METROPOLITNÍ OZVUČNÁ DESKA 3.2 5. 4. 2014 Kulaté stoly – ZÁPIS
Stůl č. 1 – Manuál tvorby veřejných prostranství V Praze do dnešní doby neexistoval žádný celostní přístup k veřejným prostranstvím a veřejnému prostoru. Panovala tedy obecná shoda na důležitosti řešení veřejných prostranství a veřejného prostoru a vzniku dokumentů Manuál tvorby veřejných prostranství (dále jen Manuál) a návrhu Strategie rozvoje veřejných prostranství. Diskuze kulatých stolů se nesoustředila pouze na obsah Manuálu tvorby veřejných prostranství a jeho jednotlivá pravidla. Probíranými tématy byly především implementace Manuálu, infrastruktura a způsob jakým determinuje veřejná prostranství, vztah budov a veřejných prostranství, propojení s Managenent Planem UNESCO a tématem turismu v historickém centru Prahy, podpora akcí na veřejných prostranstvích. 1.kolo Vztah budov a veřejných prostranství Prvním z témat, kolem kterého se točila diskuze, byl vztah budov a veřejných prostranství. Kdyby nebylo domů, nebylo by veřejných prostranství (Josef Pleskot). Jednak je kvalitu veřejných prostranství nutné zajistit již v urbanistické rovině, která pokud není kvalitně založena, těžko se již veřejná prostranství napravují v detailu (Pavla Melková). Specifické téma, kterému je zároveň nutné věnovat pozornost je návaznost vnitřku a vnějšku budov, otevření parteru budov na veřejná prostranství, přechod veřejného prostoru do interiéru budov. Jak pro veřejné instituce, tak i pro soukromé subjekty může být otevření veřejným prostranstvím benefitem. Zájem o investice soukromých subjektů do veřejných prostranství za cílem jejich zkvalitnění, by mohlo být také podporováno systémem kompenzačních opatření. Vzneseno bylo konstatování, že Manuál by mohl fungovat jako podpora aktivit na veřejných prostranstvích a dopomoci především k oživení prostranství kolem budov veřejných institucí. Mohl by posloužit k prosazení projektů jako je např. Paizzetta Národního Divadla. Pracovníci v těchto institucích často potřebují podobnou oporu, aby uhájili obdobné projekty v rámci jiných priorit institucí (Marcela Straková). Upozorněno bylo i na fenomén, kdy v některých částech města, kde je špatně založena urbanistická struktura, jsou místní obyvatelé aktivnější a snaží si sami prostředí zlepšit. Na rozdíl od toho u kvalitně založených částí města je identifikace s místem dána kontinuitou a není potřeba nic dotvářet a tudíž ani aktivita v lokální úrovni není potřeba (Jiří Sádlo). Některá veřejná prostranství vznikla sice chybou, ale jsou specifické svou lokálností. A paradoxně příliš financí někdy přináší škody (Josef Pleskot). Infrastruktura a veřejná prostranství Dalším rozebíraným tématem byla infrastruktura, která výrazným způsobem determinuje podobu veřejných prostranství. Diskutovali se sítě technické infrastruktury a objektový smog, který je způsoben např. množstvím umísťovaných sloupů. K minimalizaci objektů infrastruktury pomůže schválení Manuálu tvorby veřejných prostranství, který se tématu věnuje a který bude závazný pro městské organizace. Zásadní jsou také dlouhodobé projekty dopravní infrastruktury (např. železnice, dálnice). Velké infrastrukturální projekty, formují na dlouhou dobu podobu veřejných prostranství a město musí být aktivní a vstoupit do investic, které se chystají. Za stejné peníze se tak dá zkvalitnit veřejný prostor, aniž by vznikaly zbytkové prostory nebo bariéry (Michal Kohout). Vznesena byla otázka, zdali manuál může ještě ovlivnit již probíhající projekty infrastrukturních staveb například, aby nádraží byly veřejnými prostranstvími a ne
průchody a nadchody (Ivan Lejčar). Manuál nemůže již zásadním způsobem změnit projekty, které jsou již v procesu. Ale kancelář veřejného prostoru a institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy vstupují do projektů, které již probíhají. Manuál tvorby veřejných prostranství zde může být alespoň podporou pro prosazení dílčích úprav projektů. Přestože je těžké vstoupit do rozjetého vlaku (Pavla Melková). Z tohoto ohledu je však podstatné, aby rozpočet hl. m. Prahy obsahoval samostatnou kapitolu investičních výdajů a ne pouze kapitoly pro infrastrukturu. Nutné je zajistit, aby se kvůli opravám sítí ulice nerozkopávali několikrát během dvou let (Jiří Nouza). Proto je důležitá i koordinace jednotlivých aktérů na veřejných prostranstvích. Když je vše zkoordinováno správně, není potřeba žádných zvláštních peněz (Josef Pleskot). Neexistence celkové koncepce je dalším z problému projektů na veřejných prostranstvích. Město by mělo stanovit hierarchii veřejných prostranství a vymezit celoměstsky významná veřejná prostranství, které by spravovalo samo město a ne městské části. (Michal Kohout) Celoměstsky významná veřejná prostranství budou definována v Metropolitním plánu, jako metropolitní priority, o kterých rozhoduje město (Pavla Melková). Turismus a veřejná prostranství Téma turismu v historickém centrum města se ukázalo být propojujícím tématem a rozebíráno bylo i u stolu, který byl zaměřen na Manuál. Byla řešena problematika, jakým způsobem město láká turisty. Bylo poukázáno na dvě možné strategie: město přistupuje k turismu jako k businessu nebo město přitahuje turisty pouze tím, že je příjemné a přirozené jako např. Kodaň (Dan Merta). Na veřejných prostranstvích se pohybují tři rozdílné skupiny: turisti, obyvatelé města a bezdomovci. Je třeba řešit, že obyvatelé však necítí profit z turismu a vnímají pouze negativa (Zdeněk Uherek). Implementace dokumentu Důležité téma bylo, jakým způsobem Manuál implementovat. Vzneseny byly otázky, jaká bude kontinuita dokumentu, závaznost dokumentu, jakou roli hrají městské části a jak budou na dokumenty reagovat. Obecně panoval názor, že městskými částmi bude manuál přijat pozitivně především jako opora. Pokud se město nyní začne starat o veřejná prostranství a do veřejných prostranství investovat a upravovat je, bude to pro městské části jen benefitem (Tomáš Hudeček). Závaznost je dána majetkově, není dána legislativně. Důležitá je závaznost manuálu pro skutečné realizátory projektů. Město schválením Manuálu tvorby veřejných prostranství učiní dokument závazný pro své orgány a městské organizace. Městským částem může město doporučit, aby dokument učinily závazným pro své odbory (Pavla Melková). Pro některé odbory magistrátu, které chtějí věci řešit lépe, může manuál sloužit jako podklad. Například zaplevelení prostorou dopravním značením je dáno především nastavením českých norem. Pokud by však byla vůle patřičného odboru, je minimalizace možná a manuál poslouží jako opora (Tomáš Cach).
2. kolo Témata probírána v prvním kole byla dále rozváděna i v kole druhém. Nejprve bylo navázáno na téma aktivit na veřejných prostranstvích. Vztah budov a veřejných prostranství – podpora aktivit na veřejných prostranstvích Kulturní instituce, jako je Národní divadlo a další, principiálně nepracují s veřejnými prostranstvími. Pokud však některý z úředníků z pozice kulturní instituce veřejná prostranství zapojit chce, potřebuje podporu. Tu by mohl poskytnout dokument jako je
Manuál tvorby veřejných prostranství (Marcela Straková). Manuál je vytvářen pro hl. město Prahu, pro státní správu je dobrovolný. Státní správa a ostatní instituce jej používat budou, pakliže pochopí jeho kvality a společný cíl. Na Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy byla zřízena skupina veřejného prostoru veřejných institucí, jejím cílem je vytvořit návod pro instituce jak s veřejnými prostranstvími nakládat. Pomoc pro aktéry při pořádání akcí na veřejných prostranstvích není v gesci Kanceláře veřejného prostoru. Ve Vídni mají pro tyto účely samostatnou městskou agenturu pro umění ve veřejném prostoru, která je důležitá jako pojítko mezi živým a formálním (David Kašpar). Byl vznesen námět, že by Manuál měl být i pro pořadatele akcí na veřejných prostranstvích, pro ty, kteří chtějí veřejná prostranství používat. Upozorněno bylo na to, že množství vlastníků a správců veřejných prostranství znesnadňuje orientaci ve vlastnické struktuře a problematizuje pořádání akcí na veřejných prostranstvích (Petr Šourek). Manuál však v tuto chvíli nemůže obsáhnout i téma akcí na veřejných prostranstvích. Není to manuál tvorby veřejného prostoru, ale prostranství. Věnuje se proto fyzickému prostředí. Rovinou dějů se zabývá s ohledem na to, jak děje ovlivňují fyzické prostředí. Užívání veřejných prostranství je dalším tématem, které může být zpracováno jako plug-in k Manuálu. Dále bylo rozvedeno téma soukromé prostory a veřejná prostranství. Probírána byla zkušenost z deinstitucionalizace Psychiatrické nemocnice Bohnice a proměny areálu nemocnice ve fungující veřejný prostor. Z počátku bylo otázkou, jak naložit s velkou parkovou plochou nemocnice. Bylo rozhodnuto otevřít areál veřejnosti. Symboly otevření byly kulturní akce Mezi ploty a Babí léto. Přilákání lidí do areálu souvisí s novým koncepčním přístupem k psychiatrii. Po šesti letech se počet akcí výrazně navýšil a akce se začaly propojovat i s dalšími iniciativami v okolí (Martin Hollý). Infrastruktura, koordinace, koncepce I v rámci druhého kola bylo probíráno téma infrastruktury a jejího vlivu na veřejná prostranství. Problematika byla rozšířena o pohled městských částí, u kterých panuje frustrace z nemožnosti ovlivňovat velké infrastrukturní projekty, přestože prochází skrz jejich území. Ti, pro které je infrastruktura vytvářena, by měli být součástí procesu a to již od počátku, kdy se řešení vytváří (Tomáš Drdácký). Opět bylo poukázáno na hlavní problémy, kterými je neexistence celkové koncepce a problematického rozpočtu. Investice jsou v rozpočtu alokovány na jednotlivé správce bez určení priorit a celostní strategie. Rozpočet je rozdělen na zlepšení dílčích částí, které mají většinou charakter technické infrastruktury a neexistuje jasný cíl pro celkovou kvalitu prostranství (Pavla Melková). Diskutována byla důležitost koncepce veřejných prostranství. Manuál zohledňuje i minimální řešení, ale záleží na situaci, aby v některých případech drobná řešení nezamezila komplexní. Nejdříve tak musí často být vytvořena koncepce a až následně mohou být realizována drobná řešení, která jsou již s koncepcí v souladu (Pavla Melková). V Praze jsou jednak tradiční veřejná prostranství (náměstí, ulice, parky). Většina prostranství (70-80%) je však specifických (např. veřejná prostranství sídlišť) a pro ta je potřeba jiný přístup, je třeba kvalitní koncepce těchto prostranství. Opět bylo v debatě poukázáno na „objektový smog“ ve městě, kterým jsou mnohá veřejná prostranství dnes poškozena (Kateřina Bečková). Problém především tkví v již zmiňované roztříštěnosti správy jednotlivých objektů mezi množství správců a neexistenci koordinace investic a jednotlivých správců. Reklama, turismus a veřejná prostranství Kromě „objektového smogu“ bylo poukázáno i na „smog vizuální“. Obvykle je způsobován reklamou, která negativně ovlivňuje tvář města. V některých případech je reklama
v pořádku, ale bylo by vhodné hledat míru regulace. Řešením může být kultivovaná forma reklamy jako je například na Prager Strasse v Drážďanech, kde architekti určují její podobu (Petr Štěpánek). V první řadě je však nutné rozlišovat různé druhy reklamy. Kulturní reklamu v kultivované formě je například vhodné, na rozdíl od jiných druhů, podporovat i v památkově chráněných oblastech (Pavla Melková). Památka je u nás pojem vnímaný poměrně izolovaně. V zahraničí je památkou komplex zahrnující i okolí. Tudíž i u reklamy je zohledněn vliv na okolí (Miroslav Cikán). V otázkách omezení „vizuálního smogu“ a reklamy lze předpokládat podporu obyvatelů Prahy (dle dokumentu Analýza uživatelů a užívání městského veřejného prostoru hl. m. Prahy). Obyvatelé si především veřejná prostranství představují jako klidovou zónu bez rušivých aspektů (Zdeněk Uherek). V souvislosti s reklamou bylo opět zmíněno i téma turismu a jeho vlivu na veřejná prostranství a město. Pohyb cizinců po městě je v počtu nemalém, přitom se turisté pohybují v podstatě v jedné trase, která je přetížena. Nedochází tak k interakci turistů s městem (Miroslav Cikán). Bylo však upozorněno i na to, aby se rozšířením turistických oblastí nestaly přetížené i ostatní uličky a s tím otázka regulace obchodů pro turisty, která by měla existovat, ale nemělo by zároveň dojít k přílišné regulaci (Ladislav Lábus). Zároveň by mohlo pomoci hledání společných cílů a zájmů obyvatel a turistů (Zdeněk Uherek). Diskutována byla také otázka, jakou roli by měla plnit veřejná prostranství dnes. Od antiky veřejná prostranství prochází vývojem a proměnou účelu. V Barceloně jsou veřejná prostranství dnes chápána jako nástroj sociální inkluze. Prostranství jsou řešena tak, aby se protínaly zájmy různých skupin, např. zahrádkářská kolonie se umísťuje v blízkosti skateparku pod infrastrukturní stavbou. Veřejná prostranství tak slouží i jako nástroj k řešení sociálních otázek, nástroj k sociální politice (Štěpán Špoula). Debata byla zakončena konstatováním, že důležité je, že se vytvořilo mnoho dokumentů jako je i Manuál tvorby veřejných prostranství. Podstatné je však neskončit vydáním dokumentu, ale dále na něm pokračovat. V současnosti vzniká dokument Politika architektury (na Ministerstvu pro místní rozvoj), který má pomoci i tuto tématiku v obecné rovině transformovat na státní úřady a do škol (i základních a středních), aby se zvýšil zájem o prostředí, ve kterém lidé žijí, o architekturu i veřejná prostranství. Manuál je živý dokument, který by se měl vyvíjet, ne dogma. (Ladislav Lábus)
Stůl č.2 - Turismus Základním diskusním tématem druhého stolu byl turismus v Praze. Diskutující rozebírali jaké jsou jeho přínosy nebo hrozby, jaký má vztah s místním obyvatelstvem a v neposlední řadě koncepci propagace Prahy. Na nejobecnější úrovni převažoval názor, že současná podoba turismu v Praze není ideální a měla by se více orientovat ke kvalitě. „Městský turismus v Praze je masový fenomén podléhající evropským tendencím.“ uvedl diskuzi Ing. Václav Novotný, náměstek primátora. Návštěvníci v průměru stráví v Praze 2,5 a pobyty si shánějí spíše po internetu. Praha je spíš cílem cizinců, českých návštěvníků je kolem 40%. Petr Šourek zastupující netradiční cestovní kancelář poznamenal, že: „turisté jsou pro město velká příležitost“ je však důležité, aby si z návštěvy odnesli pozitivní zkušenost a měli se důvod vracet. Nejde pouze o finance, které návštěvníci přinášejí, ale také o jejich kulturu a případné obchodní příležitosti pro město. Diskutující se shodli na tom, že je potřeba do Prahy lákat bohaté souvrství návštěvníků díky různorodým aktivitám Městě a tento úkol by měla realizovat PIS. Kateřina Bečková doporučila aby: „...město podporovalo návštěvníky, kteří přijeli poznat naší kulturu.“ David Kašpar z organizace P14 Kulturní podotkl, že samotná koncepce komunikace města by měla být propojena s ostatními strategickými dokumenty města a mělo by komunikovat image města jako celku. Pro město je však také důležité vytvářet synergie s okolím a v propagaci nezapomínat na důležitá města v okolí Prahy. PhDr. Nora Dolanská ředitelka PIS uvedla že hledají i cesty jak nalézt návštěvníky z České republiky formou zvýhodněných víkendových pobytů ve spolupráci s hoteliéry a například velkými výstavami v Praze. Zajímavým nástrojem propagace města je filmový průmysl, který má v Praze tradici. Zástupci Prahy tento nástroj podporují otevřenými pobídkami filmařům, jediný jihokorejský film způsobil takové zvýšení zájmu Korejských turistů, že byly posilněny kapacity linek do Prahy. Bylo také oznámeno, že Praha jedná s Woody Alanem o vzniku filmu o Praze. Návštěvníci Prahy mají negativní zkušenosti se službami v Praze, příkladem jsou taxikáři (ačkoliv se situace postupně zlepšuje), podvodné jednání směnáren nebo přísné kontroly v MHD. Na specifický problém průvodcovství v Praze ukázal Ing. Václav Novotný. Jedná se o volnou živnost a neexistuje pro ni žádná kvalifikace, proto může být průvodcem kdokoliv a lze jen těžko odhadovat, jaké informace se k hostům Prahy dostanou. Diskutující se shodli, že odstranění těchto negativních jevů by měla být jednou z priorit strategie pro rozvoj turismu. Prof. Ing. Michal Mejstřík, CSc. připomenul důležitost komunit ve městě. Architekt Jan Sedlák jej doplnil: „mluvíme tu o komunitách, které mají různé potřeby. Z pohledu obyvatel je možná tou nejdůležitější obyvatelnost, měli bychom se ptát co tu turisté zanechávají.“ Michaela Pixová zdůraznila: “Je potřeba napomáhat přirozené interakci mezi turisty a místními obyvateli.“ Architekt Jan Sedlák přidal, že je na občanech města jakou podobu by měl turismus mít a toto nepřímo potvrdil primátor Tomáš Hudeček, slovy: „Zájmy obyvatel jsou přednější než zájmy turistů.“ Obyvatelé nejsou jen lidé, kteří v centru žijí. Na druhé straně stojí komunita podnikající v cestovním ruchu, kterou je cca 8% obyvatel Prahy. V Praze narostla pátá největší evropská ubytovací kapacita. Jedním ze zájmů je naplnění této kapacity nejméně z 65%. To může být v rozporu se zájmy místních obyvatel. Tím vzniká prostor pro potenciální konflikt. Je proto
důležité otevřít diskuzi mezi jednotlivými skupinami, ve které by Město mělo fungovat jako mediátor, realita je však taková, že politici s veřejností až na pár výjimek nekomunikují. Architekt Osamu Okamura připomenul, že je potřeba sledovat i nové tendence v turismu. Internetové objednávky bydlení přináší i něco jiného a i když jsou tyto tendence zatím na okraji, mohou se stát novou masovostí. Jako příklad uvedl fenomén individuálního bydlení, který je inteligentním prostorem pro setkání s místními obyvateli a příležitostí stát se na čas součástí jejich kultury. U stolu panovala nespokojenost se současnou podobou turismu a jeho dopady na centrum historické centrum, Barbora Šabachová z Komunitního centra Kampa, popsala centrum Prahy jako: „Disneyland, či skanzen pro cizince, kde jsou budovy, které nemají žádný obsah s minimální nabídkou a nízkou kvalitou služeb. Není to represi proti cizincům, ale o nastavení hranic a pravidel.“ a zdůraznila, že bychom se měli zamýšlet nad negativními jevy spojenými s turismem a hledat nástroje pro určitou míru regulace turismu. Jako příklad negativního jevu jsou hlučné skupiny cizinců tzv. „pub crawl“ které dnes čítají až stovku členů, kteří v podnapilém stavu procházejí centrem a způsobují vysokou míru hluku a přestože porušují několik vyhlášek policie je na tak velké skupiny krátká. Mgr. Jiří Skalický podotkl, že nástroje pro regulaci turismu existují: „Podoba parteru v památkově chráněných územích můžeme ovlivnit, ale nemůžeme pracovat s reklamou protože spadá pod živnostenský zákon, my můžeme jen doporučovat.“ a také ukázal složitost vztahů ve městě na příkladu předzahrádek, které může regulovat městská část, která z nich má zisky a tím pádem primárně podporuje jejich maximální rozsah. Také zaznělo, že nástroje k regulaci máme, ale nejsou systémově zachycené a jejich použití je často spojené s problémy. Tomáš Hudeček oponoval otázkou „Zda vyčlenění centra není logickým důsledkem a zda má tedy smysl jít proti tomuto vývoji silou?“ Turismus je jedním z důvodů vybydlení centra, které má v současnosti pouze 50 obyvatel/ha. Jako možnou strategii jak toto zmírnit navrhl Mgr. Skalický: V současnosti je v centru velké množství bytových domů transformovaných na kanceláře, které již neodpovídají standardům a jsou proto prázdné. Pokud by se konvertovali zpět na obytné domy a pronajali se například studentům vysokých škol tak by mohla vzniknout nová vrstva obyvatel, kterým vyhovují podmínky v centru spíše než rodinám s dětmi. Zdůraznil také, že by měla být jasně stanovena strategie při prodeji městských domů s původními obyvateli. Architekt a starosta městské části Trója Tomáš Drdácký doporučil, aby se hledala strategie, jak turisty více rozprostřít na ploše města a tím zmírnit přeplněnost historického středu města. Th.D. Tomáš Benedikt Mohelník připomenul: „Praha by měla mít jasnou vizi, tu podporovat, nejen používat legislativu jako regulační nástroj.“ Ing. Václav Novotný přidal, že Praha podporuje granty kongresovou turistika, která je nositelem inteligentních programů, přináší kultivaci návštěvníků, má předpoklady k vývoji a jednoznačné parametry hodnocením kvality. Návštěvníci kongresů si tu však stěžují na absenci dalších kulturních programů ve městě. Toto potvrzuje i PhDr. Nora Dolanská, která říká, že „jedním z nedostatků Prahy je absence celoevropských aktivit jako například výstav nebo koncertů.“ Jedním z pozitivních příkladů bylo zmíněné letošní Pražské jaro, díky skvělému obsazení. Granty u ostatních druhů turismu byli vzhledem k nízké kvalitě přihlášených projektů postupně zrušeny. Jako příklad podporovaného projektu Prahy byl uveden festival Signal zabývající se světlem ve městě, který přilákal celkem téměř 250 tis. návštěvníků do Prahy a zajistil tak zvýšení návštěvnosti ve slabších měsících.
V diskuzi se často zmiňovala Vídeň. Architekt Miroslav Cikán doporučil zabývat se nabídkou města. Vídeň má ve svém strategickém plánu cílit na lepší segment turismu, orientovat se na kvalitu a jednoznačně kultivovat obraz, který posílá ven. Vídně je na rozdíl od Prahy spolkovou zemí a přijímá své vlastní zákony a tím dokáže lépe reagovat na svá specifika podotkl Ing. Václav Novotný. Prof. Ing. Michal Mejstřík, CSc. ze své pozice předsedy Aeroholdingu a.s. zdůraznil, že turismus zásadně ovlivňují přímá propojení letiště. Evropské letecké společnosti již začínají vnímat Prahu jako důležitou destinaci, z Asijských destinací zdůraznil Soul, který do Prahy přiváží mnoho turistů z jižní Koreji, kteří Prahu využívají jako svou základnu při dalších cestách po Evropě. Japonští turisté mají přímý let do Vídně a tím pádem je pro ně Praha jen tranzitní destinace.
