převést - o celý tón, o oktávu nebo o půltón, případně o kombinaci těchto možností. Důležité jsou též spodní dvě volby. Necháme-li zatrženou volbu Převést v tónině, prostě se nám posunou některé tóny po notové osnově směrem dolů či nahoru nebo se označí křížky ev. béčky. Zatrhneme-li volbu Změnit tóninu pro výběr, dojde k přeznačení tóniny na začátku notové osnovy (G-dur na D-dur a pod.)
Práce se zvukem Zatím jsme načerpali spoustu vědomostí, ale ještě jsme si nic nezahráli. Zatím jsme sice ještě nevytvořili žádný hratelný segment, ale nevadí. Abychom mohli dále experimentovat, použijeme hotové skladby. V defaultní konfiguraci Rosegardenu je několik demo souborů s příjemnou hudbou. Dostaneme se k nim přes menu Soubor->Otevřít. Okno, které se otevře, by mělo zobrazovat obsah adresáře examples, který obsahuje několik souborů s příponou .rg. Jsou zde i soubory, které neobsahují hudbu, proto raději zvolte například některý soubor se jménem Vivaldi a stiskněte tlačítko otevřít. V hlavním okně se nám objeví několik hudebních stop. Nyní můžeme konečně spustit hudbu. Použijeme k tomu ikony v panelu nástrojů: . Zmáčkněme tlačítko play (trojúhelníček). Můžeme spatřit, jak se přes stopy rozběhla modrá čára, která znázorňuje polohu přehrávaného místa ve stopách a možná i zvuk. Tuto čáru je možné posouvat po stopách a tím nastavit polohu místa přehrávání stopy. Stačí jen kliknout levým tlačítkem myši na horní nebo spodní pravítko a držíce stisknuté tlačítko, táhnout myší. Pokud nic neslyšíte, nezoufejte, chybí ještě nastavit výstupní zařízení z Rosegardenu. Klikněte na tuto ikonu a dostanete se do okna nastavení našeho hudebního studia, kde můžete vybrat MIDI zařízení:
12
V tuto chvíli nás zajímají dvě horní okénka. Všimněte si, že na obrázku je v levém horním okénku položka Obecné zařízení Midi. To je zařízení, které je po spuštění Rosegardenu defaultně použito pro vytváření MIDI sekvencí. Pokud jste otevřeli nějakou hotovou kompozici z adresáře demo, budete tam mít ještě jiné zařízení. Soustřeďte se na zařízení, které má stejný název jako zařízení, které je navolené v hlavním okně v části s názvem Parametry stopy. Vedle názvu Obecné zařízení Midi vpravo, je nápis Synth input port. Tím je dáno, že co vyprodukuje sekvencer, pošle na vstup syntezátoru. Pokud tento vstup přiřazen nemáte, můžete jej přiřadit kliknutím na tuto položku v pravém okénku. Takových položek tam můžete mít více, záleží na tom, kolik MIDI kanálů jste nastavili v Qsynthu. Na každých 16 kanálů se udělá jeden vstup. Pro úplnost jen doplním, že tímto přiřazením vlastně propojíme obě zařízení v serveru Jack, kam Rosegarden pošle informaci o naší akci. Ostatně můžeme si provést kontrolu:
Na obrázku je jasně vidět, jak je výstup z General MIDI Device v Rosegardenu propojen se vstupem 0 Synth input port ve Fluid Syntezátoru. Pokud bychom propojili tato zařízení zde, v Jacku, nikoli v Rosegardenu, mělo by to stejný efekt. Tak a teď již doopravdy nic nebrání tomu, abychom si pustili Vivaldiho.
Vytváříme vlastní stopu Možností, jak vytvářet vlastní hudbu je několik. Respektive existuje několik druhů editorů hudby. Probereme si je hezky po pořádku. Nejprve otevřeme nový soubor viz menu soubor->nový. Nyní 13
klikněte myší na první stopu (tam, kde je napsáno bez názvu). Nyní můžete změnit název stopy a vytvořit nový segment tak, jak jsme se to učili v předchozí kapitole. Délku segmentu zvolte dle libosti, je možné ho později pomocí šipky kdykoli zvětšit nebo i zmenšit. Je zajímavé, že pokud zmenšíte segment plný not, segment se sice zkrátí, ale noty se z něho neztratí a po natažení na původní velikost se opět objeví. Také je třeba předeslat, že změny, které provedete v segmentu v okně některého editoru, se hned promítají do zobrazení segmentu v hlavním okně a zároveň, pokud máte tento segment otevřen i v jiném editoru, se online promítají i do tohoto.
Notový editor Jako první metodu jsem vybral notový zápis, protože je mi nejbližší a předpokládám, že každý se někdy učil ve škole noty a něco z toho si ještě pamatuje. Klikněme na ikonku s notami ve spodní liště hlavního okna: . Objeví se nové okno editoru notového zápisu:
Uprostřed okna vidíte vámi vytvořený segment ve formě notové osnovy. Zobrazení osnovy se dá přepínat ikonami ve spodní liště vlevo: . První ikona zleva zobrazí notovou osnovu jako nekonečný pás (defaultní nastavení). Druhá jako nekonečnou stránku, a třetí jako nekonečný pás stránek umístěných vedle sebe. Notová osnova je rozdělená svislými čarami do taktů. Délku taktu poznáme podle označení za houslovým klíčem. V tomto případě se jedná o čtyř čtvrťový takt. To znamená, že jedno pole mezi dvěma svislými čarami musí obsahovat buď jednu celou notu, nebo dvě půlové, nebo čtyři čtvrťové atd... Rosegarden vás bude kontrolovat, a pokud byste udělali takt kratší, automaticky jej doplní pomlkami. Změnit takt skladby můžeme pomocí voleb v menu skladba, jak v okně notového editoru, tak v okně hlavním. V hlavním okně je v menu kromě volby přidat změnu taktového označení i možnost spuštění editoru pro tempo a taktové označení. Pokud chcete změnit takt skladby v notovém editoru
14
pomocí volby přidat změnu taktového označení, musíte mít pozici ve skladbě (modrá čára) nastavenou na začátku. Původní hodnota taktu za klíčem se přepíše na vámi zadanou. Vlevo vidíme dvě velmi důležitá pravítka. To krajní slouží k výběru not, které budeme vkládat do notové osnovy. Stačí kliknout na nějakou notu. Když poté najedeme kurzorem nad notovou osnovu, vidíme, že se šipka kurzoru změnila na zaměřovací kříž. Když jím klikneme do notové osnovy, vybraná nota se vloží na určené místo. Zároveň se ozve i zvuk nástroje. Pokud potřebujeme notu po vložení upravovat, stačí změnit kurzor na šipku klikem na příslušnou ikonu na horním panelu, a pak můžeme notu uchopit myší a volně s ní pohybovat na všechny strany, opět za zvuku nástroje. Označené noty lze smazat klávesou delete. Výběr jedné noty provedete kliknutím, výběr více not pak natažením obdélníčku kolem nich. Všechny noty v jednom taktu vyberete dvojklikem mezi hraniční svislé čáry. Když vyberete najednou více not, můžete s nimi posouvat najednou a provádět vlastně transpozici vybrané části. Pomlky jdou vkládat také ručně, pomocí toho samého pravítka. Jen se musí přepnout jeho funkce patřičnou ikonou na horním konci pravítka: . Po stisknutí ikony se místo not objeví pomlky. Pokud byste mačkali ikonu bez úspěchu jako já, vězte, že nejste přepnuti v režimu vkládání. Do něho se dostanete stiskem kterékoli noty na pravítku, a nebo pomocí známé ikony s tužkou v horním panelu. V horní části panelu je ještě jedno přepínací tlačítko: . Po stisknutí tlačítka si můžete všimnout teček za všemi notami v panelu. Takto lze vkládat noty s tečkami, které prodlužují délku noty o polovinu její délky. Další z levých panelů obsahuje v horní části notové klíče. Na začátku vaší notové osnovy máte pravděpodobně houslový klíč. Zkuste nyní kliknout myší do panelu na basový klíč: a následně kliknout zaměřovacím křížem na houslový klíč v notové osnově. Uvidíte, jak se houslový klíč změní na basový a všechny noty v osnově se automaticky transponují o oktávu výše, aby si zachovaly svoji původní výšku. To je ale komfort! Také pokud se vám nechce vkládat notu po notě, můžete si tuto činnost zautomatizovat pomocí krokového nahrávání. Nejprve klikněte na ikonu v horním panelu: . Připojte si k Rosegardenu virtuální klávesy (viz kapitola o spouštění). Nyní kdykoli kliknete na klávesu keyboardu, vloží se vám nota o patřičné výšce do notové osnovy. Před tím je ale nutné vybrat v levém panelu délku noty, jinak si Rosegarden stěžuje. Tento způsob vkládání ale vyžaduje jistý cvik v hraní na klávesy. V pravé části okna jsou dva panely, které obsahují ikony s různými hudebními znaménky. Před použitím těchto ikon je nutné nejprve označit jednu nebo více not v notové osnově, aby program věděl, kam určité znaménko vložit.
Tisk not Důležitou funkcí notového editoru, je dle mého názoru kvalitní tisk. Rosegarden provádí tisk tak, že převede vytvořenou skladbu do speciálního jazyka pro grafickou sazbu not a výstup předá programu LilyPond, který provede zdařilý grafický výstup. Ke spuštění tiskového dialogu můžeme použít dvě ikony v horním panelu: . Levá ikona slouží k zobrazení náhledu. Náhled je vytvořen ve formátu pdf a zobrazen v pdf prohlížeči. Tím pádem lze tato volba využít i pro uložení tiskového výstupu na disk pomocí ukládacího dialogu pdf prohlížeče. Pravá ikonka posílá výstup rovnou na tiskárnu. V obou případech je před vlastním tiskem zobrazen tiskový dialog se dvěma záložkami. Na té první můžete nastavit parametry stránky a způsob tisku hudebních značek. Na druhé záložce najdete bohaté možnosti doplnění všelijakých hlaviček a komentářů: 15
Poté můžete poslat výstup na tiskárnu. Myslím, že s výsledkem budete spokojeni:
Záměrně jsem tuto jednoduchou píseň vytvořil dvouhlasně ve dvou stopách, aby bylo vidět, že ač to tak zpočátku nevypadá, tiskou se všechny stopy, i přes to, že v notovém editoru vidíte jen jednu. Pokud chcete nějakou stopu z tisku vynechat, zaškrtněte v hlavním okně tlačítko Mute u patřičné stopy (viz část o hlavním okně). Možná vás při pohledu na výsledek tisku napadlo, že této známé písničce chybí slova. Hned to napravíme. Pro vkládání textu písně slouží zvláštní editor, který spustíte pomocí menu Pohled ->Zobrazit editor ze slovy písně. Otevře se následující okno:
Na prvém obrázku vidíte situaci po otevření. Jednotlivé takty jsou odděleny šikmou čárkou „/“ a tečky představují noty v daném taktu. Na druhém vidíte situaci po zápisu textu písničky. Po stisku tlačítka OK, se text přenese k příslušné notové osnově. Nyní můžeme tisknout i text písně:
16
Notový záznam ovšem může obsahovat i jiný text, jako např. údaje o dynamice, tempu, vysvětlivky apod. Pro vkládání těchto údajů slouží okénko, které se objeví po stisknutí ikony s písmenem T na horním panelu.
Tabulkový editor Okno tabulového editoru se spouští ikonou umístěnou úplně vlevo v panelu hlavního okna: Tabulkový editor je na první pohled jednodušší než ten notový:
.
Nicméně odvede také dobrou práci. Na levé straně vidíme klaviaturu, na které si můžete přehrávat melodii před tím, než ji zvěčníte v tabulkovém prostoru vpravo. Každý tón je zde reprezentován obdélníčkem, který lze vložit myší v režimu editace (po zmáčknutí ikony s tužkou). Po vložení lze ještě obdélníček upravovat. Pokud před tím zvolíme nástroj výběru (ikona se šipkou), můžeme měnit délku obdelníčku po zachycení jeho pravého okraje šipkou. Obdélníček je také možno uchopit a různě přenášet po tabulce. Tento způsob tvorby hudby je, zdá se, vhodnější v případě, že neskládáme hudbu, kterou budeme chtít zobrazit v notovém zápisu. Spíše se hodí pro aranžování různých zvuků a pod. Když si jen tak od oka nataháme v tabulce nějaké tóny a pak se na stopu podíváme v notovém editoru, s hrůzou můžeme zjistit, že máme notovou osnovu plnou všelijakého haraburdí, jako jsou čtyřiašedesátinové pomlky a pod. Člověk se netrefí nikdy tak přesně jak chtěl. Situaci lze zlepšit zapnutím zarovnávání do mřížky, které není zapnuto defaultně. Provedeme to přes menu Pohled->Mřížka, a nebo přes roletku ve spodním panelu: změníme např. na: . Obdobou tabulkového editoru, je tabulkový editor bicích, snad jen s tím rozdílem, že zvuky jsou zde zobrazeny jako body bez délky trvání - prostě úder. Tento editor má i podobnou ikonu: .
Audio stopy Zatím jsme se zajímali pouze o stopy s MIDI informacemi. Dalším typem stop, které je možné vytvářet, jsou audio stopy. Tyto dva druhy stop se navzájem dosti liší. Zatímco MIDI stopa obsahuje vlastně jakési víceméně textové příkazy, na jejichž základě pak sekvencer generuje zvuk, audio stopa obsahuje zvuk zachycený mikrofonem a navzorkovaný s určitou vzorkovací frekvencí. Jedná se tedy spíše o binární data obsahující jednotlivé napěťové úrovně, které v čase reprezentují napětí na výstupu z mikrofonu.
17
Abychom mohli nahrávat, musíme mít samozřejmě k počítači připojený mikrofon. Mnohdy však toto nestačí. Musíme sdělit zvukové kartě, že má zachytávat zvuk z výstupu mikrofonu, případně nastavit úroveň tohoto kanálu. Za tím účelem otevřete váš oblíbený softwarový mixér a zkontrolujte nastavení. Jelikož v současných Linuxových distribucích se používá zvukový systém ALSA, ukážeme si nastavení v Gnome Mixéru pro ALSA, který používám (preferuji desktopové prostředí Gnome):
Na obrázku vidíme okno mixeru. Na záložce v horní části vidíme typ zvukové karty v mém počítači. Pokud máte zvukových karet více, musíte zvolit tu pravou a eventuálně trochu zaexperimentovat. Zajímá nás hlavně táhlo s názvem Capture, které reguluje úroveň mikrofonu. Měli bychom jej nastavit směrem k hornímu okraji, ne až na doraz, aby nedocházelo k přebuzení. Konkrétní nastavení je nutno vyzkoušet v praxi. Zároveň musí být zaškrtnuto políčko s názvem Zázn., aby zvuková karta zachytávala zvuk. Takto nastavená karta by měla zachytávat zvuk a dávat jej k dispozici programům v počítači. Zda vše pracuje správně, můžeme snadno vyzkoušet, máme-li nastartován náš známý zvukový server Jack. Není nic snadnějšího, než propojit výstup z mikrofonu přímo na vstup systémového reproduktoru tak, jak je to vidět na obrázku (označené položky):
Stačí propojit pouze jeden kanál, a s největší pravděpodobností hned uslyšíme pískání vazby mezi mikrofonem a reproduktorem. Zkusíme promluvit do mikrofonu a měli bychom se slyšet z reproduktoru.
Vytvoření audio stopy Možností, jak vytvořit audio stopu, je několik. Uvedu tu nejintuitivnější. Klikněme myší na některou prázdnou stopu. Tím ji označíme a její název zešedne. Svou pozornost nyní obraťme vlevo do oddílu s názvem parametry stopy. V rozbalovací nabídce s názvem Zařízení vyberme položku zvuk. Tím sdělíme Rosegardenu, že do této stopy budeme nahrávat zvuk. Ještě musíme na námi vybrané stopě zapnout nahrávání pomocí červeného tlačítka vedle čísla stopy: . Dále budeme pracovat s ikonami pro posun po stopě: . Zmáčkněme červené tlačítko úplně vpravo a tím spusťme nahrávání. Tedy, abych byl přesný, pokud nahráváte poprvé, objeví se hlášení, že ještě nemáte vytvořen soubor, kam se bude záznam ukládat a budete požádáni o jeho název. Rosegarden ukládá nahraný záznam do souboru waw ve složce ~/rosegarden ve vašem domovském adresáři. Nahrané soubory je pak možné spravovat v okně, které je možné otevřít z hlavního menu pomocí Soubor->Správa zvukových souborů.
18
Po uložení názvu souboru nám již nic nebrání v tom, abychom nahráli svou první audio stopu. Po stisknutí červeného tlačítka se spustí nahrávání a modrá čára ukazuje polohu ve stopě. Chceme-li ukončit nahrávání, zmáčkneme opět červené tlačítko. Můžeme si všimnout, že během nahrávání se v námi vybrané stopě automaticky vytvořil nový jednobarevný segment, který se roztahoval tak, jak ubíhala modrá čára. Po zastavení nahrávání se v tomto segmentu objeví námi nahraný zvuk, ve formě zvukové vlny: . Zadíváte-li se na zobrazenou audio stopu pozorněji, zjistíte, že na fialovém podkladě je dvoubarevná stopa. Černá barva zobrazuje korektně hratelnou stopu, červená pak stopu, která bude přebuzená. I pokud se vám podaří nahrát takto přebuzenou stopu jako na tomto obrázku, lze ještě výsledek opravit. K tomu slouží oddíl parametry nástroje v levém spodním rohu hlavního okna. V tomto oddílu jsou patrné dva velké jezdce. Červený jezdec slouží k nastavení úrovně záznamu. Zároveň je vedle jezdce i sloupcový ukazatel, který vizualizuje různými barvami sílu signálu. Modrý jezdec slouží ke změně amplitudy zvuku ve stopě. Použijeme-li tento jezdec na výše vyobrazenou stopu, snížíme její amplitudu a přebuzené oblasti zmizí: . Nutno upozornit, že tato úprava má ovšem vliv pouze na přehrávání stopy. Pokud dojde k přebuzení v nahrávacím řetězci, zvuk je ořezán trvale a nejde již moc vylepšovat. Proto je před nahráváním nutno nejprve nastavit nahrávací řetězec, který začíná typem mikrofonu, jeho vzdáleností od zdroje zvuku, pokračuje nastavením úrovně mikrofonu na mixeru zvukové karty a končí červeným jezdcem, kterým se nastavuje vstupní citlivost Rosegardenu. Kvalitu nahrávky je možno zkontrolovat při detailní prohlídce nahrané stopy pomocí nějakého audio editoru. O této problematice pojednává následující kapitola.
Editace audio stopy S audio segmentem je možné pracovat podobně jako s MIDI stopami. S jedním rozdílem - nelze je spojovat. Pro detailnější práci s audio stopami je však nutné mít nainstalován nějaký externí program. Jaký program zvolíte, závisí na vás a vašich zkušenostech. Každopádně musíte cestu k tomuto programu zadat při konfiguraci Rosegardenu pomocí menu Upravit->Volby->Zvuk. Zde do políčka Vnější editor zvuku, zadejte cestu k vámi vybranému editoru. Já jsem si za tímto účelem nainstaloval osvědčený program Audacity. Cesta k tomuto programu v Mandriva Linuxu je /usr/bin/audacity (cestu k jakémukoli programu snadno zjistíte příkazem whereis - whereis audacity). Cestu k editoru zapíšeme do patřičného textového pole a uložíme tlačítkem OK. Pak již jen stačí dvojklik levým tlačítkem myši na audio stopu a otevře se zvukový editor s touto stopou, jak je vidět na následujícím obrázku.
19
Zde se můžeme ještě vrátit k tématu přebuzení, o kterém jsme mluvili v předchozí kapitole. Na obrázku je totiž zřetelně patrné, že zvuk je masivně ořezán ve svých hlasitých partiích. Reprodukce takového zvuku nebude nikdy kvalitní a zvuk bude chraplat. Při nastavování nahrávacího řetězce bychom měli zkontrolovat nahraný zvuk. Správně nahraný zvuk, by se neměl ani svými nejhlasitějšími částmi dotýkat okrajů stopy. Za povšimnutí stojí i výrazně veliký šum mezi jednotlivými nahranými slovy. Tato nahrávka byla pořízena levným mikrofonem z headsetu (cena v řádech desetikorun). Pokud jsem použil kvalitnější dynamický mikrofon Monacor DM-88 s kardioidní charakteristikou (cena v řádech stokorun), šum se zmenšil na čtvrtinu. Zde je vidět, že hodně záleží i na ostatním vybavení. Pokud není kvalitní, tak sebelepší software výsledek nezachrání.
Srovnání s profesionálním softwarem Na konec by se slušelo porovnat Rosegarden ze softwarem, který je jakýmsi standardem pro profesionální tvorbu zvuku, například Nuendo, Cubase a Protools. V tom je trochu problém, protože tyto profesionální nástroje oplývají funkcemi, o jejichž použití jako začátečník nemám ponětí. Přesto bych se o nějaké zhodnocení pokusil. Přímé srovnání asi není vhodné. Rosegarden má trochu jiné zaměření než výše zmiňované programy. Aby obsáhl funkcionalitu těchto programů, je třeba k němu připojit ještě další specializované programy, což třeba i díky konektoru Jack není problém. Na druhou stranu obsahuje i něco navíc. Rosegarden je nekomerčně vyvíjený program a ve srovnání s profesionálními, placenými programy, nemohou jeho vývojáři věnovat vývoji tolik času a prostředků. Také spolupráce s výrobci zvukového hardware jako v případě Protools a M-Audio je pro Rosegarden nepravděpodobná. Myslím, že Rosegarden je vhodný pro domácí uživatele, kterým poskytne skutečně široké možnosti, a to jednak jakožto víceúčelový program, a dále také, ve spolupráci s dalšími linuxovými programy z oboru zvukové techniky, jako domácí studio. Domácí muzikant ocení určitě možnost snadné editace hudby a sazby kvalitních notových záznamů. Zároveň si myslím, že pokud se amatér vypracuje a vstoupí do poloprofesionální sféry, bude moci pokračovat na svém oblíbeném software, aniž by ho Rosegarden zklamal. Umožňuje vzorkovat zvuk v šestnácti nebo třiceti dvou bitovém formátu na uspokojivých 48000Hz. Ve spolupráci s kvalitním hardwarem lze očekávat kvalitní výsledky. Též množství zvukových stop v jedné skladbě je dostatečné a málokdo je využije.
Zdroje http://www-kiv.zcu.cz/~herout/html_sbo/midi/5.html http://cs.wikipedia.org/ http://qsynth.sourceforge.net/qsynth-index.html http://www.rosegardenmusic.com
20
