Mgr. Jan Šesták, Ph.D. Březen 2010

Studie: Chráněné dílny v Jihočeském kraji a Horním Rakousku jako součást systémových nástrojů podporujících pracovní uplatnění a začlenění lidí se zdravotním postižením Mgr. Jan Šesták, Ph.D. Březen 2010

Realizováno v rámci projektu spolufinancovaného Evropskou unií z prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj v rámci Operačního programu Evropská územní spolupráce Rakousko – Česká republika 2007 – 2013.

STUDIE:

„Chráněné dílny v Jihočeském kraji a Horním Rakousku jako součást systémových nástrojů podporujících pracovní uplatnění a začlenění lidí se zdravotním postižením“

Obsah 1. 2. 2.1. 2.2. 2.3. 2.4. 2.5. 3. 3.1. 3.2. 3.3. 3.4. 3.5. 3.6. 3.7. 4. 4.1. 4.2. 4.3. 4.4. 4.5. 5. 5.1. 5.2. 5.3. 6. 7. 8.

2

Úvod .......................................................................................... 3 Člověk se zdravotním postižením .............................................. 5 Postižení, poškození, zneschopnění, znevýhodnění ........................... 5 Specifikace zdravotního postižení .................................................. 6 Kvantifikace osob se zdravotním postižením v ČR a Jihočeském kraji ...................................................................... 7 Člověk se zdravotním postižením – riziková skupina nezaměstnaných ........................................................................ 10 Východiska pro začlenění lidí se zdravotním postižením ................... 16 Chráněná dílna ........................................................................ 19 Chráněná pracovní dílna v ČR ...................................................... 19 Příspěvky zaměstnavatelům dle Zákona o zaměstnanosti – ČR ......... 20 Vymezení a financování chráněné dílny v Horním Rakousku ............. 24 Povinnost zaměstnávat osoby se zdravotním postižením v ČR .......... 25 Povinnost zaměstnávat osoby se zdravotním postižením v Horním Rakousku .................................................................... 28 Právní formy a zaměření výroby chráněných pracovních dílen a zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50 % osob se ZP v Jihočeském kraji ............................................................. 29 Právní formy provozování chráněné pracovní dílny v Horním Rakousku .................................................................... 35 Chráněná pracovní dílna jako součást systémových nástrojů podpory pracovního začlenění lidí se zdravotním postižením ....................................................... 36 Nástroje podporující pracovní začlenění lidí se ZP v České republice....................................................................... 36 Systém podpory pracovního začlenění v Horním Rakousku ............... 38 Sociální služby v České republice ................................................. 39 Nástroje na pomezí – ČR............................................................. 42 Nástroje politiky zaměstnanosti v ČR ............................................ 43 Kritéria kvality nástrojů podpory jako východisko pro naplnění cíle a účelu podpory............................................ 45 Výkonové a kvalitativní standardy chráněných dílen v Horním Rakousku .................................................................... 46 Kritéria kvality poskytování sociální služby v České republice ........... 63 Hlavní rozdíly v provozování chráněných dílen v Horním Rakousku .................................................................... 65 Výsledky dotazníkového průzkumu mezi provozovateli chráněných pracovních dílen a zaměstnavateli zaměstnávajícími více než 50 % osob se ZP ........................... 68 Doporučení a podněty ............................................................. 74 Přehled použitých zdrojů ........................................................ 76

1.

Úvod

Společnost je tvořena jedinci. Lidskými bytostmi různého věku, s rozličnými schopnostmi, d ovednostmi, zk ušenostmi, s nestejnými povahami, přednostmi, vědomostmi, dispozicemi a inteligencí. Společnost je taková, jaký je vztah mezi těmito jedinci navzájem. Společnost v České republice si také v posledních dv aceti letech více uvědomuje, že její součástí jsou lidé s různým typem postižení. Více než dřív se o ně staráme. Více je učíme a vzděláváme, pořádáme pro ně sbírky nebo společenské akce, více akceptujeme jejich přítomnost, více oceňujeme ty, kteří o ně pečují, více o lidech s postižením mluvíme a píšeme, na péči o postižené dáváme tu více, tu méně finančních prostředků. Jankovský (2001) mluví o postižení jako o dimenzi, která dává životu určitý rozměr, kvalitu. Můžeme říci, že kvalita života člověka s mentálním postižením je z velké části závislá na kvalitě vztahu s ostatními členy společnosti. Začlenění lidí s postižením je od razem kvality t ohoto vztahu. Jak píše Jan Pavel II.: „Člověk s postižením je jedním z nás a plně se podílí na našem lidství. Začlenění se ve své praktické rovině projevuje příležitostmi, které člověk s postižením ve společnosti má.“ Jednou z nejdůležitějších příležitostí je i pracovní uplatnění lidí s postižením. Pracovní uplatnění je jedním z prioritních cílů speciálně pedagogické i zdravotně sociální podpory lidí se zdravotním postižením, neboť nemůže-li se člověk realizovat, uplatnit své dovednosti a vědomosti, podílet se na své soběstačnosti a nemá možnost se při práci setkávat s jinými lidmi, je využití veškeré rehabilitační podpory jen částečné. Člověk tak ztrácí motivaci k práci na sobě, k překonávání překážek, ke vzdělávání a profesní přípravě nebo k odbornému růstu. Jedním z nástrojů, které lze pro podporu pracovní integrace (pracovního začlenění) lidí se zdravotním postižením využít, je v České republice (Jihočeském kraji) i v Rakousku (Horním Rakousku) „chráněná pracovní dílna“ nebo „chráněné pracovní místo“. Z vykli j sme s i p oužívat pro t oto le gislativní v ymezení z jednodušeně jen sousloví „chráněná dílna“. Chráněné dílny významně napomáhají zvyšování kvality života lidí se zdravotním postižením, podílejí se na jejich schopnosti žít samostatný, soběstačný a důstojný život s odpovídajícím sociálním postavením a naplněnými potřebami užitečnosti a potřebnosti. Zároveň plní nezastupitelnou úlohu příspěvku k proměně pohledu majoritní společnosti na soužití a začlenění lidí se zdravotním postižením. Chráněná dílna má v podmínkách ČR (ale i Rakouska) mnoho různých podob. Liší se ekonomikou provozu, personálním zajištěním, zaměřením i způsobem práce. Li ší se v počtech zaměstnaných osob se zdravotním postižením i v druhu a míře zdravotního postižení lidí, kteří v ní našli pracovní uplatnění. Model uplatňovaný dosud v České republice však na rozdíl od toho rakouského vykazuje problémy s neprovázaností chráněných dílen s dalšími nástroji podporujícími lidi se zdravotním postižením při jejich pracovním (ale i sociálním) začlenění. Je tím myšlena jednoznačná návaznost na sociální služby na straně jedné a větší prostupnost na otevřený trh práce na straně druhé.

3

STUDIE:


Předkládaná studie si klade za cíl představit a částečně analyzovat provozování chráněných dílen v České republice (Jihočeském kraji), pokusit se je porovnat s vymezením a podmínkami chráněných dílen v Horním Rakousku a zasadit je do rámce systémových nástrojů podporujících pracovní uplatnění a začlenění lidí se zdravotním postižením. Součástí jednotlivých kapitol jsou aktuální statistické údaje a názory a postoje provozovatelů chráněných dílen. Studii je možné uchopit také jako nabídku pro poznání a inspiraci z hornorakouského modelu.

4

2.

Člověk se zdravotním postižením

2.1. Postižení, poškození, zneschopnění, znevýhodnění Pojem „postižení“ je chápán v různém významu, čemuž stále ještě napomáhá poměrně značná terminologická nejednotnost. Týká se to jednak druhů postižení, ale také samotného pojmu „postižení“. V současném pojetí je v popředí člověk, a teprve následně se hovoří o tom, zda se jedná o člověka zdravého, či s postižením. Dříve se postižení v nímalo s píše jako k ategorie, b yl d iagnostikován d efekt, a podle druhu a stupně postižení následovalo opatření. Dnešnímu přístupu mnohem lépe odpovídá vnímání postižení jako dimenze, tedy rozměru života. Světová zdravotnická organizace vydala v roce 1980 Mezinárodní klasifikaci poruch, disabilit a handicapů MKPDH (International Classification of Impairments, Disabilites and Ha ndicaps). J ednotícím p ojmem s e s tal p ojem „postižení“ (angl. disablement), které zahrnuje tři základní komponenty: poškození, zneschopnění a znevýhodnění. V roce 2001 došlo k revizi a vznikla tzv. Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (MKF). Nehodnotí se již diagnóza jako t aková, al e její vliv n a s ociální roli, situace a prostředí, ve kterém člověk s postižením ži je. N amísto ha ndicapu m luvíme o restringované participaci, tedy omezení v aktivitě důležité ve vztahu k sociálnímu prostředí. Poškozením (angl. impairment) se rozumí jakákoli ztráta nebo abnormalita psychické, fyziologické nebo anatomické struktury či funkce. Marek, Kalvach, Sucharda a k ol. ( 2001) v ymezují i mpairment t aké j ako „ poruchu“. Poškozením je například „ztráta oka“. Tato porucha je tedy změna funkce na úrovni tělního orgánu či systému. Zneschopněním (angl. disability) se rozumí stav, kdy v důsledku poškození a ve srovnání se stavem zdraví je omezena nebo chybí schopnost jedince vykonávat nějakou činnost takovým způsobem či v takových mezích, které se v daném sociokulturním prostředí považují za normální. Jedná se tedy o poruchu na úrovni celého jedince. Znevýhodněním (angl. h andicap) se r ozumí st av, k dy v důsledku poškození nebo zneschopnění a ve srovnání se stavem zdraví jedinec nemůže nebo může omezeně plnit role, které odpovídají jeho věku, pohlaví, sociálním a kulturním zvyklostem. Může být například znevýhodněn při hledání zaměstnání. Jde o změnu rolí, které člověk zastává ve vztahu ke společnosti. Nově mluvíme o restringované participaci, tedy omezení funkční schopnosti jedince v činnostech důležitých ve vztahu k sociálnímu prostředí.

5

STUDIE:


2.2. Specifikace zdravotního postižení Z hlediska po stižení se v našich podmínkách rozlišuje m ezi š esti v elkými s kupinami osob s postižením, respektive zdravotním postižením: 1. lidé s mentální retardací (lehká, středně těžká, těžká, hluboká) 2. lidé se smyslovým postižením (vady a poruchy řeči, sluchové postižení, zrakové postižení) 3. lidé s tělesným postižením (postižení horních končetin, dolních končetin, páteře, omezené lokomoce) 4. lidé s kombinovaným postižením (nejčastěji mentální postižení kombinované s tělesným nebo smyslovým postižením, např. DMO, případně s přidruženým duševním onemocněním) 5. lidé s duševním onemocněním (schizofrenie, psychózy, neurózy, poruchy osobnosti apod.) 6. dlouhodobě (trvale) nemocní (postižení respirační, kardiovaskulární, zažívací, kostní a s valové, k ožní, a lergické, k arcinogenní, i munogenní, c entrální ne bo periferní nervové soustavy, získané poruchy pohybového a nosného aparátu)

OSOBA SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM PODLE ZÁKONA O ZAMĚSTNANOSTI Vymezení do 31. 12. 2009 Zákon o zaměstnanosti (č. 435/2004 Sb., § 67) říká, že osobou se zdravotním postižením je člověk, který: •

• •

byl orgánem sociálního zabezpečení uznán plně invalidním, tedy pobírá plný invalidní důchod (zákon používá termín „osoba s těžším zdravotním postižením“), byl org ánem s ociálního zabezpečení uznán částečně invalidním, tedy pobírá částečný invalidní důchod, byl rozhodnutím úřadu práce uznán zdravotně znevýhodněným, tedy jeho možnosti vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci či získat n ovou jsou podstatně omezeny z důvodu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, který je definován jako nepříznivý stav, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok a podstatně omezuje psychické, fyzické nebo smyslové schopnosti a tím i schopnost pracovního uplatnění (zákon používá termín „osoba zdravotně znevýhodněná“).

Skutečnost, že je osobou se zdravotním postižením, poživatelem plného či částečného invalidního důchodu, prokáže fyzická osoba potvrzením nebo rozhodnutím orgánu sociálního zabezpečení (vydává příslušná pobočka České správy sociálního zabezpečení – ČSSZ). Skutečnost, že je osobou zdravotně znevýhodněnou dokládá rozhodnutím úřadu práce.

6

Vymezení od 1. 1. 2010 Od 1. l edna 2010 d ochází v Zákoně č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ke změně ve vymezení statusu invalidního pojištěnce, a jsou rozlišovány tři stupně invalidity. Podle nové právní úpravy je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla: •

nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně,

•

nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,

•

nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

Návazně na to, rovněž od 1. ledna 2010, došlo v Zákoně č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ke změnám ve vymezení pojmu osoby se zdravotním postižením, a to následovně: Osobami se zdravotním postižením jsou fyzické osoby, které jsou •

orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními ve třetím stupni,

•

orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními v prvním n ebo d ruhém stupni,

•

rozhodnutím úřadu práce uznány zdravotně znevýhodněnými (dále jen „osoby zdravotně znevýhodněné“).

2.3. Kvantifikace osob se zdravotním postižením v ČR a Jihočeském kraji Skupina osob se ZP

ČR – pravděpodobný počet osob

Pravděpodobný počet osob v Jihočeském kraji

Lidé s tělesným postižením

550 000

33 000

Lidé s mentálním postižením

107 000

6 500

Lidé s duševním onemocněním

128 000

8 000

Lidé se smyslovým postižením

160 000

10 000

Lidé s vnitřním postižením 572 000

34 000

Celkem

91 500

1 517 000

Zdroj: ČSÚ 2007

7

STUDIE:


Další dostupné údaje o lidech se zdravotním postižením v Jihočeském kraji K 31. 12. 2008 bylo v Jihočeském kraji 33 174 občanů využívajících „mimořádných výhod pro těžce zdravotně postižené“, z toho 1 699 ve věku do 18 let. (TP – 3 651, ZTP – 23 509, ZTP/P – 6 014). K 31. 12. 2008 bylo v Jihočeském kraji 34 031 poživatelů invalidního důchodu, z toho 13 836 částečného invalidního důchodu a 20 195 plného invalidního důchodu. Zdroj: ČSÚ

Statistické údaje o nezaměstnanosti osob se ZP v Jihočeském kraji Evidovaní uchazeči o zaměstnání v Jihočeském kraji k 30. 6. 2009: Jihočeský kraj celkem

Celkem

%

Počet uchazečů celkem

22 589

100

Z toho Mladiství do 18 let

410

1,8

OZP-zdravotně znevýhodnění

544

OZP-ČID

3 081

OZP-plně invalidní

19

50letí a starší

6 216

27,5

Dlouhodobé nezaměstnaní (déle než 6 m.) 7 501

33,2

16

Zdroj: Úřady práce v Jihočeském kraji

Poznámka: Největší podíl nezaměstnaných osob se ZP na celkovém počtu nezaměstnaných uchazečů o zaměstnání byl zjištěn v okresech P rachatice (1 8,6 %) a S trakonice (17 %).

8

Vývoj počtu evidovaných uchazečů se ZP a jejich podílu na celkovém počtu nezaměstnaných v Jihočeském kraji: k 30. 6.2007 3 141 483 2 646 12

OZP celkem Z toho OZZ ČID PID

k 30. 6. 2008 2 884 407 2 465 12

k 30. 6. 2009 3 644 544 3 081 19

Zdroj: úřady práce v Jihočeském kraji

Poznámka: Největší nárůst evidovaných uchazečů o zaměstnání se ZP byl zjištěn v okresech České Budějovice (180 osob), Český Krumlov (107) a Tábor (205). V Jihočeském kraji vzrostl počet evidovaných uchazečů o zaměstnání se ZP v uvedeném o bdobí celkem o 503 osob se ZP (o 16 %). Evidovaní uchazeči se ZP v členění podle věku k 30. 6. 2009 – Jihočeský kraj: do 19

%

20–29

%

30–39

%

40–49

%

50 +

%

CELKEM

4

0,1

80

3,9

274

13

473

22,4

1 280

60,6

2 111


Poznámka: Téměř 2/3 evidovaných uchazečů o zaměstnání se ZP jsou osoby nad 50 let. Do údajů nebyly zahrnuty okresy Tábor, Strakonice (nebyla dodána data) a Písek (chybně uvedená data). Evidovaní uchazeči se ZP podle délky evidence k 30. 6. 2009 – Jihočeský kraj: do 6 m % 409

19,4

6–12 m 753

% 35,7

12–24 m 431

%

24 +

%

CELKEM

20,4

518

24,5

2 111


Poznámka: Do údajů nebyly zahrnuty okresy Tábor ( nebyla d odána d ata), P ísek a S trakonice (chybně uvedená data).

9

STUDIE:


Evidovaní uchazeči se ZP podle vzdělání k 30. 6. 2009 – Jihočeský kraj: ZŠ a bez

%

Vyučen, SŠ bez maturity

%

SŠ % s maturitou

VŠ

%

CELKEM

681

32,3

1 093

51,8

300

37

1,7

2 111

14,2


Poznámka: Údaje jednoznačně potvrzují problém nízké kvalifikace osob se ZP, zmiňovaný v předchozích kapitolách. Do údajů nebyly zahrnuty ok resy Tábor, S trakonice ( nebyla d odána d ata) a P ísek (chybně uvedená data).

2.4. Člověk se zdravotním postižením – riziková skupina nezaměstnaných Uplatnění člověka na trhu práce je podmíněné řadou charakteristik (věk, zdravotní stav, vzdělání, pohlaví, příslušnost k etnické skupině), které vyčleňují skupiny lidí s větším rizikem ztráty práce a předurčují je pro dlouhodobou nezaměstnanost. Tyto skupiny jsou také vystaveny riziku opakované nezaměstnanosti. Jejich příslušníci nacházejí uplatnění spíše na sekundárním trhu práce a na méně placených pr acích s nejistou budoucností. Nezaměstnanost tak více ohrožuje určité skupiny populace, což potvrzuje zkušenost téměř ze všech průmyslově vyspělých zemí. Je zřejmé, že právě na tyto skupiny musí být zaměřena politika zaměstnanosti. U nás k nim patří mladí lidé, ženy s malými dětmi, zdravotně postižení občané, lidé nad 50 let, lidé s nízkým vzděláním, romské etnikum a přicházející emigranti.

VÝZNAM PRÁCE PRO ČLOVĚKA S POSTIŽENÍM Práce z aujímá v životě člověka nezastupitelné postavení. Je důležitou podmínkou jeho důstojné existence, přináší mu nejen materiální prospěch, ale současně mu dává pocit seberealizace a společenské užitečnosti. Vřazuje člověka do řádu sociálních vztahů, uspokojuje jeho potřeby ctižádosti, sebeuplatnění a sebeúcty. Práce tedy neslouží p ouze k výrobě statků nebo k vykonávání služeb, ale vytváří sociální pole strukturovaných kontaktů s možností v ést r ozhovory, p otkávat j iné l idi a u zavírat přátelství. Při zvládání svých pracovních úkolů může jednotlivec o bjektivizovat s vé schopnosti a získat pocit odborné kompetence. Skupinová práce nabízí sociální prostředí, ve kterém se člověk hodnotí a srovnává s ostatními l idmi. V konkrétní práci, k níž jsou nezbytné znalosti, schopnosti a dovednosti, se rozvíjí lidská osobní identita. Z mentálně hygienického hlediska umožňuje pracovní úsilí odvod přebytečné duševní a tělesné energie.

10

V kontextu životní dráhy člověka práce určuje začátek i konec ekonomické aktivity. Prací ukazujeme dětem, které teprve vychováváme, p latné h odnoty. Nabízíme j im možnost ztotožnění, nápodoby a osobního příkladu. Děti sice v dnešní době nevidí tak často rodiče pracovat, ale spoluprožívají jejich pracovní úspěchy i nezdary. Skutečnou hodnotu práce člověk obvykle poznává, až když ji ztratí. Nedobrovolné vyřazení práce z osobního života člověka má totiž podle našich i zahraničních poznatků průkazné negativní sociální, psychologické, ale i zdravotní důsledky. Dlouhodobou ztrátou placeného zaměstnání mizí odměna jako hlavní zdroj uspokojování životních potřeb, vzniká osobní i rodinná ekonomická nejistota, ničí se obvyklé časové rozvržení pracovního dne, ztrácí se možnost získávání a udržování pracovních návyků a dovedností. Dlouhodobou nezaměstnaností se vytrácí smysl života, d ochází k omezení sociálních kontaktů s přáteli a spolupracovníky, nastává postupný r ozklad i ntegrity o sobnosti. V ytrácejí s e a ktivity, kte ré b yly p ravidelnou součástí denního pracovního rytmu člověka. U jedince vede ztráta práce: • •

• •

k poklesu sebedůvěry, ke snížení pocitu v lastní ho dnoty, k poklesu důvěry vůči ostatním lidem, k depresi, f atalismu a k apatii j ako po slednímu st upni psy chického st rádání dlouhodobě nezaměstnaných, který je spojen s pocitem ztráty vlastní hodnoty a s beznadějí, k nárůstu sociální izolace, k obviňování vlastní rodiny ze ztráty práce.

J. Šiška dále konkretizuje význam práce pro člověka s postižením: • • •

• • •

poskytuje ekonomickou nezávislost a vyšší životní standard, pozitivně ovlivňuje sebeurčení člověka (je-li zaměstnán, není nucen žít podle diktátu někoho jiného), status “být zaměstnán” u člověka s postižením pozitivně ovlivňuje postoje společnosti k lidem s postižením obecně. Podle Henstocka (1989) se prostřednictvím zaměstnávání lidí s mentálním postižením v integrovaném prostředí zvyšují vyhlídky na jejich přijetí ve společnosti, pracovní místo v integrovaném prostředí je prostředkem pro vytváření a rozvíjení sociálních interakcí, práce je jedním ze způsobů, kterým většina lidí pokračuje v učení a rozvíjení kompetencí, zaměstnání je jedním z klíčových aspektů dosažení statusu dospělosti.

U lidí se zdravotním postižením vystupují do popředí nejen ekonomické, sociální a psychické problémy, ale zejména problém přiměřeného smyslu života, problém pocitu lidské důstojnosti. Vzhledem ke stále většímu důrazu na produktivitu práce a výkon m ají ti to lidé v současné společnosti mnohem menší příležitosti uplatnit se na trhu práce.

11

STUDIE:


Pro jejich rodiny to znamená starost o nezaměstnaného postiženého rodinného příslušníka. Pro os oby s postižením má p ráce n ejen ekonomický, ale i zdravotněrehabilitační a sociálně-adaptační význam: zvyšuje jejich sebehodnocení, pomáhá překonávat problémy v oblasti psy chiky. V zhledem k tomu, ž e ∕54 mládeže s handicapem tvoří jedinci postižení mentální re tardací různého stupně, je nutno pamatovat i na to, že právě zde má pracovní příprava a práce sama významný socioterapeutický význam, který dokonce převyšuje přínos ekonomický. Pro tuto skupinu mládeže je třeba zajišťovat vhodnou pracovní činnost a vznik chráněných dílen ve spolupráci s jejich rodiči a nestátními neziskovými organizacemi.

12

SOUVISEJÍCÍ DOTAZNÍKOVÁ ŠETŘENÍ Dotazníkové šetření na téma „Hodnoty a potřeby osob s mentálním p ostižením“ realizované studenty Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích oboru Rehabilitační psychosociální péče o postižené děti, dospělé a staré osoby s 63 lidmi s mentálním postižením ve věkovém rozmezí 17–30 let ( 2007) ukázalo, že 84 % respondentů považuje práci (zaměstnání) za důležitou součást svého života. V roce 2004 byl proveden dotazníkový výzkum mezi rodiči žáků pomocných, zvláštních a p raktických š kol v okresech České Budějovice, Český Krumlov, Jindřichův Hradec a Strakonice. Z 8 oslovených škol se zúčastnili rodiče v 8 školách. Ve š kolním r oce 2003 -2004 b ylo n a těchto školách 415 žáků, kteří ukončí školní docházku v letech 2 004-2007. Podle předpokladů jich nastoupí do zaměstnání jen 6 % (tj. 25). Od rodičů těchto žáků se podařilo získat 165 dotazníků, tj. 40 %, dalších 26 dotazníků pochází od rodičů žáků, kteří ukončí školní docházku v roce 2008. Celkem bylo získáno 191 dotazníků od rodičů žáků zvláštních, pomocných a praktických škol. Představitelé škol považují za největší problém svých absolventů v dalším životě především možnost jejich pracovního uplatnění (průměrná hodnota závažnosti problému 8,42 na desetibodové stupnici) a jejich neaktivitu a setrvání pouze doma (průměrná hodnota 6,57). Velkým problémem jsou označovány i nedostatek finančních prostředků (4,58) a nefunkční rodina (4,57) (viz tabulka). Výsledky otázky „Co považujete za hlavní problém vašich absolventů?“ Pozn. U každé možnosti měl respondent ohodnotit míru závažnosti problému hodnotou na stupnici od 1 – nejméně závažný do 10 – nejzávažnější. Odpovědi jsou seřazeny v pořadí podle zjištěných průměrných hodnot závažnosti.

Pořadí Položka (označená možnost) 1.

Pracovní uplatnění absolventů

Průměrná hodnota 8,42

2.

Zůstávají doma, bez aktivity

6,57

3.

Málo finančních prostředků

4,58

4.

Nefunkční rodina

4,57

5.

Chybějící sociální služby

2,57

Rodiče žáků považují za významné znevýhodnění a omezení svých dětí v dalším životě především nezaměstnanost (55 %), nedostatek finančních prostředků (35 %) a předsudky okolí a netoleranci (16 %). 23 % rodičů zastává názor, že jejich dítě nebude v dalším životě nijak znevýhodněno. Na první pohled velmi nízký počet rodičů si myslí, že jejich dítě bude znevýhodněno architektonickými bariérami (3 %). Porovnáme-li vš ak te nto údaj s počtem respondentů, kteří mají dítě s tělesným postižením, z jistíme, ž e v šichni rodiče žáků s tělesným postižením považují architektonické bariéry za závažné znevýhodnění jejich dítěte v dalším životě (viz tabulka).

13

STUDIE:


Výsledky otázky „Co bude podle Vás Vašeho syna/Vaši dceru v dalším životě vzhledem k jeho/jejímu postižení nejvíce znevýhodňovat a omezovat?“ Pozn. U otázky bylo možné označit více možností. Odpovědi jsou seřazeny v pořadí podle četnosti.

Pořadí Položka (označená možnost)

Počet

%

1.

Nezaměstnanost

105

55 %

2.

Málo finančních prostředků

66

35 %

3.

Nic, nebude znevýhodněn

44

23 %

4.

Předsudky okolí, posměch netolerance

31

16 %

5.

Chybějící sociální služby

16

8%

6.

Jiné

12

6%

7.

Architektonické bariéry

5

3%

Rodiče žáků předpokládají, že jejich dítě bude po absolvování školy potřebovat zaměstnání (79 %), zaměstnání v chráněné dílně (14 %) nebo využití centra denních služeb (8 %). Překvapivé je, že 72 % rodičů si myslí, že tyto možnosti budou pro ně a jejich dítě dostupné (viz tabulka č. 4 a č. 5). S názory koresponduje i výčet chybějících sociálních služeb pro absolventy škol představiteli jednotlivých škol. Nejčastěji uváděnou chybějící službou jsou chráněné dílny (75 %), následuje chráněné bydlení a podporované zaměstnávání (50 %), a 38 % chybí centrum denních služeb a osobní asistence. Výsledky otázky „Co bude Váš syn/Vaše dcera po absolvování školy potřebovat?“ Pozn. U otázky bylo možné označit více možností. Odpovědi jsou seřazeny v pořadí podle četnosti.

Pořadí

Položka (označená možnost)

Počet

%

1.

Zaměstnání

150

79 %

2.

Zaměstnání v chráněné dílně

26

14 %

3.

Centrum denních služeb

15

8%

4.

Osobní asistence

5

3%

5.

Nevyplněno

3

2%

14

Výsledky otázky „Myslíte si, že tato možnost bude pro Vašeho syna/Vaši dceru dostupná?“ Pozn. Odpovědi jsou seřazeny v pořadí podle četnosti.

Pořadí

Položka (označená možnost)

Počet

%

1.

Ano

137

72 %

2.

Ne

39

20 %

3.

Nevyplněno

15

8%

191

100 %

Celkem

Jedním ze základních handicapů občanů se ZP bývá nižší úroveň vzdělání a kvalifikace téměř 75 ℅ ekonomicky aktivních občanů se ZP nemá maturitu, zatímco u populace celkem je to pouze 60 ℅. Základním problémem není zabezpečit pracovní uplatnění všem osobám se zdravotním postižením, ale těm, které pracovat mohou a chtějí. To ale předpokládá umožnit jim získat odpovídající kvalifikaci (po níž je poptávka), vytvořit takové pracovní podmínky (včetně úpravy pracovního prostředí), aby mohly již získanou kvalifikaci uplatnit. S tím ale musí jít ruku v ruce kompenzace více nákladů zaměstnavatelům spojených s vytvářením těchto předpokladů. To ale také znamená odstranit b ariéry v myšlení lidí jak u zaměstnavatelů, tak i u samotných osob se zdravotním postižením, aby jejich uplatnění na volném trhu práce – tj. na běžných pracovištích spolu s ostatními - bylo chápáno jako přirozené. Chráněná práce by poté měla být určena těm, kteří ze zdravotních důvodů mají svou výkonnost omezenou v takové míře, že jejich uplatnění v běžném zaměstnání není účelné. (Chráněná práce má své plné oprávnění. Podle mnohých však jen pro občany se ZP s těžším zdravotním postižením, s mentálním postižením, tedy pro ty občany se ZP, kteří ze zdravotních důvodů nemohou podávat plný pracovní výkon, tj. kteří se nemohou plně uplatnit na otevřeném trhu práce.) Zajímavé jsou v tomto ohledu také zkušenosti z USA, kde chráněná dílna měla plnit funkci jakési přestupní stanice ze segregovaného prostředí do integrovaného světa. K přechodu z chráněné dílny na pracovní místo v integrovaném prostředí však podle Golda (1975) prakticky nedocházelo. Pokud ano, pak jen u těch pracovníků, kteří nevyžadovali intenzivní péči. Chráněné dílny tak úlohu tranzitní stanice na cestě k pracovnímu místu v komunitě neplnily. Principy normalizace v oblasti zaměstnávání lidí s mentálním postižením nebyly realizovány. Chráněné dílny ztratily popularitu, a v letech osmdesátých a devadesátých se v USA začal prudce rozvíjet model tzv. podporovaného zaměstnání. To je využíváno také v ČR, bude o něm řeč v dalších kapitolách.

15

STUDIE:


2.5. Východiska pro začlenění lidí se zdravotním postižením I přes znamení doby (integrace) jsou možnosti začleňování lidí s postižením do běžného prostředí značně omezené. Po mnoho let deklarovaná snaha o integraci vyúsťuje do postoje společnosti, který sice uznává nutnost péče o lidi s postižením, vítá a oceňuje každou snahu o aktivitu ve prospěch lidí s postižením, ale zároveň se zdráhá procesu vzájemného poznávání, respektu a soužití aktivně zúčastnit. Schmid (2005) přímo uvádí, že běžná praxe s lidmi s postižením se vyznačuje opakem integrace: segregace do speciálních „zařízení pro postižené“, tedy speciálních škol, chráněných dílen, speciálních obydlí a domovů (ústavů). Naše politika péče o postižené se nevyznačuje integrací do společnosti, která by chápala odlišnost jako normální praxi její existence, nýbrž vyčleněním do speciálního světa odlišnosti. Společnost často uznává určité „kvality“ l idí s postižením, výsledky jejich činnosti, ale neumožňuje dostatečně, aby dostali příležitost podílet se také na jejích aktivitách, její práci, spolupracovat s ní. Organizují se výstavy výrobků lidí s postižením a společnost očekává „tak trochu jiný výr obek“, ne z cela d okonalý, ke kte rému získává vztah skrze jeho postiženého tvůrce. Ale příležitost umožnit podíl a spolupráci člověka s postižením na výrobě běžné věci, běžného výrobku společnost příliš nevyhledává. Nadační fond pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením nedávno přišel s myšlenkou udělovat výrobkům, které vyrábějí lidé s postižením, značku, logo „Práce postižených“. Vedle značky „Bio“ nebo „Klasa“ se tak pravděpodobně brzy budeme moci setkat i s tímto označením. Trochu paradoxně tak využití této značky, kromě vyčlenění „postižených“ do odlišného světa jejich práce, také stírá a zastiňuje práci zdravých lidí, kteří s nimi na výrobku spolupracují, pomohli vytvořit příležitost pro jejich práci a podporují je. J. Š iška pí še, ž e za vhodný teoretický z áklad sl užeb pro o soby s po stižením by l v osmdesátých letech přijat filozofický směr prosazující integraci jedince s postižením do normálního a pozitivně přijímaného socio-kulturního prostředí. Tyto axiomy byly soustředěny pod n ázev " normalizace" (Nirje, 1969; Wolfensberger, 1972) a později "valorizace sociální role." Teorii normalizace aplikoval O´Brian (1987) do pěti intencí, které v řadě vyspělých demokratických zemí určily směr při koncipování sociálních služeb a služeb zaměstnanosti pro osoby s postižením. Služby je třeba organizovat tak, aby jedinci umožnili: • • • • •

16

žít v normálním prostředí, tj. v podmínkách, které určují komunitu/obec, mít příležitost k informovanému a skutečnému rozhodování, a to jak na každodenní úrovni, tak na úrovni závažných životních rozhodnutí, mít příležitost rozvíjet kompetence potřebné pro vykonávání funkčních a smysluplných činností, být respektován a mít pozitivně hodnocenou sociální roli, účastnit se života komunity prostřednictvím sítě sociálních vztahů.

V tomto světle se však podívejme na princip, který přináší do inkluzivního postoje jedince nebo společnosti nový prostor pro uvažování nad smyslem integrace, inkluze. Jan Pavel II. ve své encyklice O lidské práci píše o potřebě života, v němž by handicapovaný člověk cítil, že není odstrčený na okraj světa práce, ani závislý na společnosti, ale že je plnoprávným podmětem práce, užitečným a respektovaným pro svou lidskou důstojnost, a že „je také povolán, aby přispíval k rozvoji a dobru vlastní rodiny a společnosti“ podle svých schopností. Postižená osoba je jedním z nás a plně se podílí na našem lidství. Mají stejný podíl jako my, jsou stejně jako členové většinové společnosti povoláni, aby přispívali k dobru společnosti. Začlenění lidí s postižením tedy kromě jiného znamená jim tuto povinnost svěřovat a připomínat, pomoci vytvářet k naplnění jejich povolání příležitosti. Baumgart (1985) definuje tento aspekt jako „hledání pospolitého bytí“. K výše uvedeným východiskům sociálních služeb podporujících začlenění můžeme tedy přiřadit ještě dva cíle: • •

mít příležitost podílet se na „lidství“ komunity, naplňovat povolání přispívat k dobru společnosti.

Jako důležité východisko je třeba také zmínit mezinárodní Úmluvu o právech osob se zdravotním p ostižením, rat ifikovanou v nedávné době i Českou republikou. Mezi její deklarované cíle patří například: •

• •

• • •

•

odstranit stereotypy, předsudky a škodlivé praktiky ve vztahu k osobám s e zdravotním postižením, včetně těch, které se týkají pohlaví nebo věku, ve všech oblastech života, podporovat povědomí o schopnostech a přínosu osob se zdravotním postižením, podporovat p ozitivní v nímání os ob s e z dravotním p ostižením a l epší společenské povědomí v tomto směru; podporovat uznání dovedností, zásluh a schopností osob se zdravotním postižením a jejich přínosu na pracovišti i na trhu práce, podporu všech sdělovacích prostředků při zobrazování osob se zdravotním postižením způsobem, který je v souladu s účelem této úmluvy, podporovat u osob se zdravotním postižením získávání pracovních zkušeností na otevřeném trhu práce, podporovat p racovní a p rofesní re habilitaci osob s e z dravotním p ostižením, stejně jako programy zaměřené na udržení pracovního místa a návrat do zaměstnání, dosažení a udržení co nejvyšší úrovně samostatnosti osoby se ZP, uplatnění v plné míře tělesné, duševní, sociální a profesní schopnosti a dosáhnutí plného začlenění a zapojení do všech aspektů života společnosti.

17

STUDIE:


Habilitační a rehabilitační služby a programy v oblasti zdravotní péče, zaměstnanosti, vzdělávání a sociálních služeb mají být podle úmluvy připraveny a poskytovány takovým způsobem, aby: • •

18

začínaly pokud možno co nejdříve a byly založeny na multidisciplinárním posouzení individuálních potřeb a předností, podporovaly zapojení a začlenění do společnosti a všech oblastí jejího života, byly do brovolné a do stupné pr o o soby se z dravotním po stižením co n ejblíže místu jejich bydliště, a to včetně venkovských oblastí.

3.

Chráněná dílna

3.1. Chráněná pracovní dílna v ČR Chráněné dílny a chráněná pracoviště jsou jedním z nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti, jejímž úkolem je umožnit pracovní uplatnění lidem se zdravotním postižením. Chráněnou pracovní dílnu vymezuje Zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb . v § 7 6. Chráněná pracovní dílna je pracoviště zaměstnavatele vymezené n a základě dohody s úřadem práce a přizpůsobené pro zaměstnávání osob se zdravotním p ostižením, kde je v průměrném ročním přepočteném počtu zaměstnáno nejméně 60 % těchto zaměstnanců. Chráněná pracovní dílna musí být provozována po dobu nejméně 2 let ode dne sjednaného v dohodě. Na vytvoření chráněné pracovní dílny může poskytnout úřad práce zaměstnavateli příspěvek (viz dále). Zákon o zaměstnanosti v § 75 vymezuje také tzv. chráněné pracovní místo. Jedná se o pracovní místo vytvořené zaměstnavatelem pro os obu s e z dravotním postižením na základě dohody s úřadem práce. Toto místo musí být provozováno nejméně dva roky ode dne jeho vzniku, které je uvedené ve smlouvě. Stejně jako u vytvoření chráněné dílny, může i při vytvoření nového chráněného pracovního místa zaměstnavatel požádat příslušný úřad o poskytnutí příspěvku (viz dále). Zaměstnavatel zaměstnávající více než 50 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením: Činí-li podíl zaměstnanců se zdravotním postižením více než 50 % celkového počtu zaměstnanců zaměstnavatele, mluvíme v ČR o tzv. zaměstnavateli zaměstnávající více než 50 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením. Tento termín je důležitý z hlediska příspěvků při zaměstnávání lidí se zdravotním postižením a pro poskytování tzv. náhradního plnění (viz dále). Pro zjištění celkového počtu zaměstnanců, zaměstnanců, kteří jsou osobami s e zdravotním postižením, a zaměstnanců, kteří jsou osobami s těžším zdravotním postižením, je rozhodný průměrný přepočtený počet zaměstnanců za kalendářní čtvrtletí. Způsob výpočtu průměrného přepočteného počtu zaměstnanců a zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, za kalendářní čtvrtletí stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem. Zaměstnavateli zaměstnávajícímu v íce n ež 5 0 % osob s e z dravotním p ostižením z celkového počtu svých zaměstnanců se poskytuje příspěvek na podporu zaměstnávání těchto osob. Příslušným úřadem práce pro poskytování příspěvku je úřad práce, v jehož obvodu má sídlo zaměstnavatel, který je p rávnickou os obou, nebo v jehož obvodu má bydliště zaměstnavatel, který je fyzickou osobou.

19

STUDIE:


V současné době je v Jihočeském kraji 142 zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50 % osob se ZP. Nejvíce v ČB (50), Písku (31), nejméně v Jindřichově Hradci (7) a Českém Krumlově (8). Podle údajů úřadů práce byly u těchto zaměstnavatelů k 30. 6. 2009 (kromě okresů Písek a Český Krumlov – nebyla dodána data) následující počty přepočtených úvazků zaměstnaných OZP: Celkem:

1 959,36

Z toho OZZ, ČID:

1 347,81

PID:

611,55 (z toho 500,67 v okrese České Budějovice)

3.2. Příspěvky zaměstnavatelům dle Zákona o zaměstnanosti – ČR PŘÍSPĚVEK NA VYTVOŘENÍ CHRÁNĚNÉ PRACOVNÍ DÍLNY Zákon o zaměstnanosti v § 76 umožňuje prostřednictvím místně příslušného úřadu práce po skytnout zaměstnavateli příspěvek na vytvoření jednoho pracovního místa v chráněné dílně pro osobu se zdravotním postižením. Ten může činit maximálně osminásobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku, pro osobu s těžším zdravotním postižením (tj. osoba plně invalidní) může být výše tohoto příspěvku až dvanáctinásobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku. Pokud tedy průměrná mzda činí 22 896 Kč (průměrná mzda v národním hospodářství za 1.-3. čtvrtletí 2009) mohl by v roce 2010 příspěvek na vytvoření jednoho pracovního místa v chráněné dílně pro osobu se zdravotním postižením být poskytnut až do výše 183 168 Kč, pro osobu s těžším zdravotním postižením až do výše 274 752 Kč. V případě vytvoření 10 a více pracovních míst v chráněné dílně pak může příspěvek na vytvoření jednoho pracovního místa pro osobu se zdravotním postižením dosáhnout až desetinásobku průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku, pokud se jedná o osoby s těžším zdravotním postižením, činí výše příspěvku až čtrnáctinásobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku.

PŘÍSPĚVEK NA VYTVOŘENÍ CHRÁNĚNÉHO PRACOVNÍHO MÍSTA Zákon o zaměstnanosti v § 75 umožňuje prostřednictvím místně příslušného úřadu práce poskytnout zaměstnavateli příspěvek na vytvoření jednoho chráněného pracovního místa pro osobu se zdravotním postižením. Ten může činit maximálně osminásobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku, pro osobu s těžším zdravotním postižením může činit maximálně dvanáctinásobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku.

20

O tento příspěvek může žádat i osoba se zdravotním postižením, která se rozhodne vykonávat samostatnou výdělečnou činnost, a to za výše uvedených podmínek. Oba tyto příspěvky jsou nenárokové, tj. úřad práce rozhoduje na základě žádosti zaměstnavatele o jeho poskytnutí i o jeho výši. Mezi rozhodující faktory většinou patří délka evidence uchazeče o zaměstnání, účelnost zřizovaného místa, komplexní záměr zaměstnavatele, trvalost zřizovaných míst, předchozí zkušenosti zaměstnavatele, situace na trhu práce v dané lokalitě a finanční možnosti příslušného úřadu práce.

PŘÍSPĚVEK NA PODPORU ZAMĚSTNÁVÁNÍ OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM Zákon o zaměstnanosti v § 78 umožňuje prostřednictvím místně příslušného úřadu práce poskytnout zaměstnavateli příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Tento příspěvek náleží zaměstnavateli, který zaměstnává více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového počtu svých zaměstnanců (pro zjištění celkového počtu zaměstnanců je rozhodující průměrný čtvrtletní přepočtený počet zaměstnanců, jehož výpočet je vysvětlen v kapitole o plnění povinného podílu, přičemž každý zaměstnanec s těžším zdravotním postižením se započítává třikrát). Příspěvek náleží zaměstnavateli měsíčně ve výši skutečně vynaložených mzdových nákladů na zaměstnance, který je osobou se zdravotním postižením, včetně pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, které zaměstnavatel za sebe o dvedl z vyměřovacího základu tohoto zaměstnance, nejvýše však 8 000 Kč. Tento příspěvek je „nárokový“, zaměstnavatel má na jeho poskytnutí, pokud splní zákonné podmínky, právní nárok. Poskytuje se čtvrtletně zpětně na základě žádosti zaměstnavatele. Tento příspěvek nenáleží subjektům, které sice provozují chráněnou dílnu, ale nesplňují podmínku podílu více než 50 % zaměstnaných osob se zdravotním postižením na celkovém počtu zaměstnanců zaměstnavatele! Údaje o čerpání příspěvku dle § 78 v Jihočeském kraji v letech 2006–2008

Rok

Počet zaměstnavatelů

Objem vyplaceného příspěvku v mil. Kč

Počet OZP (kromě okresu Písek), na které byl čerpán příspěvek Celkem

TZP

2006

104

160

1 801

309

2007

125

223

2 117

807

2008

140

203

1 971

875

21

STUDIE:


PŘÍSPĚVEK NA ČÁSTEČNOU ÚHRADU PROVOZNÍCH NÁKLADŮ CHRÁNĚNÉ PRACOVNÍ DÍLNY Zákon o zaměstnanosti v § 76 umožňuje prostřednictvím místně příslušného úřadu práce poskytnout zaměstnavateli příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů chráněné dílny. Na základě žádosti zaměstnavatele je možné žádat o příspěvek v maximální výši čtyřnásobku průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku na jednoho zaměstnance, který je osobou se zdravotním postižením, a maximálně šestinásobek pro jednoho zaměstnance, který je osobou s těžším zdravotním postižením. Příspěvek se poskytuje v závislosti na skutečné přepočtené úvazky zaměstnanců se zdravotním postižením. Při průměrné měsíční mzdě ve výši 22 896 Kč může tedy tento příspěvek činit až 91 584 Kč na 1,0 úvazku zaměstnance se zdravotním postižením a rok a 137 376 Kč na 1,0 úvazku zaměstnance s těžším zdravotním postižením a rok.

PŘÍSPĚVEK NA ČÁSTEČNOU ÚHRADU PROVOZNÍCH NÁKLADŮ CHRÁNĚNÉHO PRACOVNÍHO MÍSTA Zákon o zaměstnanosti v § 75 umožňuje prostřednictvím místně příslušného úřadu práce poskytnout zaměstnavateli příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů chráněného pracovního místa. Na základě žádosti zaměstnavatele je možné žádat o příspěvek v maximální výši trojnásobku průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku. Výše příspěvku není závislá na přepočtený úvazek osoby se zdravotním postižením. Při průměrné měsíční mzdě ve výši 22 896 Kč může tedy tento příspěvek činit až 68 688 Kč na jednoho zaměstnance se zdravotním postižením nebo těžším zdravotním postižením a rok. O tento příspěvek může žádat i osoba se zdravotním postižením, která vykonává samostatnou výdělečnou činnost. Oba tyto příspěvky jsou nenárokové, tj. úřad práce rozhoduje na základě žádosti zaměstnavatele o jeho poskytnutí i o jeho výši. Mezi rozhodující faktory většinou patří hospodářské výsledky zaměstnavatele, právní forma (podnikatelské x neziskové), trvalost zřízených míst, předchozí zkušenosti zaměstnavatele, situace na trhu práce v dané lokalitě a finanční možnosti příslušného úřadu práce.

SOUBĚH PŘÍSPĚVKŮ DLE § 76 (RESP. 75) A § 78 Existují subjekty, které provozují chráněné pracovní dílny (nebo chráněná pracovní místa) a zároveň jsou zaměstnavateli zaměstnávajícími více než 50 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením. Takové subjekty mají možnost žádat o příspěvek podle § 78 zákona o zaměstnanosti, ale také o příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů chráněné pracovní dílny (chráněného pracovního místa). Je samozřejmé, že příspěvky nemohou být využity na krytí stejných nákladů subjektu. Je třeba připomenout, že o výši příspěvku podle § 76 (resp. 75) rozhoduje na základě žádosti zaměstnavatele příslušný úřad práce.

22

Následující tabulka ukazuje reálný příklad souběhu čerpání příspěvků dle § 76 (resp. 75) a § 78 zaměstnavatelem provozujícím chráněné pracovní dílny (chráněná pracovní místa) a zároveň zaměstnavatelem zaměstnávajícím více než 50 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením v letech 2000 –2009. Zároveň ukazuje zajímavé srovnání celkové výše těchto příspěvků v podílu na 1,0 úvazku zaměstnaného člověka se zdravotním postižením (v orientačním počtu nebyli pracovníci s TZP započítáváni třikrát): Rok

Příspěvky dle § 76 v tis. Kč

Příspěvky dle § 78 (dříve § 24 a) v tis. Kč

Příspěvky celkem v tis. Kč

Orientační přepočtený počet zaměstnaných osob se ZP zaokrouhleným na celé úvazky

Podíl celkového příspěvku na 1,0 úvazku zaměstnaného prac. se ZP za rok v tis. Kč

2000

230

0

230

4

58

2001

376

0

376

7

54

2002

180

415

595

8

74

2003

560

865

1 425

13

110

2004

600

976

1 576

14

113

2005

1 041

1 690

2 731

18

152

2006

1 144

1 874

3 018

19

159

2007

300

2 051

2 351

20

118

2008

746

1 347

2 093

20

105

2009

449

1 580

2 029

20

101

Zdroj: Dokumentace organizace provozující chráněné pracovní dílny (chráněná pracovní místa) a zároveň zaměstnavatele zaměstnávajícího více než 50 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením

Poznámky: • •

•

V letech 2000 –2001 neexistoval příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením podle § 78. Nárůst v roce 2005 je způsoben platností nového Zákona o zaměstnanosti (435/2004 Sb.), který upravil příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením a zohlednil také zvýšené náklady při zaměstnávání lidí s těžším zdravotním postižením. Pokles příspěvku dle § 78 od roku 2008 je způsoben novelizací Zákona o zaměstnanosti a úpravou výše příspěvku.

23

STUDIE:


3.3. Vymezení a financování chráněné dílny v Horním Rakousku Zákonným podkladem p ro v ymezení chráněné dílny v Horním R akousku je § 1 1 zákona O Ö B hG 1 991 ( hornorakouský zákon o p ostižených os obách z roku 19 91): chráněná dílna je zařízení, které poskytuje lidem s postižením m ožnost v ykonávat výdělečnou činnost v rámci chráněného pracovního místa. Chráněná dílna v Horním Rakousku má 2 základní cíle: • •

nabízet chráněná pracovní místa, která se přibližují pracovním místům na otevřeném trhu práce, umožnit zaměstnancům s postižením přechod do podniku na otevřeném trhu práce (mimo chráněné dílny).

Chráněné dílny za tímto účelem realizují: • •

provoz výrobních provozoven nebo služeb sloužících k zaměstnávání lidí s postižením, podporu, činnosti a služby pro individualizovaný profesní a osobní rozvoj zaměstnance se zdravotním postižením.

Z výše uvedených cílů a vymezení je patrný základní rozdíl mezi chráněnými dílnami v ČR a Horním Rakousku. Chráněná pracovní dílna v České republice slouží „pouze“ pro zaměstnávání osob se ZP, zatímco v Horním R akousku j e z ákonem s tanovená také další funkce chráněné dílny, jejímž účelem je podpora dalšího začleňování člověka se ZP (a to nejen pracovního). Tomu odpovídá také povinnost chráněných dílen v Horním Rakousku vymezená § 15 OÖ BhG 1991: chráněná dílna musí dodržovat kvalitativní standardy pro chráněné dílny (studie se jim věnuje podrobněji v další části). Tyto standardy definují poměrně náročný rámec pro každého provozovatele chráněné dílny, jejich dodržování je podmínkou pro finanční podporu provozu chráněné dílny.

24

FINANCOVÁNÍ CHRÁNĚNÝCH DÍLEN V HORNÍM RAKOUSKU Financování chráněných dílen ze strany spolkové země Horní Rakousko probíhá na základě smlouvy mezi Horním Rakouskem a provozovatelem chráněné dílny. Dotace se odvíjí od počtu osob s postižením zaměstnaných v chráněné dílně. Smlouva upravuje konkrétní plnění kvalitativních standardů provozování chráněné dílny, ale i plnění fixní zprostředkovací kvóty pracovníků se ZP na primární pracovní trh ve výši 5 %. Smlouva je obvykle sjednána na dobu neurčitou (není tedy „neustálá právní nejistota“ ohledně financování provozu chráněné dílny – porovnej s názory provozovatelů chráněných pracovních dílen v Jihočeském kraji v dalších částech studie). Mezi dotované položky patří především: • • •

úplné osobní náklady pracovníků v chráněných dílnách platí spolková země HR včetně vedlejších nákladů na mzdy, další materiální náklady a služby (pracovní oblečení, další vzdělávání, jízdné apod.), investiční paušál pro obnovu a pořízení investičního majetku.

3.4. Povinnost zaměstnávat osoby se zdravotním postižením v ČR Zákon č. 435/2004 Sb. v § 8 1 ukládá zaměstnavatelům, kteří mají v průměrném ročním přepočteném počtu více než 25 zaměstnanců v pracovním poměru, povinnost zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu 4 % na celkovém počtu zaměstnanců zaměstnavatele. Pro z jištění celkového počtu zaměstnanců i výše povinného podílu je rozhodující průměrný roční přepočtený počet zaměstnanců, přičemž každý zaměstnanec, který je osobou s těžším zdravotním postižením (plně invalidní), se započítává třikrát. Pokud by například roční průměrný přepočtený počet zaměstnanců u jednoho zaměstnavatele činil 100,00, jeho povinný podíl činí 4,00 osoby se zdravotním postižením.

ZPŮSOBY SPLNĚNÍ POVINNÉHO PODÍLU Povinnost zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu může zaměstnavatel plnit třemi způsoby či jejich vzájemnými kombinacemi, které stanovuje § 81 Zákona 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. 1. Zaměstnání osob se zdravotním postižením Zaměstnavatel zaměstnává v pracovním poměru osoby se zdravotním postižením, a t o v počtu, který stanovuje povinný podíl, přičemž každý zaměstnanec, který je osobou s těžším zdravotním postižením (plně invalidní), se započítává třikrát.

25

STUDIE:


2. Náhradní plnění – odběr výrobků nebo služeb Další možností, jak splnit povinný podíl je, že se zaměstnavatel stane odběratelem nebo obchodním partnerem firmy zaměstnávající převážně osoby se zdravotním postižením. V praxi to znamená, že zaměstnavatel odebírá výrobky či zadává zakázky:  



zaměstnavatelům zaměstnávajícím více než 50 % osob se zdravotním postižením, chráněným dílnám provozovaným občanským sdružením, státem registrovanou církví nebo náboženskou společností, církevní právnickou osobou či obecně prospěšnou společností, osobě samostatně výdělečně činné, která je osobou se zdravotním postižením a která nezaměstnává žádného dalšího zaměstnance.

Za odebírání výrobků považuje c itovaný z ákon i od ebírání s lužeb nebo j iných plnění. Odebíráním výrobků se rovněž rozumí nákup výrobků od výše uvedených subjektů, jejichž předmětem činnosti (podnikání) je obchodní činnost (např. maloobchod). Pod pojmem odebrané výrobky, služby či jiná plnění se rozumí, že byly zároveň zaplaceny. Výjimku tvoří pouze případy, kdy datum splatnosti je stanoveno mimo období sledovaného kalendářního roku. Zadáváním zakázek se rozumí předání určitého samostatného výrobního programu včetně případné technické dokumentace, technologie, eventuálně i obchodní stránky jednomu z výše uvedených subjektů, a to na základě smlouvy. Pro chráněné dílny jsou např. vhodné zakázky v podobě výkonů pomocných prací mechanického charakteru, j ako je skládání či lepení obalů, kompletování výrobků, balení zboží, opatřování výrobků etiketami, vytváření souborů výrobků atd.). Do plnění povinného podílu je možno započítat odebírání výrobků nebo služeb a jejich z aplacení ve sledovaném roce. Celková částka za odebrané výrobky nebo služby – částka bez DPH se vydělí sedminásobkem průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí sledovaného kalendářního roku (viz § 18 vyhl. č. 518/2004 Sb.). Výpočet pro plnění povinného podílu odebíráním výrobků, služeb či zadáváním zakázek uvádí § 1 8 v yhlášky 5 18/2004 S b., k terou s e provádí Zákon o zaměstnanosti. Počet osob se zdravotním postižením, které si zaměstnavatel může započítat do plnění povinného podílu, se vypočte tak, že se od celkové částky, kterou zaměstnavatel zaplatil za výrobky, služby či zakázky od výše uvedených subjektů za jeden kalendářní rok, odečte daň z přidané hodnoty. Výsledná částka se následně vydělí sedminásobkem průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí sledovaného kalendářního roku. Do plnění povinného podílu je možno započítat jen takový počet zaměstnanců, který je potvrzen firmou zaměstnávající osoby se zdravotním postižením. Odebere-li například zaměstnavatel za jeden kalendářní rok výrobky a služby či zadá zakázky výše uvedeným subjektům v celkové hodnotě 160 272 Kč (bez DPH), může si při průměrné mzdě v hospodářství ve výši 22 896 Kč započíst do plnění povinného podílu splnění povinnosti zaměstnání 1,0 osoby se zdravotním postižením.

26

3. Odvod do státního rozpočtu Zaměstnavatel odvede do státního rozpočtu za každou osobu s e zdravotním postižením, kterou by měl dle povinného podílu zaměstnávat, částku, jejíž výši stanovuje § 82 Zákona o zaměstnanosti jako 2,5násobek průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí sledovaného kalendářního roku. Tento odvod musí zaměstnavatel poukázat do 15. února následujícího roku prostřednictvím místně příslušného úřadu práce. Orientační tabulka (při průměrné mzdě v hospodářství 22 896 Kč): Počet zaměstnanců

Povinný počet zaměstnanců se zdravotním postižením

Orientační výše odvodu do státního rozpočtu v Kč

Orientační objem odběru zboží nebo služeb od chráněné dílny v Kč

25

1

57 240

160 272

50

2

114 480

320 544

75

3

171 720

480 816

100

4

225 960

641 088

Výši průměrné mzdy za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku vyhlásí ministerstvo na základě údajů Českého statistického úřadu sdělením uveřejněným ve Sbírce zákonů. Údaje o plnění povinného podílu v Jihočeském kraji v letech 2006–2008: Náhradní plnění (kromě okresu Český Krumlov)

Odvod do SR

Plnění povinnosti zaměstnáním

Počet OZP

mil. Kč

Za počet OZP

mil. Kč

počet OZP – přepočtený počet zaměstnaných

2006

3735,43

513,4

584,92

28,86

5842,18

2007

4419,39

653,3

529,59

27,5

6316,61

2008

4648,38

746,5

516,87

29,13

7051,69

ROK

Zdroj: úřady práce v Jihočeském kraji

Tabulka jednoznačně ukazuje zvyšování plnění povinného podílu prostřednictvím náhradního plnění a zaměstnáváním OZP. Naopak se zmenšuje přepočtený počet OZP, které měly být a nebyly v rámci povinného podílu zaměstnány, a za které je realizován odvod do státního rozpočtu.

27

STUDIE:


3.5. Povinnost zaměstnávat osoby se zdravotním postižením v Horním Rakousku POVINNÝ POČET Zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají v Rakousku 25 nebo více zaměstnanců, jsou povinni přijmout na každých 25 zaměstnanců jednu zvýhodněnou postiženou osobu. Počet zvýhodněných postižených osob, které musí být zaměstnány, se označuje jako povinný počet. Při výpočtu povinného počtu se vychází z celkového počtu zaměstnanců zaměstnavatele. Zaměstnané zvýhodněné postižené osoby se započtou do zjištěného povinného počtu. Jestliže počet zaměstnaných zvýhodněných postižených osob dosáhne povinného počtu, je povinnost zaměstnávat postižené osoby splněna. Některé skupiny osob se započtou do povinného počtu dvakrát. Například nevidomé osoby, postižení mladiství mladší 19 let, zvýhodněné postižené osoby na dobu vzdělávacího poměru nebo osoby na invalidním vozíku.

VYROVNÁVACÍ TAXA Jestliže zaměstnavatelé nesplní povinnost zaměstnávat postižené osoby, musí zaplatit za každou nezaměstnanou postiženou osobu tzv. vyrovnávací taxu. Vyrovnávací taxa činila pro rok 2009 měsíčně 220 € (v roce 2008 to bylo 213 €). Taxa s e od vádí d o f ondu p ro v yrovnávací t axy, j ež s pravuje s polkové m inisterstvo sociálních věcí. Prostředky tohoto fondu se použijí především pro profesní podporu zaměstnanců s postižením. Slouží ale i k podpoře budování a provozu chráněných dílen a integračních podniků. Zaměstnavatelé, jež zaměstnávají osoby s postižením, které se současně vzdělávají a získávají další profesní kvalifikaci, získají naopak prémii ve výši vyrovnávací taxy.

28

3.6. Právní formy a zaměření výroby chráněných pracovních dílen a zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50 % osob se ZP v Jihočeském kraji Provozovatelem chráněné dílny může být jakýkoliv zaměstnavatel, právnická nebo fyzická osoba. Jak již bylo řečeno, jediným legislativním vymezením je § 76 Zák. č. 435/2006 Sb.: chráněná pracovní dílna je pracoviště zaměstnavatele, vymezené n a základě dohody s úřadem práce a přizpůsobené pro zaměstnávání osob s e z dravotním p ostižením, k de je v průměrném ročním přepočteném počtu zaměstnáno nejméně 60 % těchto zaměstnanců. Chráněná dílna může být: • •

Samostatná s ložka (středisko, provozní část) subjektu vyčleněná z ostatních činností. Jediné provozní středisko subjektu.

Pokud činí podíl zaměstnaných osob se zdravotním postižením na celkovém počtu zaměstnanců zaměstnavatele více než 50 %, splňuje tento subjekt zároveň statut zaměstnavatele zaměstnávajícího více než 50 % osob se zdravotním postižením. To mu umožňuje čerpat příspěvek dle § 78 Zák. č. 435/2004 Sb a být poskytovatelem „náhradního plnění“.

PROVOZOVATEL CHRÁNĚNÉ DÍLNY – PODNIKATELSKÝ SUBJEKT V České republice je v zásadě možné podnikat dvěma způsoby: a) jako fyzická osoba – podnikatel musí získat povolení k podnikání neboli živnostenský list; rozeznáváme dva druhy živností: • •

ohlašovací (vázaná, řemeslná, volná), koncesovaná (nutné splnění speciálních podmínek, zí skání k oncesní listiny – taxi, doprava atp.) b) jako právnická osoba podle obchodního nebo občanského zákoníku • • • • • •

společnost s ručením omezeným, veřejná obchodní společnost, akciová společnost, komanditní společnost, družstvo, sdružení.

29

STUDIE:


Obecně platí, že podnikatelský subjekt je zřízen za účelem podnikání, tedy soustavné činnosti s cílem dosažení zisku. Z toho vyplývá, že takto založený p rovozovatel chráněné dílny nemá začlenění a pracovní uplatnění lidí se zdravotním postižením jako hlavní smysl své existence. Jeho hospodaření a provoz nemůže být postaveno jako ztrátové, jeho hospodářský výsledek může být na rozdíl od neziskových organizací využit jinak než ve prospěch rozvoje aktivit prospěšných pro osoby se zdravotním postižením. Podnikatelské subjekty mají také možnost získat menší procentuální podíl podpory ze strukturálních fondů EU (většinou do 50 % uznatelných nákladů projektu), často bývají vyřazeny z možností ucházet se o granty, příspěvky z nadací a nadačních fondů. Na druhou stranu takto postavený provozovatel pravděpodobně nabízí méně „ochranitelské a úzkostlivě sociální prostředí“, které může často lépe odpovídat přirozenému prostředí pro začlenění lidí se zdravotním postižením. To však jistě do určité míry vyřazuje a znevýhodňuje osoby s těžším zdravotním p ostižením n ebo o soby, j ejichž k valifikace a integrace v yžaduje dlouhodobou sociální nebo zdravotně sociální podporu.

PROVOZOVATEL CHRÁNĚNÉ DÍLNY – NESTÁTNÍ NEZISKOVÉ ORGANIZACE Nestátní n eziskové org anizace j sou org anizace, k teré nejsou založeny za účelem naplňování zisku. Základním impulsem pro jejich založení je snaha řešit konkrétní problémy nebo jim předcházet, a to bez ohledu na ziskovost činnosti. Na rozdíl od soukromých komerčních firem totiž hlavním měřítkem není finanční zisk, ale schopnost naplňovat veřejně prospěšnou činnost. Základní formy nestátních neziskových organizací vhodných pro provozování chráněných dílen: • • •

občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti, církevní právnické osoby.

Občanské sdružení je s družení fyzických a p rávnických o sob, které vz niká z a účelem realizace společného zájmu. Zpravidla se jedná o sdružení fyzických nebo právnických osob za účelem dosahování a ochrany společného zájmu. Sdružení mohou založit nejméně tři občané České republiky, z nichž alespoň jeden je starší 18 let. Typickým znakem je členská základna. Návrh na registraci občanského sdružení se podává na Ministerstvu vnitra České republiky. Právní úprava: Zákon č.83/1990 Sb. o sdružování občanů. Obecně prospěšná společnost je právnická osoba, která je založena podle zákona o obecně prospěšných společnostech (č. 248/1995 Sb.), poskytuje veřejnosti obecně prospěšné služby za předem stanovených a pro všechny uživatele stejných podmínek a její hospodářský výsledek (zisk) nesmí být použit ve prospěch zakladatelů, členů jejích orgánů nebo zaměstnanců, a musí být použit na poskytování obecně prospěšných služeb, pro které byla obecně prospěšná společnost založena.

30

Nestátní neziskové organizace (NNO) jsou častým provozovatelem chráněných dílen. Jejich jednoznačnou „výhodou“ je, že začlenění, podpora, aktivizace a pracovní uplatnění lidí se zdravotním postižením bývá většinou hlavním posláním, cílem činnosti organizace. Jejich případný kladný hospodářský výsledek bývá ze zákona využíván pro rozvoj těchto činností namísto rozdělení mezi majitele, akcionáře, či management subjektu. NNO bývají zvýhodněny při čerpání finančních prostředků z EU, grantů, příspěvků nadací a nadačních fondů, dotačních řízení nebo příspěvků samospráv. Tyto prostředky často mohou pokrývat 75 – 100 % uznatelných nákladů realizovaného projektu. NNO často spojují provozování chráněných dílen s poskytováním sociálních služeb a realizací dalších nekomerčních, občanských, či volnočasových aktivit. Jejich nevýhodou může být v některých případech určitá permanentní a latentní závislost na systému dotací, příspěvků a grantů, příliš ochranitelský postoj vůči lidem se zdravotním postižením, nižší efektivita vynaložených prostředků z veřejných rozpočtů, či „cejch nositele dobra“. Analýza provozovatelů chráněných pracovních dílen a zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50 % osob se ZP v Jihočeském kraji ukázala následující míru zastoupení jednotlivých právních forem: Právní forma

Procentuální podíl

Společnost s ručením omezeným

48 %

Osoba samostatně výdělečně činná

27 %

Výrobní družstvo invalidů

12 %

Občanské sdružení

6%

Obecně prospěšná společnost

5%

Akciová společnost

1%

Charitativní zařízení církví

1%

Zdroj: Vlastní analýza (2009)

Takové rozložení odpovídá údajům Správy služeb zaměstnanosti Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky k 31. lednu 2005, která uvádí v celé ČR: 155 společností s ručením omezeným (40 %), 136 fyzických osob – podnikatelů (35 %), 49 družstev (13 %), 17 občanských sdružení (4 %), 10 akciových společností (3 %), 10 církevních právnických osob (3 %), 7 obecně prospěšných společností (2 %) a 5 veřejných obchodních společností (1 %).

31

STUDIE:


ZAMĚŘENÍ VÝROBY A SLUŽEB V CHRÁNĚNÝCH PRACOVNÍCH DÍLNÁCH A ZAMĚSTNAVATELŮ ZAMĚSTNÁVAJÍCÍCH VÍCE NEŽ 50 % OSOB SE ZP V JIHOČESKÉM KRAJI Řekne-li se „chráněná dílna“, většina společností si pravděpodobně vybaví výrobu keramiky, tkaní, malování obrázků, prodej pytlíků s bylinami, drobné textilní výrobky, ozdoby, šperky apod. Jak je však patrné z předchozí části, více než polovina všech provozovatelů chráněných dílen a zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50 % osob se ZP jsou podnikatelské subjekty existující především za účelem dosažení zisku. Tomu také odpovídá zaměření výroby a služeb těchto subjektů. V Jihočeském kraji tak můžeme najít následující oblasti výroby a poskytovaných služeb (zjištěno v rámci analýzy v průběhu roku 2009): • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

32

šití dek, čištění peří, kovoobrábění, ostraha a ochrana majetku, elektronické zabezpečovací signalizace, instalace a prodej fólií na sklo, výroba vnitřního nábytkového kování, výroba bublinkové a hladké polyetylenové fólie, obálek s protinárazovou fólií, recyklace polyetynelového odpadu, výroba samolepících obálek na tiskopisy, tisk, výroba razítek, reklamních nápisů, dodávka reklamn. předmětů, kancelářských potřeb, údržba veřejné zeleně, zahradnické a lesnické práce, výroba textilního zboží, porcelánových a keramických výrobků, truhlářská výroba, recyklace elektropřístrojů, recyklace nebezpečných látek vzniklých při demontáži a recyklaci, kartonážní výroba, lepení, šití, potisk předmětů, šití pracovních oděvů, praní, žehlení, opravy a údržba oděvů, bytového textilu, prodej cukrářských výrobků, ubytovací služby, prodej pracovních pomůcek a oděvů, silniční motorová doprava nákladní, výroba motorových a přípojných vozidel, grafické, kresličské práce, reklamní tisk, obšívání koberců, kobercové rohože, běhouny, autokoberce, gastronomické služby, dodávky nápojů, vybraných druhů potravin, kovovýroba, drátěné programy, povrchová úprava kovových výrobků, komaxitové lakování, povrchová úprava umělou hmotou, výroba oděvní konfekce a výroba bižuterie, telekomunikační služby, reklamní a prodejní akce, výroba kabelové konfekce, DVD půjčovny, internetové půjčovny filmů, přímý dovoz a montáž slunečních kolektorů, solární ohřev TUV, přitápění, ohřev bazénů, balení WC deodorantů, montáž elektrosoučástek, kartáčnická výroba, bovdeny pro moto a malou zahradnickou techniku, balení pastelek a čokolád,

•

• • • • •

rekondiční a regenerační studio, vodní aerobik, léčebné cvičení v bazénu, klasické a sportovní masáže, formování postavy, lymfodrenáž, zdravotní tělocvik, měkké techniky a uvolňovací cviky, renovace a výroba tonerových kazet pro tiskárny, kopírky a faxy, vedení účetnictví, úpravy a přestavby vozidel pro zdravotně postižené, digitalizace dokumentů, kompletace drobných předmětů, balicí práce.

SOCIÁLNÍ EKONOMIE, SOCIÁLNÍ PODNIK, SOCIÁLNÍ DRUŽSTVO V posledních l etech se v České republice začíná prosazovat koncept sociální ekonomie prostřednictvím tzv. sociálních družstev, sociálních firem, sociálních podniků. Tento koncept se v podstatě snaží propojit výhody podnikatelských subjektů a n eziskových org anizací a eliminovat j ejich m ožná r izika a n evýhody. J de o ve lmi zajímavý koncept, který v následujících řádcích stručně představujeme. Koncept sociální ekonomie zahrnuje jako klíčové kritérium „záměr poskytovat služby členům nebo místnímu společenství spíše než hromadění zisku“. Neziskový sektor klade důraz na to, že členové či vedení si nemohou rozdělit jakýkoli přebytek hospodaření. Ačkoliv sociální ekonomie nevylučuje možnost omezeného rozdělení zisku členům, zvláště v družstvech, společný rys těchto dvou přístupů by zde měl být vyzdvihnut, pr otože j e o bsažen v e v šech so ciálních po dnicích. S polečným rysem je požadavek (úplný či částečný) „socializovat“ přebytek hospodaření, tedy znovu ho investovat na rozvoj činností, nebo jej využít pro blaho lidí jiných než těch, kteří řídí organizaci. Ve většině evropských zemí se tzv. „sociální podniky, resp. sociální družstva“ rozvíjejí již od poloviny 80. let. Jedná se především o malé podniky, s typem činnosti, který nevyžaduje ve lké ka pitálové vs tupy, o pírající s e o tr žní p ožadavky m ístní a regionální. Vznikají a rozvíjejí se za podpory místních (obecních nebo regionálních struktur, zastupitelstev), jsou podporovány státními orgány i samosprávnými konsorcii i podnikatelskými svazy. Jejich přínosem je především řešení zaměstnanosti nejen zdravotně handicapovaných, ale i absolventů, problémových skupin obyvatel apod. Základními principy takovýchto subjektů jsou: • • • •

nerozdělování rozhodující části vytvořeného zisku společníkům (členům družstva), navyšování "sociálního kapitálu", větší či menší podíl demokratické samosprávnosti uvnitř podniku, tzv. p ozitivní e xternalita (pozitivním výsledkem je kladně hodnocený podnikatelský záměr, nemusí být vždy vyjádřen ekonomickým ziskem), ochrana poživatelů výhod vyplývajících z projektu, podnikatelského záměru.

33

STUDIE:


Protihodnotou z a re spektování u vedených z ásad j e s tátní a s polečenská podpora zakotvená v legislativě, zahrnující jak jejich právní ochranu, tak i ekonomické zvýhodnění (formou ekonomických úlev či příspěvků), zajišťující jejich životaschopnost. Důležité je, že míra samofinancování takových subjektů se pohybuje v rozmezí 70-100% , což je pro stát i společnost výrazně výhodnější než klasické dotace neziskovým organizacím v kombinaci s charitativní podporou (v rámci občanských sdružení a nadací). Česká legislativa tyto principy prozatím nereflektovala. V podmínkách ČR více či méně vyhovují „definici“ sociální ekonomiky: • • • •

družstva (např. výrobní družstva), charity a diakonie, ostatní firmy zaměstnávající pracovníky s horším uplatněním na trhu práce, nestátní neziskové organizace poskytující sociální služby,

Nelze říci, že do sociální ekonomiky patří pouze družstva, která zaměstnávají více než 50 % zdravotně postižených osob. Stejně tak ovšem nelze říci, že každý ekonomický subjekt zaměstnávající nadpoloviční počet osob s handicapem je součástí sociální ekonomiky. C harakteristické pro tento příklad zůstává, že kromě příjmů z prodeje vlastních výrobků a služeb jsou tyto subjekty významně financovány formou nepřímých dotací (není podporován produkt, ale způsob jeho dosažení), a to formou slevy na dani z příjmu, příspěvkem ke krytí nezbytných výdajů pro zaměstnavatele zaměstnávající více jak 50 % handicapovaných osob, příspěvkem na zřízení chráněných pracovních míst a chráněných pracovišť, příspěvkem na provoz chráněných dílen či individuálně využitím dalších nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti (více viz např. www.socialni-ekonomika.cz).

34

3.7. Právní formy provozování chráněné pracovní dílny v Horním Rakousku V Horním Rakousku provozují chráněné dílny pro lidi se zdravotním postižením převážně nestátní neziskové subjekty. Mezi ně patří spolky (Verein – obdoba našeho občanského sdružení) a společnosti s označením gGmbH, což odpovídá české neziskové formě společnosti s ručením omezeným, tedy obdoba obecně prospěšných společností.

35

STUDIE:

4.


Chráněná pracovní dílna jako součást systémových nástrojů podpory pracovního začlenění lidí se zdravotním postižením

4.1. Nástroje podporující pracovní začlenění lidí se ZP v České republice Společnost v ČR vytváří podmínky pro využívání formálních nástrojů podporujících pracovní začlenění lidí se zdravotním postižením a ochranu před jejich izolací, marginalizací a sociálním vyloučením. V ČR jsou to především sociální služby vymezené Zák onem 1 08/2006 S b., o s ociálních s lužbách, n ástroje p olitiky zaměstnanosti obsažené zejména v Zákoně o zaměstnanosti a nástroje tzv. na pomezí. Základní přehled jednotlivých nástrojů pro podporu pracovního začlenění lidí se zdravotním postižením v České republice: Oblast působnosti

Nástroj

Podpůrné sociální služby

Podpora samostatného bydlení Osobní asistence Sociální rehabilitace

Sociální služby

Sociálně terapeutické dílny

Nástroje na pomezí

Tranzitní program Podporované zaměstnávání

Nástroje politiky zaměstnanosti

Pracovní rehabilitace Chráněná pracovní dílna

Otevřený trh práce

Běžná pracovní místa

Pokud má sociální služba nebo jiný nástroj naplnit svůj cíl, pokud má být cílená, efektivní, úspěšná a individuální, musí jednoznačně reagovat na konkrétní potřebu jedince s mentálním postižením. Je třeba, aby se člověk s postižením n emusel přizpůsobovat dostupné sociální službě, ale naopak se přizpůsobila poskytovaná podpora a příležitosti individuálně zjištěným potřebám jedince s postižením.

36

Musil (2004) píše, že při podpoře sociálního fungování klienta služby je nezbytně nutné: • • • •

individuální posouzení životní situace konkrétního klienta, samostatné k oncipování n a m íru š itého p ostupu i ntervence, k terá od povídá unikátním okolnostem případu, přizpůsobování postupu intervence vývoji případu a výsledkům intervence, zajišťování návaznosti služeb.

Systémově by v oblasti pracovního začlenění člověka se zdravotním postižením (zejména u mladých l idí s postižením po ukončení školní docházky) v ideálním případě mohla jeho cesta vypadat takto (uvedeno v posloupném pořadí): sociální služba, sociálně terapeutické dílny – pracovní rehabilitace, příprava na pracovní uplatnění – chráněná pracovní dílna – podporované zaměstnávání – volný trh práce, zaměstnání u běžného zaměstnavatele. Takový provázaný systém by měl však také umožnit j edinci s postižením krátkodobé nebo dlouhodobé setrvání na některém z jeho stupňů nebo umožnit návrat na předchozí v případě neúspěchu či problému. Stejně tak by mělo být možné s ohledem n a s chopnosti, m ožnosti a d ovednosti jedince s postižením kterýkoliv stupeň vynechat nebo přizpůsobit. Stejně tak by měl systém umožnit i provázání těchto nástrojů s dalšími podpůrnými službami (např. sociální re habilitace, os obní as istence, p odpora s amostatného b ydlení, aktivizační činnosti apod.). Realita však nabízí roztříštěnost a nahodilost v možnosti využití těchto systémových nástrojů. Rozhoduje nikoliv promyšlená volba vhodného nástroje na základě zjištěné konkrétní potřeby konkrétního jedince s postižením, a le spí še m ístní do stupnost a „známost“ některé služby. Není tak například systémově řešena situace, kdy služba podporovaného zaměstnávání nepřináší dlouhodobě požadovaný výsledek, tj. zaměstnání na běžném trhu práce, a člověk s postižením zůstává v nečinnosti a bez s ociální i nterakce. V chráněných pracovních dílnách jsou naopak kromě lidí s těžším zdravotním postižením zaměstnáni také takoví pracovníci se zdravotním postižením, kteří by za určitých podmínek a při efektivním poskytnutí služby podporovaného zaměstnávání pravděpodobně uspěli na běžném trhu práce. Pracovní rehabilitace často nabízí krátkodobě stejnou formu podpory jako sociální služba sociálně terapeutické dílny. Rozdíl je v tom, že p racovní re habilitaci m ohou využít jen evidovaní uchazeči o zaměstnání, sociální službu poskytují pro změnu jen registrovaní poskytovatelé. Obě tyto formy jsou pak namísto své návaznosti a provázanosti realizovány „na vlastním hřišti“, se svými klienty a uživateli. V Jihočeském kraji existuje několik subjektů, které se snaží o propojení více nástrojů (viz výše) v rámci j ednoho provozu. Většinou jde o propojení sociálních služeb a provozu chráněných pracovních dílen. Při vhodné organizaci tohoto propojení jde o stav, který lépe odpovídá potřebám lidí se ZP (zejména s mentálním postižením), umožňuje jejich postupnou adaptaci a získávání konkrétních zkušeností a dovedností na „opravdovém pracovišti“ a pružné využití jejich začlenění do chráněné dílny v případě, že je možné provoz rozšířit nebo se uvolní pracovní místo.

37

STUDIE:


Avšak i u těchto subjektů, se zaměstnání v chráněné dílně stává většinově jakousi „konečnou stanicí“, z níž nevede systémová cesta dále na otevřený trh práce. Zaměstnanci se ZP se většinou (existují samozřejmě výjimky) nedostává další podpory ve vzdělávání, získávání kvalifikace, podpory v dalších oblastech jeho běžného života (bydlení, volný čas, sociální dovednosti), zaměstnání v chráněné dílně je totiž cílem samo o sobě. Nedochází tak k dalšímu začleňování člověka se ZP na primární trh práce. To paradoxně posiluje vědomí běžných zaměstnavatelů, že není potřeba přizpůsobovat možnosti a příležitosti pro lidi se ZP, chráněné dílny se „o ně přece postarají“. Další dostupné nástroje (podporované zaměstnávání, pracovní rehabilitace) už se stávajícími zaměstnanci chráněných dílen de facto nepracují, nebo se v lepším případě tyto nástroje stávají předstupněm získání zaměstnání v chráněné dílně tehdy, pokud se jedná o člověka s postižením, jehož šance na získání pracovního uplatnění na běžném trhu práce jsou minimální. Zde je tedy patrný zásadní rozdíl oproti České republice ve funkci, účelu a formě podpory poskytované v Horním Rakousku provozovateli chráněných dílen člověku se zdravotním postižením. Chráněná dílna umožňuje práci na zkoušku, doprovodné sociální služby, přechod na otevřený trh práce apod. Základním kamenem je přitom zjištění, jaká forma podpory je pro daného člověka vhodná. Více tyto možnosti představujeme v dalších kapitolách.

4.2. Systém podpory pracovního začlenění v Horním Rakousku Pokud mladistvý nezíská po ukončení povinné školní docházky zaměstnání práci z důvodu svého zdravotního postižení na primárním pracovním trhu, prochází lékařským a psychologickým posuzováním svého zdravotního stavu. Stanovuje se „míra nezařaditelnosti“ na primární pracovní trh. Na základě jeho výsledku existují v zásadě tři možnosti jeho další podpory:

PODPORA PROSTŘEDNICTVÍM „PRACOVNÍ TERAPIE“ Mluvíme o tzv. „Aktivitě orientované na schopnosti“, která se uskutečňuje v sociálních zařízeních. Podoba a forma pracovní terapie zhruba odpovídá naší sociální službě „sociálně terapeutické d ílny“, jej ímž c ílem je u držení n ebo z ískání pracovních návyků a dovedností, které by v budoucnu mohly umožnit začlenění do chráněné dílny nebo na otevřený trh práce, případně zachovat aktivní způsob života naplněný vhodnou pracovní činností. Cílovou skupinou b ývají lidé s těžším zdravotním postižením.

PODPORA PROSTŘEDNICTVÍM ZAMĚSTNÁNÍ V CHRÁNĚNÉ DÍLNĚ Jde o umístění člověka se ZP na chráněný trh práce. Chráněná dílna, na rozdíl od ČR, plní v šak t aké d alší f unkce p odpory roz voje a ak tivního ž ivota j edince s e Z P ( viz ostatní kapitoly). Cílovou skupinou jsou lidé s lehčím zdravotním postižením. Zařazení do chráněné dílny není však časově omezené. Teoreticky může zaměstnanec chráněné dílny se ZP pracovat v chráněné dílně po celý svůj pracovní život.

38

PODPORA PROSTŘEDNICTVÍM „PROFESNÍHO ZAČLENĚNÍ“ Tuto formu podpory lze přirovnat k činnostem v rámci p racovní r ehabilitace, j de zejména o rekvalifikaci, profesní vzdělávání, podporu zaměstnání přímo na pracovištích (podporované zaměstnávání) apod. Profesní začlenění je zpravidla časově ohraničená podpora.

4.3. Sociální služby v České republice Sociální službou rozumíme činnost nebo soubor činností zajišťujících pomoc a podporu l idem v nepříznivé sociální situaci za účelem jejich sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení. Sociální službu realizují registrovaní poskytovatelé sociálních služeb. Poskytování sociálních služeb se řídí zákonem o sociálních službách č. 108/2006 Sb. v platném znění a vyhláškou 505/2006 Sb. v platném znění. Z pohledu podpory pracovního začlenění lidí se zdravotním postižením je důležitá především sociální služba sociálně terapeutické dílny.

SOCIÁLNĚ TERAPEUTICKÉ DÍLNY Sociálně terapeutické dílny jsou ambulantní sociální služby vymezené § 67 Zákona o sociálních službách č. 108/2006 S b., po skytované o sobám se sn íženou soběstačností z důvodu zdravotního postižení, které nejsou z tohoto důvodu umístitelné na otevřeném ani chráněném trhu práce. Jejich účelem je dlouhodobá a pravidelná podpora zdokonalování pracovních návyků a dovedností prostřednictvím sociálně pracovní terapie. Cílem služby je především vytvoření, (obnovení), udržování a zdokonalování pracovních návyků a dovedností, které by v budoucnu mohly umožnit nebo ulehčit člověku se zdravotním postižením uplatnění na chráněném nebo otevřeném trhu práce. Logickým navazujícím stupněm této služby je zaměstnání v chráněné dílně nebo na otevřeném trhu práce. Služba může být poskytována registrovaným poskytovatelem sociální služby na základě uzavřené smlouvy o poskytování sociální služby. Základní činnosti při poskytování sociálních služby v sociálně terapeutických dílnách: • •

•

•

pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu (pomoc při běžných úkonech osobní hygieny), poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy (zajištění stravy přiměřené době poskytování služby a odpovídající věku, zásadám racionální výživy a potřebám dietního stravování, pomoc při přípravě stravy přiměřené době poskytování služby), nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začleňování (nácvik oblékání a svlékání včetně speciálních pomůcek, nácvik přesunu na vozík a z vozíku), podpora vytváření a zdokonalování základních pracovních návyků a dovedností (nácvik a upevňování motorických, psychických, sociálních a pracovních schopností a dovedností, pomoc při obnovení nebo upevnění, zprostředkování kontaktu s přirozeným sociálním prostředím).

39

STUDIE:


Poskytování služby sociálně terapeutické dílny nebo zaměstnání člověka se zdravotním postižením v chráněné pracovní dílně je možné a potřebné podpořit také dalšími sociálními službami, které přispívají k získání a u držení p racovního m ísta, rozvíjení dovedností potřebných k samostatnému životu a přiměřené integraci do společnosti. Jde zejména o sociální re habilitaci, os obní as istenci a p odporu samostatného bydlení. V Jihočeském kraji bylo k 31. 12. 2009 10 poskytovatelů této sociální služby, jejichž kapacita činila 194 uživatelů.

SOCIÁLNÍ REHABILITACE Sociální rehabilitace je sociální služba vymezená § 70 Zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb. Jde o soubor specifických činností směřujících k dosažení samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti osob, a to rozvojem jejich specifických schopností a dovedností, posilováním návyků a nácvikem výkonu běžných, pro samostatný život nezbytných činností alternativním způsobem využívajícím zachovaných schopností, potenciálů a kompetencí. Sociální rehabilitace se poskytuje formou t erénních a a mbulantních s lužeb ne bo f ormou p obytových služeb poskytovaných v centrech sociálně rehabilitačních služeb. Služba může být poskytována registrovaným poskytovatelem sociální služby na základě uzavřené smlouvy o poskytování sociální služby. Základní činnosti při poskytování sociální rehabilitace: •

•

• •

•

40

nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začleňování (nácvik obsluhy běžných zařízení a spotřebičů, nácvik péče o domácnost, například péče o oděvy, úklid, drobné údržbářské práce, chod kuchyně, nakupování, nácvik péče o děti nebo další členy domácnosti, nácvik samostatného pohybu včetně orientace ve vnitřním i venkovním prostoru, nácvik dovedností potřebných k úředním úkonům, například vlastnoručního podpisu), zprostředkování kontaktu se společenským prostředím (doprovázení dospělých do školy, školského zařízení, zaměstnání, k lékaři, na zájmové aktivity a zpět, nácvik schopnosti využívat dopravní prostředky, nácvik chování v různých společenských situacích, nácvik běžných a alternativních způsobů komunikace, kontaktu a práce s informacemi), výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti (upevňování získaných motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností), pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí ( podávání informací o možnostech získávání rehabilitačních a kompenzačních pomůcek, informační servis a zprostředkovávání služeb, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, jde-li o p obytovou fo rmu s lužby v centrech s ociálně rehabilitačních služeb (pomoc při úkonech osobní hygieny, pomoc při základní péči o vlasy, pomoc při použití WC).

OSOBNÍ ASISTENCE Osobní a sistence j e t erénní s lužba v ymezená § 3 9 Z ákona o s ociálních s lužbách č. 108/2006 S b. p oskytovaná os obám, k teré mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení nebo chronického onemocnění, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Služba se poskytuje bez časového omezení v přirozeném sociálním prostředí osob a při činnostech, které osoba potřebuje. Služba může být poskytována registrovaným poskytovatelem sociální služby na základě uzavřené smlouvy o poskytování sociální služby. Základní činnosti při poskytování osobní asistence: •

• • • •

•

•

pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu (pomoc a podpora při podávání jídla a pití, pomoc při oblékání a svlékání včetně speciálních pomůcek, pomoc při prostorové orientaci, samostatném pohybu ve vnitřním i vnějším prostoru, pomoc při přesunu na lůžko nebo vozík), pomoc při osobní hygieně (pomoc při úkonech osobní hygieny, pomoc při použití WC), pomoc při zajištění stravy (pomoc při přípravě jídla a pití), pomoc při zajištění chodu domácnosti (pomoc s úklidem a úd ržbou domácnosti a osobních věcí, nákupy a běžné pochůzky), výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti (pomoc a podpora rodině v péči o dítě, pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob, pomoc s nácvikem a upevňováním motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností), zprostředkování kontaktu se společenským prostředím (doprovázení do školy, školského zařízení, zaměstnání, k lékaři, na zájmové a volnočasové aktivity, na úřady a instituce a zpět), pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání os obních záležitostí (pomoc při komunikaci vedoucí k uplatňování práv a oprávněných zájmů, pomoc při vyřizování běžných záležitostí).

Osobní asistence je služba, která ve své podstatě otevírá člověku se zdravotním postižením dveře do běžného života, a je možné ji poskytovat také při účasti na vzdělávání, při vykonávání pracovních úkolů apod. Do jisté míry lze za osobní asistenci považovat i tzv. podporované zaměstnání, o kterém bude řeč dále.

PODPORA SAMOSTATNÉHO BYDLENÍ Služba je koncipována jako terénní asistence uživateli služby podporující jeho samostatný, soběstačný, důstojný a plnohodnotný způsob bydlení uprostřed běžné komunity. Posláním p odpory s amostatného b ydlení j e p odpora a p omoc l idem s e zdravotním postižením začlenit se do běžného života, žít samostatný, soběstačný a důstojný život s odpovídajícím sociálním postavením a naplněnými potřebami užitečnosti a potřebnosti.

41

STUDIE:


Poskytování té to s ociální s lužby j e v souladu s příslušnými ustanoveními Zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb. Mezi základní činnosti při poskytování služby patří především: pomoc při zajištění chodu domácnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, sociálně terapeutické činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. V Jihočeském kraji byl k 31. 12. 2009 p ouze 1 p oskytovatel t éto s ociální s lužby, kapacita činila 9 uživatelů.

4.4. Nástroje na pomezí – ČR Na p omezí a v průsečíku sociálních služeb dle zákona č. 108/2006 Sb., prostředků politiky zaměstnanosti dle zákona č. 435/2004 Sb. (často financované z jednoho nebo druhého zdroje) a profesní přípravy stojí „tranzitní program“ a „podporované zaměstnávání“. Tyto služby většinou poskytují nestátní neziskové organizace (např. občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti či církevní právnické osoby), které fungují jako zprostředkovatelské agentury pomáhající člověku znevýhodněnému z důvodu zdravotního postižení nalézt a udržet si práci na otevřeném trhu práci a za stejných platových podmínek jako člověk bez postižení.

TRANZITNÍ PROGRAM Tranzitní program je systém přípravy a podpory studentů speciálních škol v jejich přechodu ze školy do dalšího života, v oblastech zaměstnání, trávení volného času, soběstačnosti v běžných denních činnostech, bydlení, mezilidských vztahů a osobního rozvoje. Tranzitní program je určen pro ty, u kterých je předpoklad, že budou po ukončení studia potřebovat individuální podporu v tom, aby s i našli a udrželi vhodné zaměstnání na otevřeném trhu práce. V rámci tranzitního programu v průběhu studia hledá pracovní konzultant studentovi se speciálními potřebami vhodnou praxi na otevřeném trhu práce a to s možností uzavření pracovního poměru po skončení studia. Přímo na pracovišti mu pomáhá jeho p racovní as istent v rámci tréninku pracovních dovedností zvládnout požadované úkoly, získat pracovní návyky a začlenit se do pracovního kolektivu.

PODPOROVANÉ ZAMĚSTNÁVÁNÍ Podporované zaměstnávání je komplexem služeb, jehož cílem je poskytnout člověku takovou p odporu, a by s i n ašel a udržel místo na otevřeném trhu práce za odpovídajících platových podmínek. Podpora je takovému zájemci o práci poskytována s ohledem na individuální potřeby a schopnosti daného člověka. Zatímco u tradičních služeb v oblasti zaměstnanosti předchází rekvalifikace (tedy trénink dovedností) samotnému umístění na pracoviště, u podporovaného zaměstnávání je tomu naopak: na základě stávajících možností zájemce se hledá vhodné pracovní místo a trénink dovedností probíhá až po nástupu do práce. Trénink probíhá přímo na pracovišti, kde jsou nejoptimálnější podmínky pro získání dovedností pro konkrétní zaměstnání. Vzhledem k tomu, ž e s lužby p odporovaného zaměstnávání jsou šité na míru konkrétnímu člověku s postižením, ne lze s tanovit pevnou náplň tohoto programu.

42

V rámci služby může být však nabídnuta zájemci následující podpora: pracovní asistence (asistent pomáhá člověku s postižením přímo na pracovišti zejména v začátcích zaměstnání), job klub (skupinová práce s lidmi, kteří se zajímají o získání zaměstnání – např. nácvik modelových situací…), trénink na pracovišti, monitorování průběhu pracovního uplatnění, trénink dovedností souvisejících s pracovním uplatněním, doprava… Podpora se poskytuje dlouhodobě a průběžně, v míře, která je třeba, nejdéle však po tři roky. Mezi největší výhody pro zájemce o zaměstnání z řad lidí s postižením be zesporu patří to, že dostává za stejnou práci obdobnou odměnu jako člověk bez postižení. Navíc přichází do každodenního kontaktu s lidmi bez postižení (svými kolegy), komunikuje s nimi a spolupracuje, což významně napomáhá rozvoji smysluplné sociální integrace člověka s postižením. Služba podporovaného zaměstnávání je určena i druhé straně – tedy zaměstnavateli člověka s postižením. Jemu je zejména určena podpora při zvládnutí administrativy, kterou vyžaduje tvorba chráněného pracovního místa, při vytváření vhodných podmínek pro práci člověka s postižením atd. V praxi se s ohledem n a le gislativní n eukotvení t ranzitního p rogramu a podporovaného zaměstnávání často setkáváme s těmito nástroji pod hlavičkou osobní asistence, aktivizačních programů, pracovní rehabilitace apod.

4.5. Nástroje politiky zaměstnanosti v ČR Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, vymezuje další nástroje využívané pro pracovní začlenění a uplatnění lidí se zdravotním postižením. Patří sem:  

Pracovní rehabilitace, Chráněná pracovní dílna a chráněné pracovní místo.

PRACOVNÍ REHABILITACE Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v § 69 – § 74 , § 109 , § 110 p opisuje pracovní rehabilitaci jako souvislou činnost zaměřenou na získání a udržení vhodného zaměstnání pro osobu se zdravotním postižením. Pracovní rehabilitaci na žádost osoby se zdravotním postižením zabezpečuje místně příslušný úřad práce a zároveň i hradí náklady s ní spojené. Pracovníci úřadu práce sestaví pro zájemce o pracovní rehabilitaci individuální p lán s ohledem n a z dravotní s tav ž adatele, j eho s chopnost vykonávat soustavnou pracovní činnost, kvalifikaci, a s ohledem n a a ktuální s ituaci na t rhu p ráce. N a p racovní re habilitaci m ohou být zařazeny i fyzické osoby, které jsou uznány dočasně neschopné práce z důvodu nepříznivého zdravotního stavu. Pracovní rehabilitace zahrnuje poradenskou činnost zaměřenou na volbu vhodného p ovolání, teoretickou a praktickou přípravu pro zaměstnání, která v sobě dále zahrnuje přípravu na budoucí povolání podle z vláštních pr ávních předpisů (např. školského zákona), přípravu k práci a specializované rekvalifikační kurzy.

43

STUDIE:


Příprava k práci je cílená činnost, která směřuje k zapracování osoby se zdravotním postižením na v hodné pracovní místo. Příprava na práci může trvat nejdéle 2 roky a probíhá přímo na pracovišti zaměstnavatele individuálně uzpůsobeném zdravotnímu stavu zaměstnance s případnou pomocí osobního asistenta, v chráněných dílnách či na chráněných pracovních místech nebo ve vzdělávacích zařízeních. Zájemce o přípravu k práci (tedy osoba se zdravotním postižením) uzavírá s příslušným úřadem práce písemnou dohodu o přípravě, kde je přesně specifikována její náplň, délka trvání, místo konání i způsob ověření získaných znalostí a dovedností. Jako doklad o úspěšném dokončení přípravy k práci ob drží os oba s e z dravotním postižením osvědčení od právnické či fyzické osoby, u níž příprava probíhala. Osobě se zdravotním postižením, která nepobírá dávky nemocenského pojištění (nemocenská), starobní důchod či mzdu náleží po dobu přípravy k práci p odpora od úřadu práce, a to i v případě, že tato osoba není vedena na úřadě práce v evidenci uchazečů o zaměstnání. Specializované rekvalifikační kurzy (tedy kurzy zaměřené na zí skání no vých znalostí a dovedností potřebných k úspěšnému vykonávání zvoleného zaměstnání) pro osoby se zdravotním postižením jsou uskutečňovány za stejných podmínek jako rekvalifikace podle § 109 Zákona o zaměstnanosti. Stejně jako u přípravy k práci uzavírá uchazeč o zaměstnání písemnou dohodu o rekvalifikaci s příslušným úřadem práce, která obsahuje vymezení pracovní činnosti, na kterou je rekvalifikace zaměřena, způsob a dobu trvání i místo konání rekvalifikace a způsob ověření získaných znalostí. Podepsáním této dohody se uchazeč zároveň zavazuje, že uhradí náklady rekvalifikace, pokud bez vážných důvodů kurz nedokončí či odmítne nastoupit na v hodné p racovní m ísto, k teré od povídá j eho n ové k valifikaci. Pokud ovšem uchazeč úspěšně dokončí rekvalifikaci a n eodmítne n abízené p racovní místo, hradí náklady rekvalifikace příslušný úřad práce. Úřad práce muže účastníkovi rekvalifikace zároveň poskytnout příspěvek na úhradu prokázaných nutných nákladů spojených s rekvalifikací. P odmínky p oskytnutí t ohoto příspěvku jsou rovněž stanoveny v písemné dohodě. Stejně jako u přípravy k práci osobě se zdravotním postižením, která nepobírá dávky nemocenského pojištění (nemocenská), starobní důchod či mzdu po dobu rekvalifikace podpora od úřadu práce, a to i v případě, že tato osoba není vedena na úřadě práce v evidenci uchazečů o zaměstnání. Vytváření vhodných podmínek pro výkon zaměstnání – s ohledem na zdravotní stav a p racovní m ožnosti os oby s e z dravotním p ostižením j e možné p okusit s e o upravení podmínek pro pracovní výkon takového zaměstnance – patří sem především zkrácení pracovní doby, vhodné úpravy pracovního prostředí, ale i vytvoření chráněného pracovního místa popřípadě i chráněné pracovní dílny (specifika chráněného pracovního místa i chráněné pracovní dílny j sou u vedeny v další kapitole této brožury).

CHRÁNĚNÉ PRACOVNÍ DÍLNY A CHRÁNĚNÁ PRACOVNÍ MÍSTA Viz předchozí kapitoly.

44

5.

Kritéria kvality nástrojů podpory jako východisko pro naplnění cíle a účelu podpory

Jak b ylo u vedeno v předchozích kapitolách, v podmínkách České republiky (Jihočeského kraje) existuje pro chráněnou pracovní dílnu v zásadě pouze vymezení dané zákonem o zaměstnanosti: chráněná pracovní dílna je pracoviště zaměstnavatele, vymezené na základě dohody s úřadem práce a přizpůsobené pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením, kde je v průměrném ročním přepočteném počtu zaměstnáno nejméně 60 % těchto zaměstnanců. Byla ukázána i různost právní formy provozovatele chráněných dílen. Z toho vyplývá také různost předpokládaných zaměření, cílů a výsledků každého jednotlivého provozovatele chráněných pracovních dílen. V praxi s e t ak s etkáváme s předpokládanou ziskovostí na jedné straně a neziskovým charakterem provozování na straně druhé. Pro mnohé je počáteční motivací a plánem konkrétní výrobní podnikatelský plán, jiní své aktivity podřizují snaze napomoci pracovnímu začlenění lidí se zdravotním postižením. Různá je také struktura pracovníků s postižením u jednotlivých zaměstnavatelů, míra a druh zdravotního postižení. Některé dílny vytvářejí příležitosti více pro osoby s těžším zdravotním postižením, jiné dávají přednost lehčím zdravotním omezením, která mají menší vliv na výkonnost pracovníků. To vše, spolu s výše popsaným základním vymezením, zakládá určitou nerovnost (dobrovolnou) při „ocenění“ různosti ze strany státu (příspěvky, dotace apod.). Snahou o změnu tohoto stavu byla novelizace Zákona o zaměstnanosti z roku 2004, která v § 78 zohledňovala výši příspěvku v závislosti na míře zdravotního postižení. Limity státního rozpočtu a neetické chování některých zaměstnavatelů byly důvodem pro opětovnou změnu. Přesto stále probíhají diskuse, jak kodifikovat jednotlivé typy chráněných dílen a definovat podmínky pro jejich podporu. V Horním Rakousku existuje stav, kdy chráněná dílna uznaná spolkovou zemí Horní Rakousko podle § 15 OÖ BhG 1991 je povinna dodržovat výkonové a kvalitativní standardy chráněných dílen. Jsou tak definovaná kritéria, jejichž naplnění je předpokladem pro získání finanční podpory. Právě v definování (a naplňování) těchto standardů vidíme hlavní a zásadní rozdíl mezi podmínkami pro provozování chráněných dílen v Jihočeském kraji a Horním Rakousku. Jednotlivá kritéria v sobě také nesou důraz na další vzdělávání a rozvoj zaměstnance chráněné dílny se ZP tak, aby cílem chráněné dílny nebylo stát se „konečnou stanicí“, ale pokud je to možné, pak jen chráněným prostorem pro následné kvalitativně vyšší začlenění člověka se ZP na otevřeném trhu práce. V následujících k apitolách t yto standardy detailněji představujeme.

45

STUDIE:


5.1. Výkonové a kvalitativní standardy chráněných dílen v Horním Rakousku

Chráněná dílna v Horním Rakousku musí dodržovat kvalitativní standardy pro chráněné dílny. Tyto standardy definují náročný rámec pro každého provozovatele chráněné dílny, jejich dodržování je podmínkou pro finanční podporu provozu chráněné dílny. Přesné vymezení jednotlivých částí standardů je definováno v rámci smlouvy mezi chráněnou dílnou a Horním Rakouskem.

DEFINICE, CÍLE A CÍLOVÁ SKUPINA CHRÁNĚNÉ DÍLNY Zákonným podkladem pro chráněné dílny je § 11 z ákona O Ö B hG 1991 (hornorakouský zákon o postižených osobách z roku 1991). Zařízení uznaná spolkovou z emí H orní Rakousko p odle § 1 5 OÖ B hG 1 991 j sou p ovinna d održovat výkonové a kvalitativní standardy. Chráněná dílna je zařízení, které poskytuje lidem s postižením m ožnost v ykonávat výdělečnou činnost v rámci chráněného pracovního místa. Chráněné dílny za tímto účelem realizují: • •

Provoz výrobních provozoven nebo služeb pro zaměstnávání lidí s postižením, Další p rofesní a os obní roz voj v rámci in dividualizovaného os obního roz voje zaměstnance se zdravotním postižením.

Chráněná dílna sleduje dvojí úkol s těmito cíli: • •

Nabízet chráněná pracovní místa, která se přibližují pracovním místům na otevřeném trhu práce, Umožnit zaměstnancům s postižením přechod do podniku na otevřeném trhu práce (mimo chráněné dílny).

Cílovou skupinou jsou lidé s postižením: • • • •

46

po ukončení povinné školní docházky, kteří jsou momentálně odkázáni na chráněné pracovní místo, protože ostatní opatření profesní integrace prokazatelně selhala, jejichž výkonnost umožňuje trvalou, produktivní spolupráci, která odpovídá zadanému provoznímu výkonu, které obdržely rozhodnutí o nálezu od Spolkového sociálního úřadu (okruh zvýhodněných postižených osob), mohou být přijaty do chráněné dílny, jestliže prokazatelně bezúspěšně absolvovaly opatření s cílem integrace n a všeobecném pracovním trhu příp. v integrujícím podniku, a na základě lékařského posudku lze prokázat, že již nemohou dosáhnout výkonnosti 50 %, příp. není možné trvalé vykonávání činnosti n a v šeobecném pr acovním t rhu nebo v integrujícím podniku.

HLAVNÍ PRINCIPY V CHRÁNĚNÝCH DÍLNÁCH Princip hospodárnosti Princip h ospodárnosti v oblasti provozování chráněných dílen vyžaduje, aby výkony očekávané od zařízení byly – v závislosti na prostředcích, k teré js ou z e s trany spolkové země Horní Rakousko dány k dispozici – prováděny kvantitativně a kvalitativně co možná nejlépe. Základem poskytování výkonů je tedy svědomité zacházení s finančními prostředky při provádění jakéhokoliv úkonu za účelem dosažení co možná nejlepší kvality. Lidská důstojnost Lidská důstojnost představuje klíčovou hodnotu. Stavebními prvky lidské důstojnosti jsou respekt vůči lidem s postižením, jejich právo na sebeurčení a individualitu. Orientace na požadavky pracovníků s postižením Výkony v chráněných dílnách jsou v souladu s individuálními potřebami, výkonností a potenciálem pracovníků s postižením. V tomto smyslu je třeba dbát na individuální, rozmanité vytváření pracovních příležitostí, na obsah práce a pracovní postupy, musí se nabízet opatření podporující rozvoj osobnosti, kvalifikační programy a sociální podpora zaměřená na potřeby jednotlivce. Spolurozhodování Pracovník s postižením musí být zahrnut do rozhodovacího procesu, který se ho týká, v chráněné dílně musí být vytvořen systém spolurozhodování. Sebeurčení Aby bylo možno realizovat tento princip, je zapotřebí nabízet pracovníkům s postižením možnost profesní volby a posílit jejich vlastní odpovědnost. Orientace na rozvoj Každý člověk prochází procesem trvalého vývoje a změn, je ovlivněn individuálními a společenskými rámcovými podmínkami. Nezávisle na pohlaví, úrovni vzdělání, etnické příslušnosti, sociálním původu apod. je každému pracovníkovi s postižením zaručen přístup k nabídkám na vzdělání podle jeho potřeb. Tyto různé nabídky se přizpůsobí příslušným schopnostem, možnostem a vzdělávacím potřebám pracovníků s postižením, a člověk je podporován v rozmanitosti a individualitě své osobnosti. Pomoc k soběstačnosti a samostatnosti Pracovník s postižením je podporován tam, kde je pomoc nutná a žádoucí. Podpora je poskytována individualizovaně a přiměřeně podle schopností a potřeb a vytváří příležitost pro využití získaných dovedností v každodenním životě.

47

STUDIE:


Normalizace Princip normalizace se zaměřuje na to, aby s e lidé s postižením d ostávali do životních/pracovních podmínek a situací, které odpovídají běžnému životu. Pracovníkům s postižením je třeba umožnit profesní vzdělání pokud možno v rámci běžného profesního vzdělávání, a pracovní život co možná nejblíže běžným pracovním životním podmínkám (pracovní místo, jistý příjem, sociální zabezpečení, prostorové oddělení životních oblastí bydlení a práce, normální pracovní režim…) Integrace Vytváření rámcových podmínek pro dostupnost pracovního začlenění, účast na veřejném životě a využitím společenských zdrojů a budování běžných sociálních kontaktů. Zahrnutí do dění v podniku Zahrnutí pracovníků s postižením do dění v podniku se pr ovádí s cílem, a by ti to pracovníci získali zkušenosti ohledně smyslu a účelu práce. D ále se p ravidelnou informovaností o výkonech a cílech usiluje o vysokou identifikaci pracovníků s postižením s podnikem a prováděnými výkony. Za tímto účelem se musí v chráněné dílně zajistit transparentnost pracovních úkolů a pracovních procesů. Zaměření na tržní principy S ohledem na různé schopnosti pracovníků s postižením se chráněné dílny podílejí na hospodářské soutěži prostřednictvím nabídky výroby a služeb a orientují se na požadavky trhu. Vytvořená pracovní místa se budou zajišťovat prostřednictvím ofenzivní práce na trhu a akvizicí zakázek. Je třeba respektovat, aby převzaté zakázky odpovídaly jak potřebám pracovníků s postižením tak provozně ekonomickým požadavkům. Přitom je třeba dbát na efektivní použití dotačních prostředků a usilovat o dlouhodobé ekonomické zajištění zařízení. Přípravou a prováděním outplacementu v chráněných dílnách je zajištěno, že pracovníci s postižením jsou při hledání pracovního místa na všeobecném pracovním trhu, které odpovídá jejich zájmům a potřebám, kompetentně doprovázeni a podporováni.

JEDNOTLIVÉ FUNKCE, ČINNOSTI, A POSKYTOVANÁ PODPORA CHRÁNĚNÝMI DÍLNAMI Pracovní nabídka v rámci chráněné dílny:   



48

Plánování a příprava práce odpovídající schopnostem, Adaptace pracovní oblasti, pracovního místa a pracovních prostředků podle individuálních požadavků pracovníků s postižením, Pracovní doprovod, pracovní pokyny, training on the job: průběžný kvalifikovaný doprovod, pokyny a trénink s ohledem na požadavky pracovního místa, Podpora při zaučování v oblasti potřebných kompetencí (např. přesnost, vytrvalost, koncentrace apod.).

Pronájem personálu s doprovodem (outplacement):      

Kontaktování vhodných kooperačních partnerů na všeobecném pracovním trhu (soukromé podniky, veřejné služby…), Vytváření nutných rámcových podmínek (např. dosažitelnost pracovního místa), Uzavírání písemných dohod o pracovním nasazení, Stanovení kontaktních os ob n a ob ou s tranách; k ontaktní os oba v chráněné dílně musí být během provozní doby vždy k dosažení, Udržování pravidelných kontaktů s pracovníky s postižením a s kontaktní osobou v podniku → alespoň jednou týdně, Zajištění účasti pracovníků s postižením na běžných procesech v provozu (např. účast na vánočních oslavách, podnikovém výletě, obědech apod.).

Role a činnost pracovního doprovodu (asistence, pracovní asistence):   

 

Pomoc ohledně orientace, např. dopravení se do pracovního místa, seznámení se s trasou, Zaškolení ohledně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, protipožární ochrany, odborné zaškolení na pracovním místě a do provozních procesů, Poskytnutí sociálně pracovních služeb: tato zahrnují poradenství příp. zprostředkování konzultací (poradenství dlužníkům, poradenství v oblasti bydlení, p reventivní poradenství), p odpora a doprovod v praktických oblastech, podpora v souvislosti s terapeutickými opatřeními, intervence při krizi, podpora při získávání sociálních kompetencí, řízení konfliktů, spolupráce s osobou oprávněnou k výchově/správcem apod., Podpůrné pečovatelské úkony, Podpora při organizaci volnočasových aktivit (sport pro postižené, d ovolené, společenské akce apod.).

Individualizovaný osobní rozvoj    

Provádění rozhovorů se zaměstnanci s cílovou dohodou a plánem dalšího vzdělávání, Plán a provedení, příp. organizace dalšího profesního a osobního vzdělávání, Přijetí přípravných opatření k outplacementu (např. trénink pro ucházení se o místo, sestavení podkladů pro žádost o místo), Zprostředkování praxe, prohlídky, exkurze za účelem ukázání podniku, upevnění, rozšíření nebo prohloubení získaných schopností apod.

Služby ve smyslu obecného vedení podniku    

Služby v rámci podnikové ekonomiky (vedení podniku, správa, účetnictví, controlling), Prezentace chráněné dílny na veřejnosti, Akvizice žádostí o přípravu a organizace výdělečné činnosti, Zajištění technického udržování systémů a další technologický rozvoj.

49

STUDIE:


Organizačně plánovací výkony       

Pravidelné, strukturované týmové/služební schůzky, Spojení a spo lupráce s ostatními zařízeními, podpůrnými strukturami (např. pracovní asistence), Vytvoření podkladů pro dokumentaci (protokoly, rozhovory se zaměstnanci…), Součinnost při dalším strukturálním a obsahovém vývoji chráněné dílny, Plánování a příprava při přijímání, příp. střídání/odchodu, Příprava/provádění rozhovorů se zaměstnanci, Účast na akcích zvyšování kvalifikace a dalšího vzdělávání.

INFRASTRUKTURNÍ STANDARDY CHRÁNĚNÉ DÍLNY Standardy v oblasti infrastruktury se vztahují na stavební opatření, na vytváření, polohu a velikost chráněné dílny a na dodržování zákonných ustanovení. Umístění chráněné dílny Zásadním kritériem pro kvalitu infrastruktury je poloha příp. lokalita chráněné dílny. Při rozhodování ohledně polohy/lokality je třeba vzít v úvahu níže uvedené aspekty:    

uskutečnění principu normalizace, dobré dopravní spojení a dosažitelnost chráněné dílny, oddělení bydlení a pracoviště, ekonomická kritéria.

Velikost chráněné dílny Kapacita (počet pracovníků s postižením) závisí na regionální potřebě. Prostorová velikost chráněné dílny je závislá jednak na výrobě, podmíněných danostech a jednak na počtu pracovníků s postižením. Obojí je vymezeno spolkovou zemí Horní Rakousko. Navíc je třeba zajistit, aby pracovníci s postižením měli vedle pracovní oblasti k dispozici ještě další prostory. Celá řada potřebných prostor je upravena v Zákoně o ochraně zaměstnanců, příp. ve vyhlášce o pracovištích, jako např. společenské prostory, sanitární oblast. Navíc, nad rámec zákonných ustanovení musí být k dispozici v schráněných dílnách tyto prostory: -

50

prostor pro sociální práci (k využití i jako odpočinková a pečovatelská místnost), školicí prostor, prostory pro výdej jídla podle potřeby.

Stavební požadavky Ze stavebního pohledu je zapotřebí „bezbariérová“ úprava prostor podle ustanovení rakouské normy Ö-Norm B 1600/1601. Budou-li mít zaměstnanci s postižením potřebu individuálních požadavků (např. při smyslovém postižení, epilepsii), je třeba přijmout organizační a technická opatření (např. označení ve slepeckém p ísmu p ro nevidomé). Zásada „bezbariérovosti“ se musí v každém případě dodržet při nové výstavbě chráněné dílny. Při koupi, příp. nájmu již stávajících prostor se musí při jejich výběru a rozhodování posoudit možnost přestavby na bezbariérový prostor a zahrnout příslušné náklady. Přizpůsobení prostorů chráněné dílny Při budování a přizpůsobení prostorů chráněné dílny se zohledňují: • •

technické a technologické potřeby pracovních pracovních míst a pracovních prostředků, potřeba společných prostor.

prostorů,

konkrétních

Doporučuje se, aby pracovníci s postižením byli přizváni k rozhodování o přizpůsobení prostorů chráněné dílny. Pravidelná kontrola a úprava Ve smyslu § 4 Zákona o ochraně zaměstnanců je chráněná dílna povinna zjistit rizika ohrožující bezpečnost a zdraví pracovníků s postižením, v yhodnotit j e a zo hlednit, stanovit opatření pro zabránění vzniku rizik. Zjišťování a hodnocení rizik s e m usí pravidelně kontrolovat a přizpůsobovat měnícím se okolnostem s tím, ž e ex istující závady je třeba neprodleně odstranit. Navíc se musí chráněná dílna pravidelně kontrolovat, jak dalece odpovídá potřebám/požadavkům pracovníků s postižením. Podle § 5 zákona o ochraně zaměstnanců se musí o pravidelných kontrolách a úpravách vést dokumentace (texty zákona viz dodatek).

POSTAVENÍ PRACOVNÍKŮ S POSTIŽENÍM Úprava pracovní doby Pracovníkovi s postižením bude umožněna kratší týdenní pracovní doba, než je normální pracovní doba. Pracovník s postižením bude odměňován i při kratší týdenní pracovní době výše než je hranice minimální mzdy. Pracovníkovi s postižením bude vyhověno, bude-li požadovat kratší týdenní pracovní dobu bez zdravotních důvodů s tím, že je zde možná odměna i pod hranicí minimální mzdy. Při rozhodování o kratší týdenní pracovní době se pracovníkovi s postižením poskytne příslušné poradenství a bude informován o finančních nebo jiných dopadech (např. nižší odměna). Snížením pr acovní do by n esmějí vzniknout žádné nepříznivé účinky na pracovně doprovodná opatření.

51

STUDIE:


Odměňování Od počátku pracovního poměru s chráněnou dílnou je pracovník s postižením zajištěn z hlediska sociálního pojištění. V chráněné dílně musí existovat transparentní mzdové schéma, které je pro pracovníky s postižením srozumitelné a akceptovatelné. Úprava mzdového s chématu s e p rovádí v určitých časových intervalech. Na přání důvěrníků osob s postižením se tito přizvou do procesu úpravy mzdového schématu. Systém odměňování, mzdové stupně a sociální dávky se nesmějí stanovit jednostranně, musí o nich v pravidelných intervalech jednat dotyčné smluvní strany (chráněná dílna, závodní odborová rada a země Horní Rakousko). Ustanovení ohledně ostatních sociálních výhod (kromě těch, které jsou u praveny v mzdovém schématu nebo ze zákona) se zdokumentují a sdělí se pracovníkům s postižením (např. náhrada jízdného, obědy). Rozhovory se zaměstnanci Rozhovor se zaměstnanci je rozhovor mezi pracovníkem s postižením a jeho nadřízeným, provádí se alespoň jednou za rok. Cíle rozhovorů se zaměstnanci jsou:    

zlepšení vztahu pracovníka s postižením k jeho nadřízenému, plánování individuálních pracovních, školicích cílů, iniciování a řízení zvyšování kvalifikace, zvýšení spokojenosti v práci.

Na základě výsledků rozhovorů se zaměstnanci se stanoví vždy individuální potřeba vzdělávání, která se realizuje v podobě vzdělávacího plánu a programu dalšího vzdělávání pro pracovníky s postižením. Rozhovory se zaměstnanci a výsledky/dohody z nich se zdokumentují a obě strany je podepíší. Pracovník s postižením obdrží kopii. Z obsahu rozhovoru se zaměstnancem se musí zapsat a dokumentovat alespoň následující:     

všeobecná spo kojenost, z kušenosti s oblastí úkolů, organizací a pracovníky bez postižení, schopnosti a dovednosti, hodnocení výkonu, konkrétní vzdělávací opatření (další vzdělávání, vzdělávání apod.), cílové dohody pro příští období.

Individualizovaný osobní rozvoj Každý p racovník s postižením má nárok na podpůrná profesní vzdělávací opatření. Cílem všech vzdělávacích opatření je zlepšování profesních schopností a dovedností anebo rozvoj osobnosti.

52

Potřeba vzdělání pracovníků s postižením se zaměřuje na: existující kvalifikace, konkrétní požadavky v chráněných dílnách, cíl umožnit pracovníkům s postižením trvalý přechod na pracovní místo mimo chráněnou dílnu prostřednictvím cílených a specifických přípravných opatření. Vzdělávací opatření pro pracovníky s postižením obsahují tyto oblasti:   

zprostředkování pracovních kompetencí, zprostředkování sociálních kompetencí, zprostředkování kompetencí pro samostatné zvládnutí života (např. utváření volného času, semináře a výukové nabídky s obecně vzdělávacím obsahem). Chráněná dílna sestaví příslušný program zvyšování kvalifikace a dalšího vzdělávání. Organizační rámcové podmínky (postup při podávání žádosti, rozsah a podmínky financování opatření pro zvyšování kvalifikace a dalšího vzdělávání zařízením) stanoví zařízení a sdělí je pracovníkům s postižením. Vzdělávací aktivity vztahující se na jednotlivé pracovníky s postižením se musí dokumentovat.   

Informace a komunikace Komunikace je základní podmínkou pro plnění potřeb, zachování mezilidského kontaktu, k účasti ve společnosti a rovněž k orientaci uvnitř i mimo zařízení. V zařízeních je nutno zajistit pravidelný a včasný tok informací. Pracovníkům s postižením se předávají také příslušné informace o zakázkách, produktech, odběratelích apod., aby se zajistila transparentnost pracovního procesu a výroby produktů. Pro podporu informací a komunikace v rámci p racovních s kupin se provádějí pravidelné pracovní rozhovory. Tyto pracovní rozhovory se musí závazně zahrnout do organizační a komunikační struktury chráněné dílny a musí se přijmout závazná ustanovení. Sebeurčení a spolurozhodování Významným a spektem kva lity je možnost a forma sebeurčení a spolurozhodování pracovníků s postižením. Zařízení vytvoří příslušné struktury, k čemuž přizve pracovníky s postižením, a stanoví pravidla, která zajistí sebeurčení a spolurozhodování. Zřízení funkce důvěrníka osob s postižením představuje zásadní možnost sebeurčení a spolurozhodování. Vedle této úlohy je důvěrník osob s postižením také důležitým nástrojem kontroly kvality, tzn. cestou ke zpětnému hlášení o kvalitě provádění výkonů, příp. kvalitě chráněné dílny celkově. Důvěrník osob s postižením se zřizuje podle § 22a Zákona o zaměstnávání osob s postižením v chráněných dílnách. Zařízení musí důvěrníkovi osob s postižením zajistit příslušné poradenství a podporu. Dále je třeba vytvořit rámcové podmínky pro efektivní práci důvěrníka osob s postižením, především z pohledu prostorového a časového. Chráněná dílna zajistí zaškolení důvěrníka osob s postižením. Toto zaškolení je zaměřeno primárně na zdůraznění vnímání funkce zástupce člověka s postižením, důležitým obsahem vzdělání j sou p roto: arg umentace, j ednání, p osílení p ocitu v lastní h odnoty, způsob vykonávání funkce, způsob možnosti prosazení zájmů dotyčných osob,

53

STUDIE:


způsob tematizace a komunikace problémů s nadřízenými a institucemi, kooperace se závodní odborovou radou apod. Bude-li v jedné chráněné dílně více důvěrníků osob s postižením, je závazné pořádat koordinační rozhovory. Chráněná dílna tyto rozhovory umožní.

POSTAVENÍ PRACOVNÍKŮ BEZ ZDRAVOTNÍHO POSTIŽENÍ Výkonové a kvalitativní standardy definované v níže uvedených odstavcích platí pro ty pracovníky bez postižení v chráněné dílně, kteří: • •

pravidelně spolupracují s pracovníky s postižením, jsou v pracovním poměru s chráněnou dílnou.

Kvalifikace zaměstnanců a odborné požadavky Při kvalifikaci zaměstnanců bez zdravotního p ostižení s e m ohou odborné požadavky a osobnostní předpoklady lišit. K onkrétní p ožadavky kl adené na pracovníky bez postižení jsou závislé na jejich pracovní náplni a funkci. Odborné požadavky, které jsou kladeny bez postižení, se rozdělují do tří oblastí:   

v chráněné

dílně

na

pracovníky

pracovně a sociálně-pedagogické základní kvalifikace, odborná kvalifikace v příslušné pracovní oblasti (truhlářství, klempířství, prádelna apod.), hlavní profesní kvalifikace.

Odborné kvalifikace pracovníků musí být p opsány s ohledem na příslušnou oblast úkolů a specifické požadavky zařízení. Za pracovně a sociálně-pedagogickou základní kvalifikaci se považuje dosažení kompetencí v oblastech: •

• •

• •

•

54

profesní etika – problematika zdravotního p ostižení, ho dnoty a o bsah s lužeb pro člověka s postižením (např. orientace na potřeby, sebeurčení, úcta k člověku), společenský a osobní postoj k lidem s postižením, základy a metody s lužeb p ro l idi s postižením – pomoc při osamostatňování se, normalizace jako zásadní úkol, integrace jako celoživotní proces apod., formy pracovní spolupráce – skupinová práce – práce jednotlivce, alternativní formy práce, pedagogika práce, psychologie práce, analýza pracovního místa apod., komunikace – znalost různých komunikačních metod a technik poradenství a doprovod – metody krizové intervence, modely vedení skupiny, skupinová dynamika, psychohygiena a psychosociální preventivní opatření (např. vyrovnání se s vlastní ro lí, k oncept s ama s ebe a p rofesní identita, supervize), organizační schopnosti – plánování, provádění a dokumentace vlastní a společné práce, obsahová dokumentace, vypracování protokolů apod.

Popsané pracovně a sociálně-pedagogické z ákladní k valifikace pl ní pr acovníci be z postižení v různém rozsahu podle své funkce a role. Pro výkon práce s ociálního pracovníka je navíc nutné dostatečné vzdělání v oblastech: • •

kompetence v oblasti poradenství a doprovodu, pedagogické a sociální kompetence (např. obecná pedagogika, integrační pedagogika, psychologie, sociologie, základy a metody služeb pro lidi s postižením).

Jako uznané vzdělání pro sociální práci platí např. sociální akademie, příp. odborná vysoká škola pro sociální práci, studium pedagogiky/psychologie, odborný doprovod pro postižené osoby. Jestliže ještě nelze doložit potřebnou základní kvalifikaci na počátku práce v chráněné dílně, musí se potřebná kvalifikace doplnit během stanovené lhůty. Osobnostní předpoklady Chráněná dílna stanoví v závislosti na konkrétním místě a spolupráci týmu osobnostní předpoklady, které by měl pracovník bez postižení splňovat. Pro práci v chráněné dílně jsou zásadní tyto osobnostní předpoklady: • • • • • • • • • • • • • • •

Schopnost vcítit se, Tolerance, uznávání hodnot, respekt, Motivace, Kompetence řešit konflikty, Organizační schopnosti, Připravenost zvyšovat si kvalifikaci a dále se vzdělávat, Povědomí o tom, že je vzorem, Komunikační schopnosti, Pocit odpovědnosti, Vysoká pracovní výkonnost, Schopnost reflexe, Flexibilita, Důslednost, Schopnost spolupráce, Samostatnost.

Popis pracovního místa a náplně práce Každé zařízení je povinno vytvořit popis konkrétního pracovního místa s minimálně níže uvedeným obsahem: • • • • • •

Označení místa, Úkoly, Požadavky, Zahrnutí do organizační struktury, Zastupování, Odpovědnost a rozhodovací pravomoci.

55

STUDIE:


Výběr personálu Pracovníci s postižením potřebují v obzvláštní míře kontinuitu a spolehlivost. Přednostním cílem při výběru personálu v chráněné dílně je proto zaměstnání pokud možno kvalifikovaného personálu (týká se odborných a osobnostních předpokladů), který bude dlouhodobě k dispozici. Pro v olbu p ersonálu s e použijí v hodné standardizované postupy. Pro přijetí rozhodnutí mají vhodní uchazeči absolvovat alespoň jeden den v chráněné dílně na zkoušku. Zařízení popíší průběh ucházení se o místo a přijímací řízení. Pracovníci s postižením se podílejí na výběru personálu do té míry, že před uplynutím zkušební lhůty sdělí dotyčný pracovník s postižením svůj názor. Zaškolení pracovníků bez zdravotního postižení Cílené zaškolení se uskutečňuje především podáním přesnějších informací o místě, úkolech, organizačních procesech a prostorových podmínkách. Dalším cílem je identifikování s e s organizací. Každá chráněná dílna je povinna vše zajistit přijetím vhodných opatření. Vzdělávání, zvyšování kvalifikace Vzdělávání a zvyšování kvalifikace slouží k dosažení požadavků stanovených v popisu pracovního místa, příp. dalších kvalifikací, které se v průběhu činnosti ukážou jako nezbytné. Je třeba vyhovět aktuální potřebě na vzdělávání, zvyšování kvalifikace a další vzdělávání. Každý pracovník bez postižení má právo a povinnost účastnit se vzdělávání. Zařízení musí dbát na to, aby se pracovníci bez postižení zúčastňovali příslušných vzdělávacích opatření. Vzdělávací opatření musí společně naplánovat a stanovit jednotlivý pracovník bez postižení a chráněná dílna. Organizační rámcové podmínky (postup podání žádosti, rozsah a podmínky financování opatření zvyšování kvalifikace a další vzdělávání chráněnou dílnou) stanoví zařízení a předloží transparentně pracovníkům bez postižení. Je třeba dokumentovat vzdělávací aktivity j ednotlivých pracovníků bez postižení. Rozhovor se zaměstnanci Rozhovor se zaměstnanci je zásadním řídícím nástrojem k zajištění kvality kontinuálního doprovodu. V chráněných dílnách se provádí každý rok rozhovory se zaměstnanci (přímé rozhovory nadřízeného a pracovníka bez postižení), příp. se aplikují rovnocenné nástroje rozvoje personálu. Obsahem přitom musí být nejméně níže uvedené body: • • • • •

obecná spokojenost, zkušenosti s oblastí úkolů, organizací a spolupracovníky, schopnosti a dovednosti pracovníka bez postižení, hodnocení výkonů, konkrétní vzdělávací opatření, cílové dohody,

Výsledky a dohody z rozhovoru se zaměstnanci se zadokumentují podle příslušných standardizovaných formulářů.

56

Metodicky odborná reflexe zaměřená na řešení Metodicky od borná reflexe profesní činnosti zaměřená na řešení slouží ke zlepšení kvality práce a podpoře pracovníků bez postižení a provádí se pod vedením osoby, která je mimo skupinu (např. sociální práce, vedoucí, externista). Obsahem metodicky od borné re flexe zaměřené na řešení jsou především témata, která vyplývají ze vztahu k pracovníkům s postižením, názory a postoje, které určují profesní činnost a nacházení nových přístupů k řešení. Zařízení přijímají pravidelně opatření v oblasti metodicky odborné reflexe zaměřené na řešení (např. služební porady/porady týmu, supervize, klauzury), které musí pracovníci bez postižení závazně absolvovat. Zařízení stanoví směrnice ohledně provádění těchto opatření. Komunikace a informace Informace a komunikace jsou zásadními prvky řízení a kvality v chráněných dílnách. V chráněných dílnách se vytvoří příslušné struktury a přijmou se ustanovení, aby se zajistil pravidelný a včasný tok informací na všechny úrovně a mezi všemi úrovněmi organizace a byla zajištěna transparentnost. Doporučuje se provádět dohody písemně. Porady týmu/služební porady se musí povinně dokumentovat písemně. Pomocné síly, výrobní personál a funkční personál Pomocné síly a výrobní personál může být nasazen chráněnou dílnou, aby se optimalizovala výroba (nahospodařil podíl vlastních financí a tím se zajistila pracovní místa pro pracovníky s postižením). Funkční personál slouží ke správě provozu podniku. Pro pomocné síly, výrobní personál a funkční síly platí zásadně všechny standardy definované pro pracovníky bez postižení.

POSTUP PŘIJÍMÁNÍ ČLOVĚKA S POSTIŽENÍM DO CHRÁNĚNÉ DÍLNY Přijímací řízení a fáze „na zkoušku“ •

• •

Informace zájemcům: budoucí uchazeči a jejich rodinní příslušníci budou informování o nabídce služeb chráněné dílny a přijímacím řízení. Chráněné dílny vytvoří informační podklady. První rozhovor: vyjasnění očekávání uchazeče, pracovní zájmy, informování uchazeče o nabídce služeb chráněné dílny. První rozhovor se zaprotokoluje. Období „na zkoušku“: uchazeč musí dostat možnost strávit alespoň jeden den v chráněné dílně. To má sloužit hlavně k seznámení s e a k orientaci. Na konci doby na zkoušku musí proběhnout závěrečný rozhovor s uchazečem, při kterém se mu poradí další postup.

Podání žádosti na příslušném obecním úřadě v místě bydliště příp. na magistrátu (pokud nebyla žádost podána již před dobou „na zkoušku“). Přidělování nových pracovníků s postižením do chráněné dílny provádí spolková země Horní Rakousko. Spolková země zkontroluje při podání žádosti o přijetí, zda žadatel odpovídá cílové skupině.

57

STUDIE:


Zkušební doba Slouží k vyjasnění, zda je chráněná dílna pro uchazeče vhodným opatřením. Provádí se různé postupy zjišťování způsobilosti/analýzy schopností, na jejichž základě lze zjistit: • • • • •

jakými dovednostmi a sociálními kompetencemi uchazeč disponuje, jaká opatření profesní podpory a doplňující opatření jsou vhodná, jaké oblasti chráněné dílny přicházejí pro uchazeče v úvahu, zda je chráněná dílna vhodným zařízením, a sestavení vzdělávacího plánu.

Fáze zkušební doby trvá maximálně tři měsíce. Pouze ve výjimečných případech se může zkušební doba prodloužit až na šest měsíců, a to po odsouhlasení se spolkovou zemí a uchazečem. V tomto případě se po třech měsících vypracuje průběžná zpráva, která souží jako podklad pro další postup. Zkušební doba zahrnuje: •

•

•

•

• •

•

58

Zaškolení: cíleným zaškolením uchazeče se poskytuje seznámení s dílnou, vyjasnění role a postavení. Tyto cíle se uskuteční především podáním přesných informací (o úkolech, organizačních procesech, prostorovém uspořádání). Uchazeči budou postupně uváděni do pracovních procesů a provozního řádu chráněné dílny. Každá chráněná dílna se zavazuje zajistit cílené uvedení do práce přijetím vhodných opatření. Stanovení plánu zkušební doby: individuální plán zkušební doby se sestaví společně s uchazečem. Přitom se dohodne průběh zkušební doby z prostorového, časového a obsahového hlediska. Stanovení plánu zkušební doby se provádí podle standardizovaného postupu. Sestavení profilu schopností uchazeče: znalosti a dovednosti, sociální/emoční kompetence, kognitivní schopnosti, řemeslně-technické schopnosti, postoj k práci (přesnost…), objasnění lékařského stavu. Umožnění práce: praktické vy zkoušení v různých pracovních oblastech chráněné dílny. Při přidělení pracovních míst se zohlední způsobilost, zájmy a přání uchazeče – pokud je to v rámci provozních požadavků možné. Postup přiřazení k pracovním místům (odůvodnění – podklad pro rozhodování) se musí zadokumentovat. Průběžné pečování s doprovodem provádí sociální práce. Reflexe: profil schopností uchazeče se porovná s profilem/profily požadavků pracovního místa/pracovních míst příp. se požadavky pracovního místa upraví podle schopností uchazeče. Přitom se zohlední osobní/profesní plánování budoucnosti uchazeče. To se uchová ve formě dokumentace. Na závěr proběhne pohovor s uchazečem. Rozhodnutí o přijetí nebo odmítnutí: rozhodnutí o přijetí uchazeče se provede formou týmového pohovoru. Přizvou se alespoň: vedoucí dílny, vedoucí zařízení, sociální pracovník. Rozhodnutí o přijetí nebo odmítnutí uchazeče se zadokumentuje a podá se k němu vysvětlení. Uchazeč se informuje písemně.

•

Vypracování závěrečné zprávy: tato m usí ob sahovat postup roz hodování a odůvodnění rozhodnutí.

Pracovní poměr Po kladném rozhodnutí ze zkušební doby začne pracovní poměr v chráněné dílně. Při neobdržení výměru o přidělení pracovní poměr končí. Proces outplacementu, odchodu a ukončení

OUTPLACEMENT Významným cílem chráněné dílny je zprostředkovávat pracovníkům s postižením možnost uplatnění na otevřeném trhu práce. Za tímto účelem je třeba stanovit následující kroky a dodržovat tyto zásady: •

• • •

•

• •

Navázání kontaktů a kooperace s podpůrnými strukturami/podniky. Přitom se využijí existující sociální a institucionální sítě na podporu profesní integrace. Firmy a potenciální zaměstnavatele v regionu má povzbudit odpovídající práce s veřejností a má je získat k užší spolupráci. Outplacement se umožní všem pracovníkům s postižením, kteří chtějí. Chráněná dílna musí pečovat o to, aby se provedla jak dobrá příprava s ohledem na zprostředkování potřebných pracovních a profesních kvalifikací, tak i zprostředkování sociálních kompetencí, rovněž je třeba vědomě vytvářet přechody – přechod pomocí praxe mimo dílnu, dodržení ochranné lhůty apod. Ochranná lhůta je omezena na tři měsíce a pouze v odůvodněných výjimečných případech lze tuto lhůtu prodloužit po odsouhlasení se spolkovou zemí. V součinnosti se zemí Horní Rakousko se stanoví kvóta na outplacement. Chráněná dílna poskytne pomoc při profesní integraci nebo v oblasti j iných podpůrných struktur pro zprostředkování pracovníka na otevřeném trhu práce, např. formou pracovní asistence: - vyjasnění motivace/přání pracovníka s postižením ohledně jeho zprostředkování na všeobecný pracovní trh, - navedení na outplacement: analýza rámcových podmínek (přání/zájmy pracovníka s postižením, sociální prostředí, finanční situace apod.), připravovaná opatření pro outplacement (trénink při podání žádosti o místo, sestavení podkladů pro uchazeče), - odborná příprava na požadavky budoucího pracovního místa, - zprostředkování potřebných sociálních kompetencí, - podpora při hledání pracovního místa, hledání vhodného pracovního místa, kontaktování, - poradenství, doprovod, podpora a pečování u nového zaměstnavatele, - pravidelné rozhovory mezi vedením dílny a podniku, - sociální pomoci a doprovod na pracovním místě a v sociálním prostředí.

59

STUDIE:


Odchod pracovníka do jiného zařízení Při odchodu pracovníka s postižením do jiného zařízení vypracuje chráněná dílna příslušný plán a přípravu přechodu. Zařízení musí zemi Horní Rakousko včas informovat. P okud j e to potřeba, nabídne chráněná dílna pracovníkovi s postižením individuální poradenství a doprovod. Při odchodu do důchodu nebo ukončení činnosti pracovníka s postižením zajistí chráněná dílna individuální poradenství.

DOKUMENTACE Cíle dokumentace Pomocí odpovídající dokumentace o pracovnících v chráněných dílnách se uskutečňují obzvláště tyto cíle: • • • • •

vytváření transparentnosti vůči zaměstnancům s postižením, osobám oprávněným k výchově a spolkové zemi Horní Rakousko, doklad o dodržení standardů kvality vůči spolkové zemi Horní Rakousko, podklady pro řešení problémů, zajištění informací, důležitá rozhodnutí a dohody existují v písemné formě.

Zásady dokumentace Při dokumentaci, jejíž konkrétní podoba náleží zařízení, se musí dodržen následující zásady: • • • • • •

musí se dodržet ustanovení o ochraně dat, pracovníci s postižením mají právo být informováni o tom, co se bude dokumentovat a komu a za jakým účelem se tato informace předá, dokumentace se sestavuje se vší vážností, formulace musí umožnit rozlišení mezi sledovanou skutečností a interpretacemi vedoucího skupiny/vedoucího dílny, příp. Pozorovatele, zařízení sestaví formuláře, aby se zajistila jednotná podoba dokumentace odpovídající požadavkům, musí se uvést datum zápisu a jméno dokumentující osoby.

Obsah dokumentace Dokumentace a podklady pro dokumentaci zahrnují náležitosti z těchto čtyř oblastí: •

dokumentace kmenových dat

Kmenová data se vypracují při přijetí pracovníka s postižením do chráněné dílny za účasti pracovníka s postižením a nebo j eho zá konného zástupce a průběžně se aktualizují. Dokumentace kmenových dat obsahuje základní informace o pracovníkovi s postižením jako např. sociodemografická data, údaje o sociálním pojištění, posudky, žádost o přijetí, lékařské údaje. •

60

dokumentace z oblasti lékařství a péče

Data z oblasti lékařství a péče o pracovníkovi s postižením s e ev idují p ouze t ehdy, je-li to z pohledu pečování a podpory poskytované zařízením příp. jinými osobami nezbytné. D okumentace z oblasti lékařství a péče musí zásadně obsahovat tyto informace: základní lékařské údaje (anamnéza, lékařské zvláštnosti jako např. alergie, diagnózy), zápisy, které podávají potřebné informace pro denní lékařské a pečovatelská opatření (trvalá medikace, zvláštní pečovatelská opatření apod.), zápisy, které se průběžně provádějí z důvodu nemoci (např. záchvaty, krevní tlak). •

průběžná dokumentace

Průběžná dokumentace se ve smyslu osobní složky vede tak, že se zapisují události a aktivity běžného pracovního dne a kontakty sociálního poradenství. K průběžné dokumentaci patří např. pozorování, poznámky do spisu, protokoly z jednání, pracovní rozhovory, pracovní dohody, pracovní posudek, závěrečná zpráva. •

dokumentace osobního rozvoje

Dokumentace os obního roz voje z ahrnuje z ápisy o p rofesním a os obnostním vzdělávání pracovníků s postižením. V zásadě zahrnuje dokumentace skutečnosti, které byly stanoveny v rámci osobního rozvoje. Takto se vede dokumentace o rozhovorech se zaměstnanci, vzdělávacím plánu, záznamy o přijatých vzdělávacích opatřeních, vývojové zprávy, zpráva o zkušební době apod. Uchování podkladů dokumentace Zásadně se celková dokumentace v chráněných dílnách uchovává podle vhodného způsobu uspořádání. Stanoví se místo úschovy. Dále se zajistí, aby k informacím neměly přístup nepovolané osoby. Nahlédnutí pracovníků s postižením do dokumentace Pracovníci s postižením, příp. jejich zákonní zástupci mají právo nahlédnout do dokumentace, která se jich týká. Pracovníci s postižením budou informováni o svém právu nahlédnout do dokumentace. V případě potřeby se jim dokumentace, příp. určité části nebo výpovědi objasní.

61

STUDIE:


KONTROLA KVALITY Kontrola kvality zahrnuje plánování, řízení a kontrolu kvality v chráněné dílně. Rozlišuje se mezi interní kontrolou a kontrolou prováděnou spolkovou zemí Horní Rakousko. Kontrola kvality spolkové země Horní Rakousko Společné plánování se zařízením se provádí v rámci uzavřených smluv o službách, v nichž je stanoveno i množství výkonů. Součástí společného plánování jsou i plánovací rozhovory prováděné v souvislosti k ontrolních roz hovorů. Přitom se projednají a stanoví střednědobé a dlouhodobé projekty a strategie. Kontrola dodržení zásad a zadání rámcové směrnice a uvedených plánovacích dohod se provádí formou pravidelného odborného dohledu, který vykonává spolková země Horní R akousko, a rovněž formou prověrky relevantních ukazatelů spolkové země Horní R akousko. O dborný d ohled s e chápe j ako p roces d ialogu, v němž se společně dále rozvíjí kvalita obsahové práce. Zahrnuje mimo jiné pozorování situace na místě, dotazování zájmové organizace, pracovníků s postižením i pracovníků bez postižení ohledně jejich spokojenosti s poskytováním služeb a nahlížení do dokumentace s tanové v rámcové směrnici. Dalším stěžejním bodem je kontrola rozhovorů o cílové dohodě a cílové dohody ohledně jejího provádění. Pro tento proces stanoví spolková země Horní Rakousko standardizovaný postup dohledu a standardizované nástroje p ro k ontrolu k vality v chráněné dílně. Výsledky odborného d ohledu s e s hrnou v písemné zprávě a předloží se zařízení. Následně se o výsledcích diskutuje ve společném rozhovoru a stanoví se další postup. Definovaná kritéria kvality a podmínek provozování chráněných dílen v Horním Rakousku ukazují, že chráněná dílna v takovém p ojetí p lní mn ohem v íce funkcí a rolí než je tomu v České republice (Jihočeském kraji). Podmínky provozování chráněné dílny v Horním Rakousku jsou de facto obdobné, jako podmínky a kritéria kvality poskytování předstupně chráněných dílen, tedy tzv. Fähigkeitsorientierte Aktivität (a ktivity z lepšující p racovní i s ociální do vednosti a sch opnosti), j ež jsou obdobou sociální služby sociálně terapeutické dílny v České republice. Systém v Horním Rakousku umožňuje provázanost a prostupnost jednotlivých stupňů podpory od terapeutických pracovních aktivit až na otevřený trh práce „řízený“ z jednoho místa.

62

5.2. Kritéria kvality poskytování sociální služby v České republice Vymezení fungování, účelu, cílů a forem podpory v chráněné dílně v Horním Rakousku může mnohé provozovatele chráněných dílen v České republice překvapit. Budeme-li však jednotlivé části standardů analyzovat, jde o podobný standardizovaný systém, jakému v České republice podléhají poskytovatelé sociálních služeb ( tzv. s tandardy k vality p oskytování s ociálních s lužeb vy mezené Zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách), tedy i poskytovatelé sociální služby sociálně terapeutické d ílny. P ro ú plnost a m ožnost p orovnání s e s ystémem v Horním Rakousku těchto 15 kritérií ve stručnosti představujeme.

CÍLE A ZPŮSOBY POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB Poskytovatel služby písemně definuje a zveřejňuje poslání, cíle a zásady poskytované sociální služby a okruh osob, kterým je určena. Vytváří, aby osoby, kterým poskytuje sociální službu, mohly uplatňovat vlastní vůli při řešení své nepříznivé sociální situace. Má písemně zpracovány pracovní postupy zaručující řádný průběh poskytování sociální služby a vytváří a uplatňuje vnitřní pravidla pro ochranu osob před předsudky a negativním hodnocením, ke kterému by mohlo dojít v důsledku poskytování sociální služby.

OCHRANA PRÁV OSOB Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla pro předcházení situacím, v nichž by v souvislosti s poskytováním sociální služby mohlo dojít k porušení základních lidských práv a svobod osob. Má písemně zpracována vnitřní pravidla, ve kterých vymezuje situace, kdy by mohlo dojít ke střetu jeho zájmů se zájmy osob, kterým poskytuje sociální službu.

JEDNÁNÍ SE ZÁJEMCEM O SOCIÁLNÍ SLUŽBU Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla, podle kterých srozumitelným způsobem informuje zájemce o sociální s lužbu o možnostech a p odmínkách poskytování so ciální služby. P rojednává se z ájemcem o sociální sl užbu j eho požadavky, očekávání a osobní cíle, které by vzhledem k jeho mo žnostem a schopnostem bylo možné realizovat prostřednictvím sociální služby.

SMLOUVA O POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNÍ SLUŽBY Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla pro uzavírání smlouvy o poskytování sociální služby. Poskytovatel sjednává s osobou rozsah a průběh poskytování sociální služby s ohledem na osobní cíl závislý na možnostech, schopnostech a přání osoby.

63

STUDIE:


INDIVIDUÁLNÍ PLÁNOVÁNÍ PRŮBĚHU SOCIÁLNÍ SLUŽBY Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla podle druhu a poslání sociální služby, kterými se řídí plánování a způsob přehodnocování procesu poskytování služby. P oskytovatel p lánuje společně s osobou průběh poskytování sociální služby s ohledem na osobní cíle a možnosti osoby a průběžně hodnotí, zda jsou naplňovány její osobní cíle.

DOKUMENTACE O POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNÍ SLUŽBY Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla pro zpracování, vedení a evidenci dokumentace o osobách, kterým je sociální služba poskytována, včetně pravidel pro nahlížení do dokumentace.

STÍŽNOSTI NA KVALITU NEBO ZPŮSOB POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNÍ SLUŽBY Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla pro podávání a vyřizování stížností osob na kvalitu nebo způsob poskytování sociální služby, a to ve formě srozumitelné.

NÁVAZNOST POSKYTOVANÉ SOCIÁLNÍ SLUŽBY NA DALŠÍ DOSTUPNÉ ZDROJE Poskytovatel nenahrazuje běžně dostupné veřejné služby a vytváří příležitosti, aby osoba mohla takové služby využívat. Zprostředkovává osobě služby jiných fyzických a právnických osob podle jejích individuálně určených potřeb. Podporuje osoby v kontaktech a vztazích s přirozeným sociálním prostředím.

PERSONÁLNÍ A ORGANIZAČNÍ ZAJIŠTĚNÍ SOCIÁLNÍ SLUŽBY Poskytovatel má písemně stanovenu strukturu a počet pracovních míst, pracovní profily, kvalifikační požadavky a osobnostní předpoklady zaměstnanců uvedených v § 115 z ákona o sociálních službách; organizační struktura a počty zaměstnanců jsou přiměřené druhu poskytované sociální služby, její kapacitě a počtu a potřebám osob, kterým je poskytována. Má písemně zpracována vnitřní pravidla pro přijímání a zaškolování nových zaměstnanců.

PROFESNÍ ROZVOJ ZAMĚSTNANCŮ Poskytovatel má písemně zpracován postup pro pravidelné hodnocení zaměstnanců, který obsahuje zejména stanovení, vývoj a naplňování osobních profesních cílů a potřeby další odborné kvalifikace. Má písemně zpracován program dalšího vzdělávání zaměstnanců. Má zpracován systém finančního a morálního oceňování zaměstnanců. Zajišťuje pro zaměstnance, kteří vykonávají přímou práci s osobami, jimž je poskytována sociální služba, podporu nezávislého kvalifikovaného odborníka.

MÍSTNÍ A ČASOVÁ DOSTUPNOST POSKYTOVANÉ SOCIÁLNÍ SLUŽBY Poskytovatel určuje místo a dobu poskytování sociální služby podle druhu sociální služby, okruhu osob, kterým je poskytována, a podle jejich potřeb.

64

INFORMOVANOST O POSKYTOVANÉ SOCIÁLNÍ SLUŽBĚ Poskytovatel má zpracován soubor informací o poskytované sociální službě, a to ve formě srozumitelné okruhu osob, kterým je služba určena.

PROSTŘEDÍ A PODMÍNKY Poskytovatel zajišťuje materiální, technické a hygienické podmínky přiměřené druhu poskytované sociální služby a její kapacitě, okruhu osob a individuálně určeným potřebám osob. Poskytuje sociální služby v takovém prostředí, které je důstojné a odpovídá okruhu osob a jejich individuálně určeným potřebám.

NOUZOVÉ A HAVARIJNÍ SITUACE Poskytovatel má písemně definovány nouzové a havarijní situace, které mohou nastat v souvislosti s poskytováním sociální služby, a postup při jejich řešení.

ZVYŠOVÁNÍ KVALITY SOCIÁLNÍ SLUŽBY Poskytovatel průběžně kontroluje a hodnotí, zda je způsob poskytování sociální služby v souladu s definovaným posláním, cíly a zásadami sociální služby a osobními cíly jednotlivých osob. Má písemně zpracována vnitřní pravidla pro zjišťování spokojenosti osob se způsobem poskytování sociální služby. Zapojuje do hodnocení poskytované sociální služby také zaměstnance a další zainteresované fyzické a právnické osoby. Využívá stížností na kvalitu nebo způsob poskytování sociální služby jako podnět pro rozvoj a zvyšování kvality sociální služby.

5.3. Hlavní rozdíly v provozování chráněných dílen v Horním Rakousku Z předchozích kapitol je zřejmé, že i přes „podobný název a cílovou skupinu“ se provozování, zaměření a cíle chráněných dílen v Horním Rakousku a jejich zasazení v celkovém ko ntextu p odpory l idí s e Z P v některých aspektech od situace v Jihočeském kraji (České republice) liší. Uveďme alespoň ty nejviditelnější rozdíly. •

Chráněná dílna v Horním Rakousku plní kromě zaměstnání také další cíl – rozvoj dovedností, kompetencí a zkušeností zaměstnance se ZP, jeho další vzdělávání, jeho sociální začleňování a umožnění přechodu na otevřený trh práce. T ento c íl j e n aplňován prostřednictvím podpůrné sociální práce se zaměstnancem se ZP.

Sociální práci lze charakterizovat jako „činnost, která předchází nebo upravuje problémy jednotlivců, skupin a komunit, vznikající z konfliktů potřeb jedinců a společenských institucí. Jejím záměrem je zlepšit kvalitu života všech lidí". Sociální pracovník je pak samostatný profesionál vzdělaný v oboru, který se řídí etickým kodexem své profese. Ve své činnosti je povinen respektovat práva a potřeby uživatele služby, který je jeho klientem, stejně jako poslání a hodnoty organizace, v níž pracuje. Uživatele služby chápe jako aktivního spolupracovníka, který má kromě práv také své povinnosti.

65

STUDIE:


Sociální pracovník se pohybuje v rámci práv a povinností definovaných právním systémem, zaměstnavatelem a profesními standardy. Zákon o sociálních službách č. 108/2006 v § 109 – 110 stanovuje: sociální pracovník vykonává sociální šetření, zabezpečuje sociální agendy včetně řešení sociálně právních problémů v zařízeních poskytujících služby sociální péče, sociálně právní poradenství, analytickou, metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti, odborné činnosti v zařízeních poskytujících služby sociální prevence, depistážní činnost, poskytování krizové pomoci, sociální poradenství a sociální rehabilitace. Odbornou způsobilostí k výkonu povolání sociálního pracovníka je vyšší odborné vzdělání získané absolvováním vzdělávacího programu akreditovaného podle zvláštního právního předpisu v oborech vzdělání zaměřených na sociální práci a sociální pedagogiku, sociální pedagogiku, sociální a humanitární práci, sociální práci, sociálně právní činnost, charitní a sociální činnost, vysokoškolské vzdělání získané studiem v bakalářském nebo magisterském studijním programu zaměřeném na sociální práci, sociální politiku, sociální pedagogiku, sociální péči nebo speciální pedagogiku, absolvování akreditovaných vzdělávacích kurzů ve výše uvedených oblastech v celkovém rozsahu nejméně 200 hodin a praxe při výkonu povolání sociálního pracovníka v trvání nejméně 5 let, za podmínky ukončeného vysokoškolského vzdělání.

66

•

Chráněná dílna v Horním Rakousku je zpravidla provozována subjektem s „neziskovou“ právní formou.

•

Chráněná dílna v Horním Rakousku při své činnosti ve prospěch osob se ZP úzce spo lupracuje s příslušným sociálním úřadem a její provoz je vymezen rámcem kvalitativních standardů včetně dohody o „kvótě osob začleněných na otevřený trh práce“. Jejich naplňování je podmínkou pro financování ze strany státu. Toto financování je však koncipováno jako dlouhodobé, víceleté.

•

Pracovníci chráněných dílen bez zdravotního postižení v Horním R akousku mají předepsánu kvalifikaci orientovanou na znalost problematiky zdravotního postižení a spolupráce s člověkem se zdravotním postižením. Vzděláním a kvalifikací se tedy jedná o jakéhosi „pracovního asistenta spolupracovníkovi se zdravotním postižením. Tato kvalifikace přibližně odpovídá kvalifikačním požadavkům kladeným v ČR na tzv. „pracovníka v sociálních službách“ dle Zák. 108/2006 Sb.

Kvalifikační kurz pro pracovníky v sociálních službách se skládá z obecné a zvláštní části. Obecná část kurzu obsahuje tyto tematické okruhy: úvod do problematiky kvality v sociálních službách, standardy kvality sociálních služeb, základy komunikace, rozvoj komunikačních dovedností, asertivita, metody alternativní komunikace, úvod do psychologie, psychopatologie, somatologie, základy ochrany zdraví, etika výkonu činnosti pracovníka v sociálních službách, lidská práva a důstojnost, základy prevence vzniku závislosti osob na sociální službě, sociálně právní minimum, metody sociální práce. Zvláštní část kurzu obsahuje tyto tematické okruhy: základy péče o nemocné, základy hygieny, úvod do problematiky psychosociálních aspektů chronických infekčních onemocnění, aktivizační, vzdělávací a výchovné techniky, základy pedagogiky volného času, prevence týrání a zneužívání osob, kterým jsou poskytovány sociální služby, základy výuky péče o domácnost, odborná praxe, krizová intervence, úvod do problematiky zdravotního postižení, zvládání jednání osoby, které je poskytována sociální služba, které ohrožuje její zdraví a život nebo zdraví a život jiných fyzických osob, včetně pravidel šetrné sebeobrany. Minimální rozsah kurzu je celkem 150 výukových hodin, přičemž zvláštní část kurzu činí minimálně 80 výukových hodin. Počet výukových hodin jednotlivých tematických okruhů zvláštní části kurzu se stanoví s přihlédnutím k odbornému zaměření účastníků kurzu, jejich pracovnímu zařazení a druhu sociální služby, kterou poskytují.

67

STUDIE:

6.


Výsledky dotazníkového průzkumu mezi provozovateli chráněných pracovních dílen a zaměstnavateli zaměstnávajícími více než 50 % osob se ZP

V období leden – březen 2010 bylo na území Jihočeského kraje a Horního Rakouska provedeno dotazníkové šetření mezi provozovateli chráněných pracovních dílen a zaměstnavateli, kteří zaměstnávají více než 50 % osob se ZP, zaměřené na zjišťování jejich názorů, postojů a potřeb v oblasti zaměstnávání osob se zdravotním postižením. V Jihočeském kraji vyplnilo dotazník 33 subjektů (tj. cca 25 % subjektů). Všechny splňovaly vymezení zaměstnavatele zaměstnávajícího více než 50 % osob se ZP, 23 z nich navíc provozují chráněné pracovní dílny dle Zákona o zaměstnanosti. 9 zúčastněných subjektů při své činnosti zároveň poskytuje pracovní rehabilitaci dle Zákona o zaměstnanosti. 9 zúčastněných subjektů také poskytuje – kromě provozování chráněných pracovních dílen – sociální služby dle zákona o sociálních službách, především pak sociálně terapeutické dílny, sociální rehabilitaci a dále také chráněné bydlení, osobní asistenci, centrum denních služeb a podporu samostatného bydlení. 14 subjektů spolupracuje s obchodními p artnery v zahraničí, nejčastěji v Rakousku, ale také v Itálii, na Slovensku, ve Francii a USA. V Horním Rakousku se dotazníkového šetření zúčastnily 3 subjekty, což je 100 % provozovatelů chráněných dílen. Poskytování sociálních s lužeb a pracovní rehabilitace n ebylo v Horním Rakousku součástí dotazníku, tyto činnosti vykonávají chráněné dílny v Horním Rakousku jako součást své činnosti.

68

Otázka č. 1: Jak hodnotíte finanční podporu od státu zaměstnavatelům zaměstnávajícím lidi se zdravotním postižením? (odpovědi jsou seřazeny podle četnosti, respondenti měli označit pouze jednu možnost)

Jihočeský kraj: Možnost odpovědi

Počet subjektů

je malá, ale přiměřená

8

je nedostatečná

11

je dostatečná

1

Horní Rakousko: Možnost odpovědi

Počet subjektů

je nedostatečná

2

je malá, ale přiměřená

1

je dostatečná

-

Otázka č. 2: Je finanční podpora od státu zaměstnavatelům zaměstnávající lidi se zdravotním postižením rozhodujícím faktorem pro zachování, udržení, případně rozvíjení provozu Vaší „chráněné dílny“? (odpovědi jsou seřazeny podle četnosti, respondenti měli označit pouze jednu možnost)


Počet subjektů

ANO

29

NE

4


Počet subjektů

ANO

3

NE

-

69

STUDIE:


Otázka č. 3: Považujete „chráněnou dílnu“ za vhodný uplatnění lidí se zdravotním postižením?

nástroj

k řešení

pracovního

(odpovědi jsou seřazeny podle četnosti, respondenti měli označit pouze jednu možnost)


Počet subjektů

ANO

33

NE

-


Počet subjektů

ANO

3

NE

-

Otázka č. 4: Jaké překážky vnímáte v rozvíjení „chráněných dílen“ v Jihočeském kraji nebo konkrétně v té Vaší? (odpovědi jsou seřazeny podle četnosti, respondenti mohli označit více možností)


Počet subjektů

změny (časté, nepředvídatelné) Zákona o zaměstnanosti

22

nedostatek práce (zakázek) a odbytu

20

nedostatečná nebo nízká finanční podpora od státu

17

zneužívání systému „náhradního plnění“

15

nedostatečná reklama a marketing „chráněných dílen“

14

nedostatek uchazečů se zdravotním postižením

8

nevhodné zaměření chráněných dílen

2

70


Počet subjektů

nedostatečná nebo nízká finanční podpora od státu

2

nedostatek uchazečů se zdravotním postižením

1

nedostatečná reklama a marketing „chráněných dílen“

1

Otázka č. 5: Co by naopak napomohlo rozvoji „chráněných dílen“ v Jihočeském kraji nebo konkrétně té Vaší? (odpovědi jsou seřazeny podle četnosti, respondenti mohli označit více možností)


Počet subjektů

stabilní legislativní prostředí

26

vyšší finanční podpora od státu

23

spolupráce chráněných dílen při propagaci, reklamě a marketingu

20

důsledné využívání kontrolních nástrojů zamezujících zneužívání „náhradního plnění“

20

spolupráce a rozvíjení podpůrných služeb a nástrojů (rekvalifikace, podporované zaměstnávání, sociálně terapeutické dílny apod.)

10


Počet subjektů

vyšší finanční podpora od státu

3

spolupráce chráněných dílen při propagaci, reklamě a marketingu

2

spolupráce a rozvíjení podpůrných služeb a nástrojů (rekvalifikace, podporované zaměstnávání, sociálně terapeutické dílny apod.)

2

71

STUDIE:


Otázka č. 6: Považujete za potřebnou součást organizace, která zaměstnává lidí se zdravotním postižením v rámci „chráněných dílen“, funkci sociálního pracovníka a jeho působení v ní? (odpovědi jsou seřazeny podle četnosti, respondenti měli označit pouze jednu možnost)


Počet subjektů

NE

25

ANO

8


Počet subjektů

ANO

3

NE

-

Otázka č. 7: Máte pro pracovníky „chráněných dílen“ sociálního pracovníka? (odpovědi jsou seřazeny podle četnosti, respondenti měli označit pouze jednu možnost)


Počet subjektů

NE

29

ANO

4


Počet subjektů

ANO

3

NE

-

72

Výsledky dotazníkového šetření ukazují rozdílný pohled na roli a potřebnost sociální podpory pracovníků se zdravotním postižením v rámci provozu chráněné dílny v Jihočeském kraji a Horním Rakousku. V Jihočeském kraji ukazují výsledky na jednoznačný a významný problém a současně překážku v podobě častých legislativních změn zákona o zaměstnanosti. Nejvíce respondentů také označilo „stabilní legislativní prostředí“ jako hodnotu, která by významně pomohla ke stabilitě nebo rozvoji nástroje chráněné pracovní dílny v Jihočeském kraji. Potenciálem pro další diskusi s chráněnými dílnami na obou stranách hranice je také avizovaná potřeba „spolupráce chráněných dílen při propagaci, reklamě a marketingu“ a s tím spojené ovlivnění „nedostatku zakázek a odbytu“. Jihočeské subjekty považují za významný problém také problematiku „zneužívání“ systému náhradního plnění a většinově jsou pro důslednější kontrolní mechanismy, které by mohly napomoci jeho odstraňování. Za povšimnutí stojí, že hornorakouské subjekty s těmito možnosti vůbec nepočítají, neoznačily je ani v jednom případě. Naopak na obou stranách hranice se subjekty shodují v tvrzení, že podpora státu je nízká (malá, ale přiměřená), případně nedostatečná, a pomohlo by její zvýšení. Dlužno v šak v této s ouvislosti u pozornit n a p rávní f ormu a p rocentuální z astoupení ziskových soukromých podnikatelských subjektů v Jihočeském kraji a na neziskovou (obecně prospěšnou) právní formu chráněných dílen v Horním Rakousku.

73

STUDIE:

7.


Doporučení a podněty

Na základě porovnání podmínek provozu „chráněných dílen“ v Horním R akousku a Jihočeském kraji, a nalýzy j ejich p ostavení v rámci s ystému p odpory p racovního začlenění lidí se ZP a s ohledem na výsledky dotazníkového šetření mezi provozovateli chráněných dílen a zaměstnavateli zaměstnávajícími více než 50 % osob se ZP lze na závěr této studie vyslovit některá dílčí doporučení a podněty: 1. Provozovatelé chráněných dílen a zaměstnavatelé zaměstnávající více než 50 % osob s e ZP v Jihočeském kraji považují za největší překážku časté, nepředvídatelné změny Zákona o zaměstnanosti. 80 % z nich pak uvádí stabilní legislativní prostředí jako nejvýznamnější pomoc při provozu a rozvíjení chráněných dílen. Jde o podnět, jehož řešení není zcela v rukou jihočeských provozovatelů chráněných dílen. Nicméně se jedná o jednoznačný „signál“ zainteresovaným institucím a zákonodárcům. 2. Nečekaně vstřícně se provozovatelé chráněných dílen a zaměstnavatelé zaměstnávající více než 50 % osob se ZP v Jihočeském kraji vyjadřují k možnosti spolupráce chráněných dílen při propagaci, reklamě a marketingu (60 %). Je tedy možné uvažovat o vytvoření vhodné platformy a jednotlivých způsobů pro takový společný postup. Jednou z možností jsou i aktivity realizovaného projektu CHD NET. 3. Studie u kázala n edostatky v provázanosti jednotlivých segmentů systému podpory p racovní i ntegrace l idí s e ZP v Jihočeském kraji. Žádoucí je mnohem větší intenzita kooperace. Je třeba vytvářet prostor a podmínky pro spolupráci, vzájemné informování, prostupnost a sdílení individuálních potřeb lidí se ZP mezi jednotlivými nástroji systému podpory pracovního a sociálního začleňování lidí se ZP (poskytovatelé sociálních služeb, podporované zaměstnávání, úřady práce – pracovní rehabilitace, provozovatelé chráněných dílen atp.), zejména na úrovni území okresů, případně i tzv. ORP (obec s rozšířenou působností). Ve středu zájmu by měl být přitom konkrétní člověk se zdravotním postižením, jehož potřeby a možnosti by měly být zkoumány z hlediska dostupných příležitostí nebo podmínek k jejich vytvoření. 4. Významnou inspirací provozu chráněných dílen v Horním Rakousku je „další profesní a osobní rozvoj zaměstnance se zdravotním postižením“ jako jeden z nedílných cílů chráněných dílen a rámcové kvalitativní a výkonové standardy chráněných dílen včetně sjednaných „kvót“ zprostředkování zaměstnání na otevřeném trhu práce. Součástí tohoto systému je činnost sociálního pracovníka v chráněné dílně a požadovaná kvalifikace pracovníků chráněné dílny bez zdravotního postižení. Tento rámec klade důraz na pokračování podpory člověku se ZP směrem k jeho dalšímu rozvoji, sociálnímu a pracovnímu začleňování mimo institut chráněné dílny (možnost získat pracovní uplatnění na otevřeném trhu práce), společné řešení dalších sociálních potřeb jedince se ZP (bydlení, doprava, volný čas) a využití návazných nástrojů podpory (např. outplacement). N aplňování uvedených cílů a kvalitativních standardů je také výchozí podmínkou pro financování činnosti chráněných dílen ze strany státu.

74

Obdobný kvalitativní rámec by mohl být v České republice (Jihočeském kraji) východiskem pro diskutované a jistě žádoucí rozlišení typologie chráněných pracovních dílen a zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50 % osob se ZP právě v závislosti na cílech a způsobech jejich působení ve prospěch zaměstnanců se ZP. Od takového rozlišení a členění by se mohla v budoucnu o dvíjet také výše finanční podpory těchto subjektů. Lze jednoznačně doporučit, například formou pilotního projektu ve spolupráci s provozovateli chráněných dílen, které projeví zájem, ověření možnosti aplikovat stejná nebo obdobná kvalitativní východiska (standardy hornorakouských chráněných dílen) v podmínkách Jihočeského kraje (České republiky) a analyzovat, porovnat efekt, dopad na cílovou skupinu osob se ZP. Takové ověření by však nutně muselo být koncipováno jako dlouhodobé (víceleté), s vhodným a realistickým harmonogramem a postupnými kroky a dostatečným finančním pokrytím. Přirozenou součástí takového projektu by měla být také aktivita doporučená v bodě 3) (viz výše). Alternativou v ýše popsaného k omplexního p rojektu b y mohla být také rám cová analýza, p opis možností a podpora zavádění sociální práce v prostředí chráněných dílen.

75

STUDIE:

8.


Přehled použitých zdrojů

BAŠTECKÁ, B. A KOL. Klinická psychologie v praxi. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80- 7178-735-3. BAUMGART, E. Bildungsklub. Erwachsenenbildung für Menschen mit geistiger Behinderung an einer Zürcher Modelleinrichtung. Luzern: 1985. BUCHTOVÁ, B. A KOL. Nezaměstnanost, psychologický, ekonomický a sociální problém. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. ISBN 80-247-9006-8. BUNDSCHUH, K. Přechod ze školy do profesního života – výzva pro osoby s mentálním postižením. In Sborník z mezinárodní konference Znevýhodněné osoby na trhu práce v kontextu národní a evropské spolupráce pořádané k Evropskému roku zdravotně postižených osob. Brno: MU PF, 2003, str. 114-125, ISBN 80-86633-31-4. ČERVENKOVÁ A. – KOTÍKOVÁ, J. Odborná příprava zdravotně postižené mládeže a její uplatnění na trhu práce. Praha: VÚPSV, prosinec 2001. GOFFMAN, E. Über die soziale Situation psychiatrischer Patienten und anderer Insassen. Frankfurt/Main: 1973. HANUŠ, P. Kdo je sociální pracovník a proč by měl být vzdělaný. In Sociální práce. Brno: ASVSP, ročník 2007, číslo 1, s. 5-6. ISSN 1213-6204. HORT, V., HRDLIČKA, M. KOCOURKOVÁ, J., MALÁ E. A KOL. Dětská a adolescentní psychiatrie. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-472-9. JANEBOVÁ, R., MUSIL, L. Mýty o roli sociálních pracovníků a pracovnic. In Sociální práce. Brno: ASVSP, ročník 2007, číslo 1, s. 50-60. ISSN 1213-6204. JANKOVSKÝ, J. Ucelená rehabilitace dětí s tělesným a kombinovaným postižením. 1. vyd. Praha: Triton, 2001. ISBN 80-7245-192-7. Laborem exercens, Encyklika Jana Pavla II. O LIDSKÉ PRÁCI, ze 14. září, 1981. 1. vyd. Praha: Zvon, 1991. ISBN 80-7113-007-9. MATOUŠEK, O. A KOL. Základy sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-473-7. MPSV ČR, Statistiky nezaměstnanosti. (cit. 2009-4-28). Dostupné z: . MUSIL, L. Posouzení životní situace klienta – jak na to!. In Sociální práce. Brno: ASVSP, 1/2004, 1, od s. 53-74, 22 s. ISSN 1213-624. 2004. NAVRÁTIL, P., MUSIL, L. Posouzení životní situace klienta – jak na to!. In Sociální práce. Brno: ASVSP, ročník 2007, číslo 1, s. 117-121. ISSN 1213-6204. Pracovat není samozřejmé. Rolnička Diakonie ČCE, Soběslav. (cit. 2007-7-20). Dostupné z: POSOLDOVÁ V. – ŽIDOŇOVÁ, J. K zaměstnávání osob se zdravotním postižením. In Sociální politika. Praha: MPSV ČR, červenec 2003, roč. 29, č. 7-8, s. VIII-IX. ISSN 0049-0962

76

SCHMID, T. Integrace nebo segregace? In Sborník z mezinárodní konference Znevýhodněné osoby na trhu práce v kontextu národní a evropské spolupráce pořádané k Evropskému roku zdravotně postižených osob. Brno: MU PF, 2003, str. 102-113, ISBN 80-86633-31-4. Souhrnná metodika podporovaného zaměstnávání, Praha: Rytmus, 2005, ISBN 80-903598-0-9. Šesták, J. Erkenntnis – Unterstützung - Möglichkeit: Wirkung und Instrumente des Sozialarbeiters im Integrationsprozess von Menschen mit mentaler Behinderung. In Zeitschrift Behinderte Menschen. Přijato k publikaci: Steirische Vereinigung für Menschen mit Behinderungen, Getreideweg 8, A-4209 Engerwitzdorf, Linz. Der vorgesehene Termin der Veröffentlichung: Heft 4/2009, August 2009. ŠESTÁK, J. Identifikace potřeby podpory poskytované člověku s mentálním postižením v období časné dospělosti. In Kontakt. České Budějovice: ZSF JU, 2005, ročník 7., číslo 3.–4., str. 273-279. ISSN-1212-4117. ŠESTÁK, J. Chráněná dílna – nástroj k pracovnímu uplatnění a začlenění lidí se zdravotním postižením. Týn nad Vltavou: Domov sv. Anežky, o.p.s., 2007. ISBN 978-80-254-0108-8. ŠIŠKA, J. Model podporované zaměstnávání – historie a principy. In Sborník z mezinárodní konference Znevýhodněné osoby na trhu práce v kontextu národní a evropské spolupráce pořádané k Evropskému roku zdravotně postižených osob. Brno: MU PF, 2003, str. 126-129, ISBN 80-86633-31-4. Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, sbírka mezinárodních smluv č.10/2010 Sb. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 2. vyd. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-496-6. VÁGNEROVÁ, M. – HADJ -MOUSSOVÁ, Z. – ŠTĚCH, S. Psychologie handicapu, 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 1999. ISBN 80-7184-929-4. Vyhláška 505/2008 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Zákon o rovnosti šancí Horní Rakousko OÖ CHG (Landesgesetz betreffend die Chancengleichheit von Menschen mit Beeinträchtigungen) Zákon o zaměstnávání postižených osob (BeinStg) s celostátní působností.

77

Mgr. Jan Šesták, Ph.D. Březen 2010

Recommend Documents