METROPOLITNÍ OZVUČNÁ DESKA 3.2 5. 4. 2014 Kulaté stoly – ZÁPIS
Stůl č. 1 – LIDÉ (Otevřené a soudržné město využívající potenciál aktivních a vzdělaných obyvatel) Účastníci diskuse sdělovali své připomínky, náměty i kritické postřehy k vybraným tématům, jež garant pracovní skupiny Sociální koheze Mgr. Petr Wija, Ph. D. prezentoval v rámci strategického cíle „Otevřené a soudržné město využívající potenciál aktivních a vzdělaných obyvatel“. Diskutující se mimo jiné shodli na tom, že Praha má doposud oproti jiným evropským metropolím relativně nízkou míru socioekonomických nerovností a disparit a zůstává zatím relativně sociálně promíšeným a bezbariérovým městem bez etnicky nebo sociálně neprostupných enkláv. S ohledem na značnou migrační atraktivitu a stoupající podíl cizinců a potřebu zachování sociální promíšenosti a soudržnosti města bude důležité, aby Praha dokázala efektivně využít potenciálu imigrace a nabídnout integrační služby pro cizince a přizpůsobit ("otevřít“) jim veřejné služby a instituce, včetně těch vzdělávacích. V oblasti vzdělávacího systému je nezbytné posílit jeho kvalitu a výkonnost a přijmout opatření, aby již nemohlo jako doposud docházet k nepřipravenosti kapacit v mateřských a základních školách na dopředu předvídatelný demografický vývoj a výkyvy poptávky. Jako jedno ze strategických východisek se podle účastníků diskuse jeví posilování služeb (již zmíněných škol, volnočasových zařízení atd.) a participace v lokalitách, tak aby byly vytvořeny předpoklady pro posilování místních komunit, které by měly být rozmanité z hlediska sociálního i věkového složení. I s ohledem na demografický vývoj je potřeba podporovat služby, které budou místně dobře dostupné a v nejširším slova smyslu otevřené a bezbariérové. V úvodu moderátor diskuse Mgr. Petr Wija, Ph. D. zmínil, že navržené politiky byly zpracovány pod vedením pana PhDr. Ivana Gabala, garanta zpracování tématu sociální koheze. Následně Petr Wija vyzval účastníky diskuse, aby sdělili své připomínky a postřehy k prezentovaným tématům v rámci navržených politik. Socioekonomické disparity a nerovnosti, integrace cizinců Nízké zastoupení chudých a sociálně či etnicky neprostupných enkláv na území Prahy lze do značné míry odůvodnit specifickým složením imigrace, jež do Prahy směřuje převážně z jazykově a kulturně blízkých zemí a je motivována hlavně ekonomickými důvody, tedy aktivní participací imigrantů – cizinců na pražském trhu práce. Je tedy nezbytné posilovat integrační služby pro cizince a otevřít pro ně trh práce a instituce, včetně těch vzdělávacích (Wija). Důležitá je především otevřenost městské správy vůči cizincům. Jako dobrý příklad otevřenosti a komunikace městské správy vůči cizineckým komunitám lze uvést městskou část Praha 3, která má na svých webových stránkách sekci “informace pro cizince“, která poskytuje velké množství užitečných informací v ruském i ve vietnamském jazyce (Masare). Jako ojedinělý příklad etnického ghetta na území Prahy lze podle některých účastníků diskuse považovat areál tržnice SAPA, kterou Pražané vzhledem k jazykové bariéře příliš nenavštěvují. S ohledem na posílení interkulturní interakce s vietnamskou komunitou by proto v areálu tržnice měla existovat například možnost exkurzí s průvodcovskou službou (Sádlo). Podle jiných ale SAPA není ghettem, je kulturním a obchodním centrem, což představuje významný rozdíl (Pixová). Problémem zůstává, jak pracovat s dětmi cizinců (žijícími například v okolí areálu tržnice) a jak co nejefektivněji navazovat
komunikaci s rodiči těchto dětí. Přetrvává totiž velký rozdíl ve schopnostech komunikace a integrace u rodičů a u dětí. Existují ale příklady dobré praxe, které bychom měli následovat (Feranc). Z terminologického hlediska bylo pracovní skupině doporučeno, aby v rámci vznikající strategie nehovořila nadále o homogenitě, resp. stejnorodosti sociálního prostředí a používala spíše slovní spojení „dosud nízká míra socioekonomických disparit“(Pixová). Slovo homogenita je politicky neudržitelným, vyvolává v řadě případů negativní konotace (Sádlo). Vzdělávací systém, posilování služeb v lokalitách Hlavním cílem v oblasti vzdělávání je, aby byl změněn dosavadní přístup, kdy převládá neustálé “hašení“ akutních problémů nad včasným plánováním a strategickým uvažováním. Problém vzdělávacího systému spočívá jak v jeho kvalitě a nedostatečné výkonnosti, tak i v kvantitativních aspektech. Jak je možné, že Praha má akutní nedostatek míst v mateřských školách, když na základě dopředu známých informací o demografickém vývoji bylo možné této situaci předejít? (Feranc). V minulých volebních obdobích tehdejší Útvar rozvoje hl. m. Prahy opakovaně poukazoval na nebezpečí vzniku a prohlubování deficitu kapacit v mateřských a případně základních školách. Politici a lidé odpovědní za rozhodování o rušení kapacit v předškolních a školních zařízení však tato upozornění spíše ignorovali a usilovali o využití ploch pro jiné než vzdělávací účely (Szentesiová). Základní školy jsou místem, kde by se měl odehrávat komunitní život. K tomu je ale nezbytným předpokladem, aby děti navštěvovaly školy v místě svého bydliště a nedojížděly do základních škol v jiných částech Prahy. Město by tedy mělo usilovat o vyrovnávání kvality mezi jednotlivými školami a rovněž zohledňovat a naplňovat preference místních obyvatel (Szentesiová), což je v přímém souladu se strategickou prioritou vyrovnávání kvality života v rámci území Prahy, podporou lokalit a zvyšování kvality vzdělávání (Wija). Nelze však stoprocentně předpokládat, že pakliže zkvalitníme občanskou vybavenost přímo v lokalitách, tak lidé budou místní služby beze zbytku využívat. Chtějí-li rodiče umístit děti například do cizojazyčné školy, budou pravděpodobně nadále dojíždět se svými dětmi do vzdálenějších částí Prahy. Každá lokalita má specifickou socioekonomickou skladbu obyvatel s různými nároky a v souvislosti s tím tedy nelze inženýrským způsobem plánovat spádová území (Čtyroký). Přesto lze ale předpokládat, že zkvalitněním občanské vybavenosti v lokalitách bude podpořen zájem místních obyvatel o místní služby, jejich využívání ale nesmí být stanovováno direktivně (Wija). Velká část místních služeb by měla být orientována na matky s dětmi a na seniory, protože právě tyto skupiny obyvatel se více zdržují v lokalitách svého bydliště a jsou tak potencionálně hlavní iniciační silou komunitního života (Szentesiová). Gender mainstreaming Uvedené podcenění problematiky školství v kontextu Prahy může mít souvislost i s nedostatečnou akcentací konceptu gender mainstreaming, která se odráží mimo jiné ve výrazně vyšším zastoupení mužů v exekutivních funkcích (a mimochodem i v personálním obsazení členů Metropolitní ozvučné desky či expertního týmu zodpovědného za aktualizaci strategického plánu). Přitom jsou to právě ženy, které se často nemohou vzhledem k nedostatečným kapacitám předškolních zařízení začlenit na trh práce. Vzorová evropská města, jakými jsou pro Prahu například Vídeň nebo Berlín, mají koncept gender mainstreamingu lépe zakomponovaný ve svých strategiích. Bylo by
užitečné určit osobu koordinátora, která by z pohledu genderové vyváženosti vyhodnotila strategické dokumenty, jež jsou v Praze aktuálně připravovány. Téma gender mainstreamingu by se mělo v aktualizovaném strategickém plánu odrazit ve formě konkrétního opatření a mělo by být institucionalizováno (McGarrell Klimentová). Myšlenka je taková, že by gender mainstreaming měl být zakomponován průřezově v rámci všech strategických cílů (Feranc). Sociální koheze, otevřenost a bezbariérovost V souvislosti s prioritami otevřeného a bezbariérového města bude nutné se více zaměřit na problémy handicapovaných a znevýhodněných občanů, kterých bude s ohledem na demografický vývoj neustále přibývat (Čtyroký). Na toto téma je při přípravě nového strategického plánu kladen velký důraz a bezbariérovost je chápána průřezově a pojímána široce v sociálním i fyzickém kontextu (Wija). Příkladem vhodného nástroje k posílení sociální koheze a integrity může být komunitní bydlení - cohousing. Příklady dobré praxe tohoto inovativního způsobu bydlení jsou známy například z Velké Británie. V Praze by měla vzniknout institucionální podpora k tomu, aby i takovéto inovativní nástroje bylo možné aplikovat (Pixová). Je otázkou, zda tyto inovativní nástroje typu cohousing mohou mít celoměstský dopad na řešení problematiky sociální soudržnosti. Lze očekávat spíše jen marginální efekty. Východiskem strategie bude spíše podpora bytové politiky v kontextu stárnutí populace (lifetime homes) a snaha o nejenom věkovou, ale i sociální promíšenost komunit (Wija). Město by ale přesto mělo v souladu s deklarovaným principem otevřenosti a vstřícnosti aktivně podporovat i takovéto nemainstreamové aktivity a nástroje, jakým je např. cohousing (Čtyřoký). Závěrečná doporučení Je nezbytné co nejvíce zapojovat lokální lídry a přímé aktéry do procesu tvorby aktualizace strategického plánu. Pro naplnění a implementaci budoucí strategie je zcela klíčové, aby například na tvorbu politiky sociální revitalizace centrální Prahy měli přímý vliv lokální lídři působící v centru města (Masare) nebo aby se na tvorbě strategie podíleli přímo vybraní cizinci, s ohledem na řešené téma integrace cizinců (Pixová).
Stůl č.2 – KREATIVITA – živé, kulturní a kreativní město U stolu č. 2 se diskutovalo nad návrhem druhého strategického cíle. V rámci diskuze byly připomínkovány jednotlivé politiky strategického cíle. Koncepce strategického cíle a jeho další rozdělení bylo diskutujícími přijato pozitivně. Diskutující připomínali, že základním tématem je terminologie, tedy přesné popsání pojmů použitých ve strategickém plánu. RNDr. Tomáš Řehák podotknul, že pojem živé umění nelze zjednodušit na performační umění tedy divadlo, ale jedná se i o současné výtvarné umění a literaturu. Mgr. Jana Kostelecká doplnila, že součástí živé kultury je i aktivní péče o historické dědictví. Samotné zařazení kultury a kreativity jako jeden ze strategických cílů považuje za důležité architekt a děkan FA ČVUT prof. Ing. arch. Jiří Lábus, který říká, že kultura je jedna z cest jak mohou obyvatelé města musí vzít město za své. Ten také upozornil, že město není dostatečně „živé“ protože v něm lidé nežijí, ale pouze jej využívají k přesunu
z práce do bydliště a ve svém volném čase odjíždějí mimo Prahu. PhDr. Kateřina Bečková upozornila na důležitost místních obyvatel a vznik a koncentrace negativních jevů v případě jejich absence například v centru města kolem Václavského náměstí. Kulturní aktivity jsou dnes důležitou součástí života mladých lidí v Praze, jejich kvalita může ovlivnit rozhodnutí zda zde dále žít. Absence těchto aktivit může vést až k rozhodnutí změnit bydliště říká Mgr. Jana Kostelecká. Jako téma přesahující kulturu a kreativitu se ukázala komunikace mezi jednotlivými aktéry ve městě, která v současnosti probíhá minimálně a záleží pouze na dobré vůli jednotlivců. Během diskuze byla zmíněna důležitost role města jako mediátora, propagátora a podporovatele místních aktivit. Složitým tématem se ukázalo hodnocení kultury. Absence kritérií pro hodnocení kvality se promítá do grantové politiky města. Peněz pro kulturu je v rozpočtu dostatek, zásadním problémem je jejich rozdělování, které upřednostňuje nekvalitní scény na úkor kvalitnějších, které často fungují na hranici existence nebo zanikají (uveden příklad zrušeného divadla Komedie). RNDr. Tomáš Řehák k tomuto tématu zdůraznil důležitost vymezení veřejného a soukromého zájmu a podpory vytváření věrohodných metodik hodnocení ekonomické efektivnost kultury a zjištění jaké finance potřebují jednotlivý aktéři na kulturním poli. V současnosti neexistují žádné práce, které by se tomuto tématu věnovali a proto se není o co opřít. Ing. arch. Ondřej Císler doplnil, že je potřeba vést dialog o parametrech kvality kultury a propojit je systémem financování. Ing. arch. Pavla Melková připomenula, že v Praze existuje silná komunita, která má výsledky s mezinárodním ohlasem bez podpory města. Ing arch. Tomáš Vích z vlastní zkušenosti dodal, že podpora má mnoho podob a nemusí být pouze finanční. Ing. arch. Petr Kučera dodal že stačí aby město mělo zájem o dění ve městě a aby o něm informovalo. Nejvíce diskutovaným tématem byla role kulturních institucí ve městě. Současný stav byl popsán spíše negativně. V Praze jsou veřejné instituce různých zřizovatelů (státní, městské a městských částech), které spíše nespolupracují a ani město to po nich žádnou formou neočekává. Jejich synergie však může znásobit pozitivní dopady na město. RNDr. Tomáš Řehák z vlastní zkušenosti poukázal na to, že tomu legislativa nepomáhá a starostové nemají v ruce žádný nástroj, kterým by mohli podpořit otevřenější přístup k institucím, které nejsou přímo v jejich správě. Pokud to dělají tak mohou použít maximálně „zdravý rozum“, který může politická opozice snadno zpochybnit. Dodal, že městské části drží velkou část města v rukách a jsou proto důležitou součástí i při formování kulturní strategie města. Instituce jsou často jsou podfinancované a až na výjimky nefungují jako podporovatelé nezávislé scény. Tuto těžko zachytitelnou scénu malých nezávislých lokálních subjektů (klubů, kaváren, divadel) kde vzniká reálná pouliční ekonomika je potřeba pečlivě sledovat a podporovat, řekl Mgr. Michal Křivohlávek a jako příklad uvedl dění v ulici Krymská ve Vršovicích. Ing. arch. Ondřej Císler připomenul že v evropských metropolích velké kulturní instituce vytvářejí podmínky pro podporu alternativních projektů a fungují jako podhoubí živé kultury. Jako vzorová instituce byla zmíněna Galerie Rudolfinum pod vedením kurátora Petra Nedomy, která má bohatý program mezinárodního významu s kvalitním doprovodným programem přesahující hranice instituce. Mezi zahraničními příklady byl představen Linz ve kterém vzniklo několik nových
institucí v moderních a architektonicky zdařilých budovách. Mgr. Dan Merta poukázal na důležitost financování a souhru okolností, kdy byly jednotlivé záměry ve městě podpořeny finančně na základě propojenosti strategie a politik na národní a lokální úrovni. prof. Ing. arch. Miroslav Masák doporučil obrat k pozitivnějšímu myšlení, v 19. století vznikla série kulturních objektů, které jsou centry dění do dnes. Proto považuje za důležité zpracovat analýzu možných záměrů, které by se dali co nejrychleji realizovat a budou mít velký dopad na místní dění. Na to navazuje názor, že nové budovy mají velkou sílu. Dobrým příkladem je Národní technická knihovna, která funguje jako kvalitní atraktor a má kvalitní program s místním i celoměstským dopadem. Některé instituce si to neuvědomují a jejich působení začíná a končí u vstupních dveří a neexpandují mimo svůj vymezený prostor. Mgr. Jana Kostelecká uvedla jako příklad Clam-Gallasův palác kde sídlí archiv hlavního města Prahy. Mgr. Dan Merta zdůraznil důležitost různorodosti institucí ve městě, galerie se sbírkami mají dlouhodobý program pevně daný a proto je třeba mít ve městě i nezávislé prostory, které jsou otevřené a aktivně nabízejí prostor. Samotná kultura by neměla být omezována pouze na „živou“ složku. Kvalitní architektura a „postavené“ prostředí je ovlivňuje jeho kvalitu kultury podotkla Ing. arch. Pavla Melková. Veřejný prostor je v stále zneužíván negativními jevy (např. hazardem), začít můžeme jednoduše tím, že tyto jevy eliminujeme připomenul Ing. arch. Jan Sedlák. Důležitou podmínkou pozitivního vývoje v oblasti kultury je vzdělávání. Do strategie města by se neměli klást cíle republikového významu, strategický plán by se neměl snažit udělat vše a v pojmech by měli být cíle co nejvíce konkretizovány v kontextu Prahy, řekl prof. Ing. arch. Ladislav Lábus. Na příkladu environmentální výchovy upozornil, že se jedná o dlouhodobý a značně nákladný proces, který přinese zisk po určité době. Společná politika vzdělávání je projev úrovně společnosti. Na závěr bylo shrnuto, že by cílem nemělo být získání více peněz pro kulturu, ale jejich efektivní využití. Protože město bylo živé i když bylo chudé, uzavřel diskuzi RNDr. Tomáš Řehák. Stůl č. 3 – PROSPERITA - Ekonomický rozvoj Strategický plán hl.m. Prahy je složen z 6 strategických cílů. Ekonomický rozvoj – Prosperita, je jedním z nich a dále se dělí na 4 politiky/hlavní témata: služby města pro podnikání a investice, zajištění optimálního fungování trhu práce, udržitelnost cestovního ruchu a využití potenciálu v oblasti inovací a kreativity. Praha by měla usilovat o to, aby jasně zprostředkovávala relevantní informace a tímto lákala investory. Zároveň by měla vyvíjet větší úsilí o to, aby zde již etablovaní investoři chtěli zůstat a reinvestovat prostředky v hlavním městě. Trh práce by měl být vybalancovaný mezi nabídkou a poptávkou po pracovních místech. Cizincům, kteří mají příležitost v Praze pracovat, by mělo město aktivněji pomáhat. Cestovní ruch by měl být méně náchylný k sezonním výkyvům. Koordinace mezi různými turistickými agenturami pomůže nastolit srozumitelnější komunikaci dovnitř a ven. Městský potenciál pro kreativitu a inovace by měl být lépe a systematičtěji rozvíjen. Praha musí pracovat na své „korporátní“ identitě a smysluplně ji rozvíjet. Špicar
Politika podnikatelské prostředí a investice Praha se nemá tak špatně, nicméně, je možné lépe stávající využívat potenciál V současnosti dochází ke změnám na MHMP, jako například odbor městského investora Můžeme doporučovat náplň jejich aktivit, které nejsou ucelené Aktivní vysoké školy, které se musejí otevírat efektivněji veřejnému sektoru a dále soukromému Brno se jeví jako daleko dynamičtější v rozvoji a přitahování kvalitních školitelů, investorů... Brno lépe využívá EU peněz než Praha Brněnský průmysl v 90 letech krachoval, textilní téměř zmizel Uměli najít způsb jak přitáhnout investory, kvalitní lidi Praha není nucená okolnostmi dělat radikální opatření Problém není Praha – Brno, ale Praha – Praha Praha se chová k investorům nedobře, jiná města jsou daleko vstřícnější Ctibor Dvě časové osy SP: Krátká 2020 Dlouhá 2030 Maier -
SP je o tom co v něm teď není Teď je důležité se zaměřit na to, co v něm není Na základě čeho budou vybrány klíčové obory Praha má výlučnou pozici v rámci ČR Výběr cíleně lokalit je problém – Saskia Sassen, globální město Aspirace na největší města, benchmarking, Mnichov
Špicar Je možné stanovit které investice jdou na určená místa? Dynamičnost světové ekonomiky neumožňuje predikovat budoucí potřeby Může Praha využít například kreativní průmysly? Sidorová Co dělá Praha pro lidi v kreativních průmyslech? Jaký je job pattern v kreativní oblasti? Špicar Značka Praha je neskutečně silná Kreativní průmysly se zásadně podílí na národním HDP Zahraniční kreativci nejsou zaplatitelní v podmínkách ČR Je třeba vychovávat lidi na VŠ – kreativita a management jsou jedny z nejžádanějších Johnová Představa o tom jaké má město být Jaké investice by odpovídaly podpoře SP
-
Investice vážící se k velkému prostoru jsou nežádoucí Praze schází dobré a kvalitní služby Praha je velmi bohatá, které chybí transparence
Špicar -
Praha si nemůže dovolit vyzobávat investory Investory bychom měli lákat V Praze není dostatek kvalifikované pracovní síly Škodě trvalo 20 let než sem dostála RnD Je zde velmi málo lidí, kteří studují exaktní vědy
Gebrian Praha disponuje nějakým majetkem Není jasné, kde co kdy se dá použít? Velké procento domů je prázdné Je potřeba mít seznam městského majetku Pavel Štěpán Praha nedělá moc pro investory. Je tu jistý funkční gridlock Investor si nemůže dovolit čekat roky na rozhodnutí o změně UR Potřeba co nejširší palety oborů, které může nabídnout Technické obory nemají podporu státu-města Toto je naprosto fatální Nedostatek kvalifikovaných studentů Špicar -
Projekt duálního vzdělávání Střední školy by měly spolupracovat s místními školami Podnikatelé mají sami chodit do škol Chceme aby zaměstnavatelé chodili do škol učit Příprava curricula Učeň se neobejde bez jazyků Firmy často platí sami vybavení škol Město by v tomto mělo hrát brokerovou roli
Okamura Vzdělávání se stává průmyslem samo pro sebe Budeme vzdělávat pracovníky, je třeba zlepšit celkovou kvalitu Praha má potenciál se stát vzdělávacím centrem Evropa se stává učícím centrem JV Asie Kreativní centra a střediska jsou potřeba UMPRUM je subotpitmalne umístěno v Mikulanské Špicar Využít potenciálu JV Asie V rámci mhmp mají nedobré stránky v AJ Rachidi Co brání investorům vstoupit na trh?
-
Velká nejistota co se týká stavebních řízení Praha by měla zjednodušit legislativní přístup MČ mají spoustu majetku, ale neefektivně funguje PPP přístup Nemáme kvalitní ubytování pro studenty Nejsou studenti, kteří mohou přivážet finance Město by se mělo více v tomto angažovat Do města spoustu lidí nepřijede, protože nemají kde bydlet
Štěpánek Praha má hardware, ale slabý software Brno by nemělo být vzýváno Praha staví mimo hranice Prahy Máme miliardy nevyužité, mohou být použity na rekvalifikace cizinecké policie Petr Hlaváček Český systém těsně vedle Potřeba rychlý spoj na letiště Nesmyslné metro do míst, kde bydlí bohatí a metrem nejezdí Petr Uherka Co se může udělat pro jednotlivé věci Kreativní průmysly Uznávaný pojem, jsou drivery pokroku Jsou velké a jsou viditelné Musí se dostat na mezní velikost Podpořit odbory s jasnou komparativní výhodou Město by mělo mít nástroj, který vyhodnocuje pokrok Je třeba hodnotit pokrok Potřeba mít contact office na univerzitách a SŠ s městem Podpora multimediality Prosadit větší procento technických oborů – pobídky v tomto směru Popularizace vědy je potřebná Potřeba kvalitních infografik Valentová Lépe hospodařit s majetkem města Mít stanovené priority pro investice města Prosperita není totálně závislá na odvodech firem Jak jsou firmy provázány na rozpočet Transparentní rozpočet města Sociální podnikání Stůl č. 4 – MOBILITA – fyzicky prostupné, dostupné a propojené město Účastníci u tohoto stolu diskutovali o nutnosti vyvažování rozvoje jednotlivých způsobů pohybu městě, především o žádoucím vyšším používání veřejné dopravy, přirozeného pěšího pohybu a jízdních kol vůči automobilové dopravě. Zároveň se shodli na tom, že je
důležité větší pozornost než dosud věnovat efektivitě vynaložených investic v oblasti dopravy, redukovat oproti současnosti počet velkých projektů vyčerpávajících rozpočet města a tím vytvořit větší prostor pro realizaci projektů menšího rozsahu. Jako příklad vhodného impulsu pro rozvoj města pro nejbližší období byl diskutován rozvoj Letiště Václava Havla a s ním souvisejících projektů, např. modernizace železnice na Kladno. Účastníci dále upozornili na nutnost provázanosti strategického cíle Mobilita s dalšími cíli strategického plánu a potřebu vnímat mobilitu v širším pojetí. Zároveň doporučili provádět účinnou osvětu uvedeným principům a vytvořit podmínky pro jejich uplatnění v praxi. Moderátor stolu Ing. Marek Zděradička na úvod zdůraznil, že považuje za nutné volit priority v dopravě ve vztahu k finančním možnostem města a k aktuálnímu stavu a trendům v tomto oboru. Je třeba více dostat do ulic chodce jako základní druh mobility a bylo by vhodné stanovit konkrétní cíl zvýšení podílu chodců na dělbě přepravní práce (Johnová), což by se mohlo podařit v implementačním dokumentu, kterým bude v návaznosti na strategický plán pravděpodobně Plán udržitelné mobility (Zděradička). Konkrétní cílové hodnoty je potřeba vždy vztahovat ke konkrétnímu návrhovému období (Jaroš). Strategický cíl Mobilita by neměl být pouze o dopravě, ale měl by v sobě obsahovat také strategii města krátkých vzdáleností (Maier). Města krátkých vzdáleností lze dosáhnout pouze provázaností s dalšími strategickými cíli strategického plánu, např. Systém (Hlaváček). Město krátkých vzdáleností není jen o pěší dostupnosti, ale například také o dostupnosti veřejné dopravy (Körner). V podrobnějších vrstvách strategického cíle Mobilita, například na úrovni příkladů opatření, není diskutovaný pracovní návrh zcela čistě dopravní (Cach). Tím, že doprava napáchala ve městě v minulých letech velké škody, je zaměření na nápravu škod v oblasti dopravy logické (Lejčar). Důležité bude, jak se podaří uvést strategický plán do praxe (Maier). Například současný strategický plán má program realizace, ale nedbalo se příliš na jeho dodržování a naplňování. Pohyb městem by se měl více tomu městu přizpůsobovat, udržitelná mobilita není ale jen o vztahu k prostředí města, ale také k výdajům města (Zděradička). Praktickými projekty se snažíme iniciovat zájem o jiné druhy dopravy než o individuální automobilovou dopravu, např. portál Chodci sobě, projekty v rámci Bezpečné cesty do školy. Zároveň jde o efektivitu vynaložených investic - často jsou investice pro chodce malými investicemi a přitom přinášejí značné efekty, které se často dostatečně nedoceňují. Podceňuje se například imisní únosnost území (Johnová). Úspěšnost strategického plánu se měří podle toho, co se z něj zrealizuje, ne podle toho, jak se napíše. Proto se o jeho obsahu nyní široce diskutuje. Propojenost jednotlivých strategických cílů je nutná, aby strategický plán nebyl sektorově pojímaný dokument (Perlín). Při diskuzích by neměla být opomíjena účast správy města, např. TSK, Policie (Hlaváček). Vhodná by byla účast ředitelů odborů Magistrátu hl. m. Prahy (Zděradička). Důležité bude, jak se dál naloží s návrhem strategického plánu, aby se zkompletoval a začal široce projednávat a následně se i zrealizoval (Maier). Plán udržitelné mobility by mohl být vhodným mostem mezi vizemi ve strategickém plánu a realizací (Cach). Také do přípravy Plánu udržitelné mobility bude dobré více zapojit správu města (Zděradička). V návrhu strategického cíle Mobilita postrádám důležité téma bezbariérovosti (Valentová). Toto téma bude obsaženo v rozpracování politik do úrovně příkladů opatření (Zděradička). Dosažení pozitivního vnímání diskutovaných nových přístupů týkajících se mobility ze strany široké veřejnosti bude vyžadovat intenzivní osvětu (Hlaváček). Pomohla by například série debat v médiích k tématům
strategického plánu (Johnová). Uvítáme pomoc zúčastněných při zajišťování této osvěty (Perlín). Je v diskutovaném strategickém cíli Mobilita nějaký významný startovací impuls rozvoje města pro nejbližší období (Perlín)? Uvažované nové významné rozvojové aktivity v centrální části města vyvolají vysoké nároky na přepravní potřeby, které je potřeba včas analyzovat (Körner). Doporučuji vytvořit koncepční rámec a postup pro přípravu velkých projektů obdobně jako se to dělalo v prvopočátku přípravy původního strategického plánu na konci 90. let (Maier). Mělo by se stavět hlavně na metru (Hlaváček). Považuji za důležité zrovnoprávnit příměstskou železnici s městskou veřejnou dopravou a aby ta příměstská železnice měla průjezdný charakter přes centrum města (Lejčar). Za startovací rozvojový impuls považuji rozvoj Letiště Václava Havla a jeho okolí, včetně železničního spojení s centrem města. Tento impuls je součástí návrhu příkladů opatření strategického cíle Mobilita (Jaroš). Také vidím velký potenciál letiště a jeho okolí, které již dnes přitahuje významnou dojížďku za pracovními příležitostmi, například i z Kladna (Körner). Preferuji systematickou práci s malými projekty, třeba i na úrovni odstraňování bariér ve veřejném prostoru - zábradlí (Maier). O tomto přístupu preference malých projektů se již dříve diskutovalo jako o „akupunkturních opatřeních“ (Zděradička). Doporučuji kombinovat malé projekty i s tak významnými projekty jako je rozvoj letiště (Hlaváček). Jde o vyváženost malých a velkých projektů na rozdíl od dnešní jednoznačné preference velkých projektů (Zděradička). Prosadit změnu přístupu k preferenci malých projektů bude poměrně náročný proces (Cach). Je důležité podporovat participaci veřejnosti - změna v přístupu by se měla soustředit také na větší otevřenost a dále také na změnu dělby přepravní práce ve prospěch pěší dopravy (Johnová). Stůl č. 5 – PROSTŘEDÍ – Funkční a esteticky kvalitní prostředí ve městě V širokém pojmu prostředí se diskutující věnovali zejména problematice centra Prahy. Mezi hlavní témata patřilo vylidňování centra, demografický vývoj a možnosti, jak ovlivnit tuto situaci, aby centrum města bylo živé. Důležitá je participace stávajících obyvatel ohrožených lokalit. Tématem byly také spekulativní nákupy nemovitostí v centru Prahy a dlouhodobě neobydlené a neudržované nemovitosti. Byly zmíněny inspirativní příklady ze zahraničí (Nizozemí, Belgie). S tématem centra souvisí téma veřejného prostoru. Jak přitáhnout lidi do prostoru, kde nebydlí? Mohou tato prostranství fungovat bez stálých obyvatel v sousedství? Také je důležité zmínit problematiku jiného životního stylu obyvatel, oproti minulosti lidé více cestují, nezdržují se pouze v okolí svého bydliště. Další téma byla městská zeleň, koncepce zeleně a správa a údržba. Skupina má vizi jednotného konceptu městské zeleně s důrazem na městotvornost. Ovšem, naproti tomu nelze zapomenout na plochy chráněných území, biokoridory - plochy s jinou intenzitou údržby. Objevily se poznámky o důležitosti divokých, neudržovaných ploch a přechodu mezi oběma póly. Diskuze se dotkla také terminologie. Termín „urban design“ byl převážně vyhodnocen jako zavádějící. Účastníky bylo doporučeno zvážit vhodný český ekvivalent, byl navržen termín architektura veřejného prostoru (Sedlák) a také tvorba města (Melková). Byla zmíněna také poznámka o významu aplikace různých dílčích strategií na rozdílné oblasti Prahy. Jiné požadavky klade prostředí centra, jiné panelová sídliště a suburbie. Okrajově byl zmíněn koncept Smart Cities, diskutující cítí potřebu přizvat k jednání o těchto projektech také architekty. Nyní jsou tyto koncepty vypracovány zejména dopravními specialisty, kteří mohou mít jednostranný pohled na věc.
Úvod Petr Štěpánek v úvodu nastínil možnosti, kam by se diskuze mohla ubírat. Zaznělo, že se jedná o široké téma, které má přesah témat do dalších pracovních skupin. Důležitá je reflexe zahraničních zkušeností. Zmínil příklad Vídně, kde je skupina v kontaktu s jednotlivými úředníky. Některé projekty, které se chystají k realizaci v Praze, jsou již ve Vídni v provozu 10 a více let. Uvedl debatu tak, že by rád zaslechl kritické poznámky k tématu a také možná opatření k nápravě. Například co a jakým způsobem realizovat. Zeleň Poté diskuze začala příspěvkem o rubu a líci města (Jiří Sádlo). Byl vznesen dotaz, zda není všechna snaha zacílena pouze na líc města. Ovšem rub nám toto může oplatit, například je zde problematika náletové zeleně. Rub potřebuje i neinstitucionalizované prostředí. V reakci bylo řečeno, že v samotném centru města je žádoucí dobrá orientace, bezpečnost, transparentnost – zejména výška keřů kvůli bezpečnosti obyvatel. Ale samozřejmě rub, plané keře, biokoridory, náletová zeleň, chráněná území, městské lesy budou fungovat v jiném režimu (Pavel Činčera). Je nutné nalít určitý balanc. V příkladu je zmíněna Vídeň. Je doplněn názor o významu environmentální udržitelnosti, vstřícnosti, což je důležité ve městech, kde zeleň by měla být městotvorná (Petr Štěpánek). Otázkou je také nyní nejednotná údržba, různé menší firmy jednotlivě obhospodařují části městské zeleně, chybí zde zastřešující koncepce. Úbytek obyvatel v centru Prahy Ladislav Lábus otevírá stěžejní téma diskuze. Jde o postupné neustávající vylidňování centra Prahy. S tím souvisí to, že také veřejné prostory v centru nejsou živé. Připomíná analogii s krajinou, co se stalo s dříve kulturní krajinou. Dříve v krajině pracovala většina obyvatelstva, nyní jsou to spíše výjimky, proto se krajina mění. Jaký bude osud městské zeleně v budoucnu? Není potřeba se bránit určité divokosti, jen ji učinit přijatelnější. Důležitý je motiv degradace urbánního prostředí. Nachází se exemplární příklad – prostor Václavského náměstí. Dnes už tam nejsou jedinečné funkce jako v minulosti, exkluzivní kina, kulturní zařízení. Není důvod tuto oblast navštívit pro běžného občana (Kateřina Bečková). Je zmíněno, že degradace urbánního prostředí patří mezi osm priorit strategického plánu a je tedy tomuto témata věnována velká pozornost. Je řečena myšlenka, že na bydlení se všechno nabaluje. Jádrem problému je tedy řešit demografickou situaci, a poté navázat s dalšími důležitými tématy jako je zeleň a další. Tam, kde nikdo nebydlí, úpravy vnějšího prostředí nepomohou (Jan Sedlák). Lábus reaguje, že u problému vylidňování, se jedná o specifický rys, který se týká pouze centra Prahy. Dodává, že magistrát často vlastní domy, které prodává soukromým investorům, což je škoda, protože se pak město vzdává možnosti ovlivňovat aktivně dění v lokalitě. Je zmíněn aspekt kvality života, kde ta zeleň hraje pozitivní roli. Příroda a zeleň mají roli atraktivity. Je to pravda, ale nutné je vždy ovlivnit dění v základním problému – tím je demografie a bydlení v centru. Dochází ke spekulacím s nemovitostmi v centru Prahy. Má město nějaké regulativy? Je upozorněno na polemický prodej domu na Smetanově nábřeží. Jak to, že ho nezískala univerzita, ale přednost dostal soukromý investor? Není zde nedostatek koncepčního řešení? Nemůžeme se inspirovat v zahraničí a nějakým způsobem podporovat
nespekulativní podnikání? Poukazuje se na příklad Nizozemí (Zdeněk Zavřel). Zde nelze nechat naprosto neudržovaný dům v centru města. Jsou na to regulativy a v krajním případě se přistoupí k rekonstrukci na náklady vlastníka, pokud ji neuhradí, tak i k vyvlastnění objektu. Soukromý investor se také podílí na rozvoji města, podílí se na vyvolaných problémech přiměřeným způsobem. Sedlák dodává, že obyvatel opravdu znatelně ubývá, demonstruje to na příkladu Petrské čtvrti, kde je znatelný úbytek občanů během posledních pěti let. Vít Masare připomíná nutnost aktivní participace obyvatel, kteří v centru ještě nyní bydlí. Důležité je jak situaci vnímají oni. Veřejný prostor Pavla Melková připomíná téma veřejného prostoru. Co je kvalitní veřejné prostranství? Pokud tam lidé nebydlí, o to víc musí být kvalitní veřejné prostředí proto, aby je přilákalo. Veřejný prostor bez lidí není možný. Dotýká se také žádostí o odkoupení malých částí veřejných prostranství, která jsou v majetku města. Dnes neexistuje koncepce, podle které by se posuzovalo, zda může město tyto malé části veřejného prostoru prodat. Můžeme dojít poté k situaci, že určitá strategická (i když malá) plocha v budoucnu bude Praze chybět. Kateřina Bečková se dotýká otázky, jak přitáhnout lidi do centra, kteří tu nebydlí? Co se dá změnit, aby byla situace jiná? Toto se řeší na úrovni osmi strategických témat, takže je jistě důležité se tímto tématem zabývat blíže. Jsou důvody nedostatečná občanská vybavenost (mateřské školy), úklid v centru města, bezpečnost? Je obava, že by v dlouhodobém horizontu mohlo vzniknout tzv. město duchů. Dokonale zakonzervované centrum se skvěle dochovanými historickými památkami, ale bez života. Je nutné, ale nepečovat o všechno stejně, nechat určité šedé zóny, kde by se město mohlo rozvíjet víceméně svobodně. Terminologie Další debata se dotýká terminologie. Pavla Melková je názoru, že v českém prostředí bychom měli upřednostňovat české názvy před anglickými. Navrhuje tedy „urban design“ nahradí českým ekvivalentem. Nyní to podle ostatních také vytváří mylný dojem, že designem vylepšíme, přikrášlíme prostor. Nabízí pojem „tvorba města“. Jan Sedlák navrhuje „architektura veřejného prostoru“. Rozdílná strategie pro různé části města Jiří Sádlo má připomínku, že toto jsou úkoly pro vnitřní město. Ale to ty ostatní části města? Z vesnic se stávají satelity, kde původní výhody vesnic mizí a přicházejí nevýhody města. Problém je také při vymezení Prahy, skupina by ráda vytvořila ucelený zelený prstenec kolem města (Pavel Činčera). Nabízí se využít výborné geografické polohy města k definici hranice. Zdeněk Zavřel zmiňuje to, že by strategie pro různé prstence Prahy měla být různá. Protože prostory mají rozdílné problémy. Skupina reaguje tím, že strategie rozdělují na tři části: centrum Prahy, panelové sídliště a suburbie. Další témata Jedna reakce se věnují námětu, jestli by neměla být znovu zavedena procenta ze stavebních děl, kde část by šla na výtvarné umění, sochařství – jako za socialismu. S cílem zlepšit prostředí ve městě (Vít Masare). Zdeněk Zavřel přichází s dvěma připomínkami ke skupině. První se týká demografického vývoje, zabývá se touto problematikou skupina dostatečně? Vzápětí se vysvětluje, že tato tématika je v režii skupiny Lidé. Problematika je průřezová, je součástí strategické
politiky. Také upozorňuje, zda je řešen koncept Smart Cities, a dostatečná participace architektů v něm. Poukazuje na fakt, že město není pouze logistika a doprava. Ladislav Lábus se dotýká nastavení politiky města. V devadesátých letech se vše podřizovalo neviditelné ruce trhu, regulace byla minimální. Neměli bychom to přehánět, ale přiměřená regulace je zřejmě nutná, aby vše nebylo jen o financích. Stůl č. 6 – SYSTÉM – Chytře a transparentně spravované město Diskuze stolu zaměřeného na strategický cíl Chytře a transparentně spravované město (systém) se soustředila především na témata spojená s politikou důvěryhodné správy města (Good Governance) a její provázaností na další politiky a cíle. Komunikace – participace – důvěra Celou diskuzí se prolínaly příspěvky týkající se komunikace s veřejností, a to jak při tvorbě a projednávání aktualizace strategického plánu, tak i ve vztahu k dalším aktivitám města a Institutu plánování a rozvoje. Komunikace jako základní podmínka participace musí být otevřená a chytrá. Nabízí se možnost zapojit do procesu studenty středních škol (Ondřej Šteffl); vtáhnout studenty do uvažování, jak bude město vypadat za 20 let, kdy budou v produktivním věku, je důležité. Kreativitu studentů je vhodné usměrnit do přiměřeně zodpovědné role, například by mohli novinářskými prostředky mapovat dění kolem sebe (Petr Uherka). Jako pozitivní příklady aktivit, které probíhají, byla uvedena platforma Architekti ve škole, která podporuje výuku zodpovědného urbanismu ve školách, nebo pořádání architektonických procházek (Milota Sidorová). Projekt Nábřeží žije! ukázal možnosti kombinace přímých aktivit s průběžným poskytováním informací o pražských reáliích (Jiří Čtyroký). V zahraničí (Amsterdam) se osvědčilo strukturování informačních kanálů do tří skupin: pro ty, kteří město navštěvují, kteří v něm žijí, a kteří v něm investují (Milota Sidorová). Kromě digitálních médií je vhodné používat také konzervativní prostředky, jakým by mohla být například papírová vývěska Metropolitní ozvučné desky (Kateřina Szentesiová). Obecně projevovaná nedůvěra se vztahuje k politice a politickým představitelům města. Důvěra k Praze jako k městu je silnější (Karim Rachidi). Je zapotřebí ukazovat pozitivní příklady, které fungují. Zde je společný prostor pro iniciativy a město (například v médiích veřejné služby – Česká televize, Český rozhlas, vlastní média). V Praze existuje přibližně 80 sdružení, zabývajících se lokálními otázkami. Město na podněty občanů musí umět reagovat a musí umožnit průběžnou kontrolu, nikoliv jen kontrolu výsledků (Jan Kasl). Velkým tématem jsou regulační plány (Tomáš Vích). Kancelář Metropolitního plánu se v současnosti zabývá vyjasněním celkového uspořádání města, je obtížné shodnout se na výběru nejdůležitějších lokalit (Roman Koucký). Subsidiarita správy města vyžaduje vyjasnění podmínek, za nichž se rozhoduje: jaký by měl být optimální poměr kompetencí mezi magistrátem a městskými částmi? V případě celoměstsky významných otázek je potřeba posílit pravomoce centra a naopak (Kateřina Szentesiová). Připomínky k formulacím politik Hovoříme-li o důvěře, nabízí se otázka, zda lze obnovat ztracenou důvěru, nebo ji získávat od základů. V dějinách Prahy 20. století se nenachází příliš mnoho momentů, kdy by existoval všeobecný pocit důvěry občanů v samosprávu. Proces "získávání"
důvěry vyžaduje specifické nástroje (Adam Gebrian). Jednotlivé politiky by měly být souměřitelné z hlediska svého obsahu a dopadu. V tomto ohledu se jeví politika využívání chytrých technologií při správě města ve srovnání s klíčovou politikou důvěryhodné správy jako technikálie (Tomáš Řehák). Strategický plán by měl zdůraznit, že účelem použití IT není zavedení technologií samotných, ale efektivnější komunikace při správě města. Smart governance přináší vyšší kvalitu. Opakovaně bylo zmíněno téma brandu (značky) Prahy jako důležitého nástroje vnímání města – "hodnoty vzlínají do značky" (Petr Uherka). Ke zvážení je otázka, zda strategický plán dostatečně reflektuje genderovou problematiku. Neměla by koordinace rovných příležitostí být jeho součástí? (Monika Klimentová). Hledání cest budoucího rozvoje Řada diskutujících skepticky pohlíží na možnost nalezení zásadního rozvojového impulzu (kick-off). Primátor Tomáš Hudeček na příkladu zahraniční novinářské zprávy o Praze jako ideálním místu k trávení Vánoc, která vyvolala desetiprocentní nárůst turistického ruchu ve Vánočním období, vyzval k postupnému zlepšování kvalit Prahy (například zapojení konceptu Smart Cities) a zvyšování renomé města. Jako možné iniciační rozvojové projekty bylo zmíněno několik hlavních témat: •Dostavba Staroměstské radnice, s velkým a otevřeným diskuzním sálem, jako místa určeného k potkávání lidí a výměně názorů (Tomáš Vích). •Infrastrukturní stavby – zprovoznění tunelu Blanka s následným uklidněním významné části města (Pavel Štěpán) nebo rozvoj pražského letiště (Petr Suška). •Participativní rozpočet – o části městských výdajů by rozhodovali přímo občané (Karim Rachidi) •Kultura jako zásadní téma – "nejblíže ke kick-offu mají emoce, nejblíže k emocím má kultura" (Tomáš Řehák). V neposlední řadě byly jako významný rozvojový impulz zmíněny připravované koncepční dokumenty – Metropolitní plán a Strategický plán. Hledá-li strategický plán výrazné rozvojové téma, pak on sám je tím tématem (Roman Koucký).
