Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva
Mezinárodní licenční smlouvy
Bakalářská práce
Autor:
Tomáš Krob Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
JUDr. Petr Dobiáš, Ph.D.
Červen 2014
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu zdrojů uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Karlových Varech dne 30. Června 2014
………………………….. Tomáš Krob
Poděkování Tímto bych chtěl poděkovat JUDr. Petru Dobiášovi, Ph.D. za vstřícný přístup a cenné informace, a hlavně za to, ţe jsem si díky němu po předchozím dlouhém rozmýšlení vybral téma své bakalářské práce. Dále děkuji svojí rodině, ţe se mnou měla trpělivost a v neposlední řadě svým přátelům, kteří mi dodávali sílu k sepsání této práce.
Anotace Mezinárodní licenční smlouvy Účelem této práce je prozkoumat a uspořádat oblast duševního vlastnictví, především licencí a licenčních smluv, včetně těch mezinárodních. Popsat a vysvětlit všechny v praxi pouţívané typy licencí a licenčních smluv. Dále poukázat na změny legislativy licencí v České republice, vyvolané Novým občanským zákoníkem, a zároveň přinést porovnání se starou legislativou. Klíčová slova: licence, licenční smlouva, poskytovatel, nabyvatel, nehmotný statek, ujednání, předmět licence
Annotation International licensing agreements The purpose of this work is to explore a organize the intellectual property, particularly licenses and licence agreements, including international ones. Describe and explain all the practice used types of licenses and license agreements. Furthemore, to emphasize the changes in licensing legislation Czech Republic, caused by the new Civil Code and to bring compared to the old legislation. Keywords: license, license agreement, provider, acquirer, intangible asset, agreement, license subject
Obsah ÚVOD ............................................................................................................................................. 7 1.
POJEM LICENCE A DEFINICE LICENČNÍ SMLOUVY ................................................................. 8 1.1
Obecně licence a licenční smlouva................................................................................ 8
1.2
Důvody pro uzavírání licenčních smluv ......................................................................... 9
1.3
Důvody proti uzavírání licenčních smluv ..................................................................... 10
1.4
Dělení licencí a licenčních smluv ................................................................................. 11
1.4.1
Podle subjektu licence ........................................................................................ 11
1.4.2
Podle předmětu licence ...................................................................................... 12
1.4.3
Podle rozsahu poskytovaných práv ..................................................................... 14
1.5 2.
3.
Výpověď licenční smlouvy ........................................................................................... 17
MEZINÁRODNÍ LICENČNÍ SMLOUVA ................................................................................... 18 2.1
Stručná charakteristika mezinárodních licenčních smluv ........................................... 18
2.2
Související mezinárodní dohody.................................................................................. 19
2.3
Související mezinárodní organizace ............................................................................ 21
2.4
Aktuality a postřehy ze světa licenčních smluv ........................................................... 22
OBSAH MEZINÁRODNÍ LICENČNÍ SMLOUVY ....................................................................... 26 3.1
Obsah důležitých ustanovení licenčních smluv ........................................................... 26
3.1.1
Úvod a smluvní strany licenční smlouvy ............................................................. 26
3.1.2
Předmět licenční smlouvy ................................................................................... 27
3.1.3
Práva a povinnosti poskytovatele licence ........................................................... 28
3.1.4
Práva a povinnosti nabyvatele licence ................................................................ 28
3.1.5
Zlepšení a zdokonalení ........................................................................................ 29
3.1.6
Utajení předmětu licence .................................................................................... 29
3.1.7
Cena a její splatnost u licence ............................................................................. 30
3.1.8
Prodlení ............................................................................................................... 32
3.1.9
Volba měny ......................................................................................................... 32
3.1.10
Daně a zamezení dvojího zdanění ....................................................................... 33
3.1.11
Kontrola účetních knih ........................................................................................ 33
3.1.12
Bonita smluvního partnera a zajištění plateb za licenci ...................................... 34
3.1.13
Doba platnosti smlouvy....................................................................................... 35
3.1.14
Záruky .................................................................................................................. 36
3.1.15
Vyšší moc ............................................................................................................. 38
3.1.16
Arbitrážní doložka a volba práva ......................................................................... 39
3.1.17
Všeobecná ustanovení ........................................................................................ 40
3.2
Další související typ smlouvy ....................................................................................... 40
3.2.1 4.
PRÁVNÍ ÚPRAVA MEZINÁRODNÍ LICENČNÍ SMLOUVY ........................................................ 43 4.1
Kolizní a harmonizovaná úprava právního režimu ...................................................... 43
4.2
Právní legislativa licenčních smluv v ČR ...................................................................... 45
4.2.1 5.
Opční smlouva ..................................................................................................... 41
Změny, které přináší NOZ do oblasti licenčních smluv ....................................... 45
ŘEŠENÍ SPORŮ Z MEZINÁRODNÍ LICENČNÍ SMLOUVY ........................................................ 47 5.1
Možnosti řešení sporů obecně .................................................................................... 47
5.2
Rozhodčí řízení ............................................................................................................ 48
5.3
Vybraná související judikatura .................................................................................... 49
ZÁVĚR .......................................................................................................................................... 51 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ................................................................................................... 52 SEZNAM PŘÍLOH ...................................................................................................................... 57
ÚVOD Autor práce se snaţí zmapovat situaci na poli licenčních smluv a ucelit získané poznatky a informace z dostupné literatury a internetových zdrojů. Tyto informace převést do čtivé formy a následně předat čtenáři. Za další cíl si autor klade čtenáři ukázat všechny náleţitosti, které by kvalitní licenční smlouva měla obsahovat. Později by rád čtenáře seznámil s novou legislativní úpravou licencí, objevující se nově v tuzemském právním řádu a související se vstupem v platnost Nového občanského zákoníku (NOZ), a zároveň poukázal na odlišnosti mezi starou a novou úpravou. Práce má logickou strukturu, ve které se objevuje pět hlavních kapitol. Kaţdá se zabývá určitou problematikou. Práce je v poslední páté části obohacena o judikáty související s problematikou, v příloze se pro názornou ilustraci objevuje vzor licenční dohody. Přejděme k samotným licenčním smlouvám. Licenční smlouvy jsou významným prostředkem pro inovaci výrobků, technologií i sluţeb. Jmenujme kupříkladu rychle rostoucí IT odvětví, ve kterém se stávají licenční smlouvy mocným nástrojem, nezapomeňme ale také na průmyslové odvětví, u kterého bych rád vyzdvihl automobilový průmysl.
U kterého je momentálně v rámci úspory nákladů trend
licencovat jak vozy samotné, tak i jednotlivé díly, především motorovou část. Tento fakt úzce souvisí s prudkým rozvojem prodeje automobilů na Čínském trhu, kde se jen za minulý rok prodalo rekordních 21 milionu vozů1. A toto enormně vysoké číslo pravděpodobně v příštích letech ještě poroste. Tohoto potenciálu jsou si dobře samozřejmě vědomy samotné automobilky. Nepřekvapí tedy skutečnost, ţe obří automobilky jako je General Motors, Toyota, a Volkswagen (pod jehoţ křídly mimochodem úspěšně prodává v Číně i tuzemská Škoda), kaţdým rokem navyšují své prodeje v Číně, a tak se na tento trh soustřeďují čím dál více. A to je zároveň hlavním důvodem, proč jsem se rozhodl psát práci na toto zvolené téma, jsem si totiţ vědom obrovského potenciálu, jeţ licenční smlouvy skýtají.
1
Global auto sales hit record high of 82.8 million. In: Cnbc.com [online]. ©2014 [cit. 2014-06-27]. Dostupné z: http://www.cnbc.com/id/101321938#.
7
1. POJEM LICENCE A DEFINICE LICENČNÍ SMLOUVY
1.1 Obecně licence a licenční smlouva Licence, slovo odvozené z latinského slova „licet“2 (je dovoleno) nebo také „licentia“3 (oprávněnost). Tento pojem se začal objevovat poprvé v 2. polovině 19. století, a to především v souvislosti s rozvojem průmyslové výroby. Někdy je v češtině chybně nahrazován slovy „oprávnění“, „povolení“ či „koncese“, coţ můţe potom vést ke zmatkům. Těmito termíny lze dobře vyjádřit, co znamená pojem licence, nicméně licence jako taková se jimi nahradit nedá. Je tedy nutné vnímat licenci spíše jako samostatný právní termín. Obecně pojem licence představuje výjimečné povolení nebo oprávnění k nějaké činnosti či výkonu, v tomto případě ve smyslu povolení k vyuţívání chráněného, utajovaného, nezřejmého technického řešení či práva, které majitel poskytuje za určitou úplatu.4 Licenční smlouva je dvoustranný právní akt uzavíraný mezi poskytovatelem (majitel nebo také „licenciář“), udělující licenci, a disponuje absolutním právem k předmětu, s na druhé straně stojícím nabyvatelem (nájemce nebo také „licenciát“), který získává souhlas na uţívání předmětu licence. Nedisponuje však absolutním právem, na rozdíl od poskytovatele. V praxi to můţe znamenat to, ţe nabyvatel licence nemůţe licenci prodat, ani s ní nakládat jinak, neţ je stanoveno v licenční smlouvě.5
2
Pojem slova licet. In: Abz.cz: slovník cizích slov [online]. © 2005-2014 [cit. 2014-06-30]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/licet 3 TEYSCHLOVÁ, E. Licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví. In: Ihned.cz: Hospodářské Noviny *online+. © 2005 *cit. 2014-06-30]. ISSN 1213 - 7693. Dostupné z: WWW: http://ihned.cz/download/economia/DOT/PR_PRIRUCKA/PRprirucka_02_2005.pdf 4 HORÁČEK, R., K. ČADA, P. HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C.H. Beck, 2005, s. 269. ISBN 80-7179-879-7. 5 JAKL, L. Právní ochrana průmyslového a jiného duševního vlastnictví - repetitorium. 3., přeprac. vyd. Praha: Metropolitní univerzita Praha, 2011, 128,129. ISBN 978-80-86855-63-9.
8
Licenční smlouvy se uzavírají k patentovaným vynálezům, resp. zapsaným užitným vzorům, průmyslovým vzorům, topografii polovodičových výrobků, novým odrůdám rostlin a plemenům zvířat či k ochranným známkám písemnou smlouvou6. Licenční smlouva by se ve své podstatě dala přirovnat ke smlouvě kupní, jenţe to by nebylo úplně přesné přirovnání. Tyto dvě smlouvy se totiţ odlišují v tom, ţe převodem vlastnických práv se provede trvalý převod práva na uţívání (patentu, knowhow, technického řešení), kdeţto sepsáním licenční smlouvy se provede časově omezený převod práv na uţívání pro budoucího nabyvatele, kdy po vypršení dojde k zániku takového to práva. Licenční smlouva byla v dřívějších dobách v ČR upravena dvěma právními předpisy. Pro oblast práv k předmětům průmyslového vlastnictví, úprava se nalézala v obchodním zákoníku (zrušen k 1. 1. 2014, a z části nahrazen Zákonem o obchodních korporacích, dále jen ZOK). Autorskoprávní oblast pak upravoval autorský zákon.7 To uţ však neplatí, od 1. 1. 2014 upravuje licenční smlouvu nový občanský zákoník (NOZ). Autorský zákon se totiţ stal součástí NOZ (§ 2358 a násl.). Oblast průmyslového vlastnictví byla taktéţ přesunuta do NOZ, čímţ se sjednotila legislativa. Spolu s tím tedy zmizela dvojkolejnost této právní úpravy.
1.2 Důvody pro uzavírání licenčních smluv Licenční smlouvy jako takové nabývají obrovským způsobem na důleţitosti pro mnoho firem na světě. Zaměřme svou pozornost na jiţ zmiňované rychle rostoucí odvětví spotřební techniky a IT, respektive technologické firmy, které díky licenčním smlouvám, ve kterých je poskytována licence k uţívání jiným firmám, vydělávají nemalé peníze a zároveň tím chrání své vlastnictví. Na straně druhé firmy, které za uţité licence platí, díky čemuţ mohou sníţit nebo úplně omezit náklady na vývoj, v neposlední řadě časovou ztrátu ve prospěch svého technologického vývoje. Dále získat k uţívání určité know-how, které by jinak tyto firmy byly nuceny budovat léta a 6
Licence_definice_pojmu. In: Český statistický úřad: Licence [online]. ©2013 [cit. 2014-06-30]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/definice_pojmu_licence 7 TEYSCHLOVÁ, E. Licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví. In: Ihned.cz: Hospodářské Noviny [online]. © 2005 [cit. 2014-06-30]. ISSN 1213 - 7693. Dostupné z: WWW: http://ihned.cz/download/economia/DOT/PR_PRIRUCKA/PRprirucka_02_2005.pdf
9
s nejistým výsledkem, coţ by je stálo nemalé prostředky a samozřejmě mnoţství času, řádově i několik let. Nicméně výše zmíněný fakt není jediným důvodem uzavírání licenčních smluv. K prodeji licencí jsou takříkajíc nuceny, výzkumné kanceláře, instituty, vědecká a univerzitní pracoviště anebo samostatně pracující vynálezci, kteří nedisponují výrobní kapacitou, či nemají dostatek financí pro rozběhnutí výroby daného produktu a zároveň nejsou ochotni převést svá práva a znalosti na třetí osobu. Licenční dohody tedy pro ně mohou být slušným a v některých případech, i stálým zdrojem obţivy. Nabídka a případný prodej licence na méně rozvinutém trhu můţe představovat pro poskytovatele licence celkem velký přínos, a to v době, kdy po daném produktu přestává být na vlastním trhu poptávka a konkurence, nebo poskytovatel jiţ ví o tom, ţe výrobky opírající se o technická řešení z minulosti, jiţ nebude zájem a takovéto zboţí jiţ nemůţe být na tom daném trhu ziskové. 8
1.3 Důvody proti uzavírání licenčních smluv Důvody pro uzavírání licenčních smluv zde jiţ zazněly. Nyní přejděme k důvodům proti uzavírání takových smluv. Je potřeba mít dostatečný přehled o stavu techniky, a orientovat se v daném oboru. Stejně tak je nezbytné mít přehled o průmyslově-právní stránce věci. Tímto se potencionální kupec vyhne nákupu zastaralého řešení, jehoţ doba ochrany se chýlí ke konci, nebo jiţ vypršela, či případu kdy osoba prodávající jiţ není majitelem. Díky výše jmenovaným informacím si můţe firma vyjednat lepší cenu za licenci, anebo licenční smlouvu odmítnout. Kaţdopádně, je dobré najmout si na tuto věc odborníka nebo v případě větších firem tým odborníků, kteří se v tomto oboru pohybují denně a jsou schopni pro zákazníka vyjednat ty nejvýhodnější podmínky. Potencionální zájemce si tím můţe ušetřit případné starosti do budoucna, a k tomu ještě své peníze. 9
8
HORÁČEK, R., K. ČADA, P. HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C.H. Beck, 2005, s. 269. ISBN 80-7179-879-7. 9 HORÁČEK, R., K. ČADA, P. HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C.H. Beck, 2005, s. 270. ISBN 80-7179-879-7.
10
1.4 Dělení licencí a licenčních smluv S ohledem na fakt, ţe existuje několik typů licenčních smluv, je dobré si jednotlivé typy rozlišit dle několika kritérií, abychom se v nich snáze orientovali. Dělení se většinou uvádí trojího typu: dle subjektu, předmětu a dle rozsahu poskytovaných práv. Nicméně existují zde výjimky, při kterých jedna licenční smlouva můţe zkombinovat dohromady několik druhů licenčních předmětů. Je také potřeba uvést, ţe jednotlivé prameny, respektive jednotliví autoři publikací, mohou dělit licenční smlouvy trochu odlišně. Já se snaţím zkombinovat výše zmíněné typy a vycházím z dělení, se kterým jsem se v literatuře a dalších zdrojích setkal nejčastěji. Zaměřme se tedy na nejčastější a nejzákladnější dělení podle subjektu.
1.4.1 Podle subjektu licence Přibliţně v druhé polovině minulého století se v naší zemi začalo uţívat dělení licencí na aktivní a pasivní. Toto dělení se u nás, na rozdíl od jiných zemí natolik ujalo, ţe jej uţíváme dodnes.
Aktivní licence – licence má na jedné straně českého (vycházíme zde z faktu, ţe se jedná o uplatňování licenčních práv v ČR) poskytovatele a na straně druhé nabyvatele taktéţ z tuzemska, anebo nabyvatele sídlícího v zahraničí, kdy se potom hovoří o „export license“, v češtině chcete-li „exportní licence“.10 Pasivní licence – licence má tuzemského nabyvatele (zde opět vycházíme z faktu, ţe se jedná o uplatňování licenčních práv v ČR), poskytovatel můţe být sídlící téţ v naší zemi anebo v zahraničí, kdy se potom hovoří o „import license“, v češtině chcete-li „importní licence“.11
10
Licence_definice_pojmu. In: Český statistický úřad: Licence [online]. ©2013 [cit. 2014-06-30]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/definice_pojmu_licence 11 Tamtéž
11
1.4.2 Podle předmětu licence Druhým nejčetnějším typem je dělení podle předmětu licence. Zde se nám nabízí řada licencí, které si v následujících stranách přiblíţíme. Můţeme sem zařadit licence patentové, známkové, vzorové, licence zaloţené na know–how, smíšené, sdruţené, technologické, výrobní, výrobkové a mlčky poskytnuté licence.
Licence patentové („patent license“), předmětem je vynález chráněný patentem. Přičemž do této kategorie bývá řazena i licence k užitnému a průmyslovému vzoru, a to buď v
zemi nabyvatele, nebo v zemích, kam má nabyvatel licence v plánu vyváţet daný výrobek.12 Licence známkové („trade-mark license“, nebo také „trademark license“), jejím předmětem je poskytnutí uţívacího práva k ochranné známce. Tyto licence bývají zpravidla nevýlučné, neboť vedle nabyvatele je oprávněn uţívat ochrannou známku i její poskytovatel. Je důleţité, aby si poskytovatel ochranné známky vyhradil ve smlouvě povinnost nabyvatele označovat výrobky a sluţby s uţitím slova "licence".13
Licence vzorové („industrial design license“ nebo „utility design license“). V prvním případě - „industrial design license“ je předmětem průmyslový vzor, v případě druhém - „utility design license“. Předmětem licence vzorové je průmyslový nebo uţitný vzor.14
Licence na know-how („know-how license“), jejímţ předmětem jsou různá technická, a technologická zlepšení a výrobní zkušenosti, které nemohou být předmětem patentové ochrany. Know-how hrají velkou roli u licenční výroby, prakticky
12
Licenční smlouva. BOHEMIA PATENT. Patent.cz [online]. ©1998 [cit. 2014-06-28]. Dostupné z: http://www.patent.cz/inf_lic.htm 13 MALÝ, Josef. Obchod nehmotnými statky: patenty, vynálezy, know-how, ochranné známky. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2002, s. 79. ISBN 80-7179-320-5. 14 Licence_definice_pojmu. In: Český statistický úřad: Licence [online]. ©2013 [cit. 2014-06-30]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/definice_pojmu_licence
12
ţádná licenční výroba se bez něj neobejde. Samotné technické řešení, totiţ nemusí nutně zajistit funkční výrobek a jeho efektivní výrobu.15 Know-how má pro svého majitele hodnotu, do doby neţ je veřejně známo, v případě, ţe se stane známým, jeho hodnota klesá úměrně s okruhem osob, jimţ se stalo známým. Know-how smlouvy jako takové na rozdíl od ostatních licenčních smluv NoZ nedefinuje. Nicméně smluvní strany mají moţnost se dohodnout, a na tuto smlouvu uţít ustanovení podle NoZ týkající se licenčních smluv. Tato licence je téţ někdy nazývána licencí nepravou.16 Licence smíšené („combined license“) označují kombinaci výše uvedených druhů předmětů licenčních smluv. Zároveň se jedná o nejrozšířenější a nejobvyklejší typ licenční smlouvy. Předmětem těchto licencí jsou patentová práva a výrobně technické poznatky (know-how), bez jejichţ znalosti by nabyvatel v mnoha případech ani nemohl patent vyuţívat.17 Sdruţené licence („package licenses“) jsou smlouvy udělující povolení k uţití několika nehmotných statků či průmyslových práv najednou, to vše v rámci jedné smlouvy. Většinou bývá mezi nimi určitá spojitost, a tak se vzájemně doplňují. V situaci, kdy spolu vzájemně nesouvisejí a jedna smlouva tedy spojuje několik různých licenčních vztahů, bývá raději odpovědnost stran pro kaţdý licenční vztah sjednávána a stanovena samostatně. Zde se hodí upozornit na fakt, ţe poskytnutím sdruţené licence, můţe poskytovatel porušit kartelové zákony, a to za předpokladu, ţe je soubor nehmotných statků vnucen nabyvateli proti jeho svobodné vůli.18
Technologické licence („know-how license“) jedná se o licence, jejichţ předmětem ochrany je poskytnutí know-how. Které je chráněno pouze jeho důsledným utajováním. Lze mezi ně začlenit i poskytnutí nejrůznějších velkých technologických
15
MALÝ, Josef. Obchod nehmotnými statky: patenty, vynálezy, know-how, ochranné známky. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2002, s. 74,75. ISBN 80-7179-320-5. 16 MALÝ, Josef. Obchod nehmotnými statky: patenty, vynálezy, know-how, ochranné známky. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2002, s. 74,75. ISBN 80-7179-320-5. 17 Licenční smlouva. BOHEMIA PATENT. Patent.cz [online]. ©1998 [cit. 2014-06-28]. Dostupné z: http://www.patent.cz/inf_lic.htm 18 MALÝ, Josef. Obchod nehmotnými statky: patenty, vynálezy, know-how, ochranné známky. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2002, s. 75,76. ISBN 80-7179-320-5.
13
licencí na know-how. Které umoţňují zavedení a provoz ve velkých výrobních procesech, jmenujme kupříkladu výrobu automobilů, spotřební elektroniky a další. Výrobní licence („patent license to produce“ jde-li o vyuţití patentů, někdy téţ „production license“ či „know-how license to produce“ jde-li o vyuţití know-how). Pouţije se v případech, kdy nabyvatel vyrábí na základě licenční smlouvy, výrobek určený výhradně pro poskytovatele. Ten jej později pouţije jako součástku pro zkompletování stroje nebo strojního zařízení. Poskytovatel licence dodá nabyvateli všechno potřebnou dokumentaci a know-how potřebnou pro výrobu.
1.4.3 Podle rozsahu poskytovaných práv Poslednímjmenovaným typem je dělení licencí podle rozsahu poskytovaných práv. Existují zde výlučné a nevýlučné licence, nucená, zákonná a kříţová licence.
Výlučné licence („exclusive license“), jedná se o licence takové, u kterých jejich výlučnost určuje, jaký rozsah oprávnění smluvního práva smí sám poskytovatel vyuţívat. Nebo jaký má určený rozsah smluvních území, v případě výrobních a vývozních práv potřebných k exportu smluveného licenčního výrobku.19 Nevýlučné licence („non-exclusive license“), jedná se o licence, které omezují v menší míře původně výlučná práva poskytovatele licence. Jedná se o případy, kdy je mezi poskytovatelem a nabyvatelem uzavírána nevýlučná licenční smlouva. Tedy poskytovatel si v takovémto případě ponechává oprávnění uzavírat obdobné dohody i s dalšími zájemci. Sám poskytovatel se také zpravidla nezřekne výroby předmětu. Na rozdíl od licence výlučné.20
19
MALÝ, Josef. Obchod nehmotnými statky: patenty, vynálezy, know-how, ochranné známky. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2002, s. 76. ISBN 80-7179-320-5. 20 MALÝ, Josef. Obchod nehmotnými statky: patenty, vynálezy, know-how, ochranné známky. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2002, s. 76. ISBN 80-7179-320-5.
14
Mlčky poskytnutá licence („implied license“) tato licence je moţná dle angloamerického práva neformálně, pokud poskytovatel licence mlčí, je to bráno jako souhlas v situaci, kdy se předpokládá výslovně projevený nesouhlas. Dle našeho právního řádu není taková situace moţná, k tomu aby byl daný právní úkon platný, je potřeba souhlasného projevu příslušné strany.21 Nucená licence („compulsory license“) jedná se o zvláštní typ licence, jelikoţ na rozdíl od všech výše uvedených typů licencí (licenčních smluv) které jsou uzavírány ze svobodné vůle smluvních stran a po vzájemné dohodě, tato licence můţe být vynucena. Vynucení probíhá ze strany příslušného státního úřadu, v našem případě tedy Úřadu průmyslového vlastnictví. Ve dvou případech tak můţe učinit i proti vůli vlastníka patentu. V prvním případě tak můţe učinit, pokud majitel patentu, svůj patent uţívá nedostatečně či dokonce vůbec anebo straní-li se nabídkám na uzavření licenční smlouvy. Případem druhým je případ, kdy se jedná o veřejný zájem (v oblasti obrany, bezpečnosti, v ekologie a zdravotnictví). Tato licence se nachází v naší úpravě, kvůli závazku členských států dle čl. 5 oddílu A odst. 4. Paříţské úmluvy (o Paříţské úmluvě více v kapitole 2.2). A její úloha je spíše formální, v praxi zatím u nás ještě nebyl nikdy v historii pouţita. Naproti tomu tkzv. zákonná licence, kdy je právo na uţití nehmotného statku bez svolení majitele, dáno ze zákona. Kdeţto udělení nucené licence musí nejprve rozhodnout soud, respektive v České republice Úřad Průmyslového vlastnictví. Kříţové licence („cross-license“ nebo také „cross-licensing agreement“), tato licence je téţ nazývána „vzájemnou bezplatnou licencí“. Jedná o takové ujednání, na jehoţ základě si smluvní strany vzájemně vyměňují práva na uţívání svých patentů. U kříţové licence je důleţité zachovat stejnou výhodnost pro obě strany, tedy aby jedna strana té druhé poskytla technický ale i ekonomický ekvivalent.22
21
MALÝ, Josef. Obchod nehmotnými statky: patenty, vynálezy, know-how, ochranné známky. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2002, s. 77. ISBN 80-7179-320-5. 22 MALÝ, Josef. Obchod nehmotnými statky: patenty, vynálezy, know-how, ochranné známky. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2002, s. 77. ISBN 80-7179-320-5.
15
Sublicence (podlicence) a převod práva z licence, nabyvatel licenční smlouvy není oprávněn k tomu, aby přenechal výkon práv k předmětům průmyslového vlastnictví, to však neplatí, pokud má nabyvatel dohodu v příslušné licenční smlouvě, která by ho opravňovala na základě dohodnutých podmínek k uzavírání takzvaných sublicencí.23 U sublicence nabyvatel poskytuje další osobě právo na vyuţití nehmotného statku, tou je nabyvatel sublicence (tj. třetí osoba). Nabyvatel licence (v tomto případě tedy poskytovatel sublicence) si ponechává právo na uţití, a jen rozšiřuje okruh uţivatelů nehmotného statku. Někdy poskytovatelé trvají na tom, ţe sublicence nesmí být poskytována bez jejich souhlasu, přičemţ nesouhlas nemůţe být projeven bezdůvodně. Dále vyţadují, pokud je sublicence udělena, aby nebyla uzavřena za méně výhodných podmínek, neţ za kterých byla uzavřena licence samotná.24 U převodu práva z licence (assignment), nabyvatel licence převádí celé své právo na nového nabyvatele, a sám o toto právo tímto krokem přijde. V tomto případě hovoříme o převodu práv na nehmotný statek ze strany nabyvatele na třetí osobu. Jedná se tedy pouze o změnu subjektu závazkového vztahu.25 U sublicence, ani u převodu práva není moţné, aby nabyvatel udělil, či převedl více práv, neţ má sám od poskytovatele.26
23
NOZ § 2363 Podlicence: Nabyvatel můţe oprávnění tvořící součást licence poskytnout třetí osobě zcela nebo zčásti, jen bylo-li to ujednáno v licenční smlouvě. 24 MALÝ, Josef. Obchod nehmotnými statky: patenty, vynálezy, know-how, ochranné známky. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2002, s. 79,80. ISBN 80-7179-320-5. 25 Tamtéž 26 Tamtéž
16
1.5 Výpověď licenční smlouvy NOZ, respektive část týkající se licencí, nemá ţádnou zvláštní úpravu týkající se výpovědi licenční smlouvy, aţ na výjimku ukončení licenční smlouvy na neurčito.27 Proto zde platí vzájemná dohoda mezi oběma stranami, a to za předpokladu, ţe byla uzavřena. Touto dohodou lze postihnout jednostranné výpovědi, tak i jednotlivé výpovědní důvody, mají-li být dány, a výpovědní lhůty. V případě licenčních smluv podle NOZ, se vţdy jedná o smlouvu na dobu určitou, coţ vyplývá z toho, ţe doba trvání určitých majetkových práv je vţdy časově omezena, na dobu určitou, jakmile tato doba uplyne, nehmotný statek se stává z hlediska příslušného práva, volným.28
27
NOZ § 2370 Je-li smlouva uzavřena na dobu neurčitou, nabývá výpověď účinnosti uplynutím jednoho roku od konce kalendářního měsíce, v němţ výpověď došla druhé straně. 28 TELEC, Ivo. Přehled práva duševního vlastnictví. 2., upr. vyd. Brno: Doplněk, 2007, 151,152. ISBN 978-80-7239-206-3.
17
2. MEZINÁRODNÍ LICENČNÍ SMLOUVA
2.1 Stručná charakteristika mezinárodních licenčních smluv Mezinárodní licenční smlouva nebo dle Rozehnalové mezinárodní transfer technologií, kde je termín „technologie“ chápán, jako „systematická a praktická aplikace technických znalostí, které jsou vyžadovány nebo jsou užitečné pro výrobu, aplikaci v technologickém procesu nebo výrobním procesu, nebo pro naplňování služeb.“29 Smlouva jako taková představuje jeden z nejčastěji uţívaných smluvních typů pro oblast mezinárodního práva. Avšak i přes tento fakt, zde v současnosti neexistuje jednotná právní úprava, a to v ţádné multilaterální dohodě. Nicméně ochrana práv autorských a průmyslových, které bývají předmětem tohoto typu dohod, jsou obsaţeny v celé řadě mezinárodních dohod. O těchto dohodách bude zmíněno v jedné z dalších kapitol (kapitola 2.2). Na tom, za jakých podmínek se bude případně vycházet, si mohou smluvní strany vzájemně dohodnout, a to dle vlastního uváţení, nebo vycházet z vlastních právních řádů. Co jest, ale zakotveno v právní úpravě, je předmět licenční smlouvy, a to ať uţ jde o duševní vlastnictví, autorská práva, či práva plynoucí z průmyslového vlastnictví. Na rozdíl od výše (kapitola 1.1) zmíněné licenční smlouvy, která se uzavírá mezi tuzemským poskytovatelem a nabyvatelem, smlouva mezinárodní licenční je tedy uzavírána mezi poskytovatelem a nabyvatelem, kteří mají bydliště (sídlo) na území různých států, proto mají tyto smlouvy přídomek „mezinárodní“.
29
ROZEHNALOVÁ, Naděţda. Právo mezinárodního obchodu. 3., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, s. 474. ISBN 9788073575625.
18
2.2 Související mezinárodní dohody V 19. století díky průmyslovému rozvoji v souvislosti s rozvojem cest a ţeleznic a celkové globalizace světa sílila potřeba expandovat zboţí, vynálezy, patenty a všechno další duševních vlastnictví i za hranice státu, ve kterém byla původně podána přihláška k ochraně. A protoţe do té doby fungovala pouze ochrana duševního vlastnictví na národní úrovni, rozhodly se některé státy pro uzavření mezinárodních dohod. Vzhledem k tomu, ţe neexistuje jednotná právní úprava, jsou tyto dohody uţívány dodnes. Zde bych se rád pozastavil nad několika důleţitými mezinárodními dohodami, jeţ ovlivňují mezinárodní licenční smlouvy. Všech těchto dohod se Česká Republika zúčastnila a zároveň je ratifikovala.30 Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví (Paříţská unijní úmluva), (vyhl.č 64/1975 Sb.), jedná se o mezinárodní dohodu, podepsanou (r.1883) v Paříţi, revidována v Římě (r.1886), Madridu (r.1890, 1891), Bruselu (r.1897, 1900), Washingtonu (r.1911), Haagu (r.1925), Londýně (r.1934), Lisabonu (r.1958), Stockholmu (r.1967). Byla první multilaterální dohodou v oblasti duševního vlastnictví. Tato smlouva je závazná pro všechny její členy, mezi něţ patříme i my. A nyná ve zkratce k jejímu obsahu. Jsou zde vymezeny pojmy, jako je ochrana průmyslového vlastnictví, patenty, obchodní známky a další. Smlouva umoţňuje státům uplatňovat vůči cizincům zvláštní procesní pravidla, jeţ se nevztahují na tuzemce a naopak. Dále cizinec, který si v unijním státě zaregistruje ochranné právo, má stejná práva jako tuzemec. Úmluva dále ukládá všem smluvním státům povinnost zřídit si na svém území zvláštní instituci, jeţ se bude zabývat průmyslovým vlastnictvím. U nás zastává takovouto funkci Úřad průmyslového vlastnictví.31 32 33
30
Mezinárodní smlouvy. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Mezinárodní smlouvy [online]. ©2013 [cit. 2014-06-30]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/mezinarodni_smlouvy/index.html 31 4030. Paříţská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví [online]. epravo.cz, ©1999-2014 [cit. 2014-06-30]. ISSN 1213-189X. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/parizska-umluva-naochranu-prumysloveho-vlastnictvi-4030.html?mail 32 Mezinárodní smlouvy. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Mezinárodní smlouvy [online]. ©2013 [cit. 2014-06-30]. Dostupné z: 33 KUČERA, Z., M. PAUKNEROVÁ a K. RŮŽIČKA. Právo mezinárodního obchodu. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, s. 277. Právnické učebnice (Aleš Čeněk). ISBN 9788073801083.
19
Madridská dohoda o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek (Madridská dohoda) ze dne 14. dubna 1891, revidovaná v Bruselu (14. prosince 1900), ve Washingtonu (2. června 1911), v Haagu (6. listopadu 1925), v Londýně (2. června 1934), v Nice (15. června 1957) a ve Stockholmu (14. července 1967). Tato dohoda vznikla podle článku 19 Paříţské úmluvy, a zabývá se pouze ochrannými známkami. Díky této dohodě stačí, aby si drţitel zaregistroval ochrannou známku u národního Úřadu pro patenty a vyplnil ţádost o mezinárodní registraci, tímto získává ochranu v celé Unii států pro mezinárodní registraci ochranné známky a k tomu právo pouţívat označení ® (znak registrace).34 35 36 Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (Agreement on Trade-Related Aspects of Intelectual Property Rights), neboli (TRIPS) multilaterální dohoda podepsaná dne 15. dubna 1994 v Marakéši. Cílem dohody TRIPS je omezit narušení a překáţky v mezinárodním obchodu. Dále pak prosazuje přiměřenou ochranu duševního vlastnictví. Přiměřenost zde hraje důleţitou roli, a to z důvodu toho, aby se sama ochrana průmyslových práv jako taková nestala překáţkou volného obchodu.37 Pro účely dohody TRIPS se duševním vlastnictvím rozumějí všechny kategorie duševního vlastnictví a zahrnují copyright a související práva, obchodní značky, geografické označení, průmyslové vzory, patenty, design integrovaných obvodů a ochranu nezveřejněných informací.38
34
16036. Mezinárodní ochranná známka [online]. epravo.cz, ©1999-2014 [cit. 2014-06-30]. ISSN 1213189X. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/mezinarodni-ochranna-znamka-16036.html 35 Ministerstvo zahraničních věcí. [online]. [cit. 2014-06-25]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/mezinarodni_smlouvy/index.html 36 KUČERA, Z., M. PAUKNEROVÁ a K. RŮŽIČKA. Právo mezinárodního obchodu. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, s. 277. Právnické učebnice (Aleš Čeněk). ISBN 9788073801083. 37 Intellectual property: protection and enforcement. WTO. Wto.org [online]. ©2014 [cit. 2014-06-30]. Dostupné z: http://www.wto.org/english/thewto_e/whatis_e/tif_e/agrm7_e.htm 38 Dohoda o právech duševního vlastnictví souvisejících s obchodem TRIPS. In: businessinfo.cz [online]. ©1997-2014 [cit. 2014-06-30]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/dohoda-o-pravechdusevniho-vlastnictvi-7162.html#Obsah_dohody
20
2.3 Související mezinárodní organizace Mezinárodních organizací zabývajících se oblastí duševního vlastnictví je nepřeberné mnoţství, a to ať uţ jde o státní či nestátní instituce, proto bych se rád věnoval jen těm největším a nejznámějším. A těmi jsou WIPO, EPO, OHIM. WIPO (World Intellectual Property Organisation) čili Světová organizace duševního vlastnictví. Jedná se o specializovanou agenturu, zaloţenou v roce 1967 Úmluvou o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví fungující od roku 1970 a sídlící v Ţenevě jako jeden z orgánů OSN. Jejím cílem je podpora ochrany duševního vlastnictví, a to na mezinárodní úrovni a působí zároveň jako Arbitráţní a Mediační centrum pro patentové spory.39 „WIPO revidované a rozšířené strategické cíle jsou součástí harmonizačního procesu v rámci organizace samotné. Nově stanovené cíle umožní WIPO plnit úkoly mandátem stanovené efektivněji v reakci na rychle se rozvíjející externí prostředí a výzvy pro oblast duševního vlastnictví ve 21. století.“40 V současné době má WIPO 187 (číslo se neustále mění) členských států
včetně
ČR, celkově tedy více neţ 90% zemí světa.41 EPO (European Patent Organisation) čili Evropská patentová organizace, zaloţená na základě Evropské patentové úmluvy z roku 1973 sepsané v Mnichově a fungující od roku 1977, má 38 členů, mezi nimiţ je i ČR a dva členy přidruţené. Organizace není institucí Evropské unie. „EPO uděluje evropské patenty, které jsou platné v několika, nebo ve všech členských státech. Tato skutečnost záleží na žadateli. EPO zpracovává také mezinárodní patentové přihlášky.“42
39
WIPO. Inside WIPO [online]. ©2014 [cit. 2014-06-30]. Dostupné z: http://www.wipo.int/about-wipo/en/ 40 Světová organizace duševního vlastnictví. Mzv.cz [online]. ©2014 [cit. 2014-06-30]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/mission.geneva/cz/odborne_organizace/svetova_organizace_dusevniho_vlastnictvi/in dex.html 41 WIPO. Inside WIPO [online]. ©2014 [cit. 2014-06-30]. Dostupné z: http://www.wipo.int/about-wipo/en/ 42 Evropský patentový úřad. Euroskop.cz [online]. ©2005-14 [cit. 2014-06-30]. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/8822/sekce/evropsky-patentovy-urad/
21
OHIM (Office for Harmonization in the Internal Market) neboli Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu. Je úřadem Evropské unie, zaloţen byl v roce 1994 na základě čl. 2 Nařízení Rady Evropského společenství č. 40/94 a se sídlem v Alicante (Španělsko)43. „ÚHVT má dvojí funkci – je agenturou Evropských společenství a zároveň úřadem pro průmyslové vlastnictví, který plní technickou funkci spočívající v registraci práv z průmyslového vlastnictví“44.
2.4 Aktuality a postřehy ze světa licenčních smluv Tuto kapitolu bych rád věnoval svým aktualitám a mým poznatkům k uţívání licenčních smluv, a to především z ekonomického hlediska, případně z hlediska ochrany know-how a zkušeností, a nejen to. Jiţ v úvodu jsem mluvil o rozvoji automobilového průmyslu v Číně, coţ úzce také souvisí s četností uţití licenčních smluv v tomto odvětví. A proto se u tohoto odvětví ještě zdrţím. Hned na úvod zde mám jeden příklad, týkající se jak Číny, tak České republiky. Před několika dny byla uzavřena mezinárodní licenční smlouva na výrobu 10 000 nákladních automobilů. A to mezi tuzemskou firmou Tatra Trucks a čínskou AVIC Hebei Shanzhei Motor Vehicle.45 Kritici této smlouvy se sice obávají, ţe Číňané této dohody zneuţijí k tomu, aby vyuţili know-how a dlouholeté zkušenosti v oboru firmy Tatra. A následně tyto know-how a zkušenosti vyuţijí u nějakého svého projektu. Já osobně zastávám názor, ţe Čínský trh je pro téměř kaţdou automobilku na světě klíčový. Tatra samotná v minulosti exportovala velkou část vyrobených nákladních automobilů do Asie, kdesi postupně tyto vozy vybudovaly velice dobrou pověst spolehlivých a robustních nákladních vozů. Tedy v tomto případě by se jednalo o obnovení vztahů, které byly po pádu komunismu v ČR zpřetrhány. Coţ povaţuji za správný krok, nehledě na to, ţe utrţené miliony z této licenční dohody se budou jistě 43
About-ohim [online]. ©1995-2014 [cit. 2014-06-30]. Dostupné z: https://oami.europa.eu/ohimportal/en/about-ohim 44 Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu. In: Europa.eu [online]. ©2014 [cit. 2014-06-30]. Dostupné z: http://europa.eu/about-eu/agencies/regulatory_agencies_bodies/policy_agencies/ohim/index_cs.htm 45 Ihned.cz: Hospodářské Noviny [online]. Economia a.s., ©1996-2014 [cit. 2014-06-28]. ISSN 1213 7693. Dostupné z: http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvi/c1-62362360-tatra-proda-cine-licenci-na-vyrobudeseti-tisic-nakladnich-aut-ta-nesmeji-zemi-opustit
22
hodit pro další rozvoj a hlavně případnou restrukturalizaci firmy, která by byla zapotřebí. Tato firma totiţ vyrábí stále kvalitní produkty, a ve světě má stále dobré jméno, i díky tomu, ţe má za sebou bohatou 150 letou historii. Nicméně troufám si tvrdit, ţe firma byla nucena za totality utlumit svůj vývoj, coţ se dnes projevuje tím, ţe o její produkty pomalu aţ na výjimky opadá zájem. Firma se totiţ za dob totality orientovala především na dálný Východ, Indii a Východní Evropu. Jenţe po revoluci přestaly platit uzavřené smlouvy s Východem, firma byla státem zprivatizována do soukromých rukou. Firmou poté prošlo několik majitelů, coţ jí příliš neprospělo, moţná i to ţe poslední vlastník ani nebyl z Čech. Tatra by teď ráda expandovala na Západní trhy. Jenţe za ta čtyři desetiletí útlumu za dob komunismu, jiţ Západním firmám bohuţel příliš čelit nemůţe. A proto je pro ni obrovskou šancí, svoje starší technická řešení, nechat v licenci vyrábět Čínu. Na trhu, který je méně náročný neţ ten západní. Na trhu kde se ale tato technická řešení dají ještě dobře zpeněţit, coţ můţe být pro Tatru obrovským benefitem. Nicméně aţ čas ukáţe, zda byl tento krok pro Tatru správný. Čili to, ţe určité starší technické řešení, které je jiţ na domácím trhu delší dobu, a jeho prodeje se propadají, nemusí nutně způsobit konec prodeje takovéhoto výrobku. Nabízí se zde totiţ moţnost orientovat se na jiný trh, který má niţší nároky nebo jiné priority. Toto tvrzení skvěle dokládá Indická automobilka Hindustan Motors, která vyráběla v licenci zaloţené na dávno zastaveném britském modelu Morris Oxford.46 Svůj model vozu Hindustan Ambassador vyráběla dlouhých 57 let bez výraznějších koncepčních změn, a to aţ do letošního roku, kdyţ jiţ spadla poptávka na kritickou úroveň. A tak byla zastavena výroba. Nicméně i přesto je tento model, co se délky ţivota týče, rekordmanem mezi automobily.47 Nyní bych ještě rád poukázal na způsoby, jakými se řídí v Číně automobilový trh. Automobilky, které na tomto trhu chtějí prodávat své vozy, mají dvě moţnosti. První moţností je sem automobily exportovat (po souši, nebo moři), tato moţnost ale
46
Hindustan Ambassador. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, ©2001-2014 [cit. 2014-06-28]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Hindustan_Ambassador 47 Lidovky.cz: Zpravodajský server [online]. ©2014 [cit. 2014-06-28]. ISSN 1213-1385. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/kdysi-kultovni-indicke-vozy-ambassador-dojely-na-konec-cesty-ptq/auto.aspx?c=A140526_092719_ln-auto_sho
23
neúnosně navyšuje konečnou cenu, protoţe dle čínských regulí se k ceně připočítávají ještě nesmyslná cla a poplatky, a to z důvodu toho, aby byly zvýhodněny tuzemské firmy, o tom do jaké míry jsou tyto praktiky diskriminující se bavit ani nebudeme. Coţ nás ale přivádí ke sporu USA a Číny, který skončil aţ u světové obchodní organizace (WTO). Ve kterém si USA stěţovaly na postup Číny v případě uvalení cla na Americké vozy dovezené do Číny. Clo se týkalo osobních vozů, a vozů SUV s objemem motoru, nad 2,5 litru. Dělo se tak od prosince 2011. Čína na svou obhajobu tvrdila, ţe k tomuto kroku jí donutily samy Americké automobilky, které dostaly od USA podle Číny nedovolenou státní podporu. Čína údajně tedy podnikla tyto kroky, aby ochránila svůj trh. Aktuálně jiţ tato dovozní cena neplatí, WTO totiţ rozhodla, ţe Čína musí uvést svá opatření do souladu s mezinárodními normami, načeţ Čína reagovala tím, ţe tato cla přestala v polovině prosince aplikovat.48 Moţností druhou jak prodávat automobily na čínském trhu, je vyrábět vozidla přímo v Číně. Jenţe má to háček, výroba musí dle čínské legislativy probíhat ve společném podniku čínské firmy s majoritním podílem spolu s danou zahraniční automobilkou, která vlastní menšinový podíl v takovém společném podniku. Můţe se to moţná zdát absurdní, ale mnoho zahraničních automobilek na tuto dohodu jiţ přistoupilo. Například General Motors, Volkswagen a mnoho dalších. Vyvstává otázka, proč všechny tyto kroky Čína podniká? Odpověď je celkem jednoduchá. Čína prahne po nových technologiích, a potřebuje získat know-how zahraničních firem, jelikoţ vlastní know-how a ani zkušenosti nemá. Pro zahraniční automobilky, které na tamním trhu vyrábějí své vozy, toto skýtá určité nebezpečí. Tyto automobilky teď totiţ vnímají pouze vysoké zisky z prodeje na tamním trhu. Jen proto jsou svolné k všem stanoveným podmínkám. Jenţe tyto firmy si jiţ neuvědomují, ţe osvojit si něčí know-how není pro Čínu absolutně ţádný problém. Odborníci očekávají, ţe v roce 2020 bude Čína vyrábět nejvíc automobilů ze všech zemí na světě. Zde se nabízí otázka, jestli k tomu ještě v té době bude ještě potřebovat spolupráci zahraničních firem. Kdyţ k tomu přičtu fakt, ţe politika Číny je nepředvídatelná, a klidně by mohla nastat situace, ţe stát znárodní všechny automobilky. Vzhledem ke komunistickému reţimu v této zemi, by s tím těţko někdo něco nadělal. Teď jsem se samozřejmě pustil trochu do říše SCI-FI, ale aţ tak nereálná situace to dle mě není. Ještě se vrátil k Tatře, o které jsem psal v úvodu této kapitoly, abych uvedl své postoje na pravou míru, a 48
USA vyhrály obchodní spor ohledně dovozu aut. In: Autofox.cz: Automobilový magazín [online]. ©2014 [cit. 2014-06-27]. Dostupné z: http://www.autofox.cz/index.php?idx=51283
24
nepůsobil dojmem, ţe si tak trochu protiřečím. Licenční smlouvy s Čínou mají svůj ekonomický význam a mnoho pozitiv, které jsem jiţ uvedl, na straně druhé jsou zde ale také negativa, která zde jiţ také zazněla. Nicméně i přes tento fakt jsem přesvědčen, ţe Tatra krok správným směrem, a tato dohoda jí neohroţuje. Poněvadţ předmětem licenční smlouvy jsou poměrně zastaralá koncepční řešení, samozřejmě je součástí i nějaké to know-how, ale ani tak si nemyslím, ţe by to představovalo pro Tatru do budoucna nějaké větší nebezpečí.
25
3. OBSAH MEZINÁRODNÍ LICENČNÍ SMLOUVY
3.1 Obsah důleţitých ustanovení licenčních smluv Chceme-li sepsat kvalitní licenční smlouvu, je důleţité do smlouvy uvést několik ustanovení, která nás mohou ochránit od případných nesrovnalostí a sporů. Chtělo by se aţ říci, ţe u licenčních smluv platí takřka přímá úměra. Čím více ustanovení, tím kvalitnější licenční dohoda. Tak to ale není, desítky a stovky ustanovení a ještě nepřesně vymezených, nakonec můţe být úplně k ničemu, ba můţe být i kontraproduktivní. Čili, je velmi důleţité přesně vymezovat kaţdá jednotlivá ujednání, a nemít jich ve smlouvě aţ příliš, aby byla ve smlouvě a jednotlivých ujednáních snadná orientace. V této kapitole bych se tedy rád zaměřil na ustanovení, které by měla taková kvalitní licenční smlouva obsahovat. Prvním takovým ustanovením je úvod a smluvní strany licenční smlouvy.
3.1.1 Úvod a smluvní strany licenční smlouvy Základní informací je označení smluvních stran a jejich sídla. Jako další krok by se měl poskytovatel v úvodu zmínit o tom, ţe je oprávněn uzavřít licenční smlouvu (jeli tomu tak, v opačném případě nemůţe uzavřít legálně licenční smlouvu). Je-li více spolumajitelů, je potřeba, aby všichni spolumajitelé nehmotného statku výslovně souhlasili s podmínkami uzavírané licence. V situaci pokud je poskytovatelem licence jediný majitel, který je zmocněn všemi spolumajiteli, poté stačí jen jeho souhlas. V tomto případě je-li to výslovné přání nabyvatele, je moţno přiloţit k licenční smlouvě jako přílohu ověřenou plnou moc, kterou je oprávněn poskytovatel jednat a nakládat s nehmotným statkem za ostatní spolumajitele. Pro případný spor v budoucnu je vhodné, aby nabyvatel uvedl prohlášení, podle kterého si předmět dané licence prohlédl, a řádně prostudoval, a teprve potom projevil zájem o nákup, ve stavu, který mu byl znám (podobná situace jako u kupní smlouvy, kde se vychází z toho, ţe kupující je 26
obeznámen v době koupě se stavem věci). Poskytovatel prohlašuje, jakým způsobem předmět licence nabyl.49
3.1.2 Předmět licenční smlouvy Jedná se o stěţejní ustanovení licenční smlouvy. Z tohoto důvodu je důleţité přesně vymezit předmět, aby bylo zřejmé, co je ještě předmětem spadajícím pod licenční smlouvu a co nikoliv. V případě širokého rozsahu předmětu licence se vyplatí vytvořit přílohu s podrobnou specifikací, která se stane součástí licenční smlouvy. Tento aspekt má obzvlášť důleţitou roli v případě, je-li součástí licenční smlouvy know-how. V tomto případě totiţ není k dispozici ţádný dokument veřejnoprávního orgánu, který by vymezoval rozsah ochrany. Dalším důvodem proč je třeba přesného vymezení předmětu, je odpovědnost za škodu. Coţ v případě nepřesného vymezení můţe pro nabyvatele v budoucnu představovat zbytečné spory a dohady.50 Podstatnou věcí je, zda se udělená práva nevztahují jen na výrobu, ale třeba i na prodej a distribuci zboţí. Ze strany poskytovatele je zde zájem na uţší formulaci, která mu umoţní stejnou licenci prodat více zájemcům, a dosáhnout tak vyšších příjmů. Ze strany nabyvatele je zde naopak zájem získat co nejširší a pokud moţno výlučná práva k prodeji licencovaných výrobků, tak aby měl právo na další provozování nebo upotřebení u dodavatelů. Strategickou úlohu hraje u předmětu licenční smlouvy rozhodnutí, zda povolit (udělit práva) na vývoz licenčního výrobku za hranice. Zde má poskytovatel moţnost, udělit povolení, nebo si toto právo ponechat pro sebe, či jej omezit určitým teritoriem, do kterého on sám výrobky nevyváţí.51
49
HORÁČEK, R., K. ČADA, P. HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C.H. Beck, 2005, s. 275. ISBN 80-7179-879-7. 50 HORÁČEK, R., K. ČADA, P. HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C.H. Beck, 2005, s. 275,276. ISBN 80-7179-879-7. 51 HORÁČEK, R., K. ČADA, P. HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C.H. Beck, 2005, s. 276. ISBN 80-7179-879-7.
27
3.1.3 Práva a povinnosti poskytovatele licence Jednou ze základních povinností poskytovatele licence zajisté je, aby předal nabyvateli pokud moţno úplnou technickou či jinou dokumentaci, potřebnou k realizaci předmětu licence, to platí i pro související know-how, v rozsahu, který je byl známý nabyvateli v době podpisu licenční smlouvy. Předání dokumentace se zpravidla řeší s odesláním s pomocí pošty. V takovém případě se strany dohodnou na tom, ţe za datum předání se povaţuje datum s poštovního razítka (tedy datum podání na poštu). Odeslání dokumentace poštou není jedinou moţností. Další moţností je osobní předání, které můţe proběhnout kupříkladu při návštěvě druhého smluvního partnera. Zde je potřeba počítat s nutností podepsat stručný protokol o předání dokumentace, a to zástupci obou stran licenční dohody. Pro poskytovatele je důleţité věnovat pozornost sepsání průvodního dopisu, či dopisu o předání protokolu. V převáţné většině případů se totiţ dle podmínek smlouvy, jedná o doklad, který se do budoucna můţe v případě sporů hodit.52 Pokud poskytovatel nepředal kompletní dokumentaci, má povinnost potaţmo i právo doplnit a předat chybějící, anebo chybnou dokumentaci nabyvateli zdarma. A to v pokud moţno v krátké lhůtě. Jednání v opačném případě, by zdrţelo zahájení licenční výroby nabyvatele. Potom by mohl být nabyvatel nucen, k vymáhání penále nebo určité smluvní pokuty, která byla předtím sjednána v licenční smlouvě. Dalším závazkem poskytovatele je, aby norma měla formální úroveň, která byla předtím ujednána v licenční dohodě, kupříkladu podle norem, v jednotkách ISO, či ve sjednaném jazyce, jde-li o licenci poskytovanou do zahraničí.53
3.1.4 Práva a povinnosti nabyvatele licence Základní povinností nabyvatele licence, je provést opatření nezbytná pro rychlé a úspěšné zavedení předmětu licence do výroby, kdy při této činnosti má nabyvatel povinnost, postupovat dle obdrţené dokumentace od poskytovatele. Dále pak plnit další pokyny poskytovatele z předmětu licenční dohody, ať uţ se tyto pokyny týkají provozu 52
HORÁČEK, R., K. ČADA, P. HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C.H. Beck, 2005, s. 277. ISBN 80-7179-879-7. 53 Tamtéţ
28
nebo výroby. Jakékoliv odchylky a změny od dokumentace nejsou moţné bez předchozího souhlasu poskytovatele. Týká se to i zlepšovacích návrhů podaných nabyvatelem.54
3.1.5 Zlepšení a zdokonalení U dlouhodobých licenčních dohod, kde jsou předmětem licence například výsledky počátečního výzkumu, je moţno počítat s tím, ţe v průběhu platnosti smlouvy jak u poskytovatele, tak u nabyvatele dojde ke zlepšení předmětu licence. A to ať uţ se jedná o technické, či technologické anebo jiné vylepšení. V takových případech se obvykle strany dohodnou na tom, ţe si případné zlepšení či zdokonalení předmětu licence navzájem budou poskytovat k vyuţití. Běţnou praxí je, ţe se tyto patentově nechráněná vylepšení nabízejí vzájemně mezi partnery licenční dohody zdarma. Pakliţe, se však jedná o zlepšení, které je předmětem průmyslových práv. Pak se sjedná povinnost je nabídnout, avšak samotné vyuţití je podmíněno, uzavřením dodatku k licenční smlouvě a s tím souvisejícím finančním vyrovnáním55, (od 1. 1. 2014 jiţ nemusí být sjednána finanční odměna, protoţe dle NOZ jiţ můţe poskytovatel poskytnout předmět svého průmyslového vlastnictví zdarma bez úplaty, dříve tato moţnost nebyla moţná). 56
3.1.6 Utajení předmětu licence Jedná se o stěţejní podmínku, ve které se obě strany licenční smlouvy zaváţí k tomu, ţe budou utajovat veškeré podklady, údaje a informace v rámci uzavřené smlouvy. Týká se to především nabyvatele, protoţe poskytovatel k tomu nemá ţádný 54
HORÁČEK, R., K. ČADA, P. HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C.H. Beck, 2005, s. 278. ISBN 80-7179-879-7. 55 Tamtéţ 56 NOZ § 2366 odst. 1 Není-li ujednána výše odměny nebo způsob jejího určení, je smlouva přesto platná, pokud a) z jednání stran o uzavření smlouvy vyplývá jejich vůle uzavřít úplatnou smlouvu i bez určení výše odměny; v takovém případě nabyvatel poskytovateli zaplatí odměnu ve výši, která je obvyklá v době uzavření smlouvy za obdobných smluvních podmínek a pro takové právo, nebo b) strany ve smlouvě ujednají, ţe se licence poskytuje bezúplatně.
29
racionální důvod, poškozoval by tím vlastní zájem. Tato podmínka se týká i know-how, kde ze zřejmých důvodů, není zájem na tom, aby se dostalo do rukou třetích osob.57 Nabyvatel má dále povinnost písemně zavázat své zaměstnance, subdodavatele a dokonce i zákazníky, kteří přijdou do styku s dokumentací a podklady předmětu licence. Nabyvatel má taky zájem na tom, aby se údaje o jeho organizaci, o stavu výroby a jeho provozním či jiném know-how, souvisejícím s předmětem licence, nedostaly do rukou třetích osob a to, ať uţ úmyslně, či jen omylem.58 V zájmu poskytovatele licence je do smlouvy zavést povinnost nabyvatele, uhradit škody vzniklé poskytovateli v případě porušení závazku o utajení předmětu licence, závazek jako takový nekončí ihned se skončením platnosti smlouvy. Můţe trvat ještě několik let po jejím skočení, v tomto případě záleţí, jaká doba je uvedena v licenční smlouvě.59
3.1.7 Cena a její splatnost u licence Výši, jakou si obě strany určí za poskytnutí práv k předmětům průmyslového vlastnictví, není nijak omezena, je tedy na obou stranách, na jaké odměně se domluví. Je však dobré přihlédnout ke zvyklostem a zvyklostem z prodeje licencí. A podle toho poté určit cenu, která by měla být přiměřená a hlavně výhodná jako pro poskytovatele, ale přijatelná i pro budoucího nabyvatele. Protoţe v tuzemsku nemáme takové velké zkušenosti a tradici s prodejem licencí jako ve světě, budeme vycházet ze zvyklostí uţívaných při stanovení ceny licence v zahraničí. Podle kterých by cena licence měla odpovídat přibliţně 25 aţ 45% ze zisku docíleného během uţívání daného předmětu licence, aţ do jejího vypršení. Ještě předtím, neţ poskytovatel stanoví nějakou sumu, měl by si zajistit co nejvíce informací o předpokládaném rozsahu vyuţívání předmětu
57
NOZ § 2368 odst. 1 Nabyvatel utají před třetími osobami podklady a sdělení, jichţ se mu od poskytovatele dostalo, ledaţe ze smlouvy nebo z povahy podkladů a sdělení vyplývá, ţe poskytovatel nemá na jejich utajování zájem. Za třetí osobu se nepovaţuje zaměstnanec ani ten, kdo se na podnikání podnikatele účastní, byl-li podnikatelem zavázán k mlčenlivosti. 58 HORÁČEK, R., K. ČADA, P. HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C.H. Beck, 2005, s. 278,279. ISBN 80-7179-879-7. 59 Tamtéţ
30
licence, nebo se pokusit odhadnout zisk z licenční výroby dle všech dostupných pramenů.60 Obvykle je zvykem sjednat úhradu za licenci formou licenčních poplatků, nebo jednorázovou platbou, která se můţe proplácet i v několika splátkách, či kombinací obou zmíněných forem. Poskytovatel licence má zájem na tom, aby pevná platba proběhla pokud moţno v co nejkratším čase po vstupu smlouvy v platnost. Naproti tomu nabyvatel se snaţí pevnou platbu rozdělit na několik splátek a určitou část zaplatit aţ po rozjetí výroby, coţ je pochopitelné v tomto případě můţe jít o celkem vysoké částky, a nabyvatel má uţ tak před rozjetím výroby mnoho nákladů s tím spojených. Proto je dobré dosáhnout mezi partnery licenční smlouvy určitého kompromisu. A tímto kompromisem je splatnost platby ve výši 10 aţ 20% pevné platby do jednoho měsíce od vstupu smlouvy v platnost, poté 85 aţ 65% této částky do jednoho měsíce od převzetí úplné technické dokumentace. Zbývajících 5 aţ 15% do jednoho měsíce od zahájení licenční výroby. Poskytovatel by ve svém zájmu neměl předat dokumentaci nabyvateli dříve, neţ si s ním dohodne termín první dohodnuté splátky. Je vhodné tento postup dodrţet především, pokud je licenční smlouva uzavírána s novým a neověřeným partnerem, u kterého není známá jeho solventnost. S tím souvisí i lhůta pro zaplacení poslední splátky, například do 6 aţ 18 měsíců od data předání úplné technické dokumentace. V opačném případě hrozí riziko nezaplacení, anebo protahování termínu poslední platby partnerem, který trpí kupříkladu nedostatkem investic, či má nejistý odbyt.61 Jiným typem poplatku můţe být, poplatek ve vztahu k rozsahu licenční výroby. Jehoţ sazba bývá vyjádřena procentní sazbou a vypočítána z čisté prodejní ceny. Základem výpočtu ceny bývá netto cena licenčního výrobku, která je účtována odběratelům při odběru přímo z výrobního závodu. Jedná se o cenu očištěnou o dopravné, pojištění, daně, provize zástupce a dalších nákladů jako je montáţ apod. Pokud je stanovena tato podmínka, nabyvatel, potom nemůţe úmyslně a neúměrně sniţovat základ pro výpočet licenčního poplatku. Pro tento případ ještě existuje jedno alternativní řešení. Tímto řešením je zavedení licenčního poplatku, pevnou sazbou, za kaţdý prodaný, případně kus. Tento způsob řešení je pak obzvláště vhodný v situaci, 60
HORÁČEK, R., K. ČADA, P. HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C.H. Beck, 2005, s. 279,280. ISBN 80-7179-879-7. 61
HORÁČEK, R., K. ČADA, P. HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C.H. Beck, 2005, s. 280,281. ISBN 80-7179-879-7.
31
kdy se dá jen těţko kontrolovat prodejní cena, kdyţ je licencovaný výrobek pouze součástí nějakého finálního výrobku anebo dochází k velkým cenovým výkyvům v době předpokládané smlouvy. Takto stanovený poplatek za licenci je označován jako kusová licenční cena.62 Pokud jde výpočet ceny za licenci know-how, je třeba si uvědomit absenci výlučnosti ochrany vůči třetím osobám. Tato skutečnost se obvykle projevuje ve sníţené ceně oproti patentu, a to o 35 aţ 60%.63
3.1.8 Prodlení Prodlení bývá častým průvodcem u licenčních smluv, někdy i u obou stran, za čímţ nemusí nutně stát úmysl, zde je potom na místě určitá shovívavost. Na druhou stranu podstatné prodlení mařit vlastní účel licenční smlouvy. Je tedy rozumné pro tyto případy uvést zásady řešení váţných poruch těchto vztahů, přímo v licenční smlouvě. V tomto případě nesplní-li jedna ze stran povinnost včas, je třeba stanovit náhradní lhůtu, po jejímţ skončení si druhá strana můţe vybrat, zda chce plnění přijmout, případně ţádat o náhradu škody na kterou má právo, či odstoupit od smlouvy. Pokud je v licenční dohodě ustanoveno, můţe druhá čekající strana poţadovat náhradu škody jiţ náhradní lhůtě.64
3.1.9 Volba měny Jednou z dalších věcí, které patří k uzavírání licencí, ale i u jakéhokoliv jiného obchodu se zahraničím, je volba měny zvolená pro úhradu finančních závazků. Tuzemský poskytovatel, bude mít snahu sjednat měnu za platby předmětu licence takovou, která je dlouhodobě stabilní, u které nehrozí nenadálé kursovní výkyvy, nebo nejsou takové výkyvy v střednědobém aţ dlouhodobém horizontu očekávány. 62
HORÁČEK, R., K. ČADA, P. HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C.H. Beck, 2005, s. 281. ISBN 80-7179-879-7. 63 HORÁČEK, R., K. ČADA, P. HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C.H. Beck, 2005, s. 282. ISBN 80-7179-879-7. 64 HORÁČEK, R., K. ČADA, P. HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C.H. Beck, 2005, s. 284. ISBN 80-7179-879-7.
32
K nejstabilnějším evropským měnám patří EURO, švýcarský frank a britská libra, u měn světových se stále ještě pokládá za stabilní měnu dolar. Výběr stabilní měny je pochopitelný, jistě by nebylo vhodné zvolit měnu, u které se například hrozí do budoucna hyperinflace. Volbou nestabilní měny se poskytovatel vystavuje riziku, ţe obchod nakonec nebude uskutečněn za podmínek, se kterými se původně uvaţovalo.65
3.1.10 Daně a zamezení dvojího zdanění Další součástí zahraničních licenčních dohod je také obvykle ustanovení ukládající smluvním stranám hradit ve své zemi veškeré uloţené daně a poplatky související s platbami dle smlouvy. Kaţdý poskytovatel licence se snaţí prosadit obdrţení plateb za licenci na svůj účet netto. To znamená, ţe je na nabyvatele přenesena povinnost platit daně a další poplatky s licenčním předmětem spojené. Aby se zamezilo dvojímu zdanění, učinila ČR s řadou zemí mezistátní dohody, které umoţňují krátit kaţdou platbu do zahraničí určitým procentem (např. 5%) a tomu odpovídající částku poukázat Finančnímu úřadu v místě sídla jako úhradu důchodové daně, podrobné údaje lze nalézt v příslušných mezinárodních dohodách, dále pak na Ministerstvu financí66, dle mě nejjednodušším způsobem, je nalézt si dohodu s příslušnou zemí na webu Ministerstva zahraničí.67
3.1.11 Kontrola účetních knih Mezi běţná ustanovení licenčních smluv dále patří právo nahlíţení do účetních knih a dalších podkladů souvisejících s prodejem licenčního výrobku. Nabyvatel by měl být vţdy zavázán vést o licenční výrobě evidenci pro lepší přehled o finančních tocích týkajících se licenční dohody, obzvláště v případech, kdy se odvíjí cena za předmět 65
HORÁČEK, R., K. ČADA, P. HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C.H. Beck, 2005, s. 285. ISBN 80-7179-879-7. 66 Tamtéţ 67 Přehled platných smluv České republiky o zamezení dvojího zdanění - 2013. Ministerstvo financí České republiky [online]. © 2005-2013 [cit. 2014-06-29]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/legislativa/dvoji-zdaneni/prehled-platnych-smluv/2013/prehled-platnych-smluvceske-republiky-o-10203
33
licence (licenční poplatky) podle objemu výroby a prodeje. Nabyvatel rovněţ poskytne poskytovateli licenčního předmětu ucelený přehled o realizovaných prodejích a účtovaných cenách, které poslouţily jako základ pro výpočet a následnou úhradu licenčních poplatků. Poskytovatel by si měl dále vyhradit právo na kontrolu v příslušné evidenci nabyvatele. V případě omezení tohoto práva pouze pro auditory a jiné tímto pověřené organizace by mohlo vést ke značným nákladům, proto je správné ošetření tohoto bodu v dohodě velmi důleţité. Snahou poskytovatele licence můţe být i to, aby tyto náklady uhradil sám nabyvatel, v případě odchylky plateb za licence zjištěné revizí účetních knih, tato odchylka můţe být sjednána na libovolnou úroveň, např. 5 %. Toto ustanovení je moţno uţít v tuzemsku i zahraničí.68
3.1.12 Bonita smluvního partnera a zajištění plateb za licenci V souvislosti s platbami za licenční dohodu, je v zájmu poskytovatel si zjistit platební schopnost (bonitu) budoucího moţného nabyvatele, a to především v případě, jedná-li se o nového a neověřeného partnera. S tím zároveň souvisí opatrná formulace platebních podmínek v licenční dohodě. K jisté obezřetnosti poskytovatele licence téţ patří, prověřit si v bance bonitu a finanční poměry budoucího smluvního partnera. Čímţ se jistě můţe v budoucnu vyhnout nepříjemným překvapením v podobě nesplácení závazku z licenčního předmětu. Dalším takovým opatřením můţe být doklad o převzetí záruk za nabyvatele vystavený některou solidní bankou. K běţným podmínkám, které napomáhají dodrţovat stanovené lhůty splatnosti nabyvatelem licence, jsou smluvní ustanovení o povinnosti platit úroky z prodlení (coţ by mělo motivovat nabyvatele k včasnému placení závazků z licenčního předmětu). To samé se můţe sjednat i v případě nedodrţení lhůt pro předání dokumentace potřebné pro zahájení licenční výroby.69
68
HORÁČEK, R., K. ČADA, P. HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C.H. Beck, 2005, s. 285,286. ISBN 80-7179-879-7. 69 HORÁČEK, R., K. ČADA, P. HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C.H. Beck, 2005, s. 286,287. ISBN 80-7179-879-7.
34
3.1.13 Doba platnosti smlouvy Doba platnosti licenční smlouvy je jedním z důleţitých aspektů, která zároveň určuje celkovou částku za licenční platbu. Zde platí přímá úměra, tedy čím delší platnost smlouva má, tím vyšší budou příjmy pro poskytovatele licence, které mu uhradí nabyvatel za vyuţívání předmětu licence. V příslušné části smlouvy je nutno nejprve stanovit podmínky platné pro vstup smlouvy v platnost, v tomto ustanovení stačí uvést, ţe smlouva vstupuje v platnost podpisem pověřených zástupců obou smluvních stran. U smluv, kterých se účastní zahraniční partneři, se doporučuje uvést výslovné vyjádření obou smluvních stran, ţe před podpisem smlouvy získaly souhlas od příslušných úřadů, země, ve které se nacházejí, pokud je takovéhoto souhlasu třeba pro právoplatné uzavření licenční smlouvy a následného plnění. Dále je moţné poţadovat od zahraničního partnera proplacení první pevné platby, splatné do jednoho měsíce před podpisem smlouvy, čímţ si ověříme solventnost partnera.70 Co se týká délky platnosti licenční smlouvy, je pro poskytovatele obvykle výhodné vázat ukončení na platnost patentů poskytovatele, které jsou součástí předmětu prodávané licence. Běţně se v podmínkách smlouvy udává nějaká pevně stanovená doba platnosti, kupříkladu 5 let s tím, ţe se smlouva automaticky po vypršení prodluţuje například o 2 roky, pokud nebude v určité lhůtě před koncem smlouvy vypovězena jednou ze smluvních stran. Dalším moţností je opak tohoto ustanovení, a tou je platnost smlouvy stanovená na 5 let, kdy smlouva po těch pěti letech skončí, pokud se strany v určité lhůtě před koncem smlouvy nedohodnou na prodlouţení smlouvy o vzájemně odsouhlaseném období. Licenční smlouva se dá prodlouţit i formou dodatku ke smlouvě, převáţně ve zvláštních případech, kdy se bude novým podmínkám přizpůsobovat víc aspektů, například cena a prodlouţení licenční smlouvy. Další moţností, na kterou je třeba pamatovat, je moţnost předčasného vypovězení smlouvy, a to v případě, ţe jeden z partnerů nebude plnit své povinnosti z titulu vyšší moci trvající déle neţ kupříkladu 6 měsíců nebo nebude své základní povinnosti, jakými je placení licenčních poplatků, či zachování tajemství u předmětu licence, je-li dáno smlouvou. Podmínky, za kterých se je moţno smlouvu předčasně vypovědět je důleţité vymezit a přesně vyspecifikovat, aby se tak předešlo pozdějším sporům a dohadům. K ustanovení o vypovězení licenční smlouvy je moţno ještě přidat bod, podle kterého je 70
HORÁČEK, R., K. ČADA, P. HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C.H. Beck, 2005, s. 286,287. ISBN 80-7179-879-7.
35
nabyvatel povinen vrátit neprodleně (slovíčko neprodleně je zde celkem důleţité, jinak by na podklady mohl poskytovatel čekat klidně i několik let) poskytovateli veškeré technické a jiné podklady získané v rámci licenční dohody. A předmět licenční smlouvy dále nevyuţívat a skrývat jej vůči třetím osobám. V neposlední řadě je ţádoucí uvést, ţe licenční platby z vyuţívání předmětu splatné v době předčasného ukončení smlouvy, je nabyvatel bez prodlení povinen uhradit. V závěru kapitoly o doby platnosti smlouvy obvykle bývá upraven stav po skončení platnosti smlouvy, pokud nedošlo k jejímu předčasnému vypovězení.71 Nabyvateli licence lze nabídnout právo na bezplatné vyuţívání předmětu licence po skončení licenční smlouvy, a to v dohodnutém teritoriu, tato moţnost se uplatňuje zejména v případech, kdy patenty na daném území pozbyly platnost.72
3.1.14 Záruky Záruky jsou bezesporu další důleţitou částí licenční dohody. Poskytovatel licence má zájem poskytovat co nejniţší záruky, naproti v zájmu nabyvatele je co nejpodrobnější specifikace záruk. V tomto ohledu se dá povaţovat za záruku úplně minimální, závazek poskytovatele předat nabyvateli know-how a potřebnou technickou podporu nutnou k realizaci licenční výroby a provoz předmětu licenční dohody na stejné technické úrovni, jaká byla dosahována poskytovatelem v době uzavření licenční dohody, a která odpovídá specifikovaným normám, případně vzorkům licenční výroby, které garantovaly určité parametry. Uvedené záruky bývají poskytnuty pouze za předpokladu, ţe nabyvatel licence dodrţí písemné pokyny poskytovatele licence, a podle obdrţené technické dokumentace vytvoří a uvede zařízení dle pokynů, pod případným dohledem respektive asistence poskytovatele. V tomto ustanovení by zároveň měly být podrobně specifikovány parametry, jakých má být dosaţeno nabyvatelem licence, stejně tak stanovit podmínky pro provedení takzvané garanční zkoušky, která prověří dodrţení sjednaných parametrů a postupů při výrobě licenčního výrobku, dále také dodrţení stanovené maximální spotřeby materiálů, surovin a energií. Po provedené garanční zkoušky, by mělo následovat sepsání a následný podpis 71
HORÁČEK, R., K. ČADA, P. HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C.H. Beck, 2005, s. 287. ISBN 80-7179-879-7. 72 Tamtéţ
36
výstupního protokolu, a to oběma zúčastněnými stranami. Tento protokol pak poslouţí i jako doklad pro zaplacení poslední a předposlední dílčí splátky licence. Z toho plyne důvod ke sjednání doby trvání garanční zkoušky, způsob a měřicí přístroje, jimiţ budou ověřovány výsledky této zkoušky. Čím podrobnější podmínky spojené s provedením a vyhodnocením jsou, tím je niţší šance případných sporů v této věci. Je nutno pomyslet v podmínkách zároveň na situaci, kdy garanční zkouška neproběhne zcela v pořádku v rámci garantovaných parametrů. Proto je dobré sjednat pro tento případ opakování zkoušky na náklady poskytovatele, do určité stanovené lhůty, v případě ţe by se jednalo o chybu či zanedbání na straně nabyvatele, sjednat podmínku, aby nabyvatel měl povinnost zaplatit a zajisti v určené lhůtě novou garanční zkoušku. V situaci kdy ani při opakované zkoušce nebylo dosaţeno dohodnutých parametrů, je potřeba umoţnit pro takovýto případ provedení další zkoušky, nebo stanovit podmínku pro poskytnutí určité slevy z ceny licence, vyjádřené kupříkladu v procentech, a to v závislosti na stupni odchýlení od normy. Pokud by došlo k neúměrnému překročení normy, je dobré v ustanovení pro takový příklad myslet na odstoupení od smlouvy, či poţadovat navrácení
zaplacených
částek,
případně
náhrad
za
přímě
škody
zaviněné
poskytovatelem, podle toho o jaký předmět licence se jedná. K dalším důleţitým zárukám patří ustanovení o průmyslověprávní nezávadnost předmětu licence, tedy prohlášení, kde poskytovatel prohlašuje, ţe mu k datu podpisu smlouvy nejsou známa práva třetích osob, která by mohla být porušována vyuţitím předmětu licence. I přes tuto záruku, je pro poskytovatele dobré, provést anebo nechat provést patentovou rešerši na nezávadnost v zemích teritoria uţívání předmětu budoucí licenční smlouvy u příslušného patentového orgánu. Dojde-li přece jen k porušení práv z předmětu licence u třetích osob, je nezbytné, aby tuto informaci v co nejkratší době postoupil poskytovateli licence, který následně provede na své náklady nezbytné kroky pro vyřešení tohoto právního konfliktu. U zahraničních licencí je dána přednost ujednání, podle kterého je nabyvatel zmocněn, k tomu, aby sám vystupoval vůči třetím osobám, vedl spor po předchozí dohodě s poskytovatelem, neboť ve většině případů má více moţností k úspěšnému zakončení sporu. V tomto případě je ještě potřeba dohodnout v jaké výši a za jakých podmínek nahradí poskytovatel nabyvateli náklady s tím spojené. V souvislosti s ručením za průmyslověprávní nezávadnost předmětu licence, je poskytovatel licence obvykle smlouvou vázán zabezpečit na své náklady souhlas majitelů průmyslových práv k dalšímu bezplatnému vyuţívání předmětu licence nabyvatelem, pokud práva těchto třetích osob jsou v technické dokumentaci, výrobou, 37
či provozem narušována, pomoci zajistit nabyvateli zjednání nápravy, ve formě upravené dokumentace, či dodávky jiného zařízení, tak aby nebyla dál narušována průmyslová práva třetích osob. Další alternativa, jeţ se vyskytuje u porušování průmyslových práv poskytovatele licence, která je součástí smlouvy, třetí osobou, v některé či některých zemích teritoria dle licence. V tomto případě bývá nabyvatel licence ve smlouvě zavázán k okamţitému předání takové informace poskytovateli licence, který po dohodě s ním podnikne nezbytné kroky k zamezení dalšího porušování průmyslových práv spadajících do předmětu licence. Dalším bodem tohoto ustanovení je dohoda o převzetí nákladů, které obvykle hradí poskytovatel. Dohoda však můţe vypadat i jinak, záleţí na stranách, jaké podmínky si sjednají. Poslední a zároveň spornou otázkou je ustanovení, do jaké výše licenčních plateb, přebírá poskytovatel záruky na škody, které jeho zaviněním byly způsobeny nabyvateli licence. V zahraničí se ctí zásada, ţe se nepřesahuje určitá hranice výše ručení za škody z předmětu licence, tou hranicí je 50%, tato hranice byla propočítaná odborníky, a má tak své opodstatnění.73
3.1.15 Vyšší moc Je zapotřebí v případě, kdy se má uzavřít licence s partnerem sídlícím v takzvaných krizových oblastech, či v zemích kde je nestabilní politická a ekonomická situace (jedná se například o země, kde zuří válečný konflikt). Proto je dobré v tomto případě zavést do licenční smlouvy několik osvědčených formulací pouţívaných v minulosti u smluv tohoto druhu. Mezi tyto podmínky patří ustanovení, podle kterého nejsou strany zodpovědné za splnění závazků plynoucích z licenční smlouvy, v důsledku války, poţáru, výbuchu nebo z důvodu zákazu dodávek materiálu, zařízení, dokumentace apod. Nicméně v praxi se nevyplatí pouţívat široké formulace, je tedy lepší do smlouvy zavést pouze ustanovení na situace, které reálně do budoucna hrozí. Kaţdý odklad plnění povinností v důsledku vyšší moci je omezen jen na časové období, během něhoţ se daná událost stala. Výskyt překáţky vyšší moci a její zánik, musí partner druhé smluvní straně hlásit, a to do určité lhůty. Toto tvrzení o vyšší moci musí 73
HORÁČEK, R., K. ČADA, P. HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C.H. Beck, 2005, s. 288-290. ISBN 80-7179-879-7.
38
být ověřeno příslušnými úřady, např. obchodní komorou, bez tohoto ověření se nedá uznat. Obě smluvní strany prohlašují, ţe jejich zástupci jsou oprávněni podepsat a právoplatně uzavřít licenční smlouvu. Mimo to uvádějí platící adresy, na které jim bude zasílána dokumentace a další písemnosti.74
3.1.16 Arbitráţní doloţka a volba práva Pro případ váţných problémů a rozporů se obvykle do mezinárodních licenčních smluv přidává dohoda o případném rozhodčím orgánu. U nás v Čechách se preferuje jako rozhodčí orgán Rozhodčí soud Mezinárodní obchodní komory v Paříţi, Jedná se o smírčí orgán, který rozhoduje v jediném stupni, tedy není zde moţnost odvolat se proti nálezu, a je nutné se mu podrobit. Je na obou stranách aby při sepisování licenční dohody zváţili, zda zvolit právě tento orgán. Dle pravidel Rozhodčího soudu Mezinárodní obchodní komory v Paříţi, není nutné ţádné úsilí, které by směřovalo k usmíření stran, naopak pravidla tohoto orgánu takové to jednání znemoţňují. Tam kde se strany nedohodnou na počtu rozhodců, soud sám jmenuje jediného. Vyjma případů, kdy se jeví spor takový, ţe opravňuje ke jmenování tří rozhodců. V tomto případě běţí lhůta, během níţ si strany musejí vybrat jednoho z určených rozhodců. Kaţdý rozhodce před jmenováním soudem, sdělit písemně generálnímu tajemníkovi soudu, všechny skutečnosti a okolnosti, jeţ by mohly zpochybňovat rozhodcovu nezávislost na případě (tedy, ţe není nijak zainteresován ani spjat s ţádnou se společností, účastnících se sporu). Dále se kaţdá ze stran můţe vyjádřit je jmenování rozhodců.75 Arbitráţní řízení je velmi nákladnou záleţitostí, je tedy dobré si ujasnit, zda dospěl spor tak daleko, aby musel skončit aţ u arbitráţního řízení. V případě, ţe tedy arbitráţní řízení začne, smírčí orgán určí výši zálohy na náklady. Tato suma by poté měla pokrýt náklady smírčího řízení. Tuto zálohu platí strany rovným dílem Přitom je zde otevřena moţnost zaplatit celou zálohu jednou stranou, za druhou stranu, která nezaplatila. Administrativní výdaje obecně představují zhruba jednu čtvrtinu předmětu sporu, pokud není určena hodnota předmětu, je soud oprávněn sumu na výdaje určit sám 74
HORÁČEK, R., K. ČADA, P. HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C.H. Beck, 2005, s. 290. ISBN 80-7179-879-7. 75 HORÁČEK, R., K. ČADA, P. HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C.H. Beck, 2005, s. 291. ISBN 80-7179-879-7.
39
dle vlastního uváţení. Tato záloha zahrnuje honoráře rozhodců a administrativní výdaje Rozhodčího soudu. Jednání nezačíná dříve, neţ je zaplacena záloha na náklady řízení. Dle pravidel Rozhodčího soudu se rozhodnutí vynese maximálně do šesti měsíců od konečného ustanovení rozhodců. Za zvláštních okolností můţe soud tento termín prodlouţit.76 Pravidla Mezinárodní obchodní komory umoţňují zvolit si jako sídlo rozhodčího soudu buďto Paříţ, anebo také další města v členských zemích. Pro české společnosti patrně nejlepší volbou bude město Kolín n. Rýnem, kde se případný spor bude řídit německým právem pro výklad ustanovení smlouvy. Z celkem jasného důvodu se zpravidla sjednává sídlo Rozhodčího soudu, který se nachází na neutrální půdě a současně v zemi, kde se právo pro výklad smlouvy jeví jako nejbliţší. Coţ můţe oběma stranám ušetřit vynaloţené prostředky i čas.77
3.1.17 Všeobecná ustanovení V této části se nachází ujednání ohledně bezpředmětnosti a neplatnosti všech ujednání učiněných v této věci před uzavřením licenční smlouvy samotné. Dalším ustanovením je, ţe veškeré změny a dodatky k licenční smlouvě musí mít písemnou podobu a vstupují v platnost po podpisu obou stran. Dále všechna práva a povinnosti mohou přecházet po předchozím souhlasu, nebo bez předchozího souhlasu druhého partnera na právní nástupce smluvních stran. Přílohy, které jsou označeny číslem a jménem jsou součástí licenční smlouvy.78
3.2 Další související typ smlouvy V souvislosti s mezinárodními licenčními smlouvami, se hodí ještě uvést jeden typ smlouvy, který se často uţívá, a tímto smluvním typem je opční smlouva.
76
Tamtéţ Tamtéţ 78 HORÁČEK, R., K. ČADA, P. HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C.H. Beck, 2005, s. 292. ISBN 80-7179-879-7. 77
40
3.2.1 Opční smlouva Opcí se rozumí právo jednotlivce, nebo skupiny osob vybrat si jednu z daných moţností79. V souvislosti s licenční smlouvou tedy hovoříme o potencionálním nabyvateli licence, který má právo se rozhodnout, zda licenční smlouvu uzavřít či nikoliv. Nabyvatel vznáší poţadavek, na základě kterého se chce nejprve seznámit s parametry a kvalitou daného technického řešení, případně si zkusit zajistit v předstihu potřebná povolení potřebných pro výrobu licencovaného výrobku od příslušných orgánů. Potencionální poskytovatel licence se v případě podpisu opční smlouvy zavazuje, ţe neposkytne licenci ţádným třetím osobám, které by mohly být v daném oboru nebo na daném území konkurencí.80 Hlavním důvodem proč se taková to opční smlouva zpravidla sepisuje, je případ, kdy mezi poskytovatelem a nabyvatelem licence existují pochybnosti a obě strany si vzájemně neprojevují dostatečnou důvěru. Situace většinou vypadá tak, ţe, poskytovatel licence se zdráhá vyzradit podstatu nechráněného řešení a s tím souvisejících znalostí a poznatků, jelikoţ se obává, ţe by si tím zhoršil svoji vyjednávací pozici, nebo v tom nejhorším případě přišel úplně o zájemce. Ta samá situace můţe panovat na straně nabyvatele licence, který nechce uzavřít licenční smlouvu do doby, neţ se mu podaří získat dostatečné přesvědčení o tom, ţe bude dosáhnuto plánovaného výsledku, co se týče parametrů a kvality. Toto chování lze chápat, a protoţe naše legislativa nepamatuje u licenční dohody na mlčenlivost, jeví se ideálním řešením sepsání opční smlouvy. Já osobně bych toto přirovnal k zápasu v pokeru, kdy ţádná ze stran nechce z pochopitelných důvodů ukázat svoje karty předčasně, a pokud by mu jeden ze soupeřů odkryl jeho karty před ostatními soupeři, jiţ by pro něj neměly ţádnou cenu. Podstata opční smlouvy tedy spočívá v tom, ţe poskytovatel svolí přístup k jinak utajovaným znalostem, budoucímu nabyvateli licence a ten se mu písemně zaváţe 79
Pojem opce. In: Abz.cz: Slovník cizích slov [online]. http://slovnik-cizichslov.abz.cz/web.php/hledat?typ_hledani-=prefix&cizi_slovo=opce. ©2005-2014 [cit. 2014-06-30]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/hledat?typ_hledani-=prefix&cizi_slovo=opce 80 HORÁČEK, R., K. ČADA, P. HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C.H. Beck, 2005, s. 272. ISBN 80-7179-879-7.
41
k tomu, ţe tyto skutečnosti nevyzradí třetím osobám a zároveň do ruky dostává určité předkupní právo, které bude mít platnost po stanovenou dobu. Zároveň zde ale není dána povinnost smlouvu uzavřít, nabyvatel můţe smlouvu přijmout anebo také odmítnout. Pokud nedojde k uzavření licenční smlouvy v době, kterou stanovuje opční smlouva, je nabyvatel povinen vrátit poskytovateli veškeré získané podklady, a zachovat o nich mlčenlivost. Předkupní právo tímto zaniká 81. Úhrada za opční smlouvu se obvykle v případě negativního rozhodnutí budoucího nabyvatele nevrací a je obvykle započítávána do licenčních poplatků. Takto získané prostředky se povaţují jako kompenzace za případné ušlé zisky z licenčních poplatků, o které poskytovatel přichází po dobu čekání na rozhodnutí nabyvatele. Vychází se z toho, ţe v této době mohla jiţ být uzavřena dohoda s jiným nabyvatelem. Toto jednání lze přirovnat k situaci, kdy si chceme koupit nemovitost nebo třeba vůz a je zde potřeba zaplatit určitou zálohu za to, abychom si mohli na určitou dobu zamluvit danou nemovitost či dům, neţ se pro koupi stoprocentně rozhodneme. V případě případné koupě se nám tato záloha odečte z kupní ceny, v opačném případě o tuto zálohu přijdeme a je to kompenzace pro majitele za ušlé zájemce.
81
HORÁČEK, R., K. ČADA, P. HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C.H. Beck, 2005, s. 272. ISBN 80-7179-879-7.
42
4. PRÁVNÍ ÚPRAVA MEZINÁRODNÍ LICENČNÍ SMLOUVY
Mezinárodní licenční smlouva, doposud není zvláštním smluvním typem. Jelikoţ neexistuje ţádná mnohostranná mezinárodní dohoda upravující tento typ smlouvy.82 „Výjimku zde tvoří dopad soutěžního práva na obsah ujednání v licenčních smlouvách podle práva ES, respektive otázka, která jejich ujednání jsou blokově vyňata z neplatnosti, jež by je jinak postihla podle čl. 85 Římských smluv jako tzv. kartelové dohody. Řeší to nařízení Komise ES z roku 1984 o blokových výjimkách ohledně patentových licenčních smluv, event., následná nařízení.“83
4.1 Kolizní a harmonizovaná úprava právního reţimu Kolizní úprava, ve které je zajímavou otázkou kvalifikace mezinárodních licenčních smluv. A to v zemích, jeţ nemají v závazkovém právu výslovně upraveny jako smluvní typy. Proto se jejich kvalifikace můţe různit. Objevují se kvalifikace, které směřují ke smlouvě kupní, nájemní, leasingové, smíšené, či „sui generis“84. Právě poslední jmenovaná kvalifikace se uţívá nejčastěji. Dalším různícím se specifikem můţe být přístup práva, který se v jednotlivých zemích různí. Tedy to, zda tato otázka ještě spadá do oblasti závazkového práva anebo je součástí ochranného reţimu státu.85 Právní reţim licenční smlouvy se příliš neliší od jiných smluv. V prvé řadě je zde moţnost volby práva. V rozvinutých zemích většinou existuje moţnost neomezené volby práva. V rozvojích zemích se většinou lze setkat v tomto případě s omezenou volbou práva, kombinovanou s pravomocí soudu daného státu. Stejné podmínky platí i 82
KUČERA, Z., M. PAUKNEROVÁ a K. RŮŽIČKA. Právo mezinárodního obchodu. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, s. 280. Právnické učebnice (Aleš Čeněk). ISBN 9788073801083. 83 MALÝ, Josef. Obchod nehmotnými statky: patenty, vynálezy, know-how, ochranné známky. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2002, s. 80. ISBN 80-7179-320-5. 84 Sui generis = svého druhu (v tomto případě smlouvy) Pojem sui generis. In: Abz.cz: slovník cizích slov [online]. ©2005-2014 [cit. 2014-06-29]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/suigeneris 85 ROZEHNALOVÁ, Naděţda. Právo mezinárodního obchodu. 3., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, s. 478,479. ISBN 9788073575625.
43
u převodu nehmotných práv na nového vlastníka.86 V situaci, kdy si strany nezvolí rozhodné právo je moţno uplatnit aplikaci právního řádu určité země, vybrané podle určitých aspektů. Zde si vypůjčím definici a dělení aplikace právního řádu daného státu dle Dobiáše. „Jestliže si strany rozhodné právo nezvolí, nebo je-li provedená volba neplatná, v takovém případě lze uvažovat o aplikaci právního řádu“87: a) sídla/místa podnikání/bydliště poskytovatele licence, tato aplikace se většinou uţije ve státech, jeţ nejsou smluvními státy Římské úmluvy, a podle jejichţ právní úpravy mezinárodního práva soukromého, se má pouţít právo státu osoby poskytující charakteristické plnění; b) sídla/místa podnikání/bydliště nabyvatele licence, za předpokladu, ţe má činnost vykonávána nabyvatelem licence hospodářský význam; c) státu, ve kterém je licence využívána, tuto aplikaci zřejmě vyuţijí státy, které jsou součástí Římské dohody.88
Harmonizovaná úprava, ve které sehrávají důleţitou roli právní příručky vydané předními mezinárodními organizacemi v oblasti licenčního práva, kterými jsou: „Licensing Guide for Developing Countries“ vydaný organizací WIPO89. Dále pak publikace vydaná pod záštitou UNIDO90 – „Guidelines for Evaluation of Transfer od Technology Agreements“. V neposlední řadě právní návody, vydané Evropskou hospodářskou komisí při OSN týkající se převodu know-how v oblasti strojírenství.91 Tyto příručky mohou poslouţit stranám, jako cenný návod při sjednávání licenčních smluv.
86
ROZEHNALOVÁ, Naděţda. Právo mezinárodního obchodu. 3., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, s. 479. ISBN 9788073575625. 87 KUČERA, Z., M. PAUKNEROVÁ a K. RŮŢIČKA. Právo mezinárodního obchodu. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, s. 280. Právnické učebnice (Aleš Čeněk). ISBN 9788073801083. 88 Tamtéţ 89 WIPO = World intellectual property organisation (Světová organizace duševního vlastnictví) 90 UNIDO = United nations industrial development organisation (Organizace pro průmyslový rozvoj) 91 Guide for use in drawing up cotracts relating to the international transfer of know-how in engineering industry, dok. č. TRADE/222/Rev. 1.
44
4.2 Právní legislativa licenčních smluv v ČR Jak uţ jsem v první kapitole uvedl, legislativa oblasti licencí (licenčních smluv) byla dříve obsaţena v Zákoně autorském pro autorskoprávní oblast a dále potom v obchodním zákoníku ve vztahu ke k předmětům průmyslového vlastnictví. Coţ je s příchodem NOZ od 1. 1. 2014 minulostí, legislativa byla sjednocena do jednoho právního předpisu, a dále byla tato legislativa zpřehledněna. Coţ zároveň znamenalo konec dvojkolejnosti této legislativy. V současné době v rámci českého právního řádu, je tedy licenční právo upraveno zákonem č. 89/2012 Sb., Nový občanský zákoník (NOZ). Kde je licencím věnován oddíl 5: Licence. Sestávající se z paragrafů 2358-2389, které tvoří 4 pododdíly.92 Kde; pododdíl 1 (§ 2358 - 2370) se věnuje právní úpravě výhradní a nevýhradní licence, podlicence, dále pak odměně za licenci a výpovědi licenční smlouvy; pododdíl 2 (§ 2371 – 2383) věnovaný omezení nabyvatele licence, odstoupení od smlouvy v případě nečinnosti nabyvatele, a pro změnu přesvědčení autora, a v poslední řadě zánikem licence; pododdíl 3 (§ 2384 - 2386 ) věnovaný zvláštním ustanovením pro licenční smlouvu nakladatelskou; pododdíl 4 (§ 2387 - 2389) věnovaný zvláštním ustanovením pro práva související s právem autorským a pro právo pořizovatele databáze.93
4.2.1 Změny, které přináší NOZ do oblasti licenčních smluv Tuto kapitolu bych rád věnoval změnám, které přináší NOZ do oblasti licenčních smluv, vzhledem k tomu, ţe nabyl platnosti teprve před několika měsíci. Rád bych uvedl dvě největší a patrně jediné změny, které se udály, jedná se o tyto;
92 93
Zákon č. 89/2012 Sb., Nový občanský zákoník, (NOZ) §2358-2389 Tamtéž
45
první změnou je ta, ţe licenční smlouva musí být v případě výhradní licence nebo pokud je licence zapsána do veřejného seznamu (případ licence k ochranné známce) od nynějška písemná; druhou zásadní změnou je moţnost od nynějška uzavřít licenční smlouvu k předmětům průmyslového vlastnictví bezúplatně, coţ nebylo v minulosti moţno.
46
5. ŘEŠENÍ SPORŮ Z MEZINÁRODNÍ LICENČNÍ SMLOUVY
5.1 Moţnosti řešení sporů obecně Moţností jak řešit spor u licenčních smluv je několik. Mezi ty nejčastěji pouţívané patří smírčí řízení, mezinárodní rozhodčí řízení a řízení před obecným soudem, přestupme k jejich obecné charakteristice. Řízení před obecným soudem, je vhodnou volbou v případě, ţe je nutný rychlý zásah proti ohroţování práv, kupříkladu předběţným opatřením. Smírčí řízení, jedná se o alternativní řešení sporu, nejčastější formou smírčího řízení bývá mediace, mini-trial a konciliace. „Smírčí řízení je vhodné zejména pro případy, kdy jde o dílčí spory v rámci dlouhodobých vztahů, které ani jeden z účastníků sporu nechce zrušit“.94 Kupříkladu mediaci je vhodné pouţít u sporů u kterých je prioritou zachování dobrých vztahů s protistranou. Hlavní princip mediace spočívá v aktivním řešení problému, a následně v hledání řešení jeho problému. Základem pro mediaci je souhlas obou stran a vůle k takovému způsobu řešení sporu. Pokud jedna strana nestojí o řešení sporu mediací, je potom další pokračování mediaci liché, a je potom potřeba postoupit případ obecnému soudu, nebo rozhodčímu soudu. Rozhodčí řízení, existuje několik definicí, z nichţ u nás se vyskytuje nejčastěji ta od Rozehnalové, která rozhodčí řízení vymezuje jako, „dobrovolné postoupení řešení sporu neutrální třetí straně, rozhodcům, či rozhodčímu soudu (tj. soukromým osobám či nestátní instituci), která vydá po provedení řízení závazné a vykonatelné rozhodnutí.“95
94
SMÍRČÍ A ROZHODČÍ KOMORA ČESKÉ REPUBLIKY. Srkcr.cz [online]. ©2007 [cit. 2014-0626]. Dostupné z: http://srkcr.cz 95 ROZEHNALOVÁ, Naděţda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, s. 57. ISBN 978-80-7478-004-2.
47
je tvořeno třemi důleţitými pilíři, a těmi jsou, autonomie vůle, procesní garance států a spolupůsobení obecných soudů.96
5.2 Rozhodčí řízení Rozhodčí řízení se podílí významným způsobem na řešení sporů a jde o vhodnou alternativu vůči řešení sporů před obecným soudem či alternativním způsobům řízení, jako je mediace, konciliace, atd.97 Podmínkou pro uţití rozhodčího řízení před soudem je, aby si strany stanovily např. rozhodčí doloţku, ve které budou mít tuto moţnost řízení sporu ustanovenou. Silnou stránkou rozhodčího řízení je, ţe představuje formu rychlého, levného řízení (to nemusí platit vţdy) s moţností vyuţití široké procesní a rozhodovací volnosti vůči stranám i rozhodcům, kde v oblasti mezinárodní je navíc zajištěn takřka jistý výkon rozhodčího nálezu v cizí zemi. Rozhodčí řízení má samozřejmě i určité nevýhody. Mezi něţ patří problém s předběţnými opatřeními. Ve většině úprav totiţ rozhodce nemá moţnost nařídit sám předběţné opatření, které by bylo vykonatelné jinak neţ dobrovolně (čili nemůţe nikoho nutit). Podobně to můţe dopadnout i u souvisejících sporů. Rozhodčí senát totiţ nemůţe nařídit společné projednání těchto sporů. Svou negativní roli u rozhodčího soudu můţou sehrát i strany, které nechtějí spolupracovat. Rozhodci totiţ nemají donucovací pravomoc, a proto průběh řízení ovlivňuje do určité míry to, jak jsou strany ochotny spolupracovat. Coţ můţe být problémem, pokud se jedna ze stran snaţí záměrně protahovat řízení tím, ţe se vyhýbá jednání, nepřebírá zásilky anebo oddaluje projednávání sporu.98 Vše je tedy zaloţeno na určité dobrovolnosti, a pokud jedna ze stran nemá zájem spolupracovat, můţe to znamenat váţný problém, ať uţ jde o samotný rozhodčí nález či jen o délku průběhu rozhodčího řízení.
Rozhodčí řízení lze dělit dle několika aspektů, 96
ROZEHNALOVÁ, Naděţda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, s. 68. ISBN 978-80-7478-004-2. 97 ROZEHNALOVÁ, Naděţda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, s. 57. ISBN 978-80-7478-004-2. 98 ROZEHNALOVÁ, Naděţda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, s. 81-86. ISBN 978-80-7478-004-2.
48
prvním
dělením
je
řízení
bez
povinného
předstupně
a
řízení
s
povinným předstupněm. Tímto závazkem můţe být závazek jednat před podáním ţaloby o smírném řešení bez třetí osoby. Dalším členěním rozhodčího řízení je na řízení bez časového omezení a řízení s časovým omezením, zatímco u první moţnosti, není v podstatě čas rozhodčího řízení nijak omezen, u druhé moţnosti je nějaké časové omezení, které stanoví příslušný rozhodčí soud. Dalším dělení, a to celkem mladé, je dělení na tradiční rozhodčí řízení a on-line řízení, kdy on-line řízení si vyţádala moderní doba, zatím není příliš pouţívané, ale pouţívá se kupříkladu u doménových sporů. Dalším typem arbitráţe můţe být mnohostranná arbitráţ (jde o situaci, kdy, kdy na jedné straně smlouvy, nebo propojených smluv stojí několik samostatných subjektů, je to případ kupříkladu investičních smluv) a arbitráţ ve vícestranných smlouvách, ta představuje situaci, kdy dvě strany mají mezi sebou uzavřeno více souvisejících smluv a mají zájem řešit spor v rozhodčím řízení.99 Posledním a nejfrekventovanějším dělením jest rozhodčí řízení „ad hoc“, kde je senát, který bude rozhodovat, vytvořen pouze pro tento jediný spor, a svou existenci zakončí po vydání rozhodčího nálezu. Druhou moţností je stálý rozhodčí soud, který se od ad hoc řízení liší tím, ţe má obvykle sídlo, statut, statutární orgány jednající jeho jménem, předem stanovená pravidla řízení o kterých získáme u rozhodčího soudu základní přehled, předem připravená pravidla o nákladech a sazebník, stálý administrativní aparát. Díky zmíněnému zajišťuje rozhodčí soud pro potencionálního klienta vyšší míru jistoty a některé další výhody, oproti řízení ad hoc.100
5.3 Vybraná související judikatura Věc C-65/12: Rozsudek Soudního dvora ze dne 6. února 2014, věci Ţádosti o rozhodnutí o předběţné otázce. Mezi společnostm Leidseplein Beheer BV, Hendrikus de Vries, která by ráda uváděla na trh energetické nápoje v obalech opatřených označením „Bull Dog“ nebo jiným označením, jehoţ součástí je slovní prvek „Bull“ coţ 99
ROZEHNALOVÁ, Naděţda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, s. 87-90. ISBN 978-80-7478-004-2. 100 ROZEHNALOVÁ, Naděţda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, s. 90-91. ISBN 978-80-7478-004-2.
49
ale, společnost Red Bull GmbH, Red Bull Nederland BV povaţuje za zneuţití Ochranné známky s dobrým jménem, a to především kvůli slovnímu prvku „Bull“ v souvislosti s energetickými nápoji, které má jiţ v minulosti zaregistrované právě firma Red Bull BV. Soudní dvůr dospěl k závěru, ţe firma Hendrikus de Vries, jedná v dobré víře, a rozhodl následovně,101 „Článek 5 odst. 2 směrnice 89/104 musí být vykládán v tom smyslu, že majitel ochranné známky s dobrým jménem může být na základě „řádného důvodu“ ve smyslu tohoto ustanovení nucen strpět, že třetí osoba užívá pro výrobek totožný s výrobkem, pro který byla uvedená ochranná známka zapsána, označení podobné této ochranné známce, prokáže-li se, že toto označení bylo užíváno před podáním přihlášky této ochranné známky k zápisu a že k jeho užívání pro totožný výrobek dochází v dobré víře“102
Věc T-226/12: Rozsudek Tribunálu ze dne 27. února 2014, ţaloba ve věci zamítnutého řízení o přihlášku obrazové ochranné známky LIDL. Ţalující Lidl Stiftung & Co. KG, si chtěl přihlásit ochrannou známku „Lidl Music“, nicméně se ukázalo, ţe v ČR je registrována firma s názvem Lídl Music spol. s r.o.103 Firma s přihláškou neuspěla a společnost Lidl Stiftung & Co. KG proto podala ţalobu proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu. Avšak ţaloba byla stejně zamítnuta, a to z důvodu nebezpečí záměny, článek 8 odst. 1 písm. b), nařízení (ES) č. 207/2009, a z důvodu skutečného uţívání starší ochranné známky dle článku 15 odst. 1 a článek 42, odstavce 2 a 3, nařízení č. 207/2009. Společnosti Lidl Stiftung & Co. KG se uloţila náhrada nákladů řízení.104
101
62012CJ0065 - CS. In: EUR - Lex: Přístup k právu Evropské Unie [online]. ©2014 [cit. 2014-06-26]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/?qid=1403788111491&uri=CELEX:62012CJ0065 102 Tamtéţ 103 62012TB0226 - CS. In: EUR - Lex: Přístup k právu Evropské Unie [online]. ©2014 [cit. 2014-06-26]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/?qid=1403787892585&uri=CELEX:62012TB0226 104 Tamtéţ
50
ZÁVĚR Téma týkající se oblast licencí a licenčních smluv, v právu tuzemském, ale i světovém se jeví jako natolik rozsáhlé, ţe jej není moţné dostatečně a komplexně obsáhnout v rámci bakalářské práce. Proto si tato práce pokládá za hlavní cíl ve stručnosti shrnout danou problematiku v rámci jednoho celku. Co se týče rozdělení jednotlivých kapitol, první kapitola byla věnována vymezení pojmu licence a licenční smlouvy k tomu byly vyjmenované jednotlivé typy licencí a licenčních smluv. V kapitole druhé jsme se zabývali mezinárodní licenční smlouvou, její charakteristice, souvisejícími mezinárodními dohodami a také organizacemi. V kapitole třetí se dovídáme o důleţitých ustanoveních, jeţ by měly být součástí kaţdé kvalitní licenční smlouvy. V předposlední kapitole se nachází právní úprava licenční smlouvy, obsahující kolizní a harmonizovanou právní úpravu a dále legislativu dle NOZ. Pátá a zároveň kapitola poslední se zaobírá spory z licenčních smluv, zde je zároveň pro ilustraci judikatura soudního dvora ES a dopodrobna popsané rozhodčí řízení. V příloze se dále nachází vzor licenční smlouvy podle NOZ. Ve své práci jsem čerpal z literatury a dalších dostupných zdrojů uvedených v seznamu, a vycházel z toho času platné právní úpravy, a to především z NOZ § 2358 § 2389 věnujícím se právní úpravě licence.
o transfer technologií
51
SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY Bibliografie: 1. HORÁČEK, R., K. ČADA, P. HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C.H. Beck. ISBN 80-7179-879-7. 2. MALÝ, Josef. Obchod nehmotnými statky: patenty, vynálezy, know-how, ochranné známky. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2002. ISBN 80-7179-320-5. 3. KUČERA, Z., M. PAUKNEROVÁ a K. RŮŢIČKA. Právo mezinárodního obchodu. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. Právnické učebnice (Aleš Čeněk). ISBN 9788073801083. 4. ROZEHNALOVÁ, Naděţda. Právo mezinárodního obchodu. 3., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, ISBN 9788073575625. 5. ROZEHNALOVÁ, Naděţda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, s. 87-90. ISBN 978-80-7478-004-2. 6. JAKL, L. Právní ochrana průmyslového a jiného duševního vlastnictví repetitorium. 3., přeprac. vyd. Praha: Metropolitní univerzita Praha, 2011. ISBN 978-80-86855-63-9. 7. TELEC, Ivo. Přehled práva duševního vlastnictví. 2., upr. vyd. Brno: Doplněk, 2007, ISBN 978-80-7239-206-3.
52
Elektronické zdroje: 1. Global auto sales hit record high of 82.8 million. In: Cnbc.com [online]. ©2014 [cit. 2014-06-27]. Dostupné z: http://www.cnbc.com/id/101321938#. 2. Abz.cz: slovník cizích slov [online]. © 2005-2014 [cit. 2014-06-30]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/licet 3. Licence_definice_pojmu. In: Český statistický úřad: Licence [online]. ©2013 [cit. 2014-06-30]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/definice_pojmu_licence 4. Licenční smlouva. BOHEMIA PATENT. Patent.cz [online]. ©1998 [cit. 201406-28]. Dostupné z: http://www.patent.cz/inf_lic.htm 5. Mezinárodní smlouvy. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Mezinárodní smlouvy [online]. ©2013 [cit. 2014-06-30]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/mezinarodni_smlouvy/index.html 6. 16036. Mezinárodní ochranná známka [online]. epravo.cz, ©1999-2014 [cit. 2014-06-30]. ISSN 1213-189X. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/mezinarodni-ochranna-znamka-16036.html 7. Intellectual property: protection and enforcement. WTO. Wto.org [online]. ©2014 [cit. 2014-06-30]. Dostupné z: http://www.wto.org/english/thewto_e/whatis_e/tif_e/agrm7_e.htm 8. Dohoda o právech duševního vlastnictví souvisejících s obchodem TRIPS. In: businessinfo.cz [online]. ©1997-2014 [cit. 2014-06-30]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/dohoda-o-pravech-dusevniho-vlastnictvi7162.html#Obsah_dohody 9. WIPO. Inside WIPO [online]. ©2014 [cit. 2014-06-30]. 10. Dostupné z: http://www.wipo.int/about-wipo/en/ 11. Světová organizace duševního vlastnictví. Mzv.cz [online]. ©2014 [cit. 2014-0630]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/mission.geneva/cz/odborne_organizace/svetova_organizace_ dusevniho_vlastnictvi/index.html 12. Evropský patentový úřad. Euroskop.cz [online]. ©2005-14 [cit. 2014-06-30]. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/8822/sekce/evropsky-patentovy-urad/ 13. About-ohim [online]. ©1995-2014 [cit. 2014-06-30]. Dostupné z: https://oami.europa.eu/ohimportal/en/about-ohim
53
14. Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu. In: Europa.eu [online]. ©2014 [cit. 2014-06-30]. Dostupné z: http://europa.eu/abouteu/agencies/regulatory_agencies_bodies/policy_agencies/ohim/index_cs.htm 15. Ihned.cz: Hospodářské Noviny [online]. Economia a.s., ©1996-2014 [cit. 201406-28]. ISSN 1213 - 7693. Dostupné z: http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvi/c162362360-tatra-proda-cine-licenci-na-vyrobu-deseti-tisic-nakladnich-aut-tanesmeji-zemi-opustit 16. Hindustan Ambassador. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, ©2001-2014 [cit. 2014-06-28]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Hindustan_Ambassador 17. Lidovky.cz: Zpravodajský server [online]. ©2014 [cit. 2014-06-28]. ISSN 12131385. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/kdysi-kultovni-indicke-vozyambassador-dojely-na-konec-cesty-ptq-/auto.aspx?c=A140526_092719_lnauto_sho 18. USA vyhrály obchodní spor ohledně dovozu aut. In: Autofox.cz: Automobilový magazín [online]. ©2014 [cit. 2014-06-27]. Dostupné z: http://www.autofox.cz/index.php?idx=51283 19. Přehled platných smluv České republiky o zamezení dvojího zdanění - 2013. Ministerstvo financí České republiky [online]. © 2005-2013 [cit. 2014-06-29]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/legislativa/dvoji-zdaneni/prehled-platnychsmluv/2013/prehled-platnych-smluv-ceske-republiky-o-10203 20. Pojem opce. In: Abz.cz: Slovník cizích slov [online]. http://slovnik-cizichslov.abz.cz/web.php/hledat?typ_hledani-=prefix&cizi_slovo=opce. ©2005-2014 [cit. 2014-06-30]. Dostupné z: http://slovnik-cizichslov.abz.cz/web.php/hledat?typ_hledani-=prefix&cizi_slovo=opce 21. SMÍRČÍ A ROZHODČÍ KOMORA ČESKÉ REPUBLIKY. Srkcr.cz [online]. ©2007 [cit. 2014-06-26]. Dostupné z: http://srkcr.cz
54
Judikáty: 1. Rozsudek Soudního dvora ES ze dne 6. února 2014 C-65/12 2. Rozsudek Tribunálu ES ze dne 27. února 2014 T-226/12
55
Právní předpisy: 1. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 2. Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích ve znění pozdějších předpisů 3. Zákon č. 121/2000 Sb., zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským aktuálně jiţ neplatný
56
SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1 – Vzor licenční smlouvy……………………………………………………………………………………….…58
57
LICENČNÍ SMLOUVA Příloha č. 1 List č. 1 uzavřená níţe uvedeného dne, měsíce a roku mezi následujícími smluvními stranami:
1. ____________ IČO: se sídlem zapsaná v obchodním rejstříku vedeném ____________, oddíl ____, vloţka ____ č. ú. __________________ jednající/zastoupená (dále jen „Autor“) a 2. ____________ IČO: se sídlem zapsaná v obchodním rejstříku vedeném ____________, oddíl ____, vloţka ____ jednající/zastoupená (dále jen „Nabyvatel“)
I. Úvodní ustanovení
1. Autor prohlašuje, ţe je autorem ____________________ ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 a 3 autorského zákona pro stavební záměr __________________________________ a drţitelem majetkových autorských práv k Autorskému dílu.
2. Nabyvatel prohlašuje, ţe byl a je objednatelem Autorského díla.
3. Pojmy uţívané v této Smlouvě jsou uţívány ve významu vyplývajícím z příslušných právních předpisů, resp. ve svém obvyklém významu. Pro účely této Smlouvy se rozumí 3.1 Autorským dílem dílo popsané v bodu I.1 zpracované Autorem.
3.2 Výhradní licencí výhradní oprávnění v souladu s § 2360 občanského zákoníku k výkonu práva uţít Autorské dílo v rozsahu stanoveném touto Smlouvou.
58
Příloha č. 1 List č. 2
3.3 Autorským dohledem dohled Autora nad uţitím Autorského díla tak, aby nebyla sníţena jeho hodnota.
II. Předmět Smlouvy
1. Autor uděluje Nabyvateli Výhradní licenci k Autorskému dílu. Nabyvatel je v rámci poskytnuté Výhradní licence oprávněn uţít Autorské dílo způsobem, který nesníţí hodnotu Autorského díla, a to k následujícím účelům:
1.1 pro potřeby zpracování a provedení Autorského díla, a to za účelem vypracování dokumentace k územnímu řízení a pro vydání územního rozhodnutí, ke stavebnímu řízení a pro vydání stavebního povolení, pro vypracování projektové dokumentace pro provedení stavby, pro zhotovení dokumentace pro výběr dodavatele stavby, pro účely provedení stavby samé, a to v celku nebo v části, a pro výkon souvisejícího autorského dozoru, popřípadě též jiné dokumentace nezbytné pro provedení stavby jakožto rozmnoženiny autorského díla, pro uvedení stavby do provozu a užívání, vypracování dokumentace skutečného provedení stavby a pro kolaudaci stavby;
1.2 pro potřeby marketingu Nabyvatele, a to za účelem prezentace díla na veřejnosti, na výstavách či jednotlivě u třetích osob v jakékoliv formě zachycené na jakémkoliv nosiči či maketě;
1.3 pro potřeby pořízení jiných rozmnoţenin a napodobenin díla neţli stavbou samou, a to trvale nebo dočasně jakýmikoliv prostředky a v jakékoliv formě.
2. Výhradní licence se uděluje na dobu ______ let / po dobu trvání majetkových autorských práv k Autorskému dílu.
3. Nabyvatel je oprávněn poskytnout Podlicenci k Autorskému dílu třetí osobě, a to v rozsahu nutném k dosaţení účelu plynoucího z bodu II.1 této Smlouvy.
4. Nabyvatel se zavazuje umoţnit Autorovi v souladu s autorským zákonem výkon autorského dohledu v průběhu uţití Autorského díla a dále se zavazuje s Autorem konzultovat změny na Autorském díle prováděné, a to alespoň jedenkrát v průběhu práce a jedenkrát po dokončení kaţdé fáze, pro niţ bude Autorské dílo uţito. 59
Příloha č. 1 List č. 3
5. Autor je nadále oprávněn Autorské dílo uţít pro potřeby vlastního marketingu, a to formou prezentace díla na veřejnosti, na výstavách, v soutěţních přehlídkách či jednotlivě u třetích osob v jakékoliv formě zachycené na jakémkoliv nosiči. Autor je oprávněn uţít pro výše jmenované potřeby téţ fotografie interiéru a exteriéru realizovaných na základě jeho Autorského díla. Nabyvatel je povinen Autorovi umoţnit přístup do stavby po jejím dokončení za účelem pořízení těchto fotografií.
6. Výhradní licence na Nabyvatele přechází okamţikem zaplacení licenčního poplatku uvedeného v bodu III.1 této smlouvy. III. Odměna 1. Nabyvatel se zavazuje zaplatit Autorovi licenční poplatek ve výši ___________,- Kč, a to do 10 pracovních dnů od doručení faktury vystavené Autorem na účet Autora uvedený v záhlaví smlouvy. 2. Nabyvatel se zavazuje Autorovi zaplatit honorář za konzultace, které Autor poskytne v rámci výkonu Autorského dohledu, a to ve výši ________,- Kč za hodinu, do 10 pracovních dní od doručení faktury vystavené Autorem. Bude-li Autorský dohled vykonáván mimo sídlo Autora, uhradí Nabyvatel téţ náklady spojené s cestou na místo konzultace. 3. Autor zašle fakturu vystavenou dle odstavce 1 tohoto článku Nabyvateli neprodleně po předání Autorského díla e-mailem na adresu ______________ a doporučeně poštou na adresu sídla Nabyvatele. Autor bude zasílat faktury vystavované dle odstavce 2 tohoto článku Nabyvateli vţdy nejpozději do 5. dne měsíce následujícího po měsíci, za který je faktura vystavena. V případě pochybností o doručení faktury Nabyvateli se faktura povaţuje za doručenou dnem následujícím po jejím prokazatelném odeslání jedním z uvedených způsobů. IV. Sankce 1. Nabyvatel je v případě porušení smluvních povinností plynoucích z této Smlouvy povinen Autorovi uhradit smluvní pokutu ve výši _____________,- Kč, a to za kaţdý jednotlivý případ porušení povinností. 2. Je-li Nabyvatel v prodlení s úhradou jakékoli části odměny dle článku III. této smlouvy, je povinen Autorovi zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,05 % z dluţné částky za kaţdý den prodlení. 3. Sjednáním smluvní pokuty není dotčeno právo na náhradu škody vzniklé porušením Nabyvatelovy povinnosti dle této smlouvy.
60
Příloha č. 1 List č. 4 V. Práva a povinnosti smluvních stran, součinnost
1. Smluvní strany se zavazují, ţe budou postupovat v souladu s jim známými oprávněnými zájmy druhé smluvní strany a ţe uskuteční veškeré právní úkony, které budou nezbytné pro výkon práv a povinností vyplývajících z této smlouvy.
2. Autor se zavazuje poskytnout Nabyvateli Autorské dílo na hmotném nosiči v následujícím rozsahu
_____________________________________________________ a ve formě ______________________, a to do 5 dnů od podpisu této Smlouvy.
3. Nabyvatel se zavazuje Autora neprodleně informovat o osobě, které poskytuje podlicenci k Autorskému dílu. 4. Nabyvatel není povinen licenci vyuţít. VI. Doba trvání a moţnost ukončení 1. Tato Smlouva se uzavírá na dobu neurčitou. Tuto smlouvu lze ukončit vzájemnou dohodou smluvních stran nebo odstoupením od Smlouvy. 2. Kaţdá ze smluvních stran je oprávněna od této Smlouvy odstoupit v případě podstatného porušení povinností druhou smluvní stranou. Odstoupení musí být učiněno písemně a je účinné okamţikem jeho doručení druhé smluvní straně. Za podstatné porušení povinností se pro účely této smlouvy povaţuje zejména: a) prodlení Autora s poskytnutím součinnosti, jak je tato definována v článku V. této
Smlouvy, po dobu delší neţ 30 dní poté, kdy byl Autor k poskytnutí součinnosti Nabyvatelem písemně vyzván; b) prodlení Nabyvatele s úhradou licenčního poplatku po dobu delší neţ 30 dní.
VII. Závěrečná ustanovení
1. Tato smlouva se řídí českým právním řádem, zejména zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, a zákonem č. 121/2000 Sb., autorským zákonem, ve znění pozdějších předpisů. 61
Příloha č. 1 List č. 5
2. Tato smlouva představuje úplnou a ucelenou dohodu smluvních stran, která nahrazuje všechna předchozí ujednání, dohody či smlouvy, ať písemné či ústní, ohledně totoţného předmětu plnění.
3. Jakékoli změny či dodatky ke smlouvě musí být vyhotoveny v písemné formě a podepsány oběma smluvními stranami.
4. Tato smlouva je vyhotovena ve dvou stejnopisech, přičemţ kaţdá smluvní strana obdrţí po jednom z nich.
5. Tato smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem jejího podpisu oběma smluvními stranami.
6. Smluvní strany prohlašují, ţe si tuto smlouvu před podpisem přečetly, jejímu obsahu porozuměly a ţe uzavření smlouvy tohoto znění je projevem jejich pravé, svobodné a váţné vůle. Na důkaz toho připojují vlastnoruční podpisy.
V __________ dne ___________
Nabyvatel
Autor
____________________________
_____________________
62
